Tie stámilióny dolárov, o ktorých sme často hovorievali na našich schôdzkach obrancov mieru, uvolnené na rozleptávanie tábora socializmu a mieru zvnútra, keď to nešlo násilím zvonka, začali aj u nás pôsobiť. Imperialistický tábor jasal, plesal, gratuloval si. Vo viedenskej televizíi emigrant Hnilica navrhoval Dubčeka na Nobelovu cenu.

Aj naši spojenci a priatelia tŕpli, upozorňovali a varovali tých, čo nás mali správne informovať. Ale práve od nich sme nedostávali odpoveď na naše otázky. A keď sa na našich uliciach objavili sovietske tanky, stáli sme bezradní a bez odpovede. Mnohé nám nebolo jasné, mnoho sa právničilo, boli protesty, boli rezolúcie. Kto bol vinný za túto bezradnosť, rozpaky a protesty? Tí, ktorí nám mali jasne povedať, o čo ide, tí, ktorí to vedeli. Prečo mlčali, prečo držali varovné listy zatvorené v šuplíkoch, keď mali národu povedať, že ide o medzinárodnú priateľskú pomoc, že ide o ochranu kontrarevolúciou ohrozeného tábora socializmu. Dovolili, aby s trójskym koňom lichotivých hesiel tiahol k nám antisocializmus, antisovietizmus a po ňom mal tiahnuť imperializmus a neokolonializmus.

Zdravé jadro KSČ zvíťazilo a vyporadúva sa s týmito otázkami.

Z toho sa my, občania, ktorým ide o poriadok, o pokojnú prácu, úprimne tešíme. A keď dnes strana, komunisti, pevnou rukou držia v tábore socializmu kormidlo nášho štátu, v období, keď sa vďaka húževnatej práci našej federálnej vlády a národných vlád, vďaka našim sviatky obetujúcim haviarom, brigádnikom a záväzkom, zbaveným starej formálnosti, vďaka našim úspešným družstevníkom, začínajú prejavovať už prvé výsledky aj v hospodárskej konsolidácii, keď sú šťastne vyriešené aj naše národnostné problémy v duchu Košického vládneho programu, dochádza k slávnostnému podpísaniu Zmluvy o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi ČSSR a ZSSR.

Vysoké zmluvné strany sa v nej zaväzujú "rozvíjať všestrannú spoluprácu, poskytovať si vzájomnú bratskú pomoc a podporu, jednajúc na základe vzájomného dodržiavania štátnej zvrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti a nevmešovania sa do vnútorných vecí". Bude treba ešte veľmi mnoho urobiť, aby táto zmluva, tak životne dôležitá pre naše národy, prešla do krvi všetkých obyvateľov nášho štátu. Budeme za ňu na tomto spoločnom zasadnutí Snemovne ľudu a Snemovne národov nielen hlasovať a odporúčať ju prezidentovi republiky na ratifikáciu, ale urobíme všetko vo svojich volebných obvodoch a budeme v teréne presvedčovať našich voličov, že sa tu dnes stála veľká vec, že "dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila".

Budeme to robiť v duchu komuniké z medzinárodnej porady komunistických a robotníckych strán v Moskve v júli minulého roku. Citujem:

"V niektorých krajinách sa rozvíjajú spolupráca a spoločné akcie komunistov so širokými demokratickými masami katolíkov a veriacich iných náboženstiev, veľmi aktuálny je dialóg medzi týmito silami o takých otázkach, ako je vojna a mier, kapitalizmus a socializmus, neokolonializmus a rozvojové krajiny. Spoločné akcie proti imperializmu, za demokraciu a socializmus sú veľmi aktuálne. Komunisti sú presvedčení, že práve na tejto ceste, na ceste rozsiahlych stykov a spoločných akcií sa masa veriacich stáva aktívnou silou protiimperialistického boja a hlbokých sociálnych premien."

A konečne mi dovoľte, aby som svoj príspevok zakončil slovami nie komunistu, nie dnešného človeka, ale básnika - bernolákovca Jána Hollého. Ján Hollý vo svojom básnickom duchu na svojom symbolickom tátošovi lieta svetom a svojráznym spôsobom apostrofuje krajiny, nad ktorými lieta. Letiac nad Ruskom, takto spieva:

Než jaková to leží a očám tak veľmi lahodné,

tak veselé zem rozkoše dává?

Aj, to je rozlehlé a po toľkých od ladu k párnu

priestranstvách rozešíreno Rusko!

Vítaj najvatšá, vítaj, ty panovnico Slávy!

Najvatšé tuto na svete cárstvo!

Ty vše to máš práté, čo iným buď náhoda, buď zlých

krivda vrahov poujímala bratom.

Ty mnohonásobné divokých si neprátelov hajna

víťazným popremáhala zbrojstvom

a skrotených drancov, čo krutú ta morívali vládú,

pod vlastný pouvádzala rozkaz.

Ty sto krajin, sto prerozličných i jazykmi i mravmi

v nezmernéj máš národov obci.

Okrem všetkého, čo sa tu dnes uviedlo ako argument na podpísanie a ratifikáciu tejto zmluvy, rád počúvam a spievam slová sovietskej hymny: "Sojuz nerušimyj respublik svobodnych, splotila na vieky velikaja Rus..."; a aj preto, že ich mlhavú predzvesť nachádzam už u našich klasikov, u mojho oltárneho brata Jána Hollého. Aj preto budem hlasovať v našom Federálnom zhromaždení za zmluvu a za to, aby sme ju odporučili nášmu prezidentovi, dvojnásobnému hrdinovi Sovietskeho zväzu a hrdinovi Československej socialistickej republiky na ratifikáciu. /Potlesk./

Predseda Federálneho zhromaždenia prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Alexanderovi Horákovi. Hovorí poslanec Matyáš.

Poslanec Matyáš:

Vážený soudruhu presidente, vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi!

Není snadné hovořit o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi naší republikou a Svazem sovětských socialistických republik po tom, co zde dnes již bylo předneseno, poté, co o této nejvýznamnější naší mezinárodní Smlouvě psal tisk, co se o ní mluvilo v rozhlase a televizi a neopakovat to, co již bylo řečeno či napsáno. Proto mi dovolte jen několik velmi stručných slov.

Jak se už zmínila soudružka Kolářová, byla v druhé polovině ledna v Sovětském svazu naše parlamentní delegace. Začátkem ledna se členové delegace sešli a byli informováni vedoucími představiteli ministerstva zahraničních věcí, zahraničního obchodu a dalšími, o stavu našich vzájemných styků a vztahů. Byla to užitečná příprava na první oficiální návštěvu naší parlamentní delegace v Sovětském svazu po r. 1968, delegace, která mimo jiné měla v plné míře obnovit narušené styky se zastupitelskými sbory v Sovětském svazu, vytvořit podmínky pro další rozvoj přátelských vztahů mezi těmito sbory a připravit půdu pro výměnu a činnost pracovních skupin.

Rada členů delegace jela do Sovětského svazu poprvé a měla tak plnou příležitost přesvědčit se o správnosti upozornění, že se sovětskými soudruhy je třeba mluvit zcela otevřeně a nikoliv tzv. diplomaticky, že v Sovětském svazu mají ohromné znalosti o naší zemi, že sovětští lidé mají o nás neustálý zájem, že při styku a jednáních s nimi, určitý způsob jakoby poníženosti, či podbízení se, jak se u některých našich lidí ještě někdy vyskytuje, je jim naprosto cizí a nepříjemný. Měli jsme možnost se o tom všem, jak jsem už řekl, sami přesvědčit.

Svědkem toho je i Smlouva o přátelství, kterou dnes projednáváme. Je to smlouva, sepsaná společným bojem za svobodu a proti fašismu, smlouva, která je v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, vzájemné soudružské pomoci a podpory, smlouva dvou partnerů, při níž nehraje roli rozdíl ve velikosti území či počtu obyvatel, při níž však vynikají společné zájmy, společný cíl.

Československo-sovětská smlouva z roku 1943, prodloužená v roce 1963, byla oporou v boji za osvobození i při budování socialismu. Nová Smlouva zajišťuje výsledky našeho socialistického vývoje. Začátkem tohoto měsíce jsme oslavili 25. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Vzpomínám na toto výročí proto, že se ještě i u nás najdou lidé, kteří budou mít výhrady k této Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci se Sovětským svazem. Nebýt však Sovětského svazu a jeho nesmírných obětí, nepředstavitelného hrdinství sovětských lidí, neměli by tito naši, tzv. vlastenci, vůbec možnost své výhrady mít, protože by dnes ani nežili. Němečtí nacisté se netajili se svými záměry, s genocidou na našich národech. Nešlo jen o záměry. Za okupace již zahájili jejich realizaci. Je třeba vyjádřit úctu a hluboký obdiv k tomu, čeho Sovětský svaz od r. 1917 dodnes dosáhl. Ze zaostalé agrární země se stala rozhodující světová velmoc s prvenstvím v celé řadě oborů či odvětví. Z revoluce rdoušené zevnitř kontrarevolucí a zvenčí cizí intervencí, prvý socialistický stát světa, který zvítězil po nepředstavitelně těžkých začátcích své existence nad prý neporazitelnými hitlerovskými armádami, jímž stál k dispozici hospodářský potenciál téměř celé Evropy a které měly nemálo sympatií i v řadách ostatních států proti nim bojujících. Každý stát na světě dnes před jakýmkoliv závažnějším rozhodnutím uvažuje, co tomu řekne Moskva. Každý stát kromě Československa v roce 1968.

Můžeme být právem hrdi na to, že jsme uzavřeli se Sovětským svazem novou Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci vyššího stupně, než byla Smlouva předcházející. Buržoazní Československo stálo na konci řady těch států, které vůbec uznaly právně existenci Sovětského svazu. Dnešní socialistické Československo stojí v prvé řadě mezi státy, které se Sovětským svazem uzavřely Smlouvu tohoto druhu. Uspokojení a radost z této skutečnosti cítíme dnes všichni. /Potlesk./

Poslanec M. Berník:

Vážený súdruh prezident, vážené Federálne zhromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Naše Federálne zhromaždenie má vyjadriť súhlas s podpísaním Zmluvy o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi Sovietskym zväzom a našou republikou. Je to na tejto pôde Federálneho zhromaždenia mimoriadne vážny politický akt. Ako už bolo dnes povedané, vieme, že toto rozhodnutie uzavrieť novú spojeneckú zmluvu so Sovietskym zväzom vychádzalo z potreby oboch strán, a to dať zmluvný výraz všetkým javom a zásadám, ktoré charakterizujú a ovplyvňujú ich vzájomné vzťahy a aj vzájomný život ich krajín a ktoré ďaleko presahujú rámec predchádzajúcej zmluvy z decembra 1943. Naši pracujúci v závodoch, továrňach, JRD, jasne hovoria dnes o novej zmluve. Je to zmluva istoty, skutočnej bezpečnosti, záruka pre náš ďalší vývoj, ale aj pre to, že sa nikdy nebude opakovať rok 1968.

Tento rok 1968 sme mnohí ťažko znášali. Veľmi nás bolelo, keď sa spojenectvo so Sovietskym zväzom znevažovalo. Priatelia, veď nie je možné tak rýchle zabudnúť na spoločný boj sovietskych vojakov a našich vojakov napr. v Karpatsko-dukelskej operácii.

Nie je možné zabudnúť ani na spoločný boj našich a sovietskych partizánov v našich horách v čase Slovenského národného povstania, kde sme mnohí tu prítomní spolu bojovali, súdružsky, bok po boku, proti fašizmu. Veď tu, v spoločnom boji sa kovalo a krvou sa spájalo spoločné priateľstvo. Priateľstvo, to sa vyjadruje skutočným činom, nielen slovom, to musí byt priamo v človeku, v jeho srdci, teda nie pretvárka, ako to mnohí robili. Treba povedať, súdružky a súdruhovia, že v kritických chvíľach sa našli ľudia, ktorí verejne toto priateľstvo a spojenectvo zapreli, zapreli v sebe spoločný boj.

Všetci sa dobre pamätáme, ako v roku 1968 čelní pracovníci a funkcionári strany, národných výborov a iní pri príchode sovietskych vojsk k nám, keď sme s príslušníkmi vojsk hovorili, dávali nám rôzne prívlastky. Vtedy bolo progresívne všetko, čo popieralo stranu, robotnícku triedu, internacionalizmus, čo popieralo výsledky 25ročnej práce strany a ľudu. To bolo demokratické a najlepšie vyhovovalo pre "socializmus s ľudskou tvárou", čo hanobilo Sovietsky zväz a naše spojenectvo s ním. To sa už nikdy nesmie opakovať. To je naša čierna stránka spojenectva. Dnes, pravda, naši nepriatelia sa ozývajú, keď vidia, že Zmluvou končí každá ich špekulácia s našou republikou. Keď sa ozývajú hlasy proti článku 5 a 10, je to len preto, že nemôžu s nami manipulovať tak, ako by chceli. Preto treba plne súhlasiť s obsahom týchto článkov, ako i s obsahom celej Zmluvy.

Nová zmluva sa takto stáva garantom, novým významným činiteľom politickej konsolidácie v našej krajine. Je to mierová zmluva proti nepriateľom socializmu, nie je proti poctivým ľuďom. Chráni naše revolučné výdobytky, je to trvalý akt, ktorý musíme v praxi naplniť konkrétnou prácou. To je úlohou nás, poslancov Federálneho zhromaždenia, spolu s našimi občanmi. Tu musíme nájsť správne a vhodné formy i metódy. To znamená, obsah tejto zmluvy naplniť činorodou prácou.

V polovici mája t.r. sa uskutočnila spoločná manifestácia pracujúcich zo Zakarpatska a Východoslovenského kraja na hraniciach sovietsko-československých, vo Vyšnom Nemeckom. Tam sa vzájomne vymenili štafety priateľstva a mieru. Súčasne prehovoril náš predseda vlády súdruh Colotka a podpredseda Ukrajinskej sovietskej socialistickej republiky. Počas celej manifestácie výdatne pršalo, ale verte, priatelia, že ani táto nepohoda neprekážala našej družbe a priateľstvu. Stretnutie zástupcov tovární, závodov, JRD, škôl, spoločenských organizácií, národných výborov a straníckych funkcionárov bolo ešte väčšie a srdečnejšie. Rozvinula sa živá, neformálna, otvorená, priateľská a súdružská beseda, s otvorenou úprimnosťou a srdečnosťou. To je príklad, ako zmluvu konkrétne napĺňať.

Preto treba len súhlasiť, že sa naša družba a priateľstvo bude ďalej rozvíjať prostredníctvom osobných stykov medzi ľuďmi i orgánmi, pod vedením a za súhlasu straníckych orgánov.

Bol som aj členom federálnej delegácie, ktorá bola v januári t.r. v Sovietskom zväze. To, čo hovorila súdružka Kolářová, musím otvorene potvrdiť, že všade sme boli srdečne, priateľsky a úprimne prijatí a sám súdruh Brežnev a ďalší prední predstavitelia nás prijali obzvlášť veľmi priateľsky. Súdruh Brežnev hovoril s nami o našich problémoch mimoriadne srdečne, otvorene a so súdružskou starostlivosťou popredného politika a štátnika. Nebolo mu jedno to, čo sa u nás stalo a čo sa u nás v roku 1968 robilo. To predsa nemohlo tak ľahko prejsť ani okolo našich priateľov a spojencov. My dnes máme, verte, u sovietskych ľudí ešte väčšie sympatie preto, že sme sami našli vlastnú cestu pomôcť terajšiemu vedeniu strany, ako riešiť naše problémy. Týmto ocenením bola vyslovená súčasne vysoká úcta a vážnosť našej delegácii Federálneho zhromaždenia. To sa prejavovalo na každom kroku, najmä pri besedách v závodoch, kolchozoch, alebo iných organizáciách. Naozaj máme tu úprimných priateľov, bratov a spojencov. Preto odporúčam poslancom Federálneho zhromaždenia súhlasiť s podpísaním zmluvy medzi ZSSR a našou republikou a sám budem pre ňu hlasovať. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Berníkovi. Hovorí poslanec Václav Mandovec. Pripraví sa poslanec Turošík.

Poslanec V. Mandovec:

Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi poslanci! V souvislosti s podepsáním nové Smlouvy mezi ČSSR a SSSR už při samotném jejím podpisu dne 6. května bylo s. Husákem a s. Brežnevěm řečeno mnoho moudrých slov a vznesena řada přesvědčujících faktů o oboustranné výhodnosti tohoto dokumentu. Stejně tak tomu bylo ve vystoupení s. Štrougala a s. Marko i zpravodajů, na našem dnešním jednání, kdy je Smlouva předložena k projednání a schválení. Souhlasím s těmito fakty a chci jako předseda JZD ukázat konkrétní výsledek spolupráce našich národů s národy SSSR na našich vesnicích, v našich zemědělských závodech, zejména při budování socialismu u nás.

Když na 9. sjezdu naší strany bylo přijato heslo, že nebude u nás socialismu bez přechodu vesnice k socialismu, nezůstalo to jen heslem, ale začala usilovná práce. Začal se realizovat v našich podmínkách Leninův družstevní plán. Pod vedením strany celá armáda funkcionářů, za vydatné pomoci dělnické třídy, začala velkou přesvědčovací práci na zakládání JZD. Muselo být překonáno mnoho obtíží. Kulaci a poražená reakce kladli velký odpor a nevybíravými prostředky vedli boj. Byly i oběti, jako např. v Babicích a jinde.

Nikdo nepopírá, že byly i chyby a velké obtíže, které bylo nutno houževnatě překonávat. Přesto však JZD i státní statky nabíraly sil, upevňovaly se a sílily politicky i ekonomicky. Výsledek se ukázal i v roce 1968, kdy nedošlo ani k vystupování z JZD, ani k jejich rozpadu.