Účinnosť výskumu je určovaná množstvom faktorov, ako sú: úroveň výrobných síl spoločnosti, procesy vzájomného pôsobenia vedy a techniky, mnohostranné vzájomné pôsobenie prírodných a spoločenských vied, ekonomické, sociálne a politické zriadenie spoločnosti, vzťah štátu k vede, stav vysokoškolského vzdelania, koordinácie a výskumu, činnosť spoločenských organizácií pomáhajúcich vede a technike, úroveň medzinárodnej deľby práce a spolupráce vo vede a technike.

Vzhľadom na túto zložitosť vzájomných vzťahov i na mimoriadny význam pre ďalší rozvoj spoločnosti je nezbytné voliť účinnú formu celo- štátneho riadenia pri zavádzaní vedeckotechnických poznatkov do praxe.

Treba veľmi kladne hodnotiť, že materiál pokladá za základný nástroj realizácie technického rozvoja národohospodársky plán. Zodpovedá to plne podmienkam riadenia socialistického štátu a využíva ich prednosti. Cesta prostredníctvom hospodárskeho plánu je najefektívnejší spôsob rýchlej materializácie vedeckých poznatkov, o čo nám predovšetkým ide. Skrátenie tejto cesty rozhoduje dnes všeobecne o ekonomickom progrese spoločnosti.

Tento prístup nám dozaista pomôže nájst spôsob, ako stimulovať záujem o realizáciu vedeckotechnických poznatkov vo výrobnej sfére, a bude viest centrálne riadiace i plánovacie orgány k plnému využívaniu nových poznatkov. Veď práve vzťah medzi vyriešenými problémami a ich materializáciou do výroby je kardinálnou otázkou plného uplatnenia vedy ako výrobnej sily. Čo je napríklad platné, ak sú vedecky vyriešené mnohé otázky veľmi efektívnej výživy hospodárskych zvierat, keď v pláne nie sú zaistené potrebné komponenty. Čo je platné, keď je vyriešený moderný technologický proces výroby a plán nepočíta s jeho realizáciou. Sú to iste zjednodušené príklady, lebo ide o zložitý komplex výberového prístupu z hľadiska možností národného hospodárstva, ale potvrdzujú, že plán je rozhodujúcim činiteľom pri realizácii technického rozvoja.

Predložený materiál pokladám za dobrý základ, ktorý vytvára podmienky pre postupné formulovanie solídnej vednej politiky štátu, riadenie a koordináciu činnosti celej vedeckotechnickej základne. Treba však už dnes dať do vena vládnemu výboru pre rozvoj vedy a techniky nutnosť rýchleho formulovania základného obsahového i perspektívneho zamerania československej vedy i jej zapojenia do socialistickej integrácie a predložiť takýto materiál najvyšším straníckym a štátnym orgánom.

Navrhujem na základe rokovania Kultúrneho výboru Snemovne národov, aby bolo odporučené vláde predložený návrh na jednotnú ústavu plánovitého riadenia vedy a techniky v ČSSR schváliť.

Předsedající místopředseda SN Kouba: Děkuji poslanci Boďovi, hovořit bude poslanec Lbl, připraví se poslanec Kompiš.

Poslanec prof. ing. Lbl, DrSc.: Vážená Sněmovno národů, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, z úvah o dlouhodobém rozvoji naší ekonomiky vyplývá jedna nesporná skutečnost. Ukazuje se, že nejvýznamnějším omezujícím faktorem v dlouhodobé perspektivě budou zdroje pracovních sil. Ve výrobní sféře to tedy znamená zabezpečovat veškeré zvýšení výroby růstem produktivity práce, a to prostřednictvím důsledného využívání vědy a techniky v praxi.

Připomínám to v souvislosti s projednáváním zprávy o pětiletém plánu RVT proto, abychom si všichni uvědomili, že pro náš další hospodářský rozvoj není prostě jiné cesty než ta, která vede složitými úskalím moderní vědy a techniky a její realizace.

V ČSSR existují reálné předpoklady pro to, aby se uplatnil efekt z úspěšného vědeckotechnického procesu, neboť

- existuje poměrně dobře vyvinutá výzkumná a vývojová základna

s dostatečným tvůrčím potenciálem,

- bylo dosaženo dostatečné koncentrace průmyslu,

- byly vybudovány potřebné projektové a inženýrské kapacity,

- existuje soustava technickoekonomických a vědeckých informací,

- existuje soustava orgánů pro řízení vědeckotechnického rozvoje.

Jestliže stále pociťujeme nedostatky především v oblasti uplatňování výsledků vědy a výzkumu ve výrobě, pak je to především proto, že zmíněné složky dosud zatím netvoří zcela ucelený systém a tedy jako takový systém pracují s nízkým efektem.

Chtěl bych přitom konstatovat, že ve všech průmyslově vyspělých zemích, ke kterým i my nepochybně patříme, se v posledních letech projevují obtíže s realizováním nových výsledků vědy a výzkumu. Na nejrůznějších úrovních vznikají situace, že věda a výzkum přicházejí se slibným výrobkem, avšak nemohou vzbudit často zájem hospodářského vedení do té míry, aby toto vedení uvolnilo potřebné prostředky pro efektivní uvedení výrobku k uživateli. I když i u nás se novým výrobkům věnuje značná pozornost, očekáváme, že přechod z vývoje do výroby a na trh proběhne automaticky jako součást běžného řízení. K tomuto automatickému přechodu však nedochází, vzniká řada problémů, které vedou ke konfliktům, které končí vzájemnými kritikami.

Směrem k výzkumu: ze strany výroby a obchodu, že výrobek nelze za daných podmínek vyrobit či prodat, kritiku výroby ze strany výzkumu, že nemá smysl a pochopení pro novou věc, kritiku obchodu ze strany výroby a výzkumu, že výrobek neumí prodat atd.

Domnívám se, že by bylo užitečné více šetřit vzájemnými kritikami a pokusit se v duchu našeho hospodářského systému, do kterého dnes věda a výzkum patří, udělat vše pro to, aby překážky, jež se nepochybně vyskytují, byly plynule odstraňovány.

Nechtěl jsem přirozeně v tomto úvodu svého diskusního příspěvku analyzovat situaci v celém vědeckotechnickém rozvoji. Považuji však za vhodné upozornit na některé skutečnosti právě dnes, kdy se rozhodujeme o zaměření technické politiky na dalších 5 let. V přednesu soudruha ministra federální vlády inž. Šupky jste slyšeli hlavní zaměření výzkumu a vývoje, které svým obsahem vychází z potřeby promítnout do konkrétních úkolů princip koncentrace výzkumného úsilí na rozhodující problémy i výsledky dosavadních jednání o mnohostranné a dvoustranné spolupráci s ostatními socialistickými zeměmi.

Celý soubor programů ve výzkumu a vývoji, se kterým jste byli seznámeni, udává hlavní orientaci pro příští léta, ale nelze ho považovat za strnulý a zcela neměnný. V některých oblastech je třeba dopracovávat. Postupně s prohlubováním vazeb na hospodářskou, zejména investiční politiku, s vyjasněním otázek mezinárodní spolupráce a v neposlední řadě s rychlými změnami v rozvoji vědy a techniky bude třeba v rámci ročních prováděcích plánů přistupovat k potřebným změnám s cílem dosažení větších kvalit řešení a koncentrace na rozhodující problémy a zejména s cílem dosažení větších vyšší efektivnosti vynakládaných prostředků. Současně s tím musí jít o citlivé zkoumání a ověření proporcí mezi úkoly krátkodobými a dlouhodobými, a nepřipustit, aby při orientaci na okamžité řešení neduhů naší ekonomiky se opomíjelo řešení úkolů potřebných z hlediska dlouhodobé perspektivy, což by ve svých důsledcích podvazovalo budoucí rozvoj. K tomuto hledisku bude třeba přihlížet především při rozhodování o zařazování nových úkolů, se kterými je v současné době uvažováno jako se záměry budoucích řešení. V tomto směru je nutné považovat věcnou část státního plánu vědy a techniky za otevřenou a bude třeba do plánu začleňovat jen takové úkoly, které jsou po všech stránkách připraveny, včetně ekonomického vyhodnocení přínosů a dohod o realizaci výsledků řešení.

Další problém, o kterém bych se chtěl v souvislosti s dnešním projednáváním zmínit, je otázka efektivnosti vědeckotechnického rozvoje. Z úvodního přednesu je patrno pro jednotlivé programy a oblasti, v jaké výši je uvažováno vynaložení neinvestičních prostředků a jaké přínosy se očekávají v těchto oblastech po realizaci výsledků výzkumu vývoje.

Celý problém posuzování efektivnosti výzkumu a vývoje je problémem velmi složitým a širokým a v celém světě se hledají různé cesty posuzování přínosů z prostředků vynakládaných na výzkum a vývoj a hledání stanovení správné, optimální výše prostředků určených na vědeckotechnický rozvoj. Otevřeně řečeno, nemáme stále k dispozici odpovídající způsob hodnocení efektivnosti, který by souhrnně na vyšší úrovni řízení řešil tuto otázku přijatelným způsobem. Potvrzují to i poslední zkušenosti z jednorázového šetření o efektivnosti úkolů státního plánu, řešených v letech 1965-69, resp. Dokončených v roce 1970. Mnohé úkoly, zejména ty, které slouží k rozšíření vlastního poznání pro ovládnutí složitějších výrobních procesů a koneckonců i složitějšího života společnosti 20. století, mají totiž celospolečenský účinek.

Obecně řečeno, celková efektivnost prostředků vynakládaných na výzkum a vývoj závisí na celé řadě faktorů, které nedovedeme vždy plně postihnout.

1. Znalost budoucích požadavků na výzkum a vývoj, odvozený z předpokládaného hospodářského rozvoje,

2. sepětí celého výzkumně vývojového systému s výrobou a obchodem /vnitřním i zahraničním/,

3. sepětí s rozvojovými cíly, které si společnost před sebe staví,

4. schopnost národního hospodářství absorbovat výsledky výzkumu a vývoje,

5. správná orientace a zdůvodnění výzkumných a vývojových prací a kvalifikace pracovníků ve výzkumu a vybavení pracovišť.

Nechtěl bych zde šířeji o těchto problémech hovořit, ale jen pokud souvisejí s vlastním řešením úkolů plánu technického rozvoje. Této otázce - stanovení efektivnosti prostředků vynakládaných na jednotlivé úkoly - byla v etapě přípravy pětiletky věnována zvýšená pozornost a u převážné části úkolů jsou předem uvedeny očekávané přínosy po realizaci výsledků řešení. I nadále bude třeba se těmito otázkami zabývat nejen při formulování nových úkolů, ale i v průběhu jejich řešení a také v konečné fázi posuzování po zakončení úkolů.

Příprava úkolů věcné části plánu rozvoje vědy a techniky na nastávající pětiletku byla v tomto směru zabezpečována daleko náročnějším způsobem, který nalezl svůj odraz v selekci úkolů podle jejich efektivnosti a podle předem smluvně zajištěné realizace. Předpokladem zařazení jednotlivých úkolů byla příprava návrhů hospodářských smluv a posílení zájmu realizátorů na řešení úkolů již od samého počátku řešení zvýšením podílového financování úkolů z vlastních zdrojů výrobně hospodářských jednotek. V této souvislosti je třeba poznamenat, že uzavírané smlouvy platí pro obě strany jak pro stát, tak i pro příslušného realizátora a řešitele.

Obdobně je třeba dosáhnout i lepšího sepětí s národohospodářským plánem, především s jeho oblastí výroby a investic. První kroky ve sladění obou těchto sfér byly již učiněny v souvislosti s přípravou plánu. Nyní půjde o to, aby tato činnost se stala trvalou činností, a to nejen ve vztahu orgánů řídících vědeckotechnický rozvoj k Státní plánovací komisi a národním plánovacím komisím, ale i k nižším stupňům řízení; podle toho, který stupeň řízení odpovídá za zavedení výsledků toho kterého výzkumného úkolu výroby.

S těmito problémy a s řešením úkolů vůbec souvisí i otázka kontroly. Je to oblast, které v posledních letech nebyla věnována dostatečná pozornost, a to na všech stupních řízení. Bude třeba postupně vytvořit na jednotlivých stupních řízení technického rozvoje takové předpoklady, které by umožnily zlepšení kontroly vynakládaných státních prostředků.

Relativně samostatným úsekem činnosti, kde bude třeba dosáhnout výrazného zlepšení činnosti, je zkvalitnění a prohloubení mezinárodní vědeckotechnické spolupráce a její sepětí s celkovou integrací socialistických států a nalezení vhodných forem spolupráce s KS. Půjde o hledání takových cest, abychom při omezených prostředcích, které pro oblast vědy a techniky máme, dosáhli zvratu v této činnosti, zamezili duplicitnímu řešení úkolů a současně řešili i formy předávaných vyřešených výsledků a zároveň zabezpečili i úpravy plánu vědy a techniky podle uzavřených mezinárodních dohod. Mezníkem v této oblasti by mělo být předloňské zasedání prvních tajemníků komunistických a dělnických stran států RVHP.

Práce na věcné části plánu rozvoje vědy a techniky jeho projednáním nekončí. Bude třeba, aby Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj ve spolupráci s národními orgány pro výstavbu a techniku a ostatními články centrální sféry řízení soustředily v nejbližších měsících svou pozornost především

- na další prohlubování celostátní koncepce technické politiky, zejména z hlediska dalšího poznání a uplatnění světových vývojových tendencí i směrů specifických pro podmínky ČSSR a na propracování vazeb mezi programy a jejich vzájemné podmíněnosti;

- na dosažení souladu s perspektivou ekonomiky a vyjádření dopadu na hospodářský rozvoj ČSSR;

- na rozšíření využití možnosti mezinárodní vědeckotechnické spolupráce, a to od základního výzkumu až po vývoj a první sérii nových výrobků;

- a na posouzení struktury plánu ČSR a SSR z hlediska cílů celostátní technické politiky s respektováním zvláštností republik.

Zvláště náročnou etapou prací bude pokračování v konfrontacích záměrů úkolů státního plánu rozvoje vědy a techniky s perspektivami rozvoje podniků. Vzhledem k přímé podřízenosti výrobních jednotek odvětvovým ministerstvům i k možnostem skloubení záměrů výzkumu a vývoje s navazující realizací ve výrobě a rozvojem výrobních kapacit na této úrovni, připadne rozhodující úloha resortním ministerstvům. Dále pak z hlediska ovlivňování perspektivního rozvoje ekonomiky - zvláště směrování investiční politiky rozvojových investic - Státní plánovací komisi.

Soudružky a soudruzi,

vědeckotechnickému rozvoji jsou skutečně cizí organizační bariéry, jak naznačil s. ministr Šupka. Jestliže však tyto bariéry i u nás zatím ještě existují, pokoušejme se je neúnavně překonávat - socialistický způsob hospodaření nám k tomu dává ty nejlepší předpoklady. Tato myšlenka, vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, prolíná celým návrhem usnesení, který vám byl předložen, a jehož přijetí vám proto doporučuji.

Děkuji za pozornost!

Předsedající místopředseda SN Kouba: Děkuji soudruhu ministrovi ing. Löblovi. Bude hovořit poslanec Kompiš a připraví se poslanec Ptáček Vladimír.

Poslanec Ing. Kompiš: Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, súčasný rozvoj spoločnosti je charakterizovaný všestrannejším využívaním vedy a techniky a zavádzaním ich poznatkov do praxe. Na túto skutočnosť poukázalo i decembrové plenárne zasadnutie ÚV KSČ. Bez využitia technického pokroku nie je možné výraznejšie urýchliť rozvoj výroby, a tým ani rozvoj životnej úrovne. Analýza vedeckých inštitúcií Sovietskeho zväzu jednoznačne dokazuje, že jednotná technika, zavedená do výrobného procesu sa zúčastňuje takmer polovicou na prírastku národného dôchodku a dvomi tretinami na prírastku produktivity práce. Tieto faktory nie sú zanedbateľné, naopak, sú na zamyslenie práve pri realizácii úloh 5. pťročného plánu i pre oblasť stavebníctva, o ktorom sa chcem zmieniť.

Technický rozvoj v stavebníctve v uplynulej päťročnici je charakterizovaný predovšetkým nástupom veľkého investičného rozvoja v oblasti výroby stavebných látok. Rozširovanie a modernizácia silikátovej materiálovej základne sú obohatené o nový odbor keramiky vo vlastnom rezorte a aj o začínajúce rozširovanie sortimentu niektorých výrobkov pre investičnú činnosť v iných rezortoch. Stavebná výroba zaznamenala zvyšovanie podielu montovanej technológie v bytovej výstavbe, nástup ľahké prefabrikácie v občianskej výstavbe a začiatky centralizovanej výroby betónových zmesí. Technický pokrok bol jedným z činiteľov, ktorý pomáhal splniť úlohy 4. pťročného plánu.

V 5. päťročnici očakávame, že technický rozvoj nám umožní riešiť okrem iného hlavne pálčivý problém ďalšieho zvyšovania produktivity práce. V tejto súvislosti mi dovoľte stručnú charakteristiku úloh v rokoch 1971 - 1975.