Koncem roku 1972 pracovalo v zemědělství ČSR přes 100 tisíc traktorů, téměř 13 tisíc kombajnů, asi 2600 souprav na dělenou sklizeň cukrovky, více než 3300 kombinovaných sklizečů brambor atp. Jen v roce 1972 bylo do zemědělských podniků dodáno za 2 miliardy 700 milionů Kčs strojů a zařízení.
Přes tyto pozitivní výsledky zůstává, jak shodně konstatovalo několik výborů České národní rady, na tomto úseku celá řada úkolů. Především jde o to, aby dodávané mechanizační prostředky plně odpovídaly nejen současným potřebám, ale také potřebám etapy, do které zemědělství vstupuje, tj. etapy koncentrace, specializace a rozvíjejících se kooperačních vztahů, a to jak svou skladbou a sortimentem, tak pokud jde o technicko-ekonomické parametry včetně potřebného servisu. Tak např. zemědělství má stále nedostatek traktorů o výkonu nad 100 koní, ať již jde o traktory z dovozu nebo z tuzemské výroby. U některých traktorů existují technické nedostatky a není zajištěn servis včetně náhradních dílů, takže se vyskytují případy delší nepojízdnosti těchto strojů /např. Z - 8011/.
Stále více také jde o to, aby do zemědělství byly dodávány stroje a mechanismy v ucelených technologických linkách, a to jak pro rostlinnou, tak pro živočišnou výrobu.
Proto vítáme opatření federální vlády, kterým bylo uloženo určit gestory pro vývoj a výrobu strojně technologických systémů pro jednotlivé druhy zvířat, kteří ponesou plnou odpovědnost za rozvíjení a dodávky ucelených soustav technologických linek.
Velkou pozornost již vzhledem k současnému neuspokojivému stavu v reprodukci dopravní techniky v zemědělství bude třeba věnovat řešení otázky zemědělské dopravy; vždyť zemědělství je patrně v tunách největším přepravcem po ose v republice.
Výkonné přepravní prostředky jsou dnes prakticky limitujícím činitelem pro využití nových sklízecích mechanismů, pro nasazení strojů v ucelených linkách i pro budování agrochemických podniků, nehledě na to, že doprava traktory je dnes již velmi neefektivní a jejich jízda na silnicích je stále obtížnější a mnohde se úplně zakazuje.
Bylo by proto vhodné maximálně urychlit vývoj, vyzkoušení a zahájení sériové výroby výkonného zemědělského automobilu tuzemské výroby. Do té doby by bylo vhodné krýt nejnutnější potřeby, jako je vybavení agrochemických podniků, dovozem.
Jednání výborů také ukázalo, že bude třeba zvýšenou pozornost věnovat mechanizačním prostředkům pro sklizeň a posklizňovou úpravu brambor, a to právě z hlediska snižování nároků na namáhavou práci lidí, na brigádnickou výpomoc ze škol a závodů, jakož i z hlediska možností účelnější koncentrace pěstování této významné potraviny; stejná péče by měla být věnována v souladu s požadavky na racionální výživu obyvatel i technologickým linkám pro pěstování zeleniny.
Všechny tyto rozvojové potřeby budou vyžadovat nejenom vytváření předpokladů pro vývoj zemědělského strojírenství u nás, ale i širší dělbu práce v rámci zemí RVHP.
S objemem, strukturou a technickými parametry strojů, ale také staveb a ostatních výrobních potřeb, dodávaných do zemědělství, je spojen i stupeň materializace poznatků vědy v nich, ale také bezpečnosti práce, hygieny a kultury pracovního prostředí lidí ve výrobním procesu, jakož i široká paleta otázek, mající vztah k životnímu prostředí v širším slova smyslu. Jde o to, aby se úroveň jednotlivých strojů, jakož i celých technologických linek z tohoto hlediska neustále zvyšovala, a to i pokud jde o hluk, vibrace, opatření protiúrazové prevence apod. Úroveň dnešní techniky je již taková, že by nemělo docházet k dodávkám výrobních prostředků, jako byly některé traktory, které požadavkům v tomto směru nevyhovují.
Pro zásadní důležitost, který tento úsek má pro rozvoj výroby potravin a celé naší socialistické ekonomiky, požádali jsme Výbor lidové kontroly ČSR, aby některé otázky dodávek mechanizačních prostředků a úrovně jejich servisu zahrnul do plánu své činnosti na příští rok a výsledky svého zjištění předložil k projednání v orgánech ČNR.
Úkolem zemědělských podniků, podniků zemědělských služeb, jejich pracujících, jakož i všech složek řízení zemědělství - počínaje okresními zemědělskými správami a ministerstvem zemědělství a výživy ČSR konče - je zabezpečovat účinná opatření v samotném zemědělství, vedoucí k maximálnímu využití strojů, i k jejich lepší údržbě. Kooperace ve využívání strojů v technologických linkách, specializace v opravárenství a koncentrace a specializace i ve skladování náhradních součástek otevírají další cestu k využívání rezerv, které na tomto úseku jsou dosud značné.
Soudružky a soudruzi, velmi významnou oblastí pro soustavný růst výroby potravin je chemizace zemědělské výroby.
Rozhodujícím faktorem pro intenzifikaci celé zemědělské výroby jsou průmyslová hnojiva, jejichž dodávky do zemědělství mají rok od roku vzestupnou tendenci. V současné době je dodáváno do zemědělství České socialistické republiky 911 tisíc tun průmyslových hnojiv v čistých živinách, což představuje 206,5 kg čistých živin na jeden hektar zemědělské půdy. To je obrovský pokrok, vždyť před deseti lety se spotřebovalo pouze 99 kg na jeden hektar.
Přitom podniky chemického průmyslu zabezpečují zvýšené dodávky průmyslových hnojiv, s kterými počítal pátý pětiletý plán. Bude třeba hledat možnosti i dalšího růstu jejich dodávek již vzhledem k tomu, že biologicko-genetický potenciál pěstovaných odrůd jednotlivých plodin je dnes tak vysoký, že je schopen při správné odrůdové výživě rychle transformovat i větší dávky hnojiv do vyšších hektarových výnosů. Velmi významnou pomocí by bylo i zvýšení jejich kvalitativních ukazatelů, pokud jde o jejich skladovatelnost mimo sezónu. Poslanci České národní rady na základě svých poznatků z praxe také upozorňují na pozitivní přínos, který by měl vyšší podíl koncentrovanějších, granulovaných, popřípadě i vícesložkových hnojiv.
Zemědělská velkovýroba a její intenzifikace je nedílně spojena s používáním herbicidů, pesticidů, morforegulačních látek a jiných chemických ochranných prostředků. S rostoucími hektarovými výnosy roste i spotřeba těchto látek, které jsou zatím z velké části kryty dovozem z kapitalistických států. Vždyť jen v letošním roce jich má být dovezeno zhruba za 450 milionu Kčs v paritě.
Vzhledem k tomu, že jde o pestrou paletu rozličných chemických látek, které je nutno poměrně rychle obměňovat novými - protože po několika letech se vytváří rezistence škůdců a choroboplodných zárodků i plevelů - a vzhledem k nákladnosti, složitosti a dlouhé době jejich výzkumu, vývoje a zavedení do výroby, doporučujeme, aby právě tento úsek chemie byl urychleně řešen účelnou dělbou práce v rámci zemí RVHP.
V oblasti chemizace rostlinné výroby existují v samotném zemědělství rezervy. Jsme toho názoru, že zvýšením technických parametrů vyráběných hnojiv, jejich lepším skladováním v zemědělství a také vhodnější jejich aplikací bylo by možné zabránit dosud značným ztrátám na živinách. Cesta k využití těchto rezerv, je urychlené budování agrochemických podniků ze sdružených prostředků JZD a státních statků, popřípadě dalších zemědělských organizací. První agrochemické podniky byly již založeny. Další jejich rozvoj je limitován kapacitami podniků vyrábějících montované haly, zajištěním potřebné aplikační a dopravní techniky, ale také některými organizačními otázkami, které zůstávají dosud otevřeny.
Agrochemické podniky jsou přitom základním předpokladem pro aplikaci vědeckých poznatků v oblasti výživy a ochrany rostlin, pro plné využití biofondu jednotlivých perspektivních odrůd a pro plnější uplatnění vědy jako výrobní síly v rostlinné výrobě.
Zcela obdobné problémy vyvstávají v uplatnění vědy v živočišné výrobě, kde chemie se čím dál tím více podílí na vysoce racionální výživě zvířat v podmínkách vysokých koncentrací. Nedávno Českou národní radou přijatý zákon o plemenitbě hospodářských zvířat a na jeho základě realizovaná další organizačně technická opatření vytváří potřebný rámec pro uplatnění poznatků biologických věd k soustavnému zlepšování stád a zvyšování jejich biologických vlastností; aplikace poznatků v oblasti výživy zvířat je druhým stěžejním pilířem dalšího rozvoje živočišné výroby.
Příklady, které z dosud individuální aplikace vědeckých poznatků v oblasti biogenetiky, výživy a ochrany rostlin a zvířat jsou k dispozici, ukazují, že právě socialistické zemědělství a jeho charakter umožňuje uplatnění vědy jako výrobní síly v masovém měřítku.
Další koncentrace a specializace v rostlinné i živočišné výrobě jako předpoklad pro masové uplatnění vědy, klade vysoké nároky na správné zaměření vědy s dostatečným časovým předstihem a její řízení tak, aby poznatky vědy byly rychle předávány praxi. Na druhé straně to vyžaduje dlouhodobé koncepce v řízení zemědělství, aby vědě mohly být včas zadávány požadavky a potřeby praxe, a náročného řízení zemědělství, aby ověřené vědecké poznatky byly rychle a v masovém měřítku prosazeny do agrotechnických a zootechnických postupů.
Zvyšování zemědělské výroby a její efektivnosti není samoúčelné. Konečným cílem je racionálně živený, zdravý socialistický člověk. Považujeme proto za velmi důležité upozornění zdravotního a sociálního výboru České národní rady na to, aby zvyšování koncentrací v živočišné výrobě a rozvoj agrochemie byly vždy organicky a komplexně posuzovány nejen z hlediska pozitivních stránek na rozvoj zemědělské výroby, ale i z možných negativních vlivů na lidské zdraví a na životní prostředí.
Jde o takové otázky, jako je např. likvidace a účelné využívání výkalů u vysokých koncentrací hospodářských zvířat tak, aby nedocházelo k nežádoucím infiltracím do vod, dodržování takových metodik při ochraně rostlin a boji proti škůdcům, které by nebyly spojeny s nežádoucími důsledky apod.
Vládní orgány by měly proto dbát soustavně na to, aby všechny výzkumné úkoly byly řešeny komplexně jak z hlediska rozvoje výrobních sil v zemědělství, tak i z hlediska ochrany zdraví a tvorby a zlepšování podmínek života lidí na vesnici.
Soudružky a soudruzi, jedním z rozhodujících faktorů pro plánovaný rozvoj výroby potravin i pro celý harmonický rozvoj naší společnosti je hospodaření se základním výrobním prostředkem v zemědělství, kterým je zemědělská půda. Stupňování péče o úrodnost půdního fondu, vkládání stamiliónových částek na její zúrodnění a rekultivaci, k čemuž značně pomohlo i zřízení Státního fondu pro zúrodnění zemědělské půdy zákonem České národní rady, je opatřením správným a celospolečensky velmi efektivním.
Je tomu tak proto, že zemědělská půda je ničím nenahraditelným a nerozmnožitelným výrobním prostředkem, se kterým je nutno jako s takovým hospodařit. Tisíce hektarů úrodné půdy však každoročně ubývá, existují značné tlaky na další a další její zábory pro nejrůznější účely.
Ukazuje se, že ani přijatá zákonná opatření včetně ekonomických sankcí, které tato opatření obsahují, sama o sobě nestačí a že je bude nutno nejenom zpřísnit a přísněji kontrolovat jejich dodržování, ale také vyvíjet ze strany vlády, národních výborů a ostatních orgánů velké politické a organizační úsilí, aby byla vždy hledána z hlediska zemědělské půdy ta nejúspornější řešení.
Jde o politickou a morální odpovědnost naší generace, každého funkcionáře a každého orgánu; nesmíme příští generace dostat do situace, že nebude mít půdu, na které jedině je možno potraviny vyrábět.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
poslední pléna ÚV KSČ v návaznosti na závěry přijaté XIV. sjezdem Komunistické strany Československa položila důraz na soustavné zvyšování efektivnosti reprodukčního procesu v zemědělství. Nejde o jakýkoliv proces intenzifikace zemědělské výroby, ale o proces, v němž by rostla kromě výroby z jednotky plochy také produktivita živé práce a rentabilita.
Dosavadní vývoj rentability zemědělské výroby není dosud uspokojivý. Jsou to především materiálové náklady, které rostou rychleji, než roste hrubá zemědělská produkce a objem výkonů. Tak například v průměru minulých dvou let ve srovnání s úrovní dosahovanou v průměru let 1967 - 1970 vzrostly v ČSSR materiálové náklady v JZD o 27 %, zatímco objem výkonů pouze o 18 %. Rychlejší růst vlastních nákladů zemědělské produkce oproti růstu výkonů vede potom k relativnímu a mnohdy i absolutnímu poklesu zisku. Zcela obdobný trend vývoje zaznamenaly i státní statky, kde se vývoj důchodové situace projevil v rostoucí úvěrové zadluženosti, a to jak v oblasti provozních, tak i investičních úvěrů.
Reprodukční proces v zemědělství a jeho efektivnost je určována vnějšími a vnitřními faktory. Z vnějších faktorů je ve značné míře ovlivňována úrovní práce dodavatelských odvětví. V tomto směru nesou vysokou odpovědnost hospodářské a státní orgány, které tato národohospodářská odvětví řídí, vedením podniků počínaje a generálními ředitelstvími a ministerstvy konče. Zvyšování ekonomické efektivnosti zemědělské výroby je však především věcí zemědělských podniků a jejich pracovníků, jakož i úrovně řízení v odvětví zemědělství od shora až dolů. Nelze rozhodně podléhat názorům, že vývoj efektivnosti reprodukčního procesu v zemědělství je určován pouze vnějšími vlivy. Přesvědčivým důkazem jsou stále existující veliké rozdíly ve výsledcích hospodaření zemědělských podniků, hospodařících za přibližně stejných přírodních a mnohdy i ekonomických podmínek.
Zatímco například nejlepší družstva sledovaného souboru JZD v bramborářské výrobní oblasti ČSR měla vlastní náklady na výrobu jednoho metráku pšenice 74 Kčs, existovalo v tomto souboru 18 % družstev, u nichž tyto vlastní náklady přesáhly 100 Kčs. To ukazuje jasně na to, že v samotném zemědělství existují dosud značné rezervy a možnosti pro zvýšení efektivnosti výroby.
Proto dubnové plénum ÚV KSČ v minulém roce, jakož i VIII. celostátní sjezd JZD položily ve svých závěrech takový důraz na lepší a hospodárnější využívání práce a prostředků, na nutnost neustálého zavádění nových, progresívních výrobních a technologických metod a postupů, lepší zvládnutí organizace výroby a práce, zdokonalení vnitropodnikového řízení a důslednější uplatnění principů chozrasčotu. Těmto otázkám a těmto úkolům budou muset zemědělské podniky i jednotlivé články řízení zemědělství věnovat bezprostřední pozornost. Jejich řešení se může bez dalších investic promítnout ve zvýšení efektivnosti zemědělské výroby i ve zlepšení důchodové situace podniků.
Hmotná zainteresovanost jednotlivých pracovníků, pracovních kolektivů a celých zemědělských podniků na dosahovaných hospodářských výsledcích, která byla v minulosti jedním ze základních faktorů poměrně rychlého rozvoje zemědělství, musí být i nadále prohlubována, promítána v nejširším měřítku do soustavy odměňování, a to jak na úrovni jednotlivých podniků, tak nadpodnikových článků řízení zemědělství. Také nástroje ekonomického působení na zemědělské podniky by měly sloužit tomuto základnímu cíli a chystané změny v jejich soustavě pro 6. pětiletku by měly být posuzovány také z tohoto hlediska.
Na zvyšování efektivnosti, na lepší využívání krmiv, hnojiv, strojů atd. by měla být orientována i iniciativa pracujících v zemědělství, jejich socialistické soutěžení. Významným příspěvkem v tomto směru by měla být i soutěž vyhlášená Ústřední radou odborů o úsporu jedné miliardy v národním hospodářství, která nachází již i u pracujících státních zemědělských podniků značný ohlas. Prospěla by obdobná iniciativa i ze strany Svazu družstevních rolníků směrem k JZD.
Přitom nejde a nemůže jít o dosahování rentability za každou cenu. Podstata věci není zpravidla v absolutní úspoře nákladů v podnicích, ale v konkrétním řešení otázky jejich racionálnějšího využití a zvýšení jejich účinnosti. To zaprvé.
Za druhé jde o to, aby prostředky byly využívány k efektivní výrobě potravin v množství a struktuře, která je plně v souladu s potřebami spotřebitelů, v souladu s potřebami naší socialistické společnosti, tedy se situací na trhu.
Vynakládání prostředků a práce v souladu se společenskými zájmy vyjádřenými hospodářským plánem a nikoliv jen z úzkého hlediska vysoké rentability jednotlivého zemědělského podniku, to musí být základním kritériem posuzování výsledků hospodaření zemědělských podniků a celé zemědělské výroby.
Vážené soudružky a soudruzi, význam a náročnost etapy vývoje, do které v zemědělství vstupujeme. etapy, kterou lze v krátkosti charakterizovat jako etapu maximálního uplatnění vědeckotechnických poznatků cestou koncentrace, specializace a rozvíjení kooperačních vztahů, je možno právem přirovnat k období kolektivizace a budování socialistických výrobních vztahů na vesnici po IX. sjezdu KSČ.
Období realizace těchto převratných změn, realizace programu - možno říci - druhé generální přestavby zemědělství vyžaduje, aby se na jejich řešení a na procesu jejich postupného uskutečňování podílela celá naše společnost.
I když jsme teprve na prahu tohoto období, byla zaznamenána již řada pozitivních výsledků. Ve všech okresech bylo přistoupeno k organizování názorných příkladů účelné mezipodnikové kooperace, a to jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě. Byly vypracovány a prakticky již i schváleny okresní studie rozvoje specializace, koncentrace a kooperace do roku 1985. Společné družstevní podniky v živočišné výrobě dosahují pozoruhodných parametrů výroby, produktivity živé práce i rentability. Produktivita je zde pět až šestkrát vyšší než u JZD nebo státních statků, hrubý důchod na 1 pracovníka je vyšší než u JZD a na státních statcích. Také v rostlinné výrobě příklady nasazení strojů v ucelených technologických linkách na základě kooperačních dohod ukazují velmi plasticky ekonomické výhody tohoto postupu.
Přesto zůstává v této oblasti celá řada problémů. Především stále se hledají v některých okresech východiska v masovějším slučování zemědělských podniků, jako údajně jednodušší a rychlejší cesty ke specializaci a koncentraci. Koncentrace a specializace však není konečným cílem, nýbrž prostředkem k uplatnění vědeckých poznatků, k využití rezerv a zabezpečení takového meziročního přírůstku výroby, který by kryl alespoň přírůstek spotřeby potravin. Sloučení v podmínkách diferencovaných výsledků hospodaření není přitom obvykle rychlou cestou k efektivní intenzifikaci, naopak přináší s sebou řadu problémů a také značných rizik. Znamená prudký náraz na vyrovnání stávajících rozdílů ve výši důchodů a odměn; vyrovnání nezbytně musí jít na úroveň nejlepších JZD, což vede velmi často k oslabení reprodukčních schopností v oblasti investování právě v době, kdy vstupujeme do druhé přestavby.
Na druhé straně rozvíjení kooperačních vztahů umožňuje postupně na jednotlivých úsecích výrobního procesu přecházet k progresívním formám využívání moderních mechanismů a tomu odpovídající organizaci práce, zavádět postupně nový systém informací a kontroly a tak krok za krokem vyrovnávat rozdíly v úrovni výrobních sil, důchodů, odměn i sociálních dávek.
Kromě toho kooperace plně umožňuje rozvíjení spolupráce i mezi JZD a státními statky.
Obecně je možno shrnout, že proces rozvíjení kooperačních vztahů a vazeb je procesem bez podstatnějších rizik a přitom procesem otevřeným, který umožňuje optimální postup v podmínkách jednotlivých okresů, kooperačních obvodů i jednotlivých zemědělských podniků.
Problémy, které dosud brzdí účinnější rozvíjení koncentrace, specializace a kooperačních vztahů, jsou v oblasti ekonomické, někdy i legislativní a organizační.
V ekonomické oblasti jde především o soustavu ekonomických nástrojů, zejména cen, a ostatních podmínek ekonomického režimu hospodaření zemědělských podniků.
Dosavadní cenová soustava a i některé mimocenové nástroje úhrady vlastních nákladů a nákladů rozšířené reprodukce vycházely z rentability zemědělských podniků jako celku, kde nižší míra rentability jednoho odvětví byla kompenzována její vyšší mírou u jiných odvětví. To se dnes mnohdy negativně projevuje v rozvoji specializace a kooperačních vztahů.
Řešení těchto otázek bude třeba dlouhodobě připravovat a minimálně s nastoupením do 6. pětiletky je uvést do praktického života.
Celá řada právních předpisů také již ne dost dobře vyjadřuje změny, ke kterým v zemědělství došlo a dochází. Stále ještě nebyl dopracován nový zákon o zemědělském družstevnictví, který by vyjádřil změny v rozvoji výrobních sil a vztahů v zemědělství a trvale upravil nové formy mezidružstevního podnikání. Také zákon ČNR o Státním fondu pro zúrodnění zemědělské půdy bude vyžadovat - i když ne velké - přece jen změny, které by reagovaly na vytváření kooperačních seskupení, nových forem mezidružstevní kooperace atd. Takových případů je ovšem v legislativní oblasti daleko více.
Povolování výjimek stávajících předpisů a ekonomických pravidel hospodaření je nutné, avšak věci trvale neřeší a kromě toho je jejich vyřizování mnohdy zdlouhavé.
Soudružky a soudruzi, další koncentrace a specializace výroby, rozvoj kooperačních vztahů, nová nastupující technika a moderní technologie vyvolají další změny nejenom v organizaci výroby, v jejím řízení, ale ovlivní i postavení pracovníků ve výrobním procesu, zvýší požadavky na jejich kvalifikaci, změní význam jednotlivých sídlišť a jejich vnitřní utváření a tím i vyvolají jiné nároky na síť dopravy, obchodu, služeb, školství a na celou sféru občanské vybavenosti.
Dovolte mi, abych se u otázek, které lze charakterizovat jako otázky rozvoje životního prostředí a stylu života na vesnici, podrobněji zastavil a navázal na výsledky a závěry, které vzešly z projednávání této problematiky v jednotlivých výborech České národní rady jak nyní, tak před rokem, kdy orgány ČNR projednávaly koncepci rozvoje životního prostředí na české vesnici.
Orgány České národní rady velmi uvítaly zpracování koncepce životního prostředí české vesnice, která byla vypracována na základě iniciativy vlády ČSR. Tato koncepce by měla být v podmínkách každého kraje a okresu dobře sladěna se studiemi rozvoje zemědělské výroby do roku 1985. Jejich cílevědomé a přitom citlivé uvádění v život by se mělo stát významným činitelem proporcionálního a harmonického vývoje venkovského prostoru, jeho sídlišť i životního prostředí pracujících žijících na vesnici. v souladu s jejich potřebami a se zájmy celé naší socialistické společnosti.
Všechna intenzifikační a koncentrační opatření v zemědělské výrobě musí být tedy realizována v naprostém souladu s cíli a záměry, které sledují koncepce rozvoje životního prostředí na vesnici. Na druhé straně opatření, směřující k ochraně a rozvoji životního prostředí by měla vždy respektovat potřeby zajištění výživy obyvatel cestou efektivní intenzifikace zemědělské výroby, neklást pro její rozvoj nadměrná omezení.
Chtěl bych také upozornit, že zatímco studie rozvoje výrobních sil a vztahů v zemědělství do roku 1985 je sladěna od resortů přes kraje a okresy až do kooperačních obvodů a poměrně konkrétně určuje co, kde a v jakém časovém sledu má být vybudováno, je koncepce rozvoje životního prostředí na vesnici v podstatě ideovým projektem. Bude proto třeba za široké účasti všech resortů, přes jednotlivé odbory KNV a ONV tuto studii citlivě dovést až do podmínek jednotlivých obcí v rámci kooperačních obvodů. Takto dovedená studie by umožnila vytyčené cíle postupně zpracovávat v souladu s rozvojem výrobních sil a společenských zdrojů do úkolů národohospodářských plánů a na jejich základě prosazovat zejména usměrnění prostředků a iniciativy lidí k zabezpečení harmonického rozvoje vesnic.