Praha je dnes více než centrem národního a státního života, je také socialistickou metropolí na výspě socialistické tábora nedaleko od hranic třídně rozděleného světa. Máme dnes před lidem celé naší země, ale i před národy celého socialistického tábora a před pracujícími celého světa povinnost vybudovat Prahu tak, aby ztělesňovala pokrok a vymoženosti socialismu, aby ona sama byla argumentem v boji o společenský pokrok.

Nejde tu jen o to zachovat krásu přírody, v níž je Praha položena, uchovat její kulturně historické památky, celé to kulturní bohatství nahromaděné za celá staletí, rozhojnit citlivě její osobitou architektonickou krásu, ale především učinit z ní živý, pulzující velkoměstský organismus, který je přirozeným, nutným a uznávaným středem politického, kulturního a hospodářského dění v našem státě a v němž se uskutečňují naše mezinárodní styky, učinit z ní šťastný domov jejich občanů žijících v socialismu. Pro její obyvatele i pro návštěvníky domácí a zahraniční je vnitřní obchod Prahy názorným příkladem úspěchů, kterých jsme při výstavbě socialismu dosáhli.

Výbor ČNR pro obchod a dopravu si byl vědom významu vnitřního obchodu pro život Prahy a věnoval zcela mimořádnou pozornost zjištění skutečného stavu, jeho rozboru a vyhodnocení a koncepci dalšího rozvoje, a to na základě vlastního průzkumu na místě.

Zjistili jsme, že zásobování obyvatel i návštěvníků Prahy je vcelku dobře zajištěno, že má však své problémy. Viděli jsme opravdu moderní obchodní objekty, které dokazují, že náš socialistický obchod - má-li k tomu nezbytné předpoklady - umí kulturně a dobře zásobovat naše obyvatelstvo. Viděli jsme mnoho příkladů krajní obětavosti pracovníků obchodu. Seznámili jsme se také s moderními myšlenkami a projekty, které mají ctižádost uvést praxi našeho socialistického obchodu do souladu s potřebami kulturního zásobování našich pracujících, které chtějí naplnit úkoly naší 5. pětiletky i náročné cíle naší socialistické výstavby. Mohli jsme ocenit celý složitý proces socializace obchodu na přelomu čtyřicátých a padesátých let.

Musíme konstatovat, že zejména od roku 1969 bylo přikročeno k zásadnímu řešení otázek, které se na tomto úseku nakupily v letech předcházejících. Zjistili jsme, že se vynakládá úsilí k uskutečnění úkolů volebního programu Národní fronty.

Ale musíme v souladu s pravdou, kterou jsme poznali a ověřili, také konstatovat, že na úseku pražského vnitřního obchodu je řada vážných otázek, které je třeba bez průtahů řešit.

Na jedné straně jsme museli ocenit vysokou produktivitu práce pracovníků pražského obchodu a na druhé straně však uznat, že občanům se v Praze nenakupuje snadno, že spíše shánějí než nakupují, že si oprávněně stěžují na úroveň obsluhy.

Tento zdánlivý protiklad má svou logiku. Vyplývá ze skutečnosti, že ve vybavenosti pracovníky, prodejními a skladovými plochami je pražský vnitřní obchod - počítáno na tisíc obyvatel - na tom v ČSR i v ČSSR prakticky nejhůře. Přitom je třeba brát v úvahu, že v Praze nakupují i občané Středočeského kraje, celé ČSR a ČSSR i zahraniční návštěvníci; jejichž podíl na maloobchodním obratu docíleném v Praze činí kolem 20 %.

Téměř 82 % prodejen má prodejní plochu menší než 70 m² a jen necelých 11 % prodejen má plochu větší než 100 m². Tyto prodejny nadto trpí nedostatkem přiměřených skladových ploch. V důsledku toho není možno jednak vystavit celý sortiment prodávaného zboží, jednak celý sortiment najednou prodávat. A tak dochází k situacím, kdy spotřebitel běhá od krámu ke krámu a shání zboží, kterého má maloobchod dostatek, ale umístěného v odlehčovacích skladech, často velmi daleko od prodejny vzdálených. Při nedostatku pracovníků si pak prodejna racionalizuje svou práci např. tím, že každý týden naskladňuje do prodejny sortiment jednoho odlehčovacího skladu. Ke konci roku 1969 chybělo v Praze 110 000 m² prodejní plochy, nedostatek skladových prodejen nám nebyl vyčíslen.

Další zásobovací potíže vznikají ve velkoobchodních skladech. Ke konci roku 1969 chybělo 96 tisíc m² skladové plochy, přičemž z existujících skladů jen 29 % skladových ploch se nalézalo v objektech vhodných pro skladování. Roztříštěnost skladové sítě je značná. Největším problémem je skutečnost, že tyto sklady nejsou jen na území Prahy, ve Středočeském kraji, ale i v pohraničí. Tak např. obchod textilem má mimo Prahu 35 % svých zásob, Domácí potřeby mají jeden ze svých skladů dokonce až na středním Slovensku.

Zde je další zdroj zásobovacích potíží toho, kdo nakupuje v Praze, zejména nepotravinářského zboží.

Problémy skladového hospodářství nejsou v Praze jen ve vnitřním obchodě. Současná skladová síť se stala doslova vředem Prahy. Zaneřáďuje historické jádro i vnitřní město, zbavuje nás okrajových nádraží, zcela zbytečně zatěžuje nákladovou dopravu, ničí cenné kulturní památky a vytváří pro pracovníky skladů těžko snesitelné pracovní podmínky.

Praha má měřeno na obyvatele o čtvrtinu méně skladů než Brno. Bratislava a Ostrava, je hluboce pod celostátním průměrem a přitom jedna třetina jejích skladů je daleko za Prahou, v pohraničí, na Moravě, ano i na Slovensku! Deset let je tento problém odsunován ve svém řešení z roku na rok, což vede ke stálému zhoršování zásobovacích podmínek pro obyvatelstvo i průmysl.

Nedostatek prodejních a skladových ploch a pracovníků obchodu v Praze je zřejmý nejen ve vztahu k průměru ČSR a ČSSR, ale i se srovnáním s jinými evropskými hlavními městy, např. s Varšavou, která byla za války téměř zničena, nebo s NDR. A při tomto stavu tyto socialistické země plánují a provádějí rozšiřování prodejních a skladových ploch a počtu pracovníků obchodu.

Situace pracovníků pražského obchodu není opravdu růžová. Vysoký podíl důchodců a pracovníků vyššího věku, vysoký podíl žen, přísun mládeže s nízkým prospěchem do učení v obchodě, menší počet vyučených než těch, kterým vzniká nárok na důchod, opravdový nedostatek odborně zdatných vedoucích prodejen, velká fluktuace části osazenstva - i čtyřikrát za rok - to vše činí tuto situaci velmi obtížnou, ba dokonce nebezpečnou. Při pracovních podmínkách obchodu znamená to i malý zájem volných pracovníků o tuto práci.

V situaci, kdy obchodu je dobrý každý čtvereční metr prodejní a skladovací plochy, má obchod v Praze uzavřeny desítky prodejen pro nedostatek pracovníků a dokonce i uzavřené prodejny vybavené pracovníky, ale jimž chybí vedoucí. To platí především pro starý Žižkov. Fyzický podíl manipulace se zbožím na jednoho pracovníka obchodu v Praze představuje světovou špičku. Situaci komplikuje dále skutečnost, že v prodejnách ve staré zástavbě nelze opravdu nic mechanizovat, a že dodavatelé nedodržují předpisy o maximální váze břemen. Směrná čísla, která vycházejí z možností samotné Prahy, nepokrývají potřebu pracovníků nově budovaných kapacit. A ani tato směrná čísla nemůže nábor pracovníků zcela naplnit. Je zřejmé, že bez stabilizační výstavby bytů pro pracovníky obchodů, zejména vedoucí prodejen, a bez výstavby ubytoven pro učně a mladé svobodné pracovníky je situace neřešitelná, neboť se musí nutně počítat s náborem pracovníků z mimopražských oblastí. Přitom je třeba ihned přistoupit k přípravě nových vedoucích prodejen vybavených znalostmi, které vyplývají ze stále většího pronikání vědeckotechnické revoluce do obchodu. Obchodní síť v Praze má své specifické problémy podle oblastí Prahy. V centru města je to otázka vyklizení původních obchodních ploch zneužitých k jiným účelům, hlavně ke skladování, kde zákonné možnosti NVP při snaze o jejich vyklizení se prakticky rovnají nule. Ve staré zástavbě kolem centra je možné a nutné dále zavírat malé prodejny, což se setkává s nesouhlasem občanů, kteří jsou po desítky let na tuto obchodní síť zvyklí. Ale není - ani v územním plánu - místo pro zřizování nových velkých prodejen. A zde se uprostřed zástavby Žižkova, Smíchova, Libně atd. žádné nízké pavilony stavět nedají.

Konečně na nových sídlištích jsou sice místa pro obchodní objekty, ale uvádění obchodních jednotek do provozu se dosud dělo a děje velmi opožděně - i šest let po nastěhování občanů do sídliště. Kromě toho THÚ vybavení pražských sídlišť obchodními jednotkami jsou nízké a vedou k poddimenzování obchodní sítě.

Ministerstvo obchodu ČSR dalo v této pětiletce tři čtvrtiny všech svých investic pro ČSR hlavnímu městu Praze. Nově provedené bilance stavebních kapacit uzavřené nyní Českou plánovací komisí však upravují limity pro výstavbu obchodu v Praze v míře, která by mohla znamenat ve svých důsledcích odložení realizace volebního programu.

Dobře míněná opatření nemají vždy předpokládaný dopad. Ten, kdo navrhoval vytvoření možnosti, aby národní výbory mohly stanovit přirážku k nájemnému ze skladů v určitých částech města, předpokládal, že takto vzniklý finanční příjem umožní národním výborům finančně přispět na budování náhradních skladů jinde. Místo toho tato přirážka jde ve prospěch obvodního podniku bytového hospodářství, kterému kompenzuje jiné ztráty.

V obchodě se nepříznivě projevuje neutěšený stav potravinářského průmyslu. Obchod dokazuje, že musí řadu prací provádět za potravinářský průmysl. Velmi kritické je to zejména u masa, které se často dodává neupravené, nebalené, ale i nebourané. Ukazuje se, že určité problémy však obchod sám vyřešit nemůže, že se musí řešit v potravinářském průmyslu. Obchod např. nemůže sám čelit výkyvům v poptávce po mléku, masu, chlebu a pečivu. Prodloužení trvanlivosti těchto výrobků, např. vhodnou obalovou technikou je ze zahraničí známo. Je však třeba tuto otázku řešit především v Praze.

Z celopražských otázek se v obchodě promítá katastrofální nedostatek bytů pro mladší pracovníky, nevyjasněnost dopravního řešení, zejména zaústění dálkových komunikací do Prahy a nedostatečná příprava pozemků pro přípravu obchodních objektů, hlavně ve staré zástavbě.

U stravovacích závodů je špatný stav jejich zázemí, které je zejména ve středu města v kritickém stavu. Ve středu města chybí kapacity pro levné hromadné stravování. V roce 1969 chybělo v celé Praze 42 tisíc míst u stolu. Právě tak je málo uspokojivá kapacita ubytovacích zařízení, kde chybí kolem 10 tisíc lůžek. Zvláštní péči vyžaduje kádrová politika v celém obchodu. Upevnění kázně, soustavná prověrka dodržování prodejní doby a předpisů pro práci obchodu jsou naprosto nutné. Současně je ovšem třeba prohloubit péči o pracující obchodu a dát jim příslušnou společenskou vážnost.

Volební program Národní fronty vedené Komunistickou stranou Československa znamená rozhodující nástup k řešení těchto problémů. Budou vybudovány dva velké moderní obchodní domy, bude rozestavěn Dům bytové kultury, postaví se tři velká nákupní střediska, rozšíří se počet lůžek v hotelích, zvýší se kapacita závodního veřejného stravování.

K odstranění zjištěných nedostatků bude však nutno nemenším tempem pokračovat i v 6. a 7. pětiletce, kdy půjde zejména o modernizaci a přestavbu obchodní sítě ve staré zástavbě a o její doplnění na nových sídlištích.

Pražané a s nimi celá republika uvidí na konci roku 1975 tedy zcela konkrétní výsledky úsilí našich politických a vládních míst o splnění hlavního úkolu vytyčeného XIV. sjezdem KSČ - o soustavné zvyšování hmotné a kulturní úrovně našeho lidu.

A nyní již k nadhozené problematice staré pražské zástavby, obklopující historické jádro a tvořící dnes prakticky střed města. Dovolte, abych tuto problematiku ukázal na poměrech starého Žižkova, který mám tu čest zastupovat. Dosavadní způsoby bytové výstavby v Praze spočívaly převážně v budování nových sídlišť a současně se tvoří dokonce i záměry výstavby satelitních měst. Považovalo se to za ekonomicky a technicky nejschůdnější cestu k řešení opravdu mimořádně palčivé bytové tísně pražských obyvatel.

Avšak tento způsob výstavby přináší již dnes Praze řadu nových problémů, z nichž nejzávažnější jsou zřejmě otázky tvorby životního prostředí, urbanistické tvorby nových sídlišť a satelitů, dojížďky do zaměstnání, dopravy vůbec, výstavby inženýrských sítí a nároky na zábor zemědělské půdy.

V podstatě neřešeným zůstal však problém bydlení a životního prostředí ve starých městských čtvrtích, a to zejména v takových čtvrtích, jako je starý Žižkov, kde bydlení a prostředí bylo zformováno v období kapitalismu XIX. století.

Kapitalistická struktura společnosti mu vytvořila odpovídající charakter bydlení a bytového fondu rozdělující nejen celé čtvrti a ulice, ale dokonce i jednotlivé domy na měšťanské a proletářské.

Je paradoxem, že ještě v období rozvinuté výstavby socialismu v naší zemi žije značná část obyvatel Žižkova a dalších starých pražských čtvrtí v domech a bytech postavených podle tohoto schematu, odpovídajícího propastné diferenciaci obyvatelstva v období kapitalismu.

Tolikrát v minulosti kritizované tzv. brlohy žižkovského proletariátu, počítaje v to i nouzové kolonie, jsou doposud intenzivně obydleny, i když tu hustota osídlení již značně poklesla a důchodová a zdravotní situace jejich obyvatel je nesrovnatelně lepší. Je pravda, že socialistická společnost vynaložila v minulosti a současně stále ještě vynakládá a bude musit stále více vynakládat na opravy a údržbu bytového fondu starého Žižkova. Avšak ani nákladné opravy a modernizace nejsou s to změnit tuto podstatu bytového fondu s jejím třídním charakterem, přičemž tyto objekty nejen morálně zastaraly, ale schátraly i z hlediska stavebně-technického. Je přitom zarážející neplnění úkolů státního plánu a ten je u nás zákonem v obnově domovního fondu, což vede k dalším ztrátám bytů a dokonce i k ohrožení bezpečnosti života obyvatel. Národním výborem hl. m. Prahy řízená Pražská stavební obnova plnila tento plán ve 3. čtvrtletí t. r. na Žižkově v Praze 3 na 8,3 % ročního objemu, Konstruktiva 40,6 a Pozemní stavby Praha nezahájí letos 16 akcí obsažených ve volebním programu Prahy 3. Celoroční plán nesplní Praha 3 ani na 30 %! Důsledek tohoto stavu odráží populační vývoj starého Žižkova, kde děti do patnácti let tvoří jen asi 13 % obyvatelstva proti asi 20 % v Praze 9 a 10.

Nyní je jasné, že vysoké náklady na opravy a údržbu domovního fondu starého Žižkova by mohly být daleko efektivněji využity v tomto území na výstavbu moderního bytového fondu a to formou postupné asanace.

Tato přestavba starého Žižkova a obdobných částí staré pražské zástavby je vynucována i nezbytností výstavby nové sítě dopravních komunikací.

Musíme však vidět nejen tísnivou bytovou situaci obyvatel starého Žižkova s nepříznivými důsledky v populačním vývoji a s odchodem mladých lidí z Prahy do jiných částí republiky, kde jsou byty k mání v neobyčejně krátké době, ale i zhoršování životního prostředí těchto občanů úpadkem obchodu, služeb, kulturních, tělovýchovných a jiných zařízení v této zchátralé zástavbě. V objektech morálně přežitých a stavebně zcela zchátralých nemůže žádný socialistický podnik podnikat nákladné adaptace obchodních jednotek. V době, kdy stará zástavba přetrvává a nejsou schváleny projekty asanace a nové zástavby, není možno přistupovat k výstavbě moderních objektů obchodu, služeb, kultury, tělovýchovy atd.

Přitom jde o zajímavé a důležité území středu města, kde existují školy a inženýrské sítě. Asanace prováděná postupně a plánovitě přinese možná sice určitou ztrátu v počtu bytových jednotek, ale vytvoří nový moderní bytový fond v zabydlené m prostředí. V takových územích vybudovala Moskva Kalininův prospekt, v Berlíně v NDR vznikl dokonce střed města!

Všechna fakta nás opravňují k závěru, že s postupnou asanací nelze již v žádném případě otálet, že je třeba o ní ještě v této pětiletce rozhodnout a začít ji projektově připravovat tak, aby mohla být v 6. pětiletce zahájena.

Vážená Česká národní rado, vážení hosté! Pokusil jsem se vás seznámit jednak s problematikou pražského vnitřního obchodu, jednak s otázkami života obyvatel Prahy ve staré zástavbě. Jsem přesvědčen, že obě tyto otázky si zasluhují cílevědomé řešení v projektu rozvoje našeho hl. m. Prahy v 6. pětiletce, a že je tedy třeba, aby to bylo přiměřeně vyjádřeno i v usnesení pléna České národní rady k projednávané otázce.

Praha - matka československých měst - byla štědrá ke svým dětem v československých krajích, okresech a městech a splnila své úkoly při budování průmyslové základny socialistického Československa i za cenu svého nutného uskrovnění. Je v zájmu lidu celé naší země, abychom jí nyní splatili to, čím jsme jí povinnováni, aby ztělesňovala ideály našeho socialistického života, aby mohla v plné míře plnit úkoly centra pokroku v naší socialistické společnosti, aby dále rozkvetla do krásy jako cenný drahokam naší země a našeho lidu. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./