Pátek 29. května 1970

Co však považuji za nejvážnější? Touto cestou, rozbitím uzavřenosti a výlučnosti vědeckých institucí různého stupně, dáváním naprosto konkrétních společenských úkolů, můžeme vytvořit podmínky pro to, aby každý opravdu tvůrčí vědecký pracovník i ten, který se v uplynulém období dopustil chyb, dostal možnost angažovat se pro socialismus svou konkrétní tvůrčí prací a tím ho znovu získat pro politiku strany a státu. V uzavření vědeckých institucí do sebe je nebezpečí stálého udržování nálad vnitřní emigrace, sebelitování, pasívního přístupu k plnění úkolů, které věda v naší společnosti má. Naopak široké otevření dveří všech vědeckých institucí proudu života a potřebám celé společnosti, je nejlepším způsobem prevence před tímto nebezpečím.

To vše a řada dalších argumentů svědčí o tom, aby se uvážila možnost a způsob státního řízení vědy na federální úrovni, aby se vzaly v úvahu bohaté zkušenosti z řízení vědy, které jsou nashromážděny v socialistických státech, zejména v Sovětském svazu, v Německé demokratické republice, ale i v celém světě.

Posledním problémem, ke kterému chci stručně říci několik slov, je problém vysokých škol. Vysoké školy jsou řízeny státem. Dnes prakticky výlučně na úrovni obou republik. Před vysokými školami jsou však ohromné úkoly provést v souladu se zájmy společnosti očistu vysokých škol od pravicových oportunistů, získat vysoké školy pro politiku strany, provést pronikavé změny obsahové, metodické, ve způsobu řízení, z hlediska sítě vysokých škol, jejich struktury, potřeb výchovy. I na vysokých školách bude nezbytné vrátit se bez opakování chyb minulosti k myšlence spojení vysokých škol, jejich celého výchovného, pedagogického a vědeckého procesu s praxí, s potřebami společnosti.

Při plném zachování řízení vysokých škol orgány národních republik jeví se však nezbytnou koordinující a integrující role federální vlády. Při zachování současného stavu by mohlo dojít za určitých okolností k odlišnému vývoji vysokých škol v České a Slovenské socialistické republice ke škodě celé federace.

Zejména těmto třem oblastem chce kulturní výbor Sněmovny lidu i kulturní výbor Sněmovny národů při účelné dělbě práce věnovat maximální pozornost. Mohu jistě závěrem jménem všech poslanců kulturních výborů ujistit vládu všestrannou podporou při řešení těchto závažných otázek. /Potlesk./

Podpredseda FZ V. Mihálik:

Ďakujem poslancovi Trávníčkovi. Teraz bude diskutovať poslanec Václav Červený.

Poslanec ing. V. Červený:

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, jak už někteří z mých předřečníků uvedli, my všichni a možno říci, že i celá naše veřejnost, jsme uvítali, že na pořad jednání Federálního shromáždění byla zařazena zpráva o plnění prohlášení vlády ČSSR.

Upřímný a poctivý rozbor jak politické , tak hospodářské situace je pro nás všechny velikou pomocí v naší práci. Vždyť ve výborech se sice zabýváme dílčími informacemi a problémy, avšak k obecnějším závěrům se nedostáváme. Dostáváme se k nim bud při jmenování nové vlády, nebo při novém vládním prohlášení, při projednávání návrhu státního rozpočtu nebo při projednávání státního závěrečného účtu. K diskusi o plnění vládního pracovního plánu, v jeho komplexnosti, se dostaneme málokdy, a proto jsou rozpočtové debaty využívány k rozboru problematiky, která přímo nesouvisí s projednávanými problémy státního rozpočtu nebo státního závěrečného účtu.

Předkládání některých hospodářských a politických dílčích otázek výborům Sněmovny lidu a Sněmovny národů a dnešní expozé předsedy vlády soudruha dr. Lubomíra Štrougala sbližuje těsněji vládu s Federálním shromážděním a posiluje důvěru poslanců ve vládu a její práci. S důvěrou ve vládu však souvisí zvyšování osobní odpovědnosti nás poslanců za plnění vládních záměrů, se kterými jsme při schvalování vládního prohlášení a programu souhlasili. Podstatně lépe můžeme vysvětlovat konkrétní činy a opatření vlády a posilovat autoritu vlády. Vždyť máme všichni dostatek zkušeností, že se někdy vládní usnesení a vládní rozhodnutí neplní. Hledají se někdy a někde cesty, jak plnit vládní usnesení jen formálně a nesnažit se poznat a pochopit vlastní záměr takového usnesení a jeho společenský význam. Cestou od vlády do organizací a podniků se pod záminkou specifických poměrů příslušného oboru ztrácí často původní vládní záměr a pak se nedostaví efektivnost usnesení.

Oslabení funkce plánu v řízení našeho hospodářství mělo za následek, že vedení hospodářských organizací dávalo přednost zájmům podniků před zájmy společnosti. Sladění obou zájmů přenechávalo vládě místo toho, aby si podniky samy uvědomovaly svou funkci jako socialistické hospodářské organizace. Bez tohoto uvědomění by mohla vláda vydat množství dobrých směrnic, ale směrnice by se neplnily, nedocházelo by k urychlení konsolidace našeho hospodářství a k obnovení dynamiky jeho rozvoje.

Je pravda, že každé rozhodnutí a opatření má pozitivní prvky a následky, kvůli kterým bylo vydáno, ale má i prvky negativní, které v tak komplikovaném mechanismu, jako je národní hospodářství, nemůže nikdo předvídat. Je však povinností těch, kteří plní rozhodnutí vlády, aby podporovali a prohlubovali to, co se projevuje jako pozitivní, jako společensky prospěšné, a potlačovali vše negativní.

Za krátkou dobu působení vlády můžeme konstatovat, že byla vydána řada prospěšných opatření. I když jde v některých případech o opatření přechodná, přece se projevují kladné následky, které ukazují na správnost opatření. Postupující politická konsolidace vytváří předpoklady pro urychlení ekonomické konsolidace.

Dnes ještě nemůžeme plně docenit význam usnesení lednového pléna ÚV KSČ. Tato usnesení zakládají obrat v hospodářské politice státu. Určují pevný směr jejího vývoje a dávají podklady k obnovení základních principů v řízení socialistického hospodářství. Uskutečňování záměrů usnesení pléna ÚV KSČ klade před vládu řadu problémů, které musí vláda řešit. I když jde často o operativní opatření, která jsou ve zdánlivém rozporu s některými platnými zákonnými ustanoveními, jde o opatření nutná. Zákonná opatření v hospodářských věcech nemohou nikdy vyjadřovat rozmanitost a plnost hospodářského života.

Ideologická podstata této zákonnosti, její třídní povaha a její obranná funkce vyjadřují skutečnost v dané vývojové etapě a uvolňují pozitivní síly v naší společnosti.

Poznání společenských vztahů a jejich usměrnění vyžaduje čas a zkušenosti. Jsme v době, kdy nově tvoříme předpoklady dalšího rozvoje hospodářství, a tím i předpoklady dalšího zvyšování blahobytu naší společnosti. Nevytýkáme proto vládě, že se po legislativní stránce její práce zpožďují, i když si přejeme, aby základní směry v organizaci a budoucím uspořádání hospodářských poměrů byly nám vládou předloženy co nejdříve.

Všechny složky Národní fronty a mezi nimi i Československá strana lidová, jménem jejichž členů - poslanců Federálního shromáždění - mluvím, se zabývají hospodářskými otázkami a plně souhlasí s nastoupenou cestou jeho rozvoje. My, poslanci, se ve svých volebních obvodech setkáváme se svými voliči a víme dobře, co je trápí, co by chtěli poctivou prací zlepšit, a víme také dobře, že chtějí mít pocit ekonomické jistoty. Tento pocit jistoty jim musíme dát, musíme jim pomáhat řešit jejich drobné problémy.

Nesmíme však nikdy zapomínat, že se pracuje proti nám jinými metodami, než tomu bylo dříve. Záměrně se rozšiřují pověsti, jejichž účelem je vzbudit nedůvěru v činy KSČ i vlády, vzbudit nedůvěru v měnu, kritizovat opatření, zvláště na hospodářském poli, jako neúčinná a protilidová. To se jim dařilo v minulých letech, ale nesmí se jim to dařit nyní. Nenecháme si nikým, ať je doma nebo v cizině, překážet v cestě, na kterou jsme se dali.

Soudružky a soudruzi, nebudu se zabývat konkrétními problémy, které zde soudruh předseda vlády ČSSR objasnil a jejichž důležitost a význam jsou nám známy. Se základními otázkami se zabývali moji předřečníci. Chtěl bych jen závěrem, jménem poslanců - členů Čs. strany lidové - a snad mohu říci, a předpokládám, že všichni se mnou budete souhlasit - jménem nás všech zdůraznit, že důvěřujeme své vládě, že ji budeme podporovat, upevňovat její autoritu a spolu s ní pracovat k tomu, aby se konsolidace na všech úsecích našeho společenského a politického života urychlila, abychom se co nejdříve dostali k úspěšné poctivé práci k dobru nás všech. /Potlesk./

Podpredseda SN V. Mihálik:

Ďakujem poslancovi Červenému. Slovo má poslanec Ján Haško.

Poslanec J. Haško:

Vážené Federálne zhromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Dovoľte mi naozaj iba niekoľko poznámok.

Opatreniami federálnej vlády, ako aj vlád národných sa v druhom polroku 1969 podarilo zastaviť negatívny trend vývoja v našom národnom hospodárstve. Návrat k riadeniu ekonomiky pevným a vyváženým národohospodárskym plánom na začiatku tohto roku prináša ďalšie dobré výsledky. Zvýšil sa objem výroby, a čo je zvlášť dôležité, zvýšil sa predovšetkým v dôsledku rastu produktivity práce, a nie v dôsledku výstavby nových kapacít či zvyšovania počtu pracovníkov.

Vývoj v oblasti príjmov obyvateľstva, ako aj v oblasti cien sa zbavuje živelnosti. Jasne sa ukázalo, že samotné zvyšovanie miezd ako hmotný stimul na zvyšovanie produktivity práce, na vykonanie viac a lepšej práce nepostačuje. Musí byť bezpodmienečne spájané so stimulmi morálnymi a podporované pokojnou spoločenskou atmosférou, prísnou zákonnosťou a poriadkom na každom úseku nášho života.

Rozvoj pracovnej iniciatívy na počesť 25. výročia oslobodenia našej vlasti Sovietskou armádou je toho jasným dôkazom. Morálne stimuly začali pôsobiť a pôsobia dokonca účinnejšie než živelné, pracovnými výsledkami nezdôvodnené zvyšovanie miezd. Akcia "Každý po socialisticky", ktorá sa v poslednom čase na našich podnikoch i družstvách úspešne rozvíja, je prejavom nového, uvedomelého, socialistického prístupu k práci.

Pravda, na našich pracoviskách je ešte aj mnoho nešvárov. Úroveň riadenia je vo všeobecnosti nízka. Pracovný čas sa nevyužíva, organizácia práce nezabezpečuje plynulý chod výroby, materiálom sa plytvá, trh zostáva naďalej nevyvážený, chýba bohatosť sortimentu kvalitného tovaru. To vedie k nečestnosti predaja, k predražovaniu, okrádaniu zákazníka. Dostal sa mi napr. do ruky výkaz, že len u nás v Košickom okrese bolo v poslednom čase na pokutách za predražovanie v pridruženej výrobe národným výborom odvedené okolo milióna korún - a to naše kontroly ešte nijako zvlášť dobre nefungujú. Najhoršia je v tomto smere situácia v službách. Nielen, že ich je nedostatok, ale sú aj nepohotové, pritom často nekvalitné a zamorené úplatkárstvom. Zabezpečenie služieb vo voľných sobotách sa len veľmi pomaly zlepšuje, čo vyvoláva oprávnenú nespokojnosť medzi spotrebiteľmi.

Som toho názoru, že morálne stimuly práce, výchova našich ľudí k občianskej statočnosti, k socialistickej hrdosti a k socialistickému vlastenectvu mali by byť najúčinnejším spôsobom a prostriedkom na odstránenie týchto nedostatkov a nešvárov. Zlepšiť vzťah človeka k človeku, vzťah človeka k práci - mali by sme si dať za jednu z hlavných úloh pre našu činnosť medzi voličmi, na pracoviskách, v závodoch, úradoch, na družstvách. Náš ľud bol vždy a všade známy svojou pracovitosťou a skromnosťou a ja verím, že pri správnom vedení dokážeme sa statočne aj v týchto časoch vyporiadať s nedostatkami a problémami, ktoré nás dnes ešte ťažia. A tu je veľké pole pôsobnosti najmä pre nás poslancov.

Poslanci Federálneho zhromaždenia za Stranu slovenskej obrody plne dôverujú vláde a v jej úsilí ju budú dôsledne podporovať. /Potlesk./

Podpredseda FZ V. Mihálik:

Ďakujem poslancovi Haškovi. Teraz v diskusii vystúpi poslankyňa Ludmila Šmehlíková, pripraví sa poslanec Jozef Lukačovič.

Poslankyně Ludmila Šmehlíková:

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se ke kontrole plnění vládního prohlášení připojila několika poznámkami. Stupeň rozvoje naší společnosti vytvořil politické, materiální i morální podmínky pro plné uplatnění žen v naší společnosti. V tomto významném roce, 60. výročí Mezinárodního dne žen, bylo úsilí československých žen představiteli našeho politického i hospodářského života oceněno. Sám soudruh president zde na Hradě 8. března při příležitosti setkání předních pracovnic s představiteli strany a vlády zdůraznil, že úsilí československých žen v poválečném období do dnešního dne je hodno plného uznání a obdivu.

Stalo se skutečností, že si nedovedeme už představit kterýkoliv úsek našeho politického či hospodářského života bez účasti žen. Podíl zaměstnanosti československých žen v národním hospodářství zaujímá jedno z předních míst ve světě a dosahuje 47,2 % v českých zemích a 43 % na Slovensku. V roce 1968 a 1969 ženy prokázaly, že socialismus je jejich touhou a že svou prací napomáhají k jeho úspěchům a vítězství. Prokázaly, že jsou ochotny k tomu kdykoliv přinášet svůj podíl v každodenní práci. Jejich postoj svědčí o tom, že nepracují jen pro peníze, jak se v posledních letech zdůrazňovalo, ale že práce se stala pro většinu žen denní potřebou u vědomí, že je to ona, která je osvobozuje.

Jsem též předsedkyní okresního výboru Českého svazu žen a nejednou vedeme se ženami na toto téma pohovor. Je potěšitelné, že většina mladších žen na otázky, zda chtějí zůstat jen u domácích prací bez společenského zapojení, odpovídá záporně. Nechtějí se vzdát práce v kolektivech a mnohdy hledají samy řešení, jak si vypomáhat vzájemně při zabezpečování dětí, když jdou do práce.

Přes snahy dokázat ženám, jak společnost se k nim chovala macešsky a ukazovat naše ženy jako sedřené, utahané a snahy vrátit je zpět jen k vařečce, se nepodařilo ženy odvrátit od pracovního úsilí.

A právě rok 1968 a 1969 prokázal, že velmi rychle pochopily, že jde často o úmysl vytlačit je z veřejných funkcí, z pracovišť a oslabit tak jejich podíl na rozvoji socialistické společnosti a zpomalit její celkový rozvoj. Pravda je, že se nám nepodařilo obnovit procento zastoupení žen funkcionářek v orgánech Revolučního odborového hnutí a národních výborů, přestože soudruh Husák nejednou zdůraznil nutnost většího zapojení žen do funkcí.

Budeme proto usilovat o to, aby se už neopakovala situace, kdy na nejrůznějších konferencích bylo zvoleno minimální procento žen a kdy řada významných funkcí nebyla ženám svěřena. Hospodářští pracovníci nemohli v těchto minulých letech nepřiznat, že to byly právě ženy, které ve chvílích, kdy narůstaly emocionální vášně, snahy k stávkování, nastupovaly na pracoviště i na noční směny, a to mnohdy bez dopravního spojení. A neslyšeli jsme, že by ženy vyvíjely nátlak na zvyšování mezd a že by braly takové podíly, jak jsme zde již mnohdy slyšeli.

Za družstvo Bilovice, okres Uherské Hradiště, velmi věcně k tomu se vyjádřila soudružka Vlasatíková u příležitosti přednesení závazku k zvýšení výroby vepřového masa k 8. březnu, zde na Hradě: "My v družstvech jsme v roce 1968 ani nemanifestovali, ani nestávkovali, ale snažili jsme se, aby nedošlo ke ztrátám a výroba aby se zvýšila. Ze zvýšené výroby nám vzešla i vyšší odměna."

Vládní prohlášení je vážným dokumentem, a my poslanci jsme jej za toto volební období přijímali nejednou. Dnes soudruh předseda vlády Štrougal prováděl jeho hodnocení. Domnívám se, že by tak měli učinit všichni, kdož měli konkrétně jeho úkoly realizovat, aby vládní dokumenty nebyly jen proklamací vlády, ale na všech úsecích a ve všech orgánech odpovědně zajišťovaly politicko-hospodářskou směrnici vytyčenou sjezdem ÚV KSČ a usneseními ÚV.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP