Místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Děkuji poslanci Adamovi, slovo má poslanec Míka.

Posl. Z. Míka: Soudružky a soudruzi poslanci! Máme-li posuzovat problémy dalšího rozvoje Prahy, hlavního města nejen ČSR, ale celé federace, je třeba si uvědomit, že Praha je nejen politickým, nýbrž i historií potvrzeným centrem kulturním. Stačí si připomenout, že v Praze jsou rozhodující kulturní ústavy a instituce, často vybavené i řídící funkcí pro celou svou specifickou oblast na celém území republiky. Zvláště umělecká zařízení, jako jsou divadla, filmové ateliéry, televizní studia, rozhlasová studia, hudební filharmonická tělesa, gramofonová nahrávací studia, galerie, které jsou v Praze, mají téměř výsostné a určující postavení v české kultuře. Např. 40 % profesionálních divadelních souborů z celé ČSR sídlí a provozuje svou činnost v Praze. Spisovatelé, scénáristé, hudební skladatelé všeho druhu, výtvarní umělci jsou shromážděni v Praze ještě ve větším procentu.

O rozhodující úloze pražské kultury, o jejím vlivu na tvůrce i pracující jsme se bohužel mohli přesvědčit i v krizových letech 1968-1969. XIV. sjezd KSČ zdůraznil, jak nezbytný je rozvoj kultury a zvýšení kulturní úrovně pracujících pro další budování rozvinuté socialistické společnosti. Krizová šedesátá léta a jejich konfliktní vyvrcholení hluboce zasáhlo kulturní oblast. S dědictvím let 1968-1969 se budeme na kulturní frontě ještě dlouho potýkat.

Nicméně dosažený stupeň konsolidace celé naší společnosti umožňuje a současně vyžaduje učinit kroky k posílení socialistického charakteru kultury a především umělecké tvorby, umožňuje a vyžaduje vytyčit pozitivní, konkrétní program dalšího rozvoje socialistické kultury. A to především v Praze.

Nebyla to jenom ovšem léta šedesátá, která tak hluboce narušila socialistickou cestu pražské kultury. Vždyť už zvláštní rezoluce XIII. sjezdu KSČ o kultuře musela konstatovat nebezpečné a lehkomyslné podcenění společenského významu a úlohy kultury a umění v dřívějších letech zanedbáním péče o její ideový obsah, o její socialistický charakter, i o její materiální vybavení.

V etapě konsolidace naší společnosti po překonání krizového období se podařilo v Praze plně uplatnit a prosadit vliv státních orgánů, to je ministerstva kultury ČSR a NV P na všechna kulturně výchovná osvětová a umělecká zařízení, na směr jejich další práce. Byly provedeny hluboké kádrové změny v řídících funkcích, národní výbory začaly ovlivňovat a řídit plány činnosti, programy jednotlivých zařízení, dramaturgii divadel a hudebních těles.

Tato skutečnost je patrná například v dramaturgii pražských divadel. Můžeme říci, že dramaturgické plány pražských divadel se dnes velmi výrazně a zásadně liší od dramaturgických plánů divadel šedesátých let. Prakticky se již nevyskytují na pražských jevištích jiná díla než realistická. Absurdní drama, jako nejzákeřnější produkt buržoazní filosofie z pražských divadel zmizelo. Je patrna i snaha omezovat podíl brakového bulvárního žánru. Vzrůstá počet inscenací autorů ostatních socialistických zemí. Dramaturgické plány pražských divadel počítají se svým podílem a účastí na nejvýznamnějších politických akcích daného roku, ať už jsou to oslavy 50. výročí vzniku SSSR, anebo oslavy 25. výročí vítězství pracujícího lidu nad reakcí v ČSSR. Bylo několik dobrých příkladů veřejné angažovanosti pražských divadel, např. v akci "představení pro Vietnam". Je prokazatelná snaha po oživení české současné dramatické tvorby.

Výrazně se změnila také dramaturgie pražského hudebního života, kde je též patrný zvýšený podíl klasických autorů našich i z ostatních socialistických zemí. Koordinací a ovlivňováním plánů výstavní činnosti jednotlivých pořádajících organizací se podařilo dosáhnout zásadního obratu v ideovém a obsahovém zaměření výstav v Praze, které zprostředkovávají veřejnosti díla realistického a sdělného charakteru angažované tvorby. Tato koncepce výstavní činnosti zvýšila proti minulým letům návštěvnost výstav a vytvořila tím podmínky pro zkvalitnění kulturně výchovného poslání pražského výstavnictví.

Ze systematického zlepšování činnosti kulturních a uměleckých zařízení v Praze je patrné úsilí řídících orgánů, to jest NVP o výrazný posun ideového obsahu práce jimi řízených organizací a institucí. Velmi významným dokumentem je směrnice NVP nazvaná "Hlavní směry kulturně výchovné činnosti v Praze na rok 1973", která je současně konkretizací a postupnou realizací "Zásad rozvoje kulturně výchovné činnosti v Praze do roku 1975", které schválila rada NVP usnesením ze dne 4.4.1972. Běží v podstatě o politickoideovou směrnici k sestavování jednotných plánů kulturně výchovné činnosti pražských obvodních národních výborů, ročních plánů činnosti uměleckých a kulturně výchovných zařízení NVP. Obsahuje cíle celostátní kulturní politiky v roce 1973 aplikované na podmínky hlavního města a specifikované pro jednotlivé oblasti pražské kultury. Považujeme za správné v této souvislosti upozornit především na následující problémy.

Veškerou pozornost všech kulturně výchovných zařízení, osvětových a uměleckých ústavů je třeba věnovat především mládeži. V tomto smyslu je nutno promýšlet všechny akce mimoškolského vzdělávání, využívat přirozené touhy mládí, uplatnit se i v zájmové umělecké činnosti, podnítit zvídavost mládeže a obracet ji k vědeckému poznávání pomocí existujících zařízení jako jsou hvězdárny, planetária, zoologická zahrada, muzea. Ale také přimět všechna pražská divadla, televizi, film a ostatní kulturní zařízení ke zkvalitnění a k početnějšímu vytvoření pořadů nejen pro děti, ale také pro dospívající mládež. Je třeba vytvářet a zdokonalovat divácké návštěvnické organizace mládeže jako je "Divadelní mládež" a "Hudební mládež".

I v kultuře platí, že kádry rozhodují vše. Proto je třeba nadále věnovat soustředěnou pozornost zvyšování ideové úrovně všech kulturních pracovníků, především samotných tvůrčích umělců. Nelze se oddávat bláhové naději, že zítra již budeme mít dostatek hotových a kvalitních nových kádrů. Je nutno pracovat i s těmi "hříšnými" lidmi, kteří nám na tomto úseku zbyli.

Musíme ovšem vědět, že mnohým ještě v hlavách přežívá nadšení nad idejemi světovosti a tzv. tvůrčí svobody a nezávislosti. Jejich představa svobody bez osobní odpovědnosti ke společnosti, je vlastně skutečným odcizením se životu, jeho boji i jeho kráse. Je nutné vésti každého umělce, každého kulturního pracovníka k vědomí, že jeho činnost, ať chce či nechce, má společenský dopad, za který plně odpovídá.

V hlavním městě republiky i federace v celém období od roku 1945 nebyla dostatečně udržována stávající kulturní zařízení /divadla, výstavní a koncertní síně, muzea atd./ a nebyla uskutečněna ani jediná významná kulturní stavba. Je proto třeba, aby při přípravě 6. pětiletého plánu NVP včas uvědomil příslušné národní a federální orgány na hluboké zaostávání kulturní vybavenosti našeho hlavního města nejen za stavem všech hlavních měst socialistických států, nýbrž i za některými našimi krajskými městy.

Vzhledem k tomuto kritickému stavu, bude nutno zajistit podporu všech příslušných orgánů pro opatření mimořádných hmotných prostředků k částečnému překonání tohoto stavu v dalším pětiletém plánu. Je nutno si uvědomit, že poslední divadelní budova v Praze byla postavena v roce 1907, přičemž na rozvoji pražského divadelnictví v podstatě kádrově závisí i rozvoj Čs. filmu, Čs. televize i rozhlasu. Z důvodů nejen ryze kulturních je nutno dostavět televizní studia. V havarijním stavu je pražský rozhlas. Hudební život v Praze je doslova ohrožen, neboť hrozí ztráta Smetanovy síně vzhledem k nutným opravám Obecního domu hl. m. Prahy. U Zoologické zahrady není parkovací plocha, tak důležitá pro návštěvnost. V Parku kultury a oddechu je výrazné zdržení výstavby objektů za havarijní stavby. Praha je jediným hlavním městem v Evropě, které nemá centrální botanickou zahradu. V tomto výčtu bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

V této souvislosti je nutné zamýšlet se nad koncepcí nově budovaných sídlišť a požadovat jejich komplexní vybavení, ve kterých by se počítalo nejen s kulturními zařízeními, ale i se sportovišti a oddechovými prostory.

Má-li být zajištěn potřebný a rychlý rozvoj dlouhodobého kulturního života v Praze, je nezbytné kromě dílčích koncepcí pro jednotlivá odvětví pražské kultury, vypracovat komplexní plán rozvoje pražského kulturního života, a to v těsné spolupráci především s ministerstvem kultury ČSR, což zvláště podtrhujeme.

Školský a kulturní výbor ČNR konstatoval na svém zasedání, že překonání krizových jevů v pražské kultuře značně pokročilo. Má však za to, že je třeba nyní s plnou silou věnovat se dalším pozitivním opatřením pro rozvoj pražské kultury. Neboť jaká bude kultura v Praze, taková bude v celé naší krásné vlasti. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Děkuji poslanci Míkovi za jeho vystoupení. Slovo má poslanec Izák.

Posl. J. Izák: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! V předložené zprávě, kterou dnes projednáváme, se uvádí, že v Praze je stále velmi vážná situace na úseku veřejného pořádku a boje proti delikvenci. Ve svém vystoupení bych proto chtěl plénum České národní rady seznámit s některými poznatky a závěry, k nimž dospěl ústavně právní výbor ČNR, když uvedenou problematiku blíže projednával.

Je všeobecně známo, že z charakteru Prahy jako velkoměsta nutně vyplývá, že se zde koncentruje i řada negativních společenských jevů, které nepříznivě ovlivňují hospodářský, veřejný i společenský život. Prahou ustavičně prochází desetitisíce mimopražských občanů, jejichž chování a počínání často ovlivňuje i počty deliktů spáchaných na tomto území. To např. dokumentuje skutečnost, že v obvodě Praha 1, který je středem velkoměsta s obchody, zábavními a kulturními podniky, kde se koncentruje společenský život, bylo v roce 1971 spácháno 1435 tzv. deliktů na ulici, což představuje plných 34 % těchto deliktů spáchaných v celé Praze.

V ústavně právním výboru ČNR jsme měli příležitost, abychom se podrobně seznámili se stavem delikvence a veřejného pořádku v Praze. Měli jsme možnost posoudit práci národních výborů na území Prahy, jejich podíl na omezování protispolečenské činnosti, na zajištění veřejného pořádku i jejich spolupráci se všemi příslušnými státními orgány a s hospodářskými i společenskými organizacemi.

Již několikráte jsme v orgánech České národní rady zdůrazňovali, že boj proti jakékoliv protispolečenské činnosti je záležitostí nejen národních výborů, orgánů Veřejné bezpečnosti, prokuratury a soudů, ale též hospodářských a společenských organizací i samých občanů. Vysoce jsme proto ve výboru ocenili, že na území Prahy dochází k aktivizaci komisí pro ochranu veřejného pořádku včetně uplatnění jejich koordinační funkce a k ustavování tzv. aktivů veřejného pořádku při občanských výborech. Tím jsou jistě dány dobré předpoklady pro zvýšení politickovýchovné práce, která je důležitou součástí boje proti delikvenci.

Ze současného stavu delikvence v Praze vyplývá, že i když se trend kriminality od roku 1970 nezvyšuje, přetrvávají stále některé negativní tendence. Ožehavým problémem zůstává nutnost omezit hospodářskou kriminalitu.

Podle statistiky, kterou jsme měli k dispozici, přes dvě třetiny z celkového počtu stíhaných osob v Praze bylo stíháno pro činy, kterých se dopustily proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví. Je proto ochrana socialistické ekonomiky spočívající v upevňování socialistické pracovní kázně, ve zvýšení ostrahy a účinnosti protipožárních opatření, v zajištění evidence a kontroly, důležitým úkolem hospodářských i společenských organizací. Kladně jsme proto hodnotili, že do boje proti hospodářské kriminalitě se v Praze zapojuje Pražská odborová rada a odborové orgány v obvodech i závodech.

Současný stav delikvence a veřejného pořádku v Praze ukazuje i na některé další nedostatky, které musí být překonávány. Nejsou plně využívány všechny prostředky, které by vyplynuly z účinně prováděné preventivní a represívní činnosti v celém jejím rozsahu. V některých případech se projevuje nedůslednost v postihu osob a organizací, které nedodržují nebo porušují právní předpisy, dotýkající se nejen veřejného pořádku, ale také životního prostředí, služeb, socialistického soužití apod. To nejlépe potvrdí některé poměrně nízké počty přestupků projednávaných v roce 1971 národními výbory v Praze. Rozbor stíhaných přestupků podle jednotlivých ONV a odvětví ukazuje na velké rozdíly zejména ve vyhledávací činnosti ONV. Např. v uplynulém roce nepostihl odbor výstavby ONV v Praze 6 ani jeden přestupek, ONV v Praze 2 pouze 4, naproti tomu ONV v Praze 4 postihl 37 přestupků a v Praze 5 celkem 73 přestupků v této oblasti. Podstatné rozdíly mezi ONV jsou i na úseku bytového hospodářství a boje proti alkoholismu.

Provedenými dohlídkami obvodních prokurátorů bylo zjištěno, že v řadě případů ONV nedodržují zákonné lhůty a nedostatečně stanoví sankce, a to někdy i společensky závažných přestupků, jako je tomu např. u nedovolených staveb apod.

I když se ve srovnání s dřívějšími léty zlepšila kontrolní a organizační činnost orgánů národních výborů zvláště v oblasti boje proti alkoholismu, čistotě okolí stavenišť, příjezdových komunikací, nestalo se dosud pravidelnou metodou práce odborů a komisí národních výborů, aby při řešení jednotlivých problémů v dostatečné míře přihlížely i k právním a bezpečnostním hlediskům. Tak se při plnění plánů nepřihlíží k tomu, zda nejsou plněny i za cenu porušování celospolečenských zájmů. Zda například při plnění plánu Restaurací a jídelen nedochází současně k porušování zásad zákona boje proti alkoholismu apod.

Tyto i další poznatky nás vedly k závěru, že NVP a ONV musí důsledněji zajišťovat plnění úkolů, jak pro ně vyplývají ze zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ze správního řádu, i z dalších právních předpisů. Také ministerstva, ústřední orgány a instituce musí dbát o to, aby orgány a organizace se sídlem v Praze, jejichž činnost řídí a sledují, uplatňovaly účinné působení všech příslušných právních norem.

Máme za to, že plán koordinovaných opatření v boji proti kriminalitě /na ostatních krajích to nazývají komplexní plán boje proti kriminalitě/, který ve smyslu usnesení orgánů městského výboru KSČ a usnesení vlády ČSR č. 1 z t. r. přijímají nyní jednotlivé ONV, dává předpoklady, že boj proti delikvenci a narušování veřejného pořádku v Praze bude veden cílevědomě, komplexně, organizovaně a koordinovaně.

V rámci projednávané delikvence v Praze se ústavně právní výbor ČNR zaměřil i na součinnost NVP a ONV s orgány Veřejné bezpečnosti, prokuratury a se soudy. Zde možno říci, že spolupráce je navázána, že orgány činné v trestním řízení se pravidelně zúčastňují jednání komisi pro ochranu veřejného pořádku a zejména pomáhají v rozvíjení právní propagandy. Lze si jenom přát, aby ministr vnitra ČSR, generální prokurátor ČSR a ministr spravedlnosti ČSR věnovali ve své činnosti nadále zvýšenou pozornost vytváření kádrových, materiálních a organizačních podmínek, které by zajistily dobrou práci orgánů činných v trestních řízeních. Půjde zejména o to, aby trestní věci byly projednávány bez zbytečných průtahů a byla zvyšována účinnost trestního řízení.

Soudružky a soudruzi, mé vystoupení nemohlo vyčerpat v celém rozsahu a šíři problematiku delikvence a veřejného pořádku v Praze, což také nebylo ani mým úkolem. Poukázáním na některé problémy jsem chtěl připomenout, že veřejný pořádek je nedílnou součástí problematiky rozvoje našeho hlavního města. Proto jsou také úkoly veřejného pořádku zařazeny do volebních programů národních výborů v Praze, aby občané měli možnost sledovat jejich plnění a také sami se na zabezpečování veřejného pořádku podíleli.

Je třeba neustále vidět, že zajištění veřejného pořádku v Praze je nejen důležitým činitelem pro zabezpečení optimálních podmínek života v Praze, ale veřejný pořádek v nejširším slova smyslu je i vizitkou Prahy, která jako hlavní město federace musí po všech stránkách reprezentovat naši socialistickou republiku. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vl. Ambruz: Děkuji soudruhu Izákovi. O slovo se přihlásil soudruh poslanec Krajhanzl.

Posl. J. Krajhanzl: Vážené soudružky a soudruzi, na adresu našeho hlavního města dnes bylo řečeno mnoho hezkých slov, představeno mnoho problémů i způsobů řešení celé problematiky, před kterou naše hlavní město stojí. Myslím si, že na základě uvedených skutečností i podkladů, které jsme měli možnost prostudovat, můžeme potvrdit, že technickoekonomická problematika našeho hlavního města a její sociální problémy přerostly ve velmi vážný problém politický. Dokladem této skutečnosti byly události posledních let, kdy protisocialistické a kontrarevoluční síly v Praze se pokusily demagogicky zneužít těžkostí a nedostatků našeho hlavního města pro své cíle. Myslím, že tato léta byla potvrzením, co Praha pro naši republiku znamená. Pravici i kontra revoluci se podařilo v Praze napáchat mnoho zla a těžkostí, ale nepodařilo se jim vyvést dělnickou třídu z továren do ulic, aby vystoupila proti socialismu v naší zemi. To je základní skutečnost, kterou musíme mít na vědomí, jestliže posuzujeme o jak závažný politický úkol v současné době jde. Potvrzením této skutečnosti je, že dělnická třída Prahy, pracující Prahy velmi uvědoměle se zúčastňovali a zúčastňují rozvoje všech oblastí našeho národního hospodářství na celém území naší republiky. Právem pracující Prahy požadují, aby i úkoly, které jsou stanoveny organizací na celém území státu, byly důsledně na území Prahy plněny. To není právo, prosba, ale povinnost, která vyplývá z řady dokumentů přijatých v poslední době. Závažnou politickou skutečností je, že poprvé v závěrech sjezdu strany, a to XIV. sjezdu KSČ, je problematika hlavního města zakotvena jako úkol pro všechny orgány, který je nutno bezpodmínečně a důsledně řešit. Nejde tady o řešení problémů Prahy jen v poslední době. I v minulých letech se o Prahu pečovalo, byla přijímána celá řada usnesení. V letech 1964 - 1967 vládní orgány přijaly více než padesát usnesení. Skutečnost byla taková, že většina těchto usnesení nebyla splněna. Důsledky z toho vyplývající nejen pro Pražany, ale i pro vládu byly v minulých letech patrné.

Myslím, že z dnešního vystoupení místopředsedy vlády soudruha ing. Rázla lze vyvodit základní fakt, že dochází ke kvalitativní změně v přístupu k řešení problematiky Prahy. Už samotná konkrétnost úkolů, jak je vláda formuluje, rozsah péče věnované problematice Prahy dává naději, že tentokrát skutečně dojde ke kvalitativnímu posunu i k lepšímu přístupu k řešení potřeb hlavního města. Jaký cíl by měl být sledován. Mnohokrát zde bylo řečeno, jak je Praha krásná, jak ji máme všichni rádi, co se v ní skrývá. Cílem by mělo být zachování hodnot, vytvořených generacemi a aby naše generace vytvořila nové hodnoty, na které se budou dívat naši potomci. Program, který se dnes rýsuje, zakládá takovou koncepci. Nelze řešit všechno najednou. Jsme si vědomi toho, že nelze vytrhnout z kontextu celého státu jen problematiku Prahy a na ni se soustředit. Ale jsou jisté věci, které při nekonvenčním přístupu by se mohly podstatně zlepšit. Dvě z nich bych chtěl zdůraznit.

Otázka tempa výstavby a způsobu stavění v Praze. Praha není zelená louka, jak se tady mnohdy stavební organizace chovají. Je to město, kde denně prochází ulicemi statisíce lidí, kde musí být zachován denní řád a život. Domnívám se, že stavební a všechny ostatní organizace, které se na výstavbě podílejí, jsou ještě mnoho dlužny. Organizační schopnosti našich stavbařů jsou známy. Dovedou dokázat minimálně to, co předvádějí zahraniční organizace. Bylo by na místě, kdyby tyto organizační schopnosti, pokud jde o způsob a rychlost stavění, začaly předvádět v našem hlavním městě.

Dovolte mi ještě poznámku k několika otázkám, které považuji za významné Byla zde naznačena otázka koncepce rozvoje Prahy. Je mnohdy argumentováno, že Praha neví, co chce stavět. Bylo zpracováno několik dokumentů dlouhodobého rozvoje hlavního města do roku 1975, 1985 apod. Je ovšem otázka, zda přístup ke zpracování koncepce, jak byl dosud volen, je reálný a zda dává možnost uzavřít koncepci. Domnívám se, že vytvořit koncepci miliónového velkoměsta v detailu dlouhodobého časového období je nereálné. Bylo by správné vytvořit koncepci základních směrů v jednotlivých oblastech života města, tyto přísně dodržovat a dále je v konkrétnostech dopracovávat. Oficiální dokument, kterým bychom se mohli řídit, neexistuje. Ale není pravda, že neexistuje žádná představa. Ta existuje, další závažná věc, která souvisí s koncepcí výstavby města, je otázka lhůt posuzování základních dokumentů o rozvoji Prahy. Ve vystoupení soudruha primátora se hovořilo o směrném územním plánu, o jeho projednání a předložení v první čtvrtině roku 1973. Měl být schválen v roce 1970. Po svém schválení bude mít velmi krátkodobou platnost, protože krátce po tom bude nutno přikročit k jeho revizi. Stojí za úvahu, zda znalecké posuzování jednotlivých problémů musí na všech úrovních trvat tak dlouho. Základní dokumenty právě z hlediska dlouhodobého znaleckého posuzování zastarávají. Je nutno uvažovat, zda znalců není nad míru.

Druhou otázkou je projektová nepřipravenost. Velmi často se jí argumentuje. Řada z vás, kteří se touto problematikou zabýváte, mi dáte za pravdu.

Dnešní předpisy stavebním organizacím umožňují, aby kdykoliv kteroukoliv stavbu postavili do podoby projektové nepřipravenosti. Bohužel taková je skutečnost založená legislativními opatřeními ministerstva výstavby a techniky ČSR.

Jestliže tedy vezmeme v úvahu všechny těžkosti, které v Praze jsou, a je samozřejmé, že příprava není zdaleka dokonalá a je tu spousta těžkostí, ale právě proto se Praha stala předmětem usnesení XIV. sjezdu KSČ, aby ty tisíce projektantů, které ve stavebních organizacích jsou, neříkaly stále jen: vy ještě nejste připraveni, my ještě nenastoupíme, ale aby sami nastoupili a mimořádnou situaci pomohli vyřešit. Ve stavebních organizacích je zaměstnáno více než 3000 projektantů. Je to podstatné více, než má Praha ve svých ústavech dnes k dizpozici. Jsou především určeni pro prováděcí projekty, ale mohou jistě pracovat i na úkolech koncepčních. Lze jistě projektovou nepřipraveností argumentovat, ale myslím, že podstatně účinnější bude projektovou nepřipravenost společným úsilím odstraňovat.

Poslední otázkou, o které bych se chtěl zmínit je otázka rekonstrukce historických památek. Praha je ve světě unikátním městem, kde je koncentrováno více než 1700 historických objektů a souborů, které představují ve svém průřezu historii všech období, všechny architektonické slohy. Odborníci, kteří tu byli soustředěni v minulých letech z oblasti architektury, potvrdili, že nic podobného žádné město na světě nemá. Měl jsem tu čest poznat více než dvacet evropských velkoměst a dovoluji si tvrdit, že neexistuje krásnější město, než je Praha. To samo o sobě by mělo vést k úvaze, co udělat k tomu, aby historické hodnoty, které dnes tady máme, byly zachovány dalším generacím. Běžnými prostředky to podle mého názoru není proveditelné. Celé části Starého Města velmi vážně zaostávají přes veškeré úsilí pražských orgánů, ministerstva kultury ČSR i vlády, dochází k dalšímu zaostávání a k nebezpečí destrukce řady objektů. Je to z těch důvodů, že dynamické hodnoty, které jsou v těchto prostorách kladeny na komunikace, které byly stavěny na koňku, dnes velmi vážně narušují celý konstrukční systém objektů.

Bylo by dobře zvážit, jako to bylo v historii už několikráte, zda ohromné československé koncerny a podniky, které potřebují mít v Praze zastoupení, by se neměly podílet na údržbě historicky hodnotných objektů svými prostředky a kapacitami, tyto objekty zrekonstruovat a provozovat a tak je zachovat dalším generacím. Jestliže to neuděláme, budeme s tím mít v brzké době velké starosti a další generace nám to budou mít za zlé.

Na závěr mi dovolte poznámku. Říkáme, že Praha patří všem, patří celé republice. Nebylo by dobře zvážit, jako je to jinde ve světě, že by jednotlivé pražské obvody se dostaly do péče jednotlivých krajů? Je jich přesně tolik jako krajů v celé ČSSR. Proč by jednotlivé obvody nemohly být výrazem charakteru jednotlivých krajů, jejich kultury, jejich práce? Proč by se nemohly podílet na tom, co všechno nám tu případně padá na hlavu? Myslím, že jsou to věci samozřejmé, které je potřeba velmi pečlivě politicky i ekonomicky zvážit, ale jsou jistě věci, o kterých by se snad hovořit dalo. Vždyť v minulosti, když jsme sem poprvé v životě z venkova přijížděli, to byl ohromný zážitek a bylo by dobře, abychom my jako zástupci českého národa udělali vše proto, aby další generace se stejnými pocity do našeho hlavního města přijížděly. Děkuji za pozornost. /Potlesk./