Teraz súdruh poslanec dr. Srb podá tiež správu
k ďalšiemu bodu programu. Je to bod č. 12
Dávam slovo spravodajcovi.
Zpravodaj poslanec dr.Srb: Vážená Sněmovno
národů, další v řadě justičních
novel, která má vstoupit v platnost dnem 1.1. 1970
po dnešním našem přijetí, je osnova
zákona tisk 22. kterým se mění a doplňuje
trestní zákon. Také tento návrh je
veden snahou přizpůsobit trestní právo
hmotné stavu, který z ústavního zákonu
vyplyne k 1.1.1970. Proto se ruší ustanovení
§ 26. neboť dále místní lidové
soudy nebudou.
Hlavně však osnova přejímá některá
osvědčená ustanovení zákonného
opatření č. 99/69 Sb. Je to trest zákazu
pobytu - § 57 a/. Tento trest může být
uložen jako samostatný, neboť vedle jiného
trestu, pokud to trestní zákon připouští.
Je třeba upozornit na ustanovení § 57a odst.
3 a bude nutno po projednání s příslušnými
vládními činiteli dopodrobna rozvést
pojem doporučeného oboru a zařazení
do pracovního poměru v takovém oboru na dobu
trestu.
Důvodová zpráva vysvětluje, že
účelem tohoto trestu je ochrana společnosti
před antisociálními a sociálními
živly, jako recidivisty, výtržníky, příživníky
a zloději. Tento trest však nelze uložit mladistvému
vzhledem k ustanovení § 78 trestního zákona.
Pokud jde o obecnou část trestního zákona,
zavádí se vzhledem k tomu, že naše
republika přistoupila k Úmluvě o nepromlčitelnosti
válečných zločinů a zločinů
proti lidskosti, nové ustanovení § 67 a a 68
a. Stanoví, že nezaniká trestnost uplynutím
promlčecí doby u všech trestných činů
proti lidskosti, až na trestný čin podle §
261, který je menší nebezpečnosti, u
jiných nejzávažnějších i
kriminálních deliktů, zejména proti
životu, zdraví a svobodě člověka,
pokud by byly spáchány za okolností, že
dle mezinárodního práva zakládají
válečný zločin nebo zločin
proti lidskosti. Nezaniká ani trestnost činu dle
§ 1 zákona na ochranu míru, který zní:
"Kdo se pokusí rozrušovat mírové
soužití národů tím, že jakýmkoliv
způsobem podněcuje k válce, válku
propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje..."
Druhá norma pak stanoví, že se nepromlčuje
ani výkon trestu uloženého pro tyto trestné
činy.
Dále v této části trestního
zákona je přijímáno nové -
jistě oprávněné ustanovení
o ambulantním ochranném léčení
podle § 72 odst. 4.
Zrušením § 89 odst. 1 trestního zákona
bude jen uskutečněn soulad s předpisy o nové
organizaci soudů.
Stejně ve zvláštní části
trestního zákona nové znění
§ 102 - hanobení republiky a jejího představitele
- je nutné pro nové státoprávní
uspořádání ČSSR a ustanovení
nových nejvyšších orgánů.
Konečně návrh zákona zavádí
novou podstatu v § 209 a neoprávněné
používání cizího motorového
vozidla. Na celém světě se stávají
problémem při rychlém rozvoji automobilismu
krádeže motorových vozidel všeho druhu.
Přitom vznikají nenahraditelné škody
na životě a značné škody materiálové.
I v našem zákoně je třeba proto zachytit
přísnější sankcí množící
se trestnou činnost proti tomuto majetku. Dosavadní
zákon ani neumožňuje postihnout všechny
formy útoků - paragrafy 133 a 249 trestního
zákona. Nová podstata - § 209 a - je speciální
zákonná úprava a zná i ochranu socialistického
majetku i ochranu majetku osobního, tedy pravděpodobně
i soukromého majetku, pokud analogie z hlediska trestního
zákona je možná. Otázka bude tam, kde
soukromník vlastní nákladní vozidlo
nebo autotaxi. které je výrobním prostředkem.
Úprava postihuje nejen přímého pachatele,
ale i podílníka, nejen toho, kdo se zmocní
vozidla, ale i toho, kdo užívá neoprávněně
vozidla svěřeného, což se týká
tzv. černých jízd. Zákon postihuje
zvýšenou sazbou recidivisty, toho, kdo činem
získá ve větším rozsahu neoprávněný
majetkový prospěch apod.
Toto opatření zvláštní části
trestního zákona je jistě velmi nutné.
Stejně jako v předchozích případech,
žádám, vážená Sněmovno,
abyste tuto osnovu novely trestního zákona podle
tisku 22 a podle společné zprávy výborů
ústavně právního a branného
a bezpečnostního, přijali.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem spravodajcovi.
Hlási sa niekto o slovo k tomuto návrhu? /Nikto./
U tohto návrhu zákona odporučil spravodajca,
aby bol schválený s úpravami, ktoré
sú formulované v spoločnej správe
výborov Ústavnoprávneho a Branného
a bezpečnostného. Kto teda súhlasí
s týmto návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./ Je
niekto proti? /Nikto./ Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./
Ďakujem. Konštatujem, že novela trestného
zákona č. 140/61 Zb., bola schválená
Snemovňou národov jednomyseľne.
Predsedníctvu došiel návrh, aby sme urobili
prestávku. Dávam vám túto vec na úvahu.
Vzhľadom na to, že máme len dva vládne
návrhy, pýtam sa vás, či máme
urobiť prestávku, alebo pokračovať v rokovaní?
/Prejavy pre i proti./
Prerušujem teda rokovanie na 10 minút.
/Schůze přerušena v 10.08 hod./
/Schůze opět zahájena v 10.20 hod./
Predseda SN Mihálik: Vážená Snemovňa
národov, pokračujeme v prerušenom rokovaní.
Chcel by som upozorniť členov Predsedníctva
Federálneho zhromaždenia, že schôdzka Predsedníctva
Federálneho zhromaždenia, ktorá bola plánovaná
na zajtra, bude sa konať dnes, t.j. 18. decembra 1969, v
obrazárni vedľa Španielskej sály, a to
30 minút po skončení schôdzky Snemovne
ľudu. Prosím vás preto, aby ste si veci usporiadali
tak, aby ste sa mohli účastniť tejto schôdzky.
Teraz prerokujeme 13. bod nášho programu, a to je
Prosím poslanca dr. Srba, aby ako spravodajca podal Snemovni
národov správu o prerokovaní tohto vládneho
návrhu.
Zpravodaj poslanec dr. Srb: Vážená Sněmovno
národů! Bylo řečeno, že ústavní
zákon, kterým se mění a doplňuje
Hlava osmá Ústavy o soudech a prokuraturách
nezná dosavadní místní lidové
soudy a že již opatření předsednictva
Federálního shromáždění
č.99/69 zavedlo institut samosoudce. Tyto dvě koncepce
nejsou samoúčelné, ale jsou v dané
úpravě nutné. Místní lidové
soudy vykonaly velký kus práce, často přes
obětavost dobrovolných pracovníků
nebylo dosaženo žádoucích výsledků.
Zákon č. 38/61 o místních lidových
soudech nedával možnost uložit odpovídající
opatření - trest, často za závažná
provinění, která se k místním
lidovým soudům dostala. Vycházel ze zásady,
že občan má být spíše přesvědčován,
že na něho má mít vliv morální
působení kolektivu, ať už preventivně
nebo po spáchaném provinění. Někdy
ovšem i místní lidové soudy neměly
dostačující personální vybavení.
Tyto momenty zdaleka nebyly jedinými, které způsobily
pokles občanské kázně a nepříznivě
ovlivnily situaci hospodářskou i na úseku
veřejného pořádku.
Jsme svědky. že někteří spoluobčané
zbytečně skupují věci na trhu, neberou
vážně ani pracovní morálku ani
nerespektují socialistické soužití a
nemají úctu k socialistickému vlastnictví.
Řídí se starou zásadou, že z
cizího krev neteče. Jiní melouchaří,
další se živí prodejem cizích valut,
prostitucí atd.
Uvedená jednání, pokud jsou závažná,
jsou postižitelná jako soudní trestní
čin. Jednání menšího rozsahu
zatím nebylo lze přísně postihnout.
Přece ale tyto útoky jsou v současné
době značně společensky nebezpečné,
zejména pro své množství. Přijetím
zákona o přečinech bude podstatný
úsek tohoto trestního práva překlenut.
Je však treba mít na zřeteli, že ani do
rukou komisí pro ochranu veřejného pořádku
není zatím zákonem č. 60/61 Sb., o
úkolech národních výborů při
zajišťování socialistického pořádku
dán dnes už dostatečný nástroj.
Domnívám se, že i tam, na úseku narušování
soužití v domě, rozvracení rodin,
neplnění ohlašovací povinnosti, černé
stavby, porušování protipožárních
předpisů apod., je třeba zasáhnout
novelou hmotného práva a upřesnit proces
zákonem o trestním řízení správním.
Nepochybně však zákon o přečinech
naší společnosti pomůže. Zákon
zavádí řadu podstat přečinů,
které lze shrnout do přečinů proti
socialistickému hospodářství §
2, proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví
§ 3, a proti zájmům společnosti v oblasti
styku s cizinou, § 4, a proti pytláctví
§ 4, což je nové, přečin maření
výkonu úředního rozhodnutí
§ 6, proti pracovní kázni § 7, proti socialistickému
soužití § 9, podílnictví §
10, nadržování § 11, jsou formulovány
jako samostatné podstaty.
Tyto přečiny projednávají soudy, §
13. jde o zaviněná, převážně
úmyslná jednání. Nedbalostní
přečin je obsažen v § 3, odst. 2 návrhu,
proti majetku v socialistickém vlastnictví, je-li
škoda způsobena do výše Kčs 5000,-.
Vyžaduje se však po subjektivní stránce
kvalifikovaná nedbalost, svědčící
o neodpovědném postoji k socialistickému
vlastnictví. Avšak i toto ustanovení má
opodstatnění, například manka, nezodpovědný
postoj k svěřenému majetku v podniku apod.
Je si třeba uvědomit, jak často bude obtížné
dokazování zejména u přečinů
d1e § 2 písm. b a g, zvláště kdyby
měla být postižena pro přečin
jen jedna strana. Stejně obtížné bude
dokazování přečinů podle §
2 písm. c. Ovšem tuto podstatu znal již zákon
č. 15/47 Sb., o stíhání černého
obchodu a podobných pletichách. Přečin
dle § 3 přesně zachycuje všechny možné
formy útoku, krádež, zpronevěru, podvody
i poškozování věcí. Ustanovení
§ 5 je převzato z opatření předsednictva
Federálního shromáždění
c. 99/69 Sb., je samozřejmé a správné.
Třeba zdůraznit, že musí jít
o účast aktivní, aby naplňovala i
znaky § 1 zák., tj. zaviněného a pro
společnost nebezpečného činu. Zákon
zavádí přečin nedovoleného
vyzbrojování. Stačí vyrobit či
přechovávat nebo si opatřit jedinou zbraň,
více zhraní a střelivo. je již kryto
trestním činem. Z nových, právě
přijatých norem vyplývá podstata a
sankce za přečiny, tj. § 6. maření
výkonu úředního rozhodnutí.
Důležitým je ustanovení § 7 proti
pracovní kázni. Tato problematika bude jistě
účinným nástrojem ke konsolidaci na
poli hospodářském. Zákon vede novou
hranici mezi trestním činem. mezi přečinem
a přestupkem.
Dovolte, abych se ještě zmínil o zmíněné
změně, že totiž bylo přijato ustanovení
v § 4, kde je kvalifikován nový přečin,
a to je pytláctví. Při jednání
ústavně právního výboru byl
totiž uplatněn z podnětů dvou dobrovolných
společenských organizací, a to Československého
mysliveckého svazu a Svazu rybářů
požadavek, aby navrhovaný zákon o přečinech
pamatoval i na náležitý postup pytláctví,
a to jak pokud jde o neoprávněné zásahy
do práva myslivosti, tak i do výkonu rybářského
práva. Ukazuje se, že dosavadní prostředky
k tomuto postihu, které byly zákonem č. 60/1961
Sb., svěřeny národním výborům,
nejsou dostatečné a že nepůsobí
preventivně zejména vůči občanům,
kteří nejsou organizovanými myslivci nebo
rybáři. Škody, které pytláctví
působí, každoročně stoupají
a maří výsledky obětavé práce,
kterou dobrovolní hospodáři z řad
členů jmenovaných společenských
organizací věnují pro zachování
naší přírody a zvěře,
která je důležitým faktorem nejen v
přírodě, nýbrž i v hospodářství.
Ústavně právní výbor proto
doporučuje, aby bylo doplněno v návrhu zákona
ustanovení o postihu přečinu pytláctví,
jak je formulován ve zprávě ústavně
právního výboru k tomuto zákonu. V
zákoně je tedy na jedné straně stanovena
nová hranice mezi přečinem a soudně
trestaným činem a na druhé straně
přestupkem. Tato hranice je odlišná od původní
úpravy přečinů a odlišná
od úpravy provinění. Jak ji znal zákon
č.160/1961 Sb., zákon o místních lidových
soudech a další.
Důvodová zpráva, kterou jsme obdrželi,
velmi citlivě poukazuje na hlediska rozlišování,
to je na kvalifikaci přečinů a soudně
trestného činu i přestupků. Bude to
jistě velmi důležitá hranice a praxe
ukáže, jak se tyto hranice ustálí a
upřesní.
V závěru prosím, aby i tento vládní
návrh zákona /tisk č. 24/ byl schválen
s doplněním, jak vyplývá ze společné
zprávy výborů ústavně právního,
branného a bezpečnostního Sněmovny
národů. Děkuji vám.
Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi
spravodajcovi. Do diskusie k tomuto bodu sa prihlásili
poslanci: Vratislav Příhoda a Felix Vašečka.
Dávam slovo poslancovi Vratislavovi Příhodovi.
Poslanec Příhoda: Vážené
soudružky a soudruzi, v pořadu jednání
nám byl předložen návrh zákona
o přečinech. Nemusíme si jistě navzájem
zdůrazňovat, že ne všichni občané
naší republiky jej přijmou ze stejnými
pocity a názory. Ale právě proto považuji
za nutné se zmínit o příčinách,
které vedou některé naše občany
k činům, proti nimž je tento zákon naprosto
správně zaměřen.
Předně se domnívám, že naprostá
většina našich občanů jej bude
chápat jako nezbytné opatření pro
odstranění různých nešvarů
naší společnosti, proti drobným podvůdkům,
chytračení, získávání
neoprávněných nebo i bezpracných zisků
nebo i jen neoprávněných výhod. Dle
stávajících zákonů nebylo možné
proti původcům těchto přestupků
v dostatečné míře zakročit
a proto se také stále a stále vyskytovaly.
Tato naprostá většina našich občanů
bude si jistě vědoma, že se jich tento zákon
netýká a že jím nebudou v žádném
případě nijak postiženi.
Ale druhá skupina, hrozně malá, ale o to
více se ozývající, bude křičet,
že znovu legalizujeme jinou formou známé zákony
opatření Federálního shromáždění
č. 99/1969 Sb., ze srpna t.r., jehož platnost končí
31.12.1969. Ale ani před touto skupinou lidí nesmíme
zavírat oči a nechtít si je připustit.
Jsou to lidé, pro které je dobrá každá
příležitost, aby přece trochu pošpinili
naše socialistické zřízení, aby
vyvolali obtíže, aby bránili klidu a pořádku
nebo prosadili své úzké sobecké zájmy.
V této skupině nejsou totiž jen ti, jejichž
jednání bude v každé době a za
každé situace v rozporu se zákonem.
Dostávají se tam totiž ti, kteří
jen využívají momentální hospodářské
situace, nedostatku toho nebo onoho druhu zboží, nedostatku
pracovních sil i neukojené poptávce po provedení
různých prací. Tito lidé by často
ani nemohli se dostat do rozporu se zákonem, kdyby neměli
pro své jednání vhodné ekonomické
podmínky, kdyby nežili v době, která
jim prostě nahrává, v době, kdy vlastně
svým způsobem vyplňují mezery v uspokojování
nároků a požadavků svých spoluobčanů.
Jestliže dnes podomní prodavač koupí
ve státním obchodě přikrývku
typu Larisa za 150 Kčs, rozstříhá
ji na pruhy a tyto prodává po 35 Kčs jako
moderní, velmi hledané a poměrně levné
šály, pak tím získá neoprávněný
a neopodstatněný zisk, a odebere z obchodu jinak
rovněž hledané přikrývky. Když
se zamyslíme, není vina také někde
jinde?
Kupř. v tom, že se nenajde nápaditý
výrobce, ať již ze státního nebo
družstevního sektoru, který by sice nastříhal
přikrývky, ale balíky této přikrývkové
látky dodané již přímo z tkalcovny
by přímo upravoval na levné a vkusné
a tak žádané šály? A který
by je nemusel ani prodávat za takovou cenu, jako onen obchodníček,
který to stříhá doma na stole ručními
nůžkami, ale s použitím současné
techniky by je dával přece levněji a možná
i lépe ustřižené? Měl by pak
onen obchodníček tolik zájemců o své
výrobky?
Jestliže my dnes budeme trestat právem občana,
který si opatří nebo hromadí předměty
denní potřeby v úmyslu se ziskem je prodat,
pak si jistě jsme vědomi, že by jej od něj
nikdo nekupoval, kdyby je mohl koupit přímo sám
a v dostatečném množství v obchodní
síti k tomu určené.
Jestliže se dnes rozmnožila pokoutní soukromá
výrobní činnost, pak jistě musíme
vidět také příčinu v tom, že
nám asi někde něco neklape, že lidé
asi těžko shání na drobnou údržbu,
opravu nebo rekonstrukci řemeslníka vůbec.
Není přece tajemstvím, že řada
komunálních podniků některé
drobné práce nechce vůbec provádět
a také je neprovádí jenom proto, že
se jim jeví nerentabilní, že pro ně
nemá pracovní síly, nebo prostě že
nemá tak rozšířenou a širokou opravárenskou
síť. Často jde o maličkosti, drobné
opravy, ale i ty někdo musí dělat, pokud
nemá to štěstí a šikovné
ruce, že je sám pro sebe a svoji rodinu všeumělcem.