Stará odvodová sústava
ponechávala podnikom výroby stavebných hmôt
cenové zvýšenie k 1. januáru 1969.
Nový daňový systém
uplatňovaný od 1. januára 1970 nepojal do
svojej konštrukcie ani jednu z týchto výhod
a úľav, schválených v predošlom
období uzneseniami federálnej vlády a vlád
národných; tento systém predpokladá
riešenie tvrdého daňového dopadu daňovými
výnimkami a opatreniami selektívnej politiky.
Opodstatnenosť poskytovania uľav
a výnimiek, alebo selektívnych opatrení v stavebníctve
aj pre rok 1970 ukazuje, že ani pri priaznivom trende kvalitatívnych
ukazovateľov sa podniky nemohli dosial a ani v blízkej
budúcnosti sa nebudú môcť samy vyporiadať
s intenzívnym a často neracionálnym
pôsobením odvodovej, prípadne daňovej
sústavy.
Neustále stúpajúca
intenzita zdanenia a spevňovania ekonomických podmienok
vyvoláva stav, že vlastné zdroje, ktoré
zostávajú podnikom oboch odvetví stavebníctva
vo fonde výstavby po zdanení, sa relatívne
neustále znižujú. So zreteľom na to, čo
som uviedol, bude nutné hľadať pre piatu päťročnicu
možnosti systémovo diferencovať daňové
sadzby a ďalšie odvodové povinnosti podnikov,
a to vo vzťahu k potrebe prostriedkov v ich investičnej
výstavbe.
Na záver mi dovoľte uviesť,
že pri posilňovaní plánu i jeho realizácie
v ďalšom období by bolo potrebné
mať na zreteli tieto aspekty:
Sú otvorené problémy
pri zabezpečovaní podmieňujúcich investícií
rezortu ministerstva priemyslu, ministerstva dopravy, pôšt
a telekomunikácií, pri zabezpečovaní
komplexnej bytovej výstavby. Znásobujú alebo
výstavbu odďaľujú aj socialistické
organizácie, najmä pri asanácii výrobní
alebo zariadení. Uznesenia federálnej vlády
i národných vlád riešia v podstate
základné problémy zabezpečovania komplexnej
bytovej výstavby, neriešia však príčiny,
ktoré majú svoje korene v dlhodobom plánovaní.
Operatívne sa neriešia problémy vleklé,
ako je to v prípade vyhlášky 22/67 Zb.,
i keď o túto vec všetci partneri v stavebníctve
dlho žiadajú. Zvýšenie cien materiálu
nie je dôsledne premietnuté do technicko-hospodárskych
ukazovateľov a konečne technicko-hospodárske
ukazovatele nie sú zostavené do určitej miery
pre určité oblasti ako pohyblivé vzhľadom
na skutočne dosahované náklady na bytovú
výstavbu.
Osobitným problémom je skutočnosť,
že všetky útvary národných výborov
všetkých stupňov v úzkej spojitosti
so všetkými partnermi sa dožadujú zvýšenia
limitov na novozačínané stavby. Finančné
prostriedky nad stanovené technicko-hospodárske
ukazovatele svedčia o tom, že sa národné
výbory nestali hospodármi a strážcami
štátneho rozpočtu.
Poslanec Ing. Píš: Vážená
Snemovňa národov! Vážené súdružky
poslankyne a súdruhovia poslanci!
Januárové zasadnutie ÚV
KSČ venovalo veľkú pozornosť zásobovaniu
trhu živočíšnymi výrobkami. Podpredseda
vlády s. Ing. Hůla vo svojom referáte podrobne
rozobral súčasný stav v zásobovaní
mäsom, ktorý je z národohospodárskeho
hľadiska neuspokojivý vzhľadom na to, že
musíme v r. 1970 dovážať veľké
množstvo mäsa. Doplácame potom na chyby, ku ktorým
dochádzalo v období minulých dvoch rokov
porušením zásad plánovitého riadenia
výroby. Je bezpodmienečne nutné, aby sme
nielen nezvyšovali požiadavky na dovoz mäsa, ale
aby sme naopak už v tomto roku a v roku 1971 dovoz
znižovali. To môžeme dosiahnuť intenzifikáciou
živočíšnej výroby a pokrytím
prírastku spotreby mäsa zvýšenou domácou
produkciou.
Rozhodujúci vplyv na intenzifikáciu
živočíšnej výroby má krmovinársky
priemysel. V roku 1969 vyrobil krmovinársky priemysel
ČSSR zhruba 3,5 mil. t miešaniek. Je to množstvo,
ktoré plne neuspokojí požiadavky podnikov.
Avšak ani tento objem výroby nie je celkom zabezpečený
surovinami z dovozu, ktorých chýba len v pokrutinách
vyše 20 000 t. Poľnohospodárske podniky by podľa
uzavretých zmlúv potrebovali zhruba 4 mil. t kŕmnych
miešaniek. Aby mohol krmovinársky priemysel túto
požiadavku splniť, potreboval by zabezpečiť
z dovozu ešte asi 50 tis. t pokrutinových šrotov
a asi 7 tis. t živočíšnych múčok.
Základné zdroje surovín, t. j. zrniny by
boli z domácej úrody. Zásoby zrnín
určené na výmenu za kŕmne miešanky
sú v poľnohospodárskych nákupných
a zásobovacích podnikoch v tomto roku najväčšie
za celú dobu existencie krmovinárskeho priemyslu.
Dávajú predpoklad pre zabezpečenie výroby
miešaniek i na časť druhého polroku. Keby
sme tohto roku očakávali len normálnu úrodu,
mali by sme so zrninami vystačiť na výrobu
kŕmnych miešaniek.
Pravda, iné je to už so štruktúrou
zrnín. Ukazuje sa, že sortiment zrnín, nakúpených
na výrobu kŕmnych miešaniek, nie je vždy
taký, aký by krmovinársky priemysel potreboval.
Je všeobecne známe, že
medzi najlepšie kŕmne zrniny patrí kukurica.
Má vysoký obsah energie, ktorá nám
v súčasnej dobe vo väčšine
kŕmnych miešaniek chýba. Citeľný
nedostatok kukurice je hlavne v Českej socialistickej
republike. Keby tam mal krmovinársky priemysel optimálne
dotovať receptúry kukuricou, potreboval by jej v roku
1970 asi 700 tis. t, ale má jej k dispozícii
len asi 120 tis. t. To teda znamená, že musí
kukuricu nahradzovať inými druhmi zrnín, najmä
pšenicou. Dostáva sa tak do rozporovej situácie.
Poľnohospodárskemu podniku ponúkne za rovnakú
cenu miešanku s nižšou energetickou hodnotou
a teda, najmä u hydiny, i s nižšou produkčnou
hodnotou. Nadobúdacia hodnota použitých zrnín
je však vyššia než pri použití
kukurice. Na Slovensku je situácia o niečo lepšia,
pretože je tam značné množstvo kukurice
z vlastnej úrody.
Krmovinársky priemysel sa teda v tomto
ohľade dostáva do neutešenej situácie,
je kritizovaný a pritom nemôže situáciu
zlepšiť. Na dovoz kukurice by bolo treba ďalších
niekoľko sto miliónov devízových korún
a tie naša republika nemá k dispozícii.
Poľnohospodárska výroba
teda musí počítať s tým,
že kukurica bude v určitom minime len v miešankách
pre hydinu a vôbec sa nemôže dávať
do miešaniek pre ošípané alebo dobytok.
Pri dodávkach zrnín na výmenu
za krmne miešanky pripadá značný podiel
nákladov na dopravu. Je preto najlacnejšie, ak poľnohospodársky
nákupný a zásobovací podnik odoberie
zrniny priamo od kombajnu, urobí pozberovú úpravu
a uloží ich v štátnych skladoch.
To je skutočná služba pre poľnohospodársku
výrobu, ktorú by sme mali maximálne rozšíriť.
Na to sú však potrebné sklady. Nákupné
podniky síce postavili od roku 1964 mnoho nových
skladov, ale plánovanú výstavbu skladovacej
kapacity neplnia v zmysle uznesenia vlády č.
24/1964 ani na polovicu. Vina je predovšetkým na stavebnej
výrobe, ktorá nedokázala pre tento účel
zabezpečiť potrebnú stavebnú kapacitu,
i keď jej to vláda uložila. Tým sa poľnohospodárska
nákupná a zásobovacia organizácia
dostáva do situácie, v ktorej bude na skladovanie
obilia z tohoročnej úrody chýbať
asi 800 tis. t skladovacej kapacity a že bude musieť
časť obilia skladovať vonku pod šírym
nebom, pod plachtami. Ak túto situáciu dávam
do súvislosti s krmovinárskym priemyslom, nie
je prirodzene možné, aby poľnohospodárska
nákupná a zásobovacia organizácia
rozširovala službu pozberovej úpravy zrnín
a ich skladovanie vo vlastných skladoch. Za tejto situácie
nebude schopná prevziať do kŕmnych fondov na
výmenu za krmne miešanky priamo od kombajnu ani jeden
celý milión ton zrnín z celkového
množstva 3 miliónov ton, ktoré pre tento účel
nakupuje od poľnohospodárskych podnikov. Pre poľnohospodársku
výrobu to teda znamená nielen starosť o pozberovú
úpravu, ale aj ťažkosti so skladovaním
obilia často v nevhodných skladovacích
priestoroch. Stavebný priemysel by mal nájsť
viac pochopenia a zodpovednosti za plnenie uznesenia vlády
č. 24/1964 o výstavbe krmovinárskeho priemyslu
a aj viac porozumenia pre potreby poľnohospodárskej
výroby.
Myslím, že nám je jasné,
že bez krmovinárskeho priemyslu by sme nemohli intenzifikovať
živočíšnu výrobu. Minulé
roky nám to v živočíšnej produkcii
jasne ukázali. Každý poľnohospodársky
podnik, ktorý si vedie prehľadnú evidenciu,
môže spoľahlivo dokázať, že zavedením
novej krmnej techniky kompletnou krmnou miešankou ušetrí
oproti tradičnému spôsobu výkrmu najmenej
15 % jadrových krmív. Pri výrobe 3,7 mil.
t miešaniek je to už úspora 355 tis. ton zrnín,
ktorých hodnota vo finančnom vyjadrení znamená
takmer 900 mil. Kčs. To sú už hodnoty, pre
ktoré by sme nemali rozvoj krmovinárskeho priemyslu
púšťať zo zreteľa.
Veľké množstvo miešaniek,
o ktorých som na začiatku hovoril, sa vyrába
ešte spolovice v starých, potrebám krmovinárskeho
priemyslu prispôsobených výrobniach. Výstavba
novej výrobnej kapacity tiež nepostupuje tak, ako
to uložilo uznesenie vlády č. 24/1964. Treba
počítať s tým, že tieto staré
výrobne za rok alebo dva doslúžia a že
by sme sa mohli dostať do veľmi nepríjemnej situácie,
keby sa výstavba nových výrobných
kapacít nezrýchlila. Je pravda, že mnoho výrobných
jednotiek je rozostavaných. Je v záujme nielen
poľnohospodárskej výroby, ale celého
národného hospodárstva, aby sa výstavba
týchto objektov čo najrýchlejšie dokončila.
Pre posilnenie novej modernej výrobnej
kapacity sa do ČSSR doviezlo 7 kompletných veľkokapacitných
výrobní krmných miešaniek z cudziny.
V priebehu roku 1969 boli tieto výrobne uvedené
do prevádzky, ale žiadna z nich nedosahuje plný
výkon preto, že nemajú dokončené
sklady a všetok prísun surovín a odsun hotových
výrobkov je odkázaný na cestnú prepravu.
Zabezpečiť túto prepravu nie je ľahká
úloha, ak vezmeme do úvahy, že za dve smeny
je každá z týchto výrobní
schopná vyrobiť 32 vagónov miešaniek.
A ak tam nie sú sklady, znamená to prisunovať
denne 32 vagónov surovín a odviezť 32 vagónov
hotových výrobkov. Z toho, čo som tu
povedal, je vidieť, že nedostatok skladovacej kapacity
spomaľuje rozvoj krmovinárskeho priemyslu.
Poľnohospodárske nákupné
a zásobovacie podniky začali asi pred tromi rokmi
s individuálnym uzatváraním zmlúv
s poľnohospodárskymi podnikmi, v ktorých
garantovali určitú úžitkovosť hospodárskych
zvierat, najmä váhové prírastky u ošípaných
a znášku vajec u nosníc. Bol to dobrý
systém, ktorý napomáhal intenzifikáciu
živočíšnej výroby a uplatňoval
obojstrannú hmotnú zainteresovanosť. V poslednom
čase sa uzatváranie týchto garančných
zmlúv nerozširuje a možno pozorovať určitú
stagnáciu. Pri rozhovore s pracovníkmi krmovinárskeho
priemyslu sa dozvedáme, že je tomu tak najmä
preto, že nie je k dispozícii potrebný
sortiment komponentov pre zostavenie optimálnych receptúr
krmných miešaniek. Preto by mal Federálny výbor
pre poľnohospodárstvo a výživu, ako i
Ministerstvo zahraničného obchodu zvážiť
všetky možnosti dovozu akostných komponentov
pre výrobu krmných miešaniek. Pre republiku
bude určite výhodnejšie, ak dovezieme krmivo
a vyrobíme si mäso doma, než keď dovážame
mäso a v ňom platíme i vynaloženú
prácu na jeho výrobu.
Ak zabezpečíme pre krmovinársky
priemysel suroviny v potrebnom množstve, sortimente
i kvalite, potom budeme môcť od neho právom
požadovať aj krmne miešanky s vysokou produkčnou
účinnosťou a vytvoríme pri súčasnom
zabezpečení zdravého chovného materiálu
predpoklady pre skutočnú intenzifikáciu živočíšnej
výroby.
Místopředseda SN Kouba:
Děkuji. Dále hovoří posl. Příhoda
a připraví se poslanec dr. Rosa.
Poslanec Příhoda: Vážené
soudružky a soudruzi, mám za to, že je nanejvýš
správné, když na pořad dnešního
jednání byla zařazena zpráva o plnění
národohospodářského plánu tak,
jak ji přednesl ministr ing. Martinka. Mám na to
názor z těchto dvou důvodů:
V prvé řadě proto,
že můžeme objektivně posoudit výsledky,
jichž bylo dosaženo, a v druhé řadě
upozornit včas na nedostatky, jež vidíme z pohledu
svých volebních obvodů.
K tomu prvnímu se domnívám,
že stačí vzpomenout na podzimní měsíce
minulého roku. Na dobu, kdy pověsti o připravované
měnové reformě byly denním hovorovým
námětem. Dobu, kdy nákupní horečky
a téměř vyprázdněné
regály velkoobchodních skladů a prodejen
byly důsledkem neodpovědného a nedomyšleného
provádění mzdové i cenové politiky
minulého období. Máme ještě všichni
v živé paměti tuto dobu a nemusím
ji blíže popisovat, ani všechny ostatní
příčiny, které k ní vedly.
Hovořím o ní jen proto,
abych na ní jako na jednom příkladě
poukázal, jak dnes naši občané srovnávají
co bylo před rokem vytyčeno, co splněno,
a jak se projevily realizované politické a organizační
záměry hospodářského plánu.
O měnové reformě se
dnes již nemluví, vklady ve spořitelnách
stoupají, lidé opět začínají
věřit naší měně, obchody
se čím dále tím více plní
zbožím, za kterým ještě před
vánocemi jezdili do NDR, objevuje se, že obchodní
organizace již ani neplní předpokládané
plány obratu, v řadě druhů výrobků
začíná být trh nasycen.
Ustaly bezhlavé nákupy, vyplývající
ze strachu o úspory. V tomto směru se ukázalo
cenové moratorium jako jedno z nejúčinnějších
stabilizačních opatření.
Jistě že vnitřní
trh není tím jediným a nejlepším
měřítkem na hodnocení záměrů
plánu, ale domnívám se, že v každém
případě lze z něho odvodit, jak
záměry národohospodářského
plánu i ostatních stabilizačních opatření
byly správné, účinné a zejména
jak byly splněny.
Tím, co jsem řekl, nechci
ani tvrdit, že náš obchod a průmysl již
plně uspokojuje požadavky svých zákazníků.
Je však ještě řada výrobků,
zejména z textilního průmyslu, některých
druhů prádla, konfekce, obuvi, části
výrobků strojírenského průmyslu,
kde nejsou požadavky spotřebitelů uspokojovány.
Jde zejména o levnější druhy nebo o
okrajový drobný sortiment, jako kupř. nitě,
který by však právě proto nikde neměl
chybět. Mám však za to, že když se
podařilo přivodit v poměrně krátké
době ten zásadní obrat v naplnění
našeho místního trhu, nemuselo by být
již problémem, vypořádat se v době
co nejkratší i s tím zbývajícím,
co nám ještě schází.
Přednesená zpráva s.
ministra však nehovoří jen o tom, čeho
bylo dosaženo za I. čtvrtletí, ale také,
jaké jsou výhledy plnění plánu
na celý rok. A k tomu druhá polovina mého
vystoupení.
Není žádným tajemstvím,
že napjatá situace v zásobování
elektrickou energií, která vede již od září
1969 k nutnosti regulování spotřeby
elektřiny, bude trvat i v dalších obdobích
roku 1970, zejména pak koncem roku.
Situace je totiž zostřována
tím, že do provozu uváděné nové
výkony jsou v důsledku nezahájené
výstavby elektráren v uplynulých letech
nižší, než odpovídá dynamice
růstu spotřeby elektřiny. V průměru
v roce 1970 je možno reálně počítat
jen s novým výkonem 510 MW, přičemž
z tohoto výkonu bude 310 MW uváděno
do chodu až ve IV. čtvrtletí, takže s ohledem
na nezbytnou zkušební dobu provozu bude tento výkon
značně nejistý.
Protože při normální
dynamice vývoje spotřeby by dosáhl přírůstek
zatížení hodnoty kolem 700 MW, je zřejmé,
že zajištění plynulého zásobování
elektřinou nebude možno bez řady opatření
jak na straně výroby, tak i její spotřeby.
Jinými slovy, rýsuje se, že energetika je schopna
krýt trend růstu ve výši zhruba 4 %,
zatímco státní plán tempa růstu
hrubé výroby počítá se 106
%.
Mluvím zde zvláště
o tom, že současný stav v možnosti
dodávek elektrické energie a uspokojivé,
byt regulované plnění potřeb velkoodběratelů
by mohlo vyvolat v široké veřejnosti dojem,
že situace není tak krajně napjatá,
jako tomu bylo ještě v nedávných
měsících. Podzimní a hlavní
zimní měsíce by nám však ukázaly
opak a my jistě v žádném případě
nechceme a také nemůžeme počítat
s perspektivou opakování energetických
potíží, které jsme měli v minulém
období.
Na včasné řešení
situace a organizování nutných zásahů
už není mnoho času. Vezmeme-li v úvahu,
že opatření na straně zvýšení
výroby i dovozu jsou v maximální míře
zabezpečena a vyčerpána, nezbývá
nic jiného než radikální opatření
na straně spotřeby. Dosud prováděnou
regulací odběru elektrické energie u velkospotřebitelů
a vlivem dostatku vody ve vodních elektrárnách
se situaci zatím podařilo zvládnout, ale
z důvodů předem uvedených toto
řešení koncem roku již nestačí.
Nestačí zřejmě
ani v případě, kdyby se podařilo
prosadit ještě větší racionalizací
spotřeby energie, která stále ještě
není všude hospodárně využívána
a kde téměř všude ještě
jsou rezervy, a to ať již v elektrické práci
nebo výkonu. O této cestě ostatně
podrobně hovoří informace z celostátní
konference o výrobní a ekonomické situaci
energetiky, která se konala v minulém týdnu.
Jedno ze známých navrhovaných
opatření pro kritické zimní měsíce,
které již jen zbývá, bylo by přijetí
dalších návrhů, které by sice
měly co nejmenší dopad na naše hospodářství,
ale za to negativně by se projevily již v zaběhnutém
způsobu využívání osobního
volna o volných sobotách.
Jde v podstatě o diferencovaný
přesun volných sobot dle jednotlivých krajů
na ostatní všední dny pondělí
až pátek nebo radikální zvýšení
směnnosti v nočních směnách
všedních dnů na úkor ranních
a odpoledních směn. Muselo by se pochopitelně
týkat jen závodů s malým procentem
zaměstnaných žen.
Řešení sice velmi nepopulární
a s velkým politickým dosahem, ale není-li
známé jiné východisko, je lépe
s ním pro dočasné období počítat
a lidem jeho nutnost řádně vysvětlit.
Je jistě lepším řešením
než v posledních chvílích organizovat
hodinové výseče v ranních a odpoledních
směnách s vědomím všech
negativních důsledků na plnění
hospodářských plánů a celého
konsolidačního procesu.
Jsem si vědom, že výhledy
v zásobování elektrickou energií
nejsou novinkou pro soudruhy, kteří mají
přístup k číslům energetické
bilance. Považoval jsem však za správné
se proto o tom zmínit, abych připomněl možnosti
a závažnost řešení ze strany velkospotřebitelů
a abychom, poučeni zkušenostmi loňské
zimy, včas přijali nezbytná organizační
opatření ze strany dodavatelů elektrické
energie, počínaje rozdělením toho,
co celkově máme k dispozici.
Jinak ke zprávě nemám
připomínky a budu pro přijetí hlasovat.
Děkuji za pozornost.