To isté platí o celkovom hospodárení s rozpočtovými prostriedkami. Ako som informoval Federálne zhromaždenie pri predkladaní rozpočtu na tento rok, rozbehli sa práce na spracovaní noriem rozpočtových výdavkov. Každá civilizovaná krajina pracuje pri spracúvaní rozpočtu, či už štátneho alebo rozpočtu územných orgánov, s pomerne veľmi pevnými normami. Tieto normy sú v našom štáte dnes veľmi zastaralé, najmä vzhľadom na to, že v posledných rokoch bol zaznamenaný veľký pohyb cien; preto sú fakticky nereálne a nepoužiteľné. Preto príslušné pracovné skupiny zložené zo zástupcov tak federálnych orgánov, ako aj zo zástupcov hlavne národných orgánov, spracúvajú podľa vzájomne dohodnutého harmonogramu príslušné návrhy, aby sme čo najskôr aj v oblasti rozpočtových výdavkov urobili poriadok.

Práve tak sústreďujeme práce /aby sme nevenovali pozornosť len výdavkovej stránke štátnych rozpočtov, čo je samozrejme veľmi významné z hľadiska hospodárnosti/, na úseku tvorby zdrojov, t.j. na príjmovej stránke štátneho rozpočtu. Značné odchýlky záverečných čísiel o štátnom hospodárení proti plánovaným východiskám svedčia o tom, že nielen vo všeobecne ekonomickej polohe, ale konkrétne aj vo finančnej oblasti sa pohybujeme ešte vo veľkých nepresnostiach, kde rozdiely proti pôvodne rozpočtovaným úvahám dosahujú rad miliárd a kde teda treba zaviesť pre ďalšie roky dôkladnejší poriadok. Nie je však úlohou nášho dnešného rokovania tento problém podrobnejšie rozoberať, preto sa obmedzujem iba na túto zmienku.

Za pripomienky a námety, ktoré boli vyslovené, sme vďační a v plnom rozsahu ich akceptujeme. Chcel som len informovať Snemovňu národov, že v takom duchu, v akom tieto pripomienky aj tu odzneli, i federálna vláda a jej jednotlivé orgány budú na ne prihliadať a v rámci našich časových a pracovných dispozícií budú sa príslušnými návrhmi zapodievať.

Pretože neboli pripomienky k samotnému návrhu uznesenia na schválenie záverečného účtu po obsahovej stránke, ani k ďalším stanoviskám, ktoré sme predložili, odporúčam predložené návrhy a návrh uznesenia o štátnom záverečnom účte schváliť.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem ministrovi financií. Udeľujem záverečné slovo spravodajcovi poslancovi Tomanovi.

Zpravodaj poslanec doc. ing. Toman, CSc.: Konstatuji shodně s ministrem financí, že v diskusi nebylo výhrad ke státnímu závěrečnému účtu, ani připomínek k usnesení, a zříkám se závěrečného slova.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Tomanovi. Vypočuli ste návrh uznesenia Snemovne národov o štátnom záverečnom účte federácie za rok 1969, o ktorom budeme hlasovať. Podľa čl. 42 ústavného zák. č. 143 /68 o čs. federácii platí pre schvaľovanie záverečného účtu federácie zákaz majorizácie. Je teda potrebné, aby pre schválenie štátneho záverečného účtu federácie za rok 1969 hlasovala v oboch častiach Snemovne národov nadpolovičná väčšina všetkých poslancov.

Konštatujem, že v tejto chvíli je v zasadacej sieni prítomných 50 poslancov zvolených v ČSR a 51 poslancov zvolených v SSR. Snemovňa je teda v oboch častiach schopná uznášania.

Prosím teraz o hlasovania poslancov zvolených v ČSR. Kto z týchto poslancov súhlasí s návrhom, ako ho predniesol spravodajca, nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./

Kto je proti? /Nikto./

Kto sa zdržal hlasovania? /Nikto./

Konštatujem, že poslanci Snemovne národov zvolení v ČSR, schválili štátny záverečný účet federácie za rok 1969 jednomyseľné.

Prosím teraz o hlasovanie poslancov zvolených v SSR. Kto z týchto poslancov je pre schválenie predneseného návrhu, nech zdvihne ruku! /Hlasuje sa./

Kto je proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./

Konštatujem, že poslanci zvolení v SSR schválili takisto jednomyseľné záverečný účet federácie.

Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, program sa nám trochu skomplikoval, pretože niektorí ministri federálnej vlády majú svoje povinnosti súčasne v Snemovni ľudu. Vzhľadom na to, že minister Štanceľ a minister Kučera ešte pracujú v SĽ, navrhujem, aby sme teraz prešli k bodu 4 pôvodného programu /bodu 5 upraveného programu/, ktorým je vládny návrh zákona, ktorým sa mení zákon č. 82/1968 o súdnej rehabilitácii, a správa Ústavnoprávneho výboru Snemovne národov.

Súhlasíte s týmto návrhom? /Súhlas./

Návrh odôvodní podpredseda vlády prof. dr. Laco.

Podpredseda vlády prof. dr. Laco, DrSc.: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Vláda ČSSR predkladá obidvom snemovniam Federálneho zhromaždenia na prerokovanie a schválenie návrh zákona, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 82/1968 Zb. o súdnej rehabilitácii.

Predložený návrh je výsledkom dôkladného politického posúdenia záverov, ktoré vyplývajú z rozboru skúseností získaných pri aplikácii tohto zákona. Na jeho vypracovaní sa účastnili všetky orgány, ktorým prísluší príprava vládnych návrhov. Snáď vám je známe, vážené súdružky a súdruhovia, že súvislosťami s rehabilitačným zákonom sa zaoberal i Ústavnoprávny výbor Snemovne ľudu, a to na základe správy komisie Snemovne ľudu pre rehabilitáciu a že prijal závery a adresoval ich vláde ČSSR. Vypracovaný návrh na novelizáciu tohto zákona je v zhode s týmito závermi Ústavnoprávneho výboru Snemovne ľudu.

Vážený súdruh predseda, vážení súdruhovia a súdružky! Návrh na novelizáciu zákona č. 82/1968 Zb. dokumentuje, že náš socialistický štát a jeho vedúca sila, Komunistická strana Československa, Národný front, trvajú na dôslednom dokončení rehabilitácií a na patričnej náprave v prípadoch, keď došlo k nezákonnému odsúdeniu osôb, ktoré sa v skutočnosti nedopustili trestného činu. Predložený návrh však súčasne dokumentuje, že náš štát a jeho vedúca sila v žiadnom prípade nepripustí, aby sa toto úsilie mohlo zneužiť na očistenie takých osôb, ktoré boli odsúdené právom podľa vtedy platných zákonov. Súčasne máme na zreteli, aby sa vec rehabilitácií nezneužívala na propagandu a neodôvodnené znevažovanie socialistického štátu a jeho zriadenia i jeho orgánov, predovšetkým justičných a bezpečnostných orgánov.

Súdružky a súdruhovia, v súvislosti s rehabilitačným zákonom sa uplatnili názory, že zákon č. 82/1968 Zb. netreba novelizovať a že k náprave nedostatkov v súvislosti s ním a jeho realizáciou postačia prípadne len smernice Najvyššieho súdu. Pri podrobnom rozbore jednotlivých ustanovení zákona vo vzťahu k rozhodovacej činnosti súdov sa však ukázalo, že je potrebné novelizovať niektoré ustanovenia, aby súdna prax mala oporu v jednoznačnom znení zákona a aby súdy rozhodovali skutočne len podľa zákona a na základe zisteného skutkového stavu.

Uplatňovali sa, vážení súdruhovia a súdružky, i návrhy, aby sa zákon o súdnej rehabilitácii zrušil a aby sa už podané a doteraz nevybavené prípady žiadostí o preskúmanie pôvodných rozsudkov posudzovali podľa platného trestného poriadku, to jest formou obnovy trestného konania, prípadne podaním sťažnosti pre porušenie zákona. Pri posudzovaní týchto alternatív sa došlo k jednoznačnému záveru, a to vo všetkých príslušných orgánoch vrátane výborov FZ, že bude správne zákon novelizovať, a to predovšetkým nie preto, že zrušením zákona by sa vecne komplikovalo vybavovanie doteraz ešte nevybavených, ale už podaných prípadov, ale preto, že zrušenie zákona by mohlo vyvolať dojem, že myšlienka rehabilitácie sa opúšťa, že sa nechce alebo nepovažuje za potrebné doviesť ju do konca a podobne.

Preto vláda ČSSR navrhuje novelizovať zákon č. 82/68 Zb. a všetky tie ustanovenia tohto zákona, poznačené obdobím, v ktorom zákon vznikal. Navrhuje novelizáciou v zhode s preambulou zákona odstraňovať všetky legislatívne nedostatky, ktoré umožňovali vynášať nesprávne rozhodnutia. Novelizácia sa nemá dotknúť podstaty a účelu rehabilitačného zákona, ako hovorím, v zhode s preambulou tohto zákona.

Vážené súdružky a súdruhovia, zdôvodnenie návrhu novelizácie zákona č. 82/68 Zb. a jeho jednotlivých ustanovení je v dôvodovej správe, ktorú máte k dispozícii. Súčasne sa odvolávam i na stanovisko ústavnoprávneho výboru vašej snemovne, ktorý predložený návrh schválil. Dovoľte mi prosím, aby som požiadal v mene vlády ČSSR, aby ste s týmto návrhom vyslovili súhlas a dali mu ústavnú sankciu.

Dovoľte, prosím, aby k návrhu vystúpil i nový predseda Najvyššieho súdu ČSSR s. dr. Přichystal, pretože aplikáciu novelizovaného zákona budú vykonávať predovšetkým súdy a na nich bude záležať, aby sa zákon správne uviedol do života. Nový predseda Najvyššieho súdu ČSSR s. dr. Přichystal sa súčasné takto predstaví Federálnemu zhromaždeniu.

Vážený súdruh predseda, dovoľte, prosím, požiadať, aby ste s. predsedovi Najvyššieho súdu udelili slovo. Súdružky a súdruhovia, vás ešte raz prosím v mene vlády ČSSR, aby ste navrhovanej novelizácii zákona č. 82/68 Zb. dali láskavo ústavnú sankciu.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi podpredsedovi vlády prof. dr. Lacovi a oznamujem, že vystúpenie predsedu Najvyššieho súdu ČSSR s. dr. Přichystala schválila naša snemovňa už na začiatku nášho rokovania pri schvaľovaní programu.

Prosím, teraz udeľujem slovo s. dr. Přichystalovi.

Predseda Najvyššieho súdu ČSSR dr. Přichystal: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi! Bylo by jistě zjednodušením, kdybychom příčiny špatné a právem kritizované aplikace rehabilitačního zákona a praxe rehabilitačních senátů viděli jenom v textu zákona. Jistě tu působila celková zjitřená atmosféra doby, kdy byl zákon aplikován, neuspokojivé složení zvláštních senátů a v neposlední řadě i celkové tehdejší oslabení, ba můžeme říci v určitém období přímo umrtvení dozoru nad rozhodovací praxí, jak jej mají podle platných zákonů vykonávat justiční orgány, vyšší soudy a orgány prokuratury. V tomto posledním směru mám na mysli zejména podávání opravných prostředků proti nesprávným rozhodnutím. Po vyjasnění politické atmosféry a po některých kádrových změnách ve vedení prokuratury a justičního resortu byla v průběhu roku 1969 učiněna určitá opatření k nápravě vadné praxe. Tato opatření měla nepochybně své kladné výsledky.

Podrobnější rozbor však ukázal, že je na místě správné praxi rehabilitačního zákona dát pevnou oporu v jednoznačném jeho znění tak, aby i v těchto politicky citlivých otázkách rozhodování soudů stálo plně na půdě socialistické zákonnosti. Po politickém zdůvodnění, které zde přednesl místopředseda vlády s. prof. dr. Laco, pokládám za účelné upozornit, zmínit se, vyzvednout některé nejvýznamnější změny a doplňky, které obsahuje předložený návrh novely zákona ve srovnání s původním jeho textem.

Věcně snad nejvýznamnější je změna textace § 15 zákona. Nové znění jeho prvního odstavce má výrazně orientovat celé přezkumné řízení na zkoumání věcné správnosti původního rozhodnutí. Dosavadní znění umožňovalo - a zdůrazňuji, že v rozporu se záměrem zákona - výklad, jakoby důvodem pro zrušení přezkoumávaného rozhodnutí mohlo být i porušení procesních předpisů, samo o sobě zejména nesprávný postup při opatřování důkazů a jako by z tohoto důvodu mělo dojít ke zrušení rozhodnutí, i když nakonec rozhodnutí samo o sobě bylo správné. Nový text zákona takový výklad vylučuje.

Nově zařazovaný druhý odstavec tohoto paragrafu má zabránit tomu, aby z dodatečných změn v našem zákonodárství, kde došlo k několikerému zúžení rozsahu trestních činů nedocházelo ke zproštění viny, popřípadě , aby ze změn, k nímž došlo v časovém odstupu od hodnocení společenské nebezpečnosti činů nemohli být viněny ty osoby, jejichž původní rozsudek byl nesprávný potud, že odsuzoval za těžší čin, než jakého se podle tehdejšího zákona dopustily, přitom však nešlo o osoby nevinné, protože jednání, které spáchaly je podle tehdejších zákonů trestním činem. Podle druhého odstavce § 15, napříště v takových případech nemá docházet ke zproštění, nýbrž k zastavení stíhání, a to s důsledkem, že nárok na odškodnění takové osobě nevznikne vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu se zřetelem na zákon a trestní sazbu tehdy platnou.

Důležitá je změna § 2 zákona, tzn. zúžení okruhu věcí přezkoumávaných podle tohoto zákona ve dvojím směru. Jednak se mění přezkoumávaná rozhodnutí pouze na rozsudky odsuzující za politické delikty, nikoliv za delikty obecně kriminální. Druhé zúžení je v tom, že přezkoumávání se bude týkat rozsudků krajských soudů v době do 31.12.1956. V dosavadním znění byla tato časová hranice limitována datem 31.7.1965. Touto změnou má se jasně diferencovat období do roku 1956 od doby následující, kdy po celostátní konferenci KSČ došlo k pronikavému posílení zásad zákonnosti v trestné sféře vůbec a při postihu protistátních činů zvlášť. Po 1. lednu 1957, kdy nabyl účinnosti nový trestní řád docházelo k deformacím pouze ojediněle. Široké časové vymezení v dosavadním textu § 2, zahrnující období od roku 1948 do roku 1965 mohlo vyvolávat a vyvolávalo dojem jakoby celé období socialistické výstavby bylo charakterizováno nezákonnostmi na úseku trestního soudnictví. Žádosti o přezkoumání rozsudků z období let 1957-1965 tvoří jen malou část, zlomek celkového počtu dosud podaných žádostí. Žádosti, na které se rehabilitační zákon v novém znění už vztahovat nebude, budou vyřízeny normálním postupem podle obsahu a povahy buď jako žádosti o obnovu řízení nebo podněty k podání stížností pro porušení zákona. To obsahuje článek 3, odst. 1 návrhu novely.

Jak je vám známo, podle dosavadního znění rehabilitačního zákona, přezkoumávání rozsudků měly projednávat zvláštní senáty složené ze soudců pro tuto funkci zvlášť volených. Šlo tehdy o určitý kompromis s důrazně uplatňovaným požadavkem, aby rehabilitace byly vyňaty z pravomoci řádných soudů vůbec a aby pro tento účel byly zřízeny zvláštní soudní tribunály. Soudci zvolení pro rehabilitační senáty, měli tak podle zákona v určitých směrech výsadní postavení. V tom, že také výběr těchto soudců nebyl vždy prováděn z potřebných hledisek, je možno spatřovat i jednu z příčin závad v aplikaci zákona zejména selhávání běžných soudních prostředků. Napříště podle novely má být přezkumná činnost svěřena tříčlenným senátům, složeným ze soudců z povolání a sestavovaným předsedou soudu podle obvyklých zásad a pod jeho odpovědností. S tím souvisí zrušení § 4 zákona a čl. 2 novely. S touto věcí souvisí také zrušení § 13 odst. 2 a 14. Tato ustanovení umožňovala členům zvláštních senátů neomezený a nekontrolovatelný přístup ke skutečnostem zakládajícím státní, služební nebo hospodářské tajemství. Do budoucnosti má být toto řešeno podle obecné úpravy trestního řádu. To umožňuje, aby v rozsahu potřebném pro soudní rozhodnutí byly i utajované skutečnosti dány k dispozici, ovšem za potřebných kautel a při zachování nezbytné rovnováhy mezi zájmy na zjištění objektivní pravdy v soudním řízení a nebezpečím vážných škod pro stát, které by mohlo vzniknout tím, kdyby se k utajovaným skutečnostem zbytečně dostaly nepovolané osoby. Ustanovení trestního řádu mají tato hlediska na zřeteli. Na příště mají tato ustanovení platit v plném rozsahu pro rehabilitační řízení.

V novele se navrhuje dále zrušit ustanovení § 11 zákona o soudní rehabilitaci. Šlo o ustanovení, které se týkalo účasti společenských organizací na rehabilitačním řízení. Zejména SPB bylo dáno určité výsadní postavení, které prakticky z této organizace činilo přímo v určitých směrech iniciátora a garanta rehabilitace. Šlo o situaci vyvolanou v roce 1968. Dnes není pro ni odůvodnění. Rehabilitační komise a rehabilitační poradny vytvořené svého času SPB byly už opatřením ÚV zmíněné organizace a NF zrušeny. Je zde proto návrh na zrušení § 11, který je zcela logický.

Novela míní také zrušit ta ustanovení zákona, která jsou projevem apriorní obecné nedůvěry k určitým státním orgánům, zejména jde o ministerstvo vnitra. Máme tu na mysli zejména zrušení § 13 odst. 1 a § 29 zákona. U prvního ustanovení jde o úpravu došetřování skutečností, které je třeba objasnit pro soudní rozhodnutí.

Dosavadní úprava vylučuje z účasti na došetřování vyšetřovatele SNB. V důsledku toho byly kladeny nadměrné nároky na soudy a na orgány prokuratury. Nové znění § 13 upraví tyto otázky v souladu s obecnými principy. Podle ustanovení § 29 vznikal v určitých případech nárok na odškodnění za vazbu, a to odchylně od obecné úpravy platné pro tehdejší dobu už jen na tom podkladě, že vyšetřování bylo prováděno orgány státní bezpečnosti. Jde nepochybně rovněž o ustanovení nemístní, o projev obecné apriorní nedůvěry k výsledkům práce těchto orgánů. Postoj, který byl vyjádřen v těchto ustanoveních zákona, do určité míry ovlivňoval i postoj soudů při řešení konkrétních případů tam, kde šlo o hodnocení důkazního materiálu předkládaného v původním řízení orgány ministerstva vnitra.