Soudružky a soudruzi.

Lenin nás učil, že jen taková revoluce je oprávněná, která je schopna své pozice udržet a dále rozvíjet. My dnes můžeme konstatovat, že dík Smlouvě uzavřené 6. května t.r. socialistická revoluce v Československu nejenom pevně zakotvila, ale že je schopna své pozice udržet a že je bude rozvíjet s plným pochopením té státní formy, státu - jež nazýváme státem diktatury proletariátu. /Potlesk./

Nejeden z řečníků, který vystoupil, hovořil o významu toho, že dojde na základě Smlouvy k dalšímu rozvoji vztahů a styků mezi společenskými organizacemi. Dovolte mi, abych právě jménem SČSP uvítal tuto skutečnost, protože máme bohaté zkušenosti z návštěv desetitisíců občanů naší země, dělníků, rolníků i příslušníků inteligence, kteří měli možnost na vlastní oči poznat sovětskou skutečnost a seznámit se se skromností, obětavostí a odhodlaností sovětského člověka při plnění úkolů komunistické výstavby a kteří si z něho dovedli vzít vzor. I v r. 1968 a 1969, kdy ještě u jiných společenských organizací i státních institucí nebyla chuť navazovat kontakty se Sovětským svazem, splnili jsme dočasně úlohu je nahradit. A právě v té době byly to stovky mladých lidí, zejména příslušníků Leninského svazu mladých, kteří se mohli setkat se sovětskými komsomolci, čerpat u nich zkušenosti, přesvědčení, odvahu i odhodlanost bojovat za ideje V. I. Lenina, za vítězství komunismu.

Je třeba připomenout, že dnešní Smlouva může být uzavřena jen proto, že plně obstála a sehrála svou rozhodující úlohu v naší společnosti Komunistická strana Československa, a to zejména poté, když v dubnu 1969 bylo zvoleno nové stranické vedení na plénu ústředního výboru strany v čele se soudruhem Husákem, vedení, které se rozhodlo poplivaný, pošpiněný Leninův prapor znovu vysoko vyzvednout i u nás v Československu, mezi českým a slovenským lidem.

Jsem hluboce přesvědčen, že vstup vojsk Varšavské smlouvy a zejména sovětských vojáků, synů a dcer těch, kteří osvobozovali Československo v r. 1945, stejně jako volba nového stranického vedení, vytvořily předpoklady pro podepsání Smlouvy, pro to, aby - jak říká staré ruské přísloví - i v naší čs. ulici byl svátek. /Potlesk./

Národy naší republiky již dávno vyzvedly jedno významné a jistě nezapomenutelné heslo - Pravda vítězí! Máme jistě všichni radost z toho, že zvítězila pravda marxismu-leninismu, pravda věčného, nerozborného čs.-sovětského přátelství.

Chtěl bych proto, soudružky a soudruzi, vyjádřit plnou podporu Svazu československo-sovětského přátelství, vládě republiky, Federálnímu shromáždění, presidentu republiky a zejména ÚV KSČ v boji za splnění všech závěrů, které z této historické Smlouvy vyplývají.

Veliký učitel naší dělnické třídy a našich národů, Klement Gottwald, již ve 20. letech řekl, že vztah k Sovětskému svazu je měřítkem skutečného a upřímného československého vlastenectví. I pojem vlastenectví procházel různými fázemi a různými cestami. Jsem hluboce přesvědčen, že my, kteří zvedneme svou ruku a hlas pro schválení této Smlouvy, pro to, aby byla doporučena presidentu republiky, soudruhu Svobodovi k ratifikaci, splníme svou čestnou vlasteneckou povinnost a vyjádříme stejně tak své internacionální přesvědčení, že štěstí a dobré osudy našeho lidu mohou být jen tehdy, budeme-li po boku věrně s naším velkým přítelem a spojencem, se Sovětským svazem. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Janovi Němcovi. Hovorí poslankyňa Růžena Kolářová.

Poslankyně R. Kolářová: - Vážený soudruhu presidente, vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté.

Chtěla bych vyjádřit radost a uspokojení nad dnešním zasedáním Federálního shromáždění při projednávání Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která bude po dnešním projednání předložena k ratifikaci presidentu republiky soudruhu Ludvíku Svobodovi. Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR, podepsaná 6. května 1970, obsahuje i novou myšlenku, zatím nezakotvenou v dřívějších smlouvách, tj. závazek obou stran, podporovat a rozšiřovat přímé styky mezi orgány státní moci i společenskými organizacemi. Jde o významnou a tradiční oblast mezinárodních styků, která již v minulosti přinesla dobré a praktické výsledky. Obě strany se proto rozhodly, že je jí nutno dát v textu Smlouvy místo, které jí po právu náleží.

Zásady socialistického internacionalismu, které leží v základech vztahů nového typu mezi socialistickými zeměmi, spojují v sobě dialektickou jednotu postulátů socialistického vlastenectví a mezinárodní proletářské solidarity. Mají tedy hluboký třídní obsah a nelze na ně mechanicky přenášet zásady a normy, platné např. ve vztazích mezi zeměmi s rozdílným společenským zřízením.

Realitou současného světa je jeho třídní rozdělení a probíhající úporný boj o soutěžení kapitalismu se socialismem. Přehlížet tuto skutečnost znamená sklouznout k falešným představám o současném mezinárodním vývoji a k nebezpečným iluzím, pokud jde o podstatu a cíle současného imperialismu.

Není náhodou, že právě proti tomuto konkrétnímu třídnímu pojetí mezinárodního vývoje i vztahů mezi socialistickými státy, směruje hlavní ostří antikomunistických kampaní. Imperialistické mocnosti se ani na okamžik nevzdaly svých pokusů o oslabení světové socialistické soustavy a o kontrarevoluční zvrat v jednotlivých zemích. Jestliže současný poměr sil ve světě představuje příliš velká rizika pro jejich případná vojenská dobrodružství, sahají k uplatnění celé škály jemnějších prostředků ekonomického nadbíhání, ideologické diverze, k politické diferenciaci, apod. Tomuto cíli slouží různé teorie zatlačování komunismu, ale i praktická americká politika stavění mostu vůči východní Evropě. Ostatně právě naše země se měla stát v roce 1968 jakousi laboratoří pro praktické vyzkoušení těchto plánů.

Vážené soudružky a soudruzi, mít přítele znamená být přítelem. Dovolte, abych právě na základě tohoto výroku uvedla některé své velmi příjemné zkušenosti a poznatky, které jsem nabyla jako členka delegace Federálního shromáždění při naší oficiální návštěvě v Sovětském svazu. Ráda bych zde řekla, že na tyto styky, které trvají řadu let, a které byly v minulých dvou letech narušeny lidmi, kteří chtěli mezi naše státy vnést trvalý rozkol, což se jim zásluhou právě Sovětského svazu nepodařilo, navázala znovu i delegace FS v lednu letošního roku.

Přiznám se otevřeně, že navštívit Sovětský svaz a lid, který nám přinesl svobodu v roce 1945, a znovu v roce 1968 pomohl včas zmařit rejdy kontrarevoluce u nás, byl můj celoživotní sen. Navštívili jsme řadu významných a památných míst, setkali jsme se s řadou čelných představitelů veřejného života, s pracujícími a mládeží. Všude jsme byli vítáni a přijímáni jako u přátel nejvěrnějších. Srdečnost a láska, se kterou jsme byli všude vítáni, nás provázela po celou dobu naší návštěvy v Sovětském svazu.

Naše delegace měla možnost seznámit se nejen s prací Nejvyššího sovětu, ale i s činností jednotlivých svazových republik. První naše setkání v Kremlu s představiteli Nejvyššího sovětu se týkalo hlavně upevnění a rozšíření kontaktů mezi našimi parlamenty. Soudruh Jasnov nás seznámil s tím, jaká je situace u nich v orgánech Nejvyššího sovětu, ale i v hospodářské oblasti. Rovněž i náš předseda FS soudruh Hanes hovořil o situaci u nás, i o chybách, které se staly v roce 1968, kdy protisocialistické síly chtěly očernit celou naši práci 25 let.

Největší radost nás čekala při přijetí u soudruha Brežněva, soudruha Podgorného a dalších soudruhů na ÚV KSSS. Dojmy z této návštěvy navždy zůstanou v mém srdci. Soudružské a přátelské přijetí a zhodnocení celé cesty naší delegace, o které soudruh Brežněv řekl, že měla velký význam pro lid sovětský a pro politickou práci a že v tomto smyslu očekávali náš příjezd.

Soudruh Brežněv nás po srdečném uvítání seznámil s celou cestou vývoje Sovětského svazu, s těžkou prací bez vědy, hovořil o letech vnitřního boje, o straně, která zesílila, o dělnické třídě, o mládeži prostě o všem. Viděli jsme vše na vlastní oči. A to jsou fakta, která se nedají zastřít. Ekonomika dynamicky rostla, růst je rovnoměrný. Leninské učení potvrzuje, že socialismus je systémem, který obstojí v soutěži s kapitalistickým systémem. Lid je vzdělaný, roste věda, vyrůstá nový průmysl, rostou kádry, staví se školy a vše ostatní. Vědci soutěží s celým kapitalistickým světem. Mají i potíže v národním hospodářství. Nepříznivé jsou i klimatické podmínky. V loňském roce bylo 40 stupňů mrazu a potom horké léto. Zásobování tím ale netrpí. Jsou státní rezervy.

Soudruh Brežněv vzpomněl všechno, i to, co se stalo u nás. Řekl, že byl velmi otřesen tím, co se dělo s politikou a ekonomikou u nás, hovořil o tom, jak se všechno mohlo stát. Oportunistická diverze se dostala do všeho, i do vědy. Kdo to zavinil? Jeden Šik, nebo sto Šiků? Říkal, že masy si u nás myslely, že potečou řeky mléka, ale ani kapitalismus, ani socialismus ještě nemá takovou produktivitu práce, aby všeho bylo nazbyt. Se vším se musí hospodařit. Naše dělnická třída jistě pochopí, o co šlo tehdy a o co jde teď. Je na nás, na poslancích, aby to obyvatelstvo pochopilo, a to co nejdříve.

Soudruh Brežněv hovořil i o tom, že sovětský lid si všeho u nás všímá, jak za války i po válce bylo vše citlivé, jakou pomoc nám Sovětský svaz poskytl, jak oni prožili několik těžkých let v první pětiletce, jak malé byly příděly pro pracující a ti ostatní měli ještě méně.

Soudružky a soudruzi, při této besedě jsem si stále víc a více uvědomovala, co všechno sovětský lid již vytrpěl, a i pro nás, aby naplňoval cíle, které převzal z učení Marxe a Lenina. Soudruzi hovořili také o jednáních, která se uskutečnila v roce 1968, kdy dělali vše pro to, aby zabránili nebezpečí, které se na nás hrnulo. A co se dělo dál, víme dnes všichni. Dobrá snaha neměla ozvěnu a tak došlo k tomu, co hodně lidí odsuzovalo. My ale víme, že to bylo nutné na záchranu nás všech, aby se u nás neopakovalo Maďarsko. Soudruh Brežněv nám řekl: "Nebylo pro nás lehké dělat u vás akci, ale bylo to nutné na záchranu všech poctivých komunistů a poctivých občanů. To nebyla okupace, to byla vzájemná pomoc před kontrarevolucí."

Soudruh Brežněv řekl i to, že všemožně podporují naši vládu i stranu a hlavně stanoviska soudruha Svobody, presidenta republiky. Dále pak uvedl, že pomoc Sovětského svazu bude nejen morální, ale i ekonomická. Dodal pak, že to ale není almužna, protože i oni dostávají od nás dobré zboží, které potřebují.

Hovořili jsme o Metru, o pomoci při jeho výstavbě. Dnes vidíme, že se toto vše v praxi uskutečňuje. Sovětský lid nám vyjadřuje velké sympatie. Považuje ochranu vymožeností socialismu u nás za věc celé světové socialistické soustavy a je ochoten při obraně naší země nám poskytnout všestrannou pomoc.

Soudruh Brežněv nás požádal, abychom o všem, co jsme tam viděli a prožili, řekli našemu lidu. Vzpomínal na častá setkání a spolupráci se soudruhem Gottwaldem, kterého si velmi vážil. V závěru nám řekl, abychom pozdravovali všechny doma, všechny občany a všechny soudruhy.

Z návštěvy u soudruha Brežněva jsme odcházeli všichni dojati, ale i posíleni do naší další práce, která nebude lehká. Vědomí, že za námi stojí tak velký socialistický stát, jakým je Sovětský svaz, je pro nás zárukou a velkou pomocí. Jsem proto pevně přesvědčena, že 6. květen 1970, den podepsání Smlouvy, se stane novým historickým mezníkem v rozvoji bratrských vztahů mezi našimi národy, pomůže nám dát jistotu, že domácím i zahraničním nepřátelům socialismu se již nikdy nepodaří vrazit klín nedůvěry mezi národy Československa a bratrského Sovětského svazu. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslankyni Růžene Kolárovéj.

Vážené súdružky a súdruhovia, prerušujem rokovanie na 20 minút. Po prestávke vystúpi ako prvý poslanec Michal Žákovič.

/Jednání přerušeno v 15.46 hod./

/Přerušená schůze opět zahájena v 16.18 hod./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Pokračujeme v rozprave. Hovorí poslanec Michal Žákovič, pripraví sa poslanec Antonín Pospíšil.

Poslanec M. Žákovič:

Vážený súdruh prezident, vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci!

Na pôde nášho najvyššieho zákonodarného orgánu sa už rokovalo o medzištátnych dohodách pred ich konečným schválením, ale ešte nikdy sme nemali pred sebou dokument takého významu pre slobodný život, rozkvet a budúcnosť našich národov a našej socialistickej vlasti, ako je Zmluva o priateľstve, spolupráci a o vzájomnej pomoci medzi ČSSR a ZSSR. Každá litera tohto historického dokumentu je žulovým kameňom pevnosti, ktorá trvalo a spoľahlivo garantuje náš slobodný, dôstojný život, ktorá široko otvára pred nami radostné perspektívy všestranného rozvoja. Je ťažko nájsť slová, ktorými by sme mohli plne oceniť význam a dosah Zmluvy, ktorú podpísali najvyšší predstavitelia našich dvoch bratských krajín. Už jej predchodkyňa - zmluva podpísaná v Moskve v decembri 1943 - bola Magnou chartou našej republiky. Svojou krvou a životmi ju potvrdili milióny sovietskych hrdinov a najlepší synovia našich národov v spoločnom boji proti fašistickým okupantom. Nová zmluva s novou životnou náplňou sa podpisovala v dňoch, keď sme s pocitmi lásky, úcty a vďačnosti spomínali na ich obete a na slávny deň víťazstva. Vtedy sme si znovu hlboko uvedomovali, že bez bratskej nezištnej pomoci Sovietskeho zväzu na všetkých úsekoch nášho života by sme nemohli docieliť úspechy, s ktorými sa dnes právom môžeme pýšiť pred tvárou celého sveta.

Aj pri tvrdých skúškach v období po januári 1968, keď domáci a zahraniční nepriatelia nášho socialistického zriadenia chceli podkopať samotné základy našej národnej a štátnej existencie, sme sa presvedčili, že v ZSSR a v celom socialistickom tábore máme verných a spoľahlivých priateľov a spojencov, ktorým nie je a nebude ľahostajná naša budúcnosť, naša sloboda, životné záujmy našich pracujúcich. Ich internacionálna pomoc prišla včas a odvrátila hroziacu katastrofu.

Plne si všetci uvedomujeme, že podpísanie novej spojeneckej zmluvy medzi ČSSR a ZSSR nebolo nijakým formálnym aktom, ale výrazom vôle a túžob celého nášho ľudu žiť, pracovat, bojovať a kráčať k novým úspechom po boku nášho verného, osvedčeného a mocného priateľa. Že takú mocnú záštitu stále potrebujeme, to dokazujú i niektoré udalosti posledných dní. Z Mníchova, na ktorý máme tak neblahé spomienky, sa znovu ozvali západonemeckí revanšisti a militaristi. Proti našej socialistickej republike hanebne štvali sudetonemeckí presídlenci a zradcovia z radov českej a slovenskej emigrácie, ktorí sa netajili svojimi úmyslami mariť náš slobodný život a našu nezadržateľnú cestu k socializmu. Pravda, sú to len výbuchy bezmocného hnevu, lebo dobre vedia, že naša spojenecká zmluva so ZSSR nám poskytuje absolútnu istotu a bezpečnosť. Preto niet divu, že vo svojich prejavoch proti tejto zmluve tak útočili.

My dobre vieme, že nová zmluva nie je len pilierom našej národnej a štátnej suverenity a bezpečnosti, ale i neoceniteľným príspevkom k ďalšiemu hospodárskemu i kultúrnemu pokroku, k definitívnej konsolidácii pomerov, ku ktorej sme pod vedením zocelenej KSČ nastúpili. Bez každodennej pomoci bratského ZSSR i ostatných socialistických krajín si našu ďalšiu cestu nevieme predstaviť. Je to mocná podpora pre naše úprimné usilovanie o odstránenie všetkých doterajších ťažkostí a záruka úspešného konsolidačného procesu na všetkých úsekoch nášho života.

Je takmer nemožné zhodnotiť plne význam našej spolupráce na ekonomickom úseku. Bez dodávok surovín, ropy, železnej rudy by nebola možná výroba v našich najdôležitejších priemyslových odvetviach, zápasili by sme s obrovskými ťažkosťami v zásobovaní obilím, zostali by stáť stroje v našich továrňach, hrozila by nezamestnanosť, ktorá je už len smutnou spomienkou na vlády buržoázie v predmníchovskej republike.