Úterý 21. prosince 1971

Příčiny poklesu trvají totiž nadále. Rentabilita chovu skotu a výroby mléka je malá, investiční náklady na ustájení 1 krávy naopak vysoké a dosahují při současně známé a dostupné technologii 30 - 40 tisíc korun i více. Pokračuje také pokles krav na záhumenkových hospodářstvích členů JZD a u jednotlivě hospodařících rolníků, který se zatím jen s obrovskými potížemi vyrovnává zvýšením stavu v socialistickém sektoru. Jen za rok 1971 se očekává, že poklesl stav krav v soukromém sektoru a na záhumencích o 13 tisíc kusů.

I když je možno souhlasit s tím, že ne všude je stoprocentně využito kapacit pro ustájení krav a tím vyčerpány možnosti pro zvýšení jejich stavu, na druhé straně rychle klesající počet pracovních sil v zemědělství, který značně předstihuje očekávané a plánované tempo tohoto úbytku, působí právě opačně - neboť jde o odvětví na ruční práci nejnáročnější.

K tomu přistupuje v současné době i dosti vážná situace v krmivové bilanci I. skupiny krmiv, kde se projevuje i podle velice střízlivého odhadu schodek 120 - 130 tisíc tun škrobových jednotek.

Vlivem nepříznivých klimatických podmínek v roce 1971 chybí značný objem suché píce, krmných okopanin a siláže. K tomu přistupuje, vedle nižší kvality sklízených krmiv, i značně diferencovaná situace v jednotlivých podnicích ve stupni zabezpečení krmné bilance u těchto objemových krmiv, která tyto disproporce ještě prohlubuje.

Já, soudružky a soudruzi, si dovoluji na tuto situaci upozornit proto, že bilance mléka a zejména mléčného tuku je v naší republice značně napjatá a již koncem tohoto roku, jak je známo, musela být řešena mimořádnými opatřeními, zatěžujícími náš státní rozpočet.

I když otázce krmiv bude muset být v zimním období věnována v zemědělských podnicích mimořádná pozornost a péče, bylo by dobré, abychom se připravili včas na případné obtíže s časovým plněním dodávek mléka, zejména v jarních měsících, které mohou nastat, a to bez zavinění zemědělských závodů.

Z těchto důvodů považuji za nutné, aby byla urychleně dopracována koncepce v rozvoji skotu a výroby mléka, která by všestranně řešila otázky technologické, výrobní, plemenářské, ekonomické atd. Situace v tomto směru je v zemědělství skutečně vážná a každé oddalování komplexního řešení a perspektiv by v blízké budoucnosti mohlo v tomto nejdůležitějším odvětví živočišné výroby přinést závažné potíže.

Dalším činitelem, který bezprostředně působí na možnosti zvyšování produkce a naplňování závazných úkolů státního plánu, je odpovídající úroveň v materiálně-technickém zásobování zemědělského a potravinářského komplexu. V tomto směru je ještě v současné době v některých položkách situace nejasná, zejména u některých mechanizačních prostředků, jako jsou traktory, sklízecí stroje na cukrovku a u celé řady dalších nezbytných prostředků včetně závěsného nářadí. I když zde s díky zaznamenáváme, že dodávka pneumatik pro zemědělství se zvyšuje o 25 %, je zde stále otázka náhradních dílů, některých chemických prostředků a dále i obalů a obalového materiálu pro potravinářský průmysl.

Složitá situace je zejména u výrobků závazně státním plánem nebilancovaných, to je podnikově plánovaných. Jde zde například o vápenatá hnojiva, kde plán sice počítá se zvýšením o 9 % oproti skutečnosti letošního roku, ale to zdaleka neodpovídá potřebám zemědělských podniků.

Chtěl bych se dotknout ještě jednoho závažného problému. Víme všichni, že v současné době limitujícím faktorem úspěšné sklizně obilovin je kapacita čistících a sušících linek a především skladovacích prostor, to je sil na obilí.

I když v tomto směru přijala vláda příslušná opatření pro zabezpečení výstavby sil, tato opatření se plní jen částečně, výstavba se prodlužuje a pro celou řadu plánovaných sil při konkrétních jednáních s organizacemi ministerstva stavebnictví ČSR není možno nalézt příslušnou kapacitu. Situace ve stavebnictví je samozřejmě velmi obtížná, ale i toto je důležitý úkol. Nebudu hovořit o tom, kolik set tisíc tun bylo uskladněno v provizoriích, anebo přímo na volných prostranstvích v letošních žních. Chtěl bych jen konstatovat, že výroba obilovin - a to je náš cíl roste, a mám zato, že jen díky mimořádně příznivému počasí v průběhu sklizně nedošlo letos k velkým ztrátám.

Soudružky a soudruzi poslanci, návrh rozpočtu odvětví zemědělství a výživy je aktivní ve vztahu ke státnímu rozpočtu 2 miliardami 534 milióny Kčs.

Příděly ze státního rozpočtu se zvyšují oproti loňskému roku o téměř 705 miliónů Kčs, a to na profinancování hlavních sazbových ekonomických nástrojů pro zemědělské podniky, intervence k cenám pro potravinářský průmysl a zemědělský nákup ve vazbě na plánovanou tržní produkci.

Týká se to diferenciálních příplatků, příplatků k nákupním cenám, prémií za zvýšení tržní produkce atd. Je to důsledek toho, že s objemem produkce nezbytně rostou i mimocenové nástroje, to je ta část úhrady vlastních nákladů a rozšířené reprodukce, kterou pro obecně známé příčiny nebylo možno zahrnout do nákupních cen v zemědělství. V tomto směru zde hovořil ve svém vystoupení ministr financí.

Já o tom hovořím proto - a tuto skutečnost je třeba zdůraznit a také správně vysvětlovat - neboť mnozí lidé se domnívají, že jde o prostředky ze státního rozpočtu navíc, vkládané státem do zemědělství a nikoliv o nedílnou součást cenové hladiny v zemědělství a výživě.

Naopak je třeba říci, že obecné tendence ve zvyšování materiálových nákladů a tím, řekl bych, snižování jejich efektivního vkladu, letos znásobené nepříznivými dopady klimatických podmínek v některých oblastech, způsobuje, že se zvyšuje oproti minulým letům podíl zemědělských podniků s nevyrovnaným finančním hospodařením a celková důchodová situace zemědělských podniků se zhoršuje.

Já nechci tyto věci zvlášť zdůrazňovat, mám však zato, že by bylo vhodné uskutečnit podrobnou analýzu, proč dochází k tak značnému tempu růstu materiálových nákladů na výrobu, které neodpovídá růstu produkce. Hovořil o tom i zpravodaj ing. Horák, a to zvláště s přihlédnutím k údaji, že růst cen činí v roce 1971 oproti roku 1970 pouze 0,6 %.

Soudružky a soudruzi, domnívám se, že je třeba při projednávání státního rozpočtu a plánu na rok 1972 poukázat na některé nepříznivé činitele, které situaci v zemědělských podnicích ztěžují.

Na druhé straně bych ovšem chtěl konstatovat, že můžeme s uspokojením zaznamenat to, že vztah ostatních odvětví k zemědělství se zlepšil. Porovnáme-li například zajištění materiálně-technické základny k tomu, s čím jsme se setkávali při návrhu plánu v minulých letech, je nutno kladně hodnotit, že se daří řadu dříve neřešitelných nedostatků a potíží postupně odstraňovat. Řada prostředků pro zemědělství je také dána závaznou směrnicí plánu, což dává tomuto odvětví nezbytnou jistotu.

Výbor pro zemědělství a výživu kladně hodnotil a s uspokojením vzal na vědomí některá opatření, jako například zvýšení dovozu pokrutin k zajištění výroby krmných směsí, opatření pro řešení nepříznivé důchodové situace zemědělských podniků, vzniklých kromě jiného rozsáhlými škodami na úrodě cukrovky, brambor, pícnin, zeleniny atd. O způsobu úhrady hovořili na zasedání výboru pro zemědělství a výživu soudruzi z ministerstva zemědělství a výživy a z ministerstva financí ČSR. Rovněž tak vítá výbor pro zemědělství a výživu i způsob řešení závazných investičních limitů a posílení úlohy budování spojených zařízení v kooperacích, aby se plán investiční výstavby nedostával do rozporu se záměry zemědělských podniků a potřebami společnosti a tím koneckonců i se závěry XIV. sjezdu KSČ.

Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Přesto, že existují činitelé, kteří někdy nepříznivě ovlivňují náš pohled v některých otázkách věcného plánu na rok 1972 - a o některých z nich jsem se pokusil ve svém vystoupení hovořit - dovolte mi vyslovit pevné přesvědčení, že pracující zemědělských podniků učiní vše pro to, aby úkoly plánu a rozpočtu na rok 1972 se ctí splnili, jak to bylo vždy v našem zemědělství dobrým zvykem a jak to již mnohokrát osvědčili svým vztahem k socialistickému zřízení.

Výbor pro zemědělství a výživu doporučuje na základě svého usnesení ze dne 14. prosince schválení předloženého rozpočtu a poslanci výboru budou pro tento vládní návrh zákona hlasovat. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR František Toman./

Místopředseda ČNR F. Toman: Děkuji poslanci Vejrovi. Diskutovat bude poslanec Miler.

Posl. J. Miler: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci! Před rokem se zde v plénu České národní rady hovořilo o nutnosti účelného institucionálního uspořádání oborů dopravy spadajících do působnosti České socialistické republiky a o naléhavých úkolech, které je třeba v zájmu celého národního hospodářství v tomto odvětví řešit.

Jsem rád, že mohu v souvislosti s projednáváním programového prohlášení vlády a s projednáváním státního rozpočtu ČSR konstatovat, že na úseku dopravy byl v uplynulém období vykonán velký kus práce.

Díky péči vlády ČSR a cílevědomé práci ministerstva vnitra ČSR a jeho Správy pro dopravu jako nového orgánu státní správy pro věci dopravy, díky odpovědné práci krajských a okresních národních výborů a hospodářských organizací v silniční a městské dopravě a v silničním hospodářství je situace podstatně lepší než před dvěma nebo třemi lety, i když k plně vyhovujícímu stavu zbývá vykonat ještě velmi mnoho.

Pro budoucí práci jsou vytvářeny všechny nezbytné předpoklady politické, organizační, finanční i materiálové, jež může naše ekonomika v současné době uvolnit. Ve výboru pro obchod a dopravu jsme proto mohli s uspokojením konstatovat, že úkoly dopravy v roce 1972 vycházejí plně ze směrnic XIV. sjezdu KSČ a plně respektují schválené úkoly pátého pětiletého plánu.

Pokud jde o finanční a s nimi spojené materiálové náklady v oblasti dopravy, nejde o prostředky malé. Je třeba, abychom si i na tomto foru připomněli, že prostředky na investiční a neinvestiční činnost v oborech dopravy spadajících do působnosti ČNR představují více než 6 miliard korun a plných 28 % celkového objemu ze souhrnného vztahu krajských národních výborů ke státnímu rozpočtu České socialistické republiky.

Považuji za svou povinnost při této příležitosti konstatovat, že vlastní Správa pro dopravu ministerstva vnitra ČSR a jí přímo řízené organizace nezatěžují státní rozpočet, i když tu jde jen o malou část celkových prostředků vkládaných do dopravy. Naopak, odvody této částky v rozpočtu ministerstva vnitra ČSR daleko převyšují příděly do státního rozpočtu.

V řadě diskusních příspěvků přednesených zde v plénu České národní rady včera při projednávání programového prohlášení vlády i dnes, byl podtržen význam komplexní socialistické racionalizace, jako jednoho z nástrojů efektivního rozvoje celé naší společnosti. Jde tu nejen o to, vynakládat veškeré existující prostředky hospodárně, ale také promyšleně, aby řešily rozhodující úkoly jež před námi stojí v roce 1972 a v dalších letech pětiletky.

Všichni víme, z příslušných dat i z vlastní práce, že existuje disproporce mezi rychlým rozvojem silniční dopravy, včetně individuálního motorismu, a stavem naší silniční sítě a důležitých městských komunikací. Přitom poměr mezi neinvestičními výdaji a investicemi do silniční sítě se v posledních letech rychle zhoršoval v neprospěch investic a v důsledku toho byly na našich silnicích ve velké míře upravovány především jejich povrchy, i když je to řešení jen částečné.

Víme, že za situace, která vyplývá ze současných možností národního hospodářství, nelze řešit všechno. Právě z toho důvodu je však třeba soustředit existující prostředky v maximální možné míře na ucelenou výstavbu, přestavbu a modernizaci nejvíce zatížených silničních tahů vybrané silniční sítě, na které se odehrává rozhodující část nejdůležitější dopravy, a to bez ohledu na hranice krajů, okresů a měst a na nejdůležitější výpady a průtahy velkými městy. Právě tak je třeba řešit nejvíce zatížené body vybrané silniční sítě, známá úzká místa, která převážně zpomalují a komplikují silniční dopravu, zejména nefrekventovanější úrovňové železniční přejezdy a provizorní úzké mosty a další body, jak je dobře znají dopravní orgány krajských národních výborů.

Ve výboru pro obchod a dopravu jsme vzali s uspokojením na vědomí, že tento cíl sleduje jak ministerstvo vnitra ČSR, jeho Správa pro dopravu, tak vláda České socialistické republiky a jednotlivé krajské národní výbory. Věříme, že plně v této koncepci bude také postupovat realizace a že v roce 1972 a v této pětiletce položíme základ k další postupné modernizaci všech důležitých pozemních komunikací, kterou tak naléhavě potřebujeme.

Věříme rovněž, že ve spolupráci s federální vládou a s příslušnými federálními resorty se v dohledné době podaří vyřešit koncepci rozvoje výroby, dodávek a mezinárodní dělby práce u nákladních automobilů, zejména v kategorii do pěti tun včetně dodávek příslušných modifikací pro speciální potřeby jednotlivých odvětví, dodávek příslušenství, náhradních dílů, pneumatik a včetně budování opravárenských kapacit.

Zatím situace na tomto úseku není dobrá, právě tak jako v celé oblasti tak zvaných poprodejních služeb individuálního motorismu. Směrnice XIV. sjezdu KSČ pamatují i na tyto úseky a na všech místech, jichž se tento úkol týká, a na všech úrovních, je třeba urychleně přikročit k dopracování příslušných koncepcí a nejdůležitější záměry z nich vyplývající je třeba urychleně uskutečňovat.

Týká se to především celé oblasti automobilového opravárenství, jejíž řízení je zatím roztříštěno a kde činnost jednotlivých systémů, ať už jde o podniky ČSAO, komunální podniky, nebo o výrobní družstva, nehledě na značkové opravny, je třeba koordinovat účinněji než dosud a rozvinout jejich činnost tak, aby se doplňovala věcně i územně a odpovídala rychle rostoucímu parku motorových vozidel. Není dosud také zajištěna opravárenská základna pro novou výrobní řadu autobusů ŠM, ač jsou již několik let v provozu a stále jich přibývá.

Ve výboru pro obchod a dopravu doporučujeme schválit příslušné části rozpočtu, které se týkají oboru dopravy, spadajících do působnosti České socialistické republiky a jsme připraveni záměry vlády ČSR a ministerstva vnitra ČSR plně podporovat celou svou činností, ať již zde v orgánech České národní rady tak v našich volebních obvodech. /Potlesk./

/Řízení schůze se ujal místopředseda ČNR Věroslav Jedlička./

Místopředseda ČNR V. Jedlička: Děkuji poslanci Milerovi. Hovořit bude poslanec ing. Uřičář.

Posl. ing. J. Uřičář: Soudružky a soudruzi, dovolte, abych u příležitosti rozpravy k předloženému návrhu státního rozpočtu ČSR na rok 1972 přednesl několik myšlenek a snad i podnětů k otázce realizace vědecko-technického rozvoje, zejména směrem k rozvinutí výzkumné a vývojové základny. Chtěl bych předeslat, že hovořím z pohledu pracovníka, který pracuje v oblasti aplikovaného výzkumu.

Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství označují rozvoj vědy a techniky za jeden ze základních faktorů kvalitativního rozvoje národního hospodářství a určují proto orientaci vědeckovýzkumné základny na řešení rozhodujících programů, pro něž máme tvůrčí předpoklady a možnosti ekonomického uplatnění, a orientaci základního výzkumu na takové vybrané problémy, ve kterých může být československá věda přínosem pro společné úsilí socialistických zemí. Nejsou zde opomenuty ani potřeby a zkušenosti, zlepšování technické vybavenosti vědeckovýzkumné základny a zkvalitnění kádrového složení výzkumných pracovníků a nutnost rozvoje vědeckovýzkumné základny jako jednotné soustavy pracovišť na celém území státu. Ve stejném duchu je to zahrnuto i do programového prohlášení vlády ČSR, stejně tak jako v připravovaných zásadách plánu rozvoje České socialistické republiky, kde je akcentována nutnost zajištění realizace závazných úkolů výzkumné a vývojové práce, jmenovitě úkolů nosných programů pro rozvoj ekonomické integrace v rámci RVHP.

Mnohostranná povaha výzkumu a vývoje v našem státě, od úkolů základního výzkumu na vysokých školách a ústavech akademie, ve státních výzkumných ústavech, přes výzkumná pracoviště oborová a podniková, až k aplikačním výzkumům, nedovoluje brát stejné měřítko - jednotný koeficient ekonomické efektivnosti - prostým provedením porovnání skutečného výnosu k vynaloženým nákladům. Tato skutečnost je stále polemizována a jsou výzkumné činnosti, kde ekonomická efektivnost je vůbec těžko postižitelná a vyčíslitelná. Nebylo by správné efektivností aplikovaného výzkumu posuzovat působnost a účinnost výzkumu základního. Ukazatel, respektive koeficient ekonomické efektivnosti vychází z let 1971 zhruba na úrovni 2. A jestliže zvážíme náklady ve výši zhruba 10 mld. Kčs, je nutno tento přínos ocenit.

Problematika je závažná i pro rok 1972, protože celkové náklady se uvažují ve výši asi 11 mld. Kčs prostředků vynaložených na rozvoj vědy a techniky. Okolnost, že v návrhu státního prováděcího plánu ČSR pro rok 1972 je stanoven soubor závazných úkolů výzkumných a vývojových prací /je jich 271/, je nutno spatřovat jako správné rozhodnutí přístup vlády ČSR k této problematice po dobu pětiletky. Ve sféře aplikovaného výzkumu, v otázce efektivnosti a realizace jsou dosavadní výsledky nejprůkaznější a celkem jednoznačně vyhodnotitelné, z toho důvodu, že pokud jde o podnikové výzkumné úkoly, je vždycky jasné, kdo bude řešitelem, výrobcem i uživatelem.

Z mého vlastního podnikového hlediska v Třineckých železárnách bych chtěl v této souvislosti uvést řadu velmi kladných příkladů. Abych však nezdržoval, uvedu souhrnně, že za období posledních pět let je prostý koeficient ekonomické efektivnosti vyjádřen hodnotou 8,75. Je to samozřejmě způsobeno povahou vlastního výrobního odvětví, ale ve srovnání s celostátním průměrem, který je čtyřikrát nižší, je to věc, která stojí za zamyšlení. Řešitelští pracovníci jsou také zainteresováni na výsledcích své práce tím, že prémiové sazby jsou u 35 % těchto pracovníků blokovány až na jednoroční prověření těchto výsledků ve výrobě a potvrzení příslušného ekonomického střediska.

Složitá je i situace v činnosti oborových, respektive státních výzkumných pracovišť, přestože jde přímo o aplikovaný výzkum. Podle směrnice se uzavírají s výrobní sférou hospodářské smlouvy a dohody o finanční spoluúčasti i na realizaci. Je však nezbytné, aby tyto hospodářské smlouvy obsahovaly celý okruh podílníků - řešitelů, výrobců i uživatelů. Jistěže se vyskytla řada nezdarů i na našem pracovišti, většinou tím, že některý z tohoto okruhu tří účastníků vypadl v důsledku nedůslednosti hospodářské smlouvy samotné, nebo jejího neplnění, nebo vůbec neuzavření hospodářské smlouvy. Mohl bych jmenovat i řadu významných úspěchů, kdy formou státních výzkumných úkolů a pod důslednou koordinací např. oborového výzkumného pracoviště - Výzkumného ústavu hutnictví železa v Praze a za spoluúčasti 4 - 5 dalších podnikových výzkumných pracovišť - byly vyřešeny úkoly s bezprostřední průkaznou efektivností.

Např. v oboru zavedení výroby transformátorových plechů s vysokými elektrotechnickými vlastnostmi znamená úsporu energie v důsledku nezávislosti na dovozu těchto materiálů z devizové oblasti. Uplatnění těchto výrobků na světovém trhu je silně ekonomicky atraktivní; už v prvním roce realizace daleko převýšily prokázané ekonomické výhody vložené náklady za celou dobu náročného vývoje a výzkumu.

Obecně však oborová i tzv. nepodniková pracoviště dosud trpí značným nedostatkem vlastní experimentální techniky, tzn. vybavením formou poloprovozních linek, takže přímé předávání ukončených výsledků výrobním podnikům je pro tyto podniky značně rizikové, aniž by musely vlastními silami výsledky ověřovat, na což při zajišťování plnění běžného výrobního plánu nebývá dost sil ani prostředků.

V tomto ohledu je velmi problematické např. přímé hmotné zainteresování pracovníků z těchto oborových pracovišť na výsledcích vlastní realizace.

Direktivní odvod finančních prostředků podniků pro zajištění plánu rozvoje vědy a techniky do státních a oborových zdrojů, případně další spolufinancování nákladů na řešení konkrétních výzkumných úkolů, které dnes představuje v souhrnu více než 50 % celkových plánovaných nákladů v rámci národního hospodářství celostátně na tuto činnost, jsou však celkově účinným podnětem k zvýšení zainteresovanosti na realizaci jen potud, pokud jsou tyto výsledky přesvědčivé a nevyžadují další náklady a závažnější technicko-organizační zajišťování ve výrobní sféře.

Přestože plán zabezpečení rozvoje vědy a techniky na rok 1972 pro ČSR je charakteristický - jak už tady bylo řečeno - rychlým tempem růstu prostředků ve srovnání s očekávanou skutečností roku 1971, jsou přijaté zásady pro posílení realizační činnosti výzkumu povzbudivé a bude-li dodržen celý předpokládaný proces v organizaci, řízený na jednotnou soustavu pracovišť, dále pak proces plánovitého zlepšování kádrového složení pracovníků, technické vybavenosti pracovišť a účelné integrace činností v rámci států RVHP, je možno v průběhu 5. pětiletky dokončit výraznější vzestup efektivnosti celé vědeckovýzkumné činnosti.

V tomto smyslu by pak při motivaci a konkrétním schvalováním nebo zaváděním výzkumných úkolů i na vysokých školách, resp. na těchto nejvyšších řešitelských institucích odpadl podíl úkolů s tzv. příliš volnou invencí samotných vědeckých nebo výzkumných pracovníků, kteří by takto získávali osobní perspektivy a garance své vlastní osobnosti v plné podřízenosti celospolečenským zájmům.

Zákonodárné orgány, tj. i orgán náš, musí počítat s nutností doplnění a zpřesnění zákonů, respektive usměrňujících právních norem, jak pro řízení oblasti vědeckovýzkumné činnosti, tak zejména ve vztahu k tvorbě nutných hospodářských smluv, a to jak pro naše vlastní potřeby, tak zejména pro rozvíjené integrační programy, a to kromě naší obecné činnosti, bude přímý přínos našich zákonodárných orgánů pro zajištění důležitého sektoru rozvoje národního hospodářství, jak se s ním počítá v národohospodářských plánech na celé období pětiletky. Děkuji za pozornost. /Potlesk./


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP