Prosím, abyste vyslechli odůvodnění
k tisku č. 19 o kárné odpovědnosti
soudců.
Přijetím návrhu zákona o změnách
a doplnění dosavadního zákona č.
36/64 o organizaci soudů a volbách soudců
vzniká nutnost přijmout i tento vládní
návrh, kterým se mění a doplňuje
zákon o kárné odpovědnosti soudců
z povolání. Je to dosavadní zákon
č. 142/61 Sb. To proto, že tento zákon v podstatě
provádí jedno z ustanovení tehdy platného
organizačního zákona. Ani na tomto úseku
nedochází ke změně koncepce. Nebudou
zřizovány tzv. soudcovské rady, jak bylo
původně uvažováno. V navrhované
osnově se jen upravují organizační
ustanovení tak, aby odpovídala nové struktuře
soudů ve federativní republice. Nově budou
tedy vytvořeny kárné senáty nejvyšších
soudů obou našich republik a kárné senáty
Nejvyššího soudu ČSSR. Přitom
čl. 2 vládního návrhu pamatuje na
to, aby po přechodnou dobu, než budou tři zmíněné
nejvyšší soudy zřízeny, vykonával
dosavadní Nejvyšší soud působnost
v kárných věcech podle dosavadních
předpisů. Z federativního charakteru státu
plyne, aby pro kárné řízení
proti soudcům krajských a nejvyšších
republikových soudů byl příslušný
kárný senát NS ČSR nebo NS SSR. Jen
v kárných věcech proti soudcům federálního
Nejvyššího soudu bude příslušný
kárný senát Nejvyššího soudu
ČSSR.
Nově se upravuje právo na podání návrhu
na zahájení kárného řízení
v § 6 odst. 1 návrhu. Toto se svěřuje
v nejširším rozsahu ministru spravedlnosti příslušné
republiky, a to tak, že může navrhnout zahájení
řízení kárného proti kterémukoli
soudci z povolání v republice. Dále pak podání
návrhu je svěřeno předsedovi soudu
- na každém stupni - a to proti soudci příslušného
toho kterého soudu. Dále je promítnuta v
osnově zásada, že proti rozhodnutí kárného
senátu krajského soudu je odvolání
ke kárnému senátu Nejvyššího
soudu republiky. Opravný prostředek je vyloučen
proti rozhodnutí kárného senátu kteréhokoliv
z nejvyšších soudů.
Konečně nově je upraveno v navrhovaném
§ 18 a/ osnovy, aby pro kárné řízení
bylo použito přiměřeně ustanovení
trestního řádu, pokud tento zákon
č. 142/1961 Sb., nestanoví jinak než trestní
řád.
Další navrhovaná ustanovení upravují,
který orgán bude vyrozuměn o kárném
řízení /§ 9/ a kterým orgánům
se doručuje rozhodnutí. Aby bylo zabráněno
dvojímu potrestání upravuje se nově
§ 17 b/, když již bylo uloženo opatření
pro přestupek a rovněž budou respektována
opatření uložená podle zákona
č. 38/1961 Sb. Je to stanoveno v čl. 2, odst. 2.
Zákon se nevztahuje na soudce z povolání
- vojáky a pochopitelně se nevztahuje na soudce
z lidu. Zejména u vojenských soudů je zvláštní
kárná odpovědnost.
V zásadě se nemění dosavadní
disciplinární právo, neboť toto přijetí
odpovídá postavení nezávislého
soudce, který se řídí právním
řádem socialistického státu. Proto
jménem ústavně právního výboru
Sněmovny lidu si vám dovoluji navrhnout, aby byl
schválen návrh /tisk č. 19/ ve znění
s doplňky, jak vyplývá ze zprávy,
kterou jste rovněž dostali.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem spravodajcovi poslancovi dr. Srbovi.
Hlási sa niekto do diskusie? /Nikto sa nehlási./
Želá si súdruh podpredseda vlády prof.
dr. Laco zaujať stanovisko? /Podpredseda vlády dr.
Laco: Nie./
Spravodajca poslanec dr. Srb z poverenia ústavnoprávneho
výboru odporúča schváliť návrh
vlády ČSSR na novelizáciu zákona č.
142/1961 Zb., o disciplinárnej zodpovednosti sudcov z povolania
v znení výborovej správy označenej
ako tlač 17/SN.
Kto súhlasí s týmto návrhom, nech
zdvihne ruku. /Deje sa./
Ďakujem. Kto je proti? /Nikto./
Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./
Návrh bol jednomyseľne schválený.
Na programe je ďalej bod
Spravodajcom je poslanec dr. Srb. Prosím, aby predniesol
svoju správu.
Zpravodaj poslanec dr. Srb: Soudruzi a soudružky poslankyně,
ústavní zákon č. 143/68 Sb., o čs.
federaci nezrušil v čl. 143 odst. 1 hlavu osmou "Soudy
a prokuratura" Ústavy z r. 1960. Teprve ústavním
zákonem přijatým na tomto našem zasedání
Federálního shromáždění
se zmíněná hlava Ústavy mění
a doplňuje, aby důsledně na všech úsecích
se uplatňovaly zásady federativního uspořádání
státu. Tak bylo stanoveno i v čl. 145 úst.
zákona o čs. federaci.
Také podle čl. 37 odst. 2 citovaného úst.
zákona příjme Federální shromáždění
zákony, u nichž výkon patří v
plném rozsahu orgánům republik. Takovými
zákony jsou m.j. i trestní zákon a trestní
řád.
Proto je předkládána osnova zmíněného
tisku 21 zákona, kterým se mění a
doplňuje trestní řád, tj. zákon
o trestním řízení soudním.
Vládní návrh zákona však nejen
navazuje na naznačené ústavní změny,
ale i obsahuje změny, kterými by byly zakotveny
dobré zkušenosti získané při
uplatňování zákonného opatření
předsednictva Federálního shromáždění
z 22. srpna 1969 č. 99/1969 Sb., o některých
přechodných opatřeních nutných
pro upevnění a ochranu veřejného pořádku.
Již proto, že účinnost tohoto opatření
končí dnem 31. prosince 1969. Tak je např.
přijímána instituce samosoudce /soudce jediný/
v navrhovaných změnách. Tento soudce rozhoduje
ovšem - stejně jako předseda senátu
- jen v případech, kdy to tento zákon výslovně
stanoví. V souvislosti s touto úpravou § 2
odst. 1 tr. řádu je nutno hodnotit i nový
§ 314 a/ tr. řádu obsahující
výpočet přečinů a trestních
činů, u nichž koná řízení
samosoudce. Zde je patrna návaznost na opatření
č. 99/69 Sb., a nutno zdůraznit, že navrhovatelé
byli vedeni snahou při stanovení okruhu podstat,
o nichž bude rozhodovat samosoudce, aby zatím byly
svěřovány samosoudci k projednání
věci, kde podle zkušeností bývají
skutkové okolnosti jednoduché. Při posuzování
takové věci a rozhodování o vině
a trestu jsou v těchto případech obvykle
náročnější aspekty právní.
Toto je třeba mít na mysli při hodnocení,
proč bude rozhodovat samosoudce o tr. činu podle
§ 221 odst. 1 tr. zákona /úmyslné ublížení
na zdraví/ a nikoliv už o trestném činu
podle § 223, odst. 1 tr. zákona /nedbalostní
ublížení na zdraví/. Vždyť
v tomto případě je kvalitativně nižší
vina. Ovšem jde téměř vždy o dopravní
nehody, kde skutková zjištění, okolnosti
případu i míra viny bývá výsledkem
rozsáhlejšího zkoumání, často
za přibrání znalce. Je tedy vhodné,
aby zde zůstalo zachováno senátní
rozhodování a soudci z lidu budou zde přispívati
v budoucnu svými bohatými životními
zkušenostmi i ke správnému posuzování
věcí.
Analogicky vhodné je i ustanovení, že samosoudce
nebude konat řízení o trestném činu
mladistvého, uprchlého, recidivisty, osoby omezené
ve způsobilosti k právním úkonům
nebo zcela jí zbavené apod.
Na druhé straně je třeba chápat, že
praxe musí prověřit, do jaké míry
se institut samosoudce osvědčí. Pracuje se
na rozsáhlé přestavbě tr. řízení,
takže v budoucnosti bude možno okruh působnosti
samosoudce rozšířit, event. jinak vymezit.
Dále se nově upravuje v navrhovaném znění
§ 17 odst. 1 tr. řádu - okruh trestních
činů, o nichž bude v prvním stupni řízení
rozhodovat krajský soud. Vedle kontrarevolučních
tr. činů má napříště
krajský soud rozhodovat o nejtěžších
kriminálních deliktech. To je o těch, na
něž je v dolní hranici trestní sazby
stanoven trest 5 let odnětí svobody, nebo za které
je možno uložit trest smrti.
K této úpravě jsou opodstatněné
výhrady, totiž v tom smyslu, že vždy by
měl v prvním stupni rozhodovat okresní soud.
Senáty těchto soudů by vždy měly
být na té úrovni, aby zvládly často
velmi složitou problematiku nejtěžších
trestných činů, ať skutkovou nebo právní.
Navrhovatelé však vycházejí z toho,
že u krajských soudů jsou v naprosté
většině zkušení, osvědčení,
vzdělaní soudci. Bude proto za současného
kádrového obsazení vyloučeno, aby
event. o nejtěžším deliktu rozhodoval
mladý 25letý soudce jako předseda senátu,
jak by tomu mnohde bylo u okresního soudu. Přitom
právě přijatý novelizovaný
§ 18 zákona o organizaci soudů a volbách
soudců stanoví, že senáty krajských
soudů. pokud budou rozhodovat v tr. věcech, jako
soudy prvého stupně, se skládají ze
dvou soudců z povolání a tří
soudců z lidu. Takové obsazení by mnohdy
u okresních soudů nebylo možno zajistit.
Významnou změnou oproti dosavadnímu stavu
je zavedení objasňování přečinů.
Cílem je po vzoru zákonného opatření
č. 99/69 Sb., umožnit co nejrychlejší
postih pachatele. Objasňování zavádí
pružnější postup ve stádiu, které
předchází soudnímu řízení.
To u přečinů s ohledem na jejich menší
závadnost a obvykle jednoduchou skutkovou podstatu. U přečinů
bude přípravné řízení
jen výjimečné. Osnova stanoví přesně
úkony, které lze v rámci objasňování
konat / § 179 písm. b/ tr. řádu/. Odpadá
usnesení o zahájení stíhání,
odpadá obvinění, odpadá seznamování
s výsledky objasňování, ale také
není možná účast obhájce.
Údaje vyslýchaných osob se zachytí
ve zprávě výsledku o objasňování
/§ 179 písm b/ odst. 2, písm. a/. Ukáže-li
se však potřeba provést výslech svědka,
postupuje orgán podle dosud platných předpisů.
/Oddělení 2 hlavy páté tr. řádu./
Objasňování má být skončeno
do 1 měsíce a nedojde-li k odložení
věci nebo postoupení národnímu výboru
event. jinému orgánu, předloží
orgán konající objasňování
věc prokurátorovi. Ten pak nepodává
obžalobu, ale návrh na potrestání. Podklad
pro jednání soudů tvoří zpráva
o výsledku objasňování. Prokurátor
může ovšem věc vyřídit i
jinak /odložením či přerušením
- § 179 písm. d/odst. 5 a § 179 písm.
e/./
Opět bude po přijetí zákona nutno
prověřovat, do jaké míry se osvědčí
zavedení zpráv shrnujících výsledek
objasňování. Dále, aby snaha po maximálním
urychlení postihu nevedla k méně kvalitnímu
výsledku, neboť tím by se objasňování
další přeneslo do řízení
před soudem, a tedy účel /urychlení
postihu pachatele/ by byl oddálen. To i v souvislosti s
tím, že prokurátor na straně jedné
a event. obhájce na druhé straně se zúčastní
řízení až po vypracování
zprávy o objasňování. Dále
bude třeba sledovat, zda se osvědčí,
aby samosoudce k důkazu na hlavním líčení
četl zprávu o výsledku objasňování
/ § 314 písm, h/ odst. 5 tr. řádu/.
l když je nutno připustit, že již rakouský
tr. řád z r. 1873. platný v českých
zemích do r. 1950, podobný institut znal a při
jeho provádění nedocházelo k potížím.
Další podstatnou změnou v tr. řízení
bude, že namísto předsedy Nejvyššího
soudu má podle § 226 odst. 1 tr. řádu
navrhovaného znění právo podávat
stížnosti pro porušení zákona ministr
spravedlnosti.
Ještě je třeba zdůraznit, že novela
trestního zákona v § 57 zavádí
trest zákazu pobytu, takže § zákona je
nutno upravit, a sice je to v § 350 a/, výkon tohoto
trestu.
Konečně je třeba připomenout, že
vládní návrh zákona, pokud jde o rozhodování
o vazbě, na požadavek článku 9 mezinárodního
paktu o občanských a politických právech
umožňuje, aby osoba, která je ve vazbě,
cestou stížnosti, a to v řízení
před soudem uplatnila své námitky proti zákroku
prokurátora. Promítá se to v ustanovení
§§ 72, 146, 172 a 314 trestního řádu.
V dalších ustanoveních osnova převážně
se neuchyluje od dosavadních principů trestního
řízení. Přihlíží
sice ke skutečnosti, že nebudou místní
lidové soudy, že není možnost atrakce
na Nejvyšší soud apod., ale jinak jen provádí,
jak na počátku bylo již zmíněno,
princip federalizace našeho státu. Počítá
se s úpravou celého trestního řízení
jako zjednodušeného a zrychleného postupu.
Legislativní příprava k těmto úpravám
však bude náročná, a proto v dnešní
etapě je plně vyhovující navrhovaná
úprava dílčí.
Proto navrhuji a žádám, abyste přijali
návrh tisku č. 21, jak je doporučováno
i společnou zprávou výboru ústavně
právního a branného a bezpečnostního
výboru Sněmovny národů. Děkuji.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Srbovi
za prednesenie správy. Hlási sa niekto do diskusie?
Prosím, súdruh podpredseda vlády Laco.
Podpredseda vlády ČSSR prof. dr. Laco, DrSc.:
Ďakujem, súdruh predseda. Vážené
súdružky poslankyne, vážení súdruhovia
poslanci, súdruh poslanec Eduard Frank dal k návrhu
zákona, ktorým sa mení a doplňuje
trestný poriadok, zákon č. 141/61 Zb., písomne
niekoľko pripomienok. Rád by som ich uviedol a zaujal
k nim stanovisko.
Súdruh poslanec Frank píše, že je toho
názoru. že zavádzaná nová forma
odhaľovania prečinov objasňovaním by
mala byť uplatnená i pre odhaľovanie menej závažných
trestných činov, ktoré dosiaľ boli vyhľadávané.
Ďalšie trestné činy by bolo vhodné
vyšetrovať. Tým by mohli byť úplne
vypustené ustanovenia trestného poriadku, upravujúce
vyhľadávanie, znovu upravený § 168 trestného
poriadku s tým, že by bolo stanovené, ktoré
trestné činy okrem prečinov by boli objasňované
a ktoré vyšetrované.
Ako meradlo pre použitie objasňovania alebo vyšetrovania
trestných činov by bolo vhodné použiť
novo navrhovaného ustanovenia § 314 a/ o pokračovaní
pred samosudcom. Prijatím takej zákonnej úpravy
bolo by docielené zrýchlenie pokračovania
u orgánov Verejnej bezpečnosti, kde sa robí
vyhľadávanie, odpadli by formálne prekážky,
ktoré sťažujú rešpektovanie zásady
trestného zákona, zakotvené v § 2 ods.
4 trestného poriadku o urýchlenom prerokovávaní
trestnej veci.
Súdruh poslanec má svojou pripomienkou pravdu. Je
to vec, ktorou sa legislatívna rada vlády ČSSR
už zapodievala. Došlo k bohatej a vecne veľmi významnej
výmene názorov, ale i k záverom, že
zatiaľ v tomto štádiu by sme nemali ešte
prijať návrh podobného obsahu, ako to uplatňuje
súdruh poslanec Frank. A to z dvoch hlavných dôvodov:
Za prvé preto, že sa nám veľmi hodí
a potrebujeme získať skúsenosti s uplatňovaním
tejto zmeny, ktorú navrhujeme už teraz. To je jeden
dôvod. A druhý dôvod je, že ešte
nemáme domyslené, pokiaľ ide o dopady, všetky
dôsledky takéhoto návrhu. Teda jednak získanie
skúseností a jednak domyslieť tieto dopady,
to boli príčiny, ktoré viedli legislatívnu
radu a potom i vládu ČSSR k tomu, že tento
návrh sa ešte neodporúča realizovať.
Chcel by som k tomu však poznamenať, že je predmetom
úvah a pri tzv. veľkej novele, ktorú legislatívna
rada a vláda ČSSR chystajú, k nemu zrejme
dôjde. I podľa mojej osobnej mienky pre budúcnosť
s realizáciou takéhoto návrhu je možné
počítať, pravdepodobne sa i bude realizovať.
Za druhé má súdruh poslanec Frank k vládnemu
návrhu č. 21, o ktorom teraz rokujeme, takúto
pripomienku: Novela trestného poriadku by mala tiež
počítať s ustanovením o spôsobe
formy pokračovania v prípadoch, keď v priebehu
objasňovania prečinu bude zistené, že
ide o trestný čin a naopak. Táto otázka
by mala byť vyriešená tak do doby podania návrhu
na potrestanie, ako i v priebehu jeho prerokovávania pred
súdom. Napríklad bude objasňované
konanie ako prečin proti majetku v socialistickom a osobnom
vlastníctve a nakoniec sa zistí, že ide o trestný
čin, pričom o veci dosiaľ rozhodoval samosudca,
ktorý však nebude môcť rozhodovať
o trestnom čine. Javí sa vhodné po procesnej
stránke upraviť v takýchto prípadoch
formálny postup. Novela trestného poriadku na tieto
prípady nepamätá.
Je to síce pravda, ale myslím, že len formálne.
Znenie navrhovanej novely trestného poriadku sa totiž
výslovne touto otázkou nezaoberá, ale platný
trestný poriadok umožňuje takú vec odovzdať
príslušnému orgánu, vykonávajúcemu
vyhľadávanie alebo vyšetrovanie. To isté
je možné aj v konaní pred súdom. Teda
vlastne platný právny predpis v svojom celku nielen
v týchto veciach, ktoré sú novelizované,
takýto postup, takúto procesnú procedúru,
ako súdruh poslanec Frank navrhuje, umožňuje.
To je, súdruh predseda, všetko, pokiaľ ide o
pripomienky súdruha poslanca Franka. K spravodajskej správe
žiadne pripomienky nemám.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi
podpredsedovi vlády. Hlási sa ešte niekto o
slovo? Nikto. Súdruh poslanec Frank je spokojný
s týmto vysvetlením? /Poslanec Frank: To stačí,
děkuji./
Želá si ešte záverečné slovo
súdruh spravodajca? /Spravodajca poslanec dr. Srb: Děkuji,
soudruhu předsedo./
Navrhuje sa teda schváliť vládny návrh
novelizácie trestného poriadku v znení spoločnej
správy výborov. Kto, prosím, súhlasí
s týmto návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./ Kto
je proti, zdržal sa hlasovania? Nikto. Novelizáciu
trestného poriadku Snemovňa národov schválila
jednomyseľne.