Místopředseda SN Kouba:
Má někdo otázku k předneseným
zprávám? Není tomu tak. Do rozpravy se přihlásil
s. posl. Vašečka, kterému uděluji slovo.
Ministr SSR dr. Vašečka:
Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia
poslanci! Rokujeme o predĺžení volebného
obdobia sudcov krajských a okresných súdov.
Odôvodnenie podal súdruh podpredseda vlády
prof. Laco a súdr. poslanec Hájek. Netreba ho doplňovať.
Pri tejto príležitosti by som však chcel upozorniť
na problematiku sudcovskej angažovanosti.
O efektivite súdnictva rozhoduje
v neposlednom rade dobrý zákon a dobrý
sudca. Je to stará múdrosť, na ktorú
nesmieme zabúdať pred voľbami sudcov. Od volieb
sudcov bude závisieť, či budeme mať sudcovský
zbor, budovaný na žiadúcej politickej, odbornej
a mravnej úrovni. Na týchto prvkoch, na politickej,
odbornej a mravnej úrovni sa zakladá angažovanosť
sudcovského zboru. Táto politická angažovanosť
sudcovského zboru patrí k nezanedbateľným
zárukám, že súdnictvo bude mať
stále, obrazne povedané, "prach v suchu",
a že spoľahlivo prispeje svojím podielom k zabezpečeniu
relatívne pokojného vývoja našej socialistickej
spoločnosti.
Chceme a musíme mať politicky
angažovaný sudcovský zbor. Predlžovanie
volebného obdobia sleduje v daných podmienkach
tento účel, pretože - ako o tom hovorili predo
mnou súdruhovia - sú v tomto smere určité
ťažkosti. Treba však zároveň povedať,
že máme aj angažovaných sudcov, a to si
treba pripomenúť aspoň všeobecne. Preverila
to napríklad aplikácia zákonného opatrenia
č. 99 z minulého roku. Zákonné
opatrenia o niektorých prechodných opatreniach na
upevnenie a ochranu verejného poriadku pochopili súdy,
prípadne ich samosudcovia, ktorí ho aplikovali -
hovorím za Slovensko - v podstate správne.
Je možné konštatovať, že toto zákonné
opatrenie interpretovali a aplikovali na veci socializmu vo svojom
celku angažovaní, nezávislí sudcovia.
Svedčí o tom okrem iného aj skutočnosť,
že v tejto kategórii trestných činov
je dvoj - trojnásobok odsúdených k nepodmienečným
trestom odňatia slobody, než je to v priemere
pri ostatných kategóriách. Samosudcovia pochopili
nebezpečnosť jednania pre spoločnosť a
v rámci zákona využili možnosť
prísnejšieho postihu, ako je to v súlade
s normou o prechodných opatreniach.
Dovoľte mi v tejto súvislosti
niekoľko slov práve o potrebe politickej angažovanosti
sudcov. Keď hovoríme o angažovanosti, sme zároveň
pre princíp sudcovskej nezávislosti. Angažovanosť
a nezávislosť sudcov nie sú totiž v rozpore,
ako by nám to chceli viacerí nahovoriť. Naopak,
angažovanosť a nezávislosť sudcov organicky
súvisia. Angažovanosť je predpokladom, že
sudca bude závislý od zákonov, prípadne
od celého právneho poriadku socialistického
štátu a že bude prísne realizovať
princíp socialistickej zákonnosti. Ochranu spoločenského
poriadku a v rámci toho ochranu práv občanov
vykonáva totiž celá spoločnosť,
ktorá prostredníctvom príslušného
zákonodarného zboru vo svojom záujme prijíma
príslušné právne normy a podľa
zákona vyberá a dosadzuje sudcov na miesta, na ktorých
treba tieto predpisy vykonávať.
Aplikácia zákonov nie je potom
zďaleka len vecou sudcov, ale vecou spoločnosti, na
čele ktorej stojí robotnícka trieda a ktorú
vedie komunistická strana. Nie je teda predstaviteľné,
aby sa sudca pri ochrane podstaty socialistického zriadenia,
politického systému a pri aplikácii zákonov
vôbec dostal do konfliktu so stranou a spoločnosťou,
aby pri výkone svojej funkcie obhajoval a presadzoval niečo
iné, než je vyjadrené v zákonoch
socialistického štátu. Potom by bol závislý
od niečoho iného, než od zákonov. A
ten, kto tieto zákony neuznáva, demonštruje
potom vedome alebo nevedome závislosť od iných
síl a inštitúcií, než je socialistický
štát. Potom je závislý od ideológie,
ktorá je cudzia tomuto štátu, a teda nech nehovorí
o nezávislosti. Sudcovská nezávislosť
je závislosťou od zákonov socialistického
štátu, prípadne od celého jeho právneho
poriadku. Pripomíname si túto samozrejmosť,
ktorá je výslovne formulovaná v ústave
každého socialistického štátu.
Robíme tak preto, lebo aj o sudcovskej nezávislosti
sa u nás veľa narozprávalo a objavovali sa
pochybnosti o tom, či bola a či je zabezpečená
sudcovská nezávislosť, či vôbec
niekedy existovala.
Pokiaľ ide o náplň tejto
inštitúcie, objavovali sa najrozličnejšie
názory. Niektorí právnici dokonca chceli
vidieť v sudcovskej nezávislosti absolútnu
objektívnu autonómiu sudcu. Chceli vytvoriť
zo sudcov osobitný stav, ktorý je nad spoločnosťou.
Treba vidieť, že sudcovská
nezávislosť nie je len otázkou právnej
úpravy, a preto ju ani normatívna úprava
nemôže bezozvyšku vyriešiť. Je to totiž
súčasne otázka politickej, mravnej a odbornej
pripravenosti sudcu a v neposlednom rade aj otázka
spoločensko-politickej atmosféry. Ani najdokonalejší
zákon nenahradí túto politickú klímu
a nezabráni narušovaniu objektívneho sudcovského
rozhodovania, ak duchom zachovávania socialistických
zákonov nebude predchnutá celá spoločnosť.
Ide o to, aby právne vedomie celej našej spoločnosti
bolo na úrovni. Princíp sudcovskej nezávislosti
vidíme a aj v budúcnosti chceme vidieť
ako významný politicko -právny postulát,
o ktorý sa sudca môže hocikedy oprieť,
keď aplikuje zákony socialistického štátu,
keď je závislý od zákonov socialistického
štátu. Takto pochopená sudcovská nezávislosť
sa stáva garantom dodržiavania zákonnosti.
Tento významný princíp nemôže
byť odtrhnutý od života, od úrovne právneho
a spoločenského vedomia našej spoločnosti
a najmä nie od politiky komunistickej strany ako vedúcej
sily našej spoločnosti.
Sudca má povinnosť chrániť
v zákonoch objektívne vyjadrené záujmy
spoločnosti a jej socialistické vzťahy, vôľu
vládnúcej triedy. Nie je teda postavený nad
spoločnosťou. Každý sudca musí
byť v tejto pozícii predstaviteľom a hlásateľom
ich správnych tendencií, činiteľom normalizácie
a konsolidácie spoločnosti. Taký sudca vie,
kde je jeho miesto, a výkon sudcovskej funkcie potom garantuje
jeho politická, morálna a odborná úroveň.
Takému sudcovi nemusí nikto dávať úpravu,
či a ako treba pri narušení verejného
poriadku obžalovaného stíhať. Silná
osobnosť sudcu má pritom morálne právo
oprieť sa o takto chápanú nezávislosť,
pretože to robí v intenciách politiky
strany a v záujme plnenia funkcií socialistického
štátu. Ak uznávame myšlienku, že
socialistický právny poriadok vo svojej podstate
znamená správne vyjadrenie politiky komunistickej
strany, potom sudcovská nezávislosť nemôže
byť v rozpore s politikou tejto strany a s jej
vedúcou úlohou v našej spoločnosti.
Komunistická strana je potom prvá, na koho sa každý
sudca, člen strany i nestraník má dovolávať
a dovolá ochrany, keby sa niekto pokúsil takto chápanú
sudcovskú nezávislosť narušovať.
Keď v tejto súvislosti
zdôrazňujeme predpoklady sudcovskej nezávislosti
u samotného sudcu: odbornosť, politickú a mravnú
úroveň, môže sa vyskytnúť
otázka, ktorý prvok je z nich najdôležitejší.
Som toho názoru, že ani jeden nemá chýbať
a že vo svojom celku sú v jednej rovine.
V tejto spojitosti sa potom dostávame,
zjednodušene povedané, k problematike dohľadu,
sledovania činnosti súdov, k tomu, "aby
si prišli na svoje zákony socialistického štátu".
Keď o efektivite súdnictva rozhoduje
dobrý zákon a dobrý sudca, ako som už
povedal, nech predĺženie volebného obdobia poslúži
k tomu, aby sme mohli vybrať a aby sme naozaj mali dobrý,
politicky zaangažovaný sudcovský zbor.
Místopředseda SN Kouba:
Děkuji s. ministrovi dr. Vašečkovi. Hlásí
se někdo? /Nikdo./
Chce místopředseda vlády
dr. Laco zaujmout stanovisko?
Podpředseda vlády dr. Laco:
Ďakujem. Súhlasím so stanoviskom Ústavnoprávneho
výboru Snemovne národov.
Místopředseda SN Kouba:
Prosím, soudruzi, abyste se připravili na hlasování.
K přijetí zákona je potřebí
souhlasu třípětinové většiny
všech poslanců SN zvolených v ČSR
a zároveň i v SSR. Tak to určuje čl.
41 ústavního zákona o čs. federaci.
Momentálně je přítomno
64 poslanců slovenských a 53 poslanců zvolených
v ČSR. Sněmovna národů je schopná
se usnášet o ústavním zákonu.
Prosím ověřovatele,
aby se připravili na sčítání
hlasů. Hlasy poslanců zvolených v ČSR
budou počítat ověřovatelé posl.
dr. Dutková a posl. Súlety. Na tribuně současně
posl. Súlety, protože ověřovatel ing.
Souček tady není. Hlasy poslanců zvolených
v SSR spočítají poslanci Pastorková
a ing. Píš. Na tribuně, jak jsem řekl,
posl. Súlety.
Napřed budou hlasovat soudružky
a soudruzi poslanci zvolení v ČSR.
Kdo z těchto poslanců
souhlasí s ústavním zákonem o
prodloužení volebního období krajských
a okresních soudů ve znění vládního
návrhu zákona tisk 40 se změnami, které
tady doporučil zpravodaj - tzn. že nejde o soudy,
nýbrž o soudce, a to jak v názvu, tak i v prvním
paragrafu - kdo z české reprezentace souhlasí?
/Hlasuje se./
Děkuji.
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování?
/Nikdo./
Kdo z poslanců zvolených
v SSR souhlasí s návrhem? /Hlasuje se./
Děkuji.
Konstatuji, že poslanci zvolení
v ČSR hlasovali v počtu 53, tedy jednomyslně
a stejně tak soudruzi zvolení v SSR hlasovali
pro tento ústavní zákon v počtu
64, tedy 100 %.
Tím jsme, soudruzi, vyčerpali
tento bod programu a přistoupíme k projednávání
bodů 7 a 8, a to
návrh na odvolání některých
soudců Nejvyššího soudu a návrh
na volbu soudců Nejvyššího soudu ČSSR
a soudců z povolání vojenských
soudů.
Oba návrhy předkládá
předsednictvo ÚV Národní fronty ČSSR.
Písemné podklady k návrhu na odvolání
některých soudců Nejvyššího
soudu ČSSR vám byly rozdány dnes jako tisk
č. 41 a 42. Tisk č. 37, tj. návrh na volbu
soudců Nejvyššího soudu ČSSR a
soudců z povolání vojenských
soudů, byl rozeslán písemně a dnes
jste k němu dostali dodatek.
K těmto bodům programu
přednese ústní zprávu místopředseda
ústředního výboru Národní
fronty ČSSR posl. Jan Pelnář, který
odůvodní nejprve návrh na odvolání
některých soudců Nejvyššího
soudu. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Pelnář: Vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, předsednictvo ústředního
výboru Národní fronty ČSSR na své
schůzi dne 25. května t. r. se zabývalo návrhem
na odvolání některých soudců
Nejvyššího soudu ČSSR. Jednomyslně
rozhodlo doporučit Federálnímu shromáždění
jejich odvolání, přestože máme
dnes volit nové soudce Nejvyššího soudu
ČSSR. Jde o 6 soudců Nejvyššího
soudu podle písemného návrhu, který
vám byl dnes rozdán.
Uvedení soudci závažným
způsobem porušovali své soudcovské povinnosti.
Svými politickými postoji v letech 68-69 narušovali
vážnost soudcovské funkce, snižovali důvěru
občanů v socialistické soudnictví
a neprojevovali oddanost k socialistickému zřízení
tak, aby byli vzorem ostatním spoluobčanům.
Jejich nesprávné politické postoje se projevovaly
tím, že podceňovali nebezpečí,
které hrozilo socialismu v Československu ze
strany pravicových a protisocialistických sil. Byli
nekritickými stoupenci pravicově oportunistických
podniků, podporovali nositele pravicově oportunistických
názorů a protisovětských nálad.
Nepodporovali dostatečně úsilí o konsolidaci
politických poměrů a ani se neangažovali
pro politiku nového vedení KSČ a Národní
fronty. Někteří z nich znevažovali
spojenectví se Sovětským svazem, aby o pomoc
byla požádána OSN, pokoušeli se o odeslání
protisovětské rezoluce všem Nejvyšším
soudům světa, byli stoupenci a angažovali se
za okamžité svolání XIV. sjezdu, byli
iniciátory nebo podporovali nátlakové rezoluce
před listopadovým plénem UV KSČ v roce
1968 a nedoceňovali význam přijaté
rezoluce ústředního výboru. Někteří
z nich byli přitom funkcionáři stranické
a odborové organizace.
Takové politické postoje svědčí
o tom, že zklamali důvěru, která jim
byla dána a kromě toho nejsou v souladu s funkcí
soudce Nejvyššího soudu, který má
právě zabezpečovat, aby všechny soudy
řádně plnily základní úkoly
spočívající zejména v ochraně
socialistického státu, jeho společenského
zřízení a vztahu ke světové
socialistické soustavě.
V souvislosti s prohlubujícím
se procesem konsolidace ve společnosti a celkovou situací
u Nejvyššího soudu ČSSR se ukázalo,
že je zapotřebí odvolat z funkcí
i dosavadního předsedu Nejvyššího
soudu ČSSR JUDr. Otomara Bočka.
Jmenovaný se v roce1968 velmi
politicky angažoval. Své názory a stanoviska
publikoval v denním tisku, v různých
časopisech a odborném tisku. Tato jeho publikační
činnost objektivně přispěla k dezorientaci
soudu, k útokům pravice na soudnictví,
na státní orgány a k prohloubení
krize u Nejvyššího soudu ČSSR a soudů
vůbec.
Jako delegát se zúčastnil
tzv. vysočanského sjezdu, kde ve zdramatizované
formě přednesl své zážitky z předsednictva
vlády z 20. 8. 1968. Podobně vystupoval i na poradách
a schůzích na půdě Nejvyššího
soudu ČSSR.
Jako předseda Nejvyššího
soudu nevystupoval dostatečně důrazně
proti nositelům pravicově oportunistických
názorů u Nejvyššího soudu ČSSR,
zvláště v kádrových opatřeních
na pracovišti. Nese plnou odpovědnost za to, že
nebyla prakticky uskutečňována sjednocovací
a usměrňovací činnost Nejvyššího
soudu ČSSR formou usnesení jeho plén, opatřeními
jeho presidia nebo stanovisky kolegií. Je to tím
závažnější, že v době
útoku pravicově oportunistických a protisocialistických
sil zvenčí i v počátcích
pravicově oportunistického působení
uvnitř justice docházelo k rozkolísání
praxe, takže potřeba jejího usměrňování
a sjednocování byla tím naléhavější.
Tato nezbytná potřeba se projevila zejména
po účinnosti zákona o soudní rehabilitaci,
zvláště poté, když rozhodovací
činnost rehabilitačních senátů
krajských soudů se ocitla v rozporu s preambulí
zákona o soudní rehabilitaci.
Vzhledem k uvedeným okolnostem
navrhuje se jménem předsednictva ústředního
výboru Národní fronty ČSSR odvolat
JUDr. Otomara Bočka z funkce soudce a předsedy
Nejvyššího soudu ČSSR.
Předsedající místopředseda
SN Kouba: Děkuji s. posl. Pelnářovi.
Vyslechli jste odůvodnění návrhu na
odvolání soudců Nejvyššího
soudu, jejichž jména jsou uvedena v tisku č.
41.
Dám hlasovat o tomto návrhu
předsednictva ústředního výboru
Národní fronty ČSSR.
Kdo souhlasí s tím, aby
na podkladě tohoto návrhu Federální
shromáždění odvolalo podle § 51
odst. 1 písm. a/ zák. č. 36/1964 Sb. o organizaci
soudů a o volbách soudců ve znění
zákona č. 156/1969 Sb. dr. Otakara Adamce, dr. Milenu
Hoferovou, dr. Júlia Lehotského, dr. Františka
Palduse, dr. Josefa Šilínka a dr. Lubomíra
Veletu z funkcí soudců Nejvyššího
soudu, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./ Děkuji.
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování?
/Nikdo./
Děkuji. Tím Sněmovna
národů navrhované usnesení schválila.
Nyní dám hlasovat o druhém
návrhu předsednictva ústředního
výboru Národní fronty ČSSR, který
odůvodnil s. posl. Pelnář.
Kdo souhlasí s návrhem
na odvolání dr. Otomara Bočka z funkce
předsedy Nejvyššího soudu, a to podle
§ 44 a/ a § 51 odst. 1 písm. a/ zákona
č. 36/1964 Sb. o organizaci soudů a o volbách
soudců ve znění zákona č. 156/1969
Sb., nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./
Je někdo proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování?
/Nikdo./ Děkuji.
Sněmovna národů schválila
návrh předsednictva ústředního
výboru Národní fronty ČSSR na odvolání
dr. Otomara Bočka z funkce předsedy Nejvyššího
soudu.
Prosím nyní poslance Pelnáře,
aby odůvodnil návrh na volbu soudců Nejvyššího
soudu ČSSR.