V této souvislosti bych chtěl podtrhnout nezastupitelnou úlohu národních výborů při vytváření oblastní proporcionality a při uplatňování společenských zájmů.

Realizace opatření v oblasti zemědělství i venkovských sídlišť bude mít zřejmě značný dopad i do hospodaření národních výborů, jejich počtu a struktury. K této otázce jistě podrobněji vystoupí poslanci výboru pro národní výbory a národnosti.

Soudružky a soudruzi, pokud jde o výstavbu na vesnici musíme docílit toho. aby byla maximálně koncentrovaná, aby se při ní využívalo intravilánů, bourání starých objektů. kůlen, dnes nepotřebných stodol atd. Zásady ochrany půdního fondů platí v plné šíři i na zemědělství a výstavbu vesnic. Národní výbory by v tomto směru měly ve spolupráci se zemědělskými podniky sehrávat rozhodující úlohu. Nové řešení užívacích vztahů k zemědělské půdě a ostatnímu zemědělskému majetku, jejichž zákonná úprava je v současné době ve stadiu projednávání ve vládních orgánech, k tomu dá lepší předpoklady. Mám za to, že by to posloužilo i vzhledu obcí a celému životnímu prostředí v nich.

S tím souvisí ještě jedna otázka, která také odezněla ve výborech ČNR. Větší města, tj. především sídelní střediska II. kategorie, a také i průmyslové závody z důvodů stabilizace pracovních sil, plánují svou výstavbu bez ohledu na venkovská sídla, bez zřetele na zemědělský půdní fond a bez potřebných komplexnějších sociologických a demografických studií. Tyto své rozvojové záměry fixují do svých územních i jiných plánů. Předpokládaný přírůstek obyvatelstva ČSR, projektovaný na rok 1980, je však přitom velmi malý a představuje prakticky jen zlomek procenta; to znamená, že početní růst obyvatel těchto měst vyjádřený v plánech se rekrutuje z vesnic v daném okrese. To by ve svých důsledcích mohlo vést k předčasnému vylidňování vesnic a mnohde k disproporcím ve společenském vývoji širšího charakteru. Mělo by se proto současně s realizací koncepce rozvoje životního prostředí na vesnici přistoupit i k přezkoumání rozvojových plánů těchto měst, které kromě jiného také předurčují v dnešní podobě i rozdělení prostředků na rozvoj v dosti nepříznivém poměru ke střediskovým obcím I. stupně a nestřediskovým obcím trvalého významu. Na tyto obce zbývá obvykle jen to, co lze realizovat v rámci akce "Z" svépomocí občanů.

S tímto vším úzce souvisí bytová výstavba na vesnici a její typ a forma. Vesnice nezestárla jen věkem obyvatel, ale také bytovým fondem. Poslední průzkum bytového fondu před 10 lety na vesnici ukázal dosti nízký standard: 47 % bytů bylo starších 60 let, jedna třetina bytů měla kamenné zdivo, koupelny byly jen ve 24 % bytů, pouze 10 % bytů bylo o 3 a více pokojích.

Bylo by proto ze všech uvedených důvodů správné, aby se v budoucnosti i nadále prosazovala určitá proporcionálnost mezi novou bytovou výstavbou ve městech a na venkově a promítala se do zabezpečení především materiálových fondů, zejména pro potřebnou modernizaci a rekonstrukci.

Neméně závažnou otázkou je typ a forma bytové výstavby na vesnici. Všeobecné podceňování významu a úlohy venkova v minulosti se projevovalo také v tom, že se řada koncepcí v oblasti výstavby i v oblasti společensko-kulturní dosti mechanicky aplikovala i na venkov bez ohledu na specifické podmínky a styl života. To se projevovalo například i výstavbou vícepodlažních domů v místech, kam se naprosto nehodily, zrušením zemědělského stavebnictví, předčasným zavíráním malotřídních vesnických škol, atd.

Pro vesnici je především vhodný typ rodinného a řadového domku. Je však pro tuto výstavbu třeba vytvořit podmínky, především výběrem vhodných typů, výrobou prefabrikátů potřebných pro jejich rychlé dokončování a vycházejících z otevřeného stavebnicového typu jejich výstavby. Se stavbou vícepodlažních domů lze uvažovat tam, kde to je v souladu s místními podmínkami a dosavadním urbanistickým uspořádáním obce.

Velkým problémem ve venkovských sídlech je voda. Obecně lze říci, že situace ve venkovských obcích je pokud jde o hygienicky nezávadnou vodu horší, než ve velkých městských aglomeracích. Z celkového počtu 11 673 obcí do pěti tisíc obyvatel je zásobováno z vodovodních rozvodů jen 19 % s asi 35 % obyvatel, kteří žijí v těchto obcích. Jen 900 z těchto obcí má kanalizaci /vesměs jde o střediska s 3000 - 5000 obyvatel/.

O naléhavosti těchto otázek svědčí i volební programy Národní fronty v jednotlivých obcích, kde většina obcí soustředila své záměry právě do vodohospodářských akcí. Jsme si vědomi toho, že vyrovnání podmínek života na vesnici a ve městě leží z velké části právě v této sféře.

Velikou roli v této oblasti sehrává Fond vodního hospodářství, jehož část prostředků je orientována právě tímto směrem, a který tak umožňuje rozvíjení iniciativy občanů při realizaci volebních programů v oblasti vodohospodářských akcí. Máme za to, že tuto záslužnou činnost je třeba podporovat a dále rozvíjet.

V souvislosti s utvářením našich vesnic, pracovního a životního prostředí v nich, chtěl bych ocenit pozitivní přínos Svazu družstevních rolníků a jeho iniciativu v tomto směru. Soutěž, organizovaná tímto svazem pro účast družstev na zvelebování obcí a pracovního a životního prostředí, zapustila již na vesnici kořeny, nachází stále větší odezvu a přispívá k všestrannému zlepšování podmínek života lidí ve venkovských obcích. Obdobně by měl postupovat i Odborový svaz pracujících v zemědělství v místech, kde hospodaří státní statky.

Jedním z nejzávažnějších problémů v životním prostředí naší vesnice je oblast služeb a některých dalších úseků terciární sféry. Dokazuje to pozornost, kterou těmto otázkám věnovaly výbory České národní rady a jimi přijatá usnesení, jakož i předsjezdová diskuse a samotný průběh jednání VIII. celostátního sjezdu JZD v minulém roce. Dovolte mi na toto téma několik slov.

Je jistě potěšitelné, že zdravotní péče o venkovské obyvatelstvo a pracující v zemědělství je jednou z nejvyšších v celosvětovém měřítku a nadále se soustavně zvyšuje. Existuje poměrně hustá síť zdravotnické služby, střediskové obce jsou postupně vybavovány zdravotnickými středisky, dostatečně hustá je na venkově i síť poraden pro matku a dítě, vysoká je úroveň sociálního zabezpečení družstevních rolníků, soustavně roste péče o staré občany. Zlepšuje se spolupráce mezi jednotnými zemědělskými družstvy, které disponují značnými prostředky ve svých fondech kulturních a sociálních potřeb, a místními národními výbory při uplatňování diferencované sociální politiky a péči především o staré občany.

Na tomto úseku je však i řada problémů. Zdravotní a sociální péče o venkovské obyvatelstvo není ve všech oblastech a okresech stejně kvalitní. Stále ještě zaostává např. v pohraničí. Je nedostatek mateřských škol popř. jeslí, které by ulehčovaly postavení mladých zemědělských žen a umožňovaly jejich lepší zapojení do pracovního procesu a do společenského života v obcích. Do budoucna bude třeba - vedle dobře vybavených nemocnic s vysokou odbornou úrovní zdravotní péče pro širší spádové území - budovat v některých střediskových obcích snadněji dostupné venkovské polikliniky se základním vybavením odborných služeb.

Méně příznivá je situace v oblasti školství. Ve výboru pro zemědělství a výživu byla také zdůrazněna nutnost velmi citlivě přistupovat k rušení malotřídních škol.

V této souvislosti byla zdůrazněna funkce učitele na vesnici, která je velmi široká v kulturním, společenském a politickém životě vesnice a daleko přesahuje jen jeho pedagogické poslání. Kromě toho rušení malotřídních škol přináší kromě nesporných výhod, jako je prohloubení výuky a možnost zvýšení její odborně pedagogické úrovně - řadu nevýhod. Je to například tlak na budování nových školních zařízení ve městech, výuka ve směnách, zatímco mnohdy vyhovující budovy na vesnici jsou nevyužity a nebo dokonce chátrají; zvyšují se také nároky na dopravní síť, na malé děti jsou kladeny, zejména v zimních měsících, vysoké nároky, spojené s jejich dojížděním atd.

Je třeba také zabezpečit, aby učitelé mohli bydlet a žít v místě a zabezpečit pro ně moderní byty. Preferovat v potřebném rozsahu přijímání žáků do pedagogických škol, kteří se při přijímacím řízení zaváží žít a učit na vesnici. Ztížené podmínky života i výuky na vesnicích, zejména v horských oblastech, je zapotřebí promítnout do systému hmotné zainteresovanosti učitelů.

Také rozvoj kulturního, společenského a sportovního života je jedním z velmi důležitých stránek životního prostředí na vesnici, zejména pro mladé lidi. Četné příklady z obcí, kde rozvíjení společenského, kulturního a sportovního života je věnována odpovídající péče ze strany národních výborů, zemědělských podniků i společenských organizací a kde jsou pro něj vytvořeny i materiální a organizační předpoklady, ukazují, že není problémem získat mladé lidi pro práci v zemědělství a trvale je v něm udržet.

Přitom nejde o nějaký import kultury na vesnici, ale o rozvíjení aktivní účasti lidí na kulturním a sportovním životě, o jejich aktivní vyžití.

V tomto směru má naše vesnice dlouholeté tradice a je tedy na co navázat.

S tím souvisí otázky výstavby kulturních zařízení na vesnicích, které jsou v sídlech trvalého významu velmi pozitivním prvkem. Jde samozřejmě o víceúčelová zařízení, kde je možno konat členské schůze JZD, veřejné schůze občanů, promítat kino, rozvíjet tělesnou výchovu dětí, dorostu i dospělých, pořádat taneční zábavu, dožínky, popřípadě jiné společenské akce, rozvíjet aktivní zájmovou činnost občanů, ochotnické divadlo, hudební činnost atd. Tato instituce by mohla sloužit i pro obecní knihovnu, kanceláře MNV a ještě i pro pohostinství Jednoty, popř. pro účely společného stravování.

Přístup k jejich budování nesmí být rozhodně živelný a je třeba citlivě navazovat na to, co v obci již je vybudováno a v souladu se společenskými možnostmi tato zařízení postupně dotvářet.

I pro tyto účely by bylo správné spojovat finanční, materiálové a jiné prostředky národních výborů, zemědělských podniků, Svazu spotřebních družstev, tělovýchovné organizace atd.

Koncentrace osídlení a občanské vybavenosti na jedné straně, i koncentrované provozy rostlinné a živočišné výroby na straně druhé, budou klást nové požadavky na osobní hromadnou dopravu. Bude nutno posoudit podle těchto nových hledisek dopravní síť a jízdní řády veřejné dopravy a propracovat také otázky a možnosti vhodného jejího doplnění vnitropodnikovou dopravou osob.

Bylo by možno podrobněji hovořit k dalším otázkám terciární sféry, zejména obchodu, a dalších služeb pro obyvatelstvo. V minulosti se k jejich řešení přistupovalo mnohdy z hlediska užších podnikových nebo resortních zájmů namísto komplexního přístupu vycházejícího z celospolečenských potřeb.

Předpokládám, že kvalifikovaněji k těmto otázkám vystoupí zástupci jednotlivých výborů České národní rady, kteří se s nimi podrobně zabývali.

Vážená Česká národní rado,

od IX. sjezdu KSČ, který položil základ pro dnešní naše úspěchy v socialistickém zemědělství, uplyne v příštím roce 25 let.

Dnes máme moderní, vysoce produktivní a intenzívní socialistické zemědělské podniky, v jejichž vedení jsou kvalifikovaní, zkušení a socialismu oddaní funkcionáři. máme vyspělé, socialisticky uvědomělé pracující v zemědělství, dosahované výsledky v posledních letech řadí naše zemědělství do čelné pozice v celosvětovém měřítku. Do základu se změnilo ekonomické a společenské postavení pracujícího rolníka, mění se před očima tvář našich vesnic.

Máme jasný program dalšího rozvoje, vytyčený XIV. sjezdem naší strany, který je srozumitelný pro všechny a který dává skvělé perspektivy i mladé, nastupující generaci.

To vše nás opravňuje k optimistickému pohledu do budoucna. To nám dává sílu, abychom současné problémy, o kterých dnes otevřeně hovoříme, poctivou, každodenní prací, dovedli pod vedením Komunistické strany Československa do úspěšného konce.

Jsem přesvědčen, že splněním závěrů XIV. sjezdu KSČ se dále upevní a prohloubí svazek dělníků a rolníků, dále se u nás zlepší materiální a společenské podmínky života a poroste nadále blahobyt a spokojenost všech občanů naší drahé socialistické vlasti.

Česká národní rada a její orgány budou všemožně splnění náročných závěrů a cílů co nejúčinněji napomáhat. /Potlesk./