Vychádzajúc z uvedeného pohľadu na situáciu v zamestnanosti, v pohybe pracovných síl, zo záujmu ďalšej konsolidácie národného hospodárstva, ako aj z požiadaviek väčších podnikov, javí sa ako veľmi naliehavé zaviesť jednotný systém regulácie vývoja zamestnanosti a rozmiestňovania pracovných síl, ktorý bude záväzný pre všetky hospodárske organizácie na celom území Československej socialistickej republiky. V regulačnom systéme by mali byť vyslovené tieto zásady:

1. Základom regulačného systému musí byt štátny plán rozvoja národného hospodárstva so záväzným limitom počtu pracovníkov a limitom mzdových fondov vo všetkých spoločenských sférach.

2. Pravidelne analyzovať príčiny fluktuácie a absencie pracovníkov v podnikoch s cieľom stabilizácie pracovných síl a vytvárať potrebné podmienky predovšetkým v oblasti rozmiestňovania a financovania bytovej výstavby.

3. Zákonník práce by mal presne definovať pojem fluktuanta, pretože pre zamestnávateľa je fluktuantom poväčšine iba ten, ktorý od neho odchádza, a nie ten, ktorého prijíma, hoci neoprávnene opustil predošlé zamestnanie, a dáva mu ešte aj náborový príspevok. Skrátka neskúma komplexne profil menovaného, zmienil sa o tom s. Štanceľ.

Voči porušovateľom vyvodiť dôsledky, prípadne použiť proti nim sankcie, ako to kategoricky ustanovuje Zákonník práce.

Úpravy si vyžadujú aj ďalšie partie Zákonníka práce. Za dnešného stavu nemožno napríklad akceptovať, že povolenie na vedľajšiu činnosť si má pracovník vyžiadať len vtedy, ak si toto právo vyhradil zamestnávateľ v pracovnom poriadku. Naopak, treba ustanoviť priamu povinnosť zamestnanca žiadať o súhlas k výkonu vedľajšej činnosti, a to v každom prípade. Tento nedostatok Zákonníka práce, túto medzeru som si overil v jednej projektovej kancelárii, kde túto medzeru využívajú pracovníci a robia na projektových plánoch v nadčase, lebo v normálnej pracovnej dobe vraj na to nestačia.

Na záver treba povedať, že politickým zmyslom všetkých opatrení, sledujúcich zlepšenie pracovnej morálky, disciplíny a iniciatívy je, aby sa vrátila práci česť a jej dôstojnosť.

Ďakujem vám.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem s. Malinovi. Poslaňkyna Potočková odovzdá svoj diskusný príspevok písomne. Ďalej má slovo poslankyňa Kašičková.

Poslankyňa dr. Kašičková: Vážené predsedníctvo, vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, súdruh Štanceľ, federálny minister práce a sociálnych vecí, ukázal na problémy pracovnej disciplíny, fluktuácie a absencie i na to, ako tieto negatívne javy nepriaznivo ovplyvňujú ekonomické výsledky nášho hospodárstva.

Dovoľte mi poukázať na niektoré problémy, ktoré súvisia s absenciou vyvolanou neschopnosťou k práci pre nemoc a úraz. Napriek tomu, že sa týmto druhom absencie zaoberali obidve národné vlády a prijali v I. štvrťroku t.r. uznesenie, výsledky za tri štvrťroky v Slovenskej socialistickej republike sú neuspokojivé: absencia pre nemoc a úrazy sa ďalej zvyšovala.

Táto zvyšujúca sa tendencia absencie pre nemoc a úrazy trvá od roku 1965. V r. 1965 činila 4,16 % a za prvý polrok 1970 na Slovensku 5,56 %. Zvlášť výrazný je tento rast od roku 1968.

Ekonomický dosah nepriaznivého vývoja absencie pre choroby a úraz je možné posúdiť z počtu zameškaných dní, zo straty na hrubej produkcii výroby, ako i z nákladov na nemocenské dávky. V prvom polroku 1970 priemerný denný stav práceneschopných pre choroby a úrazy bol v SSR 92 430 pracovníkov. A pracovníci, ktorí nepracovali, za prvý polrok tohto roku zameškali 16 735 342 kalendárnych dní. 1 % neschopnosti k práci predstavuje viac než 70 mil. Kčs straty na hrubej produkcii a viac než 2 milióny Kčs prostriedkov vyplatených na dávkach nemocenského poistenia.

Týmito niekoľkými číslami, ktoré som uviedla, som chcela dokumentovať nutnosť vážne sa zaoberať problémom absencie spôsobenej neschopnosťou k práci, a to tým naliehavejšie, lebo počínajúc od vlády SSR cez Slovenskú správu nemocenského poistenia, Slovenskú radu odborových zväzov, Ministerstvo práce a sociálnych vecí až po Ministerstvo zdravotníctva sú súdruhovia presvedčení, že toto vysoké percento absencie z titulu neschopnosti k práci obsahuje nielen biologicky odôvodnenú absenciu, ktorá vyžaduje lekársku starostlivosť, ale i biologicky neodôvodnenú, kde ide o vyslovené zneužívanie predností socialistickej spoločnosti jednotlivcami preto, aby si riešili svoje subjektívne pracovné, rodinné alebo iné problémy na konto práceneschopnosti.

Za hlavnú príčinu v raste biologicky neodôvodnenej absencie považuje Slovenská správa nemocenského poistenia nedostatočnú kontrolu. Novými smernicami Ministerstva zdravotníctva, platnými od 1.1.1968, bola zrušená pravidelná lekárska posudková kontrola u obvodných a závodných lekárov napriek tomu, že sme zo Slovenska, zo Slovenskej správy nemocenského poistenia, zo Slovenskej odborovej rady nesúhlasili s takým riešením a upozorňovali sme dopredu na problémy, ktoré môžu vzniknúť práve z tohto titulu; namiesto lekárskej posudkovej kontroly bola zavedená konziliárna služba odborných lekárov. Oslabením spomenutej lekárskej posudkovej kontroly boli práceneschopní ponechaní len na ošetrujúceho lekára. Ako sa ukázalo, ošetrujúci lekári neboli z rôznych príčin schopní udržať vývoj absencie na biologicky odôvodnenej výške. Od 1.júna 1970 boli znova novelizované smernice Ministerstva zdravotníctva, ktoré zavádzajú 7dennú lekársku posudkovú kontrolu, avšak toto obnovenie lekárskej posudkovej kontroly naráža na vážne ťažkosti, hlavne kádrové. Vyžaduje to vypracovať a schváliť návrh systematickej kontroly dodržiavania liečebného režimu práceneschopných. Značí to, že keby sa kontrolou zistilo, že práceneschopný hrubo porušil liečebný režim, uplatnila by komisia národného poistenia v závode krátenie nemocenských dávok alebo ich úplné odňatie. Táto možnosť sa dosiaľ nevyužíva napriek tomu, že experimentálne zavedená laická kontrola v troch okresoch na Slovensku sa s týmito nedostatkami mnoho ráz stretla.

Biologicky neodôvodnenú absenciu z titulu pracovnej neschopnosti v rokoch 1968 - 1969 podporovali i niektorí vedúci hospodárski pracovníci závodu, najmä keď podniku hrozili prestoje z titulu porúch, v materiálno-technickom zásobovaní alebo kooperácii. Na tieto nešváry z titulu biologicky neodôvodnenej absencie upozorňujem preto, aby sme svojím vplyvom a pôsobením medzi pracujúcimi pomohli tento problém správne riešiť.

Dovoľte mi ešte upozorniť, že ani pokiaľ ide o biologicky odôvodnenú absenciu, ktorá vyžaduje lekársku starostlivosť, nie je na Slovensku všetko v poriadku. Stačí porovnať veľký rozdiel v priemernej dobe trvania jedného prípadu pracovnej neschopnosti: za prvý polrok 1970 činí na Slovensku 19,28 dňa, v ČSR 15,92. Alebo keď porovnáme na Slovensku vývoj priemernej doby trvania jedného prípadu pracovnej neschopnosti za niekoľko rokov dozadu, vidíme znova vážne problémy.

Príčinu vidíme predovšetkým v nedostatočnom obsadení územných a závodných zdravotných obvodov. Napr. v Stredoslovenskej oblasti chýba 7 územných a závodných lekárov, vo Východoslovenskej oblasti 9. Vážny je nedostatok odborných lekárov v SSR a veľmi dlhá čakacia doba na vyšetrenie. Napr. v okrese Lučenec je čakacia doba na psychiatrické vyšetrenie 1,5 mesiaca, v obvode Ružomberok na röntgenologické vyšetrenie žalúdka 3 týždne, v Banskej Bystrici na to isté 2 týždne, atd. Mohli by sme tieto fakty vypočítavať jeden za druhým.

Najmenej odborných lekárov je na tých úsekoch, ktoré najviac ovplyvňujú dĺžku jedného prípadu pracovnej neschopnosti, ako sú neurológovia, psychiatri, ortopédi, röntgenológovia. Dobu vyšetrenia u práceneschopných ovplyvňuje nedostatočná úroveň a technické vybavenie ambulancií, laboratórií a polikliník. Priemernú dobu trvania jedného prípadu pracovnej neschopnosti negatívne ovplyvňujú aj pracovné úrazy a choroby z povolania i nepracovné úrazy. Pracovné úrazy čo do počtu sa za posledné roky pohybujú približne na rovnakej úrovni, avšak ich záväznosť stúpa. Prejavuje sa to najmä v počte dní na jeden prípad pracovnej neschopnosti.

Pokiaľ ide o choroby z povolania, vývoj absencie z tohto titulu je síce na úrovni minulého roku, avšak stojí za pozornosť, že sa zvýšil počet onemocnení z olova a jeho zlúčenín, zo sírouhlíka, z halogenizovaných uhľovodíkov, silikóz a z nadmerného hluku. Tieto fakty signalizujú, že na mnohých pracoviskách stále pretrvávajú vážne hygienické nedostatky a ochrane zdravia pracujúcich na pracoviskách sa nevenuje náležitá pozornosť.

Za pozornosť stojí aj skutočnosť, že v SSR v priebehu niekoľkých posledných rokov stále stúpa počet nepracovných úrazov, čo negatívne ovplyvňuje rast absencie z titulu pracovnej neschopnosti.

Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, spomenula som existujúce problémy v absencii z titulu pracovnej neschopnosti preto, že je v našich silách tieto problémy riešiť. Niektoré je možné vyriešiť veľmi rýchle, niektoré vyžadujú dlhší čas, ale s ich riešením treba začať. Ak vedúci hospodárski pracovníci, zdravotníci, funkcionári spoločenských organizácií, najmä odborové organizácie spoja svoje úsilie v boji za zníženie absencie z titulu pracovnej neschopnosti, určite to priaznivo ovplyvní výšku absencie v ďalšom období.

Ďakujem za pozornosť.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslankyni Kašičkovej. Ďalej má slovo poslanec Příhoda.

Poslanec Příhoda: Vážené soudružky a soudruzi, protože čas kvapí, chtěl bych vyhovět výzvě, abychom omezili svá vystoupení. Proto zestručním to, co jsem chtěl říci a zůstanu jen u dvou poznámek o problémech, jejichž řešení je neustále požadováno, kde ale zatím zřejmě nebylo možno z různých důvodů k tomu přistoupit. Proto si odpustím všeobecný úvod.

Vedle řady jiných opatření z poslední doby ke snížení fluktuace se jeví čím dále tím více jako zřejmé, že je nutno urychleně novelizovat bytový zákon č. 41 /1964 Sb. Proč? Není řídkým zjevem a není možno se tomu příliš divit, že byt je zatím největším magnetem pro vstup do zaměstnání. Aby se získal, dělá se vše, třebaže pracovník nastoupí do podniku, kde je mu slíben byt ze státní výstavby, ať již podnikové nebo s dispozičním právem podniku. Pracovník po čase byt dostane, odpracuje kratší nebo delší čas a dá výpověď. Podle zákoníku práce je mu sice dána maximální výpovědní lhůta. ale ta přece jen jednou skončí a pracovník odejde do místa, které mu lépe vyhovuje. To dnes není těžké sehnat, protože téměř ve všech případech, odejde-li pracovník z velkých preferovaných podniků s moderně organizovanou výrobou do podniku, který nemá tak vysoce organizovanou výrobu, do přidružené výroby, komunálních služeb apod., kde práce není tak intenzívní, je to pro něj téměř vždy výhodnější a vyhovující. Mohl bych uvést řadu příkladů z našeho okresu, ale nechci je opakovat, znáte je také.

Podle současného zákona není možno dát výpověď, má-li pracovník podnikový byt nebo třeba jen s dispozičním právem. Je sice možno dát soudní výpověď, ale ta je vázána na náhradní byt, který vesměs není a i když je, musí být souhlas uživatele, aby vyhovoval. Ten pochopitelně uživatel nedá. Výsledek je, že podniky ztrácejí byty, pro nové pracovníky je opět nemají a velmi těžko hledají způsoby, jak získat byty nové.

Máme řadu příkladů, kdy nový podnik získal při uvedení do provozu byty pro velkou část svých zaměstnanců, ale po několika letech opět žádá byty ze státní výstavby, protože je pro nové pracovníky nemá. Proto se soudruzi právem domnívají, že je nutno upravit zákonnou normu tak, aby užívací právo na byt bylo spojeno se zaměstnáním v podniku, pochopitelně s výjimkami pro ty, kteří odcházejí na zasloužený odpočinek, ze zdravotních důvodů atd. Nebo další řešení: opustí-li pracovník závod, aby např. platil daleko větší nájemné.

Možná, že je řešení ještě v nějaké jiné poloze, ale máme za to, že v každém případě by nějaké řešení nalezeno být mělo, a to pokud možno v brzké době.

Další má poznámka se týká pracovních katalogů, mzdových stupnic a tarifů. Dnes je stav takový, že pracovník, který dělá jednu a tutéž práci v různých závodech nebo jakýchkoliv výrobních organizacích, není stejně zaplacen. Jiné tarify a katalogy platí ve strojírenském průmyslu, jiné v potravinářském, jiné ve službách atd. Dalo by se jich vyjmenovat celá řada. Existuje sice katalog průběžných prací, ale ten není ve všech oborech užíván. Přičteme-li k tomu, že v řadě organizací jsou používány různé příplatky i rozdílná výše prémií, je možnost si vydělat i nějakým jiným okrajovým způsobem, kde je též menší možnost kontrolovat množství práce, nedivme se, že nám lidé utíkají z těch velkých, moderních, vysoce organizovaných podniků, jak už jsem se zmínil předem.

Soudruzi se proto domnívají, že potřebujeme mít takové platové předpisy, aby soustružník, který dělá jednoduchou práci v Plzni, byl za ni placen stejně v Pardubicích, a to bez ohledu na to, zda je to škodovka nebo komunální podnik. Potřebujeme mít takové jednotné katalogy, aby v případě, kdy odejde mechanik z moderní elektrárny, vysoce kvalifikovaný pracovník, který dělá složitou práci při údržbě řídících nebo regulačních strojů, do bytového podniku, kde dělá běžnou údržbu jednoduchých zařízení, bral za tuto práci podstatně méně. Zatím se ve skutečnosti setkáváme s tím, že odejde-li pracovník z takovéhoto moderního závodu, téměř vždy si na novém pracovišti vydělá více než dříve. Jestliže dnes přesně víme, že nám počet vycházejícího dorostu ze škol bude ubývat, musíme s tím kalkulovat i v oblasti mzdových předpisů. Je těžké očekávat jenom uvědomělý přístup k potřebám společnosti, jestliže není podložen reálným mzdovým ohodnocením.

Souhlasím s tím, co bylo řečeno v úvodu, že totiž stávajících pracovně právních a mzdových předpisů máme dost, že je však neumíme dostatečně využívat. Nevyužíváme je proto, že se naši vedoucí hospodářští pracovníci jednak bojí toho, že jim lidé odejdou, jednak toho, aby zbytečně nevyvolávali pracovní konflikty, aby nakonec nebyli označeni za lidi, kteří neumí se svými podřízenými vyjít. Proto raději s nimi vycházejí tak, že lecos nevidí, nevytknou nebo nevyžadují.

Onen druhý moment je velmi těžko postižitelný přímo v zákonné normě. K tomu potřebujeme vyvolat podporu celého veřejného mínění, změnit psychologické názory na funkce těch, kteří výrobu bezprostředně vidí, ale zejména potřebujeme oporu u všech stranických a odborových organizací, nemluvě o samozřejmém tlaku nadřízených hospodářských orgánů. A to první, domnívám se, je přímo v možnostech sestavy a realizace záměrů pětiletky, aby její návrhy byly co nejvíce v souladu s počty pracovních sil, aby nevznikaly zbytečně nové pracovní příležitosti, ale naopak, aby stávající byly snižovány.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Příhodovi. Poslanec Horák oznámil, že svoj diskusný príspevok odovzdá písomne. I písomne odovzdané diskusné príspevky sú samozrejme zaradené do protokolu rokovania.

Tým sme vyčerpali počet prihlášok do diskusie. Hlási sa ešte niekto z poslancov o slovo? /Nikto./

Vyhlasujem rozpravu za skončenú. Prosím súdruha ministra Štanceľa o oznámenie, či si praje zaujať stanovisko k rozprave.

Minister Štanceľ: Súdružky a súdruhovia poslanci, mám uľahčenú prácu v záverečnom slove, pretože vaša diskusia potvrdila stav, ktorý je v podstate zachytený ako výsledok výskumu a zodpovedá i vašim vlastným poznatkom a výsledkom vášho prieskumu. Skôr by som veľmi rád vyjadril ocenenie tohto prístupu k tejto veľmi vážnej oblasti nášho národného hospodárstva - pracovným silám, i keď sme v tejto etape a pri dnešnom rokovaní, predtým vo výboroch, pristupovali k tejto problematike len z určitého čiastkového pohľadu, a to z toho, ako sú v tejto oblasti uplatňované a využívané pracovnoprávne predpisy a možnosti.

I keď nechcem reagovať na jednotlivé diskusné príspevky, chcel by som vyjadriť súhlas s ďalšími námetmi, ktoré vzišli z diskusie.

Súdružka poslankyňa Kaňková doplnila námet, akým spôsobom pristupovať k zápočtu pre dovolenku, čo je v súlade i s našimi námetmi. S. Malina vyjadril námet, akým spôsobom zakotviť priamo do Zákonníka práce obmedzenie ďalšej pracovnej činnosti.