Hrubá poľnohospodárska produkcia v stálych cenách bola v ČSSR v roku 1969 vyššia oproti roku 1965 o 25,2 %, z toho v Českej socialistickej republike o 21,2 % a v Slovenskej socialistickej republike o 34,5 %.

Trhová poľnohospodárska produkcia bola v roku 1969 vyššia oproti roku 1965 v celej ČSSR o 37,6 %, z toho v Českej socialistickej republike o 33,0 % a v Slovenskej socialistickej republike o 50,3 %.

Ako toto porovnanie ukazuje, bol v rokoch 1966-69 rast hrubej poľnohospodárskej produkcie v ČSSR viac ako desaťkrát a rast trhovej poľnohospodárskej produkcie viac ako osemnácťkrát rýchlejší než rast počtu obyvateľstva.

Dovoz surovín rastlinného a živočíšneho pôvodu bol v roku 1969 vyšší oproti roku 1965 o 2,5 % a potravinárskeho tovaru vrátane surovín a polotovarov o 17,6 %.

I keď ide len o hrubé orientačné ukazovatele, môžeme konštatovať, že československé socialistické poľnohospodárstvo plní úspešne úlohu vytýčenú XIII. zjazdom KSČ, t.j. kryť postupne rastom vlastnej výroby prírastok spotreby základných potravín.

Výsledky by mohli byť oveľa úspešnejšie, keby technická vybavenosť v poľnohospodárstve zodpovedala požiadavkám modernej socialistickej veľkovýroby, v ktorej by sa technický pokrok stal skutočne rozhodujúcou výrobnou silou.

V roku 1969 pripadalo na jedného pracovníka v poľnohospodárstve 22 227 Kč strojových základných prostriedkov, zatiaľ čo v priemysle 74 831 Kč. V roku 1965 činila vybavenosť základnými strojárskymi prostriedkami na jedného pracovníka v poľnohospodárstve len 26 % úrovne vybavenosti jedného pracovníka v priemysle a do roku 1969 sa zvýšila na 30 %.

Tieto údaje svedčia o veľkom rozdiely a charaktere pracovných procesov, ktoré v poľnohospodárstve v súčasné doba ani zďaleka nedosahujú úroveň priemyslových závodov.

Situácia v technickom vybavení našich poľnohospodárskych podnikov má zhoršujúcu tendenciu a svedčí o tom skutočnosť, že v roku 1967-70 sa počet traktorových jednotiek v poľnohospodárstve znižuje a prísun nových strojov nezabezpečuje ani náhradu vyradených strojov, nehovoriac o známom a trvalom nedostatku náhradných súčiastok, ktorý využitie poľnohospodárskych strojov ešte znižuje. Podobne je to i v živočíšnej výrobe, kde len 30 - 40 % maštalí pre dojnice a ostatný hovädzí statok zodpovedá požiadavkám veľkovýrobnej technológie a zhruba je rovnaký podiel i vo výkrme brvu. V chove hydiny sme dosiahli značný pokrok a počet hál s veľkovýrobnou technológiou robí 60 až 70 %.

Vedeckotechnický rozvoj v poľnohospodárstve je v súčasnej dobe v rozhodujúcej miere závislý od prísunu nových, dnes vyrábaných strojov do polnohospodárskych podnikov, čo v žiadnom prípade nezmenšuje význam vedeckovýskumnej práce pri konštrukcii nových strojov, ktoré mechanizáciu, respektíve automatizáciu výrobných procesov podstatne urýchlia. Snáď v žiadnom odvetví národného hospodárstva nie je proces realizácie výskumných prác tak zdĺhavý ako v mechanizácii poľnohospodárstva. Na tento nedostatok dovoľujem si pri tejto príležitosti vážne upozorniť, pretože je to jeden z faktorov, ktoré brzdia ďalšiu intenzifikáciu poľnohospodárstva, a mohol by nám v budúcnosti spôsobiť mnoho starostí. Na druhej strane nutno pozitívne hodnotiť dosiahnuté výsledky v oblasti chemického priemyslu, hlavne vo zvýšení výroby a prísunu priemyslových hnojív, chemických prostriedkov na ochranu rastlín i chemických látok pre živočíšnu výrobu. V roku 1965 bola spotreba 115,2 kg čistých živín na 1 ha poľnohospodárskej pôdy, v roku 1970 bola už spotreba cca 180 kg na 1 ha poľnohospodárskej pôdy. Tento intenzifikačný faktor sa veľkou mierou pričinil o podstatné zvýšenie hektárových výnosov poľnohospodárskych plodín. Pred vedeckovýskumnou základnou stojí v súčasnosti problém, ako doriešiť výrobu priemyslových hnojív s viaczložkovou štruktúrou znížením obsahu balastu atd. Nebudem zbytočne vzhľadom na čas o týchto veciach hovoriť, ani ich analyzovať, lebo sú známe pripomienky našich poľnohospodárskych prvovýrobcov v tomto smere.

Ďalšia veľmi zodpovedná úloha čaká našich vedeckovýskumných pracovníkov v investičnej výstavbe. Hovoril som o tom, že len asi 40 % maštaľových priestorov zodpovedá modernej veľkovýrobnej technológii, a preto musíme v čo najkratšom čase doriešiť výrobu mlieka na vyššom stupni koncentrácie kráv a ich ošetrovanie. Vyžaduje to doriešenie technologických liniek. Prečo prioritne nastolujem túto otázku? Stavy kráv v poslednom období sa nám v rámci ČSSR len veľmi pomaly zvyšujú. Poznáme príčiny, je to zaostalá technológia, úbytok pracovných síl, odchod starších pracovníkov do dôchodku a zložité podmienky pre získavanie mladých do týchto odvetví výroby. Podobné riešenie čaká našich vedeckovýskumných pracovníkov na všetkých úsekoch živočíšnej výroby okrem výroby hydinového mäsa a vajec, kde sa správnou aplikáciou veľkovýrobnej modernej technológie podarilo vyriešiť spriemyselnenie týchto odvetví, čo sa veľmi pozitívne prejavilo na našom trhu. Na základe skúseností získaných z chovu hydiny musíme pristúpiť k riešeniu spriemyselnenia živočíšnej výroby vo všetkých odvetviach. V tomto smere môžu čerpať naše vedeckovýskumné pracoviská z uznesenia XIII. zjazdu KSČ o ďalšom spriemyselnení a intenzifikácii poľnohospodárskej výroby pri súčasnom znižovaní podielu živej práce, ako som o tom v úvode svojho vystúpenia hovoril.

Súdružky a súdruhovia poslanci, vážené Predsedníctvo Snemovne národov, na záver svojho vystúpenia by som sa chcel vrátiť k základnej myšlienke v úvode. Vedecký výskum a technický rozvoj v poľnohospodárstve a ve a výžive má základný nedostatok, ako sa o ňom už pri rôznych príležitostiach hovorilo, v pomalej realizácii vyriešených úloh a ich uplatňovaní v praxi. Z uvedenej skutočnosti je veľmi žiadúci jednotný, postup výskumu a vývoja i v odvetví poľnohospodárstva a výživy s výskumom ostatných odvetví národných hospodárstiev, hlavne imputovaných, v rámci RVHP a ich overené výsledky rýchlejšie aplikovať v praxi. Skutočne a nielen formálne spojovať výskum a vývoj s praktickou činnosťou. Subjektívne sa domnievam, že je teraz akútnejšie, ako kedy inokedy v minulosti, zaoberať sa komplexom výskumnej základne, napríklad spojením výskumu so šIachtitelskou činnosťou. Ako som už povedal, ide tiež o rýchly prevod vedeckotechnických poznatkov do praxe a o zintenzívnenie poradenskej služby pre polnohospodárskych prvovýrobcov. Podľa informácií, ktoré som získal, mala byt do piatej päťročnice vedeckotechnického rozvoja zhruba zahrnutá táto úloha - citujem: "Program aplikácie ekonomicko-matematických metód a výpočtovej techniky a ich experimentálne overenie v hlavných systémoch poľnohospodársko-potravinárskeho komplexu." Toto dávalo predpoklad rýchlejšej aplikácie výsledkov mnohých výskumných úloh na prax v oblasti poľnohospodárstva a výživy. Žiaľ, pre nedostatok finančných prostriedkov tieto úlohy do 5. pätročnice zahrnuté neboli. Čo teda ostáva našim vedeckovýskumným pracovníkom iné, než aby hľadali všetky možné cesty pre rýchlu realizáciu svojich výskumov a vedeckých prác v praktickom živote, aby úzko spolupracovali s našou výrobou a spoločne pomohli plniť úlohy vytýčené XII. zjazdom KSČ, uznesením decembrového pléna ÚV KSČ a nastávajúceho XIV. zjazdu KSČ pre ešte krajší život nášho pracujúceho ľudu.

Předsedající místopředseda SN Kouba: Děkuji poslanci Jonášovi, hovořit bude poslanec Příhoda.

Poslanec Příhoda: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, chci respektovat výzvu ke zkrácení vystoupení a proto se omezím jen na několik poznámek, které vyplynuly z práce v mém volebním obvodu nebo ve výborech, kterých jsem členem. Jak již bylo řečeno, náš průmysl zahrnuje příliš velikou šíři sortimentu výroby, lze totéž obdobně říci i o struktuře naší vědeckovýzkumné základny. Příčinu můžeme hledat i v samotném výzkumu. Čím je však způsobena? Nepřímým důvodem je relativně nízká vybavenost vědeckovýzkumné základny. Z ní pak také vyplývá, že náklady na jednoho výzkumného pracovníka u nás jsou nesrovnatelně nižší než ve vyspělých státech, zhruba o jednu třetinu až jednu polovinu. To na jedné straně způsobuje prodloužení doby řešení úkolů, na druhé straně pak svádí tento fakt k plýtvání lacinou(výzkumnou kapacitou. Projevilo se to zejména v tom, že v nemálo případech podniky považovaly za správné /přesněji pohodlnější a jednodušší/ zadat VVZ "řešení" obtíží výroby, než aby sám si odstraňoval nekázeň ve výrobě - nejčastější to příčinu nízké technologické úrovně. Šikův model hospodářství, slepě uplatněný i v podmínkách VVZ, tento trend jen zvýraznil. Přechod na tzv. novou hospodářskou soustavu výzkumu v r. 1965 způsobil i jiné daleko závažnější obtíže a chyby svým důsledným uplatněním všech zásad výrobních podniků. Zcela nesprávné v podmínkách výzkumu je úsilí o maximální zisk ústavu a hledání takových úkolů, které tento zisk přinesou bez ohledu na společenský význam řešeného úkolu. Při anarchii, která zavedením modelu nastala, lze si domyslet, jak byla dodržována koncepce dalšího rozvoje výzkumu, pokud se vůbec o něčem takovém v nedávné minulosti dá hovořit.

Druhou závažnou okolností je to, že výzkumné ústavy se orientovaly na tzv. malý výzkum, což jinak řečeno znamená odklon od perspektivních úkolů a cílů, zaměření výzkumné základny na problematiku současné výroby, maximálně na drobné úkoly inovačního charakteru, které sice mohou rychle přispět k řešení současných potíží národního hospodářství, které však nikdy nemohou naplnit heslo "dohnat a předehnat". Mimoto je zde další vážný moment. Jde o vývoj patentové situace. Od r. 1965, tj. od doby zavedení nové ekonomické soustavy ve výzkumných ústavech, klesá celostátně počet podaných přihlášek tuzemských vynálezů a naopak silně roste počet přihlášek podaných u nás zahraničními přihlašovateli. Nechci uvádět mnoho čísel, snad jen některá postačí. V r. 1964 bylo v sektoru chemie podáno 622 tuzemských přihlášek, zahraničních 318. V r. 1968 již tuzemských jenom 610, ale zahraničních 826. Počet přihlášek pak už vůbec nepodchycuje rozsah patentových nároků našich přihlášek proti zahraničí. Zahraniční přihlašovatelé se snaží z finančních důvodů v jedné patentové přihlášce obsáhnout všechny aplikace vynálezů, zatímco naši přihlašovatelé se zpravidla omezují na úzký okruh použití, takže jejich význam je omezenější. Již vůbec není možné vyčíslit škody, které byly napáchány v myšlení výzkumných vědeckých pracovníků, které Šikova soustava odtáhla od tvůrčí vědecké práce a nutila je myslet na obstarávání tržeb běžného roku, tedy v krátkodobých plánech a úkolech, takže si nedovolili koncipovat rozsáhlejší výzkumný program, který jedině může přinést významnější objevy.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že úspěch technického rozvoje nezávisí jen na vědeckých pracovnících a na počtu jejich originálních myšlenek. Dovoluji si tvrdit, že produktivita a duševní potenciál vědeckých pracovníků v socialistickém státě může být větší než v podmínkách kapitalismu. Neumíme jej však plně využít. Abych však nezůstal jenom u obecného vyjádření. Hovoříme-li o využití našeho výzkumu v trochu obecnější poloze, nemohu si odpustit přece jeden příklad, jak nakládáme s jeho výsledky.

V celém světě se dnes začíná ve všech oborech využívat výpočetní technika, všechny technicky vyspělé státy se proto orientují na osvojení její výroby. I my nejsme výjimkou.

Začalo to v 60. letech postavením počítače první generace, tj. využitím elektronek. Pokračovalo v letech 1966-68 vyřešením počítače druhé generace, tj. již tranzistorové verze. Tento se u nás ještě dnes vyrábí. Prototyp počítače třetí generace je již vlastně hotov a v současné době se oživuje. Jde již o počítač s tzv. integrovanými obvody, který by měl navazovat na mezinárodní řadu RJAD ve státech RVHP, který také odpovídá současnému stavu techniky v tomto odvětví. Celý vývoj výpočetní techniky všech typů včetně jejich aplikací na nejrůznější použití stál dosud asi 450 mil. Kčs.

Mezitím však v letech 1967-68 byla zakoupena licence na počítač od spojené francouzsko-americké firmy Bull General Elecktric odpovídající zhruba druhé generaci. Tato licence spolu s prvními l6 dovezenými kusy stála cca 15,5 mil. dolarů.

Stav je tedy dnes takový, že vyrábíme a montujeme dva prakticky stejné použitelné typy. Jeden naší konstrukce a druhý dle zakoupené francouzské licence. Tyto typy se vyrábějí ve dvou různých podnicích. V Závodech průmyslové automatizace v Čakovicích a v Tesle Pardubice. Oba by jich mohly vyrábět daleko více, každý z nich dokáže plně pokrýt potřebu naší republiky. Ta jich však zatím nedokáže více potřebovat, neboť není maličkost investovat za jeden počítač 16 - 18 mil. korun a připravit rychle pro jejich využití vhodné podmínky.

Ale současně si naše republika nemůže trvale dovolit vyrábět dva tak přibližné druhy, když navíc pro nákup součástek na jeden z nich potřebuje stále devizy. A vývoz ani jednoho z nich prakticky nepřichází v úvahu. Co tedy dále? Dle vládního usnesení č. 24 z ledna t.r. se ukládá vyřešit problém do 30. června. Rozhodnutí tedy zřejmě padne. Ale ať bude jakékoliv, v každém případě z něj vyplyne pro národní hospodářství finanční ztráta, nemluvě ani o škodách, jež vzniknou v myšlení a neklidu lidí, kteří v obou podnicích věnovali realizaci těchto výsledků výzkumu vše nejlepší, co byli schopni dát.

Předsedající místopředseda SN Kouba: Děkuji poslanci Příhodovi, hovořit bude poslanec dr. Matyáš, připraví se poslanec Červinka.

Poslanec JUDr. Matyáš: Soudružky a soudruzi, dovolte mi, prosím, k výkladu ministra ing. Šupky tři poznámky. Před tím mi však, prosím, dovolte, abych položil soudruhu ministru paliv a energetiky tuto otázku: podle vládního usnesení č. 19/1967 mají podniky bývalé Ústřední správy energetiky ke sjednocení péče o centralizované zásobování teplem a zvýšení jeho úrovně přejímat nejen stávající, ale i připravovaná zařízení k tomu určena. Měly být rovněž vyjasněny a vyřešeny ekonomické důsledky z toho vyplývající. Jde tedy v zásadě o dvě věci:

1. aby se sjednotila péče o centralizované zásobování teplem a zvýšila jeho úroveň,

2. aby pro to byly vytvořeny podmínky dořešením ekonomických důsledků.

Toto vládní usnesení zatím splněno nebylo. Dochází proto k řadě nepříjemných jednání mezi energetickými závody a národními výbory o budování centralizovaných tepelných zdrojů, které podmiňují realizaci KBV. Dochází k průtahům, zbytečným náhradním či provizorním řešení atd., protože nejsou vyřešeny ekonomické důsledky provozu těchto zdrojů, jde o rozdíly mezi výrobní a SVC a SVC a SMC. Jednání ovlivňují přirozeně i omezené prostředky na výstavbu a Iimity RC nově zahajovaných staveb. vím, že jde o velmi složitou problematiku,a proto prosím s. ministra paliv a energetiky, aby do příštího plenárního zasedání SN podal zprávu o tom, jak hodlá MPE tuto problematiku řešit a jaké návrhy na řešení jako gestor podle vl. usnesení č. 19/1967 v současné době předložilo.

A nyní k vlastnímu výkladu soudruha ministra ing. Šupky.

První poznámka se týká jednoho vyhraněného úseku z velmi rozsáhlé a někdy i - jak se zdá - bezbřehé problematiky životního prostředí.

Jde o výzkum na úseku čistoty ovzduší. Jsem ze Severočeského kraje a tak jsme se s těmito otázkami měli možnost v posledních letech velmi často zabývat. V prosinci 1970 skončil výzkumný úkol J-I-30 rozptyl škodlivin v atmosféře s ohledem na zajištování čistoty ovzduší", na němž se pracovalo vlastně od roku 1964 a jehož gesce přešla od roku 1967 z ministerstva zdravotnictví na ministerstvo lesního a vodního hospodářství resp. Hydrometeorologický ústav. Náklady na tento výzkumný úkol činily 34 mil. Kčs a práce budou pokračovat i v pátém pětiletém plánu. Není vinou zpracovatelů tohoto mnohaletého výzkumného úkolu, že pro nedostatek přístrojové techniky byly vzaty pro konečné závěry za podklad výsledky měření znečištění ovzduší za dvě zimní a jedno letní období, tedy jen za 1 1/2 roku, ani to, že jiné výzkumné úkoly i zásadní rozhodnutí s touto problematikou související nebyly časově dostatečně zkoordinovány. Používám tohoto příkladu, abych zdůraznil nutnost obsahové i termínové koordinace jednotlivých výzkumných úkolů, na nichž pracují různí gestoři, má-li se dosáhnout předpokládaného efektu, k němuž musíme přičítat nejen konečný výsledek, ale i postupná konkrétní opatření, přinášející pro lidi hmatatelný doklad o úspěšném postupu na řešení tak závažné problematiky jako je čistota ovzduší.