Nová zmluva je nielen vyznaním vôle národov a pracujúcich našich bratských krajín navždy zdieľať spoločné radosti a starosti, ale i príspevkom pre všetky mierové sily sveta, pre posilnenie mohutného socialistického tábora, pre bezpečnosť v Európe.

Vážené Federálne zhromaždenie, z vôle a so spontánnym súhlasom nášho ľudu odporúčame schváliť tento historický dokument. Je výrazom úprimnej obojstrannej snahy prispievať k upevneniu a ďalšiemu rozvíjaniu úzkych, srdečných a užitočných vzťahov medzi národmi našich krajín.

Z našej strany chceme urobiť a urobíme všetko, aby sa odstránili umelé, nepriateľskými silami nastolené trecie plochy, aby sme denne, pri všetkých príležitostiach vyzdvihovali a zdôrazňovali neoceniteľné klady, ktoré nás osudovo spájajú.

Zmluva o vzájomnej pomoci a priateľstve medzi ČSSR a ZSSR je i našou uvedomelou prihláškou k plneniu všetkých internacionálnych povinností v rámci Varšavského paktu i Rady vzájomnej hospodárskej pomoci. Význam týchto mierových, tvorivých zoskupení socialistických krajín netreba zdôrazňovať. Nová zmluva je skutočne vyjadrením všetkého kladného a pokrokového vo vzťahoch medzi národmi ČSSR a ZSSR. Písal ju sám život, a preto ju úprimne a so zadosťučinením vítame.

V mene Strany slobody si dovoľujem vyhlásiť, že v rámci našich možností v okruhu našej pôsobnosti urobíme všetko, aby sme prispievali k víťazstvu vznešených ideálov priateľstva, spojenectva, mieru a šťastnej budúcnosti, na ktorých je táto zmluva stavaná.

Veríme, že každá jej litera sa vďaka tvorivému úsiliu premení na nový úspech nielen našich národov, ale celej socialistickej spoločnosti a pokrokových síl sveta, že zostane trvalou záštitou pre naše úsilie kráčať po boku Sovietskeho zväzu a celého tábora socializmu do jasnej, mierovej budúcnosti.

Nech žije a rozkvitá nerozborné priateľstvo medzi ľuďom Československa a bratského Sovietskeho zväzu, nech sa kapitoly tejto Zmluvy prelínajú celým naším konaním a nech sa zapíšu do sŕdc všetkých pracujúcich našej spoločnej socialistickej vlasti! /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Michalovi Žákovičovi. Hovorí poslanec Antonín Pospíšil, pripraví sa poslanec Alexander Horák.

Poslanec A. Pospíšil:

Vážený soudruhu presidente, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci!

Nová Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi naší socialistickou vlastí a jejím nejbližším a nejvěrnějším přítelem Sovětským svazem byla podepsána ve dnech oslav 25. výročí osvobození Československa slavnou Sovětskou armádou.

Navazuje logicky a organicky na předchozí smlouvu z roku 1943, z období společného boje sovětských a našich národů proti fašistickému agresorovi a jeho spojencům. Současně však zrcadlí ony velké přeměny, k nimž v průběhu poválečných let došlo ve světě, i vyšší úroveň současných a vzájemných vztahů. Její principy odpovídají vztahům mezi dvěma socialistickými zeměmi, odpovídají nejvlastnějším zájmům obou států i internacionálním zájmům celého socialistického společenství. Smlouva je v plném souladu s potřebami naší vlasti a jejího pracujícího lidu.

Dovolte mi tedy, abych při této příležitosti jménem Čs. strany lidové i jménem klubu poslanců, příslušníků naší strany prohlásil, že Čs. strana lidová tuto Smlouvu upřímně vítá jako základní jistotu existence a dalšího rozkvětu naší socialistické republiky. Že ji zdaleka nepovažuje za pouhý diplomatický akt, ale především za reálný výraz trvalého spojenectví československého a sovětského lidu, za opětovné potvrzení bratrských svazků, zpečetěných společně prolitou krví v boji proti hitlerovským fašistům i společným poválečným úsilím při obnově mírového života, při budování a rozvoji socialistické společnosti.

Víme, že v období uplynulých dvou let bylo toto přátelství a spojenectví trnem v oku některým jednotlivcům a skupinám, kteří se pod záminkou nápravy skutečných chyb pokoušeli zpochybňovat nebo přímo negovat více než dvacetileté úsilí našich pracujících o vybudování socialismu v naší vlasti, přičemž někdy skrytý a někdy zcela zjevný antisovětismus se stal jednou ze zbraní v jejich nepřátelských a destruktivních záměrech.

Ani naše Čs. strana lidová nezůstala ušetřena těchto negativních tendencí. Náš ústřední výbor se jimi kriticky zabýval a nadále zabývá spolu s příslušnými opatřeními k nápravě.

Dovolte mi, abych v souvislosti s podpisem československo-sovětské smlouvy citoval několik slov z prohlášení účastníků slavnostního zasedání ÚV Čs. strany lidové, které se konalo dne 16. května t.r. při příležitosti jubilejních oslav naší vlasti. V tomto prohlášení se mimo jiné praví: "Nová Smlouva o přátelství nám také dává pevné záruky, že se nebude opakovat krizová situace z roku 1968, kdy jsme byli přivedeni na pokraj národní katastrofy. Jsme si vědomi toho, že také vždy v minulosti i v srpnu 1968 nám Sovětský svaz poskytl přátelskou pomoc a svým zásahem znemožnil uskutečnit plány domácích i zahraničních nepřátel socialismu u nás. Celý obsah Smlouvy se stane dalším podkladem politicko-výchovné práce naší strany v celé členské základně, neboť není jen diplomatickým aktem a věcí vlád obou zemí. Je zároveň věcí všeho našeho lidu, každého z nás."

Tolik tedy z prohlášení účastníků slavnostního zasedání ÚV Lidové strany.

Nejde v žádném případě a ani jít nemůže, o pouhou formální proklamaci. Naše strana, která před více než padesáti lety vznikla spojením křesťanských idejí s praktickými sociálními potřebami tehdejší společnosti, hledala a nacházela své místo po boku pracujícího lidu této země. Vede své členy v duchu zásad své činnosti k vysoké angažovanosti, k aktivní a tvůrčí spolupráci na velkém díle socialistické výstavby, na tvorbě hmotného i kulturního bohatství lidu. Usilovali jsme a usilujeme o plné uplatnění myšlenek sociální spravedlnosti, kterého nelze docílit jinak a jinde, než v socialistickém společenském systému. A socialistický společenský systém nelze budovat a upevňovat jinak než v družné spolupráci se socialistickými státy, v čele se Sovětským svazem, který je garantem naší vnější i vnitřní bezpečnosti, suverenity a územní nedotknutelnosti, který je naším nejbližším spojencem a pomocníkem i při řešení složitých společenských a hospodářských problémů. Důkazů, potvrzujících správnost tohoto tvrzení, bychom nalezli bezpočet v minulosti vzdálenější i v té zcela nedávné.

Schválením nové spojenecké Smlouvy mezi ČSSR a Sovětským svazem tedy dáváme mezinárodně právní potvrzení dosud existujícím bratrským vztahům dvou socialistických států a současně vytváříme platformu pro jejich další rozvoj ve zcela konkrétní podobě. A to ovšem vyžaduje i zcela konkrétní činy. Smlouva má svůj hluboký a živý obsah, jehož vnější realizace je odvislá od činorodé práce každého z nás. Z obsahu a ducha Smlouvy je zapotřebí vycházet při politickovýchovné práci i při praktické každodenní činnosti na kterémkoliv pracovišti. Chceme překonat potíže, s nimiž se setkáváme, chceme dále rozvíjet naši společnost ve všech oblastech politické, hospodářské a kulturní činnosti, chceme výsledky naší společné práce přispívat k upevňování ekonomické i politické stability naší země a tím i k upevňování světové socialistické soustavy, jako celku. A k tomu je zapotřebí součinnosti všech poctivých lidí v naší zemi, k tomu je zapotřebí i trpělivé politickoorganizátorské práce. A právě na tomto úseku musíme i my, poslanci tohoto nejvyššího zastupitelského zákonodárného sboru, jít příkladem. Zavazuje nás k tomu důvěra daná nám pracujícím lidem, odpovědnost, kterou máme vůči svým voličům i vůči Národní frontě, vedené Komunistickou stranou Československa.

Soudruzi poslanci, soudružky poslankyně! My poslanci Federálního shromáždění, kteří jsme členy a funkcionáři Čs. strany lidové, budeme hlasovat pro schválení Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik s pevným vnitřním přesvědčením, že tak činíme v souladu s potřebami naší vlasti i v souladu s internacionálními zájmy celého socialistického tábora, v souladu se zájmy a tužbami našeho pracujícího lidu, v souladu s principy pravého a ryzího vlastenectví. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Antonínovi Pospíšilovi. Hovoriť bude poslanec Alexander Horák.

Poslanec A. Horák:

Slovutný pán prezident, veľavážené Federálne zhromaždenie, dovoľte, aby som ako bezpartajný poslanec niekoľkými myšlienkami a argumentami prispel k podpore ratifikácie Zmluvy o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi ČSSR a ZSSR.

Mníchovská zrada, mníchovský a viedenský verdikt najprv ukrajovali veľké územia z tela našej vlasti a postupne spôsobili úplné potopenie lode našej národnej existencie, našej československej štátnosti. Čo znamená stratiť vlastnú štátnosť, to vedia najlepšie všetci tí, čo pocítili, či už národný útlak v protektoráte s lidickým masakrom, alebo vyčíňanie nemeckého fašizmu, spojeného s neľudskými zverstvami, vraždami Pohotovostných oddielov Hlinkovej gardy v horehronských vápenkách, alebo všetci tí, ktorých vojna inak odviala z národného tela. Mňa vlna vojny hodila spolu s mojou rodnou obcou do horthyovského Maďarská.

Nebolo vtedy medzi nami nikoho, kto by si mohol predstaviť obnovu našej štátnosti, znovuzískanie stratenej vlasti a slobody ináč než v obnovení Československej republiky. Prvým lúčom svitania v beznádeji a tme vojny bolo v roku 1943 uzavretie zmluvy medzi čs. vládou a sovietskou vládou o priateľstve, spojenectve a povojnovej mierovej spolupráci. Z tohto svetla začalo svitať naše nové ráno, osvetľovalo peklo koncentračných táborov, v ktorých trpeli naši najlepší ľudia, dávalo silu národu chystajúcemu sa do hôr, posiľňovalo tých, ktorí boli nakomandovaní na front proti bratovi, ale ktorí prebiehali, aby sa dostali pod jeho ochranu a pomáhali mu zúčtovať s fašizmom.

A keď sa víťazná Sovietska armáda spolu s našou armádnou jednotkou na čele s jej veliteľom Ludvíkom Svobodom prebila cez Duklu, keď bola oslobodená Budapešť, Košice, Bratislava a Praha a nad berlínskym Reichstagom bola vztýčená víťazná sovietska zástava, naša radosť bola nesmierna, bratské objímanie s bratmi - osloboditeľmi nemalo konca.

Február 1948 veľmi jasne zamieril kormidlo našej lode k socializmu. V júni 1948 predstavil Gustáv Husák v Slovenskej národnej rade svoj pofebruárový zbor povereníkov, v ktorom som mal česť, tak ako dnes, ako bezpartajný poslanec sa osvedčiť pre nastúpenú socialistickú cestu, za priateľstvo so Sovietskym zväzom, za aktívnu účasť na budovaní novej socialistickej vlasti. A to hlavne na adresu tých, čo sa vtedy ešte s obavami a so skepsou dívali na túto cestu, súc predtým krmení antisovietskou a fašistickou propagandou, ktorá Sovietsky zväz stavala na úroveň antikrista.

Moja návšteva v Sovietskom zväze vo februári 1948 mi ešte viac otvorila oči. Ukázala mi, čo pretrpel sovietsky ľud nemeckou fašistickou inváziou, ako hrdinsky obhájil kúsok zeme okolo Volgy, zvyšky zrúcaného Stalingradu, v ktorom vtedy ešte v zemljankách pokrytých snehom bývali stavitelia nového mesta a žili v nádeji perspektívy výstavby tohto mesta. Každú nedeľu architekt mesta na námestí vysvetľoval, ako bude mesto vyzerať za 10 rokov. Bol som tam aj po desiatich rokoch. Úlomky striel sme vtedy ešte nachádzali v tráve ako pred desiatimi rokmi, ale na mieste zrúcanín už stálo nové mesto, nové nábrežie, po ktorom sa prechádzala radostná sovietska mládež.

A ešte jedna reminiscencia: vitríny plné centov ženských vlasov, detských topánočiek a cumlíkov v plynovej komore zahynuvších detí a vyschnutý sval z ľudského srdca na stole laboratória, na ktorom lekári v službách Hitlera páchali svoje pseudolekárske pokusy v dyme krematórií. V odpadových škvarách sme videli vpečené články ľudských prstov a ľudské zuby.

Od tohto celého inferna nás oslobodila a s nami všetky porobené národy Európy víťazná Sovietska armáda. /Potlesk./ Včera sme hlasovali v Snemovni národov za nepremlčateľnosť vojnových zločinov a zločinov proti ľudskosti. Ak chceme týmto právnym aktom zabezpečiť, aby sa neľudskosť v tejto forme nikdy nevrátila, a zamedziť jej opätovnému útoku na dôstojnosť človeka, musíme si súčasne uvedomiť, že naša Zmluva o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci nás bližšie primkne k tomu Sovietskemu zväzu, ktorý túto neľudskosť zmietol zo sveta a ktorý je pre ľudstvo reálnou silou, čo už nikdy nepustí z reťaze draka ohrozujúceho život princeznej humanity.

V roku 1968 som nijako nevedel pochopiť, ako bolo možné, že skupiny nátlaku s tichým súhlasom rýchlo vymenených lúdi vtedajšieho cirkevného sekretariátu Ministerstva kultúry bili do nás ťažkými kalibrami osočovania, medzi ktorými epiteton prašivá ovca a kolaborant boli obvyklé.

Ani ja, ani mnohí moji bratia - kňazi, ktorí v bratskej spolupráci s komunistami nastúpili cestu budovania socializmu a priateľstva so Sovietskym zväzom, sme nevedeli v marci 1968 pochopiť, čo sa vlastne stalo. A potom prišli reči, ktoré sa volali demokratizácia, pri snahe zdravého jadra KSČ opraviť dráhu našej rakety o chybu, ktorou sa v päťdesiatych rokoch začala odkláňať od presnej dráhy, zameranej k cieľu, k socializmu. Rozpútali sa tu sily, ktoré túto dráhu chceli vôbec otočiť do opačného smeru, do tábora imperializmu.