Také osobní a hmotná spotřeba se bude moci rozvíjet v souladu s růstem národního důchodu. Při téměř 15 mil. obyvatel v roce 1975 plán předpokládá osobní spotřebu ve výši 14 254 Kčs na 1 obyvatele. Její podíl na národním důchodu se bude v jednotlivých letech 5. pětiletky pohybovat mezi 56 až 56,8 %, tj. zhruba na úrovni roku 1970, zatímco zvýšení podílu se projeví v oblasti hmotné společenské spotřeby.

Důležitou součástí plánu, týkající se růstu životní úrovně, je řešení problémů sociálního zabezpečení obyvatelstva. Záměry 5. pětiletého plánu počítají především s úkolem, vytvářet potřebné finanční prostředky pro rozšíření společenské podpory rodinám s dětmi. Již dnes je na tuto oblast vydáváno ve formě různých podpor, slev a služeb kolem 15 mld. ročně, a další prostředky budou v této pětiletce uvolněny na zvýšení této pomoci a na zlepšení podmínek rodin v prvém období po narození dětí, kdy pomoc společnosti je nejvíce zapotřebí. O tom konečně budeme na tomto zasedání zvláště jednat. Chtěl bych proto jen připomenout, že kromě finanční pomoci ke zlepšení životních podmínek rodin s dětmi plán počítá s tím, že k tomuto cíli bude působeno i jinými cestami, a to např. cestou zlepšování služeb pro zaměstnané ženy, vytvářením příznivé společenské atmosféry pro rodiny s dětmi a dořešení bytových problémů.

Záměry 5. pětiletky počítají dále s přestavbou důchodového zabezpečení, na které současné náklady činí asi pětinásobek nákladů, které nesla předválečná republika. S dalším jeho zlepšením plán počítá, stejně tak i s odstraněním dnes již neopodstatněných rozdílů úrovně v zabezpečení jednotlivých skupin obyvatelstva, dále s řešením problémů starodůchodců, o němž budeme na tomto zasedání jednat zvlášť. K oběma sledovaným koncepcím plánu třeba podotknout, že podobně jako ve mzdové oblasti bude jejich realizace vázána na vývoj potřebných zdrojů, aby mohla nabýt trvalého charakteru našich sociálních vymožeností.

Jedním z faktorů podmiňujících další růst životní úrovně a jednou z ústředních otázek pětiletého plánu je řešení bytových problémů. Výbory ocenily, že opravdu návrh 5. pětiletky zajišťuje v duchu závěrů XIV. sjezdu Komunistické strany Československa značný rozsah bytové výstavby, která při 500 000 bytů znamená dosáhnout ve výstavbě bytů přírůstek asi o 20 % proti 4. 5LP a její značná část připadá na výstavbu individuální, zvláště ve Slovenské socialistické republice.

Rozprava ukázala, že zabezpečení plánovaných úkolů v bytové výstavbě si vyžádá soustředit velké úsilí příslušných orgánů a organizací zvláště na mobilizaci dostupných rezerv a na rozvoj iniciativy, potřebné k prosazení podstatně vyšší hospodárnosti v přípravě a realizaci bytové výstavby, a to zejména na úseku předvýrobní přípravy, o níž je známo, že do značné míry ovlivňuje konečný výsledek, že rozhoduje o tom, zda náklady bytové výstavby neporostou. Skutečnost je, že prostředky plánem předpokládané zajišťují u bytových investic uspokojivý růst bytového standardu, ale nemohou v žádném případě tolerovat negativní vývoj nákladů bytové výstavby. Mnohdy má náklady na byty ve svých rukou sám projektant a s otevřeností nutno konstatovat, že málo projektantů myslí ekonomicky, Také cena projektu stále ještě závisí na rozpočtových nákladech a čím jsou tyto náklady vyšší, tím jsou vyšší příjmy projekční organizace. Spojitou otázkou růstu nákladů bytové výstavby spatřují výbory také v tom, zda nové ceníky projekčních prací a ustanovení o stimulaci projektantů za snížení nákladů výstavby budou do praxe uvedeny tak rychle, jak to pětiletý plán potřebuje.

Závažnou otázkou bytové výstavby je podle některých zkušeností nebezpečí výstavby tzv. "holobytů", jak je nazývají naši občané. Podstatou je výstavba sídlišť bez příslušné k nim vybavenosti, to je bez domyšleného základního vybavení každého sídliště obchody, službami a zdravotnickými zařízeními, což způsobuje mnoho zlé krve. Proto je považováno za důležité položit v realizaci plánovaných úkolů potřebnou váhu také na zabezpečení komplexní bytové výstavby.

V rozpravě ve výborech zabývali jsme se též některými aspekty plánu, týkajícími se specifických potřeb našeho hlavního města Prahy. Potvrdilo se, že urychlení jeho přestavby a zajištění jeho další výstavby má zásadní význam pro řešení základních životních problémů jeho obyvatel a že má nemenší význam pro další rozvoj naší ekonomiky a rozvoj kulturně společenského života a pochopitelně i význam mezinárodně politický, proto je nutno i na tento problém zaměřit pozornost celé veřejnosti.

Pokud jde o růst prodeje spotřebního zboží, má se v 5. pětiletém plánu zvýšit o 28 - 30 %. Vývoj zatím naznačuje, že nebude nijak snadné dosáhnout vytyčeného ročního tempa již v prvém roce 5. pětiletky. Přitom peněžní příjmy obyvatelstva poněkud zůstávají za předpoklady plánu a naproti tomu úspory a vklady obyvatelstva rostou. To vyžaduje pečlivě prozkoumat, nakolik je růst úspor výrazem změn v zájmech obyvatelstva, či nakolik je vyvolán zatím neuspokojovanou poptávkou. Jestliže bylo až dosud za hlavní úkol považováno naplnit v obchodech plánovaný objem nabídky zboží, budou nyní obchod stále více a více tlačit problémy strukturální a zejména nároky na vyšší kvalitu zboží.

Jednou ze zvlášť citlivých otázek zabezpečení růstu životní úrovně obyvatelstva zůstává přitom zvláště otázka jakosti výrobků. Jejím sledováním se zabývají denně spotřebitelé, i řada státních a podnikových orgánů, jichž hlavním úkolem je, aby výrobky kvalitativně neodpovídající se nedostávaly do prodeje a spotřebitelé nebyli, jimi poškozováni a nedocházelo k národohospodářským ztrátám či nezaslouženým ziskům. Výsledky nedávného hodnocení ukazují na určitý pokles jakosti některých výrobků. Proto vedle úsilí o vypracování konkrétních programů racionalizace, měly by podniky vyrábějící spotřební zboží přistoupit v této pětiletce i k vypracování konkrétních programů péče o jakost výrobků, které by minimalizovaly rozsah odchylek od technických norem, zvyšovaly nároky na vlastnosti výrobků a způsob balení, které spotřebitel dovede ocenit, a které by vedly, pokud se týče potravin, i k vývoji sortimentu odpovídajícího požadavkům racionální výživy, popř. které by byly spojeny s prohloubením postihu za nekvalitní dodávky.

V rozpravě byla připomenuta též otázka racionální výživy našeho obyvatelstva. Jak známo, pohybuje se u nás již řadu let kalorická spotřeba kolem 3100 kalorií a růst počtu otylých osob i mezi mladistvými a dětmi ukazuje, že je z hlediska fyziologického optima nadměrná. Teprve v posledních dvou letech, při vzestupu spotřeby živočišných zdrojů, hlavně pak mléka, vajec a masa, dochází k určitému zlepšení ve struktuře výživy obyvatelstva, které plán chce dále rozvíjet. Napomáhat k tomu však musí vývoj skutečné spotřeby. Považujeme proto za velmi závažný úkol výrobní orientace řady oborů potravinářského průmyslu a pochopitelně i za úkol zdravotnické osvěty, dosáhnout ve struktuře jeho výrobků celkově nižšího podílu tuků a cukru.

Nositelem dynamiky růstu prodejů v oblasti průmyslového zboží budou předměty dlouhodobého užívání, kde stále závažnějším úkolem se ukazuje potřeba zajistit komplexnost služeb s nimi spojených. Mezi těmito předměty mají významné postavení zvláště osobní automobily, jichž prodej na vnitřním trhu by měl stoupnout na 171 000 kusů. S růstem počtu vozidel se však nebudou zvyšovat jen výdaje obyvatel přímo závislé na jejich užívání, ale i potřeby služeb související s jejich provozem. Např. v roce 1969 dosáhl rozvoj autoslužeb v kategorii osobních vozů jen asi třetinu nových kapacit, které vyžadovalo tehdejší tempo motorizace. Je známo, že k uspokojení potřeb automobilového opravárenství chybělo přibližně 15 % kapacit.

Počet osobních aut se však v roce 1972 zdvojnásobí a přinese zvýšené požadavky na rozvoj oprav, skladů náhradních dílů a pohonných hmot, resp. na investice a kvalifikované pracovní síly. Zatím však výstavba nových kapacit ještě zaostává za vývojem trhu a v ostatních oblastech není stav o mnoho lepší. Je obava, aby při realizaci úkolů plánu nedošlo k hlubším disproporcím v zabezpečení těchto významných služeb.

Závěry XIV. sjezdu Komunistické strany Československa jednoznačně požadují zvýšit rozsah všech druhů služeb poskytovaných obyvatelstvu o 25 - 30 % a zlepšit přitom jejich strukturu a úroveň kvality prací. V sektoru výrobních družstev, jehož hlavním úkolem je právě poskytovat tyto služby, nepůjde proto podle názoru výborů jen o množství plánovaných služeb, ale také o jejich vhodnou skladbu, dostupnost, kvality, dodací lhůty apod.

V rozpravě bylo poukazováno na to, že i přes řadu úspěchů dosažených na tomto úseku, zvláště v posledních letech, neuspokojuje současný stav požadavky občanů. Služby nejsou pohotově tehdy a na těch místech, kde je jich zapotřebí, nebývají splněny včas a poskytovány za přiměřené ceny. Navíc působí v této sféře ještě družstva, které místo převážného poskytování služeb obyvatelstvu dávají přednost kooperaci se státním sektorem nebo se orientují na sériovou výrobu zboží podobného výrobkům našich národních podniků.

Proto by se měI v této pětiletce stát osou činnosti výrobních družstev zrevidovaný výrobní program, který bude sledovat požadavek účinné dělby práce s národními podniky a upouštět od nevhodné výroby a hlavně postupně zabezpečovat všechny druhy služeb obyvatelstvu ve vazbě na jejich rostoucí poptávku.

V duchu závěrů XIV. sjezdu Komunistické strany Československa je závažným požadavkem zajistit v této pětiletce potřebný soulad hmotných a finančních procesů v národním hospodářství. Z toho důvodu bych se chtěl ve své zprávě dotknout též některých projednávaných aspektů týkajících se této otázky.

Základní záměry o způsobu tvorby a užití hmotných zdrojů, s nimiž plán roku 1975 počítá, nacházejí svůj odraz i v předpokládaném vývoji tvorby a použití zdrojů finančních a v závěrech rozpočtové politiky. Charakterizuje je snaha zabezpečit finančně všechny plánované úkoly páté pětiletky, zvláště pak velké investiční akce významu celostátního. Charakterizuje je dále rovnováha zdrojů a potřeb ve všech letech páté pětiletky, tlak na prosazení efektivnějšího hospodaření, zvláště pokud jde o snižování mzdových a materiálových nákladů, a urychlení obratu zásob, spolu s tím i tlak na zabezpečení více jak dvojnásobným tempem proti růstu výkonů a zabezpečení prostředků na realizaci záměrů sledovaných v oblasti zahraničního obchodu. Charakterizuje je dále postupné vytváření předpokladů pro realizaci plánovaných záměrů v oblasti sociální politiky, další zvyšování příspěvků k vyrovnání sociální a ekonomické úrovně Slovenské socialistické republiky a rezervy, s nimiž je počítáno na realizaci některých programů, a pro účely, které souvisí s krytím některých rizik, popřípadě zatím blíže nespecifikovaných úkolů plánu.

Pokládáme za zvláště významné - a návrh zákona o 5. pětiletém plánu to také zvláště vyjadřuje - že v období páté pětiletky nebudou rozdělovány všechny získané zdroje a že budou vytvářeny plánované přebytky. Záměrem je využívat těchto přebytků jednak k postupné úhradě zbývajících závazků státu z minulých let vůči SBČs, jednak k úhradě závazků vzniklých v souvislosti s převzetím úhrady za podnikové investiční úvěry s dlouhodobou návratností. Tyto záměry plánu je třeba plně podporovat, a to jak vzhledem k jejich vnitropolitickému významu, tak také proto, že povedou ke zreálnění finančních vztahů a k posílení kvality naší měny. Jsou zde ovšem určité zkušenosti z posledních let s vývojem a používáním přebytků rozpočtového hospodaření, které jsou podnětem k požadavku, aby výsledné vztahy příjmů a výdajů státního rozpočtu byly v jednotlivých letech pětiletky skutečně optimální a poskytovaly tak reálný výhled na dostatečnou koncentraci prostředků výhledově potřebných.

Pokud jde o finanční zabezpečení podniků z hlediska jejich potřeb, počítá plán s tím, že po odvodech a daních do státního rozpočtu budou zdroje prostředků, které zůstanou v podnikové sféře ze zisku a odpisů, vyšší téměř o 50 % a že tyto zdroje budou směrovány především do podnikových fondů výstavby. Ve vztahu podniku ke státnímu rozpočtu se v plánovaném přírůstku odvodů o 47,2 % projevuje výraznější tempo ve srovnání s dotacemi ze státního rozpočtu zvýšenými jen o 18,4 %. Z toho vyplývá, že podniková sféra bude v souladu s růstem jejich výkonů a předpokládaným poklesem nákladů výrazně přispívat k úhradě zvýšených rozpočtových výdajů. Přitom vývoj neinvestičních dotací předpokládá, že tyto dotace se budou zvyšovat daleko pomaleji /při růstu jen o 9,4 %/ než dotace investiční /růst o 29,9 %/, což lze považovat za určitý kvalitativní zvrat v dosavadním vývoji finančních vztahů k podnikové sféře. Bude-li však v této pětiletce takto podíl státu na zajišťování investičních potřeb podniků výrazněji narůstat, bude také prospěšné, aby režim účasti státu byl pro tyto případy fixován způsobem, který by dovolil podnikům prohloubit úroveň plánovacích jistot.

Ve vztazích k obyvatelstvu počítá plán s tím, že přírůstek vkladů obyvatel se bude zhruba pohybovat na úrovni roku 1967, tj. bude mít relativně mírné tempo, a že stav úsporných vkladů dosáhne koncem roku 1975 asi 109 mld Kčs, což je o 76 % více než v roce 1970, a jedním z nejvyšších temp plánovaných ukazatelů růstu.

V souvislosti s tím vývoj zdůrazňuje potřebu docílit jednak, aby tyto vklady nabyly charakteru dlouhodobého a nebyly v důsledku tržních a jiných nedostatků znehodnocovány, jednak aby finanční zdroje jimi tvořené byly v úvěrové oblasti efektivně využívány, hlavně v rozvoji služeb a prací sloužících obyvatelstvu.

U půjček poskytovaných obyvatelstvu je v plánu počítáno s jejich rovnoměrným růstem a s tím, že by v roce 1975 dosáhly asi 15,3 mld Kčs, což je dokonce o 95 % více než v roce 1970, přičemž jejich těžištěm budou hlavně půjčky na individuální a družstevní bytovou výstavbu.

Vývoj takto předpokládané zadluženosti obyvatelstva nebyl v poměru k jeho úsporám ve výborech označován za známku nějakého nepříznivého vývoje ve finanční situaci rodin.

V oblasti vnějších vztahů má plánované aktivní saldo platební bilance se socialistickými státy vést prakticky k postupné likvidaci pasiva devizové pokladny z počátku roku 1971, zatímco ve vztahu ke kapitalistickým státům je závažným úkolem nepřipustit další zadlužování.

Kromě těchto devizových aspektů klade však pětiletka v těchto oblastech značný požadavek též na prostředky k úhradě ekonomických nástrojů používaných v zahraničním obchodě, které svým tempem předstihují tempo růstu zahraničního obchodu. V souvislosti s důrazem na intenzifikaci rozvojových procesů bylo proto ve výborech uvítáno, že systém nástrojů bude přehodnocen a jejich účinnost zvýšena.

V oblasti finančních vztahů federace a národních republik plán předpokládá růst objemu dotací a subvencí do rozpočtů národních republik, a to zhruba 12,6 mld Kčs v roce 1975 proti roku 1971. To ukazuje, že váha dotací a subvencí bude nadále značná a že i při očekávaném snižování podílu těchto přídělů na zajištění celkových výdajů ve státních rozpočtech republik bude mít stoupající tendenci. Proto bude také nezbytné dále prohlubovat účelovou funkci těchto dotací a subvencí.

Ve vztazích k národním výborům se nejvážnější otázkou ukazuje potřeba včasného vyjasnění další finanční politiky vůči národním výborům a zpevnění jejich finančních vztahů ke státnímu rozpočtu. Jde hlavně o výši disponibilních zdrojů národních výborů, jmenovitě pak fondu rezerv a rozvoje a o způsob plánování a bilancování finančních příjmů a výdajů u národních výborů, jichž úspěšné dořešení by mohlo mít pozitivní vliv na rozsah činností národními výbory zajišťovaných.

Soudružky a soudruzi, pátá pětiletka je svým celostátním dosahem významným prostředkem uskutečňování jednotné hospodářské politiky na území Československé socialistické republiky a výrazem snahy o optimální využívání přírodních a ekonomických podmínek obou národních republik. S tím souvisí též významný pokrok, který plán zakládá pro další postupné vyrovnávání ekonomické úrovně obou republik.

Diskuse ve výborech přinesla zajímavé pohledy na záměry páté pětiletky, které podporují tento cíl ve Slovenské socialistické republice zejména vyšší činností investiční, zaměřenou ke zvýšení stavu základních prostředků, využitím vyšších přírůstků pracovních sil na Slovensku a dosažením vyšší dynamiky růstu společenské produkce: celkově pak za tohoto stavu i dosažením rychlejšího průměrného tempa růstu osobní spotřeby. Současně však ukázala také na nové aspekty problému ekonomického vyrovnávání, který se při daném tempu rozvoje ekonomiky Slovenské socialistické republiky začíná přesouvat do kvalitativně nových rovin. S dokončením procesu vyrovnávání je však nutno počítat až koncem šesté pětiletky.

Soudružky a soudruzi, pokud jde o některé otázky řízení, bylo ve výborech zejména uvítáno, že zrušením zbytků systému hrubého důchodu a zvýšením úlohy finančních plánů a zisku jako kvalitativního ukazatele výsledků podnikové činnosti dojde v soustavě finančních vztahů ke státnímu rozpočtu k důležitému kvalitativnímu zvratu. V té souvislosti byla též vítána nová opatření v odvodech z odpisů a ponechání celého jejich přírůstku podniků, ale nebylo možno se přitom zbavit ještě pocitu, že v této oblasti budeme dále improvizovat a podnikové sféře nedávat plnou jistotu pro výhledové plánování a ekonomickou kalkulaci.