41
hoda o hmotné odpovědnosti, žádost příslušníka
o uvolnění ze služebního poměru apod.) je projev
vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch
práv nebo povinností, které právní předpisy s ta-
kovým projevem spojují; právní úkony činí slu-
žební orgán zpravidla formou rozhodnutí (písem
ného rozkazu), příslušník zpravidla formou podání.
(2) Služební orgán je povinen oznámit rozhod-
nutí (vyhlásit písemný rozkaz) příslušníku, jehož
se týká. Rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvod-
nění a poučení, u kterého orgánu a v jaké lhůtě
lze podat odvolání proti rozhodnutí. Písemné vyho-
tovení rozhodnutí (písemný rozkaz) není třeba
příslušníku doručit s výjimkou případů, které sta-
noví ministr vnitra Československé socialistické
republiky Ministr vnitra Československé socialis-
tické republiky může též podrobněji upravit řízení
předcházející rozhodnutí služebního orgánu.
(3) Příslušník činí podání služebnímu orgánu,
jehož se týká. Podání může být oznámeno ústně
do protokolu nebo učiněno písemně. Písemně musí
být podaní učiněno, stanoví- li to tento zákon Slu-
žební orgán je povinen o věci rozhodnout bez zby-
tečného odkladu.
(4) Projev vůle je třeba vykládat tak, jak to
se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn,
odpovídá pravidlům socialistického soužití Výkon
práv a povinností vyplývajících ze služebního po-
měru musí být v souladu s pravidly socialistického
soudu.
§ 123
Neplatnost právního úkonu
(1 ) Neplatný je právní úkon,
a) ktorý se svým obsahem nebo účelem příčí zá-
konu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zá-
jmům společnosti,
b) který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě
nebo srozumitelně,
c) kterým se příslušník předem vzdává svých
práv,
d) učinil- li jej příslušník jednající v duševní po-
ruše,
e) nemá- li ten, kdo jej učinil, způsobilost k práv-
ním úkonům
(2) Právní úkony, které nebyly učiněny formou
předepsanou tímto zákonem, jsou neplatné, jen
stanoví-li to výslovně tento zákon
(3) Požaduje-li tento zákon, aby právní úkon
byl projednán s příslušným orgánem, není právní
úkon neplatný, i když k tomuto projednání ne-
došlo.
(4) Vztahuje li se důvod neplatnosti jen na
část právního úkonu, je neplatná jen tato část, po-
42
kud z povahy právního úkonu, z jeho obsahu nebo
z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že
tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
(5) Týká-li se neplatnost právního úkonu skon-
čení služebního poměru, přihlédne se k neplat-
nosti, jen jestliže se jí dovolá příslušník.
§ 129
Promlčení a zánik práv (nároků)
(1) Právo se promlčí, jestliže nebylo uplatněno
v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení se
přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se právo
uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě
nelze promlčené právo tomu, kdo je uplatňuje,
přiznat.
(2) K zániku práva proto, že nebylo ve stano-
vené lhůtě vykonáno, dochází jen v případech uve-
dených v § 30 odst. 1, § 95 odst. 4 a § 100 odst. 2;
k zámku práva se přihlédne, i když to účastník
řízení nenamítne.
(3) jestliže účastník uplatní své právo a v za-
hájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba
po dobu řízení neběží. Totéž platí i o právu, které
bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu
navržen výkon rozhodnutí.
(4) Právo uplatňuje příslušník podáním u slu-
žebního orgánu, služební orgán rozhodnutím (pí-
semným rozkazem).
Promlčecí doba
§ 130
(1) Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy
právo mohlo být uplatněno poprvé.
(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, po-
číná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode
dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění ně-
které ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne
běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné
splátky.
§ 131
(1)Pokud není dále stanoveno jinak, promlčují
se peněžitě nároky ze služebního poměru za jeden
rok.
(2) jde-li o právo na náhradu škody, počne
běžet jednoroční promlčecí doba ode dne, kdy se
poškozený doví o škodě a o tom, kdo za ni odpo-
vídá. Nejpozději se právo na náhradu škody pro-
mlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou
úmyslně, za deset let ode dne, kdy škoda vznikla;
to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
§ 132
(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným roz-
hodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy
43
mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo
tím, kdo je povinen plnit, písemně uznáno co do
důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne,
kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena
lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí
této lhůty. Právo zajištěné omezením převodu ne-
movitosti se promlčuje za deset let.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednot-
livé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo
v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jed-
notlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splat-
nosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek
splatnou celá dlužná částka, počne běžet deseti-
letá promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné
splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění pravomocně
přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost
nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání,
se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.
§ 133
Neoprávněný majetkový prospěch
(1) Získá-li příslušník neoprávněný majetkový
prospěch na úkor majetku spravovaného služebním
orgánem nebo Sbor národní bezpečnosti na úkor
příslušníka, musí jej vydat.
(2) Neoprávněným majetkovým prospěchem je
prospěch získaný plněním bez právního důvodu
nebo plněním na základě neplatného právního
úkonu.
(3) Vrácení neprávem vyplacených částek mů-
že však služební orgán na příslušníku požadovat,
jen jestliže příslušník věděl nebo musel z okolností
předpokládat, že jde o částky nesprávně určené
nebo omylem vyplacené, a to do jednoho roku ode
dne, kdy zjistil, že částky byly nesprávně určeny
nebo omylem vyplaceny, a nejdéle do tří let od
jejich výplaty.
(4) Neplatnost právního úkonu nemůže být
příslušníku na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil
výlučně sám; vznikne-li příslušníku následkem
takového neplatného právního úkonu škoda, je
Sbor národní bezpečnosti povinen ji nahradit.
§ 134
Zápočet doby zaměstnání
(1) Příslušníkům se do doby trvání služebního
poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývá
jících ze služebního poměru započítávají doby slu-
žebního poměru od 9. května 1945 ve Sboru ná-
rodní bezpečnosti, v ozbrojených silách a ve Sboru
nápravné výchovy a jiné doby, pokud byly přísluš-
níkům již započteny podle dosavadních předpisů.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické
republiky stanoví, v jakém rozsahu se pro přiznání
platového vyrovnání a příspěvku za službu zvýhod-
44
něně započítává služba výkonného letce a výkon
funkcí zvláštní povahy a zvláštního stupně nebez-
pečnosti; může též stanovit, které další doby, ze-
jména doby odbojové činnosti a věznění z politic-
kých, národnostních nebo rasových důvodů v době
nesvobody, se započítávají do doby trvání služeb-
ního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplý-
vajících ze služebního poměru.
§ 135
Použití ustanovení zákoníku práce
(1) Na služební poměr příslušníků se použije
obdobně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/
1935 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňu-
jících
§ 10 až 17, § 94, § 103 odst. 4, § 241 a 244,
§ 215 odst. 1, 2 a 4, § 246 až 260, § 235 odst. 2,
§ 263, § 272 odst. 1 a 3, § 273 a § 274 odst. 1.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické
republiky může stanovit, které funkce se obsazují
na základě konkursu.
Přechodná ustanovení
§ 136
(1) Podle tohoto zákona se posuzují též slu-
žební poměry vzniklé před 1. lednem 1971, pokud
není dále stanoveno jinak.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují
nároky vzniklé ze služebního poměru do 31. pro-
since 1970 a právní úkony týkající se vzniku, změ-
ny a skončení služebního poměru učiněné před
1. lednem 1971 a jejich právní účinky, i když na-
stanou po tomto dni, jakož i lhůty, které počaly
běžet před tímto dnem.
(3) Důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. d),
e) a f) lze použít i tehdy, došlo-li ke skutečnosti
odůvodňující propuštění příslušníka i před počát-
kem účinnosti tohoto zákona; vyplývá-li přitom
skutečnost odůvodňující propuštění příslušníka
z jeho politické nezpůsobilosti, lze ho až do konce
roku 1971 propustit, pokud ode dne, kdy důvod
propuštění vznikl, neuplynula lhůta delší než tři
roky.
(4) Částky omezující podle dřívějších předpisů
způsob výpočtu a poskytování náhrady za ztrátu
na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůsta-
lých se pro náhrady náležející za dobu ode dne
1. ledna 1971 zvyšují na jednotnou částku 2300 Kčs.
Invalidním důchodem, částečným invalidním dů-
chodem a důchodem pozůstalých se rozumějí ode
dne 1. ledna 1971 tyto důchody po odečtení pří-
padné zvláštní daně z důchodu. Na žádost po-
škozeného se případná úprava náhrady provede
i tehdy, když o uvedených náhradách bylo již
pravomocně rozhodnuto nebo když jejich výše byla
již dohodnuta.
45
(5) Řízení o opravných prostředcích zahájená
před 1. lednem 1971 provedou a o opravných pro-
středcích rozhodnou orgány příslušné podle dosa-
vadních předpisů, a to způsobem stanoveným
v těchto předpisech.
§ 137
Ministři vnitra mohou v oborech své působ-
nosti nejdéle do pěti let od počátku účinnosti
tohoto zákona prominout příslušníkům, kteří jsou
ve služebním poměru alespoň 20 let nebo dosáhli
45 let věku, stupeň vzdělání požadovaný pro
jejich povýšení do nejvyšší hodnosti stanovené pro
vykonávanou funkci, jestliže dosáhli alespoň nej-
blíže nižšího stupně vzdělání a dosahují velmi dob-
rých výsledků ve výkonu služby.
§ 138
Zrušovací ustanovení
(1) Na příslušníky Sboru národní bezpečnosti
a Sborů nápravné výchovy se nevztahuje zákon
č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení přísluš-
níků ozbrojených síl.
(2) Zrušují se:
1. ustanovení § 34 zákona č. 76/1959 Sb., o někte-
rých služebních poměrech vojáků, ve znění
zákonného opatření předsednictva Národního
shromáždění č. 165/1964 Sb. a zákona č. 59/
1969 Sb., o některých změnách ve služebních
poměrech vojáků z povolání;
2. ustanovení § 63 odst. 1 až 4 zákona č. 59/
1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve
znění zákona č. 173/1968 Sb.;
3. ustanovení § 162 odst. 2 a § 206 odst. 2 záko-
níku práce č. 65/1965 Sb. ve znění zákona
č. 153/1969 Sb., pokud se v nich mluví o pří-
slušnících Sboru národní bezpečnosti a Sborů
nápravné výchovy;
4. ustanovení § 27 a 28 a § 29 odst. 3 zákona č. 70/
1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti;
5. vyhláška ministra vnitra č. 35/1961 Sb., o slu-
žební přísaze příslušníků bezpečnostních sborů
ministerstva vnitra.
§ 139
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna
1971.
46
Důvodová zpráva
Všeobecná část
Sbor národní bezpečnosti tvoří důležitou slož-
ku státní správy Československé socialistické re-
publiky a plní významnou úlohu v ochraně socia-
listického společenského zřízení, bezpečnosti a dů-
stojnosti občanů a bezpečnosti majetku.
Úspěšný boj proti kriminalitě a trestné čin-
nosti směřující proti socialistickému společenské-
mu zřízení může vést jen vysoce kvalifikovaný a
všestranně připravený bezpečnostní aparát.
Služba ve Sboru národní bezpečnosti klade
proto vysoké nároky na morálně politickou vyspě-
lost, odbornou připravenost a všestrannou duševní
a tělesnou způsobilost příslušníků Sboru národní
bezpečnosti (dále jen "příslušníci"), na jejich od-
danost socialismu a idejím proletářského interna-
cionalismu.
Tyto základní požadavky a hlediska je nutno
uplatňovat v regulaci kvalitativní i kvantitativní
struktury kádrového stavu Sboru národní bezpeč-
nosti.
Poslání Sboru národní bezpečnosti v současné
etapě vývoje naší společnosti, jeho úkolům a ná-
rokům na kádrovou strukturu musí odpovídat
i právní úprava služebního poměru příslušníků
tohoto sboru.
Služební poměr příslušníků je v současné době
upraven zejména zákonem č. 76/1959 Sb., o někte-
rých služebních poměrech vojáků, ve znění zákon-
ného opatření předsednictva Národního shromáž-
dění č. 165/1964 Sb. a zákona č. 59/1969 Sb., zá-
konem č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení
příslušníků ozbrojených síl, zákonem č. 70/1965 Sb.,
o Sboru národní bezpečnosti, a některými ustano-
veními zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění zá-
kona č. 88/1968 Sb. a zákona č. 153/1969 Sb.
Základní otázky služebního poměru příslušní-
ků jsou tedy většinou upraveny zákony společnými
pro Československou lidovou armádu a Sbor ná-
rodní bezpečnosti, popřípadě zákony s obecnou
platností. Při společné úpravě služebních poměrů
v zákonech platných pro Československou lidovou
armádu a Sbor národní bezpečnosti se vycházelo
z toho, že v obou případech jde o ozbrojené sbory
se shodnými, popřípadě velmi podobnými principy
výstavby, organizace a celkového režimu služby,
které je výrazně odlišují od ostatních společen-
ských činností. Z toho se odvozovalo, že i zájmy
účastníků služebního poměru jsou v obou ozbro-
jených institucích shodné. Rozdílnosti v úpravě
služebního poměru se řešily širokými zmocňova-
cími ustanoveními v zákonech.
Široká zmocňovací, popřípadě značně obecná
zákonná ustanovení na jedné straně sice umožňo-
vala pružně reagovat na podstatné změny v sociál-
ní realitě společnosti a jejich odraz v resortech,
na druhé straně však připouštěla možnost různého
výkladu a přístupu v další úpravě při stanovení
zásad, podmínek a podrobností v resortních slu-
žebních předpisech, a to i v takových otázkách
služebního poměru, které rozhodující měrou ovliv-
ňují služební a životní dráhu a míru právních a
sociálních jistot příslušníků.
Taková zákonná úprava služebního poměru
příslušníků v podmínkách uzavřené a značně for-
malizované instituce, kterou Sbor národní bezpeč-
nosti nesporně je, a v situaci, kdy služba v tomto
sboru ne vždy byla v uplynulém vývoji společností
doceňována, vedla k vytváření takových služeb-
ních vztahů, které velmi často nerespektují opráv-
něné zájmy příslušníků a potřeby rozvoje lidského
činitele, vycházející z objektivních zájmů společ-
nosti.
Určité nerovnoprávné postavení příslušníků
vůči služebním orgánům ve služebním poměru ne-
zbytně vyvolává pokles, popřípadě i ztrátu jejich
právních a sociálních jistot.
V uplynulých letech, pod vlivem některých
nereálných názorů o pojetí vývoje socialistické
společnosti (přeskakování etap apod. ), o pojetí
vývoje a o úloze socialistického státu a jeho mo-
cenských orgánů a o vývoji kriminality, nebyla
doceněna skutečnost, že socialistická společnost
ani ve vyšší fázi svého vývoje se neobejde bez do-
statečně početného, kvalifikovaného a akceschop-
ného bezpečnostního aparátu.
Nebyly rovněž doceněny specifické podmínky
služby ve Sboru národní bezpečnosti (častý styk
s kriminálními živly, nebezpečnost některých pro-
fesí, délka a skladba doby služby apod. ), její spo-
lečenská úloha při ochraně socialistické spo-
lečnosti a z toho vyplývající nutnost přiměřené
preference příslušníků ve vztahu k srovnatelným
profesím státního a hospodářského aparátu.
Postupem doby v důsledku působení řady ob-
jektivních i subjektivních faktorů a vlivů se vytvo-
řil v úpravě základních otázek služebního poměru
příslušníků nevyhovující stav, který již léta podva-
zuje a znesnadňuje řešení věcných problémů kád-
rové struktury Sboru národní bezpečnosti a je
proto předmětem oprávněné kritiky příslušníků
i
služebních orgánů.
Značné mezery jsou např. v úpravě práv a ná-
roků příslušníků. Platná zákonná úprava neodpo-
vídá zásadě, že míra uspokojování oprávněných
47
zájmů a potřeb příslušníků musí nezbytně odpoví-
dat pohybu celé společnosti
i společenskému vý-
znamu a podmínkám služby ve Sboru národní
bezpečností a že nedostatek jednoho oprávněného
druhu uspokojení musí být přiměřené kompenzo-
ván jiným druhem uspokojení v případech, kdy ve
společenském zájmu nemohou být příslušníkům
zajištěna stejná práva jako ostatním občanům.
K posílení právní a sociální jistoty příslušníků
vytvořil určitý základ zákon č. 59/1969 Sb., o ně-
kterých změnách ve služebních poměrech vojáků
z povolání, upravující především výstupové podmín-
ky příslušníků před vznikem nároku na starobní
důchod (důvody propuštění, podmínky přiznání
odchodného a jeho výše, nároky na umístění, pří-
pravu na občanské povolání, platové vyrovnání,
příspěvek za službu apod.). Avšak ani tento zákon
neřeší - a nebylo to jeho cílem - řadu dalších
základních otázek průběhu služby příslušníků, je-
jichž zákonná úprava je v současné době naprosto
nezbytná, protože v oblasti právních a sociálních
jistot příslušníků existují i po přijetí uvedeného
zákona značné mezery.
Shora uvedený rozbor charakterizuje též ob-
dobnou situaci ve Sborech nápravné výchovy.
V uplynulých letech nebyly doceněny speci-
fické podmínky služby ve Sborech nápravné vý-
chovy (soustavný styk s kriminálními živly, nebez-
pečnost profese, délka a skladba doby služby
apod. ), její společenská úloha při ochraně socia-
listické společnosti a z toho vyplývající nutnost
přiměřené preference příslušníků těchto sborů.
Uvedený stav je prohlubován nežádoucí vnější fluk-
tuací, která vedle ekonomických ztrát znemožňuje
řešit stabilizaci kádrové struktury Sborů nápravné
výchovy a má negativní dopad na výkon služby.
Hlavní příčinou pronikavé a stále stoupající fluk-
tuace příslušníků Sborů nápravné výchovy je ne-
spokojenost ve výkonu této služby, nulová spole-
čenská prestiž, vysoká náročnost služby a neodpo-
vídající hmotné zabezpečení.
S růstem obecné kriminality dochází k sou-
stavnému zhoršování složení vězňů z hlediska spo-
lečenské nebezpečnosti. K tomu se úměrně zvyšuje
i počet konfliktních situací (vzpoury, hladovky,
odmítání poslušnosti), což má vliv na psychiku pří-
slušníků a jejich rychlé zdravotní opotřebovávání.
ledním z dalších podstatných problémů, které
vyvolávají disproporce ve výběru a doplňování
stavu Sborů nápravné výchovy, je bezperspektiv-
nost služby, neboť z celkového počtu plánovaných
míst připadá 56 % na strážní službu, která svým
charakterem nemůže příslušníky uspokojit, neboť
objektivně nevytváří dostatečný prostor pro růst
a perspektivu mladých lidí. Přitom nelze tento
stav ani v budoucnu ve struktuře Sborů nápravné
výchovy podstatněji ovlivnit.
Služební poměr příslušníků Sboru národní bez-
pečnosti i Sborů nápravné výchovy je proto nalé-
havě třeba komplexně upravit zvláštním zákonem,
aby byla jednak posílena právní a sociální jistota
příslušníků, jednak vytvořen právní základ postup-
né stabilizace kádrů a nutných strukturálních
změn současného kádrového stavu bezpečnostního
aparátu.
Zvláštní část
Část první
SLUŽEBNÍ POMĚR
Úvodní ustanovení
(§ 1 a 2)
Služební poměr příslušníků je zvláštním dru-
hem pracovního poměru. Má některé charakteris-
tické prvky společné s pracovním poměrem, neboť
se v něm užívá pracovní síly příslušníka za odměnu
a uskutečňuje se v něm značná část jeho základ-
ních sociálních práv. Služební poměr má však řadu
prvků a rysů odlišných od pracovního poměru. Pří-
slušník vystupuje ve služebním poměru nejen jako
pracovník, ale zároveň také jako orgán státní
správy, jejímž jménem jedná. Pružné fungování
Sboru národní bezpečnosti, zejména akceschopnost
a operativnost, nutné k úspěšnému a odpovědné-
mu zabezpečení běžných i mimořádných úkolů,
vyžadují přísný centralismus řízení
i tužší discipli-
nární režim. V důsledku těchto zvláštností povo-
lání musí být i úprava služebního poměru v řadě
otázek odlišná od úpravy pracovního poměru pra-
covníků v hospodářské sféře i ve státní správě.
Zvláštní povaze povolání více odpovídá služební
poměr, jehož typickým rysem je podřízenost a nad-
řízenost nejen v jeho průběhu, ale i při jeho vzni-
ku, změně a skončení. Proto pro založení služeb-
ního poměru, jakož i pro změny a skončení služeb-
ního poměru je nejobvyklejší formou jednostranný
právní úkon (rozhodnutí). Zvláštnosti služebního
poměru se odrážejí i ve stanovení předpokladů pro
přijetí uchazeče do služebního poměru, ve stano-
vení zvláštních povinností z něho vyplývajících
i v úpravě odvolání proti rozhodnutím služebních
orgánů. Takto pojatá úprava však vyžaduje zároveň
i pevné právní záruky, pokud jde o nároky ze slu-
žebního poměru a jeho stabilitu, aby postavení
příslušníka nebylo nepřiměřeně závislé jen na vůli
nadřízených orgánů, což by mohlo někdy vést
i k libovůli. Právní úprava bez takových záruk by
mohla působit k omezování aktivity a iniciativy
příslušníků a brzdit získání dalších potřebných po-
liticky a odborně zdatných kádrů do služebního
poměru. Proto je třeba ve služebním poměru zaru-
čit příslušníkům nárok na jmenování a povýšení
do hodnosti, stanovit důvody pro jejich převedení
na jinou funkci apod.
48
Charakter služebního poměru, zejména obtíž-
nost a rizikovost služby, možnost ztráty původní
kvalifikace a obtížnější uplatnitelnost v občanském
povolání po létech služby ve Sboru národní bez-
pečnosti mimoto vyžadují, aby právní úprava za-
bezpečila příslušníkům některé další nároky
(např.
na preventivní rehabilitaci, platové vyrovnání nebo
příspěvek za službu apod.).
Účelem předložené osnovy zákona je vytvořit
právní předpoklady pro to, aby Sbor národní bez-
pečnosti mohl být moderním, odborným a pružným
útvarem, který si v podstatě udržuje svou struk-
turu k plnění náročných úkolů na něj kladených.
Opravu pracovního poměru (zákoník práce č. 65/
1965 Sb. ve znění zákona č. 88/1968 Sb. a zákona
č. 153/1969 Sb. ) přejímá tato osnova jen tam, kde
to povaha a požadavky kladené na služební poměr
nevylučují; jinak osnova z úpravy obsažené v zá-
koníku práce sice vychází, ale přizpůsobuje a do-
plňuje ji se zřetelem k zvláštní povaze služby. Při
úpravě některých institutů vychází osnova též ze
zásad správního řízení.
Příslušníci jsou podle osnovy ve služebním po-
měru ke Sboru národní bezpečnosti. Právní úkony
činí jménem Sboru národní bezpečnosti ministři
vnitra v oboru své působnosti. Tito ministři sta-
noví v zájmu nezbytné, popřípadě účelné decen-
tralizace, v jakém rozsahu budou činit právní úko-
ny orgány Sboru národní bezpečnosti, popřípadě
ministerstev vnitra.
Hlava první
Vznik a změny služebního poměru
(§ 3 až 21)
Osnova vymezuje oproti dosavadní úpravě
přesněji podmínky přijetí do služebního poměru
(§
3), v nichž se odrážejí i některé zkušenosti
z přijímacího řízení, a odstraňuje tím stav, kdy
konkrétní podmínky přijetí byly stanoveny pouze
služebními předpisy.
Předpoklad bezúhonnosti znamená v podstatě
souhrn morálních vlastností, které dávají záruku
pro řádný výkon služby, jež vyžaduje důvěru spo-
luobčanů. Jde tedy o tzv. občanskou bezúhonnost.
Takto chápanou bezúhonnost nelze ovšem plně
ztotožnit s trestní zachovalostí, neboť např. odsou-
zení pro zaviněnou autonehodu občana zpravidla
této bezúhonnosti nezbaví. Naproti tomu některá
jiná trestná činnost, politická činnost narušující
socialistický společenský řád, výtržnictví, opilství
apod. zbavuje občana důvěry spoluobčanů, a tím
i bezúhonnosti. Je samozřejmé, že bezúhonnost si
musí příslušník zachovat i během trvání služeb-
ního poměru. K jejímu udržení míří jednak slu-
žební povinnosti stanovené zejména v § 23 odst. 1
písm. a) a f), jednak sankce na porušení služeb-
ních povinností a některé důvody propuštění ze
služebního poměru [§ 100 odst. 1 písm. d) až f)].
V zájmu uchazeče o přijetí do služebního po-
měru se služebním orgánům nově stanoví povin-
nost seznámit jej s jeho základními právy a povin-
nostmi, zejména s podmínkami služby a s hmotným
zabezpečením. Sleduje se tím jak zvýšení odpověd-
nosti služebních orgánů za řádně provádění přijí-
macího řízení, tak zájem uchazeče, aby byl včas
a dostatečně o těchto podmínkách informován.
Oprava přijímacího řízení se svěřuje služeb-
nímu předpisu. V tomto předpise se stanoví zejmé-
na základní pravidla organizace a postupu služeb-
ních orgánů pří získávání, prověřování, výběru a
přijímání nových příslušníků do služebního po-
měru.
Nový text služební přísahy (§ 5) vyjadřuje
přesněji než dosud vnitřní a vnější vztahy našeho
socialistického státu a z nich vyplývající poža-
davky na morálně politické kvality příslušníků.
V souvislosti s tím upravuje osnova též důsledky,
jestliže nový příslušník služební přísahu dosud ne-
složil nebo ji odmítne složit.
Obnovení institutu zkušební doby (§ 6) slouží
k ověření tělesně a duševní způsobilosti příslušníka
k základní teoretické a praktické přípravě pro vý-
kon služby, míry ztotožnění jeho zájmů se zájmy
služby a jeho celkové způsobilosti pro výkon služ-
by. Délka zkušební doby v rozsahu tři až 18 mě-
síců vytváří pro to dostatečné předpoklady. Zásady
pro určení zkušební doby delší než tři měsíce, po-
případě pro prominutí zkušební doby stanoví mi-
nistr vnitra Československé socialistické republiky.
Ustanovení o zákazu zařazování nového pří-
slušníka do samostatného výkonu služby bezpeč-
nostního charakteru bez jeho náležité předběžné
přípravy chrání zájmy občanů i samotného přísluš-
níka.
Na jmenování a povyšování do hodnosti (§ 9
až 11) bude mít příslušník nárok, splní-li stano-
vené podmínky. Dosavadní právní úprava stano-
vila tyto podmínky jen velmi obecně a ani při
jejich splnění nezajišťovala nárok na hodnostní
postup. Tím byla oslabena právní jistota přísluš-
níků. Podmínky jmenování a povyšování do hod-
ností budou v souladu se zmocněním konkretizo-
vány v prováděcím předpisu. Oprava pravomoci
jmenovat a povyšovat do praporčických, důstojnic-
kých a generálských hodností (§ 12) odpovídá
současné úpravě provedené zákonem č. 59/1969 Sb.,
o některých změnách ve služebních poměrech vo-
jáků z povolání. Jmenováním rozumí osnova v sou-
ladu s dosavadní právní úpravou první udělení
hodnosti, bez ohledu na její stupeň, při přijetí
příslušníka a první udělení hodnosti při jeho pře-
chodu do vyšší skupiny hodností. Povýšením se