Dále se navrhuje zrušení ustanovení § 20 o zveřejňování rozhodnutí v rehabilitačních věcech. Je známo, že spíše než o zadostiučinění šlo o prostředek k záměrnému jitření veřejného mínění. V odůvodněných případech lze publikaci nového rozhodnutí zařídit, aniž by bylo třeba k tomu zvláštního ustanovení v zákoně. Místo zrušeného § 20 vkláda se nové ustanovení, jímž je otázka náhrady nákladů, která se upravuje v souladu s obecnými předpisy.

Novela má dále zrušit oddíl 3, tedy prakticky § 21, který ukládal generálnímu prokurátorovi povinnost podat stížnost pro porušení zákona pokud šlo o odsouzení pro určité v zákoně vypočtené delikty a pokud podání stížnosti pro porušení zákona se domáhala osoba, která jinak má právo požádat o obnovu řízení. I toto ustanovení bylo možno chápat jako projev nedůvěry k objektivitě postupu generálního prokurátora. Je plná shoda v tom, že rozhodnutí generálního prokurátora, zda podá či nepodá stížnost pro porušení zákona není a nemůže být jen projev jeho dobré vůle, nýbrž že rozhodující v tomto směru je vždycky zákon. I bez tohoto ustanovení generální prokurátor ze své funkce je povinen podat stížnost pro porušení zákona tam, kde shledá zákonnost rozhodnutí, aniž při tom činí rozdíl mezi delikty, které v § 21 rehabilitačního zákona jsou výslovně vypočteny a mezi delikty jinými.

Novela rehabilitačního zákona přináší určité změny také v otázce odškodnění. Jde zejména o rozsah odškodňovacích nároků dědicům. Rehabilitační zákon jim poskytoval některé nároky ve známé obecné úpravě. Z měna § 30 a 32 zákona, jak je navržená, znamená, že nároky dědiců se omezí v podstatě tak, jak to platí pro jiné případy, kde dochází ke zrušení rozsudku z oné doby pro shledanou nezákonnost.

Ještě na dvě věci je třeba snad upozornit. Především na to, že novela v čl. 3 odst. 2 vylučuje z přezkumného řízení záležitosti osob, které se ilegálně zdržují v cizině. Návrh podaný ve prospěch takové osoby soud napříště bez meritorního projednávání zamítne. Je jistě na místě, aby se těmto osobám výhody rehabilitačního zákona nedostávalo.

Druhá věc je to, že novela umožňuje ve svém článku 5, aby v šestiměsíční lhůtě běžící ode dne účinnosti novely generální prokurátor mohl přezkoumat rozhodnutí vydaná v rehabilitačních věcech zvláštními senáty a mohl napadnout stížnosti pro porušení zákona tam, kde nebyly napraveny vady původního rozhodnutí, nýbrž naopak socialistická zákonnost porušena. Takové rozhodnutí bude možno zrušit a zařídit nové projednání záležitosti. Není třeba pochybovat, že k použití tohoto ustanovení bude přistupováno jen v případech plně odůvodněných.

Tolik k otázce novelizace rehabilitačního zákona a k  jednotlivým ustanovením novely.

Soudružky a soudruzi, jistě nemůžeme pochybovat o tom, že novelizace tohoto zákona se stane i předmětem odmítavých komentářů, zejména ze strany určité části sdělovacích prostředků v zahraničí. My však musíme a chceme zdůraznit jednu věc, která zde byla řečena v politickém úvodu, že totiž při novelizaci nejde o to odstranit možnost nápravy křivd tam, kde nesprávným výkonem trestního soudnictví křivdy opravdu vznikly, ale jde o to, aby zákon a jeho aplikace nemohly být zneužívány k jitření veřejnosti, k útokům proti straně, proti socialistickému společenskému řádu a proti celému období výstavby. Jde také o to, aby nemohly ze zákona těžit a získávat neoprávněné výhody osoby, jimž se křivda nestala. V tomto záměru byl návrh, který máte před sebou, předložen. Z těchto hledisek má být rehabilitační zákon v doplněném a upraveném znění také napříště aplikován. Nejvyšší soud ČSSR v tomto smyslu je odhodlán výklad a aplikaci usměrňovat. Děkuji za pozornost.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem predsedovi Najvyššieho súdu. Spravodajcom k tomuto bodu je predseda Ústavnoprávneho výboru Snemovne národov dr. Štefan Infner, ktorému dávam slovo.

Spravodajca poslanec dr. Infner: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci Snemovne národov, vážení hostia! Dovoľte mi za Ústavnoprávny výbor Snemovne národov podať správu o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 82/1968 Zb. o súdnej rehabilitácii.

V dôslednom dokončení súdnej rehabilitácie vidíme súhlasne s prevažnou väčšinou nášho ľudu jednu z úloh pri upevňovaní nášho politického systému, pri všestrannej konsolidácii našej krajiny. Naša strana, naše vlády a národné fronty si túto úlohu vzali za svoju a zvýraznili ju vo svojich programových vyhláseniach. Oni sú aj straníckymi, štátnymi a spoločenskými garantmi dôsledného vykonania zákona o súdnej rehabilitácii. Preto akékoľvek pochybnosti o dôslednom pokračovaní procesu súdnych rehabilitácií treba považovať za neodôvodnené.

Sme si vedomí, že úsilie o súdnu rehabilitáciu nemá a nemôže mať nič spoločné s pokusmi niektorých síl zmeniť odstraňovanie nezákonností predovšetkým na útoky proti revolučným opatreniam, vyplývajúcim z februárového víťazstva nášho pracujúceho ľudu. Rehabilitácia sa už u nás nikdy nedotkne socialistického usporiadania našej spoločnosti pri vedúcej úlohe strany, normalizácie našich vzťahov so Sovietskym zväzom a s ostatnými štátmi socialistického tábora. Politické ciele tohto zákona boli vyjadrené v jeho preambule a na tom netreba ani dnes nič meniť.

Vyhlásené zásady k preambule smerujú k podpore revolučnej zákonnosti a majú zabrániť tomu, aby nedochádzalo k oslabovaniu alebo popieraniu socialistického právneho poriadku. Text zákona im však v niektorých smeroch nezodpovedá a niekedy je s nimi v rozpore. Poznatky a skúsenosti, ktoré zhromaždil generálny prokurátor ČSSR a Najvyšší súd ČSSR o aplikácii tohto zákona v praxi, signalizujú, že v podstate nepriamy a apolitický prístup pri aplikácii zákona je daný priamo jeho obsahom. Samotný zákon totiž vychádza z predpokladu nesprávnosti všetkých pôvodných rozhodnutí súdu a svojím obsahom v niektorých smeroch znemožňuje alebo sťažuje, aby sa plne rešpektovala zásada, vyslovená v preambule zákona, a fakticky triednosť a nedotknuteľnosť revolučných aktov len vyhlasuje.

O tom svedčia napríklad tieto skutočnosti: koncepcia tohto zákona bola kodifikovaná v rozpore s niektorými platnými zásadami trestného poriadku. K tomu prispeli pravičiarsko-oportunistické a antisocialistické sily za aktívneho využívania hromadných oznamovacích prostriedkov, ktoré sa snažili vo vedomí ľudí zafixovať predstavu, že všetky osoby stíhané za protištátnu činnosť po roku 1948 boli odsúdené nezákonne a že taká nezákonnosť trvala až do roku 1968.

Tie isté sily sa v r. 1968 v tlači vôbec netajili tým, že nášmu politickému a hospodárskemu zriadeniu by najlepšie vyhovoval pluralitný systém. Niektorí právnici taký systém presadzovali i do nášho socialistického právneho poriadku. Chceli za každú cenu likvidovať leninské princípy organizácie a činnosti prokuratúry. Chceli z prokuratúry ako mocenského nástroja diktatúry proletariátu urobiť akési štátne zastupiteľstvo, ktoré malo svojím dopadom citeľne oslabiť naše štátne zriadenie.

Na druhej strane vyzdvihovali sudcovskú nezávislosť ako "fetiš", čo budilo nesprávny dojem, akoby sudcovia mohli stáť nad spoločnosťou, nad pracujúcim ľuďom, z ktorého pochádzajú a ktorému majú slúžiť. A preto dochádzalo v minulosti k netriednemu a apolitickému prístupu niektorých sudcov pri ich rozhodovaní a pri aplikácii tohto zákona v praxi. Niektorí sudcovia i prokurátori pristupovali k práci v rehabilitačných senátoch s nesprávnymi predstavami o podstate, príčinách a formách deformácií, o trestnom konaní v päťdesiatych rokoch, nechápali ani význam a zmysel zákona o súdnej rehabilitácii, k posudzovaniu jednotlivých vecí pristupovali z pozície akejsi absolútnej spravodlivosti pri negovaní triednych hľadísk a konkrétnych okolností prípadov. A tak toto hrubé skresľovanie skutočnosti sa stalo východiskom nielen pre popieranie socialistickej zákonnosti v uplynulých 20 rokoch, ale pre celkové vyvolávanie nedôvery k socialistickému spoločenskému a štátnemu zriadeniu, k socialistickému právu, pre škandalizovanie poctivých pracovníkov prokuratúry, súdov a bezpečnosti, i keď bolo známe, že sa na deformáciách minulých rokov nepodieľali.

Musíme si pripomenúť, že pod touto vzrušenou atmosférou vznikal zákon o súdnej rehabilitácii, a preto je poplatný, pokiaľ ide o politické a právne nedostatky, svojej dobe. Nesie negatívne stopy politickej atmosféry, za ktorej vznikal.

Máme ešte v živej pamäti, že na pôde parlamentu pri prijímaní zákona č. 82/1968 Zb. o súdnej rehabilitácii boli presadzované i také tendencie, ako:

a/ zrušiť en bloc všetky rozsudky, pokiaľ sa týkali protištátnych činov;

b/ zrušiť i rozsudky vynesené dokonca i pred februárom 1948;

c/ premlčané trestné činy príslušníkov ZNB stíhať a pod.

Uvedené nedostatky v samotnom zákone č. 82/1968 o súdnej rehabilitácii vytvorili potom situáciu, ktorá mohla viesť a niekedy i viedla k jeho nesprávnemu výkladu a používaniu. Najmä v rokoch 1968-69 došlo k viacerým nesprávnym rozhodnutiam, ako to konštatovala analýza generálnej prokuratúry a Najvyššieho súdu ČSSR.

Pokusy odstrániť tieto nedostatky judikatúrou neboli vcelku účinné a úspešné. Preto sa ako najvhodnejšia cesta ako odstrániť nedostatky, javí novelizácia zákona, pre ktorú tu vždy boli a sú tak politické, ako i právne dôvody.

Súdružky a súdruhovia, odôvodnenie zmien jednotlivých ustanovení je uvedené v dôvodovej správe, ktorú ste dostali. Dostatočne ich odôvodnil vo svojom výklade i predseda Najvyššieho súdu ČSSR s. dr. Přichystal. Za zmienku stojí podčiarknuť skutočnosť, že predložený návrh novely zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 82/1968 Zb. o súdnej rehabilitácii, je návrhom politického charakteru, je v súlade s politickými cieľmi vyjadrenými v preambule zákona a možnosti jeho zneužitia sú minimálne.

Pokiaľ ide o ďalšie politicky dôležitejšie zmeny, treba uviesť, že novela:

1. mení časovú hranicu, ktorá určuje termín, ktoré rozsudky sa môžu preskúmať podľa druhej časti rehabilitačného zákona. Je to termín 31.12.1956. Predpokiadá sa, že po celoštátnej konferencii KSČ v r. 1956 došlo k skvalitneniu a dodržiavaniu socialistickej zákonnosti, pokiaľ sa týka postihu protištátnej trestnej činnosti;

2. rušia sa osobitné senáty;

3. vymedzuje sa rozsah preskúmavaných vecí len na trestné činy podľa I. hlavy trestného zákona;

4. ruší sa spoločenská obhajoba zo strany Zväzu protifašistických bojovníkov, pretože podľa platného trestného poriadku nie je dôvod pre takéto oprávnenie. Rehabilitačné komisie i poradne SPB prestali už na základe opatrení ústredného výboru tohto Zväzu a Národného frontu existovať;

5. obligatórna povinnosť došetrovania spočíva teraz plne na orgánoch vyšetrovania, vrátane vyšetrovateľov ZNB. Ide o odstránenie nedôvery k orgánom vyšetrovania a najmä k vyšetrovateľom ZNB podľa § 15 novely;

6. dáva sa právno-politické zdôvodnenie, že senáty nebudú môcť zrušiť rozsudky bez ohľadu na ich vecnú správnosť. Rozhodujúcim kritériom je zistenie skutkovej podstaty spáchaného trestného činu podľa platných zákonov v dobe vynesenia rozsudku, a nie porušenie procesných predpisov. Hrubé porušenie procesných predpisov môže byť dôvodom pre zrušenie rozsudku len vtedy, keď má táto chyba za následok vecnú nesprávnosť rozhodnutia.

Záverom, súdružky a súdruhovia, chcem zdôrazniť, že i napriek závažným nedostatkom priebeh rehabilitačného procesu prispel k tomu, že sa verejnosť utvrdila v presvedčení, že prokuratúra a súdy pod vedením strany sa vážne zaoberajú nápravou krívd spôsobených v minulých rokoch nezákonnosťami v trestnom poriadku, že nevinným občanom bude vrátená česť a že sa im poskytne odškodnenie.

Bolo však zásadnou politickou chybou, ak v niektorých prípadoch páchatelia i závažných trestných činov proti republike v dôsledku liberalistického, netriedneho a formálneho prístupu pri aplikácii zákona o súdnej rehabilitácii boli rehabilitovaní a bolo im poskytnuté odškodnenie napriek tomu, že sa dopustili protištátnej trestnej činnosti. Preto v súčasnej dobe bude treba podstatne zvýšiť náročnosť na kvalitu práce všetkých orgánov, podieľajúcich sa na uplatňovaní novelizovaného zákona o súdnej rehabilitácii. Som presvedčený, že návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 82/1968 o súdnej rehabilitácii, vytvorí priaznivé podmienky pre rýchlejšie a úspešnejšie pokračovanie rehabilitačného procesu pri všestrannej konsolidácii našej krajiny.

Vážené súdružky a súdruhovia, vzhľadom na uvedené politické a právne dôvody Ústavnoprávny výbor SN sa na svojej schôdzi dňa 30. júna 1970 uzniesol odporúčať vám i s úpravami vládny návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 82/68 Zb. o súdnej rehabilitácii, na schválenie.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem spravodajcovi poslancovi Infnerovi. Do diskusie k tomuto bodu sú prihlásení dvaja poslanci.

Teraz prerušujem rokovanie Snemovne národov na poludňajšiu prestávku a prosím vás, aby ste počítali s tým, že začíname presne o 14.hod.

/Prerušené o 12.52 hod./

/Rokovanie pokračovalo o 14.04 hod./

Predseda SN Mihálik: Vážená Snemovňa národov, pokračujeme v prerušenom rokovaní. Do diskusie sa prihlásil poslanec dr. Jaroslav Srb.

Poslanec dr. Srb: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, měl jsem v úmyslu ve svém diskusním příspěvku jako soudce poukázat na některé rozpory, které se vyskytly přímo v zákoně č. 82/68 o soudní rehabilitaci, a na rozpory, které byly proti textu zákona při aplikaci v praxi.

Dostalo se nám cti, že z úst nejpovolanějších, z úst soudruha předsedy Nejvyššího federálního soudu se nám dostalo výkladu po této právní stránce. Proto by bylo jistě nesprávné, abych zde na to, co bylo nutno z tohoto zákona zdůraznit a odstranit, znovu upozorňoval. Je nesporné, že teprve touto novelou zákona se dostane zákon o soudní rehabilitaci do souladu se zásadami socialistické zákonnosti, do souladu s celým naším právním řádem, a proto mi jen dovolte, abych jménem poslanců Sněmovny národů - lidovců zdůraznil, že my všichni budeme jednoznačně hlasovat pro přijetí této novely zákona. Věřím, že všichni ostatní jste také stejného názoru, že nám vlastně jako poslancům začne práce teprve po přijetí této novely, že nutně se budeme setkávat nejen s tím, že zákon se snad měl vůbec zrušit, ale že by se vystačilo s dosavadním zněním zákona, že se vyskytovaly velmi často liberalistické tendence, že je spravedlivější někoho nesprávně osvobodit, než někoho nesprávně odsoudit. Právě toto pojetí je v rozporu se zásadami socialistické zákonnosti, která vychází z toho, že zákony u nás musí platit vždycky pro každého stejně. A je to přímo v úvodu původního zákona č. 82/68 v § 1, že je nutně třeba, aby jen ty případy byly znovu řešeny, kde došlo skutečně k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé.

Ta zásada socialistické zákonnosti, kterou novela dává do souladu s právním řádem, dosavadní pojetí je to, aby nikdo, kdo se neprovinil, nebyl trestán, ale aby každý, kdo se provinil, nebyl nespravedlivě osvobozen. A to budeme muset jako poslanci ve svých obvodech vysvětlovat, na svých pracovištích a nakonec i ve své práci. Proto se opět přimlouvám za to, abychom všichni přijali osnovu novely, jak je obsažena ve vládním návrhu, s tím doplňkem po stránce formální, kterého se nám dostalo v tisku dnešního dne. Děkuji vám.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi poslancovi Srbovi. Slovo udeľujem poslancovi Vladimírovi Ptáčkovi.

Poslanec ing. Vl. Ptáček: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, k předloženému návrhu zákona, jak nám byl předložen a zdůvodněn, jak k němu vystoupil zpravodaj, dovolte mi jen několika slovy zdůraznit to, co už v dosavadní formulaci zde zaznívalo. Proč vůbec došlo a jak došlo k vydání zákona? Vzpomínáte-li si na období roku 1968, víte, že to bylo eso, s kterým se vystupovalo, říkalo se: my jsme vybojovali tento zákon a my s tímto zákonem jdeme do boje za svatá práva. Pravda je ovšem opačná. Byla to komunistická strana, která tuto otázku otevřela, tuto otázku neprávem postižených. Otevřela rehabilitaci všech těch, kdo se v tomto období a ještě předtím od roku 1956 dostali do situace, která potom pro ně znamenala tolik nepříjemností. Ovšem byli jsme svědky toho, že tato ušlechtilá myšlenka pomoci rychle neprávem postiženým občanům k jejich rehabilitaci se stala předmětem politických spekulací, že bylo požadováno zrušení všech rozsudků a tím byl zcela negován náš právní řád a všechno to, čeho jsme dosáhli v uplynulém období 25 let.