Zpravodaj poslanec Vl. Houser:

Vážené Federální shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci. V Československé socialistické republice, v hospodářsky vyvinutém státě, představuje soustava podnikových daní významný nástroj finanční politiky, jímž stát zasahuje do hospodářského dění, aby jeho pomocí a v souladu s úlohou státního rozpočtu, jakožto hlavního nástroje této politiky, působil na vyrovnanost a růst ekonomiky. Soustava odvodů podnikových prostředků zavedená k 1. 1. 1967 a budovaná na kriteriálním či parametrickém principu se jak známo neosvědčila, neboť byla málo citlivá k vývoji podnikových důchodů. Její těžiště spočívalo v odvodu z hrubého důchodu doplněného dalšími druhy odvodů. Již od počátku platnosti této soustavy bylo nutno přijímat mimořádná opatření a rozsah individuálních řešení slev a výjimek se rozrostl do dále již neúnosných rozměrů. Nezbylo proto, než abychom v r. 1970 přešli na jinou soustavu, a to k systému podnikových daní, jakožto základní formě finančních vztahů mezi státem a podniky v soustavě našeho ekonomického řízení. Struktura nové soustavy zdanění podniků položila těžiště z daní do daně ze zisku. Z hlediska funkčního pak vyžadovala, aby v situaci charakterizované stupněm ekonomické nerovnováhy podniků byla daň konstruována tak, aby účinně přispěla k regulaci podnikových důchodů a přitom ovlivnila reprodukční proces, neoslabila racionalitu podnikového hospodaření a naopak působila s jinými nástroji řízení k dotváření předpokladů a vhodného klimatu pro racionální chování podniků. Svou výší měla pak zajistit potřebný příjem státního rozpočtu, nezbytný k uhrazení rozpočtových výdajů.

Základním požadavkem, který bylo nutno klást na novou soustavu zdanění podniků, byl především princip jednotnosti, který by objektivně působil na progresívní a zaostávající články výroby, vedl k žádoucí substituci výrobních činitelů a umožnil působení dalších ekonomických nástrojů a v rámci takto pojaté jednotnosti ponechával i prostor pro uplatnění principů selektivní daňové politiky.

Neméně závažným základním požadavkem se stala i otázka stability nové soustavy zdanění /jako celku/, která by vytvářela pocit jistoty pro podnikání nezbytné a posilovala důvěru v celé soustavě řízení. Právě prvořadá důležitost soustavy daní v celém systému ekonomického řízení vyžadovala, aby tato soustava daní byla již od samého začátku budována v souladu s logikou celé soustavy řízení, to je respektovala sociálně ekonomický charakter organizací, které daň platí, charakter jejich účasti na změně výrobků či způsob začlenění do mezinárodní dělby práce a další významné aspekty. Nakolik se zatím podařilo dosáhnout těchto cílů, zda byla daňová soustava správně konstruována a zda může být využívána podle potřeb hospodářské politiky státu jako její významný racionální nástroj, na to nám pomáhají odpovědět poznatky, získané za dobu působení nových podnikových daní, zavedených zákonem č. 133/69 Sb., kterým byly stanoveny zásady pro zákony národních rad o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení. Výchozí zásady tohoto zákona byly připravovány v průběhu roku 1969 za vypjaté politické a ekonomické situace. Různé tehdejší názory, přání a připomínky i racionální rozbory do té doby platné soustavy odvodů a finanční situace podnikové sféry nakonec vyústily v zásady pojaté do citovaného zákona.

Skutečnost, že dnes, tj. zhruba po roce působení, chceme revidovat a doplnit některé z tehdy přijatých zásad zákona, vyžaduje především odpovědět na otázku, do jaké míry se zatím podařilo dosáhnout původních cílů, tímto zákonem sledovaných. K tomu bylo nutné si ověřit, jak vůbec sama praxe dokazuje životaschopnost a účinnost zákona a nakolik se podařilo dosáhnout např. i záměrů zjednodušené agendy, při vymezení a vyjasnění finančních vztahů mezi podnikovou sférou a státem. Poslanecký průzkum byl proveden ve 24 závodech různého druhu, rozsahu a významu. Sám jsem kupř. jednal nebo byl v kontaktu s podniky, které ve svých oborech zaujímají významné postavení, jako je Tesla Rožnov, Tatra Kopřivnice, CZGP v Gottwaldově, Třinecké železárny, Zbrojovka Vsetín aj. Moje vlastní poznatky spolu s rozborem průzkumu ostatních soudruhů poslanců výboru pro plán a rozpočet SL mně dovolují vyslovit názor, že zásadních cílů zákona bylo, pokud se vůbec mohlo v krátké době působení zákona projevit, dosaženo, i když zůstávají nedořešeny některé, s podnikovými daněmi souvisící problémy, zvláště v oblasti odpisů základních fondů, financování investic, cenové politiky atp. Jako pracující podnikové sféry musím přiznat, že některé z nich jsou sice podniky chápány jako zásadní, ale zatím nikoliv za tak schůdné, aby je bylo možno současně dořešit. Po jednání s podniky, které jsem v otázkách zákona kontaktoval, jsem došel také k názoru, že i přes někdy nepříznivé dopady zákona na některé podniky a jejich ekonomiku, zůstává jejich přístup k plnění zákona vysoce politický a vyznívá ve snahu disciplinovaně se podřídit ekonomickým zájmům společnosti. Vidím velký klad právě v tom, že zejména významné podniky mají takový přístup k plnění zákona i při jeho některých zatímních tvrdostech.

Průzkum tedy potvrdil, že část souvislé problematiky čeká ještě na své definitivní řešení. Z toho pak také plyne, že novelizace zákona o podnikových daních a její koncepce mohla přinést jen některé změny a doplnění zákona, které nepochybně mají svůj význam, ale ještě nemohou znamenat řešení všech známých problémů podnikové sféry.

Nová soustava podnikových daní pojala socialistický podnik jako společenský hospodářský organismus, jehož trvalou snahou bude úsilí o racionalizaci nákladů na živou i zhmotnělou práci, úsilí o minimalizaci množství výrobních prostředků vázaných činností podniků, snaha o stálý růst výroby a poskytovaných služeb, tj. zájem o vlastní rozvoj podniků. Promítnuto do finančně ekonomických vztahů to znamenalo, že podnik bude zainteresován na zdroji, z něhož může hradit své dnešní i budoucí výdaje, tj. na zisku.

Proto středem zájmu podniků byl pochopitelně bilanční zisk jako základna zdanění a zdroj prostředků k placení daně. Principy jednotných podmínek zdanění zisku se neukázaly při nepříliš výrazném uplatnění selektivní politiky, narušení hodnotových vztahů a zavedení cenového stopu ovlivňujícího prakticky míru dosahované rentability a při zatím plně nedořešených otázkách změny výrobní struktury zcela účinné. Proto lze v navrženém zákoně především pozitivně uvítat navržené řešení diferenciace % daně ze zisku a daně ze jmění, protože i přes některé možné komplikace přispějí k vyšší účinnosti zákona. Daň z kmenového jmění je posuzována z různých hledisek; jeví se značně tvrdou pro podniky s vyšší zůstatkovou hodnotou základních prostředků, resp. prostředků jen sezónně využitelných: poukazováno je též na otázku prostředků fondu výstavby, které z důvodu regulace investiční výstavby nemohou být včas investovány. Značné jsou problémy s daní z objemu mezd. V minulé soustavě odvodů se tzv. odvody z HD považovaly spolu s odvodem stabilizačním za hlavní nástroje regulování mezd. Jak známo, odvody toto očekávání zdaleka nesplnily. Proto byla daň z objemu mezd zavedena jako součást podnikového zdanění, aby vedle plánovitého řízení mzdového vývoje působila svou patřičně progresívně pojatou stavbou sazby daně, k omezení nepřiměřeného růstu objemu mezd. Názory podniků na otázku, jak tato daň plní svoje poslání se ukazují spíše negativní. Je-li dnes regulace mezd řízena z centra, podle názorů podniků jeví se tato daň jako duplicitní. Zajímavý je přitom názor většiny souboru zkoumaných podniků na zavedení výlučně direktivního řízení mzdového vývoje, s tím, aby se nepřeceňoval vliv nepřímé formy regulace vlivem daně z objemu mezd.

Stanovisko vlády k těmto připomínkám je ponechat daň tak, jak byla v zákoně již uplatněna. I když, jak jsem uvedl, podniky vznesly připomínky k její duplicitě se známými opatřeními centra, má její ponechání v zákoně ještě po období, kdy nejsou plně odstraněny inflační tlaky, působit, aby v některé oblasti výroby nedocházelo k nežádoucímu nárůstu mezd. Průvodním jevem každého zákona bývá určitá spekulace. Právě v oblasti mezd a pracovních sil nemáme vše v pořádku a tak vzhledem k celkové situaci ani změna dosavadního zákona by nebyla nějakým všeléčivým prostředkem pro regulaci objemu mezd, pokud nejsou také řešeny jiné spojité otázky, o kterých jsem se již zmínil.

Podniky současně poukazují na poměrně vysoké odčerpávání jejich finančních prostředků těmito daněmi, když na druhé straně musí opět vyžadovat úhradu některých potřeb ze státního rozpočtu. Zejména je patrná averze proti celkové výši odčerpávání zisku blížícího se nebo přesahujícího 80 %. Zvlášť citlivá je tato otázka právě ve vztahu k míře dosahované rentability podnikové činnosti, to znamená, že daňové zatížení pociťují jako vysoké podniky, které pracují s relativně nižší mírou rentability a které při cenovém moratoriu nemohou objektivně dosáhnout změny míry této rentability.

Soudím, že dosavadní míra zdanění se jeví ve svém průměru únosnou, ale je ji nutno vidět a hodnotit v souvislosti s možnostmi využívání, respektive podílení se na:

- opatřeních, která zákon připouští v selektivní politice, resp. v diferencovaných sazbách a dále i v

- možnostech účasti podniků na operacích zahraničního obchodu /to se však zatím týká bohužel jen finálních dodavatelů/.

Další výsledky poslaneckého průzkumu lze koncentrovat do těchto poznatků:

Zákon přece jen omezil roztříštěnost slev a výjimek, které v minulosti vytvořily v odvodech situaci až nepřehlednou.

Opožděné vydání prováděcích předpisů způsobilo dočasně různý výklad některých částí zákona a ovlivnilo tím i postup daňových kontrol.

Daňový systém vyvolal někde zvýšené nároky na operativní evidenci,

soudím však, že nejde o věc podstatnou.

Podniky vyslovily v některých případech negativní názor na připočitatelné a odpočitatelné položky, zejména pro komplikaci výpočtů základu daně při celkem málo rozhodujícím vlivu té které položky na výši daně. Novela zákona přináší v tom směru určitá zlepšení.

Soudružky a soudruzi poslanci, smysl novelizace zákona a rozsah navrhovaných změn a doplňků je v tom, řešit některé poznatky, které se ukázaly po zhruba ročním působení zákona, a akceptovat reálné připomínky a podněty zainteresovaných stran. K řadě z nich již hovořil ministr financí s. Rohlíček. Chtěl bych se proto jen stručně dotknout některých významnějších změn proti původnímu znění zákona č.133/1969, které mají především zabezpečit v r. 1971 posílení úlohy plánu a soustavy řízení a přispět k vytvoření souladu mezi hmotnými a finančními procesy na základě upevnění plánu i v oblasti finanční.

Je to především úprava daňových sazeb daně ze zisku a daně z kmenového jmění u některých vybraných odvětví značné důležitosti či společenského významu, tedy změn spočívajících v diferencování sazby.

Dochází k dílčím úpravám u připočitatelných položek, např. ve zdaňování částek za kolektivní odměny, za výsledky v socialistické soutěži, a dále k některým formulačním úpravám zákona, jak jste byli seznámeni.

Významným způsobem dochází k zapojení VHJ, resp. oborových ředitelství do daňového systému. Novela nesleduje zásadní přestavbu stávajícího systému, ale jeho nutné vylepšení. I tak je významným krokem vpřed.

V závěru své zpravodajské zprávy chci konstatovat, že při mnoha otevřených otázkách si řešením novely zákona č. 133/69 neklademe příliš dlouhodobé cíle, a to ani by dnes ještě nebylo možné. Jde spíše o cíle krátkodobé, přičemž vycházíme z okruhu potřeb, které jsme schopni v dané době současnými prostředky řešit bez zásahu do dalších a principiálních otázek. Z toho hlediska můžeme s rozsahem novely dosud platného zákona a se způsobem jejího pojetí, které představují jak změny, tak i doplnění původního zákona, vyslovit souhlas.

K tomuto stanovisku jsme dospěli při projednání návrhu novely zákona ve výborech pro plán a rozpočet SL dne 3. 11. 1970 a přijali v tom směru usnesení, ve kterém výbor Sněmovny lidu pro plán a rozpočet doporučuje plénu SL, aby předložený návrh novelizace zásad zákona o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení č.133/69 pro zákony národních rad schválila.

Při projednávání v ostatních výborech SL, jímž byl návrh novely zákona o podnikových daních přikázán k projednání, nebylo zaujato odlišné stanovisko, což mi dovoluje, abych jako společný zpravodaj výboru pro plán a rozpočet, výboru pro průmysl, dopravu a obchod a výboru ústavně právního Sněmovny lidu požádal Sněmovnu lidu, aby návrh novely zákona o změnách a doplnění zákona o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení schválila v tom znění, jak byl pod číslem tisku 53 Federálnímu shromáždění předložen.

V závěru se pak přimlouvám jménem výboru pro plán a rozpočet Sněmovny lidu za to, aby průzkum poslanců byl opakován i po novelizaci zákona o podnikových daních, aby takto - v přímém kontaktu se závody, získaných poznatků mohlo být využito v případě změn daňového systému v budoucnosti, v souvislosti s přípravou na další etapu rozvoje našeho ekonomického systému.

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem spravodajcovi poslancovi Houserovi. Prosím ďalej poslanca Ing. Jiřího Součka, aby ako spoločný spravodajca predniesol stanovisko výborov Snemovne národov, ktorým bol návrh zákona prikázaný na prerokovanie.

Zpravodaj poslanec ing. J. Souček:

Vážení hosté, soudružky a soudruzi poslanci. Federální shromáždění schválilo na schůzích obou sněmoven zákon č.133/1969 Sb., kterým se stanovily zásady pro zákony národních rad o podnikových daních a příspěvku na sociální zabezpečení.

Hlavním posláním nového zákona bylo založit dokonalejší finanční vztah podnikové sféry ke státnímu rozpočtu a prostřednictvím daní působit na efektivní hospodaření, rozvoj a pozitivní rozhodování jednotlivých podniků ve prospěch rozvoje celé československé socialistické ekonomiky.

Sněmovna národů na své 5. schůzi v souvislosti s přijetím uvedeného zákona přijala usnesení, o jehož plnění vás chci informovat.

V usnesení se konstatuje, že nový daňový zákon se přijímá v zásadě pro rok 1970 a doporučuje se vládě ČSSR připravit včas návrh na rozšíření působnosti nového zákona na ostatní odvětví národního hospodářství s účinností od 1. 1. 1971.

Po jednoročním působení se tedy předpokládala určitá novelizace zákona již při jeho schvalování.

Předložení vládního návrhu o změnách a doplnění zákona č. 133/1969 Sb. /tisk č. 53/, je v souladu s tímto usnesením Sněmovny národů. Vládní návrh nerozšiřuje jeho působnost na ostatní odvětví národního hospodářství, jak se původně předpokládalo a omezuje se na nevelký počet změn a doplňků věcného charakteru, respektive legislativního významu.

Současný stav naší společnosti je charakterizován dovršováním konsolidace politického a hospodářského života, která si vyžádala značného úsilí nového vedení strany a státu, jakož i nižších politických a hospodářských složek. Tato náročná práce provedená v poměrně krátké době přinesla nesporné pozitivní výsledky, avšak znemožňovala ještě soustředit síly na intenzívní propracování perspektivy naší ekonomiky a koncepce dalšího zdokonalení organizace a řízení národního hospodářství. Práce na ucelené a skloubené soustavě řízení nejsou dosud dokončeny.

Za této situace je nutné ve změnách nástrojů řízení postupovat zvláště uvážlivě, provádět pouze takové změny, o kterých není pochyb a které nestojí proti intencím budoucího řešení.

Podnikové daně jsou jedním z nástrojů řízení a jedním z hospodářských opatření. Mají svůj vymezený okruh působnosti a jsou součástí vzájemně se ovlivňujících a podmiňujících prvků celého systému plánovitého rozvoje národního hospodářství.

Jak nás poučila zkušenost, je nezbytné jednotlivé nástroje řízení rozvíjet proporcionálně a uplatňovat na základě důkladné přípravy ve vzájemném vztahu s ostatními nástroji a stupněm organizace hospodářské sféry tak, aby co nejlépe zabezpečovaly cíle dané principem socialistické ekonomiky, tj. plánem.