Co však považuji za nejvážnější?
Touto cestou, rozbitím uzavřenosti a výlučnosti
vědeckých institucí různého
stupně, dáváním naprosto konkrétních
společenských úkolů, můžeme
vytvořit podmínky pro to, aby každý
opravdu tvůrčí vědecký pracovník
i ten, který se v uplynulém období dopustil
chyb, dostal možnost angažovat se pro socialismus svou
konkrétní tvůrčí prací
a tím ho znovu získat pro politiku strany a státu.
V uzavření vědeckých institucí
do sebe je nebezpečí stálého udržování
nálad vnitřní emigrace, sebelitování,
pasívního přístupu k plnění
úkolů, které věda v naší
společnosti má. Naopak široké otevření
dveří všech vědeckých institucí
proudu života a potřebám celé společnosti,
je nejlepším způsobem prevence před
tímto nebezpečím.
To vše a řada dalších argumentů
svědčí o tom, aby se uvážila
možnost a způsob státního řízení
vědy na federální úrovni, aby se vzaly
v úvahu bohaté zkušenosti z řízení
vědy, které jsou nashromážděny
v socialistických státech, zejména v Sovětském
svazu, v Německé demokratické republice,
ale i v celém světě.
Posledním problémem, ke kterému chci stručně
říci několik slov, je problém vysokých
škol. Vysoké školy jsou řízeny
státem. Dnes prakticky výlučně na
úrovni obou republik. Před vysokými školami
jsou však ohromné úkoly provést v souladu
se zájmy společnosti očistu vysokých
škol od pravicových oportunistů, získat
vysoké školy pro politiku strany, provést pronikavé
změny obsahové, metodické, ve způsobu
řízení, z hlediska sítě vysokých
škol, jejich struktury, potřeb výchovy. I na
vysokých školách bude nezbytné vrátit
se bez opakování chyb minulosti k myšlence
spojení vysokých škol, jejich celého
výchovného, pedagogického a vědeckého
procesu s praxí, s potřebami společnosti.
Při plném zachování řízení
vysokých škol orgány národních
republik jeví se však nezbytnou koordinující
a integrující role federální vlády.
Při zachování současného stavu
by mohlo dojít za určitých okolností
k odlišnému vývoji vysokých škol
v České a Slovenské socialistické
republice ke škodě celé federace.
Zejména těmto třem oblastem chce kulturní
výbor Sněmovny lidu i kulturní výbor
Sněmovny národů při účelné
dělbě práce věnovat maximální
pozornost. Mohu jistě závěrem jménem
všech poslanců kulturních výborů
ujistit vládu všestrannou podporou při řešení
těchto závažných otázek. /Potlesk./
Podpredseda FZ V. Mihálik:
Ďakujem poslancovi Trávníčkovi. Teraz
bude diskutovať poslanec Václav Červený.
Poslanec ing. V. Červený:
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, jak už
někteří z mých předřečníků
uvedli, my všichni a možno říci, že
i celá naše veřejnost, jsme uvítali,
že na pořad jednání Federálního
shromáždění byla zařazena zpráva
o plnění prohlášení vlády
ČSSR.
Upřímný a poctivý rozbor jak politické
, tak hospodářské situace je pro nás
všechny velikou pomocí v naší práci.
Vždyť ve výborech se sice zabýváme
dílčími informacemi a problémy, avšak
k obecnějším závěrům se
nedostáváme. Dostáváme se k nim bud
při jmenování nové vlády, nebo
při novém vládním prohlášení,
při projednávání návrhu státního
rozpočtu nebo při projednávání
státního závěrečného
účtu. K diskusi o plnění vládního
pracovního plánu, v jeho komplexnosti, se dostaneme
málokdy, a proto jsou rozpočtové debaty využívány
k rozboru problematiky, která přímo nesouvisí
s projednávanými problémy státního
rozpočtu nebo státního závěrečného
účtu.
Předkládání některých
hospodářských a politických dílčích
otázek výborům Sněmovny lidu a Sněmovny
národů a dnešní expozé předsedy
vlády soudruha dr. Lubomíra Štrougala sbližuje
těsněji vládu s Federálním
shromážděním a posiluje důvěru
poslanců ve vládu a její práci. S
důvěrou ve vládu však souvisí
zvyšování osobní odpovědnosti
nás poslanců za plnění vládních
záměrů, se kterými jsme při
schvalování vládního prohlášení
a programu souhlasili. Podstatně lépe můžeme
vysvětlovat konkrétní činy a opatření
vlády a posilovat autoritu vlády. Vždyť
máme všichni dostatek zkušeností, že
se někdy vládní usnesení a vládní
rozhodnutí neplní. Hledají se někdy
a někde cesty, jak plnit vládní usnesení
jen formálně a nesnažit se poznat a pochopit
vlastní záměr takového usnesení
a jeho společenský význam. Cestou od vlády
do organizací a podniků se pod záminkou specifických
poměrů příslušného oboru
ztrácí často původní vládní
záměr a pak se nedostaví efektivnost usnesení.
Oslabení funkce plánu v řízení
našeho hospodářství mělo za následek,
že vedení hospodářských organizací
dávalo přednost zájmům podniků
před zájmy společnosti. Sladění
obou zájmů přenechávalo vládě
místo toho, aby si podniky samy uvědomovaly svou
funkci jako socialistické hospodářské
organizace. Bez tohoto uvědomění by mohla
vláda vydat množství dobrých směrnic,
ale směrnice by se neplnily, nedocházelo by k urychlení
konsolidace našeho hospodářství a k
obnovení dynamiky jeho rozvoje.
Je pravda, že každé rozhodnutí a opatření
má pozitivní prvky a následky, kvůli
kterým bylo vydáno, ale má i prvky negativní,
které v tak komplikovaném mechanismu, jako je národní
hospodářství, nemůže nikdo předvídat.
Je však povinností těch, kteří
plní rozhodnutí vlády, aby podporovali a
prohlubovali to, co se projevuje jako pozitivní, jako společensky
prospěšné, a potlačovali vše negativní.
Za krátkou dobu působení vlády můžeme
konstatovat, že byla vydána řada prospěšných
opatření. I když jde v některých
případech o opatření přechodná,
přece se projevují kladné následky,
které ukazují na správnost opatření.
Postupující politická konsolidace vytváří
předpoklady pro urychlení ekonomické konsolidace.
Dnes ještě nemůžeme plně docenit
význam usnesení lednového pléna ÚV
KSČ. Tato usnesení zakládají obrat
v hospodářské politice státu. Určují
pevný směr jejího vývoje a dávají
podklady k obnovení základních principů
v řízení socialistického hospodářství.
Uskutečňování záměrů
usnesení pléna ÚV KSČ klade před
vládu řadu problémů, které
musí vláda řešit. I když jde často
o operativní opatření, která jsou
ve zdánlivém rozporu s některými platnými
zákonnými ustanoveními, jde o opatření
nutná. Zákonná opatření v hospodářských
věcech nemohou nikdy vyjadřovat rozmanitost a plnost
hospodářského života.
Ideologická podstata této zákonnosti, její
třídní povaha a její obranná
funkce vyjadřují skutečnost v dané
vývojové etapě a uvolňují pozitivní
síly v naší společnosti.
Poznání společenských vztahů
a jejich usměrnění vyžaduje čas
a zkušenosti. Jsme v době, kdy nově tvoříme
předpoklady dalšího rozvoje hospodářství,
a tím i předpoklady dalšího zvyšování
blahobytu naší společnosti. Nevytýkáme
proto vládě, že se po legislativní stránce
její práce zpožďují, i když
si přejeme, aby základní směry v organizaci
a budoucím uspořádání hospodářských
poměrů byly nám vládou předloženy
co nejdříve.
Všechny složky Národní fronty a mezi nimi
i Československá strana lidová, jménem
jejichž členů - poslanců Federálního
shromáždění - mluvím, se zabývají
hospodářskými otázkami a plně
souhlasí s nastoupenou cestou jeho rozvoje. My, poslanci,
se ve svých volebních obvodech setkáváme
se svými voliči a víme dobře, co je
trápí, co by chtěli poctivou prací
zlepšit, a víme také dobře, že
chtějí mít pocit ekonomické jistoty.
Tento pocit jistoty jim musíme dát, musíme
jim pomáhat řešit jejich drobné problémy.
Nesmíme však nikdy zapomínat, že se pracuje
proti nám jinými metodami, než tomu bylo dříve.
Záměrně se rozšiřují pověsti,
jejichž účelem je vzbudit nedůvěru
v činy KSČ i vlády, vzbudit nedůvěru
v měnu, kritizovat opatření, zvláště
na hospodářském poli, jako neúčinná
a protilidová. To se jim dařilo v minulých
letech, ale nesmí se jim to dařit nyní. Nenecháme
si nikým, ať je doma nebo v cizině, překážet
v cestě, na kterou jsme se dali.
Soudružky a soudruzi, nebudu se zabývat konkrétními
problémy, které zde soudruh předseda vlády
ČSSR objasnil a jejichž důležitost a význam
jsou nám známy. Se základními otázkami
se zabývali moji předřečníci.
Chtěl bych jen závěrem, jménem poslanců
- členů Čs. strany lidové - a snad
mohu říci, a předpokládám,
že všichni se mnou budete souhlasit - jménem
nás všech zdůraznit, že důvěřujeme
své vládě, že ji budeme podporovat,
upevňovat její autoritu a spolu s ní pracovat
k tomu, aby se konsolidace na všech úsecích
našeho společenského a politického života
urychlila, abychom se co nejdříve dostali k úspěšné
poctivé práci k dobru nás všech. /Potlesk./
Podpredseda SN V. Mihálik:
Ďakujem poslancovi Červenému. Slovo má
poslanec Ján Haško.
Poslanec J. Haško:
Vážené Federálne zhromaždenie,
súdružky a súdruhovia!
Dovoľte mi naozaj iba niekoľko poznámok.
Opatreniami federálnej vlády, ako aj vlád
národných sa v druhom polroku 1969 podarilo zastaviť
negatívny trend vývoja v našom národnom
hospodárstve. Návrat k riadeniu ekonomiky pevným
a vyváženým národohospodárskym
plánom na začiatku tohto roku prináša
ďalšie dobré výsledky. Zvýšil
sa objem výroby, a čo je zvlášť
dôležité, zvýšil sa predovšetkým
v dôsledku rastu produktivity práce, a nie v dôsledku
výstavby nových kapacít či zvyšovania
počtu pracovníkov.
Vývoj v oblasti príjmov obyvateľstva, ako aj
v oblasti cien sa zbavuje živelnosti. Jasne sa ukázalo,
že samotné zvyšovanie miezd ako hmotný
stimul na zvyšovanie produktivity práce, na vykonanie
viac a lepšej práce nepostačuje. Musí
byť bezpodmienečne spájané so stimulmi
morálnymi a podporované pokojnou spoločenskou
atmosférou, prísnou zákonnosťou a poriadkom
na každom úseku nášho života.
Rozvoj pracovnej iniciatívy na počesť 25. výročia
oslobodenia našej vlasti Sovietskou armádou je toho
jasným dôkazom. Morálne stimuly začali
pôsobiť a pôsobia dokonca účinnejšie
než živelné, pracovnými výsledkami
nezdôvodnené zvyšovanie miezd. Akcia "Každý
po socialisticky", ktorá sa v poslednom čase
na našich podnikoch i družstvách úspešne
rozvíja, je prejavom nového, uvedomelého,
socialistického prístupu k práci.
Pravda, na našich pracoviskách je ešte aj mnoho
nešvárov. Úroveň riadenia je vo všeobecnosti
nízka. Pracovný čas sa nevyužíva,
organizácia práce nezabezpečuje plynulý
chod výroby, materiálom sa plytvá, trh zostáva
naďalej nevyvážený, chýba bohatosť
sortimentu kvalitného tovaru. To vedie k nečestnosti
predaja, k predražovaniu, okrádaniu zákazníka.
Dostal sa mi napr. do ruky výkaz, že len u nás
v Košickom okrese bolo v poslednom čase na pokutách
za predražovanie v pridruženej výrobe národným
výborom odvedené okolo milióna korún
- a to naše kontroly ešte nijako zvlášť
dobre nefungujú. Najhoršia je v tomto smere situácia
v službách. Nielen, že ich je nedostatok, ale
sú aj nepohotové, pritom často nekvalitné
a zamorené úplatkárstvom. Zabezpečenie
služieb vo voľných sobotách sa len veľmi
pomaly zlepšuje, čo vyvoláva oprávnenú
nespokojnosť medzi spotrebiteľmi.
Som toho názoru, že morálne stimuly práce,
výchova našich ľudí k občianskej
statočnosti, k socialistickej hrdosti a k socialistickému
vlastenectvu mali by byť najúčinnejším
spôsobom a prostriedkom na odstránenie týchto
nedostatkov a nešvárov. Zlepšiť vzťah
človeka k človeku, vzťah človeka k práci
- mali by sme si dať za jednu z hlavných úloh
pre našu činnosť medzi voličmi, na pracoviskách,
v závodoch, úradoch, na družstvách.
Náš ľud bol vždy a všade známy
svojou pracovitosťou a skromnosťou a ja verím,
že pri správnom vedení dokážeme
sa statočne aj v týchto časoch vyporiadať
s nedostatkami a problémami, ktoré nás dnes
ešte ťažia. A tu je veľké pole pôsobnosti
najmä pre nás poslancov.
Poslanci Federálneho zhromaždenia za Stranu slovenskej
obrody plne dôverujú vláde a v jej úsilí
ju budú dôsledne podporovať. /Potlesk./
Podpredseda FZ V. Mihálik:
Ďakujem poslancovi Haškovi. Teraz v diskusii vystúpi
poslankyňa Ludmila Šmehlíková, pripraví
sa poslanec Jozef Lukačovič.
Poslankyně Ludmila Šmehlíková:
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dovolte mi, abych se ke kontrole plnění vládního
prohlášení připojila několika
poznámkami. Stupeň rozvoje naší společnosti
vytvořil politické, materiální i morální
podmínky pro plné uplatnění žen
v naší společnosti. V tomto významném
roce, 60. výročí Mezinárodního
dne žen, bylo úsilí československých
žen představiteli našeho politického i
hospodářského života oceněno.
Sám soudruh president zde na Hradě 8. března
při příležitosti setkání
předních pracovnic s představiteli strany
a vlády zdůraznil, že úsilí československých
žen v poválečném období do dnešního
dne je hodno plného uznání a obdivu.
Stalo se skutečností, že si nedovedeme už
představit kterýkoliv úsek našeho politického
či hospodářského života bez účasti
žen. Podíl zaměstnanosti československých
žen v národním hospodářství
zaujímá jedno z předních míst
ve světě a dosahuje 47,2 % v českých
zemích a 43 % na Slovensku. V roce 1968 a 1969 ženy
prokázaly, že socialismus je jejich touhou a že
svou prací napomáhají k jeho úspěchům
a vítězství. Prokázaly, že jsou
ochotny k tomu kdykoliv přinášet svůj
podíl v každodenní práci. Jejich postoj
svědčí o tom, že nepracují jen
pro peníze, jak se v posledních letech zdůrazňovalo,
ale že práce se stala pro většinu žen
denní potřebou u vědomí, že je
to ona, která je osvobozuje.
Jsem též předsedkyní okresního
výboru Českého svazu žen a nejednou
vedeme se ženami na toto téma pohovor. Je potěšitelné,
že většina mladších žen na otázky,
zda chtějí zůstat jen u domácích
prací bez společenského zapojení,
odpovídá záporně. Nechtějí
se vzdát práce v kolektivech a mnohdy hledají
samy řešení, jak si vypomáhat vzájemně
při zabezpečování dětí,
když jdou do práce.
Přes snahy dokázat ženám, jak společnost
se k nim chovala macešsky a ukazovat naše ženy
jako sedřené, utahané a snahy vrátit
je zpět jen k vařečce, se nepodařilo
ženy odvrátit od pracovního úsilí.
A právě rok 1968 a 1969 prokázal, že
velmi rychle pochopily, že jde často o úmysl
vytlačit je z veřejných funkcí, z
pracovišť a oslabit tak jejich podíl na rozvoji
socialistické společnosti a zpomalit její
celkový rozvoj. Pravda je, že se nám nepodařilo
obnovit procento zastoupení žen funkcionářek
v orgánech Revolučního odborového
hnutí a národních výborů, přestože
soudruh Husák nejednou zdůraznil nutnost většího
zapojení žen do funkcí.
Budeme proto usilovat o to, aby se už neopakovala situace,
kdy na nejrůznějších konferencích
bylo zvoleno minimální procento žen a kdy řada
významných funkcí nebyla ženám
svěřena. Hospodářští pracovníci
nemohli v těchto minulých letech nepřiznat,
že to byly právě ženy, které ve
chvílích, kdy narůstaly emocionální
vášně, snahy k stávkování,
nastupovaly na pracoviště i na noční
směny, a to mnohdy bez dopravního spojení.
A neslyšeli jsme, že by ženy vyvíjely nátlak
na zvyšování mezd a že by braly takové
podíly, jak jsme zde již mnohdy slyšeli.
Za družstvo Bilovice, okres Uherské Hradiště,
velmi věcně k tomu se vyjádřila soudružka
Vlasatíková u příležitosti přednesení
závazku k zvýšení výroby vepřového
masa k 8. březnu, zde na Hradě: "My v družstvech
jsme v roce 1968 ani nemanifestovali, ani nestávkovali,
ale snažili jsme se, aby nedošlo ke ztrátám
a výroba aby se zvýšila. Ze zvýšené
výroby nám vzešla i vyšší
odměna."
Vládní prohlášení je vážným
dokumentem, a my poslanci jsme jej za toto volební období
přijímali nejednou. Dnes soudruh předseda
vlády Štrougal prováděl jeho hodnocení.
Domnívám se, že by tak měli učinit
všichni, kdož měli konkrétně jeho
úkoly realizovat, aby vládní dokumenty nebyly
jen proklamací vlády, ale na všech úsecích
a ve všech orgánech odpovědně zajišťovaly
politicko-hospodářskou směrnici vytyčenou
sjezdem ÚV KSČ a usneseními ÚV.