28
c) příslušníku vznikla škoda proto, že si počínal
v rozporu s obvyklým způsobem chování tak,
že je zřejmé, že ač neporušil předpisy, roz-
kazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a
ochrany zdraví při výkonu služby, jednal leh-
komyslně a musel si přitom být vzhledem ke
své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si
může přivodit úraz nebo nemoc z povolání.
(3) Zprostí-li se Sbor národní bezpečnosti od-
povědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese
příslušník, podle míry jeho zavinění; v případě
uvedeném v předchozím odstavci pod písm. c)
uhradí však Sbor národní bezpečnosti alespoň
jednu třetinu škody.
(4) Při posuzování, zda příslušník porušil
předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví
při výkonu služby [odstavec 1 písm. a) a odsta-
vec 2 písm. a)], není možno dovolávat se jen vše-
obecných ustanovení, podle nichž si má každý
počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví
jiných.
(5) Za lehkomyslné jednání [odstavec 2 písm.
c)] nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání
vyplývající z rizika služby.
§ 87
Sbor národní bezpečnosti se nemůže zprostit
odpovědnosti, utrpěl-li příslušník služební úraz
a) při služebním zákroku nebo při službě konané
k provedení mimořádných bezpečnostních opa-
tření, nebo
b) při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo
zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud
příslušník tento stav sám úmyslně nevyvolal.
§ 88
Příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo
u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je Sbor
národní bezpečnosti povinen v rozsahu, ve kterém
za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu
na služebním příjmu, za bolest a za ztížení spole-
čenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady
spojené s léčením a za věcnou škodu, popřípadě
též jednorázové mimořádné odškodnění.
§ 89
(1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po
dobu neschopnosti příslušníka k službě se posky-
tuje v takové výši, aby spolu se služebním pří-
jmem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho
Čistému služebnímu příjmu před vznikem škody
způsobené služebním úrazem nebo nemocí z po-
volání.
(2) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po
skončení neschopnosti příslušníka k službě nebo
29
při uznání plné (částečné) invalidity se poskytuje
v takové výši, aby spolu s čistým služebním příj-
mem (výdělkem) příslušníka po úrazu nebo po
zjištění nemoci z povolání s případným invalid-
ním (částečným invalidním) důchodem poskyto-
vaným z téhož důvodu se rovnala jeho čistému
služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené
služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Ke zvý-
šení invalidního důchodu pro bezmocnost ani k je-
ho snížení podle předpisů o sociálním zabezpečení
se nepřihlíží.
(3) Náhrada za bolest a za ztížení společen-
ského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši
a za podmínek stanovených předpisy platnými pro
pracovníky v pracovním poměru.
(4) Příslušníku, jehož schopnost k výkonu
služby byla změněna nebo který byl uznán inva-
lidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl
způsoben trestným činem, při služebním zákroku,
při výkonu služby v leteckém provozu, při plnění
zvláštních úkolů uložených služebními orgány ne-
bo při práci s výbušninami, s chemickým, radio-
aktivním, vysoce virulentním, infekčním nebo ji-
ným obdobně nebezpečným materiálem, náleží jed-
norázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně
10 000 Kčs a nejvýše 45 000 Kčs. Jednorázové mi-
mořádné odškodnění náleží za těchto podmínek
též příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby
byla změněna nebo který byl uznán invalidním
v důsledku nemoci z povolání.
§ 90
Jestliže příslušník následkem služebního úra-
zu nebo nemoci z povolání zemřel, je Sbor národ-
ní bezpečnosti povinen v rozsahu, ve kterém za
škodu odpovídá, poskytnout náhradu účelně vy-
naložených nákladů spojených s jeho léčením, ná-
hradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
náhradu nákladů na výživu pozůstalých a jedno-
rázové odškodnění pozůstalých.
§ 91
(1) Náklady spojené s léčením a náklady spo-
jené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady
vynaložil.
Od nákladů spojených s pohřbem se
odečte pohřebné poskytnuté podle předpisů o ne-
mocenské péči.
(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých
náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu posky-
toval nebo byl povinen poskytovat. Při výpočtu
této náhrady se vychází z čistého služebního příj-
mu zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud
není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení
poskytovanými z téhož důvodu. Od těchto dávek
se odečte částka, která odpovídá výši výchovného
poskytovaného dříve na děti.
30
(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých ná-
leží manželu ve výši 3000 Kčs a dítěti, které má
nárok na sirotčí důchod, ve výši 5000 Kčs. V odů-
vodněných případech lze jednorázové odškodnění
pozůstalých v úhrnné výši 3000 Kčs přiznat též
rodičům zemřelého příslušníka.
§ 92
(1) Sbor národní bezpečnosti může výjimečně,
půjde-li o případ zvláštního zřetele hodný, poskyt-
nout manželu, dítěti, které má nárok na sirotčí
důchod, popřípadě rodičům zemřelého příspěvek
ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých,
i když za služební úraz nebo nemoc z povolání
neodpovídá.
(2) Určování výše jednorázového mimořádné-
ho odškodnění upraví a postup služebních orgánů
při projednávání a určování náhrady škody a další
podrobnosti stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky; může těž stanovit potřeb-
né odchylky pro poskytování náhrady za bolest,
a v kterých případech lze poskytnout jednorázové
odškodnění pozůstalých vyšší částkou.
§ 93
Jestliže Sbor národní bezpečnosti poškozené-
mu nahradil škodu, má nárok na náhradu vůči
tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpo-
vídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu
odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poško-
zenému a do výše nároků na náhradu škody podle
občanského zákoníku, pokud nebylo předem do-
hodnuto jinak.
§ 94
Změní-li se podstatně poměry poškozeného,
které byly rozhodující pro určení výše náhrady
škody, může se poškozený i Sbor národní bezpeč-
nosti domáhat změny v úpravě svých práv, po-
případě povinností.
§ 95
Odpovědnost za Škodu na odložených věcech
(1) Sbor národní bezpečnosti odpovídá za ško-
du na věcech, které na jeho pracovištích přísluš-
ník odložil při výkonu služby nebo v přímé sou-
vislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.
(2) Za věci, které příslušníci do služby ob-
vykle nenosí a které nebyly služebním orgánem
převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá Sbor ná-
rodní bezpečnosti jen do částky 1000 Kčs. Jestliže
škoda na těchto věcech byla způsobena jiným pří-
slušníkem nebo pracovníkem činným na pracoviš-
tích Sboru národní bezpečnosti nebo jestliže slu-
žební orgán převzal tyto věci do zvláštní úschovy,
hradí Sbor národní bezpečnosti škodu bez ome-
zení.
31
(3) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpo-
vědnosti zčásti, prokáže-li, že ke škodě došlo též
zaviněným porušením služební povinnosti ze stra-
ny příslušníka.
(4) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže
příslušník ji neohlásil služebnímu orgánu bez zby-
tečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne,
kdy se o škodě dověděl.
§ 96
Odpovědnost za škodu na věci při služebním
zákroku a při mimořádných bezpečnostních
opatřeních
Utrpěl-li příslušník škodu na věci při služeb-
ním zákroku nebo při službě konané k provedení
mimořádných bezpečnostních opatření, odpovídá
za ni Sbor národní bezpečnosti.
§ 97
Odpovědnost při odvracení škody
Příslušník, který při odvracení nebezpečí hro-
zícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící ma-
jetku utrpěl škodu na věci, má nárok vůči Sboru
národní bezpečnosti na její náhradu, jakož i na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže
tento stav sám nevyvolal a počínal si přitom způ-
sobem přiměřeným okolnostem.
Hlava osmá
Skončení služebního poměru
a nároky s ním souvisící
§ 98
Skončení služebního poměru
(1) Služební poměr končí
a) uvolněním,
b) propuštěním,
c) odnětím hodnosti,
d) ztrátou hodnosti,
e) úmrtím příslušníka.
(2) Služební poměr sjednaný na určitou dobu
končí též uplynutím této doby.
§ 99
Uvolnění
(1) Příslušník může být uvolněn ze služebního
poměru jen na svou žádost. Žádost musí být pí-
semná, a Žádá-li příslušník o uvolnění ze závaž-
ných osobních nebo rodinných důvodů, musí být
v ní uveden též důvod pro uvolnění.
(2) Jde-li o uvolnění ze závažných osobních
nebo rodinných důvodů (např. ze zdravotních dů-
32
vodů, proto, že příslušníku vznikne nárok na sta-
robní důchod, proto, že následuje manžela do no-
vého bydliště, proto, že není využíváno jeho kva-
lifikace, u příslušnice těž při uvolnění z důvodu
těhotenství nebo péče o dítě), skončí služební po-
měr uplynutím tří kalendářních měsíců a v ostat-
ních případech uplynutím devíti kalendářních mě-
síců následujících po dni doručení žádosti, pokud
se služební orgán s příslušníkem nedohodne jinak.
(3) Požádal-li příslušník o uvolnění ve zku-
šební době, skončí služební poměr uplynutím jed-
noho kalendářního měsíce následujícího po dni
doručení žádosti, pokud se služební orgán s pří-
slušníkem nedohodne jinak, vždy však nejpozději
uplynutím zkušební doby.
(4) Rozhodnutí o skončení služebního poměru
uvolněním oznámí služební orgán příslušníku do
jednoho měsíce ode dne doručení jeho žádosti. Ne-
učiní-li tak, skončí služební poměr uvolněním ve
lhůtě uvedené v žádosti. Není-li lhůta v žádosti
uvedena, skončí služební poměr uplynutím tří ka-
lendářních měsíců následujících po dni doručení
žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem
nedohodne jinak. Byl-li v žádosti uveden důvod
pro uvolnění, posuzuje se uvolnění jako uvolnění
ze závažných osobních nebo rodinných důvodů.
Propuštění
§ 100
(1) Příslušník může být propuštěn ze služeb-
ního poměru,
a) Jestliže pro něj není v důsledku zásadních or-
ganizačních změn schválených Radou obrany
státu ve Sboru národní bezpečnosti jiné za-
řazení,
b) jestliže je podle posudku lékařské komise ze
zdravotních důvodů trvale neschopný k vý-
konu jakékoliv služby nebo jestliže jeho schop-
nost k výkonu služby je změněna a příslušníka
nelze převést na funkci, jejíž výkon by nebyl
na újmu jeho zdraví,
c) Splňuje-li podmínky nároku na starobní dů-
chod,
d) jestliže byl při služebním hodnocení hodno-
cen jako nevyhovující a není způsobilý zastá-
vat jinou, méně odpovědnou funkci,
e) jestliže porušil služební přísahu, služební po-
vinnost nebo pravomoc veřejného činitele
zvlášť hrubým způsobem a jeho ponechání ve
služebním poměru by bylo na újmu důleži-
tých zájmů služby, nebo
f) jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný
čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
33
(2) O propuštění příslušníka z důvodů uvede-
ných v předchozím odstavci písm. d), e) a f) může
být rozhodnuto pouze do dvou měsíců ode dne,
kdy služební orgán důvod propuštění zjistil, nej-
později však do jednoho roku ode dne, kdy tento
důvod vznikl; v těchto lhůtách musí být rozhod-
nutí příslušníku též oznámeno.
(3) Propuštění příslušníka z některého z dů-
vodů uvedených v odstavci 1 písm. a), b), d) a e)
je služební orgán povinen předem projednat se
zvláštní komisí zřízenou podle § 18 odst. 4.
§ 101
(1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhoto-
veno písemně a musí být v něm uveden důvod pro-
puštění se skutečnostmi jej zakládajícími, jinak je
neplatné.
(2) Při propuštění končí služební poměr uply-
nutím tří kalendářních měsíců, a jde-li o propuš-
tění ve zkušební době, uplynutím jednoho kalen-
dářního měsíce ode dne oznámení rozhodnutí o pro-
puštění, pokud se služební orgán s příslušníkem
nedohodne jinak, vždy však nejpozději uplynutím
zkušební doby.
(3) Jestliže příslušník porušil služební přísa-
hu, služební povinnost nebo pravomoc veřejného
činitele úmyslně nebo jestliže úmyslně spáchal
trestný čin, pro nějž byl pravomocně odsouzen,
lze skončit služební poměr propuštěním podle
§ 100 odst. 1 písm. e) nebo f) dnem oznámení
rozhodnutí o propuštění.
§ 102
Zákaz propuštění v ochranné době
(1) Příslušník nesmí být propuštěn ze služeb-
ního poměru v ochranné době, to je v době,
a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby
pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschop-
nost úmyslně nezpůsobil,
b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo
od povolení lázeňského léčení až do dne jeho
skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo
nemocí z povolání se tato doba prodlužuje
o šest měsíců po propuštění z ústavního oše-
třování,
c) kdy je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon
veřejné funkce, nebo
d) kdy je příslušnice těhotná nebo kdy přísluš-
nice trvale pečuje alespoň o jedno dítě mladší
než jeden rok nebo jde-li o osamělou přísluš-
nici, o dítě mladší než tři roky.
(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na pro-
puštění z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm.
e) a f) a na propuštění ve zkušební době.
34
(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění oznámeno
příslušníku před počátkem ochranné doby a slu-
žební poměr by měl skončit v této době, ochranná
doba se do tříměsíční lhůty uvedené v § 101 odst. 2
nezapočítává, ledaže příslušník prohlásí, že na pro-
dloužení služebního poměru netrvá.
§ 103
Nároky z neplatného skončení služebního poměru
Jestliže bylo na základě odvolání příslušníka
shledáno, že rozhodnutí o skončení služebního po-
měru je neplatné, a příslušník oznámí služebnímu
orgánu, že trvá na dalším výkonu služby, jeho slu-
žební poměr trvá a příslušníku náleží i nadále
všechny dosavadní náležitosti. Netrvá-li příslušník
na dalším výkonu služby, platí, pokud se nedo-
hodne se služebním orgánem jinak, že jeho slu-
žební poměr skončil uvolněním ze závažných osob-
ních důvodů uplynutím tří kalendářních měsíců
následujících po dni oznámení neplatného rozhod-
nutí o skončení služebního poměru.
§ 104
Odnětí a ztráta hodnosti
Byla-li příslušníku odňata hodnost nebo do-
šlo-li u něho ke ztrátě hodnosti na základě roz-
hodnutí soudu, končí jeho služební poměr dnem,
kdy rozhodnutí o odnětí hodnosti nebo o ztrátě
hodnosti nabylo právní moci.
§ 105
Skončení služebního poměru příslušníka přijatého
na určitou dobu
(1) Byl-li příslušník přijat do služebního po-
měru na určitou dobu, končí jeho služební poměr
uplynutím této doby. Pokračuje-li však příslušník
po uplynutí této doby s vědomím služebního orgá-
nu ve výkonu služby, platí, že se tento služební
poměr změnil ve služební poměr na dobu neurči-
tou, pokud se služební orgán s příslušníkem ne
dohodne jinak.
(2) Příslušníka, který byl přijat do služebního
poměru na určitou dobu, lze před uplynutím této
doby uvolnit ze služebního poměru jen ze závaž-
ných osobních nebo rodinných důvodů; propustit
ho lze z důvodů uvedených v § 100 s výjimkou
důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. c).
§ 106
Potvrzení o zaměstnání a služební posudky
(1) Při skončení služebního poměru je služeb-
ní orgán povinen vydat příslušníku posudek o je-
ho služební činnosti a potvrzení o zaměstnání, ve
kterém musí být uvedena zejména doba jeho trvá-
35
ní, dosažená kvalifikace a zda, v jaké výši, v ja-
kém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny ze
služebního příjmu příslušníku srážky.
(2) Podává-li služební orgán jiné organizaci
nebo státnímu orgánu posudek o služební činnosti
příslušníka, musí oznámit jeho obsah příslušníku
a na požádání mu vydat jeho opis.
§ 107
Umísťování v občanském povoláni
(1) Příslušníci, jejichž služební poměr skončil
propuštěním nebo uvolněním ze závažných osob-
ních nebo rodinných důvodů a jimž ke dni skon-
čení služebního poměru nevznikl nárok na sta-
robní nebo invalidní důchod, mají právo požado-
vat, aby jim bylo zabezpečeno umístění v občan-
ském povolání přiměřené jejich vzdělání, praktic-
kým zkušenostem a schopnostem a umožněna pří-
prava pro zvolené občanské povolání péčí státu.
(2) Povinnost zabezpečit příslušníkům umís-
tění a přípravu pro občanské povolání podle před-
chozího odstavce náleží, jde-li o příslušníky v obo-
ru působnosti ministra vnitra Československé so-
cialistické republiky, vládě Československé socia-
listické republiky, a jde-li o ostatní příslušníky,
vládě České socialistické republiky nebo vládě
Slovenské socialistické republiky. Tuto povinnost
plní vlády prostřednictvím ministerstev vnitra;
zúčastněné orgány státní správy plní přitom úkoly
stanovené jim příslušnou vládou.
§ 108
Odchodné
(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil
uvolněním nebo propuštěním, náleží odchodné.
V případech hodných zvláštního zřetele lze od-
chodné též přiznat, skončí-li služební poměr od-
nětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti. Odchodné
nenáleží příslušníku, který po skončení služebního
poměru je přijat do služebního poměru k ozbroje-
ným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.
(2) Odchodné se poskytuje podle délky trvání
služebního poměru a důvodu uvolnění nebo pro-
puštění až do výše šestinásobku hrubého měsíč-
ního služebního příjmu. Bližší podmínky pro po-
skytování odchodného stanoví a určování jeho vý-
še v jednotlivých případech upraví ministr vnitra
Československé socialistické republiky.
§ 109
Platové vyrovnání
(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil
uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných
důvodů nebo propuštěním s výjimkou propuštění
pro odsouzení za úmyslný trestný čin, náleží pla-
36
tové vyrovnání, jestliže jeho služební poměr trval
alespoň deset let a příslušník nepobírá důchod ze
sociálního zabezpečení nebo příspěvek za službu;
za těchto podmínek lze v případech hodných
zvláštního zřetele platové vyrovnání též přiznat,
skončí-li služební poměr uvolněním bez závažných
osobních nebo rodinných důvodů, odnětím hod-
nosti nebo ztrátou hodnosti.
(2) Platové vyrovnání do výše posledního čis-
tého měsíčního služebního příjmu poskytuje Sbor
národní bezpečnosti od nástupu občanského po-
volání, popřípadě od počátku přípravy na toto
povolání, povoleně služebním orgánem, do uply-
nutí dvou let od skončení služebního poměru.
Příspěvek za službu
§ 110
(1) Příspěvek za službu (dále jen "příspěvek")
náleží za podmínek dále uvedených příslušníku,
jehož služební poměr skončil uvolněním nebo pro-
puštěním z některého z důvodů uvedených v § 100
odst. 1 písm. a) až d).
(2) V případech hodných zvláštního zřetele lze
příspěvek též přiznat, skončí-li služební poměr
propuštěním z jiných důvodů, než které jsou uve-
deny v předchozím odstavci, nebo skončí-li odně-
tím hodnosti nebo ztrátou hodnosti.
(3) Příspěvek se neposkytne, popřípadě jeho
výplata se zastaví, jestliže příslušník je znovu při-
jat do služebního poměru nebo je přijat do slu-
žebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke Sbo-
ru nápravné výchovy.
(4) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60
let.
§ 111
(1) Příspěvek činí
a) 20 % služebního příjmu, jestliže příslušník
konal službu ve Sboru národní bezpečnosti po
dobu nejméně 15 let a dosáhl věku alespoň
40 let, a pokud jde o výkonného letce nebo
o příslušníka ve funkci zvláštní povahy nebo
zvláštního stupně nebezpečnosti, bez ohledu
na věk;
b) 30% služebního příjmu, jestliže příslušník ko-
nal službu ve Sboru národní bezpečnosti po
dobu nejméně 20 let nebo ji konal po dobu
kratší, ale podílel se na intenzívní výstavbě
Sboru národní bezpečnosti a dosáhl věku ale-
spoň 45 let.
(2) Příspěvek podle předchozího odstavce ne-
smí však překročit částku odpovídající maximální
výši částečného Invalidního důchodu účastníků
odboje.
37
(3) Příspěvek se zvyšuje účastníkům odboje;
o toto zvýšení může být překročena hranice sta-
novená v odstavci 2.
§ 112
Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého
měsíčního služebního příjmu příslušníka před
skončením služebního poměru nebo, jestliže je to
pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého
měsíčního služebního příjmu za posledních pět
kalendářních roků před skončením služebního
poměru.
§ 113
(1) Při souběhu příspěvku s výdělkem krátí
se příspěvek o částku, o kterou součet příspěvku
a hrubého měsíčního výdělku přesahuje výši slu-
žebního příjmu, z něhož byl příspěvek vyměřen.
(2) Při souběhu nároku na příspěvek a na sta-
robní nebo invalidní (částečný invalidní] důchod
podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží
oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo
příspěvek.
§ 114
(1) Rozsah zvýšení příspěvku účastníkům odboje
podle § 111 odst. 3 a podrobnosti o poskytování
příspěvku stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky.
(2) Ministři vnitra mohou odstraňovat tvrdosti,
které by se vyskytly při provádění předchozích
ustanovení o příspěvku.
(3) Vláda Československé socialistické repub-
liky může se zřetelem k vývoji životních nákladů
stanovit k příspěvku zvláštní přídavek, popřípadě
upravit pro oprávněné způsob krácení příspěvku
výhodněji.
§ 115
Úmrtné
Skončí-li služební poměr úmrtím příslušníka,
náleží pozůstalým úmrtné. Výši úmrtného a okruh
pozůstalých, kterým úmrtné náleží, stanoví mi-
nistr vnitra Československé socialistické repub-
liky. Nároky pozůstalých podle § 90 zůstávají ne-
dotčeny.
Hlava devátá
Odvolání a řízení o odvolání
§ 116
Odvolání
(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu (§ 127)
může příslušník podat odvolání do 15 dnů, a jde-li
o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského
trestu nebo o propuštění ve zkušební době, do
sedmi dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvo-
lání může příslušník podat též proti služebnímu
38
hodnocení, potvrzení o zaměstnání a služebnímu
posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich
obsahem seznámen. Odvolání se podává u služeb-
ního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně
nebo ústně do protokolu.
(2) Podání odvolání nemá odkladný účinek
s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení
kázeňského trestu nebo o náhradě škody.
(3) Nejde-li o odvolání proti rozhodnutí o ulo-
žení kázeňského trestu, může služební orgán, kte-
rý napadené rozhodnutí vydal, odvolání sám vy-
hovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nej-
později však do 30 dnů od podání odvolání, před-
ložit odvolání orgánu příslušnému k rozhodnutí
o odvolání (dále jen "odvolací orgán").
§ 117
Odvolací orgán
(1) Odvolacími orgány jsou:
a) nadřízený služební orgán,
b) ministři vnitra, jde-li o odvolání proti roz-
hodnutím jimi vydaným.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout
o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději
však do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po
předchozím projednání v poradní komisi. Neby-
lo-li možno rozhodnout v této lhůtě, musí být pří-
slušník uvědomen o důvodech, pro které nemohlo
být rozhodnuto, a musí mu být sdělena doba, bě-
hem níž se o odvolání rozhodne.
§ 118
Poradní komise
(1) Poradní komise se skládá z předsedy, jeho
zástupce a z dalších nejméně sedmi členů. Odvo-
lání projednávají poradní komise v senátech, kte-
ré určí její předseda; senáty musí být nejméně
tříčlenné.
(2) Členem poradní komise může být přísluš-
ník, který je příkladem v plnění služebních po-
vinností a má dostatečně znalosti a zkušenosti
pro řádný výkon této funkce.
(3) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen
člen, u něhož s ohledem na jeho vztah k projed-
návané věci nebo k účastníku lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen komise
z jednání v senátu vyloučen, rozhoduje její před-
seda.
(4) Poradní komise zřizují a předsedu, zá-
stupce a další členy jmenují v oborech své pů-
sobnosti ministři vnitra; přihlížejí přitom zejména
k organizačnímu uspořádání Sboru národní bez-
pečnosti.
39
Řízení o odvolání
§ 119
Odvolací orgán je povinen zjistit přesně a
úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opa-
třit potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom
musí být příslušníku dána možnost k těmto pod-
kladům se vyjádřit.
§ 120
Rozhodnutí odvolacího orgánu musí být vy-
hotoveno písemně a doručeno účastníkům řízení.
Rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a
poučení o tom, že toto rozhodnutí je konečné.
§ 121
(1) Pokud příslušník v důsledku nesprávného
poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal
odvolání po uplynutí zákonem stanovené lhůty
nebo u nepříslušného služebního nebo odvolacího
orgánu, má se za to, že jej podal včas a u přísluš-
ného orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do tří
měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí ozná-
meno.
(2) Odvolací orgán může prominout zmeškání
lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů,
příslušník o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy
pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
§ 122
Ministr vnitra Československé socialistické
republiky podrobněji upraví řízení o odvolání.
§ 123
Pravomocné rozhodnutí
(1) Rozhodnutí služebního orgánu, proti ně-
muž již nelze podat odvolání, a rozhodnutí odvo-
lacího orgánu nabývá právní moci a je závazné
pro účastníky řízení i pro všechny orgány.
(2) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě po-
vinnost k peněžitému plnění uložená pravomoc-
ným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat též
soudního výkonu tohoto rozhodnutí.
Mimořádné opravné prostředky
§ 124
(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné roz-
hodnutí odvolacího orgánu je v rozporu s práv-
ními předpisy, může být zrušeno ministrem vnitra.
Ministr vnitra rozhodne ve věci samé.
(2) Návrh na zrušení pravomocného rozhod-
nutí týkajícího se skončení služebního poměru
může podat jen příslušník, v ostatních případech
služební orgán nebo příslušník. Ministr vnitra
může zrušit pravomocné rozhodnutí do tří let od
nabytí právní moci.
40
§ 125
(1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádně
závažné okolnosti, kterých účastník řízení nemohl
bez své viny použít v opravném řízení a které odů-
vodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho
prospěch, může odvolací orgán na jeho návrh
zrušit své pravomocné rozhodnutí. Z týchž důvodů
a za týchž podmínek může též služební orgán zru-
šit své pravomocné rozhodnutí, navrhne-li to pří-
slušník, jehož se rozhodnutí týká; nevyhoví-li slu-
žební orgán návrhu příslušníka, je povinen před-
ložit návrh s odůvodněním svého stanoviska k roz-
hodnutí odvolacímu orgánu.
(2) Orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne
ve věci samé.
(3) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstav-
ce 1 může navrhovatel podat pouze do tří měsíců
ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvod-
ňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do
tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.
ČÁST DRUHÁ
SLUŽEBNÍ POMĚR PŘÍSLUŠNÍKU SBORU
NÁPRAVNÉ VÝCHOVY
§ 126
Ustanovení tohoto zákona se vztahují též na
služební poměr příslušníků Sborů nápravné výcho-
vy s těmito odchylkami:
a) kde se v tomto zákoně mluví o Sboru národní
bezpečnosti, rozumějí se jím Sbory nápravné
výchovy;
b) působnost, která podle tohoto zákona přísluší
ministru vnitra Československé socialistické
republiky a ministru vnitra České socialistické
republiky nebo Slovenské socialistické repub-
liky, přísluší ministrům spravedlnosti České
socialistické republiky a Slovenské socialis-
tické republiky;
c) příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou ve
služebním poměru k Sboru nápravné výchovy
České socialistické republiky nebo k Sboru ná-
pravné výchovy Slovenské socialistické repub-
liky; právní úkony podle tohoto zákona činí
ministři spravedlnosti České socialistické re-
publiky a Slovenské socialistické republiky
v oborech své působnosti a v rozsahu jimi sta-
noveném orgány Sborů nápravně výchovy.
ČÁST TŘETÍ
SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 127
Právní úkon
(1) Právní úkon (rozhodnutí služebních orgá-
nů o přijetí uchazeče do služebního poměru, do-