Zpravodaj poslanec Poláček: Vzdávám se závěrečného slova.

Predseda SN Mihálik: Spravodajca poslanec Poláček sa vzdáva slova. Ďakujem.

Spravodajca navrhuje, aby Snemovňa národov schválila návrh zákona o niektorých opatreniach, týkajúcich sa podnikového registra v znení spoločnej správy Ústavnoprávneho výboru SN a Výboru SN pre hospodársku politiku.

Pretože ide o návrh zákona, ktorý upravuje zriaďovanie a právny pomer hospodárskych organizácií, platí i v tomto prípade zákaz majorizácie podľa čl. 42, ods. 2 písm. e/ ústavného zákona o čs. federácii.

Hlasovať budú najprv poslanci zvolení v Českej socialistickej republike.

Kto z týchto poslancov súhlasí s návrhom, ako ho predniesol spravodajca, nech zdvihne ruku! /Deje sa./

Kto je proti? /Nikto./

Kto sa zdržal hlasovania? /Nikto./

Ďakujem. Pre návrh sa vyslovila jednomyseľne česká reprezentácia v Snemovni národov.

Prosím teraz o hlasovanie druhú časť snemovne. Kto z  poslancov zvolených v Slovenskej socialistickej republike s návrhom súhlasí, nech zdvihne ruku! /Deje sa./

Kto je proti? /Nikto./

Kto sa zdržal hlasovania? /Nikto./

Takisto poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej socialistickej republike sa vyslovili jednomyseľne pre návrh.

Tým je vybavený štvrtý bod programu.

Ďalším bodom programu je

Príslušná tlač č. 35 bola všetkým poslancom rozoslaná. Návrhom sa zaoberali výbory Snemovne národov, ústavnoprávny, zahraničný a výbor pre sociálnu politiku.

Návrh teraz odôvodní minister ČSSR dr. Bohuslav Kučera. Dávam mu slovo.

Minister dr. Kučera: Soudružky a soudruzi poslanci! Vláda Československé socialistické republiky předkládá Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu přístup Československé socialistické republiky k Úmluvě o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, podepsané 15. dubna 1958. Zajištění vyživovací povinnosti k dětem je jednou z nejdůležitějších složek péče státu, který dbá o to, aby především rodiče plnili řádně ke svým dětem tuto povinnost řádné výživy. Pokud tyto povinnosti neplní, musí k tomu být donuceni soudně. Obtíže jsou však tehdy, kdy některý z rodičů je v cizině. V takových případech nutno zajistit spoluúčast cizího státu na vymáhání výživného.

Ve vztahu k socialistickým zemím je tato otázka řešena systémem dvoustranných smluv o právní pomoci. Ve vztahu ke kapitalistickým a rozvojovým zemím měla být zajištěna přístupem Československé socialistické republiky k Úmluvě o vymáhání výživného v cizině , podepsané 20. června 1956 v New Yorku. V praxi se však ukázala tato Úmluva velmi těžkopádná a zdlouhavá, především proto, že upravuje toliko postup při uplatnění nároku na výživné a nevztahuje se na uznání a výkon rozhodnutí. Z tohoto důvodu je i nadále realizace československého rozhodnutí o výživném v kapitalistické cizině složitá a obtížná.

Tyto obtíže budou do značné míry překonány nebo alespoň zmírněny přístupem k Úmluvě o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem. Podle této Úmluvy se rozhodnutí o výživném vydaná v jednom ze smluvních států bez věcného přezkoumání uznají a prohlašují za vykonatelná v ostatních smluvních státech, jestliže

1. orgán, který rozhodnutí vydal, byl podle této Úmluvy příslušný,

2. žalovaná strana byla podle práva státu, jehož orgán o věci rozhodl, rádně předvolána a zastoupena; uznání a vykonatelnost je však možno odepřít, jde-li o rozhodnutí vydané pro zmeškání strany, jestliže výkonný orgán s přihlédnutím ke všem okolnostem případu dojde k názoru, že obmeškalá strana bez svého zavinění o řízení nevěděla nebo se v něm nemohla hájit,

3. ve státě, který je vydal, nabylo rozhodnutí právní moci; předběžněvykonatelná rozhodnutí a zatímní opatření mohou však být orgánem výkonu rozhodnutí prohlášena za vykonatelná, i když je možno proti nim podat opravny prostředek, jestliže ve státě, jehož orgán rozhodnutí vydal, mohou být obdobná rozhodnutí vydávána a vykonávána,

4. rozhodnutí neodporuje jinému rozhodnutí, které bylo vydáno v téže věci a mezi týmiž účastníky ve státě, v němž je uplatňováno; uznání a výkon rozhodnutí mohou být odepřeny, jestliže ve státě, v němž je uplatňováno bylo ještě před vydáním tohoto rozhodnutí zahájeno řízení v téže věci,

5. rozhodnutí zjevně neodporuje veřejnému pořádku státu, v němž je uplatňováno.

Úmluva rovněž obsahuje ustanovení o příslušnosti orgánů, které o výživném rozhodují. Jde o příslušnost na výběr danou, podle níž o výživném mohou rozhodovat úřady státu, na jehož území měla svůj obvyklý pobyt v době zahájení řízení buď osoba výživou povinná nebo osoba oprávněná.

Přístupem ČSSR k této Haagské úmluvě bude rozhodnutí československých soudů o výživném pro nezletilé československé občany vykonatelné bez dalšího ve všech státech, které jsou členy Úmluvy a naopak rozhodnutí soudů těchto států budou bez dalšího vykonatelná na území ČSSR. Haagskou úmluvou jsou dosud vázány tyto státy: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemí, Norsko, NSR, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko.

Tímto způsobem zaručené uznání a výkon rozhodnutí o výživném pro děti budou znamenat podstatné usnadnění a urychlení veškerého řízení a nahradí těžkopádný postup podle Yorské úmluvy, která se navíc těžko prosazuje v některých státech, např. NSR, Itálii, kde před zahájením soudního řízení o výživném je třeba nejprve dosáhnout vydání rozhodnutí, které nezletilému přizná osvobození od soudních poplatků. Přístupem k Haagské úmluvě bude i tato nesnáz beze zbytku odstraněna.

Ve srovnání s Yorskou úmluvou je Haagská úmluva mnohem výhodnější a pružnější, zejména proto, že

1. lze podle ní vést výkon rozhodnutí aniž je zahraničním soudem přezkoumávána právní nezávadnost rozsudku,

2. stačí předložit jen soudní rozhodnutí opatřené doložkou vykonatelnosti, což v praxi znamená značnou úsporu času a nákladů s pořizováním překladů všech požadovaných listin,

3. výkon rozhodnutí lze povolit i na platby budoucně splatné,

4. není třeba znovu žádat ani dokládat právo chudých, což u Yorské smlouvy vede k značným průtahům.

K posouzení, zda je pro ČSSR účelné přistoupit k Úmluvě, jistě nejlépe poslouží srovnání počtu případů vymáhání výživného z ciziny a do ciziny u několika členských států Úmluvy podle stavu k 31. březnu 1970.

Ve prospěch nezletilců žijících v ČSSR je vymáháno výživné v NSR v 1264 případech, v Rakousku v 715, ve Švýcarsku ve 173, v Belgii v 18, v Holandsku ve 13, v Itálii v 90 a v Norsku ve 12 případech.

V opačné relaci bylo naproti tomu vymáháno výživné proti povinným osobám žijícím v ČSSR pro nezletilce v NSR v 618, v Rakousku ve 268, ve Švýcarsku ve 32, v Belgii ve 3, v Holandsku v 5, v Itálii ve 13 a v Norsku ve 2 případech.

Z tohoto přehledu vyplývá, že k uvedenému datu bylo vůči povinným osobám v těchto zemích, vyhýbajícím se své vyživovací povinnosti vymáháno výživné ve 2285 případech a vůči povinným osobám v ČSSR v 941 případech. Je tedy zřejmé, že přístup k Úmluvě je pro ČSSR výhodný a i z devizového hlediska. K této okolnosti bylo přihlédnuto i při rozhodnutí vlády ČSSR přistoupit k Úmluvě.

Úmluva není v rozporu s čs. právním řádem. Uznatelnost a vykonatelnost rozhodnutí cizích justičních orgánů je vázána na podmínky, které vesměs se kryjí s naší vnitrostátní úpravou podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Úmluva toliko do určité míry modifikuje náš právní řád v otázce pravomoci a příslušnosti čs. Soudů k rozhodování o nárocích dětí cizí státní příslušnosti způsobem pro nás přijatelným.

Jsou tedy dány všechny předpoklady pro to, aby FS vyslovilo ve smyslu článku 36 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci s Úmluvou souhlas. Prosím SN, aby se k tomuto souhlasu připojila.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi ministrovi Kučerovi. Spoločnou spravodajkyňou výborov je poslankyňa Vlasta Škodová, dávam jej slovo.

Poslankyně Škodová: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, zástupce vlády ministr Kučera nám obšírně a po věcné stránce obsažně odůvodnil hlavní články Úmluvy o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, podepsané v Haagu dne 15. dubna 1958. Vzhledem k tomu, že jde o smlouvu, která vyžaduje souhlas FS, je třeba, abychom posoudili užitečnost této smlouvy z hlediska společenské potřebnosti a z hlediska jejího souladu s naším právním řádem.

Zabezpečení výživy dětí formou soudního rozhodnutí v  těch případech, kdy rodiče dobrovolně tuto vyživovací povinnost neplní, zajišťují prakticky všechny právní řády v evropských zemích. Na základě vykonatelného soudního rozhodnutí dochází pak k výkonu rozhodnutí, tj. k faktickému vymáhání peněžitých částek, které jsou v rozhodnutí jako výživné stanoveny. Je-li však osoba povinna k placení výživného v cizině, je vymáhání výživného spojeno se značnými komplikacemi, protože na základě vykonatelného soudního rozhodnutí jedné země nelze vést exekuci, tj. výkon rozhodnutí bez dalšího v jiné zemi.

Úmluva, která je předmětem našeho jednání, zajišťuje mezi smluvními státy vzájemné uznání a vykonatelnost rozhodnutí, jejichž předmětem je nárok na výživné u dětí, pokud nedosáhly 21 let. Slyšeli jsme, že ve vztahu k socialistickým zemím je vzájemné uznávání o vykonatelnosti soudního rozhodnutí o výživném zaručeno systémem dvoustranných smluv o právní pomoci. Ve vztahu ke kapitalistickým a rozvojovým zemím mělo být vymáhání výživného zajištěno přístupem k Úmluvě o vymáhání výživného v cizině, podepsané v r. 1956 v New Yorku, která se však v praxi ukázala těžkopádná a málo účinná.

Musíme přiznat, že počet dětí, žijících v našem státě, k nimž mají vyživovací povinnost osoby žijící v cizině, stoupl zejména v posledních letech ilegálním odchodem obou nebo jednoho z rodičů k trvalému pobytu do ciziny. Zástupce vlády nám zde uvedl konkrétní čísla, z nichž jasně vyplývá, že počet osob v cizině, které mají vyživovací povinnost k dětem žijícím na území naší republiky, je podstatně větší, než počet osob povinných žijících u nás, které mají platit výživné na děti do ciziny. Je tedy i z hlediska devizového přístupu k Úmluvě pro nás výhodný.

Úmluva není zásadně v rozporu s čs. právním řádem. Pokud obsahují některé její články odchylky, nejedná se o odchylky takového rázu, které by odporovaly duchu čs. právního řádu a činily by Úmluvu pro nás nepřijatelnou.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, výbory ústavně právní, pro sociální politiku a zahraniční projednaly na svých schůzích vládní návrh, kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu shromáždění Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, podepsaná v Haagu dne 15. dubna 1958 a doporučily plénu sněmovny vyslovit s Úmluvou souhlas. Domnívám se, že jsou dány k tomuto souhlasu všechny předpoklady a jako zpravodaj se vřele přimlouvám za to, abyste se připojili ke stanovisku výborů, které Úmluvu projednaly, a abyste vyslovili s Úmluvou souhlas ve smyslu návrhu schvalovacího usnesení. Děkuji vám.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdružke spravodajkyni poslankyni Škodovej. Do diskusie sme nedostali písomné prihlášky. Hlási sa niekto o slovo? Praje si ešte prehovoriť súdruh minister?

Snemovňa národov teda môže hlasovať spoločne o návrhu na vyslovenie súhlasu Federálneho zhromaždenia s Dohodou o uznaní a vykonateľnosti rozhodnutí o vyživovacej povinnosti k deťom, podpísanou v Haagu dňa 15. apríla 1958. Kto je za tento návrh, nech zdvihne ruku!

Kto je proti?

Kto sa zdržal hlasovania? /Nikto./

Snemovňa národov jednomyseľne vyslovila súhlas s haagskou Dohodou o uznaní vykonateľnosti rozhodnutí o vyživovacej povinnosti k deťom.

I v nasledujúcom bode programu ide o vyslovenie ústavného súhlasu s medzinárodnými dohodami, tentokrát z oblasti ochrany nehmotných priemyslových práv. Snemovňa národov prerokuje ako ďalší bod

Návrh vlády bol všetkým poslancom rozdaný ako tlač č. 44. Udeľujem teraz slovo ministrovi dr. Kučerovi , ktorý tento návrh odôvodní.

Ministr dr. Kučera: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, Federálnímu shromáždění se předkládá ke schválení přístup ČSSR k Úmluvě o zřízení Světové organizace na ochranu duševního vlastnictví, dále k stockholmskému znění Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a dalších tzv. zvláštních dohod, uzavřených na základě Pařížské unijní úmluvy, jichž je Československo členem.

K sjednání Úmluvy o zřízení Světové organizace na ochranu duševního vlastnictví a k revizi dohod této problematiky se týkajících došlo na diplomatické konferenci ve Stockholmu v červenci 1967, která byla svolána na základě rezoluce, přijaté v r. 1962 na společném zasedání Poradního výboru Pařížské unie a Stálého výboru Bernské unie. Otázkou revize dohod týkajících se ochrany duševního vlastnictví se zabývaly již řadu let Spojené mezinárodní úřady na ochranu duševního vlastnictví v Ženevě.

Důvodem ke sjednání Úmluvy o zřízení Světové organizace na ochranu duševního vlastnictví, jakož i k revizi Pařížské unijní úmluvy a dalších dohod z ní odvozených byla skutečnost, že správa unií, které na základě těchto dohod vznikly již v minulém století, byla již zastaralá a nevyhovovala již ani současným a tím méně budoucím požadavkům.