Přes dosažení těchto výsledků jsme si vědomi toho, že nelze pustit ze zřetele požadavek dalšího soustavného zkvalitňování soudního řízení a rozhodování. Nejvyšší soud ČSR společně s ministerstvem spravedlnosti ČSR stanovily pro následující údobí další postupný cíl nezbytný pro splnění závěrů XIV. sjezdu KSČ, totiž dosažení vysoké kvality a účinnosti soudního řízení a rozhodování.

Jde o řešení celého souboru otázek, jako je pečlivé zjišťování příčin trestné činnosti a narušování občanskoprávních vztahů, jejich řešení v samotném soudním procesu i pomocí signalizace příslušným orgánům a organizacím, zesílení výchovného účinku samotného soudního projednání, využívání celého rozpětí trestních sazeb v návaznosti na důkladné hodnocení závažnosti trestného činu a jeho stupně nebezpečnosti pro společnost a o využívání všech dalších možností a opatření, které nám naše zákony poskytují k tomu, abychom nejen vedli boj s negativními společenskými jevy, ale abychom jim také v úzké součinnosti s ostatními státními orgány a společenskými organizacemi účinně předcházeli.  

Plnění tohoto úkolu klade vysoké nároky nejen na řídící činnost ústředních orgánů české justice, ale vyžaduje velkou odpovědnost, iniciativu a důslednost i od nižších řídících článků justice, především krajských soudů a jejich předsedů a předsedů okresních soudů. Nejvyšší soud ČSR z tohoto hlediska bude sledovat a zabezpečovat přísné dodržování směrnice pléna Nejvyššího soudu ČSR o výkonu soudního dozoru ve všech jeho článcích. Mimoto je plně k tomuto cíli využíváno vlastních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR o stížnostech pro porušení zákona a vydávaných stanovisek k výkladu a aplikaci zákonných ustanovení.

K zabezpečování plnění tohoto úkolu a k neustálému zvyšování kvality soudní činnosti napomáhá vedle soustavného sledování výsledků soudního řízení i kontrolní činnost a činnost průzkumová, zaměřená především na dodržování zásad již vytyčených v různých materiálech Nejvyššího soudu ČSR. Osvědčilo se okamžité reagování na nedostatky, které pramenily z toho, že soudy nedocenily opatření vydaná po linii soudního dozoru. Tak např. po zjištění, že soudy nepřistupují odpovědně k rozhodování o soudní vazbě v těch případech, kdy uloží pachateli za závažný trestný čin nepodmíněný trest odnětí svobody delšího trvání a nezabrání mu tak v opakování trestné činnosti nebo ve spáchání nového trestného činu, vydal předseda Nejvyššího soudu ČSR spolu s ministrem spravedlnosti ČSR důrazné upozornění na dozorové materiály Nejvyššího soudu ČSR, které se touto otázkou zabývaly a poukazovaly na správnou aplikaci ustanovení trestního řádu o důvodech vazby. Přestože od vydání tohoto opatření uplynula poměrně krátká doba, můžeme říci, že se obdobné případy v praxi už nevyskytují v takovém rozsahu, jako tomu bylo v minulosti.

Stejně tak po zjištění, že není přesně dodržována směrnice pléna Nejvyššího soudu ČSR o ukládání trestů při rozhodování o trestech u pachatelů násilných trestných činů /loupeží, úmyslného způsobení těžké újmy na zdraví, u trestných činů znásilnění apod./, a že nejsou ukládány odpovídající tresty, zejména tresty preventivního charakteru /zákaz činnosti/ pachatelům dopravních nehod, kde příčinou dopravní nehody byla podnapilost, nebo kde vlastní příčinou dopravní nehody byla sobeckost a bezohlednost řidiče vůči ostatním účastníkům silni ční dopravy, upozornili společně předseda Nejvyššího soudu ČSR a ministr spravedlnosti ČSR na nutnost dodržování již zmíněné směrnice o ukládání trestů. Přitom uložili vedoucím justičním pracovníkům po linii soudního dozoru i správy soudů sledovat činnost soudů a včas a příslušnými zákonnými prostředky zabezpečovat nápravu.  

Pro plnění úkolu soustavného zvyšování kvality soudní činnosti jsou postupně vytvářeny podmínky i na úseku práce soudů, především celým propracovaným systémem dalšího vzdělávání pracovníků justice, zejména soudců, zaměřeným na zvyšování jejich politické a odborné úrovně, na zvyšování účinnosti řídící práce a zlepšování jejích metod apod.

A nyní mi dovolte, soudružky a soudruzi, několik poznámek speciálně o občanskoprávní problematice našeho soudnictví vzhledem k tomu, že zpráva generálního prokurátora ČSR, samozřejmě s ohledem na poznatky Generální prokuratury ČSR, se jí nezabývá v celé šíři. Ani já nemám v úmyslu rozebírat celý úsek občanskoprávního soudnictví, ale považuji za potřebné na některé otázky upozornit a informovat plénum ČNR.

Jde nám především o rozvodovost. Přes veškerou všestrannou péči společnosti o upevňování rodinných vztahů je počet rozvodů stále vysoký. V roce 1970 bylo v ČSR rozvedeno 21 527 manželství, v roce 1971 bylo rozvedeno 23 616 manželství a v roce 1972 bylo rozvedeno 22 395 manželství.

Závažnou skutečností je, že dvě třetiny rozvedených manželství se tykají manželství s nezletilými dětmi. Není třeba zdůrazňovat, že ve většině těchto případů se rozchod rodičů těchto dětí nepříznivě odráží v morálním vývoji dětí. I když možnosti právního působení soudů na zachování manželství jsou omezené, vede Nejvyšší soud ČSR soudy k přísnému postupu v rozvodových věcech. Jde nám o to, aby již v průběhu soudního řízení o rozvodu manželství se vytvářelo právní i morální vědomí o tom, že zrušení manželství je společensky závažnou a nežádoucí záležitostí a že k rozvodu lze přistoupit jen po pečlivém zjištění, že došlo k hlubokému a trvalému rozvratu, takže vztahy mezi manžely již žádným způsobem nelze napravit.

Ukazuje se, že je zapotřebí zlepšit výchovné působení všech činitelů, především školy, pracovišť a společenských organizací, a to jak na mládež, tak i na rodiče a ostatní občany s cílem vytvářet ovzduší pro zvyšování společenské závažnosti manželství a rodičovství. Nelze přitom opomíjet ani důsledné využívání právních prostředků v případech, kdy rodiče necítí náležitou odpovědnost za řádnou výchovu svých dětí. V takových případech je nezbytné včasným zákrokem zamezit dalšímu narušování zdárného rozvoje dětí nebo rodinných vztahů a současně také důsledně postihovat ty, kteří způsoby uvedenými v trestním zákoně narušují řádnou výchovu mládeže.

V současné době provádíme rozbor činnosti soudů v rozvodovém řízení ve vztahu k novele občanského soudního řádu, jímž byla zrušena obligatornost smírčího řízení před podáním návrhu na rozvod. Zjišťujeme, že soudy se nedostatečnou měrou zabývají příčinami rozvodů. To jim ovšem nevytváří podmínky pro to, aby po jejich zjištění se pokusily o vyřešení rozporu mezi manžely, neobracejí se ve vhodných případech na společenské organizace, zejména na pracovištích, aby v rámci své působnosti a svých možností přispěly k urovnání narušených vztahů. Učiníme proto důrazná opatření, aby nová zákonná úprava nebyla soudy nesprávně chápána a aby soudy v každém jednotlivém případě po důkladném objasnění příčin a stupně narušenosti vztahů mezi manžely usilovaly v průběhu celého řízení o záchranu manželství tam, kde pro to budou již dány podmínky.

Pokud jde o problematiku mládeže, bude se Nejvyšší soud ČSR celou touto problematikou komplexně zabývat v duchu červencového usnesení pléna ÚV KSČ. Zásadní směrnici k postupu soudů ve věcech nezletilých dětí a delikvence mládeže projedná plénum Nejvyššího soudu ČSR počátkem prosince t. r. U vědomí podílu odpovědnosti soudů za zabezpečení výchovy dětí tam, kde se v rodině projevily nedostatky, byl proveden průzkum rozhodování soudů o ústavní a ochranné výchově. Bylo zjištěno, že soudy v podstatě rozhodují správně a včas, avšak nevyvíjejí dostatek iniciativy k zahájení řízení o těchto opatřeních bez návrhu tam, kde takové opatření se jeví nezbytným, nevyhledávají součinnost s národními výbory, které mají v takových případech více poznatků o situaci, nezajišťují vždy včasný výkon nařízené ústavní výchovy a nesprávně jím pověřují orgány péče o děti při ONV. Byla proto učiněna opatření k odstranění těchto nedostatků.

Velkou pozornost věnoval Nejvyšší soud ČSR otázkám upevňování socialistické pracovní kázně, jejíž dodržování zůstává stále aktuálním požadavkem. Jde nejen o kázeň řadových pracovníků, ale i o důsledné plnění úkolů vedoucími pracovníky, vyplývajících z jejich řídící a kontrolní činnosti.

Důležitým prostředkem k upevňování pracovní kázně zabezpečujícím ochranu majetku v socialistickém vlastnictví je odpovědnost pracovníka za škodu, kterou způsobil nedbalým výkonem svých pracovních povinností. Poznatky Nejvyššího soudu ČSR však nasvědčují tomu, že organizace nevyužívají v plné míře možnosti kárného postihu nebo neplní povinnost požadovat na pracovníkovi náhradu škody, kterou způsobil tím, že jeho organizaci byla podle zákoníku práce uložena pokuta za porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů.

Poznatky Nejvyššího soudu ČSR také plně potvrzují zjištění generálního prokurátora ČSR o stále se vyskytujících nedostatcích na straně organizací při ukládání kárných opatření, jejichž podstata spočívá v nedodržování ustanovení zákoníku práce. V takových případech dochází ke zrušení kárného opatření soudem, což ovšem nepochybně nevede k upevňování autority vedoucích pracovníků organizace a nepřispívá ani k upevňování pracovní kázně na pracovišti.

Shodně se zprávou generálního prokurátora ČSR zjišťuje Nejvyšší soud ČSR, že ještě poměrně často dochází k neplatnému ukončení pracovního poměru vypovědí pro nedodržení základních ustanovení zákoníku práce o náležitostech tohoto právního úkonu /předchozí souhlas ZV ROH, příp. předchozí souhlas ONV, tam, kde ho zákon vyžaduje, nedodržování stanovených lhůt při výpovědi z důvodu porušení pracovní kázně, nebo neuvedení důvodu ukončení pracovního poměru při jeho okamžitém zrušení/. Tyto nedostatky mají za následek, že soudy musí žalobám vyhovět, zjistit neplatnost ukončení pracovního poměru, což nejen že vede k již zmíněnému oslabování autority vedoucích pracovníků organizace, avšak mnohdy k nutnosti poskytnout náhradu mzdy případně i ve značné výši. Vedeme proto soudy, aby především v těch případech, kde opětovně dojde k nedodržení ustanovení zákoníku práce, vstoupily v kontakt se ZV ROH a vedením organizace a provedly instruktáž o správném postupu ve smyslu zákoníku práce. V řadě případů se takováto instruktáž osvědčila a předešlo se jí nejen chybám, ale i jejich politicky škodlivým důsledkům.

Politicky velmi citlivým úsekem činnosti krajských soudů a Nejvyššího soudu ČSR je přezkoumávání rozhodnutí ve věcech sociálního zabezpečení. Kladným jevem je, že dochází k poklesu podaných odvolání k Nejvyššímu soudu ČSR, což tedy v podstatě znamená, že se zkvalitnilo rozhodování. Ono jde o hru malých čísel, ale přesto je to určitý ukazatel.

V roce 1971 došlo Nejvyššímu soudu 843 odvolání, v roce 1972 již jen 697 a v letošním roce se projevuje další mírný pokles. Projevila se zde nepochybně lepší příprava ze strany krajských soudů a vyřešení řady sporných otázek judikaturou Nejvyššího soudu ČSR, k níž povětšině při řešení obdobných případů přihlíží i Úřad důchodového zabezpečení. Z naší strany byla také učiněna opatření, aby o odvoláních bylo rozhodováno urychleně, neboť řízení probíhá vlastně ve třech stupních, které samy o sobě prodlužují dobu mezi prvním a konečným rozhodnutím.

Pokud jde o rozhodovací činnost státních notářství, chci informovat jenom o jedné věci. V poslední době jsme se zabývali u Nejvyššího soudu ČSR několika desítkami stížností podaných pro porušení zákona proti rozhodnutím státních notářů o registraci smluv a převodu nemovitostí. Nedostatky spočívaly převážně v nedostatečném skutkovém objasnění skutečností potřebných k provedení registrace. Ukazuje se, když jsme prováděli analýzu, že zcela neformální úprava registračního řízení neodpovídá obsahu a významu, který zákon registraci přikládá. Samozřejmě nebudeme požadovat žádnou novelizaci, ale v rámci své zákonné možnosti učiníme opatření ke zkvalitnění registračního řízení, aby se tak předešlo byt ojedinělým pochybením v této agendě.

Dnem 1. července 1973 nabyly účinnosti novely základních justičních kodexů a některé nové zákony. Nejvyšší soud ČSR připravil již některá výkladová stanoviska k této novelizaci, jež by napomáhala zabezpečení jednotné aplikace a tak umožnila jejich rychlé uvedení v život. Používání nových ustanovení je proto předmětem soustavné pozornosti Nejvyššího soudu SR, přičemž v nejbližších měsících bude proveden průzkum jejich používání a aplikace. Půjde především o zákon o ochranném dohledu, ale i o některá zcela nová ustanovení, jako je např. ustanovení o trestním příkazu, která jsou dosud málo používána. Přitom ovšem přichází soudům řada případů menšího významu, kde právě použití trestního pořádku vyžaduje a umožňuje jednoduché a nenáročné vyřízení věcí, které vede k získání času pro kvalitní vyřizování závažných trestních případů a současně umožňuje šetřit časem také všem těm, kteří k normálnímu líčení musí být pozváni nebo předvoláni. Nejvyšší soud ČSR bude reagovat na praxi soudů při používání novelizovaných i nových ustanovení tak, aby jejich cíle v duchu socialistické zákonnosti byly splněny.

Výraznou skutečností, která v současné době ovlivňuje řídící činnost ústředních justičních orgánů je příliš nových a dosud nezkušených justičních kádrů. To zvyšuje nároky a požadavky na výkon soudního dozoru ve všech stupních právě se zřetelem na úkol dále zvýšit kvalitu soudního rozhodování. Lze konstatovat, že ministerstvu spravedlnosti ČSR v úzké součinnosti s Nejvyšším soudem ČSR se daří pomocí seminářů a různých forem školení a vzdělávání postupně zvyšovat úroveň rozhodovací činnosti mladých soudců, ale současně také zabezpečovat připravenost mladých kádrů pro náročnou úlohu socialistického soudce.

Úkoly soudů při zabezpečování závěrů XIV. sjezdu KSČ na úseku dodržování a upevňování socialistické zákonnosti jsou nemalé. Mohu vás však, vážené soudružky a soudruzi, ujistit, že Nejvyšší soud ČSR po linii soudního dozoru učiní vše pro jejich splnění. Dovolte mi, abych závěrem využil této příležitosti a poděkoval české národní radě a zejména ústavně právnímu výboru ČNR za plné pochopení a pomoc v naší práci při realizaci těchto náročných úkolů. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

/Řízení schůze se ujal místopředseda ČNR Oldřich Voleník./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji předsedovi Nejvyššího soudu ČSR za jeho projev. Nyní přistoupíme k rozpravě. Jako první vystoupí poslanec Josef Izák. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se poslanec František Vaculík.

Poslanec Josef Izák: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! V předložené zprávě generálního prokurátora ČSR se uvádí, že trestná činnost osob již dříve potrestaných trvale a podstatně ovlivňuje stav kriminality. Zůstává proto recidiva trestné činnosti závažným problémem, kterým se zabývají nejen soudy, orgány Veřejné bezpečnosti a prokuratury, ale též ostatní státní a hospodářské organizace i organizace společenské. Této skutečnosti je si dobře vědom i ústavně právní výbor ČNR, který otázky recidivy nesleduje odtažitě, ale ve všech souvislostech. Dovolte proto, abych plénum ČSR seznámil s některými fakty a se závěry, k nimž náš výbor dochází.

Chtěl bych připomenout, že podíl recidivistů na kriminalitě v České socialistické republice se nikterak nesnižuje a pohybuje se stále kolem 40 %; v roce 1972 vykazuje ricidiva dokonce vzestup o 3,4 %. Přitom relativně nejvyšší podíl je zaznamenáván v Severomoravském a Severočeském kraji. Recidiva má největší rozsah v městských aglomeracích a v místech, kde se soustřeďují přechodní pracovníci. Zvláště tyto okolnosti jsme si ve výboru ověřili při projednávání problémů ostravské průmyslové aglomerace.

Pokud jde o skladbu, převažuje v trestných činech, jichž se dopouštějí recidivisté, výtržnictví, útoky na veřejného činitele, příživnictví, zanedbání povinné výživy, ublížení na těle, trestné činy proti osobnímu majetku i proti majetku v socialistickém vlastnictví a neoprávněné užívání cizího motorového vozidla.

V souvislosti s projednáváním zprávy generálního prokurátora ČSR považoval ústavně právní výbor ČNR za účelné, aby se podrobněji zabýval problematikou recidivy trestné činnosti i z hlediska soudní praxe. Zejména šlo o to, posoudit, zda praxe napomáhá k nápravě recidivistů či nikoliv. Bylo možno konstatovat, že soudy v ČSR důsledněji než tomu bylo v předcházejících letech přistupují k rozhodování o trestných činech, páchaných recidivisty a že se zvýšil podíl nepodmíněně ukládaných trestů odnětí svobody, čímž bylo vyjádřeno přísnější hledisko soudů. Naproti tomu se však také ukázalo, že nejsou ojedinělé případy, kdy soudy postupují formálně, a při ukládání trestů v rozpětí zákonných trestních sazeb neposuzují jednotlivé případy individuálně a diferencovaně. Na adresu soudů bych chtěl ještě dodat, že by se více měly zabývat i příčinami opakující se trestné činnosti a podmínkami, za nichž tato činnost vzniká.

V boji proti recidivě a kriminalitě vůbec si neustále musíme uvědomovat, že nepostačí uložit trest, byt byl sebetvrdší. Ani sám ochranný dohled, zavedený nad recidivisty povinně, recidivu nevymýtí, i když ji omezí. Mají-li být výsledky boje proti recidivě trvale dobré, a podtrhuji trvale, je nutno, aby přísný trest byl doprovázen výchovou; jejím cílem musí být snaha změnit osobnost pachatele, jeho postoje, názory a návyky, jež jsou v rozporu s pravidly socialistické morálky.

V občanských kontrolách, provedených v nápravně výchovných ústavech, jsme však zjistili, že převýchova odsouzených se vždy nesetkává se žádoucími výsledky, a to právě u recidivistů. Příčin je celá řada. V závěrech přijatých výborem jsme na ně poukázali a podali příslušným ministrům i některá doporučení.

Přesvědčili jsme se, že po návratu každého odsouzeného do občanského života je velmi důležitá doba po bezprostředním odchodu z nápravně výchovného ústavu, neboť okolnosti, za nichž žije po výkonu trestu, mohou vést často k recidivě. Proto péče, která je poskytována, zahrnuje nutnou první pomoc, jako je např. poskytnutí porady, zajištění zaměstnání nebo i ubytování. Návaznost této péče na nápravně výchovnou činnost je proto oprávněně zdůrazněna v samotném zákoně o výkonu trestu odnětí svobody a národním výborům a závodům se přímo ukládají povinnosti, směřující k pracovnímu uplatnění potrestaných a k jejich resocializaci. Péči o občany po výkonu trestu chápeme jako souvislý proces, ve kterém musí být zabezpečena úzká spolupráce všech, kteří se na ní podílejí. Z různorodosti problémů vyplývá, že na této péči mají účast nejen národní výbory, ale i další instituce a resorty, jako je ministerstvo vnitra ČSR, ministerstvo spravedlnosti ČSR, Správa sboru nápravné výchovy, ministerstvo zdravotnictví ČSR, Generální prokuratura ČSR a hospodářské organizace.

Celý tento systém počítá i s prací sociálních kurátorů, kteří jsou pracovníky odborů sociálního zabezpečení a zdravotnictví okresních národních výborů, pověřených péčí o společensky nepřizpůsobené občany. Mezi osoby, o něž se kurátoři starají, náleží v prvé řadě potrestaní, ale i alkoholici, toxikomani a příživníci. Pomoc potrestaným je tedy poskytována v rámci sociálních služeb a dostane se jí pouze těm, kteří o ni sami požádají. Ve všech okresech ČSR je zatím přibližně 117 kurátorů. Ve výboru se domníváme, že je to počet malý k plnění tak náročných úkolů, i když ne všichni potrestaní pomoc vyžadují.

Tolik jsem považoval za potřebné, abych poznamenal k otázkám boje proti recidivě a kriminalitě. Zabýval jsem se činností následnou, jejímž cílem je napravovat, i když tím současně předcházíme další protispolečenské činnosti. Je však nutno, abychom v úsilí o omezování kriminality se cílevědoměji zaměřovali na předcházení protispolečenské činnosti vůbec.

Jistě mi dáte za pravdu, že právě v socialistické společnosti se těžiště boje proti kriminalitě přesouvá do oblasti prevence. Zkoumání, poznávání a zjišťování příčin recidivy, stejně jako trestné činnosti, je velmi obtížné. Jde přitom o mnoho problémů, které nespadají do trestního práva, ale do oblasti sociologie, psychologie, psychiatrie a do jiných vědních oborů. V podmínkách socialismu neplatí příčinná souvislost mezi materiálními podmínkami a zločinností, která je typická pro kapitalistické společenské formace, a přece ani naše společnost není od kriminality a recidivy uchráněna. Jistě se zde stále projevují špatné návyky, názory a přežitky kapitalistické morálky, proti nimž musíme všichni intenzivněji bojovat. Ukazuje se také, že velký počet recidivistů je z rodin alkoholiků, z rodin, kde nejsou oba rodiče, z rozvedených manželství a z rodin, kde není zabezpečena dobrá rodičovská péče. Více než polovina recidivistů má neúplné školní vzdělání a nemá žádnou odbornou kvalifikaci. Také k těmto skutečnostem bude muset být přihlíženo jako k jevům, které provokují kriminalitu.  

Nám, poslancům České národní rady, však v žádném směru boje proti recidivě - a to platí i o soustavě kurátorů - nejde o řešení tohoto problému jen uvnitř činnosti příslušných institucí. Naše zkušenosti nás vedou k tomu, abychom v jejich práci, a zejména v činnosti národních výborů, zdůrazňovali prvky politickovýchovného procesu celé naší společnosti, abychom mobilizovali leninské principy aktivní organizátorské práce státních orgánů, organizací Národní fronty i společenských organizací - zejména ROH a SSM. Mám na mysli například to, že resort pracovních sil a sociálních věcí by měl více využívat svých osvědčených zkušeností ve výstavbě aktivů a komisí při národních výborech, v daném případě ve sféře činnosti kurátorů.

Rovněž soudy a naše celá justiční soustava si musí osvojovat základní principy masově politické a organizátorské práce, více využívat například soudců z lidu, součinnosti s národními výbory, ROH, SSM.

Tyto principy nejsou však dosud bohužel v činnosti příslušných státních orgánů dostatečně rozvinuty, i když například nedávné usnesení naší vlády o společenském působení právního řádu a o preventivně výchovné činnosti státních orgánů a společenských organizací bylo významným signálem k nastoupení nové správné cesty.

Jsem přesvědčen, že to bude jedna z cest, která povede k zamezení kriminality v naší společnosti a k vymýcení všech závažných jevů, jež jsou v rozporu s principy socialistické morálky a zásadami socialistického soužití. /Potlesk./