Bohudík nejde o podstatnou část mladé generace. Mladiství delikventi tvoří necelá dvě procenta naší mládeže mezi 15 - 18 lety. Avšak musíme udělat vše, aby se toto procento nejen nezvětšilo, ale aby se postupně snižovalo.
Pokud se týče povahy kriminality mládeže, je nutné především si uvědomit, že kriminalita mládeže jako extrémní projev vztahu mladého člověka vůči ostatním členům společnosti nevzniká "přes noc". Je důsledkem dlouhého vývoje a nekončí v 18 letech.
Soustředili jsme svou pozornost na kategorii mladistvých, tj. kategorii mládeže od 15 do 18 let, která statisticky i výzkumně je nejdokonaleji zpracována.
Společensky závažné je především to, že vývoj kriminality mladistvých podle soudních statistik je za posledních 10 let nepříznivý, a to jak obecně, zvýšeným počtem delikventů, tak i vážností spáchaných trestných činů. Pro příklad uvádím: V roce 1962 bylo v ČSR odsouzeno 3 654 mladistvých, v roce 1971 už 9 435 mladistvých.
Na nepříznivý stav ve vývoji kriminality mladistvých lze usuzovat z porovnání jejich podílu na celkovém počtu odsouzených osob. Dle tohoto ukazatele je kriminalita mladistvých dost vysoká a vykazuje relativně vzestupnou tendenci. V roce 1957 činil uvedeny podíl toliko 5,3 %, avšak tendence dalších let byla vzestupná a v roce 1969 dosáhl tento podíl 10,6 %.
Zvlášť varující je ovšem vysoký podíl účasti mladistvých na takových společensky nebezpečných trestných činech, jako je loupež, znásilnění nebo pohlavní zneužití, odcizení motorových vozidel, krádeže, zpronevěry a podvody, příživnictví, ostatní trestné činy proti důstojnosti člověka, výtržnictví atd.
V roce 1972 došlo ke zbrzdění nepříznivého vývoje kriminality mladistvých a k poklesu dětské delikvence.
Jak uvádí zpráva generálního prokurátora ČSR poklesla delikvence dětí v roce 1972 o 12,3 % oproti roku 1971. Rovněž poprvé za několikaleté období nedošlo k vzestupu kriminality mladistvých. Opatření přijatá v boji oproti kriminalitě mládeže se však neprosazují ve všech krajích stejně intenzívně. K poklesu počtu mladistvých stíhaných pro trestné činy došlo v krajích Středočeském, Severočeském a v hlavním městě Praze, zatímco v ostatních krajích ČSR počet mladistvých stíhaných pro trestné činy při srovnání s rokem 1971 stoupl.
Nelze rovněž přehlédnout, že pokles kriminality mladistvých byl méně výrazný než pokles kriminality pachatelů jiných věkových skupin, a že celkový počet trestně postižených osob ve věku od 15 do 24 let představoval v roce 1972 více než jednu třetinu z celkového počtu všech známých pachatelů stíhaných pro trestné činy a oznámených pro přečiny. Skladba kriminality mladistvých zůstala v roce 1972 v podstatě beze změny.
Dalším negativním rysem je skutečnost, že roste počet případů kvalifikované trestné činnosti mladistvých pachatelů, zvyšuje se počet trestných činů spáchaných ve skupinách a projevuje se přesun k celkově závažnějším deliktům.
Neustálou pozornost je třeba věnovat alkoholismu a recidivě mládeže, neboť na trestné činnosti spáchané pod vlivem alkoholu se mládež podílí 42,3 % a na celkové recidivě 34 %.
Pokud se týče kriminality mládeže, ukazují dosavadní zkušenosti odborníků i náš poslanecký průzkum, že těžiště vzniku kriminality je v rodině mladého delikventa. Rodiny, z nichž mladí delikventi pocházejí, vykazují většinou řadu negativních znaků proti jiným rodinám. Jako nejzávažnější bych poukázal na tyto znaky:
- nízká úroveň výchovné péče od nejútlejšího dětství, způsobená ovšem řadou příčin, např. nízkou obecnou inteligencí jednoho nebo obou rodičů, jejich záporným postojem k vlastní práci, alkoholismus, trestnou činností atd.,
- rozvrat v rodině, neboť jak průzkumy ukazují, je výskyt delikvence vyšší u dětí pocházejících z neúplných nebo rozvrácených rodin než z úplných rodin, žijících ve vnitřním souladu.
Dalším velmi závažným faktorem je způsob trávení volného času. Trávení volného času vytváří po rodině nejsilněji působící složku životního prostředí mladé generace. Je-li volný čas naplněn bezcílným bloumáním s partou podobných kamarádů, je vytvořen předpoklad ke vzniku kriminality u mravně slabších jedinců. Žádná jiná složka životního prostředí mládeže, ať už je to škola, nebo pracoviště, nemá tak významný vliv na vznik kriminality mládeže jako rodina a způsob trávení volného času. Mezi oběma těmito složkami je ostatně vnitřní spojitost. Tam, kde se rodiče svým dětem věnují v jejich volném čase, nevzniká tak velké riziko, že se dostanou do vleku špatných, především starších kamarádů.
Proto řešení problému náplně volného času dětí dospívající mládeže, je jedním z hlavních preventivních opatření proti vzniku kriminality mládeže.
Ještě bych se rád několika slovy zmínil o tzv. postpenitenciární péči, tedy o péči o ty, kteří se po odpykání trestu vracejí do normálního života. Sem patří i chovanci z výchovných ústavů.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, nemůžeme být zdaleka spokojeni s její úrovní. Všechny rozhovory, které jsme vedli s odborníky, např. ve výchovném ústavu v Obořišti, ukázaly, že v tomto směru dlužíme mladým provinilcům mnoho. Zejména jejich zařazování do pracovního procesu je v praxi velmi obtížné a zpravidla se dostávají na pracoviště s nízkou úrovní pracovního prostředí, jako jsou např. lesní závody apod. Tím se dostávají opět do kontaktů s často již zkušenými, starými kriminálními živly, s alkoholiky, recidivisty, sami se stávají recidivisty a bludný kruh jejich života pokračuje. Zde je nutno se velmi vážně pokusit o proražení tohoto bludného kruhu.
Avšak ani s výchovným působením nápravných zařízení nemůžeme být spokojeni. Např. do výchovného ústavu v Obořišti jsou začleňováni i chovanci se sníženými rozumovými schopnostmi, chovanci silně agresivní. Ředitel tohoto ústavu nám např. při poslaneckém průzkumu líčil případ, kdy při filmovém představení se takový agresivní chovanec zcela bez příčiny zvedl ze židle a napadl pěstmi jiného chlapce za sebou a způsobil mu zranění v obličeji. Vedení ústavu v Obořišti proto v místnostech pro tzv. dočasné odloučení od kolektivu nemá nábytek, který by tam měl být podle směrnic, protože se obává, že tito agresivní jedinci by jej zničili a eventuálně použili proti vychovatelům. V důsledku toho pro normální chovance je výkon tohoto kárného opatření těžší než by měl být. Tento příklad ukazuje, jaké praktické problémy vznikají z nedostatečné diferenciace podobných zařízení.
Vycházeje z těchto poznatků, vznáším tyto poslanecké náměty: výrazněji než dosud věnovat pozornost předcházení vzniku trestné činnosti mládeže, a to jak působením rodiny, školy, pracoviště i společenských organizací, tak i zlepšením dohlídky bezpečnostních orgánů, zejména ve večerních hodinách tam, kde je známo, že se narušená mládež koncentruje.
V rámci toho je třeba:
a/ zajistit, aby národní výbory a jejich orgány též za pomoci občanských aktivů /občanských výborů a domovních komisí/ soustavně vyhledávaly rodiny, kde dětem hrozí zanedbání řádné výchovy a zvýšily osvětovou, kulturní a sociální péči o takové rodiny;
b/ využít všech platných právních předpisů proti těm rodinám, kde není zabezpečena řádná výchova dětí. Vyžadovat jejich důsledné využívání národními výbory, Veřejnou bezpečností, orgány prokuratury i soudy;
c/ prohloubit výchovné působení školy, věnovat zvýšenou pozornost záškoláctví a podobným jevům a v praxi prohlubovat spolupráci školy s rodiči ve výchovných otázkách a sledovat výchovu školních dětí stejně intenzívně jako jejich prospěch;
d/ usilovat o prohloubení právní propagandy a jiných prostředků ke zvýšení úrovně právního vědomí mladých lidí. Z toho hlediska zvýšit veřejné zpravodajství o vypátraných pachatelích kriminálních činů, aby byla zdůrazněna schopnost společnosti a jejích represívních orgánů vypořádat se rychle a účinně s trestnou činností;
e/ přísně postihovat společensky závažné trestné činy, zejména trestné činy spáchané ve skupině. Stejně postihovat trestné činy spáchané pod vlivem alkoholu;
f/ zvýšit v praxi účinnost péče o osoby propuštěné z výkonu trestu a z výchovných ústavů.
Dále navrhuji: urychlit tvorbu věcných podmínek pro větší diferenciaci výchovných a nápravných zařízení a výrazně zlepšit postpenitenciární péči úpravou přijímání mladých lidí, kteří si odpykali trest, do zaměstnání přiměřeného jejich kvalifikaci.
Prohloubit statistické sledování vývoje delikvence mládeže a mladých lidí ve třech skupinách: do 15 let, mladistvých do 18 let a od 18 do 24 let, přičemž doporučuji statisticky sledovat i skupiny mladých lidí od 24 do 30 let, aby takto byla podchycena celá mladá generace, a to jak pokud jde o oznámení k trestnímu stíhání, tak i pokud se týče odsouzení.
Nejen já, ale všichni poslanci stálé pracovní skupiny předsednictva ČNR pro otázky mládeže jsme přesvědčeni, že jen takovýto komplexní přístup, spojující prevenci s represí, může mít úspěch. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./