49

naproti tomu rozumí další udělení hodnosti (vyšší
hodnosti) v téže skupině hodností. Z dosavadní
úpravy se rovněž přejímají důvody odnětí hodnosti;
hodnost však bude moci napříště odejmout pouze
příslušný ministr vnitra, a pokud jde o generál-
skou hodnost president Československé socialistic-
ké republiky.

Zavedením institutu služebního hodnocení
(§ 15) se vytvářejí právní předpoklady pro účelné
průběžné i pravidelné hodnocení příslušníků. Po-
stup při služebním hodnocení a další podrobnosti
se stanoví ve služebním předpisu.

Ustanovování do funkcí (§ 17) je závislé jed-
nak na potřebách Sboru národní bezpečnosti, jed-
nak na splnění stanovených podmínek na straně
příslušníka (kvalifikace, závěry služebního hodno-
cení a zdravotní stav příslušníka, popřípadě též
dosazení určité věkové hranice).

Noví právní úprava změn ve služebním zařa-
zení příslušníku respektuje zájem služby vyžadu-
jící disponovat příslušníky podle potřeb Sboru ná-
rodní bezpečnosti, zároveň však sleduje i posílení
právní jistoty příslušníků a uspokojení jejich osob-
ních zájmů na stabilitě funkčního zařazení, popří-
padě na žádoucí změně pracoviště. Proto se sta-
noví jednak taxativně důvody pro převedení na
jinou funkci (§ 18), jednak podmínky pro dočasně
a trvalé přeložení do jiného místa služebního pů-
sobiště (§ 20). V těch případech převedení na
jmou funkci, kdy by mohlo dojít ke střetu zájmů
služby a zájmů příslušníka, je zajištěno projednání
příslušných návrhů ve zvláštních komisích. Trvalé
přeložení příslušníka bez jeho souhlasu je ome-
zeno na případy, v nichž to nezbytně vyžaduje
důležitý zájem služby

Nová úprava stanoví podrobně též podmínky
pro dočasné zproštění příslušníka výkonu služby
(§ 21)

Hlava druhá
Služební kázeň a kázeňská pravomoc

(§ 22 až 31)

Jednou ze základních podmínek dalšího upev-
ňování akceschopnosti Sboru národní bezpečnosti
a úspěšného plnění jeho úkolů při ochraně socia-
listického společenského zřízení Československé
socialistické republiky, zákonných práv občanů a
veřejného pořádku je přísná a uvědomělá služební
kázeň všech jeho příslušníků, tj. plnění služebních
povinností jak řadovými příslušníky, tak náčelníky
a veliteli na všech stupních řízení.

Z hlediska přísného respektování a zachová-
vání principu socialistické zákonnosti v činnosti
orgánů Sboru národní bezpečnosti je významné

nové ustanovení o povinnosti příslušníka odepřít
splnění rozkazu nebo pokynu nadřízeného, pokud
by jeho splněním spáchal trestný čin, a hlásit bez
průtahu tuto skutečnost vyššímu nadřízenému.
Tímto ustanovením se zvyšuje odpovědnost náčel-
níků a velitelů při vydávání rozkazů a pokynů a
chrání se jak zájmy společnosti, tak i zájmy pod-
řízených příslušníků.

zájmy služby vyžadují, aby se příslušníci plně
věnovali výkonu svého povolání a nerozptylovali
sivé síly a schopnosti na jmou výdělečnou činnost
Proto může příslušník uzavřít pracovní poměr nebo
dohodu o pracovní činnosti jen se souhlasem slu-
žebních orgánů. Možnost, aby příslušník uzavřel
vedlejší pracovní poměr nelze vyloučit absolutně
Praktické to bude a těžko mu lze v tom bránit,
půjde-li o pracovní činnost v době dovolené nebo
v době zproštění výkonu služby. Jinak lze zejména
připustit činnost vědeckou, literární nebo umělec-
kou Služební organy při udílení souhlasu musí
dbát na to, aby taková pracovní činnost nebyla
v rozporu se zájmy služby též se zřetelem k tomu,
zda příslušníku taková činnost nebraní v nestran-
ném výkonu služby.

K významným povinnostem náčelníků a veli-
telů všech stupňů řízení náleží výchova příslušníků
k uvědomělé služební kázni, opírající se především
o využívání vhodných morálních a hmotných pod-
nětů, nevylučující však možnost použít též donu-
covacích opatření v případech, které to vyžadují.
K tomu jsou náčelníci a velitelé vybaveni dosta-
tečnou kázeňskou pravomocí, která je podrobněji
vymezena v příslušném služebním předpisu tak,
aby odpovídala též rozsahu jejich kádrové pravo-
moci. V rozsahu této kázeňské pravomoci mohou
příslušníkům udělovat určité druhy odměn a uklá-
dat stanovené kázeňské tresty.

Proti dosavadní úpravě se u odměn zavádí
místo ústní pochvaly písemná pochvala jako účin-
nější a trvalejší morální stimul. Ostatní druhy od-
měn zůstávají nezměněny.

U kázeňských trestů se zavádí písemná důtka
(jako účinnější místo ústní důtky) a nový druh
kázeňského trestu - snížení služebního příjmu
až o 10 % na dobu nejvýše tří měsíců. Předpokládá
se, že tento druh kázeňského trestu může sehrát
významnou výchovnou úlohu zejména u těch pro-
vinilců, na které hmotný postih působí více než
postih morální. Kázeňský trest snížení hodnosti
o jeden stupeň se omezuje na dobu trvání jednoho
roku, která je dostatečná k splnění jeho účelu.
Další druhy kázeňských trestů, jako ústní důtka,
domácí vězení a výstraha pro neodpovědné plnění
služebních povinností, se proti dosavadnímu stavu
do osnovy nepřejímají, neboť se v podmínkách
Sboru národní bezpečnosti jako kázeňské tresty
neosvědčily.

50

Kázeňský trest se zahlazuje, jsou-li splněny
podmínky stanovené v § 30 odst. 2, a na přísluš-
níka se hledí, jako by se kázeňského přestupku
nedopustil. V tomto případě nelze uvádět ve slu-
žebních posudcích údaje o takovém kázeňském
přestupku a trestu.

Určité porušení služební povinnosti může zá-
roveň zakládat skutkovou podstatu trestného činu,
přečinu nebo přestupku. V těchto případech se
porušení služební povinnosti nepovažuje za kázeň-
ský přestupek, i když podle příslušných zvláštních
předpisů se taková jednání vyřizují, popřípadě
mohou vyřizovat kázeňsky a lze za ně tedy uklá-
dat kázeňské tresty. Podle zákona č. 60/1961 Sb.,
o úkolech národních výborů při zajišťování socia-
listického pořádku, platí tato zásada v plném roz-
sahu tak, že projednávání přestupků národními
výbory je zde zcela vyloučeno a přestupky přísluš-
níků uvedené v tomto zákoně zde vyřizují výlučně
příslušní náčelníci a velitelé. Naproti tomu trestní
zákon a zákon č. 150/1969 Sb., o přečinech, stanoví,
že některé z trestných činů a přečinů lze za sta-
novených podmínek vyřídit i kázeňsky, popřípadě
že potrestání pachatele prostředky kázeňského vy-
řízení lze ponechat příslušnému náčelníku nebo
veliteli. Z toho vychází ustanovení § 31 odst. 2
osnovy, podle něhož nelze kázeňský trest uložit,
byl-li příslušník za týž skutek potrestán již sou-
dem, a dojde-li k odsouzení příslušníka, ač mu už
byl za totéž jednání uložen kázeňský trest, slu-
žební orgán je povinen kázeňský trest zrušit.
Účelem tohoto ustanovení je zabránit, aby přísluš-
ník byl za týž skutek postižen soudně i kázeňsky.
(U přestupků uvedených v zákoně č. 60/1961 Sb.
nemůže k takovému dvojímu postihu dojít, pro-
tože tyto přestupky vyřizují, pokud se jich dopus-
tili příslušníci, jen příslušní náčelníci a velitelé
a národní výbory je stíhat nemohou. ) Zrušení ká-
zeňského trestu se provede zpětně a se zpětnou
účinností se odstraní i jeho účinky (např. se do-
platí částky, o něž byl služební příjem snížen
a pod.).

Hlava třetí
Doba služby a doba odpočinku

(§ 32 až 47)

Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních
poměrech vojáků, v platném znění upravuje dobu
zaměstnání jen všeobecně a konkrétní stanovení
její délky a rozdělení ponechává služebním před-
pisům a rozkazům podle konkrétních služebních
úkolů. Poslední resortní úprava sice vychází, po-
kud jde o délku doby služby (pracovní doby]
v týdnu, z obecné úpravy platné pro pracovníky
v pracovním poměru, avšak takto stanovenou dél-
ku doby služby výslovně označuje za minimální.

Dosavadní právní úprava prakticky tedy bez ome-
zení umožňuje disponovat časem příslušníka. Cha-
rakter bezpečnostní služby sice vyžaduje poměrně
volné nakládání s časem příslušníků, avšak zcela
volná úprava není v souladu se zájmy příslušníků
a v podstatě ani v souladu se zájmy služby; časo-
vě náročný výkon služby má totiž kromě jiného
i negativní vliv na zdravotní stav příslušníků.

Podle osnovy sice stanoví délku základní doby
služby v týdnu ministr vnitra Československé so-
cialistické republiky, je však povinen přihlédnout
přitom k úpravě délky týdenní pracovní doby pra-
covníků v pracovním poměru (§ 32). V zájmu pří-
slušníků upravuje osnova též nepřetržitý odpoči-
nek mezi dvěma službami a přestávky ve službě
(§ 34 a 35). Přitom se respektují odůvodněné po-
třeby služby tím, že se příslušníkům stanoví po-
vinnost konat službu nad stanovenou základní do-
bu služby v týdnu, a konat službu v den nepřetr-
žitého odpočinku v týdnu nebo ve svátek. Služeb-
ní orgán může však nařídit příslušníku takovou
službu jen tehdy, Vyžaduje-li to důležitý zájem
služby; jinak by porušoval zákon (§ 36). V zájmu
zachování dosavadního systému odměňování pří-
slušníků se vychází z předpokladu, že ve funkč-
ních platech pro jednotlivé funkce je již zahrnuta
odměna za případný výkon služby nad stanovenou
základní dobu služby. Proto příslušníkům za ta-
kovou službu nenáleží zvláštní odměna; jestliže
ji však konají v noci, v den nepřetržitého odpo-
činku v týdnu nebo ve svátek, náleží jim náhradní
volno, a to tak, že se za jednu hodinu výkonu
této služby poskytne jedna hodina náhradního
volna.

V době mimořádných bezpečnostních opatření
umožňuje osnova povolávat k posílení pravidelné-
ho výkonu bezpečnostní služby i ty příslušníky,
kteří by jinak po skončení své pravidelné služby
odpočívali. Při výkonu služby k provedení mimo-
řádných bezpečnostních opatření jsou příslušníci
vystaveni zvýšenému nebezpečí útoků ohrožujících
jejich zdraví a životy a je na ně kladen značně
zvýšený morální i fyzický nárok ve výkonu služby.
V osnově se proto zakotvuje ustanovení o odmě-
ňování příslušníků povolaných k výkonu služby
nebo do služební pohotovosti v době mimořádných
bezpečnostních opatření zvláštní odměnou. Tato
zvláštní odměna bude poskytována za dobu slu-
žební pohotovosti a za službu konanou k prove-
dení mimořádných bezpečnostních opatření nad
stanovenou základní dobu služby v týdnu. Ke sta-
novení výše této zvláštní odměny se zmocňuje mi-
nistr vnitra Československé socialistické repub-
liky.

Ve srovnání s dosavadní zákonnou úpravou
osnova podrobně upravuje i nárok příslušníků na
dovolenou a otázky s ním souvisící (§ 38 až 44).

51

V podstatě vychází, pokud jde o délku dovolené
ze zákona č. 76/1959 Sb., z dosavadního provádě-
cího služebního předpisu a v některých ustano-
veních s určitým přizpůsobením též ze zákoníku
práce.

Podmínkou vzniku nároku na dovolenou za
kalendářní rok je výkon služby po dobu alespoň
75 dnů. Příslušník, který byl přijat do služebního
poměru během kalendářního roku, je zvýhodněn
tím, že mu za tento rok náleží poměrná část do-
volené, i když uvedenou podmínku nesplnil Aby
dovolená splnila svůj účel, stanoví osnova, že čer-
pá-li se dovolená výjimečně v částech, musí ales-
poň jedna část činit nejméně 14 kalendářních dnů.
Jinak je úprava nástupu a přerušení dovolené
v podstatě obdobná jako v zákoníku práce.

Nástup dovolené se určuje především plánem
dovolených pro služební pracoviště, který vypra-
covávají služební orgány počátkem kalendářního
roku s přihlédnutím k potřebám služby i opráv-
něným požadavkům příslušníků. S plánem dovole-
ných musí být příslušníci seznámeni. Odchylky
v nástupu předpokládaném podle plánu dovole-
ných určuje příslušný náčelník nebo velitel s ohle-
dem na důležitý zájem služby nebo k žádosti pří-
slušníka.

Dovolená se krátí jen pro neomluvenou ne-
přítomnost příslušníka ve službě, a to za každý
den o dva kalendářní dny dovolené; i při tomto
krácení však musí být příslušníku ponechána do-
volená nejméně v trvání sedmi kalendářních dnů.
Při skončení služebního poměru během kalendář-
ního roku má příslušník nárok na poměrnou část
dovolené za tento rok, i když v něm nekonal služ-
bu ani 75 dnů. Pokud příslušník vyčerpal před
skončením služebního poměru celou dovolenou ne-
bo její část a potom neomluveně zameškal službu,
musí vrátit služební příjem za tu část dovolené,
o kterou je dovolená pro jeho neomluvenou ne-
přítomnost ve službě zkrácena; v ostatních pří-
padech vrací služební příjem za dovolenou nebo
její část jen tehdy, skončí-li služební poměr z ně-
kterého z důvodů, které jsou v osnově výslovně
stanoveny; prakticky jde o důvody zaviněné pří-
slušníkem, a proto je uvedená povinnost na místě.
Dodatková dovolená (§ 45) je upravena stejně
jako v dosavadním služebním předpisu.

Podmínky poskytování služebního volna s ná-
rokem na služební příjem a bez nároku na slu-
žební příjem (§ 46 a 47) jsou proti dosavadní zá-
konné úpravě zpřesněny, přičemž se upravuje též
poskytování služebního volna pro překážky z dů-
vodu obecného zájmu.

Hlava čtvrtá

Náležitosti příslušníků, náhrady služebních
výdajů a výchovné

(§ 48 až 55)

Pojem "náležitosti" v sobě zahrnuje jak nále-
žitosti peněžní, tak naturální. Peněžní náležitosti
se člení na služební příjem a zvláštní jednorázové
peněžní náležitosti. Na rozdíl od dosavadní úpra-
vy se do peněžních náležitostí nezahrnují náhrady
cestovních, stahovacích a jiných výdajů a výchov-
né. Dosavadní služné v sobě zahrnuje funkční a
hodnostní plat a přídavek za výsluhu let; zvláštní
peněžní náležitosti tvoří příplatky a odměny.
Všechny tyto platy, přídavek, příplatky a odmě-
ny tvoří podle osnovy služební příjem. Zvláštní pe-
něžní náležitosti se podle osnovy omezují jen na
jednorázové (např. "náborový" příspěvek). Tím
dochází k zpřesnění zásad a pojmů používaných
v platové soustavě příslušníků, a to zejména jak
ve vztahu k obecným předpisům o dani ze mzdy,
tak ve vztahu k úpravě náhrady škody a nároků
příslušníků. Naturální náležitostí je podle dosa-
vadního stavu v podstatě jen výstroj; z toho dů-
vodu osnova neuvádí ani příkladný výpočet těch-
to náležitostí. Ustanovení osnovy o splatnosti pe-
něžních náležitostí vycházejí z dosavadního stavu.

Ustanovení o výplatě služebního příjmu a
o srážkách ze služebního příjmu jsou obdobná
s ustanoveními zákoníku práce s tím rozdílem, že
z výpočtu částek, které lze ze služebního příjmu
srážet, jsou vypuštěny částky, které vzhledem
k úpravě služebního poměru nepřicházejí v úvahu
(peněžité tresty a náhrady, příspěvky atd.). Usta-
novení o náhradách výdajů poskytovaných pří-
slušníku v souvislosti s výkonem služby vychází
jednak z dosavadní právní úpravy, jednak je do-
plněno s přihlédnutím k úprava obsažené v záko-
níku práce (náhrada za používání vlastních před-
mětů). Ustanovení o zmocnění k přijetí služebního
příjmu vztahuje osnova i na výplatu zvláštních
jednorázových peněžních náležitostí, náhrad vý-
dajů poskytovaných příslušníku v souvislosti s vý-
konem služby, výchovného a jednorázové peněžní
výpomoci. Výchovně se vyplácí spolu se služebním
příjmem, takže zejména zde je tato úprava prak-
tická; i v ostatních případech však může být
účelná.

Hlava pátá
Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby

(§ 56 až 58)

Dosavadní zákonná úprava služebního poměru
postrádá úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví pří-
slušníků při výkonu služby. Osnova tento nedo-
statek odstraňuje tím, že výslovně stanoví odpo-
vědnost služebních orgánů za důsledně zajišťo-

52

vání péče o bezpečnost a ochranu zdraví přísluš-
níků a příkladmo jim ukládá nejdůležitější kon-
krétní úkoly. V souladu s tím stanoví v zájmu bez-
pečnosti a ochrany zdraví příkladmo konkrétní
úkoly všem příslušníkům. Při plnění těchto úkolů
je ovšem nutno plně respektovat zvláštní podmín-
ky i okolnosti, za nichž příslušníci vykonávají
službu. Je třeba vzít v úvahu, že příslušníci jsou
povinni ke splnění uložených jim úkolů mnohdy
provádět takové zákroky nebo opatření, při nichž
jsou vystaveni nebezpečí újmy na jejich zdraví,
popřípadě je ohrožen i jejích život.

Ustanovení o státním odborném dozoru bylo
pojato do osnovy jen v zájmu úplnosti úpravy a
pouze odkazuje na příslušné zvláštní předpisy. Jde
zejména o zákon č. 174/1968 Sb., o státním odbor-
ném dozoru nad bezpečností práce, podle něhož se
působnost orgánů státního odborného dozoru vzta-
huje na všechny organizace a zařízení a na samo-
statné provozovatele a jednotlivé uživatele technic-
kých zařízení. Působnost těchto orgánů se vztahuje
tedy i na resort ministerstev vnitra, s výjimkou
vybraných objektů [§ 3 odst. 2 písm. b) zákona
č. 174/1968 Sb. ].

Hlava šestá
Péče o příslušníky

(§ 59 až 71)

V zájmu kulturního rozvoje příslušníků, zlep-
šování služebního prostředí a podmínek služby
ukládá osnova služebním orgánům příkladmo řadu
závažných úkolů. Jde např. o povinnost zajišťovat
zdravotnickou péči příslušníků, zřizovat, udržovat
a zlepšovat hygienická a sociální zařízení, zajišťo-
vat řádné ubytování příslušníků apod. Řádně plnění
těchto úkolů je i v zájmu služebních orgánů, neboť
příznivými zdravotními, sociálními, pracovními a
životními podmínkami se vytvářejí i předpoklady
pro řádné plnění služebních úkolů, iniciativu a vý-
konnost příslušníků. Značný význam má i zakotvení
povinnosti služebních orgánů pečovat o soustavné
a plánovité zvyšování kvalifikace příslušníků. Tento
požadavek je v souladu se stále rostoucí potřebou
kvalifikovaných příslušníků. Získání, popřípadě
zvýšení kvalifikace napomáhají jednak školská za-
řízení ministerstev vnitra České socialistické re-
publiky a Slovenské socialistické republiky, jednak
studium na školách řízených ministerstvem ná-
rodní obrany a ministerstvy školství České socia-
listické republiky a Slovenské socialistické repub-
liky. Oprava služebního volna a hmotného zabez-
pečení příslušníků, kteří studují při zaměstnání,
se ponechává, tak jako dosud, služebnímu předpisu.
Nově se zavádí - v podstatě podle zákona č. 153/
1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce

- možnost požadovat úhradu nákladů nebo jejich
části vynaložených Sborem národní bezpečnosti na
získání nebo zvýšení kvalifikace příslušníků v den-
ním studiu. Dohodou se příslušník zaváže, že se-
trvá po skončení studia ve služebním poměru ale-
spoň po trojnásobek doby strávené studiem nebo
uhradí náklady nebo jejich část spojené se stu-
diem. Nelze však požadovat náhradu nákladů spo-
jených se základní přípravou pro výkon služby.
Současně se stanoví případy, kdy povinnost ná-
hrady nákladů zcela zaniká; jsou to případy skon-
čení služebního poměru, které příslušník nezavinil,
takže tato úprava je plně odůvodněná. Zmocnění,
podle něhož ministr vnitra Československé socialis-
tické republiky může stanovit, ve kterých přípa-
dech lze příslušníku náhradu nákladů zcela nebo
zčásti prominout, má na mysli zejména případy
odchodu příslušníků do služebního poměru k Čes-
koslovenské lidové armádě, ke Sboru nápravné
výchovy apod.

Ke snížení negativních vlivů služby a v zájmu
prodlužování a zvyšování služební výkonnosti se
nově zavádí preventivní rehabilitace. Preventivní
rehabilitace je souhrnem preventivních, léčebných,
tělovýchovných, sportovních, pracovních a spole-
čensko-kulturních opatření, jejichž cílem je upev-
ňování a posilování tělesného i duševního zdraví
příslušníků a osvojení správných návyků účelné
životosprávy. Tomu bude podřízen i způsob prová-
dění a celkový režim preventivní rehabilitace.

Ustanovení upravující zvláštní podmínky pro
výkon služby příslušnic v podstatě přejímají ně-
která z ustanovení zákoníku práce, která se až
dosud vztahují též na příslušnice Sboru národní
bezpečnosti, přizpůsobují je však zvláštním pod-
mínkám služby a doplňují je s přihlédnutím
i k zájmům příslušnic. Pokud jde o nárok přísluš-
nic na mateřskou dovolenou a nároky s ní souvi-
sící, odkazuje se na úpravu platnou pro pracovnice
v pracovním poměru.

Hlava sedmá
Náhrada škody

(§ 72 až 97)
Odpovědnost příslušníků

V zájmu ochrany majetku v socialistickém
vlastnictví je nutné, aby příslušníci, kteří při vý-
konu služby nebo v přímé souvislosti s ním způ-
sobí Sboru národní bezpečnosti škodu, za ni odpo-
vídali a byli povinni ji nahradit.

Proti dosavadní pouze obecné a rámcově úpra-
vě odpovědnosti příslušníků za škodu, obsažené
v § 11 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabez-
pečení příslušníků ozbrojených síl, upravuje osno-
va tuto odpovědnost konkrétně a podrobně. Vychází

53

přitom v podstatě z úpravy obsažené v zákoníku
práce, kterou však přizpůsobuje zvláštním podmín-
kám a potřebám služby ve Sboru národní bezpeč-
nosti.

Ustanovení osnovy se vztahují na všechny ško-
dy, které příslušnici způsobí při výkonu služby
nebo v přímé souvislosti s ním, tj. jak na škody
z nedbalosti, tak na škody způsobené úmyslně nebo
v opilosti. Příslušník však nebude odpovídat za
škodu, která vyplývá z rizika řádného výkonu
služby (§ 73).

Účelem úpravy odpovědnosti za schodek (§ 75)
je zvýšit ochranu majetku v socialistickém vlast-
nictví. Zvýšená odpovědnost za s svěřené hodnoty je
nutná u těch příslušníků, jejichž výkon služby je
spjat s takovými hodnotami jako nap. s hotovost-
mi, ceninami, materiálovými zásobami a jinými
hodnotami, jejichž úplnost lze zjistit pouze vyúčto-
váním. Uzavření písemné dohody o hmotné odpo-
vědnosti se stanoví jako podmínka zvýšené odpo-
vědnosti proto, aby při uzavírání dohody s pří-
slušníci uvědomili svou zvýšenou odpovědnost a
současně aby mohlo být ověřeno, zda příslušné
ma vytvořeny pro převzetí takové odpovědnosti
řádné podmínky. V konkrétní dohodě může být
uvedeno, že příslušník bude službu vykonávat a
odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách
nést spolu s dalšími příslušníky (popřípadě i pra-
covníky) v ní uvedenými. Pracovníci odpovídají za
schodek podle zákoníku práce obdobně. Pokud to
bude dohodnuto, bude moci příslušník od uzavřené
dohody odstoupit, zejména jestliže nebudou vytvo-
řeny podmínky pro takový druh odpovědnosti (§ 135
odst. 1 osnovy a § 245 odst. 1, 2 a 4 zákoníku prá-
ce). Na rozdíl od obecné odpovědnosti, kdy zavi-
nění dokazují služební orgány, platí zde zásada,
že se příslušník zprostí odpovědnosti zcela nebo
zčásti, jestliže prokáže, že schodek zcela nebo
zčásti nezavinil. Příslušník, který neuzavře písem-
nou dohodu o hmotné odpovědnosti nebo od ní od-
stoupí, nebude mít zvýšenou odpovědnost a bude
za škodu odpovídat podle obecných zásad.

Zvýšená odpovědnost se vztahuje i na ztrátu
součástí výzbroje, výstroje, nástrojů a jiných před-
mětů, které byly příslušníku svěřeny na písemné
potvrzení (§ 76). Potvrzení je především dokladem
o převzetí předmětů; současně však má příslušníku
připomínat důsledky ztráty svěřených předmětů.

Ustanovení upravující rozsah náhrady škody
(§ 77 a násl. ) nesledují pouze účel fiskální, ale též
výchovný. Proto je při určování výše náhrady
škody nutno vzít v úvahu, zda jde o škodu způso-
benou z nedbalosti nebo úmyslně, popřípadě v opi-
losti. Správné určení náhrady škody musí působit
výchovně nejen na příslušníka, který škodu způso-
bil, ale i na celý kolektiv. Osnova vychází z úpravy

obsažené v zákoníku práce a stanoví, že příslušník,
který způsobil škodu z nedbalosti, je povinen hra-
dit nejvýše částku rovnající se trojnásobku jeho
hrubého měsíčního služebního příjmu.

Zásada výchovného působení na příslušníky a
upevnění služební kázně kolektivu se uplatňuje
i v ustanovení o odpovědnosti několika příslušníku
za škodu, kdy každý z nich je povinen hradit část
škody podle míry svého zavinění. Tuto zásadu lze
vsak realizovat jen tehdy, jde-li u všech přísluš-
níků o zavinění téhož druhu, tj. zpravidla o ne-
dbalost. Jakmile se u některého z nich prokáže
úmysl způsobit škodu, odpovídá sám za celou
škodu. Při jiném postupu by mohlo docházet k bez-
důvodnému obohacení jednoho na úkor druhých.
Tak by tomu bylo např. tehdy, kdy by jeden pří-
slušník nějaké zařízení odcizil a u několika dal-
ších příslušníků se zjistilo, že mu to umožnil jejich
nedbalý výkon služby. Kdyby se náhrada požado-
vala na všech, bylo by jednak obtížné určovat míru
zavinění, jednak by ten, kdo věc odcizil, byl ve vý-
hodě proti ostatním, kteří neničil z činu žádny ma-
jetkový prospěch. Není-li příslušník ochoten škodu,
kterou způsobil, uhradit na základě dohody ve výši
určené služebním orgánem, služební orgán o jeho
povinnosti uhradit škodu rozhodne. Jestliže však
byla škoda způsobena trestným činem a příslušník
není ochoten ji uhradit v určené výši, rozhodne
služební orgán o povinnosti příslušníka uhradit
škodu jen tehdy, pokud o ní nerozhodl příslušný
vojenský soud. V případě, kdy příslušník způsobil
škodu trestným činem, služební orgán navrhne,
aby vojenský soud v odsuzujícím rozsudku uložil
obžalovanému příslušníku povinnost uhradit tuto
škodu Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavní-
ho líčení před zahájením dokazování, z návrhu
musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši
se nárok na náhradu škody uplatňuje (§ 43 odst. 2
a § 228 trestního řádu).

Odpovědnost Sboru národní bezpečnosti

Dosavadní právní úprava se vztahuje jen na
odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a
nemocech z povolání; ke stanovení potřebných
odchylek Je zmocněn ministr vnitra Českosloven-
ské socialistické republiky. Jiné případy odpověď
nosti neřeší. Osnova upravuje naproti tomu odpo-
vědnost Sboru národní bezpečnosti vůči příslušní-
kům komplexně a tím odstraňuje nedostatky do-
savadní úpravy.

Sbor národní bezpečnosti odpovídá příslušní-
ku za škodu, pokud ji utrpěl při výkonu služby
nebo v přímé souvislosti s ním a pokud byla způ-
sobena porušením právní povinnosti služebním or-
gánem, jmou organizací nebo jiným občanem. Do-
šlo-li ke škodě porušením právní povinnosti slu-

54

žebním orgánem v rámci plnění služebních úkolů,
odpovídá za ni Sbor národní bezpečnosti přísluš-
níků, i když k ní nedošlo při výkonu služby nebo
v přímé souvislosti s ním. Půjde např. o škodu
způsobenou příslušníku nepravdivým služebním
posudkem.

Úprava odpovědnosti za škodu při služebních
úrazech a nemocech z povolání se v podstatě pře-
jímá ze zákoníku práce, přičemž se přizpůsobuje
zvláštním podmínkám a potřebám služby ve Sboru
národní bezpečnosti. Neomezuje se tedy jen na
stanovení odchylek, neboť takový postup by zna-
menal, že by se úprava stala pro praktickou po-
třebu značně nepřehlednou, popřípadě i nepřes-
nou. Za služební úraz se nepovažuje úraz, který
příslušník utrpěl na cestě do služby a zpět, s vý-
jimkou úrazu, k němuž došlo pro výkon služby.
Půjde o případy, kdy bude příslušník na cestě do
služby nebo nazpět někým napaden proto, že je
příslušníkem nebo že proti útočníkovi kdysi za-
kročil apod., nebo kdy příslušník zakročí, aby
sjednal pořádek a utrpí při tom úraz (v tomto
případě jde již o úraz při výkonu služby).

Při poskytování náhrady za ztrátu na služeb-
ním příjmu po skončení neschopnosti příslušníka
k službě nebo při uznání plné (částečné) invali-
dity v důsledku služebního úrazu nebo nemoci
z povolání se nebude přihlížet ke zvýšení invalid-
ního důchodu pro bezmocnost ani k jeho snížení
podle předpisů o sociálním zabezpečení. Z povahy
zvláštního přídavku poskytovaného k invalidnímu
důchodu podle čl. I zákona č. 161/1968 Sb., pak
vyplývá, že se přitom nebude přihlížet ani k to-
muto přídavku.

Odlišně od zákoníku práce se upravují zejmé-
na případy, kdy se Sbor národní bezpečnosti ne-
může zprostit odpovědnosti, a ustanovení o náhra-
dě za ztrátu na služebním příjmu po skončení ne-
schopnosti příslušníka k službě. Mimo to se umož-
ňuje poskytnout jednorázové odškodnění dítěti,
manželovi a rodičům i v tom případě, jestliže
Sbor národní bezpečnosti za služební úraz, popří-
padě za nemoc z povolání neodpovídá. Z dosavad-
ního služebního předpisu přejímá osnova úpravu
jednorázového mimořádného odškodnění přísluš-
níků, které se poskytne ve výši nejméně 10 000 Kčs
a nejvýše 45 000 Kčs, a možnost zvýšit jednorá-
zové odškodnění pozůstalých nad základní hranici.
Jednorázové mimořádné odškodnění a vyšší jedno-
rázové odškodnění pozůstalých má v podstatě
kompenzovat riziko, které při výkonu služby pří-
slušník podstupuje a které pociťuje pří úrazu pří-
slušníka i jeho rodina.

Ustanovení o odpovědnosti za škodu na odlo-
žených věcech (§ 95) sleduje především zvýšenou
ochranu věcí, které příslušníci zpravidla nosí při

sobě a odkládají je před výkonem služby. Toto
ustanovení se obdobně vztahuje i na obvyklé do-
pravní prostředky příslušníků. Obvyklými doprav-
ními prostředky se rozumějí kola a motocykly, ni-
koliv však osobní auta. Odpovědnost se vztahuje
jen na věci, které příslušník uložil na určeném
nebo obvyklém místě. Tato ochrana však není odů-
vodněna u větších peněžních částek (s výjimkou
peněžních částek v den výplaty služebního příj-
mu), klenotů a jiných cenností, které se obvykle
do služby nenosí. Za takové věci odpovídá Sbor
národní bezpečnosti jen do částky 1000 Kčs; plně
odpovídá jen tehdy, jsou-li tyto věci převzaty do
zvláštní úschovy nebo je-li prokázáno, že škodu
způsobil jiný příslušník. Osnova pamatuje i na ře-
šení případů, kdy příslušník si škodu na odlože-
ných věcech spoluzpůsobil zaviněným porušením
služební povinnosti.

Zvýšenou odpovědnost Sboru národní bezpeč-
nosti za škodu na věci stanoví osnova kromě toho
jednak pro případ, kdy příslušník utrpí takovou
škodu při odvracení škody (§ 97), jednak pro
případ, kdy ji utrpí při služebním zákroku nebo
při službě konané k provedení mimořádných bez-
pečnostních opatření (§ 96).

Hlava osmá

Skončení služebního poměru a nároky s ním
souvisící

(§ 98 až 115)

Pro skončení služebního poměru příslušníka
se v osnově zavádí nový institut - uvolnění. Roz-
lišujícím kritériem mezi uvolněním a propuštěním
jsou právní skutečnosti, s nimiž je toto skončení
služebního poměru spojeno. Při uvolnění se uplat-
ňuje projev vůle příslušníka ve formě vlastní žá-
dosti, při propouštění jde výlučně o jednostranný
akt ze strany služebního orgánu. Proti předchozím
právním úpravám je významná zejména skuteč-
nost, že příslušník má na uvolnění právní nárok,
což je mimo jiné odůvodněno tím, že samotný
vznik služebního poměru je podmíněn souhlasným
projevem vůle příslušníka a bylo by omezováním
jeho občanských práv, kdyby neměl mít možnost
z vlastního rozhodnutí tento služební poměr
skončit.

Podle osnovy může příslušník požádat o uvol-
nění již ve zkušební době.

Zájmy služby jsou při uvolnění příslušníka
ze služebního poměru chráněny tříměsíční nebo
devítiměsíční lhůtou podle důvodů, které přísluš-
níka vedly k podání žádosti o uvolnění.