Hovorím o tom preto, že stojíme na prahu piatej
päťročnice a že predbežne vypracovaný
návrh smerníc na rok 1971-1975 ukazuje, že
realizácia vecných zámerov v potravinárskom
priemysle, obsiahnutých v tejto smernici, nie je pri
platnosti doterajších ekonomických nástrojov
krytá v dostatočnom rozsahu vlastnými zdrojmi
tohto priemyslu. Ak chceme ísť do budúcej päťročnice
s jasným výhľadom, treba tieto problémy
včas doriešiť v súlade s potrebami zásobovania
obyvateľstva potravinami. Vážené súdružky
a súdruhovia, ako vidieť, základné úsilie
o optimálnejší rozvoj poľnohospodársko-potravinárskeho
komplexu a jeho priaznivejší výsledok, ktorý
má byť základom našich budúcich
úspechov, je dostatočne zabezpečovaný
a nám príslušia náročné
úlohy a maximálne úsilie, ako s obmedzenými
zdrojmi dosiahnuť reálne postavený plán.
V roku 1970 a v dalších rokoch ide o sľubnejšiu
budúcnosť poľnohospodársko-potravinárskeho
komplexu, čo si vynucuje naše rozhodnutie, že
pri vynaložení maximálneho úsilia každého
z nás, postupne zdoláme prekážky a všetky
problémy. Nepochybujem, že každý z nás
na svojom úseku odovzdá dobrú prácu
a dobrý príklad ako záruku realizácie
uznesení strany a vlády. Odporúčam
záverečný účet ČSSR
za rok 1969 schváliť.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Píšovi.
Udeľujem slovo poslancovi Vybralovi.
Poslanec prof. JUDr. Vybral: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně a poslanci. Sněmovna národů
přistupuje dnes k významnému ústavnímu
aktu, jímž je schvalování prvního
státního závěrečného
účtu naší federace za rok 1969. Máme
všichni ještě v dobré paměti,
že jsme před rokem schvalovali návrh zákona
o státním rozpočtu československé
federace na rok 1969, který byl vládou předkládán
jako vyrovnaný v příjmech a vydáních,
částkou 40 miliard 844 mil. Kčs. A dnes schvalujeme
vládní návrh státního závěrečného
účtu za rok 1969 s výsledky hospodaření,
které předčily všechna naše očekávání,
neboť závěrečný účet
končí přebytkem 2 mld 885 Kčs. K tomu
přistupují ještě přebytky obou
národních závěrečných
účtů ve výši 366 mil. Kčs
/český/ a 194 mil. Kčs /slovenský/,
takže úhrn přebytků centrálních
státních účtů činí
téměř částku 3,5 mId Kčs
/3 miliardy 445 mil. Kčs/. Byli jsme sami očitými
svědky toho, že těchto výsledků
nebylo dosaženo přirozeným během hospodářského
života, nýbrž že bylo třeba zejména
v 1. pololetí r. 1969 vynaložit mimořádné
úsilí, aby naše společnost byla konsolidována
nejprve politicky, a aby na těchto základech mohla
pak vláda přikročit k řadě
opatření, která dala naší ekonomice
i našim financím vzestupný kurs. Dnes, kdy
máme před sebou výsledky loňského
státního hospodářství v číselné
účetní sestavě federální
i v účetních sestavách národních,
jsme všichni naplněni pocity radosti nad docíleným
úspěchem, a jsme si jako jednotlivci i jako příslušníci
politických stran vědomi své povinnosti,
abychom federální vládě vyjádřili
plnou důvěru za její úctyhodnou práci
a podaný návrh schválili. Svými kolegy
z Československé strany lidové jsem zmocněn
k prohlášení, že budeme všichni hlasovat
pro schválení předloženého závěrečného
účtu i s příslušnými usneseními
rozpočtových výborů, a že budeme
vládu i nadále v její odpovědné
práci ze všech sil podporovat. Přimlouvám
se také za to, abychom vypustili poslední usnesení
našeho rozpočtového výboru, kde se ukládá
vládě, aby urychleně předložila
návrh soustavy kontrolních opatření,
protože tomu tak bude v celkovém souboru opatření
koncem roku.
A nyní mi dovolte, abych jako člen výboru
pro plán a rozpočet především
vyslovil dík předsednictvu Federálního
shromáždění a tím také
předsednictvu naší sněmovny, že
vydáním organizačního řádu
pro Kancelář Federálního shromáždění
vytvořilo dobré administrativní předpoklady,
aby činnost, nás poslanců, mohla být
účinně a hospodárně zaměřena
k projednání tak významného ústavního
aktu, jako jsou rozpočet a státní závěrečný
účet. Oceňuji zejména velmi kladně
fakt, že předlohu státního závěrečného
účtu jsme mohli projednávat jak ve speciální
komisi, tak ve výboru společně s poslanci
Sněmovny lidu, kteří mají delší
politické zkušenosti a tak i nám přispěli
k vytváření tradice úspěšného
projednávání složité finančně
hospodářské materie.
Dovolte mi nyní, abych ve zkratce přiblížil
plénu sněmovny finančně hospodářský
smysl a význam celé řady speciálních
schvalovacích usnesení, což je dnes naším
hlavním úkolem. Tato usnesení navazují
jednak na přebytkové výsledky státního
hospodářství v roce 1969, jednak na změny
v úhrnech státních aktiv a pasiv, evidovaných
od počátku roku 1970 v instituci tzv. tří
státních pokladen: jedné federální
a dvou národních. Z přehledu o stavu aktiv
a pasiv ve federální státní pokladny
plyne, že k 31. prosinci 1969 byl stát /nerozdělený
ještě na federaci a dva národní státy/
vůči Státní bance zadlužen částkou
14 mld 602 mil. Kčs. Po schválení předkládaných
nám usnesení zmenší se toto zadlužení
státu vůči bance velmi podstatně,
a to celkem o částku 8 mld 522 mil. Kčs,
takže stát zůstane bance dlužen jen částku
6 mld 396 mil. Kčs. Snížení tohoto zadlužení
provádí se především z přebytku
hospodaření federace v roce 1969, a to částkou
2 mld 054 mil. Kčs, přičemž se Státní
banka ještě zajišťuje z těchto prostředků
další částkou 700 mil. Kčs jako
zárukou za půjčku, poskytnutou Ústřední
správě železnic. Další závazky
státu vůči bance se vyrovnávají
v rámci federální státní pokladny,
kde dochází k úhrnnému snížení
státního dluhu o 6 mld 468 mil. Kčs. Oddlužení
státu jde tu na vrub státních aktiv, pocházející
z odvodů z přecenění zásob
u podniků a uhrazují se tu jednak rozpočtové
deficity z let 1964 a 1965 /částkou 4 mld 600 mil.
/, jednak úvěr na odepsané dluhy JZD /ve
výši 1 mld 868 mil. Kčs/. Těmito finančními
operacemi se s platností od 1. ledna 1970 podstatně
zlepšuje vztah státu k bance ve smyslu protiinflačního
působení, neboť vzájemný úvěrový
vztah mezi bankou a státem se snižuje na částku
kolem 6 mld Kčs, která je stejně kryta státním
vkladem z odvodů z přecenění zásob
a jiných zdrojů. Z prostředků federální
státní pokladny posilují se také dále
obě Státní pojišťovny, česká
a slovenská, v úhrnné částce
1 mld 200 mil. Kčs. Touto cestou se řeší
též cenová úprava niklové rudy
převodem částky 134 mil. Kčs do slovenského
rozpočtu.
Druhá finanční operace je v usneseních
charakterizována jako delimitace aktiv a pasiv mezi federální
pokladnou na jedné straně a mezi oběma národními
pokladnami na druhé straně. Převádějí
se do nich státní pohledávky s případnými
závazky v úhrnné částce 2 mld
603 mil. Kčs: do české státní
pokladny částka 2 mld 207 mil. Kčs, do slovenské
státní pokladny částka 397 mil. Kčs.
Ve federální státní pokladně
zůstanou ještě značná aktiva
z odvodů z přecenění zásob
a jiných zdrojů, která zůstávají
vyhražena jak pro další úpravu státních
závazků vůči Státní
bance, tak finančnímu posílení podnikové
sféry, které bylo již dříve proponováno
a které bude patrně provedeno, jakmile se to ukáže
národohospodářsky prospěšným.
Uzavírám tyto poznámky zjištěním,
že finanční operace navržené vládou
nám ke schválení, představují
soubor opatření, která posilují postavení
Státní banky především při
řízení měny. Při provádění
dalších důsledků federalizace na poli
finančních vztahů umožní nám
přejít k řešení dalších
významných finančně-hospodářských
úkolů.
Okolnost, že k tomuto významnému vládnímu
úspěchu dochází v jubilejním
roce, v němž jsme vzpomínali 1/4 století
osvobození naší země Sovětskou
armádou, opravňuje mne k tomu, abych tu zdůraznil
potřebu vhodné publicity o způsobu finančního
hospodaření federace obou národních
států i národních výborů.
Myslím tu zejména na naši mládež,
studující na středních školách
ekonomických i na školách vysokých,
ať jde o právníky, nebo ekonomy: ti všichni
potřebují odborné poučení o
ústavní stránce našeho státního
hospodářství, o finančně-hospodářské
konstrukci veřejných rozpočtů, o jejich
obsahové náplni na jednotlivých správních
stupních rozpočtového hospodářství
atd. Federací se na tom všem mnoho změnilo
a bylo by proto třeba pomýšlet na to, jaké
vhodné odborné poučení o komplexu
těchto otázek by přispělo k lepší
občanské výchově naší
studující mládeže a k jejímu
zainteresování o otázky, jejichž řešení
podstatně ovlivní jejich způsob života
i jejich hospodářskou úroveň v dospělém
věku. Rozumové pronikání do finanční
a hospodářské podstaty socialismu mělo
by jít ruku v ruce už s obecným i speciálním
vzděláním na středních školách
a mělo by vyvrcholit ve specializovaném vysokém
školství. Soudím, že by federální
ministerstvo financí bylo nejpovolanějším
orgánem, který by měl vyjít s iniciativou
v tomto směru. Nebylo by také od místa, kdyby
i Výzkumný ústav financí při
federálním ministerstvu financí zařadil
i tuto publicistickou tématiku do okruhu své činnosti.
Jsem přesvědčen o tom, že na půdě
Federálního shromáždění
i obou národních rad by se tato iniciativa setkala
jak s pozorností, tak i s plnou podporou.
Všichni jsme si dnes vědomi dobře toho, že
schválením státního závěrečného
účtu končí nám pouze jedna
etapa práce, a že začíná hned
etapa další, to je příprava rozpočtu
na příští rok. Otevřené
problémy rozpočtové a finančně-hospodářské
zůstávají tudíž otázkami,
které bude nutno řešit v této další
etapě naší práce. A tato etapa je u
příštího rozpočtu mimořádně
důležitá, neboť jde o to, aby finanční
politika státu byla věcně sladěna
s národohospodářským plánem
5. pětiletky, a aby účinně podporovala
celou jeho koncepci, prováděnou během pětiletého
cyklu. Zmíním se tu proto aspoň o jedné
otevřené otázce, abychom si její řešení
do budoucna přiblížili právě
z aspektu výsledků státního hospodaření
dosažených v roce 1969. Jde o otázku neinvestičních
dotací, která je smutně proslulým
problémem našeho státního hospodářství
a hrozí jí být i v celé příští
pětiletce. Chci zde podpořit a šíře
zdůvodnit především doporučení
našich obou rozpočtových výborů,
které ve společné zprávě /na
str. 5 , bod lII/2/ konstatuje, že "je třeba,
aby vláda realizovala opatření zásadního
charakteru v dotační politice a tím čelila
přenášení finančních problémů
podniků v nepřiměřené míře
na stát".
K pojmu samému konstatuji, že za neinvestiční
dotace považuji především onu širokou
sérii intervencí do cen výrobků nebo
služeb, které mají chránit především
odběratele - konzumenta proti prodejní ceně,
jejíž výrobní náklad kalkulovaný
v plné výši, by jej "neúměrně"
postihoval. Dále jde o takové intervence do cen,
které mají cenově zpřístupnit
produkt ať surovin či polotovarů podnikům,
které shledávají tržní cenu,
zejména placenou na zahraničním trhu, pro
sebe za příliš vysokou vzhledem k výši
ostatních výrobních nákladů.
V prvém případě jde především
o produkty zemědělské, v druhém o
nákupní ceny některých surovin nebo
polotovarů pro zpracovatelský průmysl. Jde
ovšem dále o diferenční příplatky
např. při výrobě vepřového
nebo drůbežího masa nebo dalších
výrobků z těchto surovin. Máme ovšem
také dotace k nájemnému, které neodpovídá
ani současným nákladům na nutnou údržbu
domovního majetku, dále dotace komunální
a autobusové dopravě, v níž stanovené
jízdné nekryje vlastní provozní výdaje
dopravních podniků; jsou dále příspěvky
teplárnám k vyrovnání ztrát
při nedostatečných poplatcích za odebírané
teplo. Jsou i nepřímé zásahy do cen
přes sníženou daň z obratu, jako je
tomu např. u dětského prádla, obleků
a obuvi. Všechny případy cenových dotací
mají společný rys v tom, že hodnotový
hospodářský vztah je do značné
míry měněn dotační intervencí,
která umělým finančním zásahem
nahrazuje "reálnou cenu", jak je určena
nákladovými kalkulačními faktory.
Pro zásadní přístup k dotacím
tohoto druhu by měla být rozhodující
podstata socialismu jako hospodářské soustavy.
Tato buduje produkci zboží a poskytování
služeb na podkladě hodnotových vztahů,
ať jde o cenu vyplývající z výrobního,
resp. provozního nákladu, nebo o další
paralelní faktor mzdový, kde spravedlivá
mzda má odpovídat pracovní zásluze
pracovníka v běžném provozu výrobním
nebo pracovním /u služeb/. Z tohoto zásadního
hlediska jsou cenové intervence všeho druhu deformacemi
platných hodnotových vztahů v hospodářství,
které zásadně určují ekonomický
obsah socialismu jako hospodářské soustavy.
Dotace představují tedy jen nouzová řešení
hospodářsko-politické a finančně
politické praxe, která pro nedostatek koncepčního
řešení uchyluje se k "dotačním
praktikám" vynuceným časovou tísní,
v níž se konkrétní případ
řeší, nebo o řešení pod
tlakem osobní nebo kolektivní intervence vlivných
činitelů. Pro zásadní reformu dosavadní
neuspokojivé dotační praxe nacházíme
tudíž oporu v samé podstatě socialismu
jako hospodářské soustavy, je jíž
zásady jsou chvatnou dotační praxí
deformovány a také znevažovány.
Pro základní změnu dotační
a rozpočtové praxe mluví takto na prvém
místě požadavek ideologický, který
nechce, aby zásady socialismu byly deformovány běžnou
rutinou sahající k prostředkům, které
jsou sice okamžitě po ruce, ale které brzy
ztrácejí svou opodstatněnost jakmile se dostaví
účinky této praxe, s nimiž se původně
nepočítalo. V daném případě
jde především o skutečnost, že
"dotační praxe" se dostává
do úzkých proto, že požadavky dotačního
charakteru hromadí se takovou měrou, že je
jich úhrn a výdajový rozsah brzdí
jakoukoliv finanční iniciativu v oborech, které
v důsledku vědecko-technické revoluce mají
naprosto jednoznačnou prioritu před všemi podřadnými
řešeními. V dané rozpočtové
situaci činí dotace cenové povahy částku
kolem 30 mld Kčs a představují tak výdajový
blok, který si vynucuje opatřování
finančních zdrojů z pramenů hospodářsky
neúnosných. Poskytování takových
dotací jeví se mnohdy jako prémie na nehospodárnost,
malou výkonnost a vůbec na neochotu hledat nové
formy racionálnějšího provozu a hospodaření.
Vládní iniciativa v řešení otázky
dotací ukázala se zatím neuspokojivou, neboť
částka zjištěných úspor
v tomto oboru ve výši 52 mil. Kčs je zcela
nepřiměřená finančnímu
rozsahu cenových dotací, které představují
jednu šestinu z výdajového úhrnu všech
tří centrálních rozpočtů.
Vážná reformní akce věnovaná
opravdovému řešení této problematiky
nutně vyžaduje, aby jednotlivé druhy dotací
byly dokonale prošetřeny revizními a kontrolními
pracovníky za eventuelního přizvání
dalších znalců výrobní techniky
i ekonomické a organizační praxe.
Takové řádné prošetření
by vyslovilo ve svých závěrech konečný
názor na řešení každého
jednotlivého případu a odborně je
zdůvodnilo. V jiných případech bude
nutno vidět kořen věci v komplexním
řešení celého výrobního
odvětví, jako je tomu napr. u výroby zemědělské.
Jsem přesvědčen o tom, že vážná
a soustavná pozornost věnovaná dotační
politice, může se stát rozhodujícím
bodem obratu v celé naší rozpočtové
a finanční politice a věřím,
že společně s vládou vykonáme
na tomto poli hodně úspěšné práce,
jejíž výsledky přijdou k dobru naší
socialistické společnosti.
SN Predseda Mihálik: Ďakujem s. Vybralovi,
ďalej hovorí poslanec s. Jozef Rosa.
Poslanec prof. Ing. Rosa, DrSc.: Vážený
súdruh predseda, súdružky a súdruhovia
poslanci! Hodnotenie plnenia štátneho rozpočtu
československej federácie za rok 1969 v podobe štátneho
záverečného účtu je sťažené
dvomi skutočnosťami. V prvom rade ide o prvý
štátny záverečný účet
vo federatívnom usporiadaní a v druhom rade sa v
ňom odrážajú negatívne dôsledky
oslabenia funkcie plánu vplyvom pôsobenia protisocialistických
síl v štátnom riadení hospodárstva.
Prvý faktor sťažuje hodnotenie plnenia štátneho
rozpočtu pre nedostatok porovnávacej základne,
ale tiež preto, že obsahová náplň
štátneho rozpočtu československej federácie
vo vzťahu k národným rozpočtom nebola
ešte doriešená.
Druhý faktor výrazných negatívnych
javov v štátnom hospodárení sa prejavil
hlavne v I. polroku 1969 a sťažuje hodnotenie dôsledkov
štátneho hospodárenia hlavne preto, že
rok 1969 bol vo vývoji národného hospodárstva
skutočne mimoriadnym rokom, keď nové vedenie
KSČ a federálna vláda spolu s národnými
vládami bojovali o politickú a hospodársku
konsolidáciu. Z týchto hľadísk musí
mať teda výsledok hospodárenia v podobe zvyšku
2,8 mld Kčs svoje pozitívne i negatívne rysy,
tak ako ich rozviedol v svojom výklade s. minister Rohlíček.
Myslím však, že rozhodujúce pre hodnotenie
štátneho socialistického hospodárenia
by malo byť to, aby si z týchto a ďalších
poznatkov štátne riadiace orgány vzali poučenie
pre budúcnosť.
Podporujem návrhy vo veci použitia zostatku štátneho
hospodárenia československej federácie a
tiež predsavzatia súdruha ministra na zvýšenie
účinnosti štátnej finančnej kontroly
v celkovom systéme socialistickej kontroly. Osobne by som
však chcel zdôrazniť pri tejto príležitosti
nevyhnuteľnosť prechodu na komplexný systém
takej štátnej finančnej kontroly, ktorej črty
nejedenkrát pripomínal V.I.Lenin. Zmyslom takej
kontroly by mal byť súbor opatrení, aby sa
zamedzovalo škodám, a pokiaľ sa už chyby
a nedostatky stali, aby sa viac neopakovali. Všetci dobre
vieme, že niektoré nedostatky v štátnom
hospodárení sú dlhodobé a vleklé.
Spoločným menovateľom týchto nedostatkov
je inflačný vývoj, ktorý začal
v československom hospodárstve dávno pred
rokom 1968, avšak v rokoch 1968-1969 vyvrcholil. Nechcem
nijako preceňovať možnosti štátneho
rozpočtu, avšak z teórie štátnych
financií, ale aj z overených skúseností
socialistických štátov vieme, že štátny
rozpočet ako rozhodujúci socialistický vykonávací
plán má potencionálnu silu zohrať rozhodujúcu
úlohu v štátnej protiinflačnej a pritom
rozvojovej hospodárskej politike.
ÚV KSČ nastúpil takú dôslednú
politiku konsolidácie a rozvoja, ktorá už teraz
začína prinášať svoje výsledky.
Prosím súdruha ministra financií, aby v rámci
tejto politiky trval v budúcich rokoch dôsledne na
vyrovnanom štátnom hospodárení tak,
aby sa táto politika na základe hospodárskeho
programu strany stala ťažiskom dlhodobého finančného
výhľadu. Len tak sa vytvoria predpoklady pre likvidáciu
dlhov minulosti a podmienky pre to, aby sme v budúcnosti
šli cestou stabilizovaného hospodárstva a vytvorili
i podmienky pre stabilitu meny. Myslím, že dlhodobá
politika vyrovnaného štátneho hospodárenia
by sa mala stať jadrom sústavy štátnej
finančnej kontroly. Vyrovnané štátne
hospodárenie je jeden z prvých a základných
predpokladov i účinnosti národohospodárskej
kontroly.