Pokračování 6. schůze

/Schůze opět zahájena v 9.00 hodin/

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, JUDr. Vladimír Ambruz, František Toman a Věroslav Jedlička

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Leopold Lér, CSc., ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilián Hamerník, ministr výstavby a techniky prof. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr školství ing. Josef Havlín, ministr kultury PhDr. RSDr. Miloslav Brůžek, CSc., ministr zdravotnictví doc. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr průmyslu ing. Oldřich Svačina, ministr stavebnictví ing. František Šrámek, ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr zemědělství a výživy ing. Josef Nágr, ministr-předseda Výboru lidové kontroly Vlastimil Svoboda.

177 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady vedoucí Kanceláře České národní rady JUDr. Zdeněk Vácha

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou 6. schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v rozpravě ke státnímu rozpočtu České socialistické republiky na rok 1973. Uděluji slovo poslanci Jiřímu Fleyberkovi a jako další se připraví poslanec Václav Jirotka.

Poslanec Jiří Fleyberk: Soudružky a soudruzi, chci hovořit k té části návrhu rozpočtu České socialistické republiky, která se dotýká finančního hospodaření národních výborů.

V našem výboru pro národní výbory a národnosti jsme se přípravou a zabezpečením finančního hospodaření národních výborů na příští rok zabývali velmi důkladně. Posuzovali jsme zejména, zda návrh rozpočtu národních výborů po provedení určitých omezení zdrojů a prostředků fondu rezerv a rozvoje a některých dalších opatření zabezpečuje financování plánovaných úkolů a zda bude možno v příštím roce zajistit z fondu rezerv a rozvoje financování prací na výstavbě a zvelebení obcí a měst zařazených ve volebních programech Národní fronty.

Národní výbory přistoupily v tomto roce k plnění úkolů volebních programů velmi odpovědně a iniciativně a získaly pro jejich realizaci aktivní pomoc celé Národní fronty, společenských organizací, závodů, družstev i občanů. Konstatovala to i zpráva vlády o plnění vládního prohlášení. Dosažené výsledky v budování obecně prospěšných zařízení a ve zvelebování našich obcí a měst a podíl dobrovolné bezplatné práce občanů na těchto pracích jsou letos neporovnatelně vyšší než kdykoliv předtím.

Jestliže takových výsledků bylo dosaženo letos - v prvním roce volebního období, svědčí to o dobře nastoupené práci národních výborů a je tedy možno očekávat, že se jejich iniciativa, zájem a pomoc občanů budou rozvíjet a stupňovat i v dalších letech volebního období.

Ve výboru nám při listopadovém jednání o návrhu rozpočtu šlo o to, aby omezením zdrojů fondu rezerv a rozvoje a zapojením jeho části /tj. 1,2 miliardy Kčs/ na financování plánovaných úkolů nedocházelo v některých místech k obtížím zejména ve financování akce "Z".

Proto jsme doporučili ministrovi financí, aby za účasti členů našeho výboru ověřil, jak se uvedená opatření promítnou v podmínkách některých okresů, případně i obcí a znovu jsme se k jednání vrátili v minulém týdnu. Po ověření v některých krajích a okresech se ukazuje, že bude-li za letošní rok dosaženo předpokládaných přebytků hospodaření národních výborů, bude možno z fondu rezerv a rozvoje i po zapojení těch 1,2 miliardy Kčs do řádného rozpočtu národních výborů zajistit v roce 1973 financování úkolů zařazených ve volebních programech, v investiční i neinvestiční části akce "Z" i dalších úkolů financovaných z tohoto fondu.

Bude to však klást vysoké nároky na cílevědomé provádění finanční politiky u okresních a krajských národních výborů ve vztahu k jednotlivým místním a městským národním výborům. Půjde zejména o to, aby okresní a krajské národní výbory úplně nově přistoupily k využití svých fondů rezerv a rozvoje a k jejich použití tam, kde půjde například o dokončení rozestavěných akcí a aby nově zahajované práce v investiční části akce "Z" usměrnily v souladu s celospolečenskými zájmy a také s dlouhodobější koncepcí rozvoje okresu a jednotlivých měst a obcí. Ukazuje se však, že takové zásahy do tvorby a použití fondu rezerv a rozvoje národních výborů nebude asi možno provést v příštím roce a v dalších letech pětiletky.

Nechtěl bych, aby se při jednání o rozpočtu národních výborů soustředila pozornost jen na tento problém.

Rozpočet národních výborů je podstatnou částí státního rozpočtu České socialistické republiky a jeho objem pro rok 1973 - jak bylo uvedeno ve zprávě zpravodaje i ministra financí - představuje téměř 54 miliard Kčs. Je v něm zajištěno financování rozvoje těch úseků národního hospodářství, které mají velký význam pro rozvoj národního hospodářství jako celku i pro realizaci ústavních práv občanů, zejména v oblasti školství a kultury, zdravotnictví, sociálního zabezpečení a dalších. Z rozpočtu národních výborů je zajištěno také financování rozhodující části výdajů na komplexní bytovou výstavbu, výstavbu a udržování silniční sítě, na rozvoj veřejných služeb, služeb pro obyvatelstvo a další úseky v souladu s prováděcím plánem. Chtěl bych vyslovit přesvědčení, že objem dotací a subvencí ze státního rozpočtu ČSR do rozpočtu národních výborů, spolu s vlastními rozpočtovými i mimorozpočtovými příjmy národních výborů a s využitím účelových rezerv ze státního rozpočtu zabezpečuje při účelném a hospodárném vynakládání prostředků plnění úkolů národních výborů v roce 1973 a doporučuji České národní radě, aby návrh zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky schválila v předloženém znění. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslanci Jiřímu Fleyberkovi a slovo dávám poslanci Václavu Jirotkovi. Připraví se poslanec prof. dr. Vladimír Balaš.

Poslanec Václav Jirotka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, je velkým úspěchem ústředních státních a zastupitelských orgánů, že již dnes může Česká národní rada jednat o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1973 a to po projednání ve všech výborech ČNR.

Náš výbor pro plán a rozpočet se velmi podrobně zabýval návrhem státního rozpočtu i návrhy všech jeho kapitol. Myslím, že můžeme doporučit jeho přijetí, zvláště když je to rozpočet socialistického státu, který má v prvé řadě na mysli stále vyšší uspokojování potřeb socialistické společnosti, a to jak jednotlivých občanů, tak i státu jako celku.

Dovolte mi, abych poukázal na některé položky rozpočtu, na kterých lze dokumentovat péči socialistického státu o své občany.

Jde v prvé řadě o položku, která je v rozpočtu označena jako společenská potřeba. Tuto částku vynaloženou pro společnost a jí konzumovanou si mnohdy náš občan vůbec neuvědomuje a přesto jde o značný příspěvek státu na zvyšování kulturní a společenské úrovně obyvatel.

Jde o částku, která činí na jednoho obyvatele naší socialistické republiky ročně zhruba 6350 Kčs. Skládá se z objemů výrobků pro obyvatelstvo zdarma, tj. léky, školní pomůcky, učebnice, školní stravování apod., což obnáší ročně přibližně 350 Kčs. Dále se skládá z objemů nevýrobních služeb pro obyvatelstvo zdarma, tj. v podobě ošetřování a léčení ve zdravotnických zařízeních, vyučování na školách aj., což činí ročně 2400 Kčs. Jsou to pak i peněžní příjmy obyvatelstva neplynoucí z rozdělování podle práce, tj. důchody a všechny druhy sociálních a populačních dávek, stipendia apod. To činí částku 3600 Kčs.

I když největší část výdajů je věnována na vyplácení důchodů, které v průměru na jednoho občana činí ročně 2300 Kčs, je zbývající částka zhruba 4000 Kčs, věnovaná na propopulační opatření, zdravotnická a školská opatření, na jednoho obyvatele opravdu značná.

Ve své celkové částce je uvedena v rozpočtu ČSR na rok 1973 jako výdajová položka na kulturní a sociální opatření číslem 38 588 529 000 Kčs. Tedy více jak třetina celkového rozpočtu naší České socialistické republiky.

Tato skutečnost jasně ukazuje na aktivní sociální politiku státu, zejména v péči o rodinu s více dětmi a na soustavnou péči o výchovu naší mládeže. To je plně v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ. Proto také uvedený rozpočet klade hlavní důraz na další rozvoj školství, na zajišťování a rozšíření péče o děti v mateřských školkách, na rozvoj školních družin a klubů a školního stravování.

Z toho ovšem vyplývá další směr ve vytváření vhodných podmínek, hlavně v menších městech.

Jestliže se počítá s přírůstkem 11 500 míst v mateřských školkách na rok 1973 je to v souladu s pátým pětiletým plánem, který předpokládá, že v roce 1973 projde mateřskými školkami 65 % dětí předškolního věku. Bude tedy úkolem národních výborů, aby zaměřily svoji pomoc při výstavbě budov pro tyto účely a aby v plné míře využily iniciativy našich občanu, kteří jsou ochotni pomoci při výstavbě mateřských škol a jejich zařízení.

Dnes hovoříme o rozpočtu, tedy o finančních hodnotách, s kterými naše socialistická společnost hospodaří. Jsou však ještě i jiné hodnoty, vlastně ty nejdůležitější, které pro socialismus jsou rozhodující. A to jsou lidé, občané tohoto státu, kteří jsou nejen subjektem, ale i objektem, o které je třeba dobře pečovat, věnovat jim plné uznání, a to jak společenské, tak i v oblasti materiálního hodnocení. V tomto smyslu musí být naše největší péče věnována mladé generaci, která je a bude stále více rozhodujícím činitelem v celém našem národním hospodářství a při vytváření vpravdě socialistických vztahů v naší společnosti.

Již rok 1972 zaznamenal řadu dobrých výsledků v péči socialistického státu o naši mládež, jak o tom hovoří i závěry letošního sjezdu Socialistického svazu mládeže.

V této politice budeme i nadále pokračovat, protože je to politika správná, politika socialistické společnosti, politika zajišťující pravidelný rytmus stoupající životní úrovně a upevňující životní a sociální jistoty obyvatelstva. Zhodnocuje se nadále kupní síla koruny. Důvěra v pevnou měnu je doprovázena stálým zvyšováním přírůstku vkladů obyvatelstva. Očekávaný přírůstek v roce 1973, který má činit 7 - 7,2 miliardy Kčs je v souladu s vyšší mírou spořivosti. Rozbor vkladů ukázal, že tyto finanční prostředky mají charakter přiměřených finančních rezerv.

Jestliže rozpočtová soustava, ovšem jen ve federálním rozpočtu, vytváří přebytek zhruba 2 miliardy 100 miliónů Kčs, je to velmi dobré pro naši národní ekonomiku.

Celkem tedy se dá říci, že státní rozpočet ČSR je rozpočtem, ve kterém se kladně obráží politika socialistické společnosti, že je rozpočtem vycházejícím z reálných výsledků dobrého hospodaření roku 1972 a že státní orgány jsou dobrým hospodářem, který má na zřeteli spokojenost obyvatel tím, že vytváří reálné podmínky pro život našich občanů.

Proto tedy mohu prohlásit za výbor pro plán a rozpočet, že budeme hlasovat za jeho přijetí. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslanci Václavu Jirotkovi. Uděluji slovo prof. dr. Vladimíru Balašovi.

Posl. prof. MUDr. Vladimír Balaš: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abychom jménem zdravotního a sociálního výboru České národní rady přispěl několika poznámkami k návrhu rozpočtu České socialistické republiky na rok 1973. Naše zdravotnictví za uplynulých 25 let prošlo obrovskou cestu. Myslím, že většina z nás, jak zde sedíme, si pamatujeme, v jakém stavu náš stát přebíral zdravotnictví v roce 1948. Zdravotnictví rozdrobené, roztříštěné, které nebylo schopno plnit ani základní povinnosti léčebné, nemluvíme-li o povinnostech preventivních. Strana a vláda v minulých dvaceti pěti letech se zabývaly otázkou zdravotnictví opakovaně. Opakovaně se řešily problémy a pomáhalo zdravotnictví, takže jsme vybudovali v minulých dvaceti pěti letech moderní špičkové zdravotnictví, na které můžeme být hrdi. Nikdy se však nestalo v minulých dvaceti pěti letech, aby vláda a strana věnovaly našemu zdravotnictví takovou péči, jakou v posledních dvou, třech letech.

Výrazem toho je i náš státní rozpočet na rok 1973, kdy vláda věnuje na rozvoj zdravotnictví, na zabezpečení zdravotní péče o naše pracující téměř 11 miliard Kčs, což je o 7 % více, než činily výdaje na zdravotnictví v roce 1972. Ale ani tento fakt samotný, který ukazuje, nakolik strana a vláda přikládá důležitost péči o zdraví našich lidí, není to nejdůležitější. Nejdůležitější je fakt, že naše strana a vláda si uvědomily význam zdravotnictví pro národ, pro národní ekonomiku. Já jsem už říkal, že v minulosti stranické a státní orgány se opakovaně otázkou zdravotnictví zabývaly, ale vždy to bylo řešeno až se vyřešily všechny jiné další důležité otázky. Dnes v prohlášení předsedy vlády - a my zdravotničtí pracovníci si toho velmi vážíme - se věnovala otázkám zdravotnictví velká pozornost a ukazuje se, nakolik vláda přisuzuje důležitost našemu zdravotnictví. To vše je našimi zdravotníky samozřejmě oceňováno a chápáno, my to všichni cítíme a také tak se budeme do budoucna chovat.

Ve zprávě ministerstva financí k návrhu rozpočtu na příští rok se mj. konstatuje, že ve zdravotnictví rozpočet zajišťuje uskutečňování programu zdravotnické politiky, vytyčené XIV. sjezdem KSČ. Co to znamená? Znamená to především posilování ambulantní péče, posilování péče na přední linii tam, kde pacient, kde nemocný bezprostředně přichází do styku s lékařem. Je to ta část naší zdravotní péče, která v minulosti byla dosti zanedbávána a podceňována.

Sám jsem vedoucím klinického pracoviště, velkého lůžkového zařízení a dovolte mi, abych jako klinik, jako vedoucí chirurgického zařízení zde prohlásil, že naprosto souhlasím s tímto počínáním našeho resortu, poněvadž můžete sebelépe provést špičkový chirurgický a jiný výkon, není-li zabezpečena a kvalitně prováděna základní péče, nikdy nedocílíte spokojenosti našich pacientů. A proto plně chápu a plně se stavím za tu linii, kterou nastoupilo naše ministerstvo zdravotnictví.

Ovšem musím upozornit, že všechny složky ve zdravotnictví, mají-li se perspektivně a zdárně rozvíjet, musí se rozvíjet harmonicky. To znamená, kdybychom dnes soustředili pozornost jen na ambulantní péči, mohla by se nám v budoucnosti tato snaha určitým způsobem vymstít. Proto je dnes zapotřebí pamatovat na rozvoj lůžkových zařízení, okresních, krajských i klinických zařízení, vybavovat tato zařízení moderní technikou tak, aby mohla plnit své poslání, jak jim přísluší. Víte, že naše zdravotnictví zápasí s nedostatkem lůžek. Zejména některé obory mají vysloveně nedostatek lůžek, takže čekací doba na přijetí pacienta na lůžko je někdy neúměrně dlouhá. Je správné, v určitých etapách provádět reprofilizaci lůžek, to znamená vzíti lůžka tam, kde jsou volná a dát je tam, kde je lůžek nedostatek.

Dobrou prací našich zdravotnických pracovníků a celé společnosti - protože to není jen práce zdravotnických pracovníků - se podařilo v minulosti téměř likvidovat některá onemocnění v našem státě nebo je výrazně omezit. Mám na mysli např. onemocnění tuberkulózou. Víte, že v letech 1945 - 1948 to byl závažný zdravotnický problém. Dnes jsme tuberkulózu stlačili natolik, že zůstává velký počet lůžek nevyužit. Zato přibývá onemocnění s věkem nemocných. V těchto 25 letech vznikla onemocnění ve stáří, kde se vyskytuje vyšší počet zhoubných nádorů a onemocnění cév. Proto je třeba přemístit lůžka tímto směrem. Reprofilizací je možno situaci lůžek vážně řešit.

Ovšem chtěl bych upozornit na další věc, poněvadž touto cestou je možno problematiku řešit jen dočasně, že je třeba pamatovat do budoucnosti na výstavbu nových lůžkových zařízení. Je nám jasné, že v této pětiletce pro jiné starosti naše vláda nemohla věnovat více než věnovala na výstavbu lůžkových zařízení. Přesto se přimlouvám a v našem výboru jsme tuto otázku opakovaně projednávali, aby alespoň do příští pětiletky bylo zařazeno investování do této sféry, poněvadž není možné do budoucna, zejména v Praze a ve velkých centrech, vystačit s lůžkovým fondem, který máme. Je zapotřebí počítat s tím, že v budoucnosti musíme vytvořit tzv. odstupňovanou lékařskou péči, že je zejména potřebí zvýšit počet lůžek pro starší pacienty, pro nemocné věkem přesahující 60 a 70 let, kterých nám prudce přibývá.

Jak jsme dosud řešili tuto otázku, nemůžeme být spokojeni, poněvadž se to skutečně nevyplácí. Většina nemocnic má dnes jeden typ lůžek. Konkrétně to mohu říci na naší klinice. Přijmeme nemocného se zlomeným krčkem, odoperujeme ho a tento nemocný potřebuje jen 14 dní lékařskou péči a rehabilitaci. Poněvadž nemáme možnost odsunout tohoto nemocného, zůstává u nás na klinice až 100 dní. Za těchto 100 dní bychom mohli na tomto lůžku ošetřit 10 nemocných po velkém chirurgickém výkonu. Průměrná doba je 10 - 14 dní třeba po resekci žaludku. A toto není jen na chirurgických zařízeních. Stejně musíme počítat s péčí na interních odděleních, na klinikách i v nemocnicích. Jinak ošetřujeme pacienta po infarktu, kde je třeba obrovské vybavení, jinak ošetřujeme nemocného s dýchacími chorobami. U nás se stává, že nám leží pacient s banálním onemocněním velmi dlouho. A toto je další cesta, kterou se musí naše zdravotnictví, chce-li udržet krok se světovým vývojem, chce-li být špičkovým zdravotnictvím, ubírat.

Soudružky a soudruzi, kdybychom měli sebelépe vybavená naše zdravotnická zařízení, kdybychom do nich investovali obrovské prostředky, tato zdravotnická zařízení budou k ničemu, nebudeme-li mít dobré zdravotnické kádry. V minulosti náš stát vybudoval dokonalý systém výuky zdravotnických pracovníků na všech stupních, ve všech kategoriích. Máme zdravotnické školy pro střední zdravotnický personál, máme lékařské fakulty, máme doškolovací ústav pro střední zdravotnický personál i pro lékaře a farmaceutiky. Je to doškolovací ústav, který nám závidí na světě i v těch nejvyspělejších státech. Avšak v čem ještě vidíme nedostatek v této organizaci zdravotnictví?

Tím, že jsme dali možnost - a já neříkám, že to je nesprávné - národním výborům, aby obsazovaly vedoucí místa ve zdravotnictví, především primariáty, někde nesprávné názory na místě některých našich vedoucích činitelů vedou k tomu, že tato místa se obsazují nedostatečně odborně i politicky kvalifikovanými pracovníky.

Stává se, že na vedoucí pracoviště na chirurgii okresního typu přijde primář, který deset let strávil v nemocnici, tam, kam po promoci přišel, nikam se odtud nehnul, nezná nic, jen to, co odkoukal od primáře, a vzhledem k tomu, že třeba odoperoval jednoho nebo dva funkcionáře, stane se primářem, zatímco v centrálních ústavech nám přetrvávají pracovníci, kteří mají 20, 25 let praxe v chirurgii nebo v jiném oboru, jsou vysoce specializovaní, perspektivu nemají a my je nemůžeme umístit, poněvadž tam rozhodli jinak.

Neříkám, že je to všude, tam, kde jsou moudří funkcionáři, dají si poradit a přistoupí na to, že si vezmou toho kvalifikovanějšího, ale mohl bych jmenovat celou řadu pracovišť, kde potom třeba i naříkají.

Soudružky a soudruzi, já se domnívám, že v systému zdravotnickém, který jsme vybudovali, a který je určitě správný, dokonalý, je potřeba na tento nedostatek upozornit. Sám si myslím, že by měly mít centrální orgány našeho resortu více možností nějakým způsobem ovlivnit obsazování těchto míst, poněvadž to není jenom otázka odbornosti, to má nesmírný politický dopad na naše pracující. Když přijde někam primář, který je i politicky dobrý - někdy, ale odborně tam nadělá celou řadu chyb, trpí tím především prestiž našeho zdravotnictví. Myslím, že to není tak obtížný úkol, který bychom nemohli splnit.

Další problém, se kterým my zápasíme, teď se netýká už jen resortu zdravotnického, týká se i resortu školského. Jsem děkanem lékařské fakulty University Karlovy všeobecného směru, znám problematiku výchovy našeho mladého lékařského dorostu. Víte, jak to vypadalo v krizových letech 1968-1969 na vysokých školách. Lékařské fakulty na tom nebyly o moc lépe. Za dva a půl roku se udělalo hodně k tomu, aby se situace stabilizovala. A mohu prohlásit, že dnes už postupně vycházejí z našich fakult skutečně lékaři, kteří nejen odborně, ale i politicky stojí na naší straně.

Ovšem fakultám hrozí nebezpečí, že nebudou moci do budoucna plnit svou výchovnou funkci a to proto, že přesto, že došlo k určité úpravě platové u učitelů na vysokých školách - my ji nesmírně vítáme a děkujeme našim stranickým a státním orgánům - zapomnělo se, že na vysokých školách je určitá kategorizace. Fakulta nemůže vychovávat odborníky; na teorii asistent, docent a profesor je stejně placen jako na klinických oborech. Stává se nám to, co se stává v kapitalistických státech, že u nás se teorie postupně vylidňuje; když nenaučím teoretika anatomii, biologii, nemohu ho učit chirurgii.

Řeknu to konkrétně. Já mám plat a profesor na anatomii má stejný plat. Ale já jako klinik dostávám za prvé tzv. příplatek léčebně preventivní péče, který dělá 20 % mého platu, dostávám ještě jako vedoucí, ten, kdo má z asistentů nebo vedoucích noční, dostává za noční. Je to přibližně o 1500 až 2000 Kčs více, než má stejně kvalifikovaný pracovník u nás na teorii. Nedivme se, že nám pracovníci z teorie odcházejí. Např. na plzeňskou fakultu musejí dojíždět profesoři a docenti od nás přednášet, poněvadž tam jsou na teoriích jen ženy z domácnosti.

Je potřeba i na toto pamatovat, abychom do budoucna mohli zodpovědně plnit úkol, který je nesmírně důležitý, poněvadž víme, že lékař nakonec není jen lékař, lékař je politický pracovník přímo v terénu. Vychováme-li dobré lékaře, můžeme i v tomto smyslu ovlivnit mínění u nás přímo v masách našich pracujících.

Soudružky a soudruzi, nakonec bych se rád zmínil ještě o potěšujícím faktu, kterým je snižování prostředků na nemocenské, poskytované našim pracujícím v době onemocnění. Tento fakt je všeobecně znám. Víme, že je toto procento nejnižší za posledních 15 let. Nelze to přičítat jenom práci zdravotníků, i když práce je tady veliká, a především je to práce zdravotníků, ale je to práce celé společnosti, práce vlády, zastupitelských orgánů, odborového hnutí, poněvadž jedině takto lze skutečně přimět ty, jimž nepatří nemocenské, pokud nemocni nejsou, aby plnili své povinnosti.