Za 20 let se naše socialistické zemědělství může vykázat také dobrými výsledky. První úspěch byl ten, že v době zakládání JZD zemědělská výroba neklesla, i když v některých JZD i státních statcích byl stav rozdílný. Po roce 1960 dochází k trvalému vzestupu zemědělské výroby u nás. Výsledek, kterého jsme dosáhli během etapy socialistického rozvoje zemědělství, je velmi průkazný a staví nás na přední místa mezi země, které v tutéž dobu řešily základní problémy rozvoje zemědělské výroby: trvalé snížení počtu pracovníků v zemědělství, růst produktivity práce, zvýšení hektarových výnosů a užitkovosti hospodářských zvířat.

Dovolte mi uvést některá fakta. Za předmnichovské republiky pracovalo v zemědělství 3,2 mil. lidí, v roce 1968 už jen necelých 1,2 mil. a výroba neklesla, nýbrž naopak stoupala. Např. průměrný hektarový výnos v letech 1934 až 1938 byl u obilovin 17,6 q, v roce 1969 jsme dokázali 29,8 q, u pšenice dokonce 31,1 q. Na těchto výsledcích se rozhodující měrou podílejí sovětské odrůdy Mironovska a Bezosta a další, které v roce 1969 byly zasety na 62,7 % všech ploch ozimé pšenice a na Slovensku dokonce přes 80 %.

Podobně je tomu u živočišné výroby. Tento vývoj snese nejpřísnější srovnání s kteroukoli západní zemí. Nebyl nijak nahodilý, ale souvisí se socialistickou přestavbou naší vesnice. Neocenitelnou pomoc sehrála přitom materiální podpora a pomoc SSSR. Československý lid nikdy nezapomene, že to byl SSSR, který dodávkami obilí po velikém suchu v r. 1947 zabránil hladu v zemi. Zakládání JZD a státních statků, i přechod na velkovýrobu, byl umožněn nejen dodávkou potravin, ale především dodávkou zemědělské techniky, kterou československý průmysl tehdy nevyráběl. Ještě dnes jezdí po našich polích skoro 10 tisíc sovětských pásových traktorů, přes 14 tisíc kombajnů a další zemědělské stroje. Výsledky naší socialistické velkovýroby, které jsme za podpory SSSR dosáhli, potvrzují, že politika naší strany na vesnici byla správná. To byl také hlavní důvod, spolu s růstem životní úrovně, že naše vesnice se stala politicky stabilizačním faktorem v roce 1968.

Aby snad nevznikl dojem, že v zemědělství jsou jen klady - to jsem rozhodně neměl na mysli - uvádím, že byly a jsou dosud problémy vyplývající z nedostatku pracovních sil, mechanizace, chemizace, investiční výstavby, které jsou předmětem řešení.

Mně jde o to prokázat výhodnost Smlouvy a její vliv na rozvoj stabilizace na rozvoj u nás. Známe-li však tato fakta, pak se nezbytně z hlediska zkušeností roku 1968 vtírá otázka: věděli ti různí kritikové uplynulých 20 let z řad ekonomů, v čele se Šikem, o těchto faktech? A proč je tedy neuváděli? Jsem přesvědčen, že je dobře znali, věděli o nich, byly jim k dispozici. Proč tedy překrucovali pravdu? Dělali to proto, že říci pravdu o vývoji u nás, tedy i na naší vesnici v uplynulých 20 letech, by bylo v rozporu s tím, co chtěli udělat a také udělali, to znamená zdiskreditovat naši stranu, očernit uplynulých 20 let! Dokonce mluvili o 20 letech temna u nás. Dělali to proto - a dnes jsme o tom přesvědčeni na mnoha dalších faktech - že sledovali jiné cíle, o kterých nebylo radno zatím mluvit, ale cílevědomě k tomu pracovali. Nebylo to nicméně, než zvrat poměrů u nás, tedy jasná kontrarevoluce; to dnes už ví velká většina lidí. A právě z hlediska těchto faktů, ale i celé řady jiných, si musíme vážit poctivého rozhodnutí bratrských stran o příchodu jejich armád v srpnu 1968 k nám za účelem překazit záměry kontrarevoluce u nás. A tak znovu nám SSSR spolu s ostatními bratrskými socialistickými zeměmi významně pomohl. Tím znovu prokázal svůj internacionální postoj a bratrskou pomoc našim národům.

Jsem přesvědčen, že v souladu s velkou většinou svých voličů, kterým socialismus přirostl k srdci, je nová Smlouva, kterou projednáváme, zárukou dalšího vývoje socialismu u nás. Proto rád budu pro Smlouvu hlasovat. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Mandovcovi. Hovorí poslanec Jozef Turošík.

Poslanec J. Turošík:

Vážený súdruh prezident, vážené súdružky a súdruhovia poslanci! V slávnych dňoch 25. výročia oslobodenia Československa Sovietskou armádou predstavitelia ČSSR a ZSSR podpísali Zmluvu o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci. Význam tejto zmluvy, i keď sa už dnes o nej hodne hovorilo, spočíva v tom, že národy ČSSR vyjadrujú vernosť zásadám zmluvy z 12. decembra 1943, ktorá vznikla v ťažkom období druhej svetovej vojny, že podpísaná zmluva ukazuje správnosť politiky KSČ, jej ústredného výboru a vlády ČSSR. Presvedčivo dokumentuje pred celým svetom, pred svetovým komunistickým a robotníckym hnutím, pred našimi spojencami, že český a slovenský národ si praje budovanie socialistickej vlasti a jej ochranu v úzkom spojenectve so Zväzom sovietskych socialistických republík a s ostatnými krajinami socialistického tábora.

Zmluva je, dnes i v budúcnosti, zárukou pevnej bezpečnosti Československa a celého socialistického spoločenstva proti imperializmu, západonemeckému militarizmu a revanšizmu. Je zárukou bezpečnosti proti akýmkoľvek silám, ktoré by chceli narušiť budovanie socialistickej spoločnosti a nastoliť kapitalistické poriadky.

Súdružky a súdruhovia poslanci! Tak ako hovoril predseda vlády a minister zahraničných vecí, dnešná medzinárodná situácia nie je ľahká, kapitalistický svet sa nevzdáva svojich cieľov zničiť socialistické zriadenie v krajinách východnej Európy a nastoliť kapitalistický poriadok, nehladiac na úsilie Sovietskeho zväzu a ostatných socialistických krajín dosiahnuť mierové spolunažívanie štátov s rôznym spoločenským zriadením, dosiahnuť zmiernenie napätia vo svete, zastavenie zbrojenia a dosiahnuť všeobecné a úplné odzbrojenie. Kapitalistický svet, predovšetkým USA a Západné Nemecko toto úsilie maria, naďalej upevňujú vojenské bloky a vytvárajú ohniská napätia vo svete, ako je to na Blízkom východe a v Indočíne. Tak vytvárajú nebezpečie svetového konfliktu. Ani dnes ukončená Rada NATO, ktorá zasadala na úrovni ministrov zahraničných vecí v Ríme, vo svojom vyhlásení nepredkladá žiadne konkrétne a konštruktívne návrhy na zmiernenie medzinárodnej situácie, predovšetkým v Európe.

Vidíme, že vojensky potlačuje národy, bojujúce za slobodu a nezávislosť. Spojené štáty americké rozšírili bojovú činnosť v Indočíne na územie Kambodže. Ničia všetko, čo je pokrokové. Tak napríklad po druhej svetovej vojne ozbrojené sily Spojených štátov amerických sa zúčastnili viac než 30 ozbrojených stretnutí v rôznych častiach sveta.

Súdružky a súdruhovia poslanci, vidíme tú ich západnú demokraciu, demokraciu potokov krvi, demokraciu vojen, demokraciu útlaku. Takejto "demokracie" sa i u nás dovolávali a chceli nám ju dávať za vzor rôzne protisocialistické a protisovietske živly a skupiny v roku 1968.

Ako poslanec, príslušník Čs. ľudovej armády, chcem obrátiť vašu pozornosť na skutočnosť, že kapitalistický svet vybudoval v Európe silné vojenské zoskupenie NATO, predstavované skupinami armád, leteckými zväzmi, ako i prostriedkami jadrového napadnutia. Spojené štáty severoamerické sú tu predstavované silnou, súdobou technikou vyzbrojenou VII. armádou a jej 7. a 5. armádnym zborom, leteckou armádou, jadrovými prostriedkami taktického, operačno-taktického a strategického určenia. Tieto prostriedky masového ničenia sú schopné viesť údery do veľkej hĺbky, napríklad u pozemných taktických a operačných prostriedkov od 30 do 800 km. Letecké nosiče jadrových prostriedkov, ktoré sú rozmiestnené na západoeurópskom vojništi, sú schopné viesť údery za hranice 1000 km. Jadrové prostriedky napríklad jadrových ponoriek s raketami typu Polaris sú schopné viesť údery na vzdialenosť okolo 4000 km. Velenie vojenských pozemných i leteckých síl NATO rok čo rok prijíma veľmi efektívne opatrenia k príprave vojsk a koná celý rad cvičení od Severného a Baltického mora až po Stredozemné more. Viaceré tieto cvičenia sa organizujú a konajú v provokatívnej blízkosti čs. štátnych hraníc.

Popri vytvorení tohto vojenského zoskupenia západné mocnosti vybudovali silnú západonemeckú modernú armádu, ktorá dnes predstavuje okolo pol milióna osôb a je vyzbrojená najmodernejšou technikou. Vo svojej zostave má letecké a raketové nosiče.

I keď spolkový kancelár Brandt tvrdil v poslednom čase, že chce zmeniť zahraničnú politiku NSR, v podstate však táto politika zostáva na základoch militarizmu a revanšizmu. Ak sa táto politika nechce zrieknuť Mníchova, to znamená, že naďalej má územné požiadavky práve proti ČSSR. Ak NSR nechce uznať výsledky 2. svetovej vojny, to znamená, že má územné požiadavky proti spojeneckej Poľskej ľudovej republike. Neuznáva Nemeckú demokratickú republiku. Vidíme, ako manévruje, i keď pristúpil na rokovanie s predstaviteľmi NDR. Naopak v Západnom Nemecku sú veľké výdaje na armádu a zbrojenie, ktoré sa každý rok zvyšujú. Tak pre rok 1970 to predstavuje v rozpočte len pre Ministerstvo obrany Spolkovej republiky okolo 20 mld mariek a pre vojenské výdavky ostatných rezortov štátu, ktoré majú priamy vzťah k ozbrojeným silám, to predstavuje ďalších 5 mld mariek.

Vidíme, že západonemecká armáda, stojaca proti NDR a priamo proti ČSSR, sa stala najsilnejšou armádou v Západnej Európe. Vidíme, že na západoeurópskom vojništi je reálne politické i vojenské nebezpečie pre našu republiku i pre celý tábor socialistických krajín. Je možné toto politické i vojenské nebezpečenstvo nedoceňovať pri zahraničnej politike takého štátu, ako je Československo, ktoré priamo hraničí s Nemeckou spolkovou republikou, s týmto vojenským zoskupením, a ktoré je členom Varšavskej zmluvy? Som presvedčený, že nie je možné nebrať do úvahy túto skutočnosť v Európe.

Imperialisti veľmi pozorne sledujú vývoj v našej krajine a v boji proti socialistickému táboru, proti komunistickým a robotníckym stranám využívajú každý neúspech. Žiaľ, že i niektorí naši vedúci politickí a štátni predstavitelia toto nebezpečie v Európe v roku 1968 nevideli, alebo nechceli vidieť.

Veľa razy to vyzeralo tak, ako keby zo strany kapitalistického sveta, zo strany vojenských blokov nám, ani socialistickému táboru nebezpečenstvo nehrozilo. Pravý opak je však pravdou, ako o tom dnes hovoril predseda vlády i minister zahraničných vecí. Našou ochranou, súdružky a súdruhovia, pred týmto nebezpečenstvom je spojenectvo so Sovietskym zväzom a ostatnými socialistickými krajinami. Zárukou našej bezpečnosti je účasť ČSSR vo Varšavskej zmluve. V roku 1968 imperializmus zvýšil, ako sme videli, do maximálnej miery ideologickú diverziu. Páni na Západe a ich prisluhovači z radov politickej emigrácie prostredníctvom tlače, rôznych vysielačov, televízie, vysielaním podozrivých turistov k nám podporovali protisocialistické a protisovietske nálady a činnosť. Radi by boli videli roztržku i rozchod Československa so Sovietskym zväzom. To sa im však nepodarilo a ani v budúcnosti nepodarí. /Potlesk./

Dnes sa musíme zamyslieť i nad tou skutočnosťou, prečo tieto protisocialistické a protisovietske tendencie našli živnú pôdu i v Národnom zhromaždení. Myslím, že preto, že sa nerobila principiálna internacionálna a marxisticko-leninská politika. Na jednej strane samé vyhlasovanie a sľubovanie a na druhej strane žiadne konkrétne činy. Len si spomeňte, koľkokrát poslanci upozorňovali a na faktoch dokazovali, že sa u nás organizujú protisocialistické sily, že sa rozširuje ohováranie Sovietskeho zväzu, že sa znižuje jeho význam pri oslobodení Československa, znižuje sa význam jeho pomoci pri budovaní našej vlasti. Predsedníctvo Národného zhromaždenia v tejto dobe bolo k týmto hlasom v podstate hluché.

Súdružky a súdruhovia, naše spojenecké zväzky so Sovietskym zväzom sa zakladajú na proletárskom internacionalizme, vychádzajú z učenia marxizmu-leninizmu a sú objektívne nevyhnutné pre ochranu i socialistický rozvoj našej krajiny. Toto spojenectvo sa kovalo v dobách pre naše národy najťažších, v boji proti nemeckému fašizmu. Bol to Sovietsky zväz, jeho slávna, hrdinná armáda, ktorá zachránila naše národy od fašizmu, a tým i vytvorila podmienky pre našu samostatnosť i socialistickú cestu. V tomto boji na život a na smrť obetoval veľký Sovietsky zväz 20 miliónov svojich synov a dcér. Z nich viac ako 140 000 leží v našej zemi. Nech nás ich hrdinský boj a pamiatka na nich i naša zodpovednosť za osud našej krajiny zaväzuje ďalej upevňovať priateľstvo, spojenectvo i spoluprácu s národmi Sovietskeho zväzu a s národmi ostatných socialistických krajín.

Niet pre nás inej cesty, než je cesta socialistického rozvoja. Výrazom toho je i prerokovávanie Zmluvy o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi ČSSR a ZSSR. Navrhujem so Zmluvou súhlasiť a odporučiť prezidentovi ČSSR, aby ju ratifikoval. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Tirošíkovi.

Súdružky a súdruhovia, ešte je tu niekoľko prihlášok poslancov do rozpravy. Je tu však písomný návrh, podpísaný 24 poslancami, aby sme rozpravu o vládnom návrhu zmluvy ukončili. Skupina poslancov odôvodňuje svoj návrh tým, že celý rad poslancov zaujal k návrhu Zmluvy jednoznačne kladné stanovisko a že výbory oboch snemovní návrh podrobne prerokovali. Ďalej tým, že predstavitelia a členovia Klubu komunistických poslancov, predstavitelia ďalších politických strán a najvýznamnejších organizácií NF dostatočne zdôvodnili všestranný význam zmluvy.

Má, prosím, niekto pripomienku alebo iný návrh? /Nemal./

Ani pripomienky, ani návrhy nie sú.

Dávam teda hlasovať o predloženom návrhu na ukončenie rozpravy.

Prosím najprv poslancov Snemovne ľudu,

Kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./

Ďakujem.

Je niekto proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./

Zo Snemovne ľudu sa pre návrh vyslovili všetci prítomní poslanci.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne národov.

Kto z poslancov Snemovne národov súhlasí s návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./

Ďakujem.

Je niekto proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./

Nikto. Pre návrh sa vyslovili všetci prítomní poslanci Snemovne národov.

Konštatujem, že návrh na ukončenie rozpravy o vládnom návrhu zmluvy bol schválený súhlasným uznesením obidvoch snemovní.

Oznamujem, že predseda vlády súdruh Štrougal a spravodajcovia súdruh Laštovička a súdružka Višňovcová sa vzdali záverečného slova.

Žiadam teraz poslanca Oldřicha Voleníka, aby predniesol návrh skupiny poslancov na uznesenie Federálneho zhromaždenia o vládnom návrhu, ktorým sa predkladá na súhlas Federálnemu zhromaždeniu Zmluva o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi Československou socialistickou republikou a Zväzom sovietskych socialistických republík, podpísaná v Prahe 6. mája 1970.

Místopředseda FS O. Voleník:

Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Skupina poslanců zvolená k přípravě návrhu usnesení vycházela ve své práci z poznatků, které přineslo projednávání Smlouvy ve výborech sněmovny, z výkladu předsedy federální vlády a ministra zahraničních věcí i z diskuse poslanců obou sněmoven k vládnímu návrhu.

Vzhledem k jednoznačnému souhlasu s návrhem, jak odzněl v diskusi, i s přihlédnutím k všestrannému významu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR pro konsolidaci vnitřních a vnějších vztahů republiky k upevnění a prohloubení bratrských vztahů se Sovětským svazem, skupina poslanců navrhuje, aby Federální shromáždění ČSSR přijalo k návrhu Smlouvy usnesení tohoto znění: