Propopulační opatření v letech 1970 - 1971 se podle předběžných zpráv také projevilo kladně. Potěšující je zejména skutečnost, že se následkem zavedení mateřského příspěvku narodilo více druhých dětí. I když ještě zdaleka nedosahujeme v ČSR takového počtu dětí jako v roce 1964, můžeme podle dosavadního vývoje očekávat, že v letošním roce se opět zvýší porodnost ve srovnání s rokem 1971. Dá se tedy říci, že se podařilo zásluhou péče strany a vlády a zavedenými opatřeními zlomit nepříznivý populační vývoj.
Abychom tento příznivý vývoj udrželi, je třeba důsledně pokračovat - s růstem národního důchodu - v šíření propopulačních opatření, ať již ekonomického charakteru nebo morálně etického, jako je uvědomělá výchova k rodičovství, úcta k mateřství a rodinám s dětmi, v tom, co vytváří propopulační klíma ve společnosti.
Největší starost, která není dosud uspokojivě řešena, je otázka bytů pro mladé manžele, což je jeden z hlavních předpokladů existence mladé rodiny, která chce mít děti. Podle mého soudu nebyly vyčerpány všechny možnosti a rezervy, které máme. Výstavba rodinného domku, pokud nemohou přispět rodiče a příbuzní, je cenově pro mladou rodinu, zejména ve městě, neúnosná. Chybí laciné, typizované prefabrikátové domky. Čekací doba na družstevní byt ve velkých městech je 10 - 15 let. Všichni známe, jaký to má následek ve vývoji populace.
Podle mého názoru by se měly všechny příslušné orgány nad touto otázkou zamyslet a najít nejúspěšnější řešení. Zdravotní a sociální výbor ČNR ve spolupráci se stálou pracovní skupinou předsednictva pro otázky mládeže se bude v podzimních měsících touto otázkou zabývat v souvislosti s projednáváním otázek populační politiky.
Investiční výstavba je nejslabším místem terciární sféry v této pětiletce. To má nepříznivý dopad na investiční výstavbu na úseku sociálního zabezpečení. Některé akce zařazené do pětiletého plánu se neúměrně protahují. Zdravotní a sociální výbor ČNR se domnívá, že národní výbory by měly věnovat větší pozornost a péči plnění plánu investiční výstavby, která byla někdy po velkém úsilí zařazena do pětiletého plánu. Řešení všech problémů investiční výstavby této pětiletky po linii ČSR není reálné. Velmi mnoho závisí na iniciativě a péči národních výborů, na tom, jak tuto výstavbu sledují, jak se daří podchytit iniciativu lidí. To vše dokazují dobré příklady některých okresů, které zde pro krátkost času našeho jednání nemohu rozvést.
Závěrem mi dovolte, abych vyslovil souhlas s předloženým vládním návrhem usnesení a se státním závěrečným účtem ČSR za rok 1971. Děkuji za pozornost.
Poslanec plk. dr. Václav Šťastný: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté. Dovolte mi, abych v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu za rok 1971 uvedl několik poznámek k plnění úkolů na úseku zdravotnictví a nemocenského pojištění v roce 1971.
Soudružky a soudruzi, vysoce účinná a vědecky řízená zdravotnická péče patří k nezbytným předpokladům rozvoje socialistické společnosti, v níž na jedné straně se vytvářejí podmínky pro plnou ochranu zdraví obyvatelstva na tomto citlivém úseku života občanů a uplatňují se humanistické zásady socialismu. Na druhé straně realizuje jeho celospolečenské ekonomické aspekty, neboť zmenšování nemocnosti, zkracování doby léčby a navrácení uzdravených občanů do pracovního procesu napomáhá i rozvoji pracovních sil. Z obou těchto hledisek byly úkoly zdravotnických služeb v roce 1971 plněny v míře, která v podstatě odpovídala současným organizačním, kádrovým a hmotným podmínkám našeho zdravotnictví a vcelku uspokojivě pokrývala potřeby obyvatelstva.
Toto konstatování vychází z celkového hodnocení zdravotnických služeb jako celého komplexu. Z hlediska dílčích pohledů se program zdravotnické politiky, vypracovaný ministerstvem zdravotnictví a plně potvrzený XIV. sjezdem KSČ nerealizuje ve všech okresech stejně intenzívně a ne všude zavdává příčinu ke spokojenosti.
Program zdravotnické politiky předpokládá zlepšování zdravotnické péče o obyvatelstvo především kádrovým a materiálním posilováním zdravotnických obvodů. Platová úprava, kterou naše strana a vláda jasně dokumentovaly svůj vztah k péči o zdraví obyvatelstva, pomohla účinně řešit některé problémy ve zdravotnictví, zejména stabilizaci kádrů v okrajových, především pohraničních okresech. Platové úpravy však nebylo ve všech okresních ústavech národního zdraví stejně dobře využito. Někde, a to především tam, kde nebylo vedení na žádoucí úrovni a nepracovaly dobře odbory, došlo k nivelizaci mezd nebo nepochopení smyslu nové úpravy.
V příští etapě platové úpravy bude zapotřebí napravit některé existující diference, jako například v platu staničních sester a vedoucích sester lůžkových oddělení, k nimž bohužel došlo. Naproti tomu se podařilo, jak uvádí státní závěrečný účet, dosáhnout zvýšeného počtu lékařských míst v ambulantní péči v roce 1971 na 13,2 % oproti 12,7 % v roce 1970 na 10 000 obyvatel. Také pro vybavení zdravotnických obvodů potřebnými přístroji, tak důležitými pro práci zdravotníků v terénu, má v letošním roce resort částku o 20 miliónů Kčs vyšší.
Soudružky a soudruzi, v roce 1971 se zvýšily náklady na léky o 15 %. I když růst nákladů na léky je jevem celosvětovým, kde se počítá s průměrným ročním nárůstem asi o 12 %, což je zákonitým důsledkem stále rychlejšího rozvoje lékařských věd a nových výzkumů ve farmakologii, má zdravotní a sociální výbor ČNR za to, že by ústřední a krajské komise účelné farmakoterapie měly provádět soustavnou analýzu spotřeby léků a jejich účinnosti a hledat cesty ke snížení nákladů, ovšem za přísného předpokladu, že úspory se nesmějí dotknout zájmů nemocných. Nesmíme konečně zapomínat, že vyšší výdaje na léky se projevují ve snižování stavu nemocnosti, což je dobrým ukazatelem kvality našeho zdravotnictví.
Soudružky a soudruzi, využití ústavních lůžek v ČSR je nerovnoměrné, což vyplývá především z rozdílných relací lůžkového fondu v jednotlivých krajích a okresech. Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s KNV vypracovalo program reprofilace některých lůžkových zařízení. Počítá v něm s posílením lůžkové kapacity v ošetřovacích ústavech pro starší, dlouhodobě nemocné občany a v rehabilitačních ústavech, což lze považovat za správné, protože rehabilitační ústavy jsou speciálními zařízeními pro návrat nemocných do pracovního procesu, zejména u chorob pohybových ústrojí nebo i následků těžkých zranění těchto ústrojí.
Velké problémy, stejně jako u ostatních úseků nevýrobní sféry, jsou v oblasti investiční výstavby schválené pro tuto pětiletku. Za všechny nedostatky uvedu jen jeden příklad, který trápí pracovníky resortu a zdravotníky v Praze. Je to výstavba dětské fakultní nemocnice v Praze-Motole. Tato stavba, která patří koncepcí vnitřní organizace léčebných procesů i vnějším vzhledem k nejmodernějším v republice a i ve srovnání evropském má špičkovou úroveň, vstoupila již do druhé desítky let, aniž je dodnes dokončena.
Návštěvou v této nemocnici, která je důkazem péče našeho socialistického zřízení o zdraví dětí a dalších generací, se zdravotní a sociální výbor ČNR přesvědčil, že tato nemocnice má dobré vedení, obětavé lékaře a pracovité sestry i ostatní pracovníky, avšak zároveň si uvědomil, že lze těžko odhadnout, kdy bude stavba dokončena, bude-li zabezpečována tak, jak jsme se na vlastní oči přesvědčili.
V době, kdy jsme nemocnici navštívili, pracovalo na této ohromné stavbě asi 12 zedníků, a to je normální stav. Stavbyvedoucí, i když si uvědomují, že stížnosti na liknavé provádění stavby jsou odůvodněné, jsou už každou připomínkou podrážděni. To nemůžeme pokládat za dobrý a normální stav, tím spíše, že i počet lůžek v nové nemocnici bude menší, než předpokládal plán a potřeba oblasti, pro níž je nemocnice určena. Nemůžeme než vyslovit politování, že k takové redukci došlo, protože v nemocnici je a bude přístrojové vybavení na vysoké úrovni, v nemocnici pracují zkušení a vynikající odborníci, kteří jsou nerozlučně spjati se socialistickým zdravotnictvím, jehož budování zasvětili své konání.
V další části státního závěrečného účtu se vykazuje plnění rozpočtu nemocenského pojištění pracovníků. Je třeba vzít s opravdovým uznáním na vědomí, že rozpočet výdajů nemocenského pojištění byl v roce 1971 čerpán pouze na 93 %. Úspora proti rozpočtu představuje částku 645 miliónů Kčs a její větší části bylo použito na rozšíření mateřského příspěvku, o němž hovořil poslanec Stanislav Chytráček a s nímž se v roce 1971 původně nepočítalo.
Úspora je zřetelným výsledkem zlepšujícího se vývoje pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Je třeba konstatovat, že tohoto zlepšení bylo dosaženo společným úsilím zdravotníků, hospodářských pracovníků a odborových orgánů. Šlo o důstojné dodržování zavedených opatření, tj. kontroly dodržování léčebného režimu práce neschopných, zvyšování kvality zdravotní péče, zkracování čekacích lhůt na vyšetření, důsledné dodržování předpisů o zajištění bezpečnosti a ochrany při práci apod. Při veškeré skromnosti se může přihlásit k podílu na tomto úspěchu i náš zdravotní a sociální výbor, který již dlouho tuto otázku sleduje v úzké spolupráci s odborovými orgány a s orgány státní zdravotní správy. Průměrné procento pracovní neschopnosti v roce 1971 činilo 4,45 % oproti 5,12 % v roce 1970. Přes tento úspěch však stále ještě chybí na našich pracovištích denně na 200 000 pracovníků. Při nedostatku pracovníků, který je a ještě dlouho bude u nás trvalým zjevem, je třeba i nadále věnovat pracovní neschopnosti trvalou pozornost.
Dovolte mi ještě krátkou poznámku o nemocenském pojištění členů výrobních družstev. Průměrné procento pracovní neschopnosti je asi o 0,5 % vyšší než u ostatních pracovníků a v roce 1971 činilo 4,93 %. Příčina je v tom, že mezi pracovníky družstev je mnoho osob se změněnou pracovní schopností a invalidů. Při začleňování těchto pracovníků do pracovního procesu velmi mnoho záleží na tzv. lékařské rekomandaci a na sledování jejich zdravotního stavu. Výbor již několik let doporučuje, aby v družstvech, kde tito invalidní pracovníci pracují, byla zavedena funkce lékařských poradců. Jde jen asi o 15 družstev v celé ČSR a jsme toho názoru, že námět výboru by měl být znovu resortem posouzen. Vedou nás k tomu zkušenosti z družstva, kde se již podařilo ve spolupráci se zdravotní správou tuto funkci lékařského poradce zavést, a kde se značně snížila pracovní neschopnost následkem dobrého zdravotního stavu pracovníků, protože jak vedení družstva, tak i pracovníci dbají pokynů lékařského poradce.
Závěrem bych chtěl konstatovat, že z hlediska výsledků lze považovat průběh léčebné péče v roce 1971 za uspokojivý. Nedostatky jsou a víme o nich. Musíme proto i nadále usilovat o dalším zvyšování úrovně zdravotnických služeb, jak to odpovídá potřebám obyvatelstva i humanistickému základu socialistické společnosti.