Chtěl bych z tohoto místa poděkovat všem,
kdo této práci věnovali svou pozornost a
čas. Zároveň bych chtěl konstatovat
mimořádně dobré ovzduší
spolupráce s ministerstvem financí, což je
jistě příslibem, že konsolidace i finančního
hospodaření bude pokračovat v duchu politické
principiálnosti, vysoké kritičnosti, ale
zároveň v duchu soudružské spolupráce
a pochopení. Vždyť právě tím
se projevuje pojetí práce socialistického
zastupitelského výboru jako součásti
jednotné soustavy vedení společnosti, kdy
hlavním kritériem je společenský zájem,
který nesnese prestižní spory, a kdy všechny
vznikající problémy politického dosahu
jsou řešeny na principu vedoucí úlohy
KSČ.
Bylo už konstatováno, že hospodaření
v roce 1969 se rozpadá do dvou časových etap.
Ministr financí je popsal a rozvedl natolik výstižně,
že není nutné, abych tuto charakteristiku,
s níž jsme se plně ztotožnili, opakoval.
Chtěl bych jen dodat, že druhé období,
zhruba od června 1969, svými výsledky nejen
zastavilo hlavní nepříznivé tendence,
ale projevilo se v převaze přínosu konsolidačního
úsilí nad ztrátami předcházejícího
období. Zjišťujeme-li přebytek všech
tří rozpočtů ve výši 3,445
mld Kčs, z něhož na federální
rozpočet připadá 2,885 mld Kčs, a
vezmeme-li v úvahu, že také rozpočty
národních výborů skončily přebytkem
dokonce ve výši dalších 4,42 mld Kčs,
čímž celkový přebytek rozpočtového
hospodaření v ČSSR dosáhne 7,487 mld
Kčs. Lze při všech výhradách,
zejména pokud jde o přebytek národních
výborů, prohlásit, že státní
závěrečný účet ČSSR
přiměřeně obráží
zlepšení hospodářské situace
ČSSR, ovšem že přitom nejde o absolutní
výši přebytku. Víme dobře, že
zčásti byl dosažen vyššími
příjmy a nedočerpáním některých
výdajů, jako např. na bytovou výstavbu,
kteréžto prostředky bychom raději viděli
efektivně použité.
Bylo by ale chybou chápat věc tak, jako by se tohoto
výsledku dosáhlo pouze uvedenými cestami.
Tak jako se v roce 1969 zvýšila výroba, export
i investiční výstavba, tak jako se příznivě
vyvíjely materiální náklady ve výrobě
a tím vším byla výrazně ovlivněna
rentabilita ve svém celku, tak také na úseku
státní správy a společenské
spotřeby nejsou výsledky dány pasivně,
ale jsou plodem úsilí o hospodárnost. Přitom
došlo k dalším příznivým
jevům, zejména na vnitřním trhu a
ve vztazích mezi obyvatelstvem a státem. Zlepšila
se regulace mezd, v zásadě je dodržováno
cenové moratorium. Rostou úspory obyvatelstva i
zásoby zboží. Podaří-li se v průběhu
letošního roku na všech úsecích
prosadit konsolidační opatření vlády,
může ve výsledcích letošního
hospodaření výrazně stoupnout podíl
aktivních složek a poklesnout podíl těch
složek, které sice účetně vytvářejí
přebytek, ale přebytek nepříliš
žádoucí. Hodnotíme tedy jako příznivý
jev především hlavní tendence hospodaření
a okolnost, že ve finančních výsledcích
se projevuje v té či oné míře
přebytek fakticky na všech úsecích.
Je třeba se ještě zastavit u dvou položek,
které na úseku státního rozpočtu
navrhujeme schválit před vykázaným
přebytkem. Jde o dodatečné zvýšení
dotací a subvencí z rozpočtu federace národním
rozpočtům ve výši 1,64 mld Kčs
pro ČSR a 331 mil. Kčs pro SSR. Chtěl bych
zdůraznit, že nejde o položky, kterými
by se nějak dodatečně sanovaly ztráty
těchto rozpočtů, ale že jde o řádné
čerpání schválených dotací
a subvencí. Přitom je třeba vzít v
úvahu, že prostředky získané
federací z hospodářství obou republik
byly rovněž vyšší, a to u ČSR
téměř o 1 mld Kčs a u SSR o 334 mil.
Kčs, což znamená, že zvýšené
dotace republikám byly v podstatě kryty ze zvýšených
příjmů federálního rozpočtu
z národních ekonomik.
Pro pořádek je třeba uvést souhrnně
výsledná čísla dotací a subvencí
národním rozpočtům. Co se týče
ČSR, po provedené úpravě jde o celkovou
částku 2,28 mld Kčs, u rozpočtu SSR
11,351 mld Kčs.
Budeme se k těmto vztahům ještě vracet
na podzim při schvalování zákona o
hospodaření rozpočtovými prostředky
a při novelizaci zákonů daňových,
kdy bude naším cílem dále zvýšit
integrační úlohu a tedy nutně také
váhu federálního rozpočtu. Hovořím
o tom proto, že k porozumění absolutním
částkám a jejich dost značné
proměnlivosti bude nutno vždy současně
posuzovat obsahovou náplň i metodiku tvoření
jednotlivých položek.
Soudružky a soudruzi poslanci, zítra 9. července
tomu bude právě rok, co jsme na tomto místě
projednávali rozdělení tehdejšího
unitárního rozpočtu na rozpočet federální
a rozpočty národních republik. Řekl
jsem tenkrát ve zpravodajské zprávě,
že projednáváme první praktický
krok k organizačnímu uspořádání
československé federace a že před námi
stojí otázka reálnosti a uskutečnitelnosti
zákona o československé federaci na tak důležitém
úseku, jako je státní rozpočet. Shodli
jsme se tenkrát také na názoru, že naše
federace není volným sdružením republik,
které si "vyžadují společné
orgány", ale pevnou politickou jednotou, v níž
jsou federální orgány vykonavateli federální
svrchovanosti s vlastními cíli a s vlastními
prostředky k jejich dosažení. Tento základní
úkol federace, být novým, pevnějším
jednotícím činitelem, který spojuje
národní iniciativu a úsilí lidu obou
našich republik, se ukázal jako perspektivní
a je součástí dlouhodobější
vývojové tendence, směřující
k větší organizovanosti a cílevědomosti
práce našeho politického a státního
vedení. Nechceme předcházet rozborům
a analýzám, jež jsou podkladem nebo budou podkladem
pro rozhodnutí, jak dále Československou
socialistickou republiku upevňovat. Můžeme
ale už téměř s určitostí
říci, že metoda rozhodovat teprve po vyzkoušení
přijatých řešení a po sebrání
a zobecnění zkušeností se ukázala
jedině správná. Zkušenosti na úseku
finančního hospodaření mohou být
užitečným podkladem pro budoucí rozhodování,
protože jsou to zkušenosti ověřené,
převedené na společnou míru, jíž
je upevnění československé koruny
a tímto způsobem i kvantifikace.
Dovolte, abych se nyní ještě vrátil
ke stručnému zhodnocení vlastního
obsahu státního závěrečného
účtu, k číslům, která
schvalujeme. Schvalujeme tedy přebytek ve výši
2 mld 884 mil. Kčs a schvalujeme také jeho použití.
Domnívám se, že při dostatku informací,
čísel, přehledů a tabulek stojí
za to soustředit pozornost na ekonomický obsah těchto
několika málo základních položek,
především téměř všechny
tyto peníze mají být fakticky odňaty
oběhu. 770 mil. je finanční rezerva jako
záruka na investiční úvěry
železnic, další dvě částky
700 mil. a 346 mil. budou použity jako splátky investičních
úvěrů, poskytnutých bankou železnicím
a ČSAD, a pouze 60 mil. se převádí
do finanční rezervy k realizaci dodatečných
úhrad vyplývajících z vypořádání
vztahů podniků a organizací, řízených
federálními ústředními orgány,
ke státnímu rozpočtu federace. Zbývá
částka 1,008 mld, která se použije ke
splacení výpůjček státních
rozpočtů od Státní banky československé
za doby dost minulé, za léta 1964, 1965. Myslím,
že ve světle těchto skutečností
je možno jednoznačně konstatovat, že nejenže
máme přebytek ve státním rozpočtu
federace, ale že tento přebytek je používán
jednoznačně protiinflačním způsobem
a nadto že se dbá o vyrovnání starých
závazků státu vůči bance. Neděláme
si tedy násilím čistý stůl,
ale vláda plní požadavek Federálního
shromáždění, tlumočený
při schvalování státního závěrečného
účtu na rok 1968, aby byly vyrovnávány
i staré závazky a aby tak na účtě
Státní banky mizela aktiva, která nejsou
naší chloubou.
Pro přehlednost uvedu nyní celková čísla
o závazcích státního rozpočtu
vůči Státní bance československé:
výpůjčky v letech1964-1965 činily
mld 173 mil.; letos z nich splácíme z přebytků
Státní bance 1 mld 8 mil. Kčs, ze státní
pokladny na vrub odvodů cenových rozdílů
4 mld 600 mil.; celkem tedy splácíme 5 mld 608 mil.
a zbude ještě závazek 3 mld 565 mil. V roce
1967 byla výpůjčka 2 mld 831 mil. Zůstává
tedy pro splácení v příštích
letech, protože v roce 1968 byla výpůjčka
nepatrná - 6 mld 396 mil. V návrhu usnesení
se nově objevuje úsek, vyplývající
z oddělení státní pokladny od státního
rozpočtu. Na tomto úseku jsou nám navrhovány
ke schválení transakce, které mají
v podstatě stejný smysl, jako použití
přebytku státního rozpočtu. Splácejí
se na vrub mimořádných odvodů z přecenění
zásob při úpravě velkoobchodních
cen staré závazky vůči bance, dále
se uspořádávají vztahy mezi státní
pokladnou a státními pokladnami národních
republik a delimitují se příslušné
položky. Přes miliardu Kčs se půjčuje
České a Slovenské pojišťovně
k posílení jejich rezervních fondů,
aby jimi mohly operovat při zajištování
svého rizika. Tato částka je plně
návratná a nemůže se dostat do peněžního
oběhu. Lze tedy také o dispozici s prostředky
státní pokladny použít charakteristiky,
že jsou vynakládány protiinflačně.
Chtěl bych se ještě krátce zastavit
u způsobu, jakým bylo relativně dobrých
výsledků hospodaření dosaženo.
Celkové příjmy byly překročeny
o 7 % a výdaje byly vcelku dodrženy na plánované
výši. Přitom vlastní výdaje federálních
orgánů nebyly čerpány o 4 %, výdaje
na správu o 2 %. Za těmito celkovými čísly
jsou samozřejmě rozdílné výsledky
na některých úsecích. Soudruh ministr
financí na některé upozorňoval. Závažné
je překročení neinvestičních
dotací o 28 % při růstu dotací proti
roku 1968 o 21 %. Vůbec jsme si při projednávání
jednotlivých kapitol upevnili názor, že dotační
politika musí být i na dále předmětem
pozornosti nás všech. Nelze si samozřejmě
klást za cíl úplnou likvidaci dotací.
Je však třeba v každém období znovu
analyzovat ekonomický smysl a efekt poskytovaných
dotací a ponechávat je jen tam, kde to celospolečenský
zájem vyžaduje a kde jsou přitom také
efektivně využívány. Nikdo nesmí
setrvávat v omylu, že dotace jsou prostředek,
jímž se vyrovnávají následky
špatného hospodaření nebo jímž
se vytvářejí lepší podmínky
pro ekonomické rozhodování, cenovou kalkulaci,
mzdovou politiku apod.
Přesvědčili jsme se, že ministerstvo
financí má na tomto úseku dlouhodobější
program, a že se kriticky i sebekriticky dívá
na výsledky dosavadních jednorázových
prověrek.
Soudružky a soudruzi poslanci, na začátku své
zpravodajské zprávy jsem zdůraznil politický
i ekonomický význam schvalování státního
závěrečného účtu. Při
přípravě stanoviska byla samozřejmě
diskuse ve výboru i komisi poslanců širší
a šla nejednou nad rámec projednávaného
předmětu. Zachytili jsme tyto poznatky v návrhu
usnesení, zejména v jeho prvních třech
částech. Jsme si ovšem vědomi toho,
že finanční politika se neprovádí
pouze při příležitosti plnění
a uzavírání státního rozpočtu,
a že ani vliv Federálního shromáždění
na tuto politiku, se neomezuje na přijetí rozpočtu
a schválení státního závěrečného
účtu. Pracovní program vlády i Federálního
shromáždění počítá
s dalšími normativními úpravami, částečně
samostatnými a částečně vázanými
na celý komplex zákonů, týkajících
se dalšího upevnění československé
federace, vymezení kompetenčních vztahů
a úpravy postavení některých státních
orgánů.
Ke skupině těch, které jsou vázány
na další opatření, patří
m.j. dopracování systému kontrol, které
také v těchto souvislostech je připravováno.
Byl původní úmysl tuto potřebu zdůraznit
samostatným bodem usnesení. Došli jsme však
jednoznačně k názoru, že vyjmutí
této problematiky z jejich podstatných souvislostí
by nebylo na prospěch věci a že je třeba
vyčkat dokončení všech prací
a všech otázek tak, jak je vláda připravuje.
Ve shodě s těmito poznatky a návrhy je vám
také předkládán návrh usnesení
naší sněmovny. Protože jsme došli
k závěru, že finanční hospodaření
federace v roce 1969 bylo spořádané, že
vztah federálního rozpočtu k rozpočtům
národních republik se vyvíjel správným
směrem, že byla nastoupena cesta zvýšené
hospodárnosti a efektivního vynakládání
prostředků, protože jsme dále nabyli
přesvědčení, že první
úspěšné kroky nebyly kroky posledními,
rozhodli jsme se doporučit Sněmovně národů,
aby státní závěrečný
účet schválila usnesením, jehož
návrh vám byl rozdán.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Tomanovi./Potlesk./
Do diskusie sa prihlásili 4 poslanci. Teraz prerušujem
rokovanie na 20 minút.
/Prerušenie o 10,35 hod./
/Pokračovanie po prestávke o 10.57 hod./
Predseda SN Mihálik: Vážená Snemovňa
národov, pokračujeme v prerušenom rokovaní.
Ako prvý sa do diskusie prihlásil posl. Emil Píš.
Prosím, aby sa ujal slova.
Poslanec Ing. Píš: Vážená
Snemovňa národov, vážené súdružky
poslankyne, vážení súdruhovia poslanci!
Zásobovanie obyvateľstva poľnohospodárskymi
výrobkami a potravinami ako jedna z najvýznamnejších
zložiek životnej úrovne má veľký
hospodársky, ale hlavne politický význam.
Vo všetkých socialistických štátoch
je zásobovanie obyvateľstva potravinami predmetom
mimoriadnej starostlivosti vlády a politických orgánov,
ktoré ho podporujú zodpovedajúcimi prostriedkami
a nástrojmi a regulujú výrobu a trh potravín.
Vo svojom diskusnom príspevku by som chcel poukázať
na to, aké výsledky sme dosiahli na úseku
poľnohospodársko-potravinárskeho komplexu z
hľadiska štátneho rozpočtu ČSSR.
Vcelku sa dá povedať, že hospodárske výsledky
podnikov v odvetví poľnohospodárstva a
výživy za rok 1969 nezaznamenali zhoršenie, ale
zlepšenie vzťahu celého odvetvia k štátnemu
rozpočtu, a to tak k rozpočtu československej
federácie, ako aj k rozpočtu oboch republík.
Na rozpočtované príjmy vo výške 21, 420 744 tis. Kčs sa dosiahlo
22 636 907 tis. Kčs, t.j. o 1 216 163 tis. Kčs viac
a na rozpočtované výdavky /vrátane
prídelov hospodárskym organizáciám/
vo výške 19 752 725 Kčs boli skutočné
výdavky 20 068 773 tis. Kčs, t.j. o 316 048 tis.
Kčs vyššie. Celkové saldo vzťahu
odvetvia k štátnym rozpočtom sa teda zlepšilo
o 900 115 tis. Kčs, z toho v ČSR o 787 336 tis.
Kčs, v SSR o 108 243 tis. Kčs a na úrovni
federácie o 4 536 tis. Kčs. Vo všetkých
prípadoch ide o porovnanie upravených rozpočtov
k dosiahnutej skutočnosti /t. j. predpisu/, nie o pokladničné
plnenie.
Výrobné výsledky, o ktorých som hovoril,
mali vplyv i na dôchodkovú situáciu samotných
podnikov a organizácií v odvetví poľnohospodárstva
a výživy Neboli to však len výrobné
výsledky, ale i zmenená štátna finančná
politika, ktorá ovplyvňovala zlepšovanie dôchodkovej
situácie podnikov odvetvia v období štvrtej
päťročnice.
V poľnohospodárskych podnikoch bol tento vývoj
priaznivo ovplyvnený i neplánovaným prerozdeľovaním
národného dôchodku, predovšetkým
vo forme diferenciálnych príplatkov a prémií
za zvýšenie trhovej produkcie. V roku 1969 došlo
predovšetkým na tieto dva úhradové nástroje
z rozpočtu ČSR 401 851 tis. Kčs a z
rozpočtu SSR 507 403 tis. Kčs, teda dovedna 909
254 tis. Kčs.
I keď šlo o neplánované prekračovanie
výdavkov zo štátnych rozpočtov, bolo
plne odôvodnené najmä vonkajšími
vplyvmi, ktoré pôsobili v rozpore s pôvodnými
predpokladmi. Šlo predovšetkým o živelný
vývoj veľkoobchodných cien výrobných
prostriedkov.
I keď jeho dopad na poľnohospodárstvo bol uhradzovaný,
vo svojich dôsledkoch pôsobil na znižovanie rentability
poľnohospodárskej výroby v podmienkach, keď
nákupné ceny poľnohospodárskych výrobkov
zostali nezmenené.
Ďalším z vážnych vonkajších
vplyvov bol živelný vývoj miezd ostatných
odvetví národného hospodárstva v rokoch
1968 a ešte i v roku 1969. Na tento vývoj muselo poľnohospodárstvo
reagovať udržaním odmien v reláciách
tohto vývoja, a to opäť za podmienok, keď
úhradu nemohol získať cenami ako v ostatných
odvetviach. Neplánované zmeny vo vzťahu poľnohospodárstva
k štátnemu rozpočtu pomohli teda riešiť
dôsledky uvedeného vonkajšieho pohybu a ich
dopad na poľnohospodárske podniky.
Priaznivé výrobné výsledky poľnohospodárskych
podnikov sa teda náležite neprejavili v ich dôchodkovej
situácii a konečne ani vo vzťahu k štátnemu
rozpočtu. Celkové prídely zo štátneho
rozpočtu štátnym a družstevným
poľnohospodárskym organizáciám boli
v r. 1969 vyššie proti plánu ČSR o 572
mil. 521 tis. Kčs, v SSR o 439 mil. Kčs,
teda celkove o 1 011 mil. 521 tis. Kčs. Hovorím
o tom preto, že pri prerokovávaní štátnych
záverečných účtov sa toto prekročenie
objavuje a nie vždy sa správne chápe a vysvetľuje.
Hovorím o tom tiež preto, že pre rok 1970 boli
prémie na zvýšenie trhovej produkcie okrem
mlieka zrušené ako ekonomický nástroj,
pravda, aj ako jeden z hlavných nástrojov, vedúci
k neplánovanému prerozdeľovaniu národného
dôchodku. Na druhej strane však tým aj poľnohospodárstvo
stratilo možnosť vyrovnávať týmto
nástrojom dôsledky vonkajších vplyvov,
pokiaľ by tieto vplyvy pôsobili i naďalej podobne
ako v predchádzajúcich rokoch. Preto poľnohospodárstvo
musí trvať na moratóriu cien výrobných
prostriedkov ako na jednom zo základných predpokladov
ďalšieho nezhoršovania ekonomiky poľnohospodárskych
podnikov. I pritom sa však ukazuje, že ak majú
poľnohospodárske podniky vytvoriť dostatočný
podiel vlastných zdrojov na zabezpečenie reprodukcie
výrobného procesu, musia pre to vyvinúť
maximálne úsilie.
Nemenej zložitá situácia z hľadiska dôchodkovosti
sa vytvorila v priebehu minulých rokov v potravinárskom
priemysle. Je všeobecne známe, že pri uskutočňovaní
ekonomickej reformy v národnom hospodárstve sa náležite
neprihliadlo na zvláštnosti a špecifické
podmienky podnikov potravinárskeho priemyslu. Prejavilo
sa to i v tom, že potravinársky priemysel sa od samého
začiatku uplatňovania tejto reformy dostával
do zložitej situácie z hľadiska financovania
svojho rozvoja i z hľadiska zabezpečenia primeranej
úrovne miezd svojim pracovníkom.
Preto rezort v r. 1967 a 1968 vypracoval a vláda schválila
čiastočné úpravy ekonomických
nástrojov v potravinárskom priemysle. Tieto úpravy
znamenali určité zlepšenie dôchodkovej
situácie podnikov tohto odvetvia v r. 1969 oproti predchádzajúcim
obdobiam. Úpravy v rozsahu viac ako l mld Kčs
umožnili dosiahnuť plánovanú úroveň
odmien a vytvorili priaznivejšie predpoklady pre financovanie
investičného rozvoja. V r. 1969 dosiahol potravinársky
priemysel v ČSSR o 1 590 mil. Kčs vyšší
čistý zisk oproti plánu, a to pri nižších
prídeloch zo štátneho rozpočtu o 196
363 tis. Kčs. Z tohto hľadiska za rok 1969 sa javí
ako určité ekonomické oživenie, ako
určitá základňa pre riešenie
zložitej situácie v potravinárskom priemysle
do budúcnosti. Tieto optimistické predpoklady roku
1969 však boli vážne narušené zmenou
daňového režimu, ku ktorej dochádza
od r. 1970 a ktorá posúva dôchodkovú
pozíciu potravinárskeho priemyslu pred rok 1969.
Z týchto dôvodov federálny výbor i
obidve ministerstvá poľnohospodárstva a výživy
presadili pre rok 1970 určité selektívne
opatrenia pre potravinársky priemysel, ktoré by
mali zmierniť negatívny účinok novej
daňovej sústavy. Avšak hlavne na Slovensku
sa nepodarilo plne uspokojivo doriešiť niektoré
problémy, čo neprispieva k žiadúcemu
tempu konsolidácie a rozvoja potravinárskeho priemyslu.
Som preto toho názoru, že pri úpravách
ekonomického režimu pre rok 1971 by sa malo vychádzať
zo zásad schválených pre vývoj dôchodkovej
situácie na rok 1969. V tomto zmysle by mali byť ekonomické
podmienky upravené vopred, a nie až v priebehu roka,
aby sa jednak mohli podniky orientovať pri vstupe do nasledujúceho
roku a jednak i preto, aby sa zvýšila autorita štátneho
plánu i podnikových plánov.