Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi súdruhovi Kubovi.

Hlási sa ešte niekto do rozpravy o tomto návrhu? /Nikto./ Ak nie, pýtam sa ministra financií, či si praje ešte slovo? /Minister financií Ing. Rohlíček: Nie./

Pýtam sa spravodajcov poslanca Mišeje a Červeného, či si prajú slovo. /Spravodajcovia si slovo nepriali./ Ďakujem.

Môžeme pristúpiť k hlasovaniu. Chcem upozorniť, že o tomto bode nášho programu, ako i o ďalších bodoch programu hlasujú snemovne oddelene, ale bežným spôsobom hlasovania, tzn., že v každej snemovni je potrebná na prijatie návrhu nadpolovičná väčšina prítomných poslancov.

Najprv prosím, aby hlasovali poslanci Snemovne národov.

Kto z poslancov Snemovne národov súhlasí s návrhom uznesenia, ktorým Federálne zhromaždenie Československej socialistickej republiky súhlasí s Dohodou o zriadení Medzinárodnej investičnej banky medzi vládami Bulharskej ľudovej republiky, Maďarskej ľudovej republiky, Nemeckej demokratickej republiky, Mongolskej ľudovej republiky, Poľskej ľudovej republiky, Zväzu sovietskych socialistických republík a Československej socialistickej republiky, podpísanou v Moskve dňa 10. júla 1970, nech zdvihne ruku. /Deje sa./

Ďakujem.

Je niekto zo Snemovne národov proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./ Nikto.

Konštatujem, že za návrh sa vyslovili všetci prítomní poslanci Snemovne národov.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne ľudu.

Pýtam sa preto, kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s návrhom uznesenia, ktorý som predniesol, nech zdvihne ruku. /Deje sa./

Je niekto proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./

Za návrh hlasovali všetci prítomní poslanci Snemovne ľudu.

Pretože obidve snemovne Federálneho zhromaždenia prijali zhodné uznesenie, konštatujem, že Federálne zhromaždenie Československej socialistickej republiky súhlasí s Dohodou o zriadení Medzinárodnej investičnej banky, podpísanou v Moskve dňa 10. júla 1970.

Súdružky a súdruhovia poslanci, zaslúžili by sme si prestávku, ale vzhľadom na to, aby sme mohli dnes skôr skončiť, prosil by som vás o súhlas, aby sme bez prestávky mohli prerokovať ešte jeden bod programu. /Súhlas./

Ďalším bodom programu je

6. Vládny návrh zákona o služobnom pomere príslušníkov Zboru národnej bezpečnosti /tlač 51/ spoločné správy výborov /tlač 34 Snemovne ľudu a tlač 33 Snemovne národov/

Návrh zákona odôvodní za vládu ČSSR minister vnútra s. Ing. Radko Kaska. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Ministr vnitra ČSSR ing. R. Kaska:

Vážení soudruzi a soudružky poslanci. Vedení ministerstva vnitra a všichni příslušníci SNB přijímají s velkým uspokojením a poděkováním skutečnost, že vládní návrh zákona o služebním poměru příslušníků SNB se dostal na program jednání tohoto podzimního zasedání Federálního shromáždění. Spatřujeme v tom součást péče našich nejvyšších stranických a státních orgánů i našich nejvyšších zastupitelských sborů o postupné vytváření nutných podmínek pro zlepšení práce SNB a jeho příslušníků, pro jejich vyšší a kvalifikovanější angažovanost všude tam, kde je toho třeba při ochraně revolučních vymožeností dělnické třídy, obraně socialismu, pro klidnou a spokojenou práci i nerušený odpočinek našich spoluobčanů.

SNB byl v období let 1968 a 1969 předmětem mnohých zuřivých útoků pravicově oportunistických, kontrarevolučních a antisocialistických sil. Toto období kladlo na příslušníky SNB po všech stránkách značné nároky. A je možno říci, že většina z nich v tomto kritickém období obstála.

Příslušníci SNB mají celou škálu úkolů a povinností, vyplývajících ze zákonů a celé řady dalších předpisů. Vytyčování a propracovávání těchto úkolů byla po r. 1948 věnována zcela oprávněná a v zájmu dělnické třídy a pracujících náležitá pozornost a péče. Naproti tomu však úprava služebních poměrů příslušníků SNB postupem doby zaostala. Při revolučních změnách po r. 1945, kdy bylo třeba rozbít buržoazní mocenský aparát a vybudovat nový, se přikročilo i k potřebným změnám v právní úpravě služebního poměru příslušníků. Postupně prováděné změny umožnily realizovat stanovenou politickou linii i vůči členům bývalých bezpečnostních sborů. Právní úpravy v tehdejším období, historicky zcela oprávněné, přestaly však vyhovovat již v první polovině padesátých let a především v době, kdy se podstatně změnila sociální, třídní a politická struktura naší společnosti.

V současných podmínkách je vážným nedostatkem stávající právní úpravy to, že rozsáhlá škála povinností příslušníků SNB není dostatečně vyvážena jejich právy. Postupem doby došlo dokonce i k likvidaci některých předcházejících práv a záruk, zejména těch, které pro příslušníky SNB vyplývají z délky služby. Kromě toho dosavadní zákonná úprava některých práv, která podmiňují sociální mobilitu příslušníků, přiznává těmto právům jen fakultativní charakter a nedává příslušníkům SNB potřebnou míru sociálních a právních jistot.

To potvrzuje např. i ta skutečnost, že SNB usiluje již několik let - a to bez většího úspěchu - o vyřešení nežádoucí nadměrné fluktuace. Během několika posledních let odešlo z SNB tisíce soudruhů na vlastní žádost. Většina z nich byla mladých, mezi prvním až pátým rokem služby. Odcházejí převážně proto, že služební poměr v SNB neuspokojuje jejich oprávněné potřeby a zájmy, nebo z druhé strany, že neuspokojení oprávněných zájmů a potřeb v některých oblastech není přiměřeně kompenzováno v jiných oblastech.

Tím méně potom dosavadní právní úprava vytváří předpoklady pro zlepšování kádrového stavu SNB po stránce věkové i kvalifikační. Tato skutečnost se promítá i do výsledku výběru uchazečů o službu v SNB.

Přes mimořádné úsilí již několik let nejsou plněna směrná čísla výběru uchazečů. Počty nové přijatých příslušníků v posledních letech mají prudce klesající trend, takže se nezabezpečuje ani prostá reprodukce. Jestliže index přijatých příslušníků činil v r. 1965 100, v r. 1967 poklesl již na 72 a v r. 1968 dokonce na 64. K podstatnější změně nedošlo ani v r. 1969.

Situace je o to závažnější, že se nedaří dodržovat požadovaná kvalitativní hlediska při výběru uchazečů o službu. Např. podle platné nomenklatury funkcí, pokud jde o stupeň vysokoškolského vzdělání, daří se získat jen necelou jednu třetinu potřebných vysokoškolských kádrů. Tím se neuspokojivý stav kvalifikační struktury SNB dále zhoršuje.

O nevyhovující úpravě služebního poměru a nízké společenské prestiží služby ve Sboru národní bezpečnosti svědčí též skutečnost, že téměř 25 % uchazečů odvolává žádost o přijetí již během přijímacího řízení anebo po rozhodnutí služebních orgánů o přijetí služby nenastoupí.

Nerovnoměrné doplňování Sboru národní bezpečnosti a faktická nemožnost zásadním způsobem regulovat vstup a výstup v celém uplynulém období, vedly k vytvoření velmi nepříznivé věkové struktury našeho sboru. Většina příslušníků SNB přišla do Sboru v letech 1945 - 1948. Provedené rozbory ukazují, že počínaje rokem 1974 dojde ve Sboru národní bezpečnosti k prudkému narůstání odchodů ze služby v důsledku naplnění nároku na starobní důchod. Toto narůstání vyvrcholí v r. 1978 a bude doznívat prakticky až do roku 1982. Za toto období by měla být obměněna převážná část - konkrétně 75 až 80 % příslušníků dosavadního stavu SNB. Generační problém je tedy jedním z nejpalčivějších vnitřních problémů, s nímž se Sbor národní bezpečnosti bude muset v nejbližších letech vyrovnat. Základy ke splnění tohoto nelehkého úkolu klademe již dnes zákonem o služebních poměrech.

Namáhavost služby v SNB vede ke značnému fyzickému a psychickému opotřebení příslušníků a promítá se nepříznivě v jejich celkovém zdravotním stavu. To potvrzuje i skutečnost, že průměrná délka doby pobírání důchodu činí v našem Sboru jen 8 roků. Ročně odchází řada soudruhů do invalidního anebo částečného invalidního důchodu. V činné službě umírá průměrně 100 příslušníků ročně. Z počtu zemřelých umírá následkem úrazu při výkonu služby 25 % a následkem nemoci 53 % příslušníků, z toho namnoze v souvislosti s nemocí, jejíž vznik a průběh byl výkonem služby ovlivněn.

Nepříznivý zdravotní stav a věková struktura sboru se projevuje i v procentu absence příslušníků dočasně neschopných ke službě v důsledku úrazu a nemoci.

Velmi citelně poklesla i společenská prestiž našeho Sboru. Svědčí o tom např. i ta skutečnost, že v posledních letech stoupá počet útoků proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti. Ze statistických ukazatelů o výskytu trestných činů útoků na veřejného činitele podle § 155 a 156 tr. zákona, většina směřovala proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti. Tak např. v roce 1967 bylo pro uvedenou trestnou činnost stíháno v ČSSR celkem 3210 osob, v roce 1968 1993 osoby, v roce 1969 již 4269 osob a podle předběžného statistického přehledu Generální prokuratury byly za I. pololetí 1970 stíhány již 2233 osoby. Příčinou značného zhoršení tohoto stavu v posledních letech bylo působení pravicově oportunistických a protispolečenských živlů.

To je jen malý výpočet z těch vážných problémů, které řešíme a které jsou negativním důsledkem též toho, že právní úprava základních otázek průběhu služby příslušníků SNB v mnohých aspektech, zejména pokud jde o jejich právní a sociální jistoty, neodůvodněně zaostává ve vztahu k poslání a úloze bezpečnostního aparátu a nárokům na kvalitu jeho pracovníků. Znatelně zaostává i za úpravou služebního poměru v bezpečnostních sborech spřátelených socialistických států.

To jsou v podstatě skutečnosti, z kterých se vycházelo při vypracování předloženého vládního návrhu zákona o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

Naší snahou je zabezpečit na základě možností naší společnosti základní právní a sociální jistoty příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Na druhé straně pak vyžadovat důsledné, přesné a odpovědné plnění stanovených úkolů, pozorný a citlivý vztah k našim občanům, ráznost a rozhodnost v postupu proti nepřátelským, antisocialistickým a kriminálním živlům. Chceme v blízké budoucnosti dosáhnout, aby náš Sbor národní bezpečnosti byl skutečně dokonalým, vojensky organizovaným, vzorně ukázněným a fungujícím bezpečnostním sborem, který vždy a za každé situace bude si umět poradit s nepřáteli socialismu.

A nyní mi dovolte, abych vás stručně informoval o nejvýznamnějších změnách proti dosavadní úpravě; jsou navrhovány především z hlediska zásadního sledovaného cíle - posílit právní a sociální jistoty příslušníků ve vojensky organizovaném bezpečnostním sboru.

Zavádí se institut zkušební doby, jehož cílem je především zjistit způsobilost příslušníků pro službu s maximálně možnou jistotou, ať již v zájmu služebních orgánů nebo soudruhů nově nastupujících do sboru. Zkušební doba bude využita k zajištění kvalitnější přípravy pro službu, zejména z hlediska dosažení potřebné profesionality.

Nově se upravuje jmenování a povyšování do hodnosti tak, že se zakotvuje nárok na - jmenování a povýšení při splnění podmínek, které jsou stanoveny v prováděcích předpisech.

Nově jsou upraveny podmínky převedení příslušníků na jinou funkci a jeho dočasného a trvalého přeložení do jiného místa služebního působiště; vyjadřuje se tím zájem o větší stabilitu ve služebním zařazení, která prospěje i potřebám Sboru národní bezpečnosti.

Úprava délky základní doby služby v týdnu i úprava povinnosti příslušníků konat službu nad tuto základní dobu služby, plně respektuje zájem služby a potřeby Sboru národní bezpečnosti. Zároveň však přiměřeně respektuje i oprávněný zájem každého jednotlivce ve sboru. Dosavadní volná úprava těchto otázek je jednou z hlavních překážek při doplňování stavu a současně impulsem k mnoha odchodům na vlastní žádost, nehledě na negativní dopad časově náročného výkonu služby na zdravotní stav našich soudruhů a soudružek.

Úpravou povinností služebních orgánů v péči o příslušníky SNB se usiluje o vytvoření příznivých zdravotních, sociálních, pracovních a životních podmínek, které jsou jedním z předpokladů pro důsledné plnění služebních úkolů, iniciativu a výkonnost.

Za významné považujeme zavedení preventivní rehabilitace; má přispět ke snížení negativních vlivů služby a tím i k prodloužení a zvýšení služební výkonnosti.

Z hlediska právní jistoty má velký význam i upřesnění důvodů a podmínek pro uvolnění a propuštění příslušníků ze služebního poměru: jde o opatření, která se dotýkají nejdůležitějších životních zájmů jednotlivců, tak i zájmů Sboru národní bezpečnosti.

Velmi důležitá je i nová úprava odvolání příslušníka proti rozhodnutí služebních orgánů ve věcech služebního poměru a úprava odvolacího řízení. Předpokládáme, že tato úprava prohloubí podmínky pro objektivní posouzení jednotlivých případů a pro odpovědné rozhodování o nich. Tato úprava je v souladu se zásadou nedělitelné velitelské pravomoci a zároveň s požadavkem záruky právní jistoty pro každého člena sboru.

Osnova zákona vyžaduje zvýšení nákladů v podstatě jen pokud jde o preventivní rehabilitaci a to v celkové částce 14 400 tis. Kčs ročně. Lze předpokládat, že další náklady spojené s poskytováním odměny za službu při mimořádných bezpečnostních opatřeních se budou v souvislosti s dalším celospolečenským vývojem a upevňováním bezpečnostní situace postupně snižovat.

Přípravě návrhu zákona o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti byla věnována značná pozornost; k úspěšnému řešení závažných politických otázek i některých právně složitých problémů, které se v návrhu zákona promítají, významně přispěla všechna zúčastněná ministerstva i řada dalších orgánů a organizací. Děkujeme za tuto pomoc

Vládnímu návrhu zákona o služebním poměru věnovali velkou pozornost poslanci při jeho projednávání ve výborech ústavně právních, branných a bezpečnostních a pro sociální politiku Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Vážíme si péče i hlubokého zájmu poslanců o problémy Sboru národní bezpečnosti a jeho příslušníků, který se projevil jak v doporučeních k zásadám zákona, tak i v navrhovaných legislativně technických úpravách některých ustanovení návrhu zákona. Doporučení výborů, která byla realizována v předloženém návrhu zákona, přispěla k zkvalitnění tohoto návrhu.

Je třeba říci, že na předloženém návrhu se pracovalo do posledního dne. Proto mi, vážení soudruzi poslanci, dovolte, abych vám sdělil dodatečně ještě úpravu vládního návrhu zákona, kterou vláda ČSSR přijala dne 14. 11. 1970.

Na základě doporučení ministra spravedlnosti ČSR uplatněného na společné schůzi ústavně právního výboru České národní rady a výboru České národní rady pro právní ochranu občanů dne 9. listopadu t. r. je navrhována tato změna v § 12 odst. 1 vládního návrhu zákona:

"Z § 12 odst. 1 návrhu vypustit na konci odstavce slova "nebo Sboru nápravné výchovy" a před slova "ozbrojených sil" vložit slovo "nebo". Na konec odstavce připojit další větu tohoto znění: "Jestliže přijetí uchazeče do služebního poměru ve Sboru národní bezpečnosti bezprostředně navazuje na skončení jeho služebního poměru ve Sboru nápravné výchovy nebo naopak, zachovávají se mu nabytá práva a dosažená hodnost."