Je dosť konkrétnych faktov o tom, že snaha výborov pomôcť vláde riešiť zložité národohospodárske a iné spoločenské problémy nebola vždy správne chápaná. Napr. návrhy výborov i bývalého NZ na urýchlené riešenie materiálno-technickej základne stavebníctva pri výstavbe bytov ešte z roku 1965, upozornenie výborov na nežiadúci vývoj v energetike, návrhy výborov na riešenie cenovej i finančnej politiky apod. Veľa z týchto i iných dobre a úprimne myslených návrhov majú platnosť i dnes.

Snaha vlády zaviesť poriadok a disciplínu bola kolektívom týchto poslancov, ktorí tu dnes sedíme, vždy podporovaná. Prajeme si, aby nesprávne a škodlivé metódy práce, či už sa vyskytli na ktorejkoľvek strane, patrili minulosti. Úprimnosť a otvorenosť i dobre mienený kritický prístup k riešeniu problému nech sú sprevádzajúcimi znakmi súčinnosti parlamentu a vlády.

Prostredníctvom Klubu komunistických poslancov orientujeme pozornosť tohto kolektívu v zmysle uznesenia Predsedníctva ÚV KSČ z februára t.r., viac na masovo-politickú prácu poslancov v teréne. Naše krajské kluby konkrétne rozpracovali úlohy poslancov ako politických činiteľov vo volebných obvodoch. Máme informácie, že i poslanci iných politických strán preberajú túto formu a vítajú ju i poslanci bez politickej príslušnosti.

Svedčí to o tom, že tento kolektív sa chce úprimne angažovať pri rozvoji iniciatívy pracujúcich v zmysle listu ÚV KSČ z minulého roku. V pracovných plánoch jednotlivých výborov sa ďalej ráta s účasťou na príprave piateho päťročného plánu. Radi by sme verili, že vláda i jej orgány v plnom rozsahu využijú dobré námety a návrhy týchto orgánov.

Ide nám všetkým o to, aby sa situácia v hospodárstve čo najrýchlejšie skonsolidovala, aby sa cieľavedome a intenzívne riešili nahromadené problémy. V tejto snahe má mať, a podľa môjho názoru má i bude mať, vláda plnú podporu a dôveru. - Ďakujem za pozornosť. /Potlesk./

Předsedající místopředsedkyně FS MUDr. S. Pennigerová:

Děkuji poslanci Gabriškovi. Hovoří poslanec Mařík.

Poslanec dr. Vl. Mařík:

Soudružky a soudruzi poslanci.

Je třeba uvítat, že vláda republiky předkládá Federálnímu shromáždění zprávu o své činnosti za uplynulé období. Vláda zde podává účet, na kterém jsou aktiva i pasiva, ale ve svém souhrnu představují rozhodující pozitivum. Tím je vítězství linie nového marx-leninského vedení strany, tím je i výrazná podpora naprosté většiny pracujících programu politické a ekonomické konsolidace.

S odstupem roku od dubnového přelomu je zřejmé, že nevyšly plány ani horoskopy pravicových a reakčních sil. Naopak tyto síly samy zůstaly izolovány. Lid nejde s nimi, ale jde s touto vládou.

Při posuzování práce vlády je třeba si uvědomit, za jakých podmínek přistupovala strana a naše společnost k řešení složitých problémů, umocněných rozkladem orgánů státní moci, rozrušením ekonomiky a působením pravicového oportunismu. Musíme vidět, že i postavení státních orgánů bylo oslabováno mimo jiné také proto, že se ke škodě věci změnily i vztahy mnoha odborových orgánů ke státu. Tuto politickou skutečnost nelze ani šeptem, ani po špičkách obejít. Avanturisté v řadě odborových orgánů a základních organizací převáděli odborovou činnost do sféry reformismu, otevírali bránu antisocialistickým živlům, až se nakonec dostali do souhry s kontrarevolučními silami. A tak se nositelé pravicového oportunismu v odborech pod záminkou hesla tzv. "samostatné sociální moci" dostali do trvalé opozice socialistického státu.

Pozitivní výsledky zejména v posledním půl roce, jsou dosahovány v určité míře též proto, že i v odborech dochází k obratu, postupně se prosazuje leninské pojetí odborů.

Domnívám se, že vztahy státního a hospodářského aparátu a odborů musí být všude, ve všech článcích řízení, v závodech i místech, postaveny na soudružské spolupráci, aniž by odbory ztrácely své funkce a opouštěly svébytné postavení.

Jménem ROH bych chtěl říci, že si vážíme ocenění, které vláda z tohoto místa adresovala pracujícím, zejména horníkům za jejich pracovní iniciativu. Horníci nejlépe dokázali, že pracovní kolektivy a jejich odborové organizace mají též spoluodpovědnost za rozvoj hospodářství, tzn. nejdříve se podílet na tvorbě hodnot a pak na rozdělování - a ne opačně. Horníci, a dnes již tisíce kolektivů, činem rehabilitují socialistické soutěžení, které předtím revizionisté odvrhli na periferii zapomenutí.

Iniciativní práce horníků, železničářů, hutníků, textilních dělnic a ostatních pracujících v českých zemích i na Slovensku potvrzuje, že socialismus lze budovat jen socialistickými metodami. Politické vítězství je provázeno porážkou živelnosti v ekonomice a dovršováno obnovou socialistické pracovní iniciativy. To je další pozitivní rys současného vývoje.

Měli bychom se v skutečně dělnické politice však vrátit k účinné podpoře předních dělnických kolektivů, k jejich správnému hmotnému i morálnímu ocenění a vyzvedávání. Vláda i Revoluční odborové hnutí by měly obnovit různé formy ocenění včetně Rudých praporů. Náš tisk a televize by měly popularizovat nejen "zlaté slavíky", ale ještě více i dělníky se zlatýma rukama. /Potlesk./

Jsem přesvědčen, že v Revolučním odborovém hnutí bude dále oceněno stanovisko vlády, že tato nebude řešit rozrušení ekonomického stavu za poslední dva roky na účet pracujících, a že se soustředí na udržení a plnější zabezpečení životní úrovně.

Mzdová inflace v minulých dvou letech, podporovaná a mnohdy podněcovaná oportunisty ve jménu jejich osobní popularity a žehnaná známými tribuny lidu, se brzy vrátila jako bumerang zpět na bedra pracujících živelným růstem cen. Naši pracující proto s pochopením přijímají vládní opatření, která zastavila spirálu maloobchodních cen a uvádějí vývoj mezd do patřičného souladu s růstem produktivity práce.

Pro nás nemohou být kritériem tzv. populární či nepopulární opatření, ale kritériem je to, zda jde o opatření potřebná v zájmu lidu, v zájmu socialismu. Každý krátkozraký a izolovaný zájem musí vždy, dříve či později, narazit na zeď společenského zájmu, který zůstává prvořadý.

Z tohoto hlediska se ztotožňuji, jako odborový funkcionář, s kritickým pohledem předsedy vlády na řadu jevů v našem hospodářství. Odborové svazy i ředitelé by měli ve všech závodech vnést jasno do pracovní doby. Dnes sice máme pracovní dobu na světové úrovni, ale produktivitu práce vcelku dosti zřetelně pod světovou úrovní. S tím se dlouho vydržet nedá.

Na adresu hospodářského vedení i hospodářských organizací je třeba ještě otevřeněji říci, že nebude-li dosazeno zlepšení ve využívání fondu pracovní doby, pak je dle mého názoru tato zkrácená týdenní pracovní doba ohrožena. Není ovšem možné, aby se organizovaly pracovní směny na soboty a přitom pro nedostatky v organizaci práce se udělovalo v týdnu náhradní pracovní volno.

S tím souvisí vývoj absence, zejména absence pro nemoc. Odbory, které spravují nemocenské pojištění, mají určitou odpovědnost, ale nikoli samy. Obracíme pozornost vlády k tomu, že v roce 1968 činila absence pro nemoc a úraz 4,6 %, v roce 1969 téměř 5 % a v prvním čtvrtletí tohoto roku již téměř 7 %, přičemž stoupá průměrná doba připadající na jedno onemocnění. Překračování rozpočtu na nemocenské představuje za toto čtvrtletí více než čtvrt miliardy Kčs. Upozorňujeme, že zavádění dozoru nad dodržováním léčebného režimu práce neschopnými je dosud na mrtvém bodě. Zdravotnické, hospodářské a odborové orgány musí zaměřit své úsilí proti absentérům a všem těm, kteří zneužívají výhod nemocenského pojištění. Dosažené úspory by bylo možno pak použít na pomoc rodinám s dětmi a na další zlepšení důchodového zabezpečení.

Odbory budou také podporovat regulaci pohybu pracovních sil, a rozmísťování mládeže. Ovšem, je třeba skoncovat licitováním v podmínkách přijímání pracovních sil, které zpravidla usměrňují odliv pracovníků do méně důležitých závodů na úkor rozhodujících podniků a odvětví a podporují nezdravou fluktuaci. Pak jsme svědky toho, že například horníci pracují všechny soboty a někdy i neděle. Ale jakou bude mít tato praxe perspektivu na zlepšení, jestliže se dlouhou dobu neplní nábor chlapců do učebního oboru horník a jestliže v loňském roce nastoupilo do učilišť oproti plánu pouze 32 % chlapců?

Plně se v odborech stavíme za komplexní socialistickou racionalizaci, za upevňování socialistických pracovních vztahů, jakož i za přísné dodržování pracovně právních norem. Jestliže se odborové organizace chtějí podílet na určování míry práce a odměny, pak musí nést i díl spoluodpovědnosti. V této souvislosti vznikla však v našich závodech kuriózní situace. V návalu tzv. obrodné demokratizace a jednostranného pojetí zájmovosti se zrušilo v roce 1968 v závodech rozhodčí řízení v pracovních sporech. A tak hlasatelé "socialismu s lidskou tváří" nechali naše dělníky v závodech bez přímé ochrany v pracovních sporech, což bylo porušením základních dělnických práv, která si naše dělnická třída vymohla po roce 1945. Náprava se děje nyní, po novelizaci zákoníku práce, zřizováním komisí pro pracovní spory, i když postup v jejich zavádění je stále liknavý, příslušná ministerstva by měla též urychlit provedení ostatních částí novely zákoníku práce, protože půl roku je dosti dlouhá doba k tomu, aby již vyšlo vládní nařízení.

Chtěl bych obrátit pozornost vlády také k tomu, že ani nově vybudovaný státní aparát odborného dozoru nad bezpečností při práci ničeho nedosáhne, nebude-li své úsilí spojovat v každodenní součinnosti se závodními odborovými orgány, má-li dojít k obratu v nepříznivém stavu pracovní úrazovosti.

Soudružky a soudruzi.

Západní buržoazní propaganda a její agentura emigrantů přinášejí prognózy, jak prý jsou ohrožena práva a postavení odborů u nás poté, co se zbavujeme hlavních nositelů revizionizmu v odborových orgánech a organizacích. V žádné zemi neměly a nemají odbory to postavení a pravomoci jako v zemi socialistické. A jestliže je něco ohroženo, pak jsou to poslední naděje našich nepřátel, že by se znovu mohlo těchto odborářských práv zneužívat proti Komunistické straně a vládě lidu. Naše odbory budou revoluční, protože se činem přihlašují k revolučnímu programu Komunistické strany.

Pro Revoluční odborové hnutí platí leninská zásada, že odbory jsou povolány k tomu, obhajovat zájmy pracujících, ale též k tomu, aby jako dělnická organizace hájily svůj dělnický stát.

Vycházím ze stanovisek naprosté většiny odborových orgánů a základních organizací, když konstatuji, že vláda republiky v čele se soudruhem Štrougalem projevuje principiální marxisticko-leninský postup, rozhodnost a houževnatost a že za dosažené výsledky v konsolidaci hospodářství a státu si zaslouží, aby se jí dostalo plné podpory a důvěry našeho Federálního shromáždění. /Potlesk./

Místopředsedkyně FS MUDr. S. Pennigerová:

Děkuji poslanci dr.Maříkovi.

Nyní hovoří poslanec Jaromír Horák a připraví se poslanec Lubomír Dohnal.

Poslanec Jaromír Horák:

Soudružky poslankyně , soudruzi poslanci.

Soudruh dr. Štrougal hovořil ve svém vystoupení a dotkl se tak široké škály problémů, že mi tak trochu vzal vítr z plachet. Přesto bych se chtěl zmínit o některých aspektech investiční výstavby, které jsou méně diskutovány a přesto mají značný význam.

Je obecně známo, že celou naši práci budou lidé hodnotit podle toho, jakých výsledků naše ekonomika dosáhne. Platí rovněž obecně, u nás i v kapitalistické ekonomice, že procesu rozšířené reprodukce, inovačnímu procesu, je třeba věnovat maximální pozornost.

Proto také vládní prohlášení v minulém roce označilo investiční výstavbu jako jeden z nejvážnějších faktorů inflačních tendencí a konec konců bylo to opakováno i dnes. Vládní prohlášení zaujalo tehdy k problémům investiční výstavby, zvláště pak k problému nadměrné rozestavěnosti, vyhraněné, energické a rázné stanovisko. Jaká je však skutečnost v plnění těchto rozhodnutí? Jak už tady bylo řečeno, v krátké době zvyšují si národní vlády proti původně schválené směrnici limit pro nově zahajované stavby o více než 2 mld Kčs. Působí to mnoho starostí ministrům financí, ale působí to mnoho starostí i nám, protože my budeme muset vysvětlovat lidem, proč se nedodržela tak rezolutní prohlášení. A v každém případě autorita vlády, ať jsou argumenty jakkoliv logické, utrpěla.

Není mým úmyslem tuto skutečnost nijak přeceňovat. Naopak myslím si, že řada důvodů, která vedla k tomuto rozhodnutí, byla velmi vážná a že toto rozhodnutí bylo nezbytné. Šlo např. o zajištění rozšíření výroby stavebních hmot, což je jeden ze základních problémů naší ekonomiky. Kladu si však otázku, jak bylo možné, že tak důležité problémy v původní koncepci nebyly zajištěny, a jak je možné, že po řadu let každého roku zjišťujeme totéž, že nám rozestavěné stavby odčerpávají téměř všechny volné investiční prostředky, že nám již léta nezbývají prostředky pro zahájení výstavby rozhodujících akcí, které by ovlivnily strukturu naší ekonomiky i tak potřebnou změnu struktury našeho zahraničního obchodu.

Domnívám se, že jedním z nejdůležitějších faktorů, který k těmto nedostatkům dává podnět, je skutečnost, že již léta žijeme v investiční výstavbě bez perspektivní koncepce, i když právě investiční výstavba z ní musí nutně vycházet, má-li nám přinést maximální efekt.

Chápu, že při úplné destrukci centrálního řízení minulých let nebylo možné ke zpracování této koncepce přistoupit. S tím větší naléhavostí tento problém vyvstává v současné době, kdy bude třeba soustředit investiční prostředky na realizaci základních úkolů, které mohou pohnout celou ekonomikou kupředu.

Nejsem proti drobným investicím, které nám mohou pomoci využít skryté rezervy a které umožňují racionalizovat současné výrobní procesy. Skutečností však zůstává, že převedení výrobního procesu jako celku na vyšší technickou a ekonomickou úroveň si vyžádá nejen soustředění investičních prostředků na základní úkoly, ale soustředění i všech ostatních sil.

Mnoho se píše o tom, že jedním z nejužších míst v realizaci investic je vlastní stavební výroba a její výrobní základna. Je velmi pozitivní, a je to také obecně tak kvitováno v našich obvodech, že se vláda o rozšíření výroby stavebních hmot energicky stará. Ovšem jasná koncepce investiční a perspektiva vytváří předpoklady pro uplatnění rytmičnosti ve stavební výrobě. A platí-li zásada rytmičnosti ve výrobě jako efektivní v ostatních odvětvích, platí i ve stavební výrobě.

Jsem dalek toho, abych omlouval nedostatky, které toto odvětví má, ale je skutečností, že uplatnění rytmičnosti ve stavební výrobě, plynulosti, může zvýšit produkci tohoto odvětví o 20 %, aniž by bylo potřeba do tohoto nárůstu vkládat nové investiční prostředky.

Dále bych se chtěl zmínit o jiném aspektu. Domnívám se, že investiční výstavba je projevem zhmotnění celého našeho politického programu a v obvodu se těší velké pozornosti. Sami můžete potvrdit, jaké pozornosti se těšilo prohlášení presidenta republiky o bytové výstavbě. Ale není to jen bytová výstavba. Lidé se zajímají o svůj závod, o své město.