22

Zákon o národohospodářském plánování má
být nejkomplexnější úpravou problematiky náro-
dohospodářského plánování, a to jak koncepční a
metodicko-organizační, tak kompetenční a proce-
durální. Podrobné metody tvorby plánů, jejich
technologii a podrobnější jejich obsah ponechává
však až prováděcím předpisům, popřípadě meto-
dickým pokynům.

7. Návrh zákona se zabývá národohospodář-
ským plánováním ve všech hlavních souvislostech.
Národohospodářské plánování zahrnuje soustavu
národohospodářských plánů, a to ve smyslu dosa-
vadního pojetí § 5 vl. nař. č. 100/1966 Sb.,
o plánovitém řízení národního hospodářství. Jde
o vzájemně skloubenou soustavu národohospodář-
ských plánů, a to národohospodářských plánů státu
(státní plány rozvoje národního hospodářství, stát-
ní rozpočty a měnový plán] a hospodářských plá-
nů ústředních orgánů, orgánů středního článku
řízení, socialistických organizací a národních vý-
borů. Tím se jednak čelí překonaným názorům

o plánovacím polycentrismu, jednak se napravuje
do nedávná propagované chápání státních plánů
jako nástrojů stojících izolovaně mimo relativně
samostatně plány hospodářské sféry. Proto se vy-
tyčuje jednota a komplexnost plánovacího procesu
zahrnujícího jednotně organizované a metodicky
řízené práce na všech národohospodářských plá-
nech.

8. Návrh zákona se pojímá jako významný
politicko-ekonomický dokument, který jednak bo-
juje proti nesprávným názorům z let 1967 až 1969
a jejich pozůstatkům, jednak pozitivně upravuje
jednotný plánovací proces a tím vytváří předpo-
klady pro zvyšování kvality i účinnosti národohos-
podářského plánování. Idě o dokument angažující
se pro nápravu destrukcí v ekonomické teorii

i praxi na úseku plánování.

Proti špatně chápané demokracii v plánování
(vlastní koncepce na všech stupních řízení a je-
jich vzájemná "demokratická" konfrontace) se
staví princip demokratického centralismu v plá-
nování, tj. na jedné straně demokratická účast
orgánů a organizací na přípravě návrhů státních
plánů, na druhé straně však zásada, že plán niž-
šího stupně vychází z plánů vyššího stupně a za-
bezpečuje jeho cíle a úkoly.

9. Návrh zákona předpokládá zřízení Státní
plánovací komise jako ústředního orgánu státní
správy ČSSR pro národohospodářské plánování a
rozvíjení soustavy plánovitého řízení národního
hospodářství. Nepředurčuje však institucionální
formu ústředních plánovacích orgánů republik,
což patří do působnosti národních rad.

Tím, že návrh zákona vymezuje působnost,
práva i povinnosti jednotlivých orgánů a organi-

zací v plánovacím procesu, je možné v kompe-
tenčním zákoně (zákoně o působnosti federálních
ministerstev) tyto vztahy řešit převážně odkazem.

10. Návrh zákona nepředurčuje ani budoucí
uspořádání materiálně technického zásobování a
řešení vztahů mezi dodavateli a odběrateli. Přitom
se počítá, že koncepční usměrňování systému ma-
teriálně technického zásobování a rozvoje jeho
základny bude v působnosti Státní plánovací ko-
mise.

ZVLÁŠTNÍ ČÁST
I. Úvodní a obecná ustanovení (§ 1 a 2)

V § 1 se upravují základní funkce a závaz-
nost národohospodářských plánů. Stanoví se zá-
sada obecné závaznosti národohospodářských plá-
nů pro hospodářskou a řídící činnost všech orgánů
a socialistických organizací (odst. 1). Stanovením
povinnosti všem orgánům a socialistickým organi-
zacím plnit co nejlépe úkoly, které pro ně vyplý-
vají z národohospodářských plánů (odst. 3) se
návrh zákona vrací k úpravě zakotvené dříve v čl.
12 odst. 2 Ústavy ČSSR č. 100/1960 Sb. Zákon kro-
mě toho ponechává v platnosti ustanovení čl. II
a VI hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., která
obdobným způsobem formulují závaznost státních
plánů. Důraz se klade na prosazování společen-
ských zájmů (odst. 2). V národohospodářských plá-
nech by neměly být uplatňovány zájmy resortní,
podnikové nebo místní v rozporu se zájmy celo-
společenskými.

Podkladem a vodítkem pro vypracování náro-
dohospodářských plánů je hospodářsko-politický
program Komunistické strany Československa a
její směrnice. Tím se (zejména pro plány repub-
lik) rozumějí i směrnice a programy Komunistické
strany Slovenska a byra ÚV KSČ pro řízení stra
nické práce v českých zemích.

Národohospodářské plány obsahují číselné a
slovní údaje a zajišťovací opatření. Schválené, nebo
jako úkol stanovené číselně údaje jsou ukazateli
plánu, které se sledují a slouží pro usměrňování
hospodářské činnosti; ukazatele, které nejsou sta-
noveny jako úkol plánu, jsou zpravidla hodnotícími
ukazateli.

V § 2 se rámcově upravuje účast jednotlivých
stupňů (článků) řízení na plánovacím procesu.
Proces vypracování národohospodářkých plánů
předpokládá jednak důslednou dělbu práce a od-
povědnosti, jednak vzájemnou soudružskou spolu-
práci jednotlivých orgánů i organizací. Protože jde
o integrovaný proces, účastní se na něm jak or-
gány ČSSR, tak orgány republik.

23

Návrh zákona proto vychází z důsledné dělby
práce a z ní vyplývající dělby pravomoci a odpo-
vědnosti; jen zcela výjimečně se předpokládají do-
hody, které v praxi mohou působit obtíže. Výkonné
a efektivní hospodářské řízení vyžaduje, aby za
(vymezené úseky či oblasti hospodářské činnosti
nesl soustředěnou odpovědnost, spojenou nejen
s právem, ale i s povinností rozhodovat, vždy jen
jeden orgán. Podrobné vymezení působnosti, po-
vinností a odpovědností jednotlivých stupňů (člán-
ku) řízení obsahuje část třetí.

Přestože dosud formálně platí vládní nařízení
č. 132/1965 Sb., o organizaci výrobních hospodář-
ských jednotek a jejich statutech, nelze z něho
vycházet pro vymezení postavení a činnosti střed-
ního článku řízení, který se pro účely tohoto zá-
kona definuje. Obdobně se definuje i základní stu-
peň řízení "socialistická organizace", což je pojem
hospodářského zákoníku.

Dosavadní ustanovení vládního nařízení č.
100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospo-
dářství (§ 4), byla zaměřena jednostranně na
chozrasčotní sféru.

II. Soustava národohospodářských plánů (§ 3 až 13)

V § 3 a 4 se stanoví soustava národohospodář-
ských plánů jednak z hlediska stupňů řízení (plá-
ny státu a hospodářské plány jednotlivých článků
řízení), jednak z hlediska federativního uspořá-
dání státu (plány ČSSR a plány republik), i z hle-
diska délky plánovacího období (dlouhodobé vý-
hledy, střednědobé plány a prováděcí plány).
Přitom do soustavy plánů státu se zahrnují státní
plány rozvoje národního hospodářství, státní roz-
počty a měnový plán; zvláštním druhem jsou plány
oblastní (regionální). Pokud jde o devizový plán,
považuje se ve smyslu zákona o Státní bance čes-
koslovenské za součást minového plánu; přitom
základní jeho ukazatele jsou rovněž zapracovány
do plánů ČSSR. Federální ministerstvo financí
předpokládá, že bude předkládat též souhrn stát-
ních rozpočtů jako důležitý podkladový materiál.

Soustava zde uvedená navazuje na novelizo-
vaná ustanovení čl. 10 ústavního zákona o česko-
slovenské federaci. Pro střednědobé a prováděcí
státní a hospodářské plány stanoví návrh zákona
i základní obsahovou náplň (§ 4 odst. 2); výčet
není úplný.

Pro střednědobé a prováděcí státní plány se
stanoví i vnitřní členění (ekonomické, odvětvové,
organizační a územní). Podrobnosti o tomto čle-
nění stanoví metodické pokyny Státní plánovací
komise, především kritéria a okruhy členěných
ukazatelů.

Pro státní rozpočty a měnový plán se předpo-
kládá úprava zvláštními předpisy; jsou to přede-
vším zákon o rozpočtových pravidlech a zákon
o Státní bance československé.

V závěru § 4 se upravuje rámcově proces
tvorby národohospodářských plánů. Východiskem
pro plánovací práce jsou jednak přípravné rozbory
a hodnocení výchozího stavu, jednak vědecky pod-
ložené předpovědi o obsahu, zaměření, objemu a
souvislostech budoucích ekonomických procesů,
jakož i formulování budoucích okolností na zákla-
dě poznaných zákonitostí a praktických zkušeností.
Přípravné práce, zaměřené na zjištění rozhodují-
cích kvalitativních změn nejen v ekonomických,
ale i ve vědeckých, technických a sociálních pro-
cesech, mají charakter systémových prognóz. Srov-
náním a zhodnocením základních prognóz a kri-
tickým výběrem základních žádoucích rozvojových
záměrů se stanoví jednotlivé koncepce, jejichž
sladěním a ucelenou formulací vznikají dlouho-
dobé výhledy. Podrobnosti o metodách tvorby ná-
rodohospodářských plánů se předpokládají v pro-
váděcích předpisech a v metodických pokynech
státní plánovací komise.

V § 5 se upravuje funkce plánů ČSSR a plánů
republik. Plán ČSSR není součtem dvou plánů re-
publik, nýbrž je originálním národohospodářským
plánem určujícím nejefektivnější rozvoj ekonomiky
ČSSR. Na rozdíl od federální státního rozpočtu ne-
zahrnuje jenom hospodářství iv působnosti fede-
rálních orgánů (tj. úseky patřící do výlučné pů-
sobnosti ČSSR a taxativně svěřené orgánům ČSSR
ze společné působnosti), nýbrž komplexní rozvoj
národního hospodářství celé ČSSR (tj. včetně hos-
podářství řízeného orgány republik). Přitom zvlášt-
ní důležitosti nabývá jeho územní průřez.

Závaznost plánů ČSSR stanoví základní cíle,
směry a proporce z celostátního hlediska, půjdou
plány republik do mnohem větších podrobností,
s vetší adresností a s oblastními aspekty. Jejich
součástí jsou oblastní plány, tj. plány rozvoje
ekonomicko-správních oblastí. Plány republik

- převezmou a zkonkretizují úkoly plánu ČSSR,

- stanoví další úkoly k zabezpečení cílů plánu
republiky,

- stanoví úkoly k zabezpečení oblastních pro-
porcí.

§ 6 vymezuje funkci, obsah a strukturu dlou-
hodobých výhledů, které jsou vlastně souborem
sladěných a ucelených zásadních koncepčních roz-
hodnutí. Dlouhodobý výhled není plánem komplex-
ním, tzn. že neřeší v návaznostech problematiku
všech úseků a odvětví národního hospodářství.
Jeho obsahová náplň je určena potřebami řešení
problematiky, respektive komplexů zásadních otá-
zek. Umožňuje se rozložit dlouhodobý výhled do

24

několika postupně schvalovaných souborů doku-
mentů, i když to návrh zákona výslovně neuvádí.

Z povahy dlouhodobého výhledu vyplývá, že
všechna ustanovení o národohospodářských plá-
nech se na něj vztahují jen přiměřeně; nepřichází
zde zejména v úvahu etapa směrnic, stupňovitý
rozpis úkolů a obvyklá kontrola jejich plnění.

Způsob schvalování dlouhodobého výhledu
upravuje § 15 odst. 2 písm. a), resp. § 16 odst. 1
písm. a).

§ 7 vymezuje funkci, obsah a strukturu střed-
nědobých státních plánů, a to ČSSR i republik.
Střednědobý státní plán je plánem koncepčním ře-
šícím ve vzájemných návaznostech problematiku
všech úseků a odvětví národního hospodářství.
Bude řešit též rozsah přesunů prostředků a pracov-
ních sil mezi republikami a uplatnění nástrojů
plánovitého řízení na úsecích financí, daní, úvěru,
cen, mezd, zahraničního obchodu, deviz a investic.
Způsob uplatnění těchto nástrojů upraví zvláštní
předpisy.

Způsob schválení státních střednědobých plá-
nů stanoví § 15 odst. 2 písm. b), resp. § 16 odst. 1
písm. b) a způsob uložení úkolů § 15 odst. 3, resp.
§ 16 odst. 2. Vyhlášení státních střednědobých
plánů zákonem stanoví č1. 10 odst. 5 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb. (novely).

§ 8 vymezuje funkci prováděcích státních plá-
nů (ČSSR a republik). Způsob schválení upravuje
§ 15 odst. 2 písm. c), resp. § 16 odst. 1 písm. c)
a způsob ukládání úkolů § 15 odst. 3, resp. § 16
odst. 2.

Prováděcí plán přispívá k uskutečnění cílů a
úkolů stanovených střednědobým plánem a kon-
kretizuje jeho úkoly a zásady státní hospodářské
politiky se zřetelem k dosaženým výsledkům plně-
ní střednědobého plánu, k nově vzniklým podmín-
kám, zdrojům a potřebám v národním hospodářství
a k nejefektivnějšímu využití vytvořených rezerv.

§ 9 upravuje hospodářské plány ústředních
orgánů, a to především s odvětvovou působností.
Pokud řeší rozvoj podřízených organizací nebo
odvětví, jsou plány ústředních orgánů komplexní;
zahrnují všechny části a stránky činnosti, včetně
finančního plánu. Zásadně zahrnuje plán ústřed-
ního odvětvového orgánu pouze organizace, které
tento orgán řídí, nikoli celé odvětvové průřezy bez
ohledu na organizační podřízenost. To ovšem ne-
platí o ústředních orgánech spravujících určitý
úsek státní hospodářské politiky a pro některé
zvláštní případy (zahraniční obchod, doprava).

Zatímco střednědobý plán ústředního orgánu
má koncepční, rozvojovou povahu, má prováděcí
plán charakter operativní a konkretizační.

§ 10 upravuje hospodářské plány orgánů střed-
ního článku řízení. Návrh zákona stanoví zvláštní
způsob rozpisu a vztahy k ústředním orgánům
u výrobních hospodářských jednotek a jiných
středních článků řízení, pokud zahrnují organizace
nebo jejich části na území obou republik, jestliže
nejsou podřízeny ústředním orgánům ČSSR (§ 20
odst. 2). Návrh zákona stanoví (v odstavci 1), co
musí hospodářský plán orgánů středního článku
řízení respektovat. Ovšem okruh předpisů, které
musí být respektovány, je širší (například zásady
hospodářské soutěže, rozsah oprávnění k hospo-
dářské činnosti, omezení převodu výrobního pro-
gramu apod. ).

V odstavci 1 je zdůrazněno, že hospodářské
plány mají vyjádřit i aktivitu a iniciativu socialis-
tických organizací.

§ 11 upravuje hospodářské plány socialistic-
kých organizací jako základních stupňů řízení.
Zákon předpokládá sice rozpracování prováděcího
plánu na vnitropodnikové útvary (odstavec 3),
blíže jej však neupravuje. Neupravuje ani krátko-
dobé operativní plánování. Obsah a struktura hos-
podářského plánu socialistické organizace se řídí
především jejími vlastními potřebami.

Návrh zákona se nezabývá právními poměry
socialistických organizací, nýbrž navazuje na úpra-
vu, která je předmětem zvláštních předpisů (na-
příklad hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb. a
vládní nařízení č. 132/1965 Sb., o organizaci výrob-
ních hospodářských jednotek a jejich statutech).

§ 12 upravuje hospodářské plány národních
výborů všech stupňů. Přitom se předpokládá troj-
stupňové řízení i ve Slovenské socialistické repub-
lice. Postavení národních výborů v plánovacím pro-
cesu upravuje § 2 odst. 2 a § 22. Z hlediska tohoto
zákona se za krajské národní výbory považují též
národní výbory hlavního města Prahy a hlavního
města Slovenska Bratislavy (které jsou i oblast-
ními orgány) a národní výbory měst Brna, Ostravy
a Plzně.

Návrh zákona neupravuje sestavování, projed-
návání a schvalování rozpočtů národních výborů;
bude to záležitostí zvláštních předpisů (např. zá-
kon o národních výborech, zákon o rozpočtových
pravidlech aj.). Rozpočet národního výboru je sou-
částí jeho hospodářského plánu.

§ 13 vymezuje funkci a náplň oblastních (re-
gionálních) plánů, které jsou součástí plánů re-
publik.

Prováděcí plán konkretizuje na jedné straně
cíle a úkoly střednědobého plánu, na druhé straně
reaguje na dosažené výsledky (skutečnost), na
nově vzniklé podmínky, zdroje i potřeby a na mož-
nosti využití rezerv.

25

III. Postavení orgánů a organizací v plánovacím
procesu (§ 14 až 22)

V § 14 se upravuje odpovědnost orgánů a or-
ganizací účastnících se plánovacího procesu. Dále
se stanoví povinnost spolupráce nebo pomoci.

§ 15 a 16 upravují působnost vlády Českoslo-
venské socialistické republiky a vlád republik
v národohospodářském plánování. Zásadní působ-
nost vlád upravuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb.,

o československé federaci, a to i pokud jde o plá-
nování. Návrh zákona o národohospodářském plá-
nování ji konkretizuje na plánovací proces a na
činnosti, které s ním souvisí. Vedoucí úlohu v ří-
zení plánovacího procesu má vláda Českosloven-
ské socialistické republiky; v souladu s jejími opa-
třeními postupují vlády republik, zejména pokud
jde o řízení tvorby plánů republik a jejich reali-
zaci a o zapojení ústředních i jiných orgánů re-
publik do plánovacího procesu. Vlády republik
upravují úlohu a způsob vypracování oblastních
plánů.

Návrh zákona především upravuje schvalování
státních plánů a způsob stanovení úkolů plánu
vládami. Výslovně opravňuje vlády v případě ne-
zbytnosti stanovit další úkoly nebo stanovené mě-
nit i v průběhu realizace státního prováděcího, a
tedy i střednědobého plánu. Přitom se podle po-
třeby řeší i hospodářské důsledky; z povahy věci
a z komplexnosti národohospodářských plánů vy-
plývá, že stanovení nových úkolů nebo jejich
změny se budou vždy posuzovat ve všech souvis-
lostech, a to nejen nepříznivých pro organizace,
ale i příznivých. Upouští se tedy od režimu ná-
hrady vzniklé škody.

Pokud vláda Československé socialistické re-
publiky stanoví úkoly, nemůže vláda republiky při
rozpisu (konkretizaci) tento jejich charakter změ-
nit; může však sama stanovit ústředním orgánům
republiky další úkoly k provedení plánu ČSSR

i plánu republiky. Pokud vláda Československé so-
cialistické republiky stanoví úkoly určitým způ-
sobem rozčleněné, respektují vlády republik toto
členění. V průběhu realizace prováděcího plánu
budou moci vlády též stanovit další zásady státní
hospodářské politiky a jiná opatření; toto opráv-
nění vyplývá přímo z ústavního zákona o česko-
slovenské federaci, z jejich výkonné působnosti a
z jejich funkce při vytyčování a zajišťování státní
hospodářské politiky. Ve všech těchto případech
musí ovšem vlády respektovat omezení stanovená
zákonem o střednědobém plánu.

Vláda Československé socialistické republiky
a Ústřední rada československého Revolučního od-
borového hnutí upraví podle potřeby zásady účasti
pracujících na plánovacím procesu. Pokud jde o ko-

lektivní smlouvy, jsou upraveny § 20 zákoníku
práce č. 65/1965 Sb.

§ 17 a 18 stanoví úplnou působnost ústředních
plánovacích orgánů, tj. Státní plánovací komise a
ústředních plánovacích orgánů republik. Státní
plánovací komise má výraznou Integrační a koor-
dinační funkci, zejména ve vztahu plánovitého
rozvoje jednotné ekonomiky Československé socia-
listické republiky k hospodářství obou republik
a ve vztahu jednotlivých nástrojů řízení národního
hospodářství. Jako federální ústřední orgán pra-
cuje podle direktiv vlády Československé socialis-
tické republiky, jíž předkládá návrhy plánů ČSSR.
Státní plánovací komise nebude zasahovat do pra-
vomoci a ústavní odpovědnosti vlády Českosloven-
ské socialistické republiky a vlád republik; rozho-
dovat bude pouze v případech určených zákonem
nebo svěřených vládou Československé socialistic-
ké republiky, a to hlavně při konkrétní organizaci
plánovacích prací a v metodických otázkách. Vlá-
dy schvalují návrhy národohospodářských plánů,
rozhodují o rozvoji národního hospodářství a řídí
hospodářskou politiku.

Působnost ministerstev plánování republik vy-
mezená návrhem zákona je jednak potřebným roz-
vedením § 3 zákona České národní rady č. 2/
1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních
orgánů státní správy České socialistické republiky,
jednak vymezením působnosti k zákonu Slovenské
národní rady č. 207/1968 Sb., o zřízení minister-
stev a jiných ústředních orgánů státní správy Slo-
venské socialistické republiky. Návrh zákona do
značné míry deroguje ustanovení § 3 odst. 2 zá-
kona České národní rady č. 2/1969 Sb., pokud jde

o souhlas vlády České socialistické republiky ke
stanovení pokladů, které jsou povinny ostatní or-
gány a organizace předkládat ministerstvu pláno-
vání České socialistické republiky; tohoto souhlasu
by bylo zapotřebí ke stanovení podkladů mimo
plánovací proces a mimo případy, které upravuje
zákon o národohospodářském plánování.

Státní plánovací komisi se svěřuje značná pů-
sobnost na úseku materiálně technického zásobo-
vání, a to po stránce organizační a metodické vy-
dáváním předpisů.

Předpokládá se, že ústřední plánovací orgány
budou ve styku s ústředními orgány federálními

i republik v míře potřebné pro plnění jejich úkolů.
To se týká jak jednání, tak vyžadování podkladů
a informací. Ústřední plánovací orgány republik
budou též napomáhat Státní plánovací komisi při
plnění jejich úkolů.

§ 19 upravuje působnost ústředních orgánů
řídících socialistické organizace (odvětvových)
i odpovědných za úseky státní hospodářské poli-
tiky (tzv. funkčních) v národohospodářském plá-
nování. Neupravuje se však zvláštní působnost

26

ministerstev financí, pokud jde o státní rozpočty
a Státní banky československé, pokud jde o mě-
nový plán. Metodické pokyny podle § 17 odst. 1
určí zvláštní působnosti některých ústředních or-
gánů, jak pokud jde o zpracování ucelených částí
státního plánu, tak o organizování dílčích částí
plánovacího procesu. Jde například o ministerstvo
pro technický a investiční rozvoj, které bude řídit
v rámci celkového plánovacího procesu za pomoci
Československé akademie věd práce na státním
plánu rozvoje vědy a techniky; přitom tato sou-
část státního plánu bude obsahovat úkoly ze stát-
ních programů základního výzkumu, úkoly ze stát-
ních programů technického rozvoje, úkoly mimo
státní programy a opatření k zabezpečení potřeb
rozvoje vědy a techniky. Obdobně ministerstva prá-
ce a sociálních věcí budou řídit práce na plánu
náboru pracovníků prováděného národními výbory
a federální cenový úřad bude účasten na plánu
vývoje cen. Účast orgánů státní statistiky na plá-
novacím procesu upraví zákon o jednotné soustavě
sociálně ekonomických informací.

Vztah ministerstva národní obrany a jemu pod-
řízených organizací ke krajským národním výbo-
rům, popřípadě k orgánům republik (i se zřetelem
k § 20 a 21), bude řešen v rámci zmocnění podle
§ 32 odst. 3.

Odvětvové ústřední orgány mohou při rozpisu
úkolů státních plánů a státních rozpočtů úkoly
zpevnit nebo stanovit další či rozšířit jejich okruh.
Opouští se tedy instituce "mimořádných závazných
úkolů" podle § 11 a 14 vládního nařízení č. 100/
1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodář-
ství, spojená s povinností náhrady škody.

§ 20 vymezuje působnost orgánů středního
článku řízení v národohospodářském plánování.
Návrh zákona řeší případy tzv. výrobních hospo-
dářských jednotek s celostátní působnosti a upra-
vuje příslušné postupy. Zabývá se též členěním
hospodářských plánů těchto orgánů (organizací)
z hlediska potřeby územních průřezů.

V § 21 se upravuje působnost socialistických or-
ganizací jako základních stupňů řízení v plánova-
cím procesu. Návrh zákona upravuje též jejich
vztahy k odborovým orgánům a ke krajským ná-
rodním výborům (oblastním orgánům).

§ 22 vymezuje působnost národních výborů
v národohospodářském plánování, a to obdobně
jako pro odpovídající stupně (články) řízení. Kraj-
ské národní výbory předkládají příslušné části ná-
vrhů plánů též odvětvově příslušným ústředním
orgánům republiky, které k nim zaujmou stano-
visko pro ústřední plánovací orgán republiky;
ovšem i zde způsob předkládání návrhu hospodář-
ského plánu a jeho adresáty (i některých Částí)
určí metodické pokyny Státní plánovací komise.

IV. Zajišťování a kontrola plnění národohospo-
dářských plánů (§ 23 až 29)

V § 23 se upravuje základní forma zajišťování
cílů státních plánů a hospodářských plánů, a to
ukládáním a rozpisem úkolů, jimiž se rozumí ja-
kákoliv plánem uložená povinnost. Pokud nesta-
noví vláda Československé socialistické republiky
nebo vlády republik omezení, mohou se při roz-
pisu úkoly zpevňovat. Ukládající orgán musí zkou-
mat důsledky pro adresáta a odpovídá za kvalitu
rozpisu.

Jinými formami zajišťování cílů plánů se ná-
vrh zákona nezabývá (např. ekonomickými ná-
stroji), protože jde o problematiku, která přesa-
huje jeho rámec. V § 7 odst. 2 se však stanoví, že
střednědobým plánem ČSSR se vymezují rámce a
zásady pro uplatňování nástrojů plánovitého řízení.

Zákon vymezuje případy, kdy nemusí být úkol
plánu plněn a kdy se tedy neuplatňují sankční
opatření; výjimku tvoří penále za nesplnění hos-
podářské smlouvy (popř. závazku z jiných smluv-
ních vztahů), ledaže by došlo ke změně plánova-
cího aktu ve smyslu § 115 hospodářského zákoníku.

V § 24 se stanoví případy, kdy je nutno
uzavřít na dodávky hospodářskou smlouvu. Těmito
ustanoveními se vlastně konkretizuje "plánovací
akt" ve smyslu § 115 hospodářského zákoníku.

Ustanovení odstavce 2 (zapracovat závazky
přijaté při mezinárodních jednáních do národo-
hospodářských plánů) je zhruba převzatým usta-
novením § 10 odst. 8 vl. nař. č. 100/7966 Sb., o plá-
novitém řízení národního hospodářství.

V § 25 se v zásadních rysech upravuje pro-
blematika rozpisových a bilančních rezerv. Usta-
novení o dispozičním právu s rezervami byla
v podstatě převzata z § 81 vládního nařízení č.
100/1966 Sb. Důležitým ustanovením je povinnost
evidovat stav a pohyb rezerv.

Zákon podrobněji nerozvádí druhy rezerv
(hmotné, finanční, pracovní, kapacitní atp. ).
Zvláštní předpisy upraví konkrétněji působnost
jednotlivých orgánů při správě určitých rezerv,
např. ministerstva financí ČSSR u vládní rozpočto-
vé rezervy a u státních finančních rezerv. Svoji
povahou se blíží finančním rezervním i některé
fondy spravované ústředními orgány.

V § 25 návrh zákona v potřebném rozsahu
rozpracovává zásadu, že kontrola plnění národo-
hospodářských plánů je nedílnou součástí pláno-
vací a řídící činnosti. Upravuje povinnosti, orgánů
a organizací a základní vztahy při provádění kon-
trol včetně povinnosti provést účinná opatření
k nápravě v případě, kdy se zjisti, že jsou ohro-
ženy cíle a úkoly státních plánů.

Předmětem kontroly bude hlavně plnění úko-
lů a jiných opatření národohospodářských plánů,
dále dodržování zásad a pravidel státní hospodář-