Od 1. července letošního roku bude uveden v život zákon o mateřském příspěvku, který zaručuje při splnění stanovených podmínek mateřský příspěvek pracujícím ženám, které nemají příjem z pracovní činnosti, přičemž pečují alespoň o jedno dítě do jednoho roku. Výhody vyplývající z tohoto zákona se budou vztahovat asi na 75 000 žen a náklady na toto opatření budou činit jen od druhé poloviny letošního roku zhruba 115 miliónů Kčs.

V investiční výstavbě stanovil plán na rok 1970 snižovat nadměrnou rozestavěnost, koncentrovat investiční prostředky na stavby rozestavěné a zároveň vytvářet prostor pro nejnaléhavější strukturální změny, zejména pro bytovou výstavbu. Výsledky za první čtvrtletí však ukazují, že tato oblast zůstává i nadále jednou z nejcitlivějších pro další rozvoj národního hospodářství a že zde zatím nedošlo k předpokládanému zlepšení.

Příčin je několik. Především byl v roce 1969 značně překročen závazný limit rozpočtových nákladů nově zahajovaných staveb, dochází k růstu rozpočtových nákladů rozestavěných investic, a to jak v důsledku rozšiřování jejich věcného rozsahu, tak i nekontrolovatelného růstu cen prací a dodávek, přičemž doba výstavby se nezkracuje. Důchodová situace některých podniků umožňuje zvyšovat poptávku nad hmotně zajištěné zdroje investic, zejména v tak zvaných strojích nezahrnutých do rozpočtu, kde se vysoce překračují předpokládané objemy na úkor základních velkých investic.

Vláda proto při schvalování plánu na rok 1970 zakázala, až na některé výjimky, zahajování nových staveb až do zhodnocení skutečného zůstatku rozpočtových nákladů k 31. prosinci 1969 a v dubnu t.r. se stavem rozestavěnosti znovu zabývala. Snížila limit rozpočtových nákladů pro zahajování staveb na cca 60 % skutečnosti v roce 1969.

Dosažené výsledky však ukazují, že je nutno ještě důrazněji zajišťovat přijatá opatření a se vší vážností připomenout všem pracovníkům na tomto úseku jejich odpovědnost před celou společností. Státní plán na letošní rok je závazný. Direktivně se určuje objem investic i objem dodávek pro vývoz. U dodávek pro investice počítá plán s poklesem proti loňské skutečnosti. U dodávek pro vývoz naopak s velkým růstem. Podle informací, kterých se vládě dostalo při schvalování úpravy plánu na letošní rok v dubnu t.r., byly úkoly plánu rozepsány na podniky nejen pokud jde o celkový objem, ale i pokud jde o rozdělení produkce v souladu se státním plánem. Činíme proto všechny hospodářské pracovníky, ministry, generální ředitele, ředitele podniků a závodů osobně zodpovědnými za to, že vyrobená produkce se bude rozdělovat v plném souladu s plánovaným určením. Snahu unikat z úkolů plánu po nekontrolovatelných cestách třeba po právu označit za protispolečenskou praxi.

V prvním čtvrtletí byly zahájeny stavby nad 1,5 mil. Kčs rozpočtových nákladů v celkovém objemu 5,8 mld Kčs rozpočtových nákladů. To je o 36 % méně než v prvním čtvrtletí minulého roku. Vzhledem k pomalejšímu uvádění nových kapacit do provozu zůstatek rozpočtových nákladů rozestavěných staveb však dále vzrostl.

Investiční prostředky a zejména stavební kapacity se stále neúnosně rozptylují. Vláda považuje oblast investiční výstavby za nejvážnější ekonomický problém, za oblast, kde se v podstatě rozhodne o úspěchu konsolidace ekonomiky.

K zákazu zahajování nových investic přikročila vláda po zralé úvaze a u vědomí své plné odpovědnosti za ekonomický vývoj. Nechť nikdo z hospodářských pracovníků není na pochybách, že je právem a povinností vlády a ne jeho, rozhodovat o výjimkách ze zákazu a neosobuje si právo rozhodovat o věcech, o nichž mu rozhodovat nepřísluší. Ve všech případech, kde nebude respektován zákaz zahajování nových investic, vláda po zjištění těchto skutečností vyvodí velmi přísné závěry.

Nutnost urychleně koncentrovat stavební kapacity na rozhodující úseky a nepřipouštět další rozestavěnost zvláště vynikne, když si všimneme plnění plánu bytové výstavby.

V prvních čtyřech měsících bylo dokončeno 11 800 bytů, tj. pouze 11 % z celoročního úkolu. I když je to o 3700 bytů více než ve stejném období minulého roku, je to méně než v letech 1966, 1967 a 1968. Počet zahájených bytů je nižší než ve stejném období minulého roku. Zlepšení situace a splnění náročného celoročního úkolu zde vyžaduje organizátorskou práci, vyžaduje neodkladné činy. V normativní oblasti a v ekonomických pravidlech nejde již co zlepšovat. Ve spolupráci s národními výbory a stavebními organizacemi je třeba urychlit územně projektovou přípravu, zahajování i dokončování bytové výstavby.

Nejde o výzvu nebo akci. Jde o nutnost, jde o práci, která je reálná, kterou můžeme zvládnout a na které může každý prokázat svou angažovanost v socialistické výstavbě.

V zahraničním obchodě je nyní nejkomplikovanější situace ve vztahu k socialistickým zemím. Plán na rok 1970 u nich sleduje zastavení neúnosných pasivních hodnotových vztahů, ke kterým v posledních dvou letech došlo. Proto se v plánu na tento rok předpokládá vytvoření vysokého aktiva obchodní bilance. Tato snaha je však na základě výsledků prvních čtyř měsíců narušována tím, že není nadále prakticky regulován dovoz a že ministerstvo zahraničního obchodu a zahraničně obchodní organizace zvlášť stále tuto oblast dostatečně nezvládají a neřídí. Znamená to tedy, že záměry letošního plánu se zatím nedaří plně realizovat, i když tempo růstu obratu je velmi vysoké. V žádném případě nemůžeme dovážet více, než kolik zdrojů si vytvoříme vývozem. Žít na dluh nechceme a také nebudeme - nemáme to ani zapotřebí - stejně jako nemůžeme vyhovět volání po zvýšení dovozu, když titíž pracovníci plánované vývozní úkoly neplní. Čím dříve pronikne toto vědomí do praxe našich hospodářských pracovníků, tím dříve a také snáze se vyrovnáme s naší složitou platební bilancí, zejména v socialistických zemích.

Opatření přijímaná jak na úseku plánování, tak i na úseku řízení, směřující k upevnění státního monopolu zahraničního obchodu a plánovitosti, musí být co nejenergičtěji a nejdůsledněji uplatněna. Je to i v zájmu vývoje v budoucích letech, kdy chceme počínaje rokem 1971 zastavit růst krátkodobé zadluženosti vůči kapitalistickým státům a postupně ho snižovat, jakož i odstranit v nejbližších 2 - 3 letech naši krátkodobou zadluženost v socialistických zemích. Můžeme toho docílit tehdy, budeme-li vyrábět a dodávat na odpovídající technické úrovni a kvalitě to, co tyto země vyžadují.

Rovněž stav materiálně technického zásobování ukazuje nadále vážné nedostatky, které se nepodařilo v plánu ani v řídící praxi na letošní rok odstranit. Tento stav souvisí s dezorganizací dodavatelsko-odběratelských vztahů v uplynulých letech, jakož i s oslabením úlohy hmotných bilancí jako nástroje plánovitého usměrňování výroby a spotřeby. S omezeným počtem hmotných bilancí jsme začali pracovat již při přípravě plánu na letošní rok. Pro plán na rok 1971 počítáme s rozšířením rozsahu hmotných bilancí i zvýšením jejich úlohy v dodavatelsko-odběratelských vztazích.

Spolu s tím spatřujeme ovšem základní cestu v postupném vytváření stabilních dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi podniky, v posilování odpovědnosti výrobců za uspokojování potřeb odběratelů. Odpovídající předpoklady k tomu chceme vytvořit i v normativní a metodické oblasti plánu na příští rok.

V současné době jsou již v pokročilém stadiu práce na přípravě směrnic pro příští pětiletku. Souhrnné materiály budou předloženy příslušným orgánům v polovině letošního roku. Nechci předcházet výsledkům jejich jednání, a proto mi dovolte zmínit se o některých výchozích pozicích při přípravě návrhu směrnic.

Především vycházíme z toho, že pátá pětiletka má být obdobím, v němž se budou prolínat úkoly konsolidačního charakteru s úkoly rozvojovými, které by měly postupně sílit, neboť většina - a to si musíme plně uvědomit - dnešních konsolidačních opatření je opřena o restriktivní zásahy. Je pochopitelné, že opatření rozvojového charakteru jsou a budou daleko náročnější na věcné zdroje i metody řízení.

V pětiletce chceme zintenzívnit postup technické rekonstrukce a modernizace výrobní základny, zejména těch odvětví, o něž budeme opírat změny výrobní struktury. Bude potřebí v pětiletce založit výraznější preferenci těch odvětví a oborů, v kterých jsme na patřičné úrovni, ve kterých máme předpoklad rychle dosáhnout světové úrovně a u nichž jsou také dlouhodobě, perspektivně vyměřeny odbytové možnosti.

S mimořádnou naléhavostí vystupuje do popředí potřeba řešit zásobování národního hospodářství palivy a energií. V důsledku ztráty tempa při zajišťování rozvoje palivo-energetické základny a nedostatečné péče o racionalizaci při využívání všech forem energie, bude nutno v období páté pětiletky věnovat přibližně jednu třetinu zatím uvažovaných průmyslových investic jen do této oblasti. I nadále zůstanou tuhá paliva rozhodujícím činitelem palivo-energetické bilance, přestože podíl tekutých a plynných paliv se zvýší podle předběžné úvahy z dnešních 21 zhruba na 30 %.

Za jeden ze základních problémů pětiletky považujeme další rozvoj zemědělství. Je nutno nejen řešit další růst mechanizace, její zkvalitnění a kompletizaci, kde zápasíme právě v současné době s obrovskými těžkostmi, nejen zvýšení dodávek průmyslových hnojiv a využití stávajících a výstavbu nových moderních zemědělských objektů, ale vytvářet především pro zemědělství lepší podmínky rozvojem služeb, cenovou a subvenční politikou tak, aby byly založeny reálné podmínky pro účelnou, vskutku velkovýrobní koncentraci a specializaci výroby. Ze zřetele nesmíme pustit ani zlepšení životních podmínek venkovského obyvatelstva, aby se život na vesnici a práce v zemědělství stala přitažlivější zejména pro mladé lidi. Chceme současně udělat kroky k tomu, aby se postupně zmenšovala disproporce mezi růstem zemědělské výroby a možnostmi jejího bezztrátového a plynulého zpracování potravinářským průmyslem.

Složité a přitom politicky velmi citlivé problémy bude nutno řešit při zajišťování rozvoje terciární sféry, kde v důsledku dlouhodobě nahromaděných problémů a založených - upřímně řečeno - nezdravých tendencí vznikla situace, kdy se prosazují požadavky, jejichž uskutečnění v pěti letech je nemožné nejen pro nedostatek investičních prostředků, ale především proto, že úroveň produktivity společenské práce takové možnosti nevytváří. Je nutno vzít na vědomí skutečnost, že při existující efektivnosti a v situaci, kdy bytová výstavba je jedním z velmi naléhavých úkolů další perspektivy, nelze zároveň stejným nebo dokonce rychlejším tempem řešit ostatní problémy terciární sféry, i když jde o velmi citlivé oblasti, jako je školství, zdravotnictví, doprava, kulturní výstavba, cestovní ruch apod.

V rámci daných možností musíme zlepšovat materiální, technické a ekonomické podmínky pro práci tisku, rozhlasu a televize. Chceme tak pomoci angažovaným novinářům, pracovníkům rozhlasu a televize, zvládat jejich odpovědnou práci v těchto všeobecně velmi složitých podmínkách, ve kterých v současnosti pracují.

Pokud jde o národní důchod v pětiletce, ověřujeme předpoklady pro jeho růst okolo 5 % ročně. Hlavní úlohu v tomto směru přisuzujeme průmyslu, kde se dosavadní propočty přírůstku výroby za pětiletí pohybují v rozmezí 32 - 38 %. Znovu chci, soudružky a soudruzi, zdůraznit, že i v tomto směru bereme v úvahu střízlivé, ale přitom náročné propočty. Na přední místo klademe požadavek plynulého bezporuchového rozvoje výroby i spotřeby a snažíme se ho podepřít aspoň minimálními rezervami.

Prvotní a rozhodující totiž je, kolik a jakých zdrojů a s jakou efektivností dokážeme vytvořit. Pochopitelně všechny struny je třeba napnout. Ovšem tak, aby hrály jasným tónem a sladěně. Jestliže potom jedna praskne, je harmonie porušena, a to jsme už v hospodářství zažili.

Míru investic předpokládáme udržet na současné úrovni, tj. v rámci zhruba 29 % užitého národního důchodu, přičemž užitý národní důchod by měl růst pomaleji než vytvořený s ohledem na potřeby obchodní a platební bilance.

Nebudeme zřejmě schopni realizovat všechny projekty, které máme dnes na stole, a které, jako ostatně obvykle, převyšují naše možnosti, i když by realizace mnohých těchto projektů byla jinak všeobecně společensky žádoucí. Chceme do pětiletky přejít plynule, nedopustit pod žádnými argumenty a tlaky kumulaci investičních nároků, zejména do prvních let. I to už jsme u nás měli a vždycky jsme na to draze doplatili.

Rychlejší růst národního důchodu naráží na některé vážné bariéry. Uvedu již zmíněnou palivo-energetickou bilanci, kde prakticky celý přírůstek prvotních zdrojů energie musíme krýt dovozem, dále bilanci pracovních sil, která nás nutí v této a zejména v příští pětiletce kalkulovat již doslova s každým pracovníkem, a konečně naši platební bilanci, která klade v příštím období velké nároky na předstih vývozu před dovozem.

Růst osobní spotřeby koncipujeme tak, aby zachoval motivační funkci mzdy a umožnil při příznivém vývoji ekonomiky uvažovat s realizací závažných opatření sociálního programu, zejména pak s postupnou reformou systému sociálního zabezpečení a s opatřeními k podpoře rodin s dětmi. Počítáme s tím, že by průměrná nominální mzda v národním hospodářství mohla růst asi o 2 ,6 - 2,8 % ročně, za předpokladu praktické stability životních nákladů.

V růstu maloobchodního obratu počítáme s dalším zvýšením prodeje průmyslového zboží, který by měl růst dvakrát rychleji než prodej potravin. Chceme učinit významnější krok při uspokojování poptávky obyvatelstva v oblasti individuálního motorismu, poptávky obyvatelstva po stavebninách a dosáhnout podstatně vyšší úrovně ve vybavení domácností předměty dlouhodobé osobní spotřeby.

Zmínil jsem se o napjatosti bilance pracovních sil. Tento problém je samozřejmě širší a vysoce aktuální již dnes. Úroveň využití pracovní síly je jedním z rozhodujících činitelů rozvoje hospodářství. Je však známou skutečností, že na řadě pracovišť hospodaříme s lidskou prací velmi neefektivně. Trvale klesá využití použitelného fondu pracovní doby a základních výrobních fondů. Vláda proto přijala některá rozhodnutí k upevnění plánovitosti v hospodaření s pracovními silami, která se postupně uvádějí v život, byť někde nedůsledně, a připravujeme ještě další opatření, která mají rozšířit regulaci pohybu pracovních sil.

I pro hospodaření s lidskou prací plně platí, že jediným trvalým lékem je co nejširší uplatnění socialistické komplexní racionalizace. Podmínky pro zavedení tohoto systému většina našich podniků a institucí má: je jenom třeba nebát se kousnout do kyselého jablka v podobě špatné organizace práce, nesprávných norem a tarifů a plně efektivně využívat pětidenního pracovního týdne i plně uplatňovat dosavadní pracovní zákonodárství. Vláda bude důsledně trvat na tom, aby centrální hospodářské orgány pro takové kroky vytvářely podmínky. Ten rozhodující však musí učinit hospodářská vedení v podnicích a závodech za podpory stranických a společenských orgánů. V tomto smyslu je třeba také chápat rozhodnutí vlády o snížení počtu pracovníků řídícího a správního aparátu nejméně o 10 % proti skutečnému stavu ke konci roku 1969. První kroky k tomu jsou právě činěny.

Vhodnými hmotnými podněty se budeme snažit zainteresovat manuálně pracující důchodce, aby dále pracovali ve sféře materiální výroby i po uplynutí důchodové hranice.

Větší pozornost než dosud bude nutné i z hlediska bilance pracovních sil věnovat přípravě a využití kvalifikovaných pracovníků. Délku a způsob přípravy mladých lidí, ať již v učebním poměru nebo na školách, je nutno takový systém vzdělání, který bude zajišťovat zvyšování kvalifikace lidí po celý život, na rozdíl od dosavadního stavu, kdy převládá jednorázová příprava pro vždy.

Souběžně s pracemi na přípravě návrhu pětiletky usilujeme o celkové zvýšení kvality a účinnosti řídící práce, o postupné propracování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství.

Tyto práce nechápeme jako záležitost, kterou je možno ukončit v celém rozsahu jednorázově. Naší snahou je co nejvíce a co nejúčinněji skloubit tyto práce s řešením věcných problémů národního hospodářství, což je určující a má prioritu, s pracemi na pětiletce, a to nejen při její tvorbě , ale i v průběhu její realizace.

Jde nám o to, abychom postupně vytvořili soustavu řízení vskutku socialistickou, oproštěnou od revizionistických vlivů, soustavu, která bude vycházet z rozhodující úlohy státního plánu, bude respektovat socialistické vlastnictví a státní monopol zahraničního obchodu, soustavu, která by byla účinným nástrojem zvyšování efektivnosti a ekonomického růstu.

Úkol je to náročný a pracný, vyžaduje skutečně soustředěné úsilí, zkušenosti a znalosti velkých kolektivů, vyžaduje experimentální postupné ověřování všech kroků před jejich zaváděním, a to velmi opatrně, i citlivé respektování zvláštností a potřeb jednotlivých odvětví naší ekonomiky. Jiný postup nelze připustit. Netrpělivost a povrchnost se nám vymstila při práci se soustavou založenou již v roce 1958 i při urychlování soustavy založené v roce 1965. Smělá a principiální řešení nejsou ta, která svou neočekávaností a zdánlivou rozhodností překvapují, nýbrž ta, která představují organizační vývoj dosavadního stavu ověřenými a zdůvodněnými kroky.