Chtěl bych z tohoto místa poděkovat všem, kdo této práci věnovali svou pozornost a čas. Zároveň bych chtěl konstatovat mimořádně dobré ovzduší spolupráce s ministerstvem financí, což je jistě příslibem, že konsolidace i finančního hospodaření bude pokračovat v duchu politické principiálnosti, vysoké kritičnosti, ale zároveň v duchu soudružské spolupráce a pochopení. Vždyť právě tím se projevuje pojetí práce socialistického zastupitelského výboru jako součásti jednotné soustavy vedení společnosti, kdy hlavním kritériem je společenský zájem, který nesnese prestižní spory, a kdy všechny vznikající problémy politického dosahu jsou řešeny na principu vedoucí úlohy KSČ.

Bylo už konstatováno, že hospodaření v roce 1969 se rozpadá do dvou časových etap. Ministr financí je popsal a rozvedl natolik výstižně, že není nutné, abych tuto charakteristiku, s níž jsme se plně ztotožnili, opakoval. Chtěl bych jen dodat, že druhé období, zhruba od června 1969, svými výsledky nejen zastavilo hlavní nepříznivé tendence, ale projevilo se v převaze přínosu konsolidačního úsilí nad ztrátami předcházejícího období. Zjišťujeme-li přebytek všech tří rozpočtů ve výši 3,445 mld Kčs, z něhož na federální rozpočet připadá 2,885 mld Kčs, a vezmeme-li v úvahu, že také rozpočty národních výborů skončily přebytkem dokonce ve výši dalších 4,42 mld Kčs, čímž celkový přebytek rozpočtového hospodaření v ČSSR dosáhne 7,487 mld Kčs. Lze při všech výhradách, zejména pokud jde o přebytek národních výborů, prohlásit, že státní závěrečný účet ČSSR přiměřeně obráží zlepšení hospodářské situace ČSSR, ovšem že přitom nejde o absolutní výši přebytku. Víme dobře, že zčásti byl dosažen vyššími příjmy a nedočerpáním některých výdajů, jako např. na bytovou výstavbu, kteréžto prostředky bychom raději viděli efektivně použité.

Bylo by ale chybou chápat věc tak, jako by se tohoto výsledku dosáhlo pouze uvedenými cestami. Tak jako se v roce 1969 zvýšila výroba, export i investiční výstavba, tak jako se příznivě vyvíjely materiální náklady ve výrobě a tím vším byla výrazně ovlivněna rentabilita ve svém celku, tak také na úseku státní správy a společenské spotřeby nejsou výsledky dány pasivně, ale jsou plodem úsilí o hospodárnost. Přitom došlo k dalším příznivým jevům, zejména na vnitřním trhu a ve vztazích mezi obyvatelstvem a státem. Zlepšila se regulace mezd, v zásadě je dodržováno cenové moratorium. Rostou úspory obyvatelstva i zásoby zboží. Podaří-li se v průběhu letošního roku na všech úsecích prosadit konsolidační opatření vlády, může ve výsledcích letošního hospodaření výrazně stoupnout podíl aktivních složek a poklesnout podíl těch složek, které sice účetně vytvářejí přebytek, ale přebytek nepříliš žádoucí. Hodnotíme tedy jako příznivý jev především hlavní tendence hospodaření a okolnost, že ve finančních výsledcích se projevuje v té či oné míře přebytek fakticky na všech úsecích.

Je třeba se ještě zastavit u dvou položek, které na úseku státního rozpočtu navrhujeme schválit před vykázaným přebytkem. Jde o dodatečné zvýšení dotací a subvencí z rozpočtu federace národním rozpočtům ve výši 1,64 mld Kčs pro ČSR a 331 mil. Kčs pro SSR. Chtěl bych zdůraznit, že nejde o položky, kterými by se nějak dodatečně sanovaly ztráty těchto rozpočtů, ale že jde o řádné čerpání schválených dotací a subvencí. Přitom je třeba vzít v úvahu, že prostředky získané federací z hospodářství obou republik byly rovněž vyšší, a to u ČSR téměř o 1 mld Kčs a u SSR o 334 mil. Kčs, což znamená, že zvýšené dotace republikám byly v podstatě kryty ze zvýšených příjmů federálního rozpočtu z národních ekonomik.

Pro pořádek je třeba uvést souhrnně výsledná čísla dotací a subvencí národním rozpočtům. Co se týče ČSR, po provedené úpravě jde o celkovou částku 2,28 mld Kčs, u rozpočtu SSR 11,351 mld Kčs.

Budeme se k těmto vztahům ještě vracet na podzim při schvalování zákona o hospodaření rozpočtovými prostředky a při novelizaci zákonů daňových, kdy bude naším cílem dále zvýšit integrační úlohu a tedy nutně také váhu federálního rozpočtu. Hovořím o tom proto, že k porozumění absolutním částkám a jejich dost značné proměnlivosti bude nutno vždy současně posuzovat obsahovou náplň i metodiku tvoření jednotlivých položek.

Soudružky a soudruzi poslanci, zítra 9. července tomu bude právě rok, co jsme na tomto místě projednávali rozdělení tehdejšího unitárního rozpočtu na rozpočet federální a rozpočty národních republik. Řekl jsem tenkrát ve zpravodajské zprávě, že projednáváme první praktický krok k organizačnímu uspořádání československé federace a že před námi stojí otázka reálnosti a uskutečnitelnosti zákona o československé federaci na tak důležitém úseku, jako je státní rozpočet. Shodli jsme se tenkrát také na názoru, že naše federace není volným sdružením republik, které si "vyžadují společné orgány", ale pevnou politickou jednotou, v níž jsou federální orgány vykonavateli federální svrchovanosti s vlastními cíli a s vlastními prostředky k jejich dosažení. Tento základní úkol federace, být novým, pevnějším jednotícím činitelem, který spojuje národní iniciativu a úsilí lidu obou našich republik, se ukázal jako perspektivní a je součástí dlouhodobější vývojové tendence, směřující k větší organizovanosti a cílevědomosti práce našeho politického a státního vedení. Nechceme předcházet rozborům a analýzám, jež jsou podkladem nebo budou podkladem pro rozhodnutí, jak dále Československou socialistickou republiku upevňovat. Můžeme ale už téměř s určitostí říci, že metoda rozhodovat teprve po vyzkoušení přijatých řešení a po sebrání a zobecnění zkušeností se ukázala jedině správná. Zkušenosti na úseku finančního hospodaření mohou být užitečným podkladem pro budoucí rozhodování, protože jsou to zkušenosti ověřené, převedené na společnou míru, jíž je upevnění československé koruny a tímto způsobem i kvantifikace.

Dovolte, abych se nyní ještě vrátil ke stručnému zhodnocení vlastního obsahu státního závěrečného účtu, k číslům, která schvalujeme. Schvalujeme tedy přebytek ve výši 2 mld 884 mil. Kčs a schvalujeme také jeho použití. Domnívám se, že při dostatku informací, čísel, přehledů a tabulek stojí za to soustředit pozornost na ekonomický obsah těchto několika málo základních položek, především téměř všechny tyto peníze mají být fakticky odňaty oběhu. 770 mil. je finanční rezerva jako záruka na investiční úvěry železnic, další dvě částky 700 mil. a 346 mil. budou použity jako splátky investičních úvěrů, poskytnutých bankou železnicím a ČSAD, a pouze 60 mil. se převádí do finanční rezervy k realizaci dodatečných úhrad vyplývajících z vypořádání vztahů podniků a organizací, řízených federálními ústředními orgány, ke státnímu rozpočtu federace. Zbývá částka 1,008 mld, která se použije ke splacení výpůjček státních rozpočtů od Státní banky československé za doby dost minulé, za léta 1964, 1965. Myslím, že ve světle těchto skutečností je možno jednoznačně konstatovat, že nejenže máme přebytek ve státním rozpočtu federace, ale že tento přebytek je používán jednoznačně protiinflačním způsobem a nadto že se dbá o vyrovnání starých závazků státu vůči bance. Neděláme si tedy násilím čistý stůl, ale vláda plní požadavek Federálního shromáždění, tlumočený při schvalování státního závěrečného účtu na rok 1968, aby byly vyrovnávány i staré závazky a aby tak na účtě Státní banky mizela aktiva, která nejsou naší chloubou.

Pro přehlednost uvedu nyní celková čísla o závazcích státního rozpočtu vůči Státní bance československé: výpůjčky v letech1964-1965 činily mld 173 mil.; letos z nich splácíme z přebytků Státní bance 1 mld 8 mil. Kčs, ze státní pokladny na vrub odvodů cenových rozdílů 4 mld 600 mil.; celkem tedy splácíme 5 mld 608 mil. a zbude ještě závazek 3 mld 565 mil. V roce 1967 byla výpůjčka 2 mld 831 mil. Zůstává tedy pro splácení v příštích letech, protože v roce 1968 byla výpůjčka nepatrná - 6 mld 396 mil. V návrhu usnesení se nově objevuje úsek, vyplývající z oddělení státní pokladny od státního rozpočtu. Na tomto úseku jsou nám navrhovány ke schválení transakce, které mají v podstatě stejný smysl, jako použití přebytku státního rozpočtu. Splácejí se na vrub mimořádných odvodů z přecenění zásob při úpravě velkoobchodních cen staré závazky vůči bance, dále se uspořádávají vztahy mezi státní pokladnou a státními pokladnami národních republik a delimitují se příslušné položky. Přes miliardu Kčs se půjčuje České a Slovenské pojišťovně k posílení jejich rezervních fondů, aby jimi mohly operovat při zajištování svého rizika. Tato částka je plně návratná a nemůže se dostat do peněžního oběhu. Lze tedy také o dispozici s prostředky státní pokladny použít charakteristiky, že jsou vynakládány protiinflačně.

Chtěl bych se ještě krátce zastavit u způsobu, jakým bylo relativně dobrých výsledků hospodaření dosaženo. Celkové příjmy byly překročeny o 7 % a výdaje byly vcelku dodrženy na plánované výši. Přitom vlastní výdaje federálních orgánů nebyly čerpány o 4 %, výdaje na správu o 2 %. Za těmito celkovými čísly jsou samozřejmě rozdílné výsledky na některých úsecích. Soudruh ministr financí na některé upozorňoval. Závažné je překročení neinvestičních dotací o 28 % při růstu dotací proti roku 1968 o 21 %. Vůbec jsme si při projednávání jednotlivých kapitol upevnili názor, že dotační politika musí být i na dále předmětem pozornosti nás všech. Nelze si samozřejmě klást za cíl úplnou likvidaci dotací. Je však třeba v každém období znovu analyzovat ekonomický smysl a efekt poskytovaných dotací a ponechávat je jen tam, kde to celospolečenský zájem vyžaduje a kde jsou přitom také efektivně využívány. Nikdo nesmí setrvávat v omylu, že dotace jsou prostředek, jímž se vyrovnávají následky špatného hospodaření nebo jímž se vytvářejí lepší podmínky pro ekonomické rozhodování, cenovou kalkulaci, mzdovou politiku apod.

Přesvědčili jsme se, že ministerstvo financí má na tomto úseku dlouhodobější program, a že se kriticky i sebekriticky dívá na výsledky dosavadních jednorázových prověrek.

Soudružky a soudruzi poslanci, na začátku své zpravodajské zprávy jsem zdůraznil politický i ekonomický význam schvalování státního závěrečného účtu. Při přípravě stanoviska byla samozřejmě diskuse ve výboru i komisi poslanců širší a šla nejednou nad rámec projednávaného předmětu. Zachytili jsme tyto poznatky v návrhu usnesení, zejména v jeho prvních třech částech. Jsme si ovšem vědomi toho, že finanční politika se neprovádí pouze při příležitosti plnění a uzavírání státního rozpočtu, a že ani vliv Federálního shromáždění na tuto politiku, se neomezuje na přijetí rozpočtu a schválení státního závěrečného účtu. Pracovní program vlády i Federálního shromáždění počítá s dalšími normativními úpravami, částečně samostatnými a částečně vázanými na celý komplex zákonů, týkajících se dalšího upevnění československé federace, vymezení kompetenčních vztahů a úpravy postavení některých státních orgánů.

Ke skupině těch, které jsou vázány na další opatření, patří m.j. dopracování systému kontrol, které také v těchto souvislostech je připravováno. Byl původní úmysl tuto potřebu zdůraznit samostatným bodem usnesení. Došli jsme však jednoznačně k názoru, že vyjmutí této problematiky z jejich podstatných souvislostí by nebylo na prospěch věci a že je třeba vyčkat dokončení všech prací a všech otázek tak, jak je vláda připravuje. Ve shodě s těmito poznatky a návrhy je vám také předkládán návrh usnesení naší sněmovny. Protože jsme došli k závěru, že finanční hospodaření federace v roce 1969 bylo spořádané, že vztah federálního rozpočtu k rozpočtům národních republik se vyvíjel správným směrem, že byla nastoupena cesta zvýšené hospodárnosti a efektivního vynakládání prostředků, protože jsme dále nabyli přesvědčení, že první úspěšné kroky nebyly kroky posledními, rozhodli jsme se doporučit Sněmovně národů, aby státní závěrečný účet schválila usnesením, jehož návrh vám byl rozdán.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Tomanovi./Potlesk./ Do diskusie sa prihlásili 4 poslanci. Teraz prerušujem rokovanie na 20 minút.

/Prerušenie o 10,35 hod./

/Pokračovanie po prestávke o 10.57 hod./

Predseda SN Mihálik: Vážená Snemovňa národov, pokračujeme v prerušenom rokovaní.

Ako prvý sa do diskusie prihlásil posl. Emil Píš. Prosím, aby sa ujal slova.

Poslanec Ing. Píš: Vážená Snemovňa národov, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci! Zásobovanie obyvateľstva poľnohospodárskymi výrobkami a potravinami ako jedna z najvýznamnejších zložiek životnej úrovne má veľký hospodársky, ale hlavne politický význam. Vo všetkých socialistických štátoch je zásobovanie obyvateľstva potravinami predmetom mimoriadnej starostlivosti vlády a politických orgánov, ktoré ho podporujú zodpovedajúcimi prostriedkami a nástrojmi a regulujú výrobu a trh potravín.

Vo svojom diskusnom príspevku by som chcel poukázať na to, aké výsledky sme dosiahli na úseku poľnohospodársko-potravinárskeho komplexu z hľadiska štátneho rozpočtu ČSSR.

Vcelku sa dá povedať, že hospodárske výsledky podnikov v odvetví poľnohospodárstva a výživy za rok 1969 nezaznamenali zhoršenie, ale zlepšenie vzťahu celého odvetvia k štátnemu rozpočtu, a to tak k rozpočtu československej federácie, ako aj k rozpočtu oboch republík.

Na rozpočtované príjmy vo výške 21, 420 744 tis. Kčs sa dosiahlo

22 636 907 tis. Kčs, t.j. o 1 216 163 tis. Kčs viac a na rozpočtované výdavky /vrátane prídelov hospodárskym organizáciám/ vo výške 19 752 725 Kčs boli skutočné výdavky 20 068 773 tis. Kčs, t.j. o 316 048 tis. Kčs vyššie. Celkové saldo vzťahu odvetvia k štátnym rozpočtom sa teda zlepšilo o 900 115 tis. Kčs, z toho v ČSR o 787 336 tis. Kčs, v SSR o 108 243 tis. Kčs a na úrovni federácie o 4 536 tis. Kčs. Vo všetkých prípadoch ide o porovnanie upravených rozpočtov k dosiahnutej skutočnosti /t. j. predpisu/, nie o pokladničné plnenie.

Výrobné výsledky, o ktorých som hovoril, mali vplyv i na dôchodkovú situáciu samotných podnikov a organizácií v odvetví poľnohospodárstva a výživy Neboli to však len výrobné výsledky, ale i zmenená štátna finančná politika, ktorá ovplyvňovala zlepšovanie dôchodkovej situácie podnikov odvetvia v období štvrtej päťročnice.

V poľnohospodárskych podnikoch bol tento vývoj priaznivo ovplyvnený i neplánovaným prerozdeľovaním národného dôchodku, predovšetkým vo forme diferenciálnych príplatkov a prémií za zvýšenie trhovej produkcie. V roku 1969 došlo predovšetkým na tieto dva úhradové nástroje z rozpočtu ČSR 401 851 tis. Kčs a z rozpočtu SSR 507 403 tis. Kčs, teda dovedna 909 254 tis. Kčs.

I keď šlo o neplánované prekračovanie výdavkov zo štátnych rozpočtov, bolo plne odôvodnené najmä vonkajšími vplyvmi, ktoré pôsobili v rozpore s pôvodnými predpokladmi. Šlo predovšetkým o živelný vývoj veľkoobchodných cien výrobných prostriedkov.

I keď jeho dopad na poľnohospodárstvo bol uhradzovaný, vo svojich dôsledkoch pôsobil na znižovanie rentability poľnohospodárskej výroby v podmienkach, keď nákupné ceny poľnohospodárskych výrobkov zostali nezmenené.

Ďalším z vážnych vonkajších vplyvov bol živelný vývoj miezd ostatných odvetví národného hospodárstva v rokoch 1968 a ešte i v roku 1969. Na tento vývoj muselo poľnohospodárstvo reagovať udržaním odmien v reláciách tohto vývoja, a to opäť za podmienok, keď úhradu nemohol získať cenami ako v ostatných odvetviach. Neplánované zmeny vo vzťahu poľnohospodárstva k štátnemu rozpočtu pomohli teda riešiť dôsledky uvedeného vonkajšieho pohybu a ich dopad na poľnohospodárske podniky.

Priaznivé výrobné výsledky poľnohospodárskych podnikov sa teda náležite neprejavili v ich dôchodkovej situácii a konečne ani vo vzťahu k štátnemu rozpočtu. Celkové prídely zo štátneho rozpočtu štátnym a družstevným poľnohospodárskym organizáciám boli v r. 1969 vyššie proti plánu ČSR o 572 mil. 521 tis. Kčs, v  SSR o 439 mil. Kčs, teda celkove o 1 011 mil. 521 tis. Kčs. Hovorím o tom preto, že pri prerokovávaní štátnych záverečných účtov sa toto prekročenie objavuje a nie vždy sa správne chápe a vysvetľuje. Hovorím o tom tiež preto, že pre rok 1970 boli prémie na zvýšenie trhovej produkcie okrem mlieka zrušené ako ekonomický nástroj, pravda, aj ako jeden z hlavných nástrojov, vedúci k neplánovanému prerozdeľovaniu národného dôchodku. Na druhej strane však tým aj poľnohospodárstvo stratilo možnosť vyrovnávať týmto nástrojom dôsledky vonkajších vplyvov, pokiaľ by tieto vplyvy pôsobili i naďalej podobne ako v predchádzajúcich rokoch. Preto poľnohospodárstvo musí trvať na moratóriu cien výrobných prostriedkov ako na jednom zo základných predpokladov ďalšieho nezhoršovania ekonomiky poľnohospodárskych podnikov. I pritom sa však ukazuje, že ak majú poľnohospodárske podniky vytvoriť dostatočný podiel vlastných zdrojov na zabezpečenie reprodukcie výrobného procesu, musia pre to vyvinúť maximálne úsilie.

Nemenej zložitá situácia z hľadiska dôchodkovosti sa vytvorila v priebehu minulých rokov v potravinárskom priemysle. Je všeobecne známe, že pri uskutočňovaní ekonomickej reformy v národnom hospodárstve sa náležite neprihliadlo na zvláštnosti a špecifické podmienky podnikov potravinárskeho priemyslu. Prejavilo sa to i v tom, že potravinársky priemysel sa od samého začiatku uplatňovania tejto reformy dostával do zložitej situácie z hľadiska financovania svojho rozvoja i z hľadiska zabezpečenia primeranej úrovne miezd svojim pracovníkom.

Preto rezort v r. 1967 a 1968 vypracoval a vláda schválila čiastočné úpravy ekonomických nástrojov v potravinárskom priemysle. Tieto úpravy znamenali určité zlepšenie dôchodkovej situácie podnikov tohto odvetvia v r. 1969 oproti predchádzajúcim obdobiam. Úpravy v rozsahu viac ako l mld Kčs umožnili dosiahnuť plánovanú úroveň odmien a vytvorili priaznivejšie predpoklady pre financovanie investičného rozvoja. V r. 1969 dosiahol potravinársky priemysel v ČSSR o 1 590 mil. Kčs vyšší čistý zisk oproti plánu, a to pri nižších prídeloch zo štátneho rozpočtu o 196 363 tis. Kčs. Z tohto hľadiska za rok 1969 sa javí ako určité ekonomické oživenie, ako určitá základňa pre riešenie zložitej situácie v potravinárskom priemysle do budúcnosti. Tieto optimistické predpoklady roku 1969 však boli vážne narušené zmenou daňového režimu, ku ktorej dochádza od r. 1970 a ktorá posúva dôchodkovú pozíciu potravinárskeho priemyslu pred rok 1969. Z týchto dôvodov federálny výbor i obidve ministerstvá poľnohospodárstva a výživy presadili pre rok 1970 určité selektívne opatrenia pre potravinársky priemysel, ktoré by mali zmierniť negatívny účinok novej daňovej sústavy. Avšak hlavne na Slovensku sa nepodarilo plne uspokojivo doriešiť niektoré problémy, čo neprispieva k žiadúcemu tempu konsolidácie a rozvoja potravinárskeho priemyslu. Som preto toho názoru, že pri úpravách ekonomického režimu pre rok 1971 by sa malo vychádzať zo zásad schválených pre vývoj dôchodkovej situácie na rok 1969. V tomto zmysle by mali byť ekonomické podmienky upravené vopred, a nie až v priebehu roka, aby sa jednak mohli podniky orientovať pri vstupe do nasledujúceho roku a jednak i preto, aby sa zvýšila autorita štátneho plánu i podnikových plánov.