14
§ 48
(1) Federálnímu výboru pro dopravu přísluší:
a) vydávat předpisy podle zákona o civilním le-
tectví; *)
b) plnit mezinárodní a společné funkce leteckého
úřadu ČSSR, zahrnující uznávání leteckých do-
kladů pro letecký personál a techniku v mezi-
národních stycích, zajišťování odborného šet-
ření leteckých nehod v mezinárodním provozu,
stanovení opatření k jednotnému používání čs.
vzdušného prostoru pro civilní letectví a vy-
konávání dalších činností s tím souvisících. **)
(2) Federálnímu výboru pro dopravu je podří-
zen Československý letecký úřad, který jako fede-
rální orgán státní správy plní mezinárodní a spo-
lečné funkce v civilním letectví podle odstavce
1
písm. b), a to v rozsahu stanoveném Federálním
výborem pro dopravu.
§ 49
Federální výbor pro dopravu vydává předpisy
podle zákona o námořní plavbě a plní funkce
námořního úřadu ČSSR, zejména vede námořní
rejstřík, uděluje právo plout pod československou
vlajkou a vykonává státní dozor v oboru námořní
plavby. ***)
Federální výbor pro pošty a telekomunikace
§ 50
(1) Federální výbor pro pošty a telekomuni-
kace zpracovává a předkládá vládě návrh koncep-
ce rozvoje soustavy pošt a telekomunikací.
(2) Federální výbor pro pošty a telekomuni-
kace
a) zpracovává a sleduje odvětvové výzkumné pro-
gramy financované ze státního rozpočtu fe-
derace,
b) navrhuje vládě ČSSR vybrané akce, které jsou
důležité pro celou federaci a na které mají
být poskytnuty dotace a subvence ze státního
rozpočtu federace.
§51
(1) Federální výbor pro pošty a telekomuni-
kace
a) vydává pravidla poštovního provozu a pravidla
pro zařazování technických zařízení do poš-
tovní sítě;
*) § 2 a 67 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví
**) § 2, 11, 13, 14, 16, 30, 31, 40, 42 45, 47, 51, 52, 63, 64 a 66 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví.
Úmluva o mezinárodním civilním letectví (č. 147/1947 Sb. ). Dvoustranné mezistátní dohody o letecké do-
pravě
***) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě
15
b) vydává pravidla telekomunikačního provozu,
pravidla pro zařazování technických zařízení
do sítí, pravidla pro hospodaření s telekomuni-
kačními okruhy a s rádiovým spektrem a sta-
noví podmínky pro získání oprávnění k ob-
sluze vysílacích rádiových stanic;
c) stanoví zásady k jednotnému provádění státní
inspekce telekomunikací a státního odborného
technického dozoru na úseku pošt a telekomu-
nikací. *)
(2) Federální výbor pro pošty a telekomuni-
kace
a) upravuje vydávání poštovních známek a jiných
poštovních cenin a výkon státního dozoru nad
jejich tiskem;
b) přiděluje rádiové kmitočty v případech vyža-
dujících mezinárodní koordinací, vydává po-
volení na radiostanice cizích diplomatických
úřadů v ČSSR a na palubní radiostanice s me-
zinárodním provozním oprávněním a vydává
mezinárodně platná oprávnění k obsluze vysí-
lacích rádiových stanic.
Federální výbor pro tisk a informace
§ 52
(1) Federální výbor pro tisk a informace zpra-
covává a předkládá vládě ČSSR návrh zásad státní
politiky na úseku tisku a jiných informačních pro-
středků, koordinuje její provádění a podílí se
v rámci působnosti federace na řešení materiálních
podmínek rozvoje hromadných informačních pro-
středků.
(2) Federální výbor pro tisk a informace
a) organizuje poskytování informací o ČSSR a
o činnosti federálních orgánů;
b) plní úkoly ústředního orgánu státní správy
vůči organizacím a zařízením zřízeným k šíření
informací za federaci.
§ 53
Federální výbor pro tisk a informace
a) dbá o součinnost příslušných orgánů republik
a jejich organizací a zařízení při šíření infor-
mací;
b) sleduje uplatnění důležitých zájmů vnitřní a
zahraniční politiky federace na úseku tisku
a jiných informačních prostředků a projednává
je s příslušnými orgány republik.
*) Poštovní zákon č. 222/1946 Sb.
Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích
16
Část třetí
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 54
(1) Podrobnější vymezení úkolů federálních mi-
nisterstev a federálních výborů, zásad jejich čin-
nosti a organizace upraví statuty, které schvaluje
vláda ČSSR.
(2) Vláda ČSSR stanoví v dohodě s vládou ČSR
a vládou SSR, které ústavy a zařízení (rozpočtové
a příspěvkové organizace) budou podřízeny jed-
notlivým federálním ministerstvům a federálním
výborům.
§ 55
Federální ministerstva a federální výbory
dbají, aby stavy jejich pracovníků se přiměřené
skládaly z občanů obou republik a vytvářejí pro to
všestranné podmínky.
§ 56
Působnost podle § 393 hospodářského zákoníku
č. 109/1964 Sb. vydávat podrobnější předpisy o pod-
nikovém rejstříku a o způsobu vedení rejstříků
obchodních a společenstevních vykonává vláda
ČSSR.
§ 57
Vláda ČSSR stanoví zásady pro určení odpisů
ze základních prostředků; na jejich základě vydají
předpisy o těchto odpisech příslušné orgány obou
republik (§ 57 odst. 4 a § 391 odst. 2 hospodář-
ského zákoníku č. 109/1964 Sb. ).
§ 58
Působnost podle § 35 odst. 2 zákona č. 30/
1968 Sb., o státním zkušebnictví, vydávat předpisy
o zkoušení drahých kovů se přenáší na Úřad pro
normalizaci a měření.
§ 59
Zrušují se tyto předpisy, popř. dosud jejich
nezrušené části:
1. ústavní dekret č. 1/1945 Sb., o nové organi-
zaci vlády a ministerstev v době přechodné,
2. vládní nařízení č. 74/1951 Sb., kterým se
zřizují ministerstva,
3. vládní nařízení č. 19/1956 Sb., o zrušení ně-
kterých ministerstev a ústředních orgánů státní
správy,
4. zákonné opatření č. 3/1963 Sb., o nové or-
ganizaci ústředního řízení v odvětvi paliv, energe-
tiky, dopravy a spojů,
5. zákon č. 115/1965 Sb., o změnách v organi-
zaci a působnosti některých odvětvových ústřed-
ních orgánů,
17
6. zákonné opatření č. 1/1967 Sb., o změnách
v organizaci a působnosti některých ústředních
orgánů, s výjimkou § 8 odst. 2 a § 11,
7. zákon č. 29/1967 Sb., o zřízení a působnosti
ministerstva zemědělství a výživy,
8. zákonné opatření č. 81/1967 Sb., kterým se
rozšiřuje působnost ministerstva hornictví,
9. zákon č. 53/1968 Sb., o změnách v organizaci
a působnosti některých ústředních orgánů, s vý-
jimkou § 5, 6, 12, 17, 18 a 22.
§ 60
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
18
K § 34 zákona č. /1969 Sb.
Seznam
surovin, výrobků a služeb, jejichž ceny určuje Federální výbor pro ceny
Část I Stanovení cen
A. Velkoobchodní ceny
1. elektrická energie
2. energetické uhlí
3. koksovatelné uhlí
4. plynná paliva
5. topně oleje
B. letadla
7. výrobky vojenské techniky
8. poštovní a telekomunikační tarify
B. Nákupní ceny
9. pšenice
10. žito
11. ječmen sladovnický
12. cukrovka
13. chmel
14. jatečný skot
15. jatečná prasata
16. mléko
C. Maloobchodní ceny
17. hovězí přední čtvrť I. a II. jakost
18. hovězí zadní čtvrť s bokem I. a II. jakost
19. vepřový předek s plecí a kolenem
20. vepřová kýta s kostí pro výsek
21. mléko konzumní 2 % a 3, 5 %
22. máslo čerstvé
23. mouka pšeničná hladká T 650
24. mouka pšeničná hrubá T 450
25. chléb konzumní
26. tukově pšeničné rohlíky a housky běžné
27. cukr krystalový
28. cukr kostkový
29. jedlý olej stolní
30. osobní automobily
31. pohonné látky včetně topné nafty
32. hnědé uhlí
33. plynná paliva
34. elektřina
Část II Stanovení cenové úrovní
A. Velkoobchodní ceny
1. železně a manganové rudy
2. suroviny neželezných kovů
3. kovy neželezné a ušlechtilé
4. profilová ocel
5. plechy
6. trubky
7. pásová ocel válcovaná za studena
8. tažená ocel
a tažený drát
10. tenkostěnné profily
11. obráběcí stroje
12. tvářecí stroje
13. traktory
14. zemědělské stroje
15. nákladní automobily
16. autobusy
17. elektrické lokomotivy
18. motorové lokomotivy
19. kolejová vozidla pro osobní dopravu
20. kolejová vozidla pro nákladní dopravu
21. textilní stroje
22. ropa
23. pohonné hmoty
24. kaučuk přírodní a syntetický
25. nerostné suroviny pro chemický průmysl
26. vlákna přírodní a chemická
27. surové dřiví jehličnaté
28. surové hověziny
29. olejnatá semena
30. pokrutiny
31. rostlinné surové oleje a živočišné tuky
32. rybí moučka
33. cement
34. dopravní tarify kromě vodní dopravy
B. Maloobchodní ceny
35. nájemné z bytových prostorů
36. dopravní tarify kromě vodní a městské dopravy
37. poštovní a telekomunikační tarify
19
Důvodová zpráva
Předložený návrh zákona navazuje na ústavní
zákon o zřízení federálních ministerstev a federál-
ních výboru. Rozvádí jeho čl. 3, který stanoví, že
federální ministerstva a federální výbory jako
ústřední orgány státní správy ČSSR plní úkoly ve
věcech patřících do působnosti ČSSR.
Účelem navrhovaného zákona je podrobněji vy-
mezit působnost federálních ministerstev a federál-
ních výborů, a to v těchto směrech:
- na horizontální úrovni, mezi federálními mi-
nisterstvy a federálními výbory navzájem i pokud
jde o stanovení jejich povinnosti vůči federální
vládě,
- po vertikální linii, ve vztazích k příslušným
orgánům republik,
- obecné, z hlediska vydávání prováděcích
obecně závazných právních předpisů.
Návrh zákona navazuje na právní stav vytvo-
řený ústavním zákonem o čs. federaci. Až na vý-
jimky nezakládá novou působnost státních orgánů,
ani ji věcně nemění, ale především z působnosti,
kterou právní řád svěřil ústředním orgánům státní
správy, uvádí tu působnost, kterou napříště budou
vykonávat federální orgány; zejména ve smyslu
čl. 144 odst. 2 ústavního zákona o československé
federaci stanoví, která zmocnění, oprávnění a jiné
pravomoci náležejí jednotlivým federálním minis-
terstvům a federálním výborům.
V této souvislosti je nutno poukázat na cha-
rakteristický rys zákona, podle něhož se federální
ministerstva a federální výbory mají zaměřit na
koncepční a normativní činnost; běžnými úkoly
státní správy, popř. přímými vztahy k podnikatel-
sko-hospodářské sféře se pověřují jen tehdy, jde-li
o výlučnou působnost federace nebo jde-li o takové
úkoly z oblasti společné působnosti, které podle své
povahy nemohou být obstarávány orgány republik.
S výjimkou těchto případů budou všechny běžné
úkoly státní správy vykonávat ministerstva a jiné
orgány státní správy republik.
Zákon je pojat tak, aby dával odpověď na otáz-
ku, které federální orgány jsou příslušné k plnění
úkolů státní správy, patřících do působnosti ČSSR
podle čl. 7 až 28 ústavního zákona o českosloven-
ské federaci. Jestliže jde o pravomoc federální
vlády, uvádí se, které federální ministerstvo nebo
který federální výbor se pověřuje přípravou opa-
tření federální vlády v těchto věcech. Tímto vyme-
zením působnosti jednotlivých federálních orgánů
se zároveň stanoví i jejich odpovědnost za sou-
stavné a cílevědomé zabezpečování úkolů federace.
K jednotlivým částem návrhu zákona se uvádí:
K části první: Obecná ustanovení
V této části jsou shrnuta ustanovení, která se
vztahuji na všechna federální ministerstva a fede-
rální výbory. Především se charakterizuje jejich
poslání, kterým je výkon státní správy, opírající se
o spojení analytické a koncepční činnosti.
Podrobněji se rozvádějí práva a povinnosti fe-
derálních ministerstev a federálních výborů při
zabezpečování základních úkolů federace (plán,
rozpočet a další opatření hospodářské politiky,
zákonodárství a jiná normativní činnost, rozvíjení
mezistátních styků a mezinárodní spolupráce, za-
bezpečování
obranné schopnosti země).
Ve smyslu závěrů prosincového zasedání Ná-
rodního shromáždění z roku 1968 se stanoví povin-
nost vlády ČSSR, federálních ministerstev a federál-
ních výborů, aby při plnění svých úkolů přihlížely
k potřebám těch úseků, které patří do výlučné pů-
sobnosti republik, a aby dbaly v dohodě s orgány
obou republik o jejich souladný rozvoj. Sleduje se
tím, aby potřeby tzv. terciální sféry, popř. i jiných
úseků, pro něž není na úrovni federace zřízen
korespondující orgán (zdravotnictví, školství, kul-
tura atd.
), nebyly v činnosti federálních orgánů
opomíjeny (při přípravě návrhů na dotace a sub-
vence ze státního rozpočtu federace, při provádění
zahraničního obchodu, při uskutečňování mzdově
politických opatření apod. ).
V dalších ustanoveních obecné části se stanoví
zásady soustavného pracovního styku federálních
ministerstev a federálních výborů s příslušnými
orgány obou republik a zásady součinnosti při
plnění úkolů se zájmovými organizacemi a odbor-
nými kruhy.
Vztahy mezi federálními ministerstvy a fede-
rálními výbory se opírají o zásadu rovnoprávného
postavení těchto orgánů v soustavě federální státní
správy. Z tohoto hlediska je proto třeba přistupovat
k ustanovením zákona, kde se uvádějí koordinační
funkce některého orgánu [např. federálního minis-
terstva financí], nebo kde se hovoří o tom, že ně-
který orgán (např. federální ministerstvo pláno-
vání) stanoví, jaké podklady jsou mu ostatní orgá-
ny povinny předkládat.
Ustanovení § 10 zdůrazňuje zásadu zákonnosti,
která musí ovládat veškerou činnost orgánů socia-
listického státu. Nelze je chápat tak, že by mohla
bránit nejrůznějším formám rozvíjení činnosti stát-
ních orgánů v souladu se zákonem.
20
K části druhé: Zvláštní ustanovení
Úpravou působností se odlišují jednak minis-
terstva z oblasti výlučné působnosti federace, jed-
nak federální ministerstva a federální výbory z ob-
lasti společné působnosti. U ministerstev z oblasti
výlučné působnosti federace nedochází totiž k děl-
bě dosavadní působnosti ve vztahu k republikám;
tato ministerstva vykonávají nadále veškerou pů-
sobnost, kterou jim dosavadní právní řád svěřil.
Ministerstvo zahraničních věcí především za-
bezpečuje provádění jednotné zahraniční politiky,
řídí a koordinuje všechnu činnost, která se týká
OSN, jejích orgánů i mezinárodních odborných
organizací jak vládní, tak i nevládní povahy.
Dále ministerstvo dbá, aby mezinárodní smlou-
vy byly sjednávány v souladu s čs. zahraničně
politickými zájmy a aby byly řádné předkládány
k ústavnímu projednávání. Přitom koordinuje jejich
přípravu a spoluodpovídá za její úroveň, pokud
tato příprava mu přímo nepřísluší.
Návrh zákona vychází ze zásady vyjádřené
v ústavním zákoně o čs. federaci, že navazování
mezinárodních vztahů (sjednávání mezinárodních
smluv a zastupování ČSSR v mezinárodních organi-
zacích) patří do výlučné působnosti federace.
V oblasti politické zabezpečuje tyto vztahy mi-
nisterstvo zahraničních věcí, v dalších úsecích, kde
vystupuje do popředí odborná stránka, uskuteč-
ňují tyto vztahy ostatní federální ústřední orgány
státní správy, přičemž i tu přísluší ministerstvu
zahraničních věcí zabezpečovat obecné politické
zájmy ČSSR. Podrobněji vztahy mezi ministerstvem
zahraničních věcí a ostatními federálními ústřed-
ními orgány i jejich povinnosti vůči vládě ČSSR
upravuje vláda ČSSR svými opatřeními.
Ve věcech, které patří do výlučné působnosti
republik (školství, kultura, věda, zdravotnictví,
lesní a vodní hospodářství atd. ) a pro něž tedy není
zřízen žádný federální odborný orgán, zabezpečuje
mezinárodní vztahy ministerstvo zahraničních věcí.
Postupuje přitom, zejména při přebírání mezinárod-
ních závazků, v těsné součinnosti 9 příslušnými
ústředními orgány republik. V duchu ústavních
zásad ministerstvo zahraničních věcí v praxi dbá
o to, aby za členy delegací pro mezinárodní jed-
nání v uvedených otázkách byli vybíráni předsta-
vitelé obou republik; i ti ovšem v takovém případě
se řídí směrnicemi vlády ČSSR a. vystupují nave-
nek jako představitelé ČSSR.
Ministerstvo vykonává také některé správní
agendy, a to podle vládního nařízení č. 31/1951 Sb.,
o styku státních úřadů a jiných orgánů s úřady
a orgány cizích států, podle vládního nařízení
č. 32/1951 Sb., o zřízení Správy služeb diplomatic-
kému sboru, podle zákona č. 63/1965 Sb., o cestov-
ních dokladech, a podle § 24 tiskového zákona
č. 81/1966 Sb., ve věci povolování akreditace pra-
covníků zahraničních zpravodajských agentur a
stálých zahraničních zpravodajů.
Ministerstvo národní obrany je ústředním or-
gánem pro zabezpečování obrany ČSSR; přitom sou-
časně je orgánem pro řízení a velení Českosloven-
ské lidové armády. V důsledku toho je jeho součástí
i generální štáb Čs. lidové armády.
Z tohoto hlediska se v návrhu rozlišují funkce,
které plní ministerstvo na úseku obrany vůbec,
dále ve vztahu k Čs. lidové armádě a nakonec ve
vztahu k obyvatelstvu. Jde o působnost podle zá-
kona č. 40/1961 Sb., o obraně ČSSR, a na něj na-
vazujících předpisů, podle branného zákona č. 92/
1949 Sb., ve znění zákona č. 19/1958 Sb., podle zá-
kona č. 169/1949 Sb., o vojenských Újezdech, podle
zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení
příslušníků ozbrojených sil, ve znění zákona č. 76/
1959 Sb. atd.
Předpokládá se, že povinnosti ministerstva
vůči Radě obrany státu upraví zákon, který má být
vydán podle ústavního zákona o Radě obrany státu.
Oprava působnosti federálního ministerstva
vnitra vychází jednak ze zákona č. 166/1968 Sb.,
o vymezení působnosti ČSSR ve věcech vnitřního
pořádku a bezpečnosti, jednak z některých usta-
novení ústavního zákona o československé federaci
a dále pak z některých ustanovení jednotlivých zá-
konů, jimiž byla vymezena působnost bývalého mi-
nisterstva vnitra na různých úsecích státní správy.
Ustanovení § 16 stanoví, že z dosavadního jed-
notného Sboru národní bezpečnosti budou dohodou
mezi ministry vnitra ČSSR, ČSR a SSR vyčleněny
některé jeho útvary a složky, které budou plnit
úkoly při ochraně ČSSR a při ochraně federálních
orgánů a institucí, jak to stanoví zákon č. 166/
1968 Sb. v § 1, písm. b). Příslušníci těchto útvarů
a složek budou podřízení federálnímu ministru
vnitra, který nad nimi vykonává kázeňskou pravo-
moc, rozhoduje o jejich služebním poměru, finanč-
ním, materiálním a sociálním zabezpečení apod.
podle příslušných zákonů.
Rozhodujícím kritériem pro vyčlenění federál-
ních složek ozbrojených bezpečnostních sborů je
vymezení pravomoci federálních a republikových
orgánů těchto sborů.
V § 17 písm. a) se svěřuje federálnímu minis-
terstvu vnitra vydávání prováděcích předpisů podle
zákonů upravujících postavení, oprávnění a ostatní
poměry ozbrojených bezpečnostních sborů (čl. 27
odst. 1 ústavního zákona o čs. federaci). Jde pře-
devším o předpisy, jimiž by byl zabezpečen jed-
21
notný výkon služby v bezpečnostních sborech ať již
republikových nebo federálních. Tyto předpisy
odborně metodické a odborně technické povahy
budou závazné pro všechny bezpečnostní složky,
které podle nich provádějí výkon služby. Předpo-
kládá se, že federální ministerstvo vnitra bude vy-
dávat tyto předpisy i v případech, kdy jejich kon-
krétní provádění bude spadat do pravomoci repub-
likových bezpečnostních složek.
Vedle předpisů upravujících jednotný výkon
služby bude federální ministerstvo vnitra vydávat
i předpisy, jimiž bude upraveno jednotné právní,
společenské a sociální postavení všech příslušníků
ozbrojených bezpečnostních sborů.
Příprava všech uvedených předpisů bude po-
chopitelně organizována v úzké součinnosti s mi-
nisterstvy vnitra obou republik.
Na základě ustanovení § 17 písm. b) a c) bude
federální ministerstvo vnitra poskytovat služby
ministerstvům vnitra republik na různých úsecích
činnosti bezpečnostních složek. Poskytování těchto
služeb je nezbytně nutné pro efektivní výkon bez-
pečnostní služby (celostátní pátrání, operativně tak-
tická a operativně technická evidence a statistika)
a povede též k účelné koncentraci sil a prostředků
vynakládaných na modernizaci a zkvalitnění této
činnosti (výzkum kriminalistické techniky a taktiky,
rozvoj telekomunikačních zařízení apod. ). Rozsah
této činnosti federálního ministerstva vnitra je do
značné míry závislý na potřebách a požadavcích
ministerstev vnitra obou republik, s nimiž budou
také dohodnuty konkrétní a pružné formy součin-
nosti na tomto úseku.
Ve federálním ministerstvu vnitra bude pře-
vážná část úkolů vyplývajících z této působnosti
zabezpečována federální kriminální ústřednou jako
výkonným útvarem podřízeným ministerstvu vnitra
ČSSR.
Působnost federálního ministerstva vnitra uve-
dená v § 18 vyplývá ze zákona č. 166/1968 Sb. a
z některých dalších zákonů. Jde o činnosti, které
mají buď federální význam (hranice, státní sym-
boly ČSSR) nebo podle své povahy nemohou být
vykonávány orgány republik (federální spolky) a
nebo vyžadují jednotnou úpravu na celém území
federace, i když jejich vlastní výkon bude v kom-
petenci národních orgánů (agenda pobytu cizinců,
pravidla silničního provozu, vedení evidence oby-
vatel).
Řízení civilní obrany zůstává podle § 19 v pů-
sobnosti federálního ministerstva vnitra. Složka
CO tvoří součást obranného systému ČSSR (zák.
č. 40/1961 Sb. ) a její řízení a zabezpečování patří
proto ve smyslu ustanovení čl. 7 odst. 1, písm. b)
ústavního zákona o čs. federaci do výlučné pů-
sobnosti ČSSR.
Na této situaci nemění nic skutečnost, že došlo
k vytvoření republikových štábů CO na minister-
stvech vnitra ČSR a SSR a i nadále zůstávají za-
chovány štáby CO na národních výborech. Tyto
orgány, tvořící spolu s vojsky civilní obrany sy-
stém CO, jsou řízeny federálním ministerstvem
vnitra, respektive jemu podřízeným štábem CO
ČSSR.
Ustanovení o působnosti federálního minister-
stva plánování vycházejí jednak z nových zásad
pro plánování rozvoje hospodářství ČSSR, jednak
z požadavků vyplývajících z federativního státo-
právního uspořádání a z uznání národních eko-
nomik.
Návrh vychází z ustanovení ústavního zákona
o československé federaci, zejména čl. 4, čl. 10,
čl. 36 písm. d), čl. 42 odst 2 písm. b) a c), čl. 77
písm. e) a f), čl. 107 odst. 1 písm. d) a čl. 137
písm. e) a f). Problematiku plánování řeší návrh
pouze rámcově, protože ve smyslu čl. 10 odst. 4
ústavního zákona o československé federaci se při-
pravuje návrh zákona Federálního shromáždění
o hospodářském plánování. Tento zákon upraví:
a) soustavu hospodářských plánů, vymezení
jejich funkcí a postavení a zásady jejich tvorby;
b) zásady organizování plánovacích prací;
c) práva a povinnosti subjektů účastnících se
hospodářského plánování.
Protože plány rozvoje hospodářství ČSSR (fe-
derální plány) se zabývají otázkami, které jsou
předmětem zájmu federace i obou republik, je
nutná úzká spolupráce plánovacích orgánů (minis-
terstev plánování) při organizování celého pláno-
vacího procesu, jehož výsledkem jsou jednak fe-
derální plány, jednak plány republik. Národohos-
podářské plány jsou výsledkem kolektivní práce
federálních ústředních orgánů státní správy a
ústředních orgánů republik. Tyto orgány v průběhu
plánovacích prací provádějí konfrontaci svých
koncepcí a názorů a objektivně vyjadřují důsledky
variant předložených k výběru rozhodujícím or-
gánům.
Federální ministerstvo plánování odpovídá vlá-
du ČSSR za zpracování a předložení národohospo-
dářských plánů, jakož i za časovou, metodologickou
a věcnou koordinaci jejich přípravy. Účast jednot-
livých federálních ústředních orgánů na plánova-
cím procesu v zásadním pojetí upravuje tento
zákon a v podrobnostech zmíněný zákon o hospo-
dářském plánování.
Pojetí národohospodářského plánu vychází
z principu, že provádění účinné státní hospodářské
politiky musí vycházet ze stanovených cílů budou-
cího rozvoje hospodářství socialistického státu a
socialistické společnosti (hospodářských, politic-
kých, popřípadě i jiných cílů a že musí být zajíš-
22
těna vzájemná i vnitřní koordinace cílů, cest a hos-
podářskopolitických opatření, nezbytných k jejich
splnění. Celý tento proces stanovení vzájemně
i vnitřně koordinovaných cílů budoucího rozvoje
hospodářství a odpovídajících (a možných] cest
a nezbytných (a přípustných) hospodářských zá-
sahů státu směřujících k jejich splnění tvoří obsah
národohospodářského plánování. Tyto úkoly nemo-
hou zajišťovat pouze specializované ústřední plá-
novací orgány (federální ministerstvo plánování a
ministerstva plánování ČSR a SSR); národohospo-
dářské plánování je nutno chápat jako proces,
kterého se plně zúčastní nejen uvedené plánovací
orgány, ale i všechny ústřední orgány, jmenovitě
pak orgány odpovědné za jednotlivě nástroje eko-
nomické politiky (tj. finanční a cenové orgány,
orgány odpovědné za mzdovou a zahraniční ob-
chodní politiku, emisní banka apod. ), mezi nimiž
v rámci kooperace dochází k ujasňování a koordi-
naci cílů i hospodářskopolitických opatření a cest
k jejich realizaci. Přitom je zřejmé, že význam a
charakter jejich účasti musí být různý u jednotli-
vých druhů plánování (dlouhodobého, střednědo-
bého)
a v přípravě krátkodobé ekonomické poli-
tiky.
Subjektem plánování nejsou jen orgány cen-
trálního řízení (federální a republik), ale i oblastní
orgány (národní výbory), podniky a ostatní orga-
nizace.
Hospodářské plánování i těchto subjektů spo-
čívá ve vzájemně i vnitřně koordinovaném stano-
vení cílů jejich budoucí hospodářské aktivity,
odpovídajících (a možných) cest a nezbytných
jejich opatření k realizaci těchto cílů. Přitom však
hospodářské plánování oblastních orgánů a pod-
niků není zcela nezávislé, nýbrž je v různých for-
mách podstatně ovlivněno státním hospodářským
plánováním. Navíc hospodářské plánování podniků
může být ovlivněno i hospodářským plánováním
příslušných oblastních orgánů.
Na druhé straně ovšem i státní hospodářské
plánování je ovlivňováno hospodářským plánová-
ním oblastních orgánů a podniků. V této souvislosti
je rovněž důležitá analýza pravděpodobné kvality
plánových informací, poskytovaných oblastními
orgány a podniky.
V zájmu maximální efektivnosti rozvoje ce-
lého socialistického hospodářství a realizace celo-
společenských cílů musí se společenské centrum
(zejména vláda ČSSR a vlády republik) snažit
o maximální koordinaci hospodářského rozhodo-
vání a činnosti všech subjektů ekonomického dění.
V té míře, jak se daří sjednocovat tyto relativně
nezávislé procesy v jednotně plánovaný proces
(což závisí především na kvalitě celkového systé-
mu řízení hospodářství a na kvalitě státního hos-
podářského plánování), dochází k syntéze státního
hospodářského plánování a plánování územních
orgánů a podniků v jednotné národohospodářské
plánování. Tento proces sjednocování zájmů a roz-
hodování i ekonomické činnosti ze strany centrál-
ních orgánů se musí dít metodami adekvátními
ekonomické soustavě řízení, tj. metodami a opatře-
ními slučitelnými s tržním mechanismem.
Federální ministerstvo financí je ústředním or-
gánem státní správy ČSSR pro oblast finanční po-
litiky. Svou činností zabezpečuje koordinaci a sla-
dění základních finančních vztahů vyplývajících
z jednotného trhu a potřeb harmonického rozvoje
ČSSR.
K tomu vykonává federální ministerstvo financí
tuto základní působnost:
1. Vypracovává a předkládá vládě ČSSR návrh
státního rozpočtu federace a návrh státního závě-
rečného účtu federace. K tomu zpracovává pří-
slušné rozbory a jiné podklady, průběžně hodnotí
plnění státního rozpočtu a předkládá vládě event.
návrhy. Organizuje postup práce na těchto doku-
mentech a zajišťuje součinnost všech orgánů fede-
race. Z komplexní odpovědnosti federálního minis-
terstva financí za rozpočtové hospodaření federace
vyplývá i jeho činnost kontrolní a předběžné po-
suzování rozpočtových důsledků jednotlivých opa-
tření federálních orgánů.
Federální ministerstvo financí též navrhuje
vládě úpravu zabezpečení příjmů rozpočtu federa-
ce, určení vztahů mezi státním rozpočtem federace
a státními rozpočty obou republik, jakož i zásady
rozpočtového hospodaření, které stanoví Federální
shromáždění zákonem.
2. Federální ministerstvo financí v souladu
s ustanovením čl. 4 odst. 3 ústavního zákona o čes-
koslovenské federaci koordinuje svá opatření na
úseku finanční politiky s měnovou politikou ČSSR
a soustavně zpracovává koncepci finanční politiky
federace i konkrétní návrhy k její realizaci.
Federální ministerstvo financí především zpra-
covává a předkládá vládě ČSSR návrh koncepce
finanční politiky ČSSR a návrh jednotných zásad
finančního hospodaření podniků. V souladu s čl. 11
odst. 7 ústavního zákona předkládá vládě ČSSR ná-
vrh rámcových zásad dotační politiky a podle čl. 16
ústavního zákona stanoví podle zásad schválených
vládou ČSSR v dohodě s federálním ministerstvem
plánování, s federálním ministerstvem zahraničního
obchodu a se Státní bankou československou zá-
kladní finančně ekonomické nástroje v zahranič-
ním obchodě s výjimkou dodatkových nástrojů.
Jednotné zásady finančního hospodaření podni-
ků spolu s daňovou politikou, dotacemi, subven-
cemi, fondovým hospodařením a zakladatelskou
činností státu budou vyjádřeny v zákonech a na
ně navazujících právních normách, kde současně