Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji ministru financí za jeho projev.

Přistoupíme nyní k rozpravě. Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi poslanci Čestmíru Adamovi.

Poslanec dr. Čestmír Adam: Vážený soudruhu předsedo, vážení hosté, vážená Česká národní rado, jako zpravodaj k rozpočtové kapitole ministerstva obchodu, jsem prozkoumal podklady o plnění státního rozpočtu v resortu vnitřního obchodu v roce 1971. Mohu České národní radě sdělit, že ministerstvo obchodu řídilo v roce 1971 podřízené organizace v souladu se schváleným státním rozpočtem a státním národohospodářským plánem.

Ve sledovaném období vzrostl podíl vnitřního obchodu na tvorbě národního důchodu z 5,9 % roku 1970 na 6,1 %. Při růstu národního důchodu o 4,7 % vzrostla osobní spotřeba o 4,8 % a činnost vnitřního obchodu dosáhla přírůstku o 4,8 %, takže podíl vnitřního obchodu na uspokojení osobní spotřeby vzrostl z 91,3 % roku 1970 na 91,5 % roku 1971. Poprvé byl prodej průmyslových výrobků vyšší než prodej potravin. To jsou nesporné úspěchy. Plán maloobchodního obratu nebyl sice splněn o 67 miliónů Kčs, avšak systémy státního a družstevního obchodu plán splnily a překročily. Nesplnění bylo zaviněno ostatními obchodními systémy, z nichž nejnižší plnění - pouze na 94,8 % - vykázal obchodní systém podléhající federálnímu ministerstvu hutnictví a strojírenství.

Za zaznamenání stojí také skutečnost, že v maloobchodě velmi podstatně vzrostl prodej mimotržním spotřebitelům, a to o 16 %, přičemž u průmyslového zboží dokonce o 21,2 %. Nákup obyvatelstva v maloobchodní síti vzrostl o 1717 miliónů Kčs, ale přírůstek peněžních příjmů obyvatelstva ve výši 7,1 miliardy odčerpal pouze z 21,7 % Příznivý růst maloobchodního obratu o 4,8 % nebyl doprovázen stejným růstem služeb, které vzrostly pouze o 2,3 %. To pak vedlo k rychlejšímu růstu odložené kupní síly obyvatelstva, což zvyšuje nároky na velmi citlivou regulaci maloobchodního obratu i služeb, ať již z hlediska kvantity, kvality, sortimentu a sezónnosti. Odvody do státního rozpočtu byly splněny vnitřním obchodem na 97,5 %, příděly byly čerpány však jen na 93,8 %. Nesplnění odvodů bylo způsobeno nutností snížení plánu maloobchodního obratu v průběhu roku, které nebylo promítnuto do plánu odvodů. Úroveň zásobování obyvatelstva potravinami a průmyslovým zbožím - to sděluji velmi odpovědně - byla opravdu dobrá. Velmi citlivě bylo řešeno zásobování potravinami a je třeba poděkovat politickému a státnímu vedení za stálou každodenní péči věnovanou této otázce. Ale i u průmyslového zboží se podařilo u řady druhů dosáhnout rovnováhy mezi nabídkou vnitřního obchodu a poptávkou obyvatelstva.

U některých druhů se však přes značné úsilí orgánů obchodu i průmyslu nepodařilo tuto rovnováhu docílit. Výbor ČNR pro obchod a dopravu a výbor pro průmysl se touto otázkou v uplynulém pololetí velmi pečlivě zabývaly. Poslanci osobně provedli průzkum u orgánů národních výborů, v obchodních i výrobních organizacích. Průzkum se neomezil na zjištění nedostatkových druhů zboží, ale především na zjištění příčin této nedostatkovosti.

Ukazuje se, že bude třeba dále upevnit centrální řízení dodavatelskoodběratelských vztahů a nabízí se tu možnost využít zkušeností ostatních socialistických států, zejména SSSR, kde bylo na tomto poli docíleno významných úspěchů.

Je totiž zřejmé, že stávající chozrasčotní ukazatelé neovlivňují vedení našich podniků dost účinně na uspokojování skutečných potřeb odběratelů a obyvatelstva. Některé ekonomické nástroje působí dokonce negativně. Tak například nízké obchodní rozpětí u drobných hutních druhovýrobků a strojírenských výrobků vede k tomu, že maloobchod je raději ve větším odběrním množství prodává mimotržním spotřebitelům.

Některé výrobní podniky zase reagují na úkoly snižování vlastních nákladů snahou o přechod na výrobu dražších výrobků.

Všeobecně nízkou úroveň má v obchodě i ve výrobních podnicích zjišťování potřeb odběratelů a obyvatelstva.

Jedním ze základních problémů odstraňování nedostatků v zásobování je nízká pružnost výrobců v přizpůsobování ke změněným podmínkám.

Určitou úlohu tu hraje i vývozní politika, při níž často neuvědoměle dochází k vývozu materiálu a výrobků nutných pro výrobu zboží pro obyvatelstvo.

Zkušenosti z řešení nedostatků v zásobování, ať již léčivy nebo zbožím pro obyvatelstvo, ukazují přesvědčivě, že všechny docílené úspěchy jsou výsledkem kvalitativního centrálního řízení a jen mechanismus ekonomických nástrojů není s to tyto problémy vyřešit.

Kromě těchto příčin, jejichž odstranění není v moci ministra obchodu, jsou tu i vnitřní nedostatky v činnosti obchodních organizací. Na prvém místě je nutno uvést nedodržování kázně a svévolné uzavírání obchodních jednotek bez předchozího souhlasu výkonných orgánů národních výborů. Tak při kontrole prováděné v Praze bylo zjištěno, že v den kontroly bylo v Praze uzavřeno 320 prodejen, z toho celá třetina bez řádného povolení. Měl jsem možnost se osobně přesvědčit, že někteří vedoucí prodejen považují dodržování instrukce ministra obchodu ze září 1970, která stanoví přesné podmínky pro uzavření prodejen, za jakousi byrokracii, která je zbytečná.

I když nelze pominout opravdu svízelnou situaci obchodních podniků, zejména ve větších městech, při naplňování plánovaných stavů pracovníků, přece jen je nutno trvat na dodržování předpisů, které platí a které jsou účelné.

Málo příznivý je stav materiálně technické základny obchodu. Plných 52 % prodejen má plochu do 40 m², nad 100 m² dokonce jen 13 %. Za uplynulých 10 let plocha velkoobchodních skladů téměř nevzrostla, ačkoliv maloobchodní obrat rostl bouřlivě; přitom plochy skladů jako takových zcela nevyhovujících tvoří 47 %.

Podařilo se zastavit pokles počtu jednotek celé maloobchodní sítě, ale v resortu spojů došlo k jejich výraznému poklesu.

Vzrostl také cestovní ruch, a to o 8,2 %. Při dalším rozšiřování cizineckého ruchu bude však nutno postupovat velmi obezřetně, neboť stávající lůžkové kapacity nestačí ani pro naše občany a také maloobchodní síť není pro tento účel dostatečně kapacitně dimenzována.

Hodnotíme-li při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1971 činnost ministerstva obchodu a celého vnitřního obchodu vůbec, musíme konstatovat, že úkoly na tomto úseku byly plněny dobře, že postup ministerstva byl v souladu s usnesením XIV. sjezdu KSČ a s úkoly státního plánu a rozpočtu a že ministr obchodu postupoval odpovědně, rozvážně a koncepčně.

Výbor ČNR pro obchod a dopravu oceňuje výsledky dosažené v roce 1971 ve zvyšování hmotné úrovně obyvatelstva a v práci vnitřního obchodu.

Navrhuji proto, aby státní závěrečný účet za rok 1971 byl schválen a prohlašuji, že poslanci - členové výboru ČNR pro obchod a dopravu - budou pro jeho schválení hlasovat.

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Čestmíru Adamovi. Jako další je přihlášen do rozpravy poslanec Vladimír Zvěřina.

Poslanec Vladimír Zvěřina: Soudružky a soudruzi, v předložené zprávě o plnění státního rozpočtu ČSR jsou uvedeny i výsledky českého průmyslu za rok 1971. O pozitivních závěrech této zprávy bylo už mnoho řečeno a jistě bude i mnoho napsáno. Já sám jsem si tato pozitiva nechal pro svou činnost ve svém volebním obvodě, kde jich budu využívat plně pro svou poslaneckou práci. Beru si z toho i poučení a ujišťuji, že je využiji v plné míře.

Dovolte mi nyní, abych na půdě České národní rady opomenul všechny tyto pozitivní jevy a abych se zabýval několika vybranými otázkami, které dosud nebyly vyřešeny.

Vlastní zpráva o výsledcích hospodaření je zpracována objektivně a odpovídá skutečnosti, tak jak ji vidíme my, řadoví pracovníci. Ukazuje se však, že ani nejsložitější soustava ekonomických ukazatelů nedokáže postihnout všechny případy, které se v podnicích vyskytují a nestává se účinnou tehdy, pokud hospodářští pracovníci nesledují stejné cíle a záměry jako řídící centrum. Týká se to zejména dosavadního způsobu ekonomického řízení investiční činnosti. Tento represivní způsob, při kterém se postupuje tak, že na nesprávný postup nižších hospodářských orgánů reaguje centrum vydáváním dalších vyhlášek s cílem zamezit chytračení, vede nakonec k nepřehledné džungli, která opět nahrává těm, kteří toho dovedou využít a tak se nám vlastní smysl celého plánu, celé řídící činnosti v investiční oblasti, ztrácí a utíká.

Nesoulad mezi prováděcí sférou a řídící sférou jde potom tak daleko, že centrální orgány ve snaze zlepšit situaci rozhodují i o drobných opatřeních, například racionalizačních, do jedenapůl miliónu Kčs, pro která nemají dostatečné podklady a ani, podle mého názoru, nemohou objektivně posoudit důležitost a pořadí jednotlivých akcí.

Domnívám se, že by se resorty měly více oprostit od operativní činnosti a věnovat skutečné maximum času a pozornosti koncepční činnosti a dlouhodobým plánům a prognózám, jak jsme toho začali být svědky v letošním roce. Přitom je třeba zdůraznit, že tato tendence se nesmí stát kampaňovitou, že nesmí skončit uložením termínu, ale že jde o soustavnou práci těch nejkvalifikovanějších odborníků, o permanentní proces, vývoj a udržování kontinuity se světovým vývojem.

Podíváme-li se na příčiny celkového zaostávání technickoekonomické přípravy realizace pětiletky, jak se v materiálu konstatuje v souvislosti s investiční činností, myslím, že není těžké odkrýt příčiny tohoto jevu. Zatímco v cizině časově nejnáročnější etapou investiční činnosti je období zpracování podkladů pro výstavbu nové investice, tedy etapa výzkumu a vývoje až po fázi technickoekonomické studie investičního záměru, u nás je tomu obráceně. Ve světě probíhá vývoj nové technologie, počínaje jeho objevem, několik let. V chemickém průmyslu 4 - 5 let, podle náročnosti i dvojnásobnou dobu. Projekční práce pak nepřesahují 1 rok a vlastní realizace následuje nejdéle do 2 let. Československo má svou specialitu v tom, že pro vypracování podkladů se zpravidla výzkumníkům poskytne několik měsíců, a to v těch nejvážnějších poloprovozních etapách, projekčně se pak zpracovávají podklady nehotové, které se mění, a tyto změny jsou několikanásobně dražší než vlastní výzkum. Dlouhodobost navazujících realizačních etap nese s sebou vedle právě popsaných příčin ještě další, tj. nutnost udržování výzkumného týmu na problému a tím další zvyšování nákladů, nakonec bez efektu. Nakonec se z toho všeho zrodí hybrid, který je již mrtvolou, neboť zmeškal svoji dobu ekonomické životnosti. Jsou to zkušenosti, které jsou obecně známé, ovšem do dneška se nám nepodařilo se s nimi vyrovnat. Domnívám se, že jediným řešením tohoto složitého problému je daleko důkladnější uplatnění zásad kádrové práce, zjednodušení řídící soustavy a nejdůležitější je vložit naší koruně tu hodnotu, kterou má v investiční činnosti představovat.

Zmínil jsem se o významu dlouhodobého plánu. Jako další připomínku si dovoluji upozornit na směnnost jednotlivých resortů. Zpravodaj ing. Jaromír Horák se o tom zmínil, já to chci podtrhnout. Jestliže ministerstvo strojírenství vykazuje ze všech resortů nejnižší směnnost, lze mít za to, že oplývá dostatkem základních prostředků a že by bylo správné, aby se tento fakt zohlednil v příštích letech.

Ve zprávě se hovoří o nedostatku pracovních sil jako o nedostatečně zvládnuté řídící činnosti. Domnívám se, že tento závěr je velmi správný a že by zejména opět centrální orgány z něho měly vyvodit důsledky pro zjednodušení systému řízení a tím o uvolnění celé řady nevýrobních pracovních sil. Velmi úzce s tím souvisí i otázka mzdová.

Skupina poslanců průmyslového výboru, která provádí průzkum ve vybraných závodech chemického průmyslu, narazila prakticky ve všech těchto podnicích na to, že mzdová soustava nevyhovuje požadavkům a že je druhou hlavní příčinou - první jsou pracovní podmínky a pracovní prostředí - že dochází k tak vysoké fluktuaci, jak jsme o ní slyšeli. Obecně panuje ve mzdové politice názor, že nejvíce jsou postihováni ti hospodářští pracovníci a zaměstnanci, kteří dodržují státní disciplínu a nedovolují vyplácet nezasloužené mzdy. Byli jsme toho svědky v minulých letech, zejména v roce 1968 - 1970. V tomto směru chemický resort i resort spotřebního průmyslu v tomto období zaostaly za ostatními resorty a v současné době zaváděním nové soustavy stále prohlubují fluktuaci a neplnění plánu práce těchto resortů.

Závěrem mi dovolte ještě jednu připomínku. XIV. sjezd KSČ položil velký důraz na ochranu životního prostředí. Československo jako vyspělá průmyslová země, hustě osídlená, jako pramenná oblast musí těmto otázkám věnovat tu největší pozornost. V komentáři k závěrečným účtům státních fondů ČSR za rok 1971 v kapitole 3 se píše, že státní fond ochrany ovzduší byl čerpán pouze na 70,7 % a státní fond vodního hospodářství pouze na 68,1 %. Jako hlavní příčina je nedostatek stavební kapacity. Domnívám se, že toto konstatování neodpovídá skutečnosti a že zde buď v důsledku neznalosti dochází k nevyužívání tohoto fondu státních dotací a nebo že je nesprávně omezován jinými ukazateli zejména investičními limity. Každý pracovník potvrdí, že investiční akce, týkající se exhalací, odpadních vod, sociálního zařízení jsou vždy postaveny až na zadní místa a při krácení, ke kterému každoročně dochází, jako první jsou tyto akce odsouvány a jsou před ně předsouvány akce jiné. Domnívám se, že v tomto směru nebylo ještě plně pochopeno usnesení XIV. sjezdu KSČ a že bude třeba, aby zastupitelské orgány a my všichni s větší vehemencí se zasazovali o realizaci těchto záměrů.

Předseda ČNR Evžen Erban: Dále je přihlášen do diskuse poslanec Václav Krňávek.

Poslanec Václav Krňávek: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, směrnice vlády pro vypracování pátého pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1971-1975 v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ ukládá zabezpečit další růst společenské výroby. Je třeba proto při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1971 posoudit, do jaké míry se podařilo zajistit potřeby národního hospodářství a obyvatelstva na úseku řízeném ministerstvem stavebnictví.

V oblasti investiční výstavby bylo v roce 1971 dále prohloubeno centrální řízení a posílena řídící úloha plánu. Přesto, že v průběhu roku 1971 došlo k určitému zlepšení kázně v investování, nepodařilo se zabránit dalšímu růstu rozpočtových nákladů.

Hlavní příčiny růstu rozpočtových nákladů spočívající nadále především v koncepční a projektové nevyjasněnosti, v oblasti pracovních sil a materiálu, ve věcných změnách v důsledku dlouhé doby výstavby a v neposlední řadě působí i samotné cenové změny. Nedostatky možno charakterizovat jako celkové zaostávání technickoekonomické přípravy realizace pětiletky. V této oblasti čeká proto ministerstvo stavebnictví a další státní orgány ještě mnoho práce.

Přes veškerá provedená opatření nebylo rovněž dosaženo snížení vysoké rozestavěnosti investic, nepodařilo se soustředit kapacity a prostředky na rozhodující stavby a tím ani zkrácení doby výstavby. Současná rozestavěnost v investiční výstavbě je velmi vážným ekonomickým jevem, který podstatně snižuje její efektivnost a tím efektivnost celého národního hospodářství. Je to způsobeno zahajováním takového množství nových staveb, které neodpovídají výrobním možnostem dodavatelův následujících letech po zahájení. Zvyšování rozestavěnosti má za následek rozptylování sil a prostředků stavební výroby do nadměrného množství staveb.

To všechno vede k prodlužování doby výstavby. Je známo, že doba výstavby je u nás srovnatelná se světovým stavem jen u bytové výstavby, zatímco u ostatních druhů staveb je dosažení světové úrovně výjimkou.

Dalším trvalým nepříznivým jevem je překračování materiálových nákladů. Ve stavebnictví se materiálové náklady za rok 1971 zvýšily o 2,46 Kčs na 100 Kčs výkonu a představují relativní překročení 750 miliónů Kčs. Převážnou část překročení nutno připsat na vrub nehospodárnosti ve stavební výrobě. To vyžaduje soustavné prohlubování rozborů a zjišťování příčin této nehospodárnosti.

V souvislosti s tím možno uvést jako příklad hospodaření s cementem. Výsledky prověrky ukázaly, že v řízení hospodárnosti a úrovně podniků i v hospodaření s cementem přímo na stavbách a výrobnách, existuje řada nedostatků. Mimo to byly zjištěny závažné nedostatky v technologii výroby a zkoušení betonů. Řízení výrobní spotřeby cementu, ale i jiných materiálů z úrovně podniků a závodů je na nízké úrovni. Prověřované podniky spotřebu nelimitují a hodnocení výrobní spotřeby prakticky neprovádějí. Normy spotřeby cementu v podnicích jsou zastaralé a nevystihují již změny, ke kterým došlo ve struktuře výroby cementů a kameniva. Podstata rozhodujících úkolů uložených ministerstvu stavebnictví k řízení spotřeby i dodržování technologické kázně se neplní.

V nepříznivém vývoji materiálových nákladů se ani v roce 1972 nepodařilo dosáhnout obratu. Zvýšenou pozornost z hlediska vývoje materiálových nákladů nutno věnovat problému vnitropodnikového řízení, prohlubování kalkulací a norem spotřeby, ale i zvýšení technologické a ekonomické kázně.

Ze závěrů XIV. sjezdu KSČ vyplývá, že jedním z důležitých úkolů při řešení bytového problému je zabezpečení řádné správy a údržby bytového fondu.

Z vývoje do roku 1971 je však zřejmé, že v minulých letech došlo k zanedbání oprav a údržby bytového fondu a tato situace se odráží ve zvýšených nárocích na opravy a údržbu bytového fondu v dalším období.

Problém potřebného zvýšení objemu prací na opravách bytového fondu spočívá tedy v nutnosti, změnit nejen skladbu činnosti podniků místního stavebnictví, ale také zajistit dostatek pracovníků v potřebné struktuře profesí, zejména zedníků, tesařů, klempířů a pokrývačů. Zdá se, že plánovaný objem oprav je nízký a bylo by účelné potřebu oprav bytového fondu do roku 1980 znovu posoudit. Stálý nedostatek řemeslníků v provádění oprav a údržby bytového fondu bude však nutno řešit dalším zvyšováním produktivity práce, progresívní technologií oprav a nasazením vhodných mechanizačních prostředků.

Nejde však jen o údržbu bytového fondu z dřívější doby. Existují i značné závady v bytech a používání panelové technologie. Požadavky na opravy vad panelové bytové výstavby uplatněné k 15. listopadu minulého roku se týkají 101 434 bytů, které vyžadují nákladů na opravy za 373 miliónů Kčs. Odstranění závad v termínu podle usnesení vlády číslo 17 8/71 je podle zpráv těžko splnitelné.

Nepříliš příznivé je plnění prováděcího plánu vlastní bytové výstavby. Z plánovaného úkolu dokončit ve všech formách bytové výstavby v roce 1971 celkem 63 516 bytů se podařilo splnit jen 98 %, tj. o 1285 bytů méně. Nebyly předány do používání byty v plánovaném počtu z komunální a družstevní výstavby.

V komunální bytové výstavbě byl plán splněn jen na 93 %, tj. o 750 bytů méně. Této oblasti výstavby by se mělo věnovat daleko více pozornosti, hlavně proto, aby mohlo být více bytů přidělováno mladým manželům, pro něž jsou ostatní druhy výstavby bytů ekonomicky příliš náročné.

V družstevní bytové výstavbě bylo dokončeno méně o 3350 bytů, což je 97,5 %. Jen ve výstavbě rodinných domků došlo k překročení plánu o 1163 bytů a v podnikové výstavbě o 657 bytů.

Z územního hlediska byl plán počtu bytů dokončených v roce 1971 nejlépe plněn v krajích Východočeském, Středočeském a Jihomoravském. Je určitým paradoxem, že přestože se dávala Severočeskému kraji a hlavnímu městu Praze priorita, výsledky plnění plánu jsou nejhorší, u Severočeského kraje 85,6 % a v hlavním městě Praze 95 %.

V bytové výstavbě bylo za 4 měsíce letošního roku dokončeno na území ČSR ve všech formách 18,2 % ročního plánu. Nejhorší situace trvá v hlavním městě Praze, kde bylo dokončeno jen 3,7 % ročního plánu - tj. 260 bytů a to je o 42,6 % méně než v minulém roce. V dubnu bylo dokončeno jen 38 bytů.

Lze konstatovat, že v bytové výstavbě, která po řadu let neodpovídá požadavkům obyvatelstva, se i přes řadu dobrých výsledků stále nedaří nalézt účinná opatření, aby zejména v preferovaných oblastech se podstatně zvýšil počet bytů předávaných do používání.

Vždyť nám nemůže být jedno, jak dlouho se čeká na byt, nebo s jakými problémy se musí potýkat stavebníci rodinných domků ať již s administrativními potížemi, schvalováním projektů, či s nedostatkem materiálu. Podle rozhodnosti v řešení bytové problematiky bude posuzováno, jak je realizována politika KSČ i sama účinnost celého systému socialistického hospodářství. Proto v letošním roce a v nejbližší budoucnosti čeká nás ještě mnoho úkolů, aby se při konečném účtování na konci této pětiletky mohl každý z řídících pracovníků nebo nás funkcionářů Národní fronty se ctí postavit čelem k lidem a zodpovídat se ze své práce.

Vždyť zabezpečení komplexní bytové výstavby si vyžaduje vytvářet předpoklady, aby lidé měli nejen kde spát, ale aby mohli i dobře bydlet, nakupovat, uspokojovat své životní potřeby, vychovávat své děti, zkrátka socialisticky žít.

Předseda ČNR Evžen Erban: Přerušuji nyní na 15 minut schůzi, po přestávce vystoupí poslanec Stanislav Chytráček.

/Schůze přerušena v 11.00 hod./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Vážené soudružky a soudruzi, budeme po přestávce pokračovat v jednání. Slovo má poslanec Stanislav Chytráček a připraví se poslanec plk. Václav Šťastný.

Poslanec Stanislav Chytráček: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Ve státním závěrečném účtu za rok 1971 se oprávněně uvádí, že vývoj výdajů odvětví nevýrobní sféry - školství, zdravotnictví a sociálního zabezpečení - konkrétně dokazuje péči KSČ a vlády ČSR o potřeby našich pracujících. Na úseku sociální politiky jsme byli v roce 1971 jen několik málo měsíců po skončení XIV. sjezdu KSČ svědky důsledného a včasného plnění sjezdového usnesení. Realizace opatření na úseku důchodového zabezpečení - úprava důchodů starodůchodcům a některých nízkých důchodů, rozšíření mateřského příspěvku a zvýšení příspěvku při narození druhého dítěte - přiměřeně s růstem národního důchodu zvýšila životní úroveň osob, které se nemohou zúčastnit pracovního procesu a životní úrovně rodin s dětmi. To bylo jedním ze závažných úkolů vyplývajících z usnesení XIV. sjezdu KSČ. Celkem bylo v roce 1971 upraveno přes 350 tisíc důchodů. Průměrný důchod se zvýšil z 860 na 885 Kčs. Těchto 25,- Kčs navíc se však v rozpočtu republiky promítá stamiliónovými částkami.