Připomínám oba poslední sjezdy strany proto, že přijaly mimo jiné i zásadní závěry k řešení rozvoje zemědělství a výživy. To je v souvislosti s plánem letošního roku i v souvislosti s přípravou 5. pětiletky velmi důležité. Setkáváme se totiž u některých odvětví s tím, že úkoly těchto sjezdových usnesení nerespektují. Chtěl bych proto zvlášť podtrhnout, že v procesu postupné politické a hospodářské konsolidace je nutno znovu vrátit autoritu všem základním stranickým dokumentům, zvlášť takovým, jakými jsou sjezdová usnesení k zemědělství. Dosud nejsou naplněna a žádná jiná neexistují. Znamená to také zvýšit autoritu státního plánu. Pro plánovaný rozvoj nutno včas vytvářet podmínky. Dnes, koncem května - proto nelze hovořit pouze o plánu roku 1970, ale současně už i o předpokládaných úkolech roku 1971. Pro tento rok se již nyní musí vytvářet takové předpoklady, aby se opravdu stal rozhodujícím rokem nástupu k trvalé konsolidaci a úspěšného rozvoje. Proto jsme se v našem výhoru zabývali koncem minulého roku velmi odpovědně přípravou a zabezpečením plánu na letošní rok. Přijali jsme k tomu velmi zásadní stanovisko, které jsme zaslali předsednictvu vlády a dalším orgánům. Byli jsme informováni, že naše připomínky přispěly k tomu, že v pracovní skupině ministrů bylo k těmto problémům přihlédnuto a že byla přijata některá opatření ke zlepšení situace. Přesto však zůstává několik závažných problémů, které nepříznivě ovlivňují úkoly jak v letošním roce, tak i v nejbližších letech. Za hlavní problémy považujeme:

na prvním místě reprodukci pracovních sil a celý komplex opatření, která s tím souvisejí.

Na dalším místě je to investiční výstavba a materiálně technické zabezpečení úkolů v zemědělství a v potravinářském průmyslu jako konkrétní vyjádření plánovitého podílu průmyslu, stavebnictví a služeb na rozvoji zemědělství a výživy.

Dále je třeba vytvářet podmínky pro rozvoj progresívní zemědělské a potravinářské vědy a výzkumu a pro urychlené zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do praxe.

Řešení těchto problémů musí mít naprostou prioritu.

Pozitivním hodnocením však nelze zakrýt některé dílčí problémy v reprodukci pracovní síly, problémy, které v minulém období byly nedořešeny, i problémy, které nově vznikly.

Za posledních devět let poklesl stav pracovních sil v zemědělství o 20 %, tj. o 287 000 osob. Projevuje se neúměrně vysoký počet přestárlých lidí tak, že jejich podíl je asi čtyřnásobně vyšší než v průmyslu a ve stavebnictví. Do důchodu může v roce1975 odejít pro svůj věk téměř půl miliónu osob; doufejme, že všichni neodejdou.

Nedostatek pracovních sil a brždění rozvoje techniky a technologie již způsobilo, že to má dopad na strukturu rostlinné výroby, kde docházelo a dochází k nepříznivým změnám zejména ve snižování technických plodin, náročných na lidskou práci, již pod úroveň společensky žádoucí. Např. u cukrovky v roce 1969 došlo ke snížení proti průměru let 1964 - 1968 o 36 000 ha a brambor za stejné období o 122 000 ha.

Za druhé to má dopad do živočišné výroby - zhoršila se reprodukční základna živočišné výroby v důsledku poklesu především stavu krav. Za rok 1968/9 se snížil stav krav o 35 000 kusů a v letošním roce snižování stavů krav, zejména v ČSR, pokračuje.

Za třetí to má dopad na technický rozvoj našeho zemědělství.

Tyto úbytky pracovních sil v zemědělství se nepodařilo přibrzdit. Nadále negativně působí horší ekonomické, sociální i kulturní podmínky, které ovlivňovaly trvalé neúspěchy při získávání mládeže pro povolání v zemědělství. Plány náboru mládeže v rozsahu cca 40 000 osob ročně se zhruba plní kolem 14 000 osob. Plnění náboru mládeže do učebních oborů a na pracovní místa v zemědělství se v posledních 2 letech ještě značně zhoršilo.

Napětí mezi celkovými zdroji a potřebou pracovních sil se dále stupňuje podle oblastí. Nedostatek pracovních sil v průmyslových oblastech se stále řeší na úkor zemědělství. Výhled na pátou pětiletku ukazuje další úbytek cca 200 000 osob, které musí být nahrazeny růstem produktivity práce.

Z faktů, která jsem uvedl, vyplývá, že docílit obratu ke zlepšení vybavení zemědělství pracovními silami v potřebné věkové i kvalifikační struktuře by měla vláda vytyčit tento úkol jako úkol páté pětiletky. Opatření, která tento úkol mají zabezpečit, musí být výraznější a účinnější než dosavadní opatření realizovaná v letech 1964 - 1969, jak v otázkách hmotné zainteresovanosti, tak v řešení pracovních a životních podmínek, tak i v řešení technického rozvoje, zvýšení stupně mechanizace, služeb a urychlené výstavby velkokapacitních staveb.

O otázce materiálně technického zabezpečení pro nedostatek času jen krátce.

Odcházející pracovníky ze zemědělství je možno nahradit především vyšším stupněm mechanizace. Tato potřeba strojů není plně kryta jak pro letošní rok, tak i v návrhu připravované pětiletky.

Neodkladně je proto třeba prověřit navrhovanou soustavu strojů a realizovat pořadí priority podle kritérií maximálního růstu produktivity práce.

Vážnější situace je v náhradních dílech - už o tom bylo mnoho debat a diskusí i na půdě tohoto shromáždění. Jenomže zlepšení na tomto úseku jsme se dosud nedočkali. I v poslední odpovědi na interpelaci poslanců FS ze západního Slovenska ve věci náhradních dílů pro zemědělství se dovídáme, že náhradní díly k traktorům jsou kryty v korunách na 60 %.Obdobná situace je i v jiných krajích.

Loňská i letošní situace v náhradních dílech je velmi zlá. Víme, že je to konkrétní dopad snížení funkce plánu z let 1968 a 1969.

Ale prostoji strojů a zbytečnými nákladnými cestami při shánění náhradních dílů vznikají národnímu hospodářství velké škody. Jsou to škody politické, morální, čítaje v to způsoby a metody, jakými se náhradní díly opatřují.

V našem strojírenství je dost zkušených techniků, organizátorů výroby i obchodníků, kteří jsou schopni tento úkol zvládnout.

Podle čísel pro 5. pětiletku, kterou jsme před dvěma týdny v našem výboru projednali, neuvažuje se o zlepšení. Tato situace vyžaduje konkrétní řešení - nechť je zaveden pořádek ve výrobě náhradních dílů pro traktory, zemědělské stroje, zařízení - množství, sortimentu, kvality, včasnosti a distribuce.

Ještě několik slov k investiční výstavbě pro zemědělství a potravinářský průmysl.

Náš výbor pro zemědělství a výživu považuje tuto problematiku za velmi důležitou v dalším rozvoji výrobních sil obou těchto odvětví. Jde o úkol, který má význam pro celé národní hospodářství.

Jde nám však o to, aby tento závažný úkol byl zabezpečován komplexně, to znamená nepřidělovat jen finanční prostředky, ale zabezpečovat i dodavatelské stavební kapacity výroby a včasné montáže technologických zařízení. Platí to pro zemědělství i pro potravinářský průmysl.

Zatím je však situace taková, že si například v zemědělství zemědělské podniky - organizace - zabezpečují 70 % potřebných kapacit vlastními silami s malou technikou a s velkými potížemi se stavebním materiálem.

Vždyť například požadavky na stavební materiál pro letošní rok jsou v ČSR podniky ministerstva stavebnictví kryty u zdících materiálů na 11 %, u cementu na 62 %, u prefabrikátů na 25 % a obdobná situace je i v SSR.

Když se zemědělské podniky snaží tento problém řešit, vznikají často situace, kdy je zemědělství různými stavebními a jinými organizacemi považováno za něco, s čím není třeba ztrácet čas - "jestliže něco chtějí, ať si to udělají sami".

Považujeme proto za nezbytné, aby nejkritičtější situace v investiční výstavbě, která se týká bytové a účelové zemědělské výstavby pro živočišnou výrobu, byla řešena za prvé všemožnou preferencí bytové výstavby v zemědělství a potravinářském průmyslu, za druhé urychlenou účelovou modernizací dosavadních objektů živočišné výroby a za třetí stanovením konkrétních úkolů v komplexní výstavbě, komplexní mechanizací živočišné výroby v moderních velkokapacitních objektech.

Proč by například nemohla mládež nebo i samotní zemědělci vybudovat během jednoho až dvou let na každém okrese jednu moderní velkodrůbežárnu, kterou se ušetří nejméně 1000 nebo více pracovních sil, a do tří až čtyř let moderní velkovýkrmnu prasat nebo jiné podobné velkokapacitní stavby.

Soudružky a soudruzi, v našem výboru pro zemědělství a výživu jsme si vědomi, že problémy rozvoje zemědělství a výživy nelze řešit izolovaně od ostatních problémů národního hospodářství. Ani problémy ostatních odvětví, navazujících na zemědělství, však nelze řešit odtrženě.

Současná situace je mimoto taková, že považujeme nejen za nezbytné, ale za možné, aby pro některé nejvážnější problémy byla vypracována a schválena mimořádná politická a organizační opatření, která v rámci dnes už plánovaných prostředků mohou zabezpečit realizaci některých opatření. /Potlesk./

Podpredseda FZ V. Mihálik:

Ďakujem poslancovi Ing.Burianovi.

Chcem vám oznámiť, že do diskusie je prihlásených 5 poslancov. To znamená, že by sme diskusiu mohli skončiť približne za hodinu. So záverečnými časťami nášho rokovania by sme boli hotoví okolo tretej hodiny, najpozdejšie okolo ¹/₂ 4. Oznamujem vám preto, aby ste sa podľa toho orientovali a nepodliehali prípadnej nervozite.

Slovo má teraz poslanec dr.Tomáš Trávníček, pripraví sa poslanec Václav Červený.

Poslanec dr. T. Trávníček:

Soudružky a soudruzi, původně jsem chtěl podrobněji zdůvodnit, proč se poslanci kulturního výboru Sněmovny lidu chtějí plně angažovat v podpoře politiky strany a naší vlády. Mnoho bylo již řečeno, proto se omezím jen na některé náměty, které vyšly z dosavadního jednání kulturních výborů Sněmovny lidu i Sněmovny národů, náměty pro práci vlády.

Kulturní výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů se v uplynulých měsících podrobně zabývaly prací hromadných sdělovacích prostředků, konkrétně Československé tiskové kanceláře, Čs. rozhlasu a Čs. televize. Bylo konstatováno, že tyto hromadné sdělovací prostředky za velmi obtížných politických, kádrových a technických podmínek začínají plnit svoji funkci významných nástrojů mocensko-politických i jako nástroj při realizaci kulturní politiky strany a státu. Úmyslně podtrhuji slovo začínají. Nejvýrazněji tento proces pokročil v Čs. rozhlase, objektivně nejobtížnější je v Čs. televizi. Obsahovou stránkou Čs. rozhlasu a Čs. televize se bude kulturní výbor Sněmovny lidu podrobně zabývat ještě znovu do hloubky, a to především se zaměřením na to, jak Čs. rozhlas a Čs. televize působí především při formování vědomí naší mládeže.

Považujeme však za nezbytné upozornit vládu na to, že práci všech hromadných sdělovacích prostředků brzdí nejasnost způsobu jejich řízení, integrace a koordinace jejich činnosti a jednotného jejich působení při realizaci kulturní politiky strany a státu. Tento stav vyžaduje rychlé řešení.

Vážné znepokojení vzbuzuje stav jejich vybavení a tempa jejich rozvoje. Poslanci byli podrobně informováni odborníky, byli seznámeni s faktem, že za několik málo let má být pokryto celé území našeho státu signálem Svobodné Evropy, od čehož si slibují samozřejmě stratégové antikomunismu nové úspěchy v erozi socialistického tábora.

Bohužel je nezbytné konstatovat, že existuje značné zaostávání vývoje těchto hromadných sdělovacích prostředků i za některými zeměmi socialistického tábora a že by vláda měla vyvinout veškeré možné úsilí v rámci možností, které má k dispozici, aby toto zaostávání bylo překonáno.

Za vážný politický problém současné doby je možné považovat fakt, že televizní signál druhého programu pokrývá síť asi 1 mil. koncesionářů, zatímco technické vybavení pro příjem II. programu je prakticky zajištěno jen pro několik málo tisíc koncesionářů. Že to vyvolává znepokojení a nevůli našich občanů je samozřejmé. Přitom urychlené vybudování technických podmínek pro příjem signálu II. televizního programu by dávalo straně, vládě do rukou další mohutný významný prostředek působení na řadě úseků lidské činnosti, zejména v oblasti výchovy, zvyšování kvalifikace apod.

Druhou vážnou oblastí, kterou se chtějí v nejbližší době oba kulturní výbory v určité dělbě práce zabývat, jsou otázky vědy a vysokých škol. Jsme si od počátku vědomi toho, že kultura, věda, školství, zejména vysoké, jsou, řekl bych, vrcholnými atributy existence národa. Radujeme se např. všichni z neobyčejného rozvoje vědy a vysokého školství na Slovensku. Považujeme však za nezbytné, aby federální vláda uvážila způsob integrujícího vlivu na tyto dvě oblasti. Zejména jde o uvážení způsobu státního řízení vědy v naší federaci a způsobu uplatňování jednotné školské politiky strany a státu, zejména právě na úseku vysokých škol.

Podtrhuji a navazuji na to, co říkal s. Štrougal k této oblasti. Jsme si vědomi toho, že není možné od vlády požadovat okamžitě prostředky na tuto oblast, ale domníváme se, že právě v oblasti racionalizace řízení soustředěním prostředků, které jsou k dispozici, je možné i na těchto úsecích dosáhnout efektivnějších, lepších výsledků práce.

Zvlášť aktuální je otázka státního řízení vědy v Československu. Věda v Československu se rozvíjí na pracovištích Akademie, vysokých škol, resortních výzkumných ústavů i na podnicích a velkých závodech. Uplynulých 25 let přineslo v oblasti vědy mnoho pozitivních výsledků v zájmu společnosti. Československo má v mnoha odvětvích vědecké práce vybudovánu relativně velmi fundovanou vědeckou základnu. Objevily se však některé negativní tendence. Je to individualismus, tendence vytvářet pracoviště každý pro sebe, plán vědeckých prací byl a dosud je spíše součtem přání a představ jednotlivců nebo jednotlivých institucí, nemalé prostředky věnované na vědu se tříští, jsou využívány neefektivně. Z důvodů, které jsou ve vědeckých pracovnících samotných, v praxi dochází k pomalé realizaci výsledků vědy.

Nejzávažnější je skutečnost, že z důvodů, které nejsou ještě komplexně a objektivně prozkoumány, vědecká fronta, s výjimkou jednotlivých vědeckých pracovníků, v uplynulém období zklamala politicky. Státní řízení vědy, ovšem řízení pružné, vysoce kvalifikované, s maximálním podílem vědců samotných, může právě v této situaci přinést mnoho pozitivního. Může zajistit soustředění lidí, prostředků, k řešení plánovaných úkolů mimořádného společenského významu, k realizaci vědecké politiky strany a státu, a to bez ohledu na instituce, ze kterých jednotliví pracovníci pocházejí, za podmínky propojení všech forem výzkumu, počínaje badatelským výzkumem přes výzkum aplikovaný až do realizační oblasti výsledků vědeckovýzkumné práce, tak jak o to jsou dělány velmi vážné pokusy v Německé demokratické republice nebo v poslední době zejména v sibiřském oddělení Akademie věd Sovětského svazu.

Toto státní řízení, pružné řízení, může odstranit nezdravé monopolistické postavení některých institucí pracujících v oblasti vědy. Může překonat a rozrušit zdi, které oddělují jednotlivé instituce, znemožnit jiné, než pracovní sdružování pracovníků vědy. Může vést k zjednodušení řízení celé vědecké fronty, které se dnes uskutečňuje z různých míst a bez patřičné koordinace.

Bez centrálního státního řízení není možné v plném rozsahu zajistit jak spolupráci a integraci vědecké práce v rámci federace, v rámci socialistického tábora, tak ale také účelnou a efektivní domácí i mezinárodní dělbu práce.