Pozrite sa, my sme nesplnili nábor mládeže do učňovského pomeru. Začiatkom septembra vyšla správa o tom, že niekoľko tisíc absolventov základných deväťročných škôl zostalo neumiestených. Prešli sme niektoré okresy, hovorili sme s rodičmi - a nezískali sme ani jedného učňa! Radšej vraj ešte rok počká, než by mal ísť za murára. Čo to signalizuje?

Na zvládnutie úloh pri výstavbe Bratislavy potrebujeme presunúť do Bratislavy 400 robotníkov. Do kolektívnej zmluvy na rok 1970 sme si dali úlohu postaviť im ubytovňu. Nemôže sa začať stavať, pretože zodpovedný činitelia mesta ani po vyše ročnom rokovaní nevedia nám prideliť pozemok, na ktorom by sme ju mohli postaviť. Nech sa na mňa nehnevá súdruh primátor hl. m. Bratislavy, ale je to tak. Získať pozemky pre vlastné zamestnanecké bytové družstvo - to je tiež hotová kalvária. Jako teda získať ľudí do stavebníctva a zabrániť fluktuácii, keď v iných odvetviach - aspoň podľa inzerátov - môže za tu najnekvalifikovanejšiu prácu zarobiť pracovník viac jako náš najlepší murár, tesár, montážnik alebo hoci aj stavebný technik.

Keď už sme pri tých zárobkoch, ani u nás v stavebníctve nie je všetko v poriadku. Náš ľud je približne rovnako robotný, Normy platia pre všetky podniky rovnako, a predsa sú až tú istú prácu, za ktorú v jednom podniku zaplatia povedzme 1800 Kč, v druhom dokážu dať raz toľko. Aj nad tým by sa mala komisia Ministerstva stavebníctva, ktorá už niekoľko rokov dumá nad prestavbou robotníckych miezd, zamyslieť. A tiež zobrať na vedomie zmeny v životných nákladoch, ktoré čas priniesol. Nech nemusí potom majster na stavbe "vylepšovať" výkony, aby mu tí poslední robotníci neušli.

K zamedzeniu, respektíve k zníženiu nežiadúcej fluktuácie malo slúžiť aj ustanovenie § 51 ods.2 Zákonníka práce, podľa ktorého organizácia môže predĺžiť výpovednú lehotu zamestnancovi až o 6 mesiacov. Výsledok však býva taký, že robotník prestane pracovať a organizácia ho prepustí pre porušovanie pracovnej disciplíny ako absentéra. On potom prechádza k inému zamestnávateľovi, kde sa po nejakom čase tento proces opakuje.

Sú podniky, ktoré sú ochotné zamestnávať robotníkov aj bez rozviazania pracovného pomeru s predošlým zamestnávateľom. Existuje v Zákonníku práce § 270 a/, podľa ktorého môže ONV uložiť takémuto podniku pokutu do výšky 100 tisíc Kčs a v prípade opakovania až do ¹/₂ milióna Kčs. Zatiaľ som ešte nepočul, že by niektorý ONV takúto pokutu vyrubil, ani o podniku, ktorý by ju bol zaplatil.

V závere svojho príspevku chcem vysloviť nádej, že plnenie uznesenia vlády ČSSR vo veci jednotnej celoštátnej regulácie rozmiestňovania pracovných síl už v roku 1971 všetkými orgánmi a organizáciami podstatne zlepší situáciu v pracovných silách stavebníctva ako celku a že dané úlohy v nasledujúcich rokoch stavebníctvo splní bezo zvyšku.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi poslancovi Demmerovi. Slovo má teraz poslanec Mirko Matyáš.

Poslanec dr. Matyáš: Soudružky a soudruzi, dovolte mi, prosím, několik poznámek k té části zprávy ministra práce a sociálních věcí s. Štancľa, která se týká pracovní disciplíny - nebo jak bych spíše řekl - pracovní morálky.

Nebylo by asi třeba mluvit o fluktuaci, svévolném opouštění zaměstnání bez rozvázání pracovního poměru, o neomluvené absenci, dodržování pracovní doby a přirozeně jejím využívání, o zmetkovitosti výrobků, o nedodržování technologické kázně, odmítnutí pracovních příkazů vedoucích pracovníků atd., kdyby to u všech pracujících - a to od shora až dolů - bylo v pořádku s pracovní morálkou či disciplínou.

Chci říci hned v úvodu, že se proto ztotožňuji s náměty, uvedenými na zlepšení tohoto stavu ve zprávě soudruha ministra Štancľa, i s opatřeními, která již byla provedena.

Za kapitalistické republiky mělo mnoho lidí povolání, ale přesto hledali - a často nenacházeli - ani zaměstnání. Mám na mysli, že hledali jakoukoliv práci bez ohledu na svou profesi k uhájení holého živobytí. Náš socialistický stát dává každému příležitost, aby měl své povolání a přesto mnoho lidí má jen zaměstnání, protože je mu vcelku jedno kde a v jakém oboru pracuje, jen když vydělá co nejvíce a co nejlehčím způsobem. Jeden podnik mu dá byt, přejde pak do jiného za náborový příspěvek a do dalšího třeba za jiné výhody.

V mnoha rodinách byla a je určitá tradice v povolání, dalo by se říci, že se povolání dědí. Je zajímavé, že tato tradice, tato věrnost práci a láska k ní, je velmi silná právě u jednoho z nejobtížnějších povolání, u horníků. Zajištění palivo-energetické základny naší republiky je prvořadým úkolem stejně jako např. investiční výstavba. Severočeský hnědouhelný revír je pak pro palivo-energetickou základnu státu svou těžbou zcela rozhodující. Za tři čtvrtletí letošního roku se proto v SHR odpracovalo téměř 55 tisíc mimořádných směn, vytěžilo se v nich přes 1 mil. tun uhlí a odklidilo na ³/₄ miliónu m³ zemin. V říjnu dosáhli severočeští havíři rekordní těžby přes 5 mil. tun - tedy za jeden měsíc se vytěžilo téměř tolik jako před 25 lety za 4 měsíce. Na lomových dolech se pracuje již dlouhou dobu v nepřetržitém provozu po 7 dní, v hlubinných dolech ve 3 směnách v běžném pětidenním týdnu, ale ani tam nezná většina havířů soboty a neděle. To není, soudružky a soudruzi, touha po výdělku, to je vztah k práci a ke společnost, socialistické společnosti, vždyť při tom například v h1lubinných dolech stále rostou výkony; zatímco v rubání byl v roce 1955 výkon na hlavu a směnu 17 tun, je to v roce 1970 průměrně 40 tun a dosahuje se i 45 tun, a to bez podstatných změn podmínek, které ostatně ani neumožňuje metoda rubání, tzv. komorování. Že rostou výkony na lomových provozech pokládáme za samozřejmé, protože jde o vysoce mechanizovanou práci se zaváděním nové techniky.

Zmínil jsem se o investiční výstavbě jako o dalším prvořadém úkolu, který naše národní hospodářství řeší. Chtěl bych zde říci několik slov o stavebnictví z trochu jiného pohledu než uváděl přede mnou s. Demmer. Bylo zde řečeno, že nejvyšší pohyb pracovních sil je ve stavebnictví, a to dvojnásobný proti celostátnímu průměru. Pracuji dlouhá léta v investiční výstavbě a tak tedy vím, jaká je to sláva, když v plné sezóně stavebních prací, to jest od jara do podzimu, se odpracuje mimořádná směna v sobotu, o nedělích ani nemluvě. Je známo, jak to vypadá s nástupem do práce na stavbách v pondělí a s ukončením práce v pátek. Je známo, že po normální směně a o sobotách a nedělích si na fuškách stavbaři a řemeslníci vůbec vydělají často více než v tzv. hlavním zaměstnání. Mimořádné směny na stavbách začínají obvykle ve čtvrtém čtvrtletí, šturmuje se, dohání se plnění plánu. V posledních třech letech odevzdávají například stavaři v Severočeském kraji za čtvrté čtvrtletí polovinu bytů z celoročního úkolu a z nich opět polovinu v prosinci, přestože na tento stav upozorňujeme nejen my, a to již dlouhou dobu. Je pak div, že z asi 15 tisíc panelových bytů postavených v technologii T 06 B v Severočeském kraji je téměř 80 % závadných? Vím, že to není vina jen prováděcích podniků, že závody jsou například již v konstrukčním systému, v nekvalitních panelech, ale také - a to ze značné míry - v nekvalitní práci na stavbách a tedy v nedostatečné pracovní morálce. I zde je však rozdíl mezi podniky: tak například menší podnik má asi o 8 % více kvalitních bytů než podnik velký. Myslím, že na těchto několika příkladech a číslech je možno sledovat vliv pracovní disciplíny na výsledky práce i rozdílný přístup k plnění povinností na všech stupních. Zdaleka nechci generalizovat a jak se říká "házet všechny stavbaře do jednoho pytle" bylo by možno uvádět mnoho dalších příkladů z jiných oborů.

Chci proto znovu vyjádřit souhlas s opatřeními, která vláda na úseku pracovní disciplíny již provedla i s těmi, o nichž se ve své zprávě zmínil soudruh ministr.

Je třeba ještě říci, že jde zatím o léčení příznaků a následků, že však musíme hledat i vlastní nemoc a předcházet jí. Jan Neruda mluvil o tom, že "po nebi hvězdic je rozeseto lesem jak zvonců vřesných". Mohli bychom tyto verše parafrázovat tím, že po naší republice je rozeseto základních fondů také jak vřesných zvonců, že ale využití základních fondů klesá stejně jako směnnost, že se stále volá po nových a nových pracovních silách, které k dispozici nejsou a podle populačního vývoje v příštích letech ani nebudou. A tak se podniky předstihují v tom, co všechno svým pracovníkům nabízejí a co je ještě horší, mnohdy se ve slibování výhod předstihují různí náboráři již ve školách. Je nabíledni, že za takové situace je nezbytné vyžadování pracovní disciplíny vysoce nepopulární a že je nutné s takovouto praxí přetahování lidí a doslova jejich narušováním nekompromisně přestat. Jde přirozeně o problematiku daleko širší, kdy například při tvorbě cen se dosud neuvažuje s prověřenými společensky nutnými náklady a tedy také společensky nutnou živou prací. Může-li mít podnik v cenách zakalkulovány neodůvodněně vysoké náklady, nejsou organizátoři jeho výroby ani nuceni šetřit s pracovními silami, vyžadovat od nich plný výkon, nevadí jim ani pracovní neschopnost zaměstnanců, převyšující v jejich podniku i o 10 %. O absenci se mnohde začnou zajímat také až tehdy, kdy se do práce vrací větší počet lidí, než se očekávalo, a organizacím tak vznikají problémy se mzdovým fondem, jak tyto příklady uvádí ve své zprávě ministerstvo zdravotnictví. Dále víme, že nejsou zdaleka v pořádku mzdové relace mezi jednotlivými odvětvími, že za tutéž práci se platí různě a že ne vždy je odborná či fyzická náročnost práce dostatečně vyjádřena v příslušné odměně za práci v relaci k práci méně náročné. To jsou však úkoly, které nelze řešit okamžitě a najednou, s nimiž se však musí počítat a dát je postupně na pořad.

Je třeba především u mladé generace přistoupit k citlivým otázkám ideové, politické a mimopracovní výchovy. Zařazovat mladé pracovníky do základního kádru pracovníků starších s dobrou pracovní morálkou, nekompromisně se vypořádávat s negativními jevy, o nichž zde bylo hovořeno a vytvářet tak u mladých lidí včas podmínky pro utužení předpokladů jejich pracovní disciplíny.

Chtěl bych na závěr těchto několika poznámek o rozdílu mezi povoláním a zaměstnáním připomenout dávnou moudrost, která jinými slovy chce říci něco podobného: Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme, abychom žili, abychom žili plným životem, aby každý z nás měl své povolání, nejen zaměstnání, aby je měl rád, aby si uvědomil, že práce vždy byla, je a bude jedinou tvořitelkou hodnot a matkou pokroku.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi poslancovi Matyášovi. Slovo má teraz poslanec Ondrej Súlety.

Poslanec Súlety: Vážená Snemovňa národov, súdružky a súdruhovia poslanci, správa ministra Štanceľa o problematike pôsobenia Zákonníka práce poukázala na široké aspekty problematiky pracovných síl a uvedomelej pracovnej disciplíny a na jej význam pre dokončenie konsolidačného procesu v prospech našej pospolitosti.

V období po januári 1968 zaútočili nepriatelia nášho zriadenia hlavne vo dvoch oblastiach - v ideológii a ekonomike. Vedeli, že sú to najcitlivejšie a najdôležitejšie úseky v našom úsilí vybudovať v socializme pokojný a blahobytný život pre všetkých pracujúcich. Na nejaký čas sa im podarilo tvrdo zasiahnuť v obidvoch spomínaných oblastiach a nové vedenie vedúcej sily našej spoločnosti Komunistickej strany Československa muselo vyvinúť nesmierne úsilie na odstránenie spôsobených škôd a na normalizáciu v našom štáte.

Vieme dobre, ako sa v chaotickom období po januári 1968 začali v našom národnom hospodárstve presadzovať neopodstatnené, skoro dobrodružné koncepcie, ako bola podkopaná pracovná disciplína a morálka, viacej sa debatovalo, špekulovalo, než poctivo a zodpovedne pracovalo. Vznikli z toho obrovské škody, ktoré v konečných dôsledkoch musí znášať náš pracujúci ľud, a len vďaka opatreniam, ktoré vzišli z historických plén ÚV KSČ a ÚV KSS, ktoré prevažná väčšina pracujúcich podporila, vyhli sme sa katastrofe a dnes s uspokojením môžeme hovoriť o nových pracovných a budovateľských úspechoch a radostných perspektívach.

Zákonník práce citlivo a správne uvádzaný do života je a myslím, že bude ešte účinnejšou zbraňou v boji o definitívnu konsolidáciu pomerov v našom národnom hospodárstve. Dáva možnosť a zároveň prihliada na zásluhy a uvedomenie našich pracujúcich, ktorí uvedomele a nadšene, radi a disciplinovane prikladajú ruky k uskutočneniu nášho veľkého spoločného diela, k posilneniu našej vlasti, celého svetového tábora mieru a socializmu, ktorý na čele so Sovietskym zväzom bojuje za radostnú budúcnosť. No na druhej strane postihuje ľudí, ktorí by chceli žiť a ťažiť z práce iných, ktorí nechcú prispieť k tomu, aby sa naša socialistická vlasť stala prekvitajúcim domovom pre všetkých čestných a pracujúcich ľudí.

Súdružky a súdruhovia poslanci, prečítal som si podstatné state Zákonníka práce, aby som si overil, akými právnymi prostriedkami možno čeliť zlej pracovnej disciplíne, neodôvodnenej absencii a nežiadúcej fluktuácii. O pracovnej disciplíne pojednáva hlava 2. Zákonníka práce, ktorá vytyčuje tak základné povinnosti pracujúcich, ako aj základné povinnosti vedúcich pracovníkov. Tieto povinnosti sú podľa môjho názoru v tomto zákonníku dostatočným spôsobom vymedzené.

Zákonník práce ďalej vymedzuje, ako postupovať v tých prípadoch, keď sa pracovná disciplína poruší. Predovšetkým sa ukladá vedúcim pracovníkom, aby v úzkej súčinnosti so spoločenskými organizáciami, teda predovšetkým so závodnými výbormi výchovne pôsobili na pracovníkov, ktorí porušujú pracovnú disciplínu. Zmyslom je, aby si každý jednotlivec uvedomil nesprávnosť svojho konania a napravil jeho škodlivé následky. Ak ide o menej závažné porušenie pracovnej disciplíny, je vedúci pracovník povinný mu toto konanie vytknúť a poučiť ho o nesprávnosti jeho počínania, prípadne požiadať tiež orgán spoločenskej organizácie, aby toto porušenie pracovnej disciplíny s pracovníkom prerokoval.

Pri závažnom alebo opätovnom porušení pracovnej disciplíny možno pracovníkovi uložiť ako výchovný prostriedok niektoré z disciplinárnych opatrení. Predovšetkým ide o pokarhanie, potom o verejné pokarhanie, ďalej o zníženie, prípadne odobratie prémií alebo odmien alebo iných zložiek mzdy, vyjadrujúcich osobné ohodnotenie na dobu až troch mesiacov a konečne prevedenie na menej platenú prácu na dobu až troch mesiacov, prípadne zníženie základného alebo funkčného platu až o 10 % tiež na dobu až troch mesiacov. Celkove teda Zákonník práce vychádza z výchovnej činnosti a končí opatreniami, ktoré sa už citeľne dotýkajú hmotného postavenia jednotlivca.

Ak však nastanú prípady, keď sa pracovná disciplína porušuje zvlášť hrubým spôsobom, alebo keď pre jej porušovanie už bolo uložené disciplinárne opatrenie, je možno dať pracovníkovi výpoveď alebo v najzávažnejších prípadoch s ním okamžite zrušiť pracovný pomer.

V roku 1969 - 1970 stranícke i štátne orgány prijali opatrenia vrátane uzákonenia prečinu proti socialistickej disciplíne na odstránenie negatívnych javov v tejto oblasti, najmä opatrenia na lepšie využívanie pracovného času. Stav dodržiavania pracovnej disciplíny však nie je ešte všade uspokojivý. V niektorých prípadoch vedúci pracovníci zámerne neuplatňujú svoje práva, lebo ide o nepopulárne opatrenia, alebo im v tom bráni nesprávne ponímanie kamarátstva. Niektoré organizácie nevedia, že za určitých podmienok porušovanie pracovnej disciplíny je prečinom.

Po vypočutí správy súdruha ministra Štanceľa je zrejmé, že sa tieto právne predpisy dostatočne nevyužívajú. To je, pravda, veľmi závažné zistenie. Predpisy vydávame predsa preto, aby sa používali. Keby sme taký stav prehliadali, mohli by sme vydávať ďalšie a ďalšie prísnejšie opatrenia, ktoré by pracovnú disciplínu nijako neovplyvňovali.

Keď však počúvame od vedúcich pracovníkov sťažnosti na zlú pracovnú morálku, potom je naprosto nepochopiteľné, prečo proti nim nebojujú využívaním platných predpisov. Nikoho nemôže ospravedlniť, keď bude argumentovať tým, že použitie postihu povedie k tomu, že pracovník po predĺženej výpovednej lehote odíde zo závodu. S takýmito výhovorkami by mohli vedúci závodov prichádzať stále a opakovať ich ďalšie a ďalšie roky. Veľmi závažné je zistenie, že v závodoch prijímajú pracovníkov, ktorí nemajú riadne rozviazaný pracovný pomer. Či títo pracovníci nevedia, že takéto konanie je protiprávne, že možno zaň podľa Zákonníka práce uložiť pokutu až do výšky 500 tisíc Kčs a že je dokonca aj trestné podľa zákona o prečine?

V Zákonníku práce sa vedúcim pracovníkom ukladá, aby spolu so závodnými výbormi hodnotili pracovné výsledky jednotlivých pracovníkov a pracovných kolektívov. To sa zrejme na mnohých miestach v praxi nerobí, a tak sa naprosto stráca prehľad o tom, či sa pracovná morálka pracovníka vyvíja priaznivo alebo záporne. A práve tu možno včas získať signály, ktoré pomôžu pri výchovnej práci.

Osobne očakávam zlepšenie od ustanovenia, že po ukončení pracovného pomeru sa vydáva pracovníkovi potvrdenie o zamestnaní a pracovný posudok. Keby sa toto ustanovenie v praxi dodržiavalo, potom by každý závod, ktorý prijíma nového pracovníka, vopred vedel, o koho ide. Zrejme však prevažne rozhodujú početné stavy a úplne sa obchádza morálna stránka.