Místopředseda ČNR V. Jedlička: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi! I když předložený návrh usnesení skupiny poslanců k problematice rozvoje hl. m. Prahy pokrývá přijatá doporučení zdravotního a sociálního výboru ČNR, rád bych jménem tohoto výboru řekl několik poznámek k úkolům pražského zdravotnictví.

Hned úvodem chci zdůraznit, že přes značně specifické podmínky vyplývající z celkové koncetrace obyvatel, značného počtu osob dojíždějících denně do Prahy za zaměstnáním a věkovou skladbu obyvatel, tedy faktory, které požadavky a nároky na úroky zdravotní péče určují, je možno už dnes vyslovit některá ocenění.

Je to např. vysoká odborná úroveň pražských zdravotníků. I do budoucna je zapotřebí počítat s tím, že mnohá zdravotnická zařízení, poskytující vysoce specializovanou a špičkovou zdravotnickou péči, musí i nadále sloužit občanům z celé republiky. Tuto skutečnost je zapotřebí vzít v úvahu nejen při pouhém srovnávání vybavenosti, ale i při posuzování všech úkolů, které jsou před pražským zdravotnictvím. Bylo by možné, soudružky a soudruzi, hovořit i o změnách, ke kterým v posledním období došlo a stále dochází v oblasti péče o zdraví člověka i na území Prahy. Je to jistě výsledek stálé péče orgánů hlavního města Prahy, kterou věnují otázkám zdravotní a sociální politiky, jakož i řešení problematiky životního prostředí. Dokladem toho je, že tyto otázky již byly, anebo budou v nejbližší době zařazeny na pořad jednání pléna NV hlavního města Prahy. Přesto však bych naši pozornost orientoval na dva nejdůležitější problémy, o nichž členové zdravotního a sociálního výboru ČNR se domnívají, že jejich řešení, které není závislé na investicích a dalších jiných nákladech, by znamenalo okamžité zlepšení zdravotní péče. Je to otázka stavu a využití lůžkového fondu na území hlavního města Prahy a dále pak otázka organizace a řízení pražského zdravotnictví.

Před několika týdny byla v kolegiu ministra zdravotnictví ČSR projednávána zpráva o využití lůžkového fondu v ČSR. V ní byly uvedeny údaje za jednotlivé kraje i za hlavní město Prahu. Vyplývá z nich, že na území hl. m. Prahy bylo v průměru denně vyřazeno 16,3 % lůžek, tj. téměř každé šesté. Důvodem tohoto vyřazení byly opravy, údržba a rekonstrukce - to činilo 11,3 %, a pro nedostatek středně-zdravotnických pracovníků dalších 5 % z celkové lůžkové kapacity. Pro srovnání uvádím, že v rámci celé ČSR činilo ve sledovaném období procento vyřazení lůžek z celkové lůžkové kapacity 7,5 %, z toho z technických důvodů 6,4 % a pro nedostatek pracovních sil 1,1 %

Názor poslanců na lepší využití stávajícího lůžkového fondu je ten, že přece nelze trvale trpět takový stav, aby se zahajovaly úpravy celých, anebo částí nemocničních oddělení bez odpovídající a potřebné stavební kapacity a často na více místech. Tím dochází k značnému prodlužování termínů potřebných k opravám a úpravám. Dalším faktorem, který bude pozitivně působit při řešení úkolů a potřeb ve zdravotnictví, je reprofylaxe lůžek. Ta by měla být provedena urychleně na základě zjištěné skutečnosti ve využívání lůžek na jednotlivých odděleních a očekávaného zdravotního stavu obyvatelstva, přičemž zájmy jednotlivců nebo kolektivů, by měly ustoupit zájmům celospolečenským. Konečně se domníváme, že dobře fungující centrální dispečink zdravotní dopravní služby v Praze, který by měl dokonalý a časově ne opožděný přehled o volných lůžkách na jednotlivých odděleních, i v nemocnicích, by lepší využití lůžkového fondu také ovlivnil a rychlou hospitalizací by přivítali jistě všichni, kteří pomoc potřebují.

Pokud jde o organizaci a hlavně řízení pražského zdravotnictví, domníváme se, že není příliš efektivní. Dokladem toho je stav řízení a organizace fakultních nemocnic na Karlově náměstí, kdy jedna je řízena Ústavem národního zdraví Národního výboru hl. m. Prahy a druhá Krajským ústavem národního zdraví Středočeského kraje.

Názor na tento stav a doporučení výboru jsem přednesl ve stanovisku zdravotního a sociálního výboru ČNR na společné schůzi předsednictva ČNR a rady NVP v dubnu 1971. Tehdy jsme doporučili, aby jednáním se Středočeským krajem byl nalezen takový způsob řešení, který by zajistil poskytování vysoce kvalitní zdravotní péče i obyvatelům Středočeského kraje na bázi krajské nemocnice tzv. III. stupně. I dnes, soudružky a soudruzi, jsme přesvědčeni o tom, že při dobré vůli z obou stran by se vyhovující řešení našlo.

Nejen my, ale celá řada odborníků i zdravotnických organizátorů stav, který vznikl ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, nepovažují za nezbytný. Určitým přepychem bezesporu je samotná skutečnost, že v této nemocnici a dokonce v jedné budově jsou dvě ředitelství s dvojím odborným i hospodářsko-administrativním aparátem. A je třeba říci, že tomuto stavu se podivuje i mnoho prostých občanů.

Při jednom řízení této nemocnice, která vždy v minulosti tvořila samostatný celek, by došlo ke zmenšení řídícího a správního aparátu a budova, v níž tato ředitelství jsou umístěna, by mohla být navrácena původnímu účelu a sloužit jako internát pro zdravotní sestry, kterých stále do nemocnic je zapotřebí. Jak jsem uvedl, jejich nedostatek má hlavně v Praze za následek uzavření některých oddělení nebo jejich částí.

Pokud jde o řízení pražského zdravotnictví, máme za to, že je zapotřebí navíc vážně se zamyslet nad možností uplatnění specifického územního řízení. Myslíme si také, že všechny problémy a úkoly, které jsou před pražským zdravotnictvím, ať krátkodobého či dlouhodobého charakteru, by měly být vždy řešeny po dohodě se Středočeským KNV a jejich cílem by mělo být jedno: zkvalitnění péče a zefektivnění provozu.

Nakonec ještě jednu poznámku, kterou považujeme za správné při dnešním jednání uvést. Jsme svědky toho, že v Praze v poslední době se řeší a stále více budou řešit úkoly, z nichž mnohé zakládají dlouhodobé příští stavy. Tyto budou nejen zabezpečovat žádoucí rozvoj, ale zcela určitě ovlivňovat i životní podmínky všech obyvatel žijících ve velké koncentraci na území hlavního města naší republiky. Ti, co přijdou po nás, budou hodnotit, s jakými znalostmi a hlavně prozíravostí jsme záměry a samotný projekt dalšího rozvoje hlavního města Prahy posuzovali a jaká jsme přijímali rozhodnutí. Proto nepřipouštějme žádné výjimky oproti stanoveným normám, platným předpisům a zákonům, týkajícím se především všech aspektů životního prostředí a nezakládejme tím vznik dalších potíží a problémů, jež by se zcela určitě později objevily na úseku, kde nás čeká hodně práce - to je v oblasti životního prostředí a životních podmínek vůbec.

Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, i když jsem v úvodu svého vystoupení uvedl několik pozitivních stránek a výsledků, jichž je dosahováno v pražském zdravotnictví, je skutečností, že jsem více hovořil o tom, co by se mělo v blízké budoucnosti v zájmu zajištění úspěšného rozvoje hlavního města Prahy i na úseku péče o zdraví člověka urychleně řešit. Je už to snad v naší povaze takové, že více pozornosti věnujeme a hovoříme o tom, kde se projevují nedostatky, kde máme co zlepšovat. Proto prosím, aby i tak bylo pochopeno stanovisko našeho výboru k projednávané problematice. Zdůrazňuji, že naším stanoviskem chceme také přispět k dosažení žádoucích výsledků. Přitom jsme si vědomi toho, že naše zdravotnictví, a zejména pražské zdravotnictví, je nejen odborně na světové špičce, ale jsou v něm již dnes uplatněny komunistické principy, jako bezplatnost, dostupnost, odbornost a vysoká humánnost. Poslanci našeho výboru jsou pevně přesvědčeni o tom, že postupným řešením všech úkolů i nedostatků na úseku péče o zdraví člověka podaří se funkcionářskému sboru hlavního města Prahy za pomoci vlády a příslušného resortu a hlavně pak za vydatné pomoci všech občanů úkoly vyplývající ze závěrů XIV. sjezdu KSČ i z volebního programu NF úspěšně a bezezbytku splnit. /Potlesk./

Místopředseda ČNR O. Voleník: Děkuji poslanci Jedličkovi. Slovo má poslanec Ž alman, připraví se poslankyně Růžičková.

Posl. Zb. Žalman: Vážení hosté, soudružky a soudruzi poslanci! V úvodu svého vystoupení k tak závažnému problému, jaký dnes projednáváme, bych chtěl zdůraznit výrazný charakter, který tuto problematiku provází. Je to nynější trvalý zájem vlády ČSSR i ČSR a České národní rady. Je to správné, ale především velmi nutné, poněvadž Praha, jako hlavní město to nezbytně potřebuje. Vyžaduje to její reprezentativní úloha, kterou musí bezesporu hrát, ale vyžaduje to i to, že život Prahy a život v Praze je do určité míry pro mnohé její návštěvníky, kteří nemají možnost poznat život lidu v ostatních částech naší socialistické vlasti, zrcadlem života v Československu.

Praha se však dostala do nezáviděníhodné situace proti druhým našim městům. Po léta byly opomíjeny některé úseky, které měly pro život města, jeho občanů a další jeho rozvoj zásadní význam. Nedostatky na jednom úseku pak zapříčiňovaly potíže a problémy na úsecích dalších, až došlo na dnešní stav. Proto obě vlády i Česká národní rada jako nejvyšší zastupitelský orgán ČSR přikročily před časem k zásadním rozhodnutím a opatřením, a dnes se k nim opět vracíme, abychom posoudili jejich účinnost a postačitelnost v současné situaci hlavního města. Řada opatření byla jistě správná a správnými zůstávají i dnes. Zde půjde tedy především o to, aby všechna tato opatření byla skutečně realizována, tzn. vytvářet pro to všechny podmínky, a to v potřebném předstihu. Myslím, že k tomu může podstatně přispět především kázeň a disciplína všech podniků, jejich vedoucích pracovníků a všech jejich zaměstnanců, kteří se na náročných úkolech výstavby a rozvoje Prahy podílejí. Své úkoly všichni znají, jde jen o odpovědný a iniciativní přístup k jejich plnění. Nelze se jen vymlouvat na objektivní překážky, ale je nutno hledat nedostatky a východiska nejprve u sebe a pak ve spolupráci s ostatními překážky a obtíže odstraňovat. Bez zmíněné kázně, disciplíny a iniciativy to však v žádném případě nepůjde. Myslím též, že do značné míry jsou některé situace zaviněny i tím, že zde není ještě zákonnou formou ujasněno zvláštní postavení našeho města v rámci československé federace. Proto by se v této otázce nemělo otálet, ale naopak s urychlením dopracovat návrh a rovněž s urychlením jej projednat, aby tak potřebný zákon mohl co nejdříve vstoupit v platnost, poněvadž předpokládám, že by vytvořil další nutné podmínky pro řešení problematiky města.

Nelze se však zastavit jen u zákona o hlavním městě Praze. Bude třeba zkoumat i stávající předpisy, jak umožnit především národním výborům všech stupňů na území města účinně ovlivňovat a zasahovat v pozitivním smyslu do problematiky. Zákon i další předpisy o činnosti a odpovědnosti národních výborů by měly být účinným nástrojem při realizaci mnohých úkolů, jejichž splnění je podmínkou pro vytváření dobrého životního prostředí, socialistického soužití a spokojenosti občanů hlavního města. I u národních výborů však bude nutná důslednost v uplatňování všech přijatých opatření a především také v kontrole. Bez této důslednosti by se opět všechny nejlepší snahy minuly účinkem a navíc by to znamenalo i ochabování důvěry občanů v národní výbory.

Snad by se některé úkoly měly více konkretizovat a promítnout v rozpracování volebních programů na další roky a získat pro jejich realizaci prostřednictvím všech členských organizací NF, občanských výborů a domovních komisí co nejširší okruh občanů. K této poslední připomínce mne vedou zkušenosti a poznatky z dubnového průzkumu činnosti národních výborů, jehož jsem se zúčastnil jako člen výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, ale i dobré poznatky z právě probíhajících veřejných schůzí NF a národních výborů. V obou případech se ukázalo, jak náročné úkoly se dají realizovat, když je dobrá spolupráce mezi národními výbory a občany, když se podchytí zájem a iniciativa lidí. A vzhledem k tomu, že v Praze jsou v tomto směru specifické podmínky, je třeba věnovat této otázce tím větší pozornost ze strany národních výborů.

Jak jsme se dočetli v dnešních novinách a slyšeli z vystoupení primátora soudruha dr. Zusky, konala se včera konference Národního výboru hl. m. Prahy zaměřená k investiční výstavbě, což je podstatná součást materiálu, kterým se dnes zabýváme. Jistě i ona přispěla svým jednáním k objasnění problematiky a svými závěry bude znamenat nástup k operativnějšímu důslednému plnění úkolů a ke kontrole všech opatření ve prospěch dalšího rozvoje hlavního města.

I národní výbory zvolené v loňských volbách získaly již určité zkušenosti, aby spolu s aparátem národních výborů mohly problémy odpovědně a kvalifikovaně posuzovat, řešit a zajišťovat. Uplatní-li se přitom i nutná již zmíněná důslednost a iniciativa, pak možno očekávat obrat k lepšímu.

Věřím, že Národní výbor hl. m. Prahy i obvodní národní výbory mají tu nejlepší snahu řešit problémy a plnit úkoly, které jim na příslušném stupni příslušejí. Budou-li navíc mít podporu nejvyšších státních orgánů, která je nezbytná, a oporu v zákonu o hl. m. Praze, musí se dostavit pozitivní výsledky. /Potlesk./

Místopředseda ČNR O. Voleník: Děkuji soudruhu Žalmanovi. V rozpravě nyní vystoupí poslankyně Růžičková.

Posl. H. Růžičková: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vás seznámila se stanoviskem kulturního a školského výboru ČNR, který se několikrát zabýval hlavními úkoly rozvoje města Prahy se zaměřením na problémy pražského školství.

Hlavní město ČSSR, Praha, má největší soustředění škol všech typů v celé ČSSR. Ohromné nakupení školských zařízení samo o sobě ztěžuje řízení školství, široká škála škol různých zaměření, jejichž řízení stejně jako kontrola vyžaduje speciálních znalostí, činí situaci orgánů NVP velmi obtížnou. Centrální správa v minulosti k této skutečnosti nepřihlížela, málo respektovala Prahu jako celek i její školství. Vedle běžných typů škol jsou na území NVP některá monotypní školská zařízení, zvláště škol I. a II. cyklu, užívaná dětmi z celé ČSR. Tato školská zařízení jsou většinou umístěna ve staré, někdy historické části Prahy, v budovách starých desítky let, které vůbec nevyhovují požadavkům moderní školy. Nutno si uvědomit také skutečnost, že na území NVP je nejvíce vysokých škol z celé ČSSR, které jsou spravovány sice přímo ministerstvem školství ČSR, ale přitom významným způsobem ovlivňují pražskou společenskou strukturu i politické klima. Stavem vysokého školství ČSR se zabýval kulturní a školský výbor ČNR v minulém funkčním období. Vrátí se k němu i v tomto období, ne však v souvislosti s problematikou NVP.

Když se kulturní a školský výbor ČNR zabýval učňovským školstvím, konstatoval, že podmínky pro výchovu učňů na území hl. m. Prahy s výjimkou učňovských škol stavebních směrů a právě otevřeného učiliště ČKD, nejsou vůbec dobré. Bude nutno vyvinout zvláště z centrálních orgánů tlak na závody, aby začaly s výstavbou nových budov učňovských zařízení, aby soustavně pečovaly o vnitřní práci těchto zařízení, dbaly na nejlepší podmínky přípravy budoucí dělnické třídy.

Velmi znepokojující je situace v závodech, kde jsou učni v individuálním výcviku a kde se opomíjí jejich výchova i příprava pro povolání a kde jsou nadužíváni pro plnění výrobních úkolů.

Problém je i v kádrovém stavu v učňovských zařízeních. Společenský význam výchovy učňů vyžaduje maximální sjednocení pracovně právního postavení všech výchovných pracovníků na tomto úseku.

Souhrnná zpráva o plnění úkolů rozvoje hlavního města Prahy konstatuje, že při plnění hlavních úkolů minulých dvou školních roků byla na školách I. a II. cyklu věnována největší pozornost výchovné oblasti. Některé konkrétní výsledky výchovného působení školy - dovolte, abych z nejnovější doby uvedla velmi vřelé přijetí vojsk socialistických zemí při spojeneckém cvičení Štít, významný výsledek akce "Učebnice pro Vietnam", rozšiřování styků pražských škol s veřejností /občanskými výbory, závody, stranickými organizacemi/-to jsou doklady určitých pozitivních výsledků ve výchovném působení škol. Je nutno však nezamlčet skutečnost, že velké množství učitelů pražských škol a jejich určitá anonymita v místě bydliště způsobuje často ještě formální, málo procítěný přístup k výchovné práci ve smyslu komunistické výchovy. Určitá část učitelů sice pasivně souhlasí s linií ideově výchovné práce školy, ale aktivně a spontánně nedává svůj souhlas v iniciativním přístupu k ideovému vedení žáků najevo. To platí zvláště pro školy II. cyklu, jmenovitě gymnasia, kde stále ještě přežívá neosobní, vysloveně "odbornický" přístup učitele k práci ve škole. Je nutno konstatovat, že politické studium učitelů organizované po linii státní školské správy, i školení stranické, mělo určité výsledky v získání teoretických znalostí k problematice vědeckého světového názoru i současné politiky strany. Nyní však je nutné, aby všechny tyto získané vědomosti byly převedeny do živé pedagogické praxe.

Pokud se týká plnění úkolů škol v oblasti vzdělávací, souhlasí zjištění kulturního a školského výboru ČNR s konstatováním zprávy, že úsilí o zefektivnění výchovněvzdělávacího procesu není dosud výrazné. Na obvodech jsou velmi málo známy metody a výsledky práce učitelů, kteří vynikají v tomto základním úseku pedagogické práce.

Ani školní inspekce není dosud dostatečně účinná a nepřispívá k tomu, aby modernizace obsahu metod a forem práce při vyučování byla u většiny na úrovni, jíž dosahují zatím jen ojedinělí učitelé. I když procento neprospívajících žáků je v některých pražských obvodech velmi malé, např. v Praze 2 jen 1,6 %, byli poslanci našeho výboru znepokojeni poměrně vysokou "úmrtností" studentů na školách II. cyklu a zvláště na školách vysokých. Vysoké procento žáků, kteří musí odejít pro neprospěch ze škol II. cyklu, je mimo vlivů celospolečenských právem přičítáno nedostatečné individuální péči vyučujících o studenty, verbálním a zastaralým formám pouhého výkladu, strohým vztahem k individuálním zvláštnostem žáků, což není jen problém NVP.

Pokud se týká kádrové situace na pražských školách, lze konstatovat, že přes určité uspokojení nad tím, že ve vedoucích funkcích došlo ke kádrovým změnám, které vytvořily základ pro zdravou stabilizaci pedagogických kolektivů, stále trvá stav, kdy ještě část pražských učitelů všech typů škol je politicky pasívní, zcela neangažovaná. Kulturnímu a školskému výboru ČNR se jeví jako nutné zpřísnit kritéria výběru učitelů do pražských škol, zvláště škol II. cyklu, zaměřit se na podrobnou prověrku únosnosti převažující feminizace na pražských školách, odstranit urychleně nedostatek učitelek mateřských škol. Poslanci kulturního a školského výboru ČNR doporučují, aby se pomýšlelo na nové plánování vysokých škol, vzdělávajících učitele, protože pedagogická fakulta pražská i brandýská vychovávají učitele aprobací, které jsou již dávno plně saturovány a naopak v jiných krajích ČSR je nedostatek mladých učitelů těchto aprobací.

Je nutno upozornit také na vážný nedostatek počtu správních zaměstnanců, uklízeček a pracovnic ve školních jídelnách a tím na situaci, která vzniká a pespektivně se bude zhoršovat, nebude-li zvýšen počet správních zaměstnanců všeho druhu.

Kulturní a školský výbor ČNR se pozastavil nad tím, že žádná ze zpráv NVP nevěnuje pozornost mimoškolní výchově, přičemž zvláště požadavek nových forem práce družin mládeže, prostoru pro vybudování pionýrských kluboven, sepětí práce s mimoškolním zaměstnáním a výchovy žáků je požadavek daný nejen volebním programem, ale i směrnicemi XIV. sjezdu KSČ.

Pokud se týká ekonomického zajištění činnosti škol, souhlasíme se závěrem zprávy NVP o dostatečném finančním zajištění škol. Je však nutno konstatovat, že přes dobré finanční dotace pro školy I. a II. cyklu trvají některé vážné problémy provozní. Tak např. při provádění adaptací stávajících velmi starých škol se naráží na nedostatečné výrobní kapacity a skutečnost, že žáci zvláště ve vnitřním městě tráví většinu svého času ve školách i v družinách mládeže umístěných ve starých a havarijních budovách, kde se provádějí nejnutnější adaptace za provozu školy, což zhoršuje podmínky pro život dětí historického centra města např. proti sídlištím. Při výstavbě škol na sídlištích bylo upozorňováno na to, že projekty škol jsou málo funkční, opožďování výstavby škol na sídlištích vážně brzdí práci škol, např. směnností při vyučování. Kvalita práce v nových školních budovách je ve většině případů velmi špatná a i nové budovy škol mají již velmi vážné stavební závady. Kulturní a školský výbor ČNR upozorňuje na to, že je nutno již dnes začít s přípravou pro doplnění sítě mateřských škol i škol II. cyklu v dalších pětiletých plánech. Nynější nedostatečná síť mateřských škol v Praze by vážně ohrozila realizaci požadavku XIV. sjezdu KSČ o podstatném zvýšení počtu žáků mateřských škol.

Z velmi rozsáhlého usnesení kulturního a školského výboru ČNR dovolte mi uvést jen dvě doporučení: protože úsek školství má stejný význam jako oblast ekonomická, doporučujeme, aby bylo uloženo NVP vypracovat koncepci výhledu pražského školství, která by byla v souladu s koncepcí politické a ekonomické úlohy hl. m. Prahy jako centra ČSR. Přitom je nutno vycházet z dlouhodobé prognózy vývoje, úkoly řešit postupně a v souladu s ekonomickými možnostmi, ale skutečně důsledně; ministerstvu školství ČSR doporučuje náš výbor, aby podporovalo rozvoj pražského školství, které má mimořádný význam pro celou ČSSR. /Potlesk./

Místopředseda ČNR O. Voleník: Děkuji poslankyni Růžičkové. Po polední přestávce jako první vystoupí v rozpravě poslanec dr. Adam. Přerušuji schůzi na polední přestávku na jednu hodinu.

/Přerušeno ve 13.05 hodin./

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz./

Místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Vážené soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v rozpravě. Dalším přihlášeným řečníkem je poslanec dr. Adam. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr. Č. Adam: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Dovolte, abych vás seznámil s výsledkem jednání výboru ČNR pro obchod a dopravu o stavu vnitřního obchodu v hlavním městě Praze a abych jako poslanec za starý Žižkov poukázal na jeho příkladu na problematiku největší části Prahy - staré pražské zástavby.