Závažnost řešeného problému spolu se složitou vnitropolitickou situací, neujasněnosti perspektivní koncepce rozvoje národního hospodářství, nutnost řešení řady složitých otevřených problémů způsobily, že jeho závěrečné projednávání a schválení je prováděno v nepříjemné časové tísni - necelý měsíc před jeho platností, přičemž národní rady musí ještě přijmout své vlastní daňové zákony. Je evidentní, že jak státní orgány, tak i hospodářská sféra by potřebovaly podstatně více času k přípravě na realizaci tohoto zákona, na což výslovně upozorňoval rozpočtový výbor naší sněmovny počátkem letošního roku, kdy na základě programového prohlášení první federální vlády připravoval plán svojí činnosti.

Nezvykle malý časový prostor pro přípravu tak významného zákona, jakož i jeho projednávání v orgánech Federálního shromáždění nelze lehce přejít a vzniklou situaci je nutné pokládat za zcela výjimečnou.

Přesto, že tak nebyl vládními orgány dodržen § 81, odst. 2 zákona č. 56/68 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění ČSSR, podařilo se ve výborech Sněmovny národů návrh zákona meritorně projednat.

Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych se vyjádřil k některým důležitým obsahovým připomínkám, které byly vzneseny během projednávání daňového zákona orgány zákonodárných sborů a které nejsou obsaženy ve vládním návrhu nebo ve zprávě tří výborů naší sněmovny.

K § 4 - byly vzneseny rozdílné názory, zda mají být do připočitatelných položek zahrnuty též "placené náhrady škod, způsobených exhalacemi a odpadními vodami". Po diskusi ve výborech Sněmovny národů, v nichž byl vyjadřován souhlasný požadavek o postihování podniků zamořujících ovzduší a vodní toky škodlivinami, bylo upuštěno od začlenění těchto náhrad škod do připočitatelných položek k zisku, neboť výbory neměly dostatečné podklady k serióznímu rozhodnutí. Vláda vyloučila též tuto položku z důvodu logiky tohoto zákona, neboť jednou zaplacená částka nemá být podruhé sankciována. Ústavně právní výbor, rozpočtový výbor a výbor pro hospodářskou politiku však trvají na tom, aby se vláda ČSSR zabývala komplexně problematikou exhalátů a odpadními vodami, jejich společenskou nebezpečností a řešením finančních postihů. Současně žádáme, aby se touto otázkou zabýval též sociální výbor naší sněmovny, do jehož kompetence tento problém spadá.

K § 5 - odpočitatelné položky - se soustřeďovaly připomínky převážně na odst. 2 písm. d/. Podle souhlasného stanoviska s vládním návrhem, aby odpočitatelnou položkou byl příspěvek na podnikovou bytovou výstavbu do výše 50 % rozpočtové ceny, byly uplatňovány návrhy zvýšit výši na 100 % rozpočtové ceny a rozšířit tento bod též o příspěvek na stabilizační individuální bytovou výstavbu.

V diskusi bylo objasněno, že zvýhodnění výše příspěvku z 50 % na 100 % reprezentuje poměrně velkou částku - asi 0,5 mld Kčs - kterou by bylo nutno stejně do státního rozpočtu získat. Kromě toho v současné době nejsou omezujícím faktorem bytové výstavby finanční prostředky, ale především kapacity a stavební materiál, o čemž svědčí značný zájem občanů o družstevní výstavbu, který by navrhovaným zvýhodněním podnikové výstavby mohl být potlačen. Dospělo se k názoru, že uspokojení bytových požadavků obyvatelstva je z hlediska politického, sociálního i materiálního naprosto správné. Avšak formy preference bytové výstavby a jejich praktické realizace by nebylo správné provádět převážně prostřednictvím zákona o podnikových daních, ale všemi nástroji celostátní bytové politiky.

Ústavně právní výbor a delegace ostatních výborů se na včerejším zasedání dohodly a usnesly upozornit federální vládu na potřebu hledání vhodných způsobů realizace jak podnikové, tak i individuální stabilizační výstavby, a to způsobem bez porušení objemu rozpočtových příjmů z titulu odpočitatelných položek. Z těchto důvodů je ponechán původní vládní návrh.

Problematiku diskuse k linearitě nebo progresivitě sazby daně ze zisku, tj. k § 6, již osvětlil ve svém vystoupení s. ministr ing. Rohlíček.

K části II. návrhu zákona, týkající se daně z jmění, chci poznamenat, že tato daň má vyjadřovat minimální hranici únosnosti prostředků podniků, ať již vložených státem, nebo vytvořených samotnými podniky. V souvislosti s touto daní vyvstává otázka nutnosti vybavení podniků vlastním jměním, což však předložený daňový zákon neřeší. Předpokládá se, že podnikům bude vráceno asi 45 dlouhodobých provozních úvěrů a současně bude provedena úprava odvodů z odpisů ze základních prostředků v závislosti na jejich zůstatkové hodnotě, se snahou postupně tento odvod zrušit. Předpokládáme, že vláda předloží návrhy na příslušná opatření v této oblasti orgánům FS. V prováděcích předpisech pak je nutné upřesnit základnu pro zdanění jmění, zda půjde o aritmetický průměr měsíčních stavů, nebo průměr stavu k 1. lednu a k 31. prosinci běžného roku.

Část III. týkající se daně z objemu mezd byla v průběhu projednávání návrhu zákona vystavena řadě kritických připomínek. Přestože tato daň nemá podstatný fiskální význam, je důležitým činitelem ovlivňujícím příjmy obyvatelstva a vymezujícím prostor podnikům pro mzdovou politiku.

Vývoj mzdové hladiny v posledních dvou letech je jedním z inflačních ohnisek, jehož útlum má provést právě tato daňová složka. Daň z objemu mezd má především regulační charakter a svým sankčním působením bude ovlivňovat rozhodování podniků. Tato funkce daně na vývoj mzdové hladiny je pozitivní a myslím, že v současné době zvláště významná.

Slabinou daňové sazby /§ 14/ je její konstrukce v závislosti na růstu průměrných výdělků, která může působit negativně na hospodaření s pracovními silami, na substituci méně kvalifikované práce kvalifikovanou apod., což je v současné době v našem hospodářství jedním z nejožehavějších problémů.

Proto výbory FS rozšířily původní vládní návrh zákona v § 20 o odstavec tohoto znění: "Stanovit podmínky, za kterých nebude zdaňován přírůstek průměrných mezd vyplývající ze snížené zaměstnanosti."

Dále výbory doplnily bod g/ § 20, týkající se experimentálního vyzkoušení progresívní daně ze zisku, i na další způsoby zdanění podnikových mezd.

S ohledem na nepříjemné zkušenosti se změnami podmínek pro hospodaření podniků, kterých jsme byli svědky v posledních letech, a ve snaze zajistit zákonem definované období neměnnosti tohoto zákona, doporučil výbor pro hospodářskou politiku SN, aby v zákoně byla stanovena minimální doba platnosti schváleného znění tohoto zákona.

Myslím, že tato vcelku pozitivní snaha výboru je zbytečná, neboť daňový zákon schvaluje FS a pouze zákonodárný sbor má právo měnit nebo rušit zákon, takže rozhodující slovo o změnách tohoto zákona v průběhu roku má náš poslanecký sbor.

Nakonec chci uvést podnět, který dala SNR a podle kterého se mají "podnikové daně, příspěvek na sociální zabezpečení, jakož i odvod z odpisu v těch případech, kdy se závody a podniky nacházejí na území obou republik, uzpůsobit tak, aby se vybíraná daň dělila v obou částech ČSSR tak, aby z celkového předpisu se platila příslušná část do státního rozpočtu ČSR a příslušná část do rozpočtu SSR". Ústavně právní výbor a delegace rozpočtového výboru a výboru pro hospodářskou politiku považují tento námět za důležitý a doporučují, aby byl kladně vyřízen v připravovaném zákonu o rozpočtových pravidlech.

Rovněž tak se předpokládá, že v souvislosti s projednáváním státního rozpočtu na r. 1970 předloží vláda Federálnímu shromáždění zásady selektivní politiky, které by měly rovněž objektivně stanovit pravidla, podle nichž budou poskytovány daňové úlevy a výjimky ve smyslu projednávaného zákona.

K doplnění významu nového daňového systému bych chtěl uvést krátkou kvantifikaci daňového zákona na základě údajů ministerstva financí ČSSR.

Podle rozpočtového projektu na r. 1970 se předpokládá ve srovnání s dosavadní soustavou odvodů navíc hrubý rozpočtový příjem ve výši 5 mld Kčs, z čehož budou hospodářské sféře vráceny v rámci selektivní politiky 2 - 3 mld Kčs.

Podle výsledků za I. pololetí 1969 je zřejmé, že zvýšení daní dle návrhu zákona oproti současným odvodům, bez poskytnutí daňových výjimek a úlev, představuje u podniků s průmyslovou a stavební činností zvýšení o 15,6 %. Nadprůměrně jsou zatížena odvětví energetiky, potravinářského průmyslu, spotřebního průmyslu a částečně stavebnictví. Je proto zřejmé, že těmto odvětvím budou muset být poskytnuty úlevy, aby kontinuita jejich hospodaření nebyla narušena. Jediným odvětvím, kde se sníží daňové zatížení, je podle uvedených propočtů chemický průmysl.

Zajímavý pohled je na rozdíl v dopadu podnikových daní vypočtený bez použití výjimek, úlev a nástrojů selektivní politiky u podniků ČSR a SSR.

Zatímco u podniků ČSR činí zvýšení daní 19,2 %, u podniků SSR je zvýšení velmi malé - cca 3 %. Tento fakt, výhodný pro slovenské podniky, pokládám za velmi pozitivní, neboť je jedním z prvků, který ve svých důsledcích bude kladně působit na ekonomické vyrovnání obou našich republik.

Navrhovaná soustava podnikových daní se zásadně přijímá pro r. 1970. Počítá se s tím, že k 1. lednu 1971 bude daňový systém zaveden v celém národním hospodářství, přičemž bude nutné využít praktické zkušenosti z jeho působení v oblasti průmyslu, stavebnictví a zahraničního obchodu, dále hlouběji propracovat působnost na ostatní oblasti, provést nutné korektury v souvislosti se zaměřením pětiletého plánu a v souladu s koncepcí naší ekonomické reformy.

Tak je třeba vytvořit relativně dokonalý daňový systém, jehož základy zakotvené v zákoně by měly časově trvalou působnost, což účinný daňový systém nezbytně předpokládá.

Přes důležitost a význam nového systému podnikového zdanění je nutné reálně přistupovat k oceňování jeho důsledků, neboť jde pouze o jeden z nástrojů řízení a ovlivňování hospodářské sféry.

Současné naše ekonomické problémy nejsou řešitelné bez provedení zásadních změn v systému řízení i v ostatních ekonomických nástrojích. Tyto změny však musí byt řádně promyšleny a propracovány, musí mít nezbytnou návaznost a jejich uplatňování musí být důsledné. V těchto stěžejních otázkách je řada otevřených problémů, a to i koncepčních. Myslím, že k jejich řešení významně přispěje příští ekonomické zasedání pléna ÚV KSČ, po němž bude následovat konkrétní intenzívní práce politických, odborných a státních pracovníků s jediným cílem - zásadní zdokonalení našeho socialistického hospodářství.

Dovolte mi v závěru své zpravodajské zprávy předložený návrh zákona, kterým se stanoví podmínky pro zákony národních rad o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení ve smyslu společné zprávy příslušných výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů, doporučit ke schválení.

Nakonec jedna formální připomínka: žádám vás, abyste si opravili ve společné zprávě jméno ověřovatele rozpočtového výboru Sněmovny národů. Má být uveden Bánský Zoltán. Děkuji vám.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem spravodajcovi poslancovi Ing. Součkovi. K obom predneseným správam, ako i k písomným podkladom k tomuto bodu otváram diskusiu.

Do diskusie sa ako prvý prihlásil posl. Ing. Emil Píš, po ňom poslanec Ing. Gacík. Dávam slovo poslancovi Ing. Píšovi.

Poslanec lng. Píš: Vážená Snemovňa národov, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, kvantifikácia nových zásad zdanenia podnikov, ktorá má platiť od 1. 1. 1970, ukazuje, že rentabilita potravinárskych podnikov nakoniec sa bude pohybovať okolo 4 - 6 %, ale takáto rentabilita je i v mnohých potravinárskych podnikoch v českých krajinách. Tento základ tvorby zisku pri plnom plnení odvodových povinností by dával len minimálne možnosti dotovania fondu výstavby v jednotlivých odboroch potravinárskeho priemyslu.

Uplatnením minimálne možných selektívnych opatrení, tj. zníženie sadzby odvodu zo zisku zo 65 % až o 50 %, nedostatočne vytvára možnosti dotovať fond výstavby.

Podľa návrhu zákona § 21 bod b/ je možné poskytovať zľavu z dane zo zisku podnikom s rentabilitou nižšou ako 7 % s tým, že v záverečnej časti paragrafu sa pripúšťa možnosť riešenia prípadných tvrdostí zákona v jednotlivých prípadoch cestou selektívnej dotačnej politiky.

V mojich pripomienkach už v Rozpočtovom výbore Snemovne národov k návrhu zákona som uplatňoval stanovisko, že striktne stanovené percento rentability ako kritérium pre prípadné poskytovanie daňových úľav podnikom sa môže dostať do rozporu s konkrétnymi zámermi vlády v štrukturálnom rozvoji národného hospodárstva, ktorý bude ťažko možno preklenúť selektívnou dotačnou politikou.

Každému je známe, že potravinársky priemysel patril v minulých rokoch k tým odvetviam národného hospodárstva, na ktoré sa zabúdalo, čoho dôsledkom je nielen jeho nedostatočná kapacitná vybavenosť, ale i vysoká fyzická opotrebovanosť jeho základných fondov. Dosiahnuť zámery vlády. t. j. konsolidovať vnútorný trh a zvlášť vnútorný trh potravín pri súčasnom znižovaní nárokov na zahraničný dovoz, predpokladá urýchlene sa vyrovnať s nepriaznivým stavom v potravinárskom priemysle. To bol tiež dôvod, prečo vláda v uplynulom roku svojím uznesením č. 266 zo dňa 1. 8. 1968 prijala okrem iného i rad opatrení na podporu rozvoja potravinárskeho priemyslu.

Tieto zámery vlády sú prijatými opatreniami, najmä spomenutým ustanovením zákona o podnikových daniach, vážne ohrozené.

Je to tak hlavne preto, že pri vysokom stupni opotrebovanosti základných fondov je ich značná časť už vyňatá z odpisovania /celoštátne činí táto čiastka základných fondov asi 8 mld Kčs/, čo má za následok, že sa dosahuje vyššia rentabilita pri ich používaní, oproti tomu však sa nevytvárajú zdroje na ich reprodukciu cestou odpisov. Takisto psobí i okolnosť, že reprodukčné ceny obnovovaných základných prostriedkov vzrástli v porovnaní s doterajším ocenením o 30 - 50 %. Výsledok je, že rad podnikov síce dosahuje priaznivého ukazovateľa rentability, v rámci odpisov však súčasne nevytvára dostatok zdrojov ani na jednoduchú reprodukciu.

Prosil by som s. ministra Ing. Rohlíčka, aby túto otázku veľmi starostlivo preskúmal, pretože akékoľvek zjednodušovanie by mohlo viesť k nedozerným následkom pre celý proces konsolidácie nášho národného hospodárstva.

Rád by som v tejto súvislosti uviedol, že v žiadnom prípade by sme sa nemali uspokojovať myšlienkou, že situáciu, ktorá by sa v dsledku uplatnenia zákona v jeho doterajšom znení v podnikoch a odboroch potravinárskeho priemyslu vytvorila, bude možné riešiť cestou selektívnej dotačnej politiky. Predbežné prepočty, ktoré sú k dispozícii, ukazujú, že uplatnení všetkých opatrení /vrátane odstránenia preferovaného úveru pre potravinársky priemysel/ znamenajú celoštátne nevyrovnanú dchodovú situáciu potravinárskeho priemyslu v rozsahu asi 1,3 mld Kčs. Predbežné rokovania na národných úrovniach ukazujú, že v rámci úľav, ktoré umožňuje doterajšie znenie zákona, bude možné riešiť maximálne 400 - 500 mil. Kčs. To znamená, že zostávajúcu časť v rozsahu cca 500 mil. Kčs by bolo možné riešiť len cestou dotačnej selektívnej politiky. Pre túto oblasť štátneho financovania sa však počíta so sumou maximálne 2 mld Kč. Nemôžeme si z toho vytvárať žiadnu ilúziu, že takmer 50 % tejto sumy bude možné použiť pre potravinársky priemysel.

Dospievam preto k názoru, že ak zákon neumožní poskytovanie takých daňových úľav, aby nevznikali nadmerné požiadavky na štátnu dotačnú politiku, dostane sa potravinársky priemysel, a tým i celý konsolidačný proces v národnom hospodárstve do veľmi zlej situácie. Aby sme tejto situácii včas čelili, navrhujem upresniť znenie § 21 ods. b/ takto:

"b/ povoľovať na neobmedzenú dobu v jednotlivých prípadoch zľavy z dane zo zisku, a to do výšky 50 % sadzby dane; pri rozhodovaní o poskytnutí zľavy vychádzať zásadne z toho, že o zľavu mže žiadať podnik s rentabilitou nižšou ako 7 %, pričom výška zľavy sa určuje hlavne potrebou investičného rozvoja podniku. Výška rentability podniku sa pre tento účel vypočítava ako pomer bilancovaného zisku /§ 3/ neupraveného o pripočítateľné a odpočítateľné položky k celkovým nákladom.

V tých prípadoch, keď by rešpektovanie týchto zásad ohrozilo realizáciu zámerov hospodárskej politiky štátu, a to i pri využití § 20 odst. e/, splnomocňujú sa vlády národných republík poskytovať zľavu i vtedy, keď podniky, prípadne odbory dosahujú vyššiu rentabilitu ako 7 %."

Nazdávam sa, že toto doplnenie návrhu zákona nenarušuje jeho podstatu ani neumožňuje jeho zneužitie. Vytvára však predpoklady, aby vlády mohli z moci zákona rozhodovať v tých prípadoch, keď ide o realizáciu prijatej hospodárskej politiky, a aby neboli nútené po určitej dobe konštatovať, že plnenie ich funkcie je prijatým zákonom znemožnené.