V apríli 1969 bol v Bratislave prerokovaný plán spolupráce medzi ČSSR a ZSSR na rok 1969 a 1970. Jeho rozsah bol rozšírený na úseku bezdevízovej spolupráce na 80 týždňov ročne pre každú stranu. Neobmedzene a podľa potrieb môžu byť vysielaní odborníci na devízovom podklade. Československá strana vyslala ďalších 14 odborníkov na rôzne kongresy a konferencie. V súčasnej dobe sa pripravuje do ZSSR skupina pracovníkov, ktorá sa má oboznámiť s najvýznamnejšími pracoviskami. Podľa výsledku tejto cesty zameriame našu budúcu spoluprácu.

Vážené súdružky a súdruhovia!

Viem, že to, čo som uviedla, je len malý zlomok skutočných vzájomných vzťahov, ktoré existujú medzi našimi zdravotníkmi, medzi jednotlivými pracoviskami, teda všetko to, čo sa tak stroho skrýva pod pojmom spolupráce na úseku zdravotníctva, článok 3 Zmluvy. Tieto styky a vzťahy nemohol narušiť ani politický vývoj u nás v roku 1968 až 1969. Ťažko by mohol totiž niekto nahovoriť bývalému pražskému študentovi medicíny, ktorý v rámci študentskej prázdninovej praxe prežil nádherné a odborné kvalitné týždne na klinike v Rige, že má svojich bývalých priateľov po auguste azda nenávidieť.

Preto by som veľký dôraz kládla na to, aby sa v rámci článku 3 Zmluvy uskutočňovala predovšetkým výmena mladých ľudí a mladých odborníkov po tisíckach, a nie desiatkach alebo stovkách ako dosiaľ. Človek, ktorý pozná Sovietsky zväz, jeho ľud a ktorý nadviaže osobné priateľské a odborné vzťahy, nemôže byť nikdy ničím iným ako priateľom a zástancom čo najužšej spolupráce so Sovietskych zväzom, a to - ako som povedala na začiatku - nielen rozumom, ale z celého svojho srdca. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslankyni Márii Komlóšiovej.

Hovorí poslanec Rudolf Zíma, pripraví sa poslankyňa Elena Litvajová.

Poslanec Rudolf Zíma:

Vážený soudruhu presidente, vážené soudružky a soudruzi poslanci! V předložené Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik se konstatuje, že hospodářská spolupráce mezi oběma státy přispívá k jejich rozvoji i k dalšímu zdokonalování mezinárodní socialistické dělby práce a ekonomické integrace v rámci zemí RVHP. Na základě těchto skutečností se pak ve druhém článku Smlouvy zavazují obě strany, že budou dále rozvíjet a prohlubovat vzájemně výhodnou dvoustrannou i mnohostrannou hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci k dosažení co největší efektivnosti společenské výroby. Můžeme s uspokojením uvítat, že právě oblast hospodářské spolupráce se stala jednou z nejdůležitějších částí této Smlouvy. Vždyť tímto oboustranným závazkem s.e pro naši zemi, chudou na téměř všechny základní suroviny, otevírá i nadále možnost čerpat z bohatých zdrojů Sovětského svazu na jedné straně a na druhé straně umožňuje výhodně prodávat naše výrobky ve velkém množství na sovětském trhu. Aby se hospodářská spolupráce, doprovázená širokou výměnou zboží mohla úspěšně realizovat, je třeba ji zajišťovat po všech stránkách a napomáhat jejímu urychlení.

Je nesporné, že prohloubení hospodářské spolupráce a mezinárodní dělby práce spojené se zvyšováním objemu výměny zboží vyžaduje, aby byla úměrně rozvíjena spolupráce i v dopravě, a to jak v dopravě zboží, tak i v dopravě osob. Máme v této oblasti bohaté zkušenosti z uplynulého období. Vždyť v posledních dvaceti letech vzrostl obrat výměny zboží mezi Československem a Sovětským svazem více než desetkrát a doprava stačila toto zboží, i když s určitými obtížemi, přepravit. Podařilo se přebudovat, zejména v železniční dopravě, naše kapacity směrem k Sovětskému svazu. Vždyť jen v překladišti Čierná nad Tisou vzrostla roční přeprava zboží ze Sovětského svazu do Československa z 250 000 tun v roce 1946 na téměř 9,5 mil. tun v roce 1969. Kromě toho je budována i další nová překladová stanice ve Velkých Kapušanech a jsou prováděna další opatření k zabezpečení plynulé přepravy mezi oběma zeměmi.

Také v lodní i letecké dopravě došlo k mimořádnému rozšíření přepravy mezi oběma zeměmi. Např. počet cestujících přepravených ČSA mezi Moskvou a Prahou v roce 1955 byl 3300 osob a v roce 1967 již 33 000 osob. V současné době nestačí ani přeprava 2000 osob týdně uspokojit všechny zájemce.

Je třeba říci, že tyto mimořádné úkoly se podařilo zvládnout za účinné oboustranné spolupráce mezi Československem a Sovětským svazem. Zatímco Československo dodávalo Sovětskému svazu elektrické i motorové lokomotivy, říční lodě a některá další zařízení, Sovětský svaz nám pomáhal při zavádění nových zabezpečovacích zařízení, v budování úrovňových přejezdů samočinným přejezdovým zařízením, zpracováním projektu generální přestavby uzlu Čierná nad Tisou i dodávkami těžkých lokomotiv a kromě toho dodal řadu zařízení a strojů pro budování i údržbu železničních zařízení.

Ještě výraznější byla pomoc Sovětského svazu při zajišťování letecké dopravy. Vždyť všechna letadla veřejné hromadné dopravy, která u nás používáme, byla dodána Sovětským svazem a díky této spolupráci máme možnost i nadále doplňovat náš letecký park novými moderními letadly světové úrovně. Takovýmto způsobem byla zajišťována přeprava zboží se Sovětským svazem v uplynulém období.

Nová Smlouva však, vážené soudružky a soudruzi, správně zakotvuje další rozvoj hospodářské spolupráce našich zemí, a to pro nás dopraváky znamená zabezpečit větší oběh dopravy mezi oběma zeměmi, tzn. zabezpečit větší dovoz surovin, obilí i cementu, ale i hotových výrobků, strojů a zařízení.

Vím, že nás čeká v této oblasti hodně práce, ale nechci zde hovořit o potížích, které v dopravě máme, věřím, že v 5. pětiletém plánu, který bude řešit i zabezpečení rozvoje hospodářské spolupráce, kterou předvídá Smlouva, se nám podaří vytvořit potřebné předpoklady i v oblasti dopravy a zabezpečit i na tomto úseku splnění vzájemných závazků.

Závěrem mi dovolte vyjádřit přesvědčení, že předložená Smlouva je velmi výhodná pro naši republiku a dává jí záruku jak v oblasti naší bezpečnosti, tak i v oblasti hospodářského rozvoje, a proto ji doporučuji ke schválení. Současně bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že my dopraváci se budeme snažit ze všech sil splnit všechny úkoly, které pro nás vyplývají ze Smlouvy, tak, abychom co nejúčinněji napomáhali všestrannému rozvoji vzájemných vztahů se Sovětským svazem. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. Hanes:

Ďakujem poslancovi Rudolfovi Zímovi, hovorí poslankyňa Elena Litvajová, pripraví sa poslanec Jan Němec.

Poslankyňa Elena Litvajová:

Vážený súdruh prezident, súdružky a súdruhovia poslanci! Dovoľte mi, aby som v týchto chvíľach, keď sa máme vyjadriť k dokumentu tak mimoriadnej dôležitosti, k Zmluve o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci medzi ČSSR a ZSSR, povedala v mene svojom i v mene tých, ktorých tu zastupujem, čo po preštudovaní tohto historického dokumentu cítim, čo mi káže moje presvedčenie, cit, rozum a svedomie, čo hovoria moje skúsenosti zo styku so spoluobčanmi. V minulých dňoch sa o spojeneckej zmluve so Sovietskym zväzom mnoho povedalo a napísalo. Že je to garant našej slobody, suverenity a istoty, že v nej vidíme trvalú záruku svojej národnej a štátnej existencie, rozkvetu našej krajiny a jej medzinárodné zabezpečenie.

To všetko je pravda. Treba však dodať, že nová zmluva, nadväzujúca na predchádzajúcu z 12. decembra 1943, nevznikla len ako štátno-politický akt vrcholných orgánov našej krajiny, ale je predovšetkým vyjadrením skutočného cítenia prevažnej väčšiny nášho ľudu, ktoré nenarušili ani extrémy, ani deformácie minulého obdobia, pretože vzťahy našich pracujúcich k Sovietskemu zväzu, k sovietskemu ľudu a k jeho komunistickej strane majú nielen dávne, ale i pevné korene.

Z detských rokov si spomínam, ako robotníci, roľníci a pokroková inteligencia a vôbec chudobní ľudia našej krajiny nielenže sympatizovali so Sovietskym zväzom, so sovietskym Ruskom, ale od neho očakávali pomoc. Ono im slúžilo za vzor, bolo školou našich otcov - komunistov v boji proti vykorisťovateľskému poriadku v predmníchovskej buržoáznej republike, v boji za väčší kus chleba, za spravodlivý život pre drobného človeka. Sovietsky zväz sa stal veľkou nádejou a rozhodujúcou oporou nášho ľudu v dobách fašistického ohrozenia Československa. V priebehu druhej svetovej vojny sa naše nádeje na získanie slobody upierali na Moskvu, predovšetkým na Moskvu. Jej hlas sme s rozochvením počúvali večer čo večer. Každé víťazstvo Červenej armády nám dodávalo nové nádeje, oduševňovalo komunistov a všetkých statočných vlastencov do boja s nemeckými fašistami a ich domácimi pomáhačmi.

Pamätám si, s akou radosťou sme prijali správu o zmluve medzi Sovietskym zväzom a Československom z 12. decembra 1943. To už sme poznali niektorých sovietskych ľudí dôverne blízko. Sovietski vojaci, ktorí utiekli z fašistických koncentrákov, skrývali sa v našich dedinách a domácnostiach a aktívne sa podieľali na príprave ozbrojeného vystúpenia slovenského ľudu. V slovenských horách a dedinách vznikali prvé partizánske skupiny a od augusta 1944 sme deklarovali nielen naše odhodlanie so zbraňou v ruke pomôcť zničiť nenávidený hitlerovský a tisovský fašizmus, ale súčasne spoločne so sovietskymi súdruhmi sme deklarovali, podobne ako bojovníci čs. armády, vieru v Sovietsky zväz i naše priateľstvo, spojenectvo a bratstvo so Sovietskym zväzom. A do boja proti nenávideným fašistickým nepriateľom sme šli nielen s našou československou zástavou, ale aj s červenou zástavou s kosákom a kladivom. A ako dnes si pamätám, že v predvečer prvého výročia historickej zmluvy dna 11. decembra 1944 silná presila fašistov napadla náš partizánsky oddiel. V ten deň som bola na Kališti pri Banskej Bystrici ťažko zranená, ale vďaka našim a sovietskym súdruhom som zostala nažive. Viac z týchto našich hrdinských spolubojovníkov padlo v ťažkom boji a sú pochovaní v našej slovenskej zemi. I dnes na nich myslíme, keď rokujeme o našej novej zmluve o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci so Sovietskym zväzom. Oni a tisíce ďalších našich i sovietskych ľudí spečatili toto priateľstvo krvou. Položili mu za obeť to najkrajšie a najdrahšie, svoje mladé životy. A my živí na ich svetlý odkaz nikdy nezabudneme a nikdy ho nezradíme. Z týchto obetí, z týchto bojov povstala naša sloboda. Hrdinským úsilím a obetavou prácou ľudu našej krajiny pod vedením Komunistickej strany Československa sme potom vytvorili krajší a pre človeka dôstojnejší život, taký, o akom snívali generácie našich otcov, dedov, matiek a starých materí. A tak ako nám Sovietsky zväz pomohol v boji, ako sme sa spoločne bili za slobodu, nemohli by sme ani tieto úspechy po oslobodení dosiahnuť bez všestrannej podpory, veľkej pomoci a vzájomnej spolupráce so Sovietskym zväzom. Je teda len samozrejmá zásada, obsiahnutá v preambule novej zmluvy, že podpora, upevňovanie a ochrana socialistických vymožeností, ktorých sa dosiahlo hrdinským úsilím a obetavou prácou ľudu našej krajiny, sú spoločnou internacionálnou povinnosťou socialistických krajín.

Je teda len samozrejmé, vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, že náš veľký priateľ prišiel včas i v dobe kontrarevolučného ohrozenia v auguste 1968. /Potlesk./ A je dobré, že prevažná väčšina nášho ľudu začína správne chápať túto veľkú internacionálnu misiu našich spojencov.

Absolvovala som po tieto dni, súdružky a súdruhovia, viac rozhovorov a besied. Zúčastnila som sa viacerých stretnutí našich ľudí so sovietskymi súdruhmi a súdružkami. Z poznatkov, získaných z týchto besied, môžem zodpovedne vyhlásiť, že prevažná väčšina našich občanov, mužov, žien i mládeže, nielen rozumove, ale i srdcom podporuje Zmluvu, zakotvujúcu naše dávne, úprimné a nerozborné priatelstvo s ľuďom veľkej sovietskej krajiny.

Preto aj ja v mene svojom, v mene svojich voličov, ale aj v zastúpení väčšiny českých a slovenských žien a matiek i žien národností, žijúcich v našej vlasti vyjadrujem plnú podporu a vrelý súhlas so Zmluvou o priateľstve, spolupráci a vzájomnej pomoci so Sovietskym zväzom.

Zároveň mi dovoľte v mene Československej rady žien povedať, že my ženy urobíme tiež všetko, čo je v našich silách a možnostiach, pre to, aby naše priatelstvo s veľkým Sovietskym zväzom sa neustále upevňovalo a prehlbovalo, aby obsah zmluvy, ktorú dnes schvaľujeme a predkladáme na ratifikáciu, bol aj dôsledne splnený. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem poslankyni Elene Litvajovej. Hovorí poslanec Jan Němec a pripraví sa poslankyňa Růžena Kolářová.

Poslanec J. Němec:

Soudruhu presidente, soudružky a soudruzi, není to poprvé, co z této tribuny hovořím nejen jako poslanec Sněmovny lidu jménem svých voličů v semilském volebním obvodu, ale i jako představitel jedné ze společenských organizací Národní fronty, Svazu československo-sovětského přátelství. To už předurčuje, že mohu jenom vyjádřit nesmírnou radost a hluboké uspokojení orgánů, organizací a všech členů Svazu československo-sovětského přátelství nad tím, že přistupujeme dnes k projednání Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která byla stranickými a státními představiteli podepsána 6. května t.r.

Vyjadřuji tedy nejenom přesvědčení těch, kdo dnes pracují v této organizaci, ale jistě i těch, kdo již nejsou mezi námi a jejichž jména vstoupila do dějin našich národů a československo-sovětských vztahů, soudruhů Zdenka Nejedlého, Šmerala a Vrbenského, kteří stáli u zrodu Svazu československo-sovětského přátelství a kteří udělali vše pro to, aby náš lid poznal pravdu o zemi sovětů, o zemi Leninově.

Smlouva, o níž dnes hovoříme, je v historickém sledu vyvrcholením československo-sovětských vztahů. Není ovšem první a jistě ne ani poslední. Chtěl bych proto připomenout, že podle dostupných historických pramenů je ve starých ruských letopisech zapsáno, že na konci prvního tisíciletí našeho letopočtu se jednalo mezi představiteli našich států, českým panovníkem Boleslavem II. a kyjevským knížetem Vladimírem zvaným Slunéčko, a že dohody mezi nimi uzavřené, jak tyto letopisy hovoří, byly poznamenány tím, že mezi národy našich zemí bude panovat "mír i ljubov" - mír a láska.

Myslím si proto, že i Smlouva, k níž dnes hovoříme, vyjadřuje tyto základní vztahy: vytvořit předpoklady pro upevnění míru a zajistit vztahy lásky a přátelství mezi našimi národy.

Smlouva vychází z toho, co bylo podepsáno dřív, a zejména v r. 1943, v dobách Velké vlastenecké války v Moskvě. Ne náhodou už tehdy prozíravě se ve Smlouvě z r. 1943 hovořilo o nebezpečí, které hrozí naší zemi tradičně ze západních hranic, a byl použit onen klasický termín "Drang nach Osten". Na vlastních zkušenostech jsme poznali, že tento tlak se vyvíjel znovu po řadu let. Nepotřebovali jsme k tomu ani zpravodajské orgány, ani rozvědku, stačilo číst západoněmecké noviny a listovat v publikacích třeba takového Johanna Franze Strausse, abychom pochopili, že jde o nový pokus vyrvat Československo ze socialistického společenství a připravit postupně nový Mnichov.

Proto jsem přesvědčen, že internacionalistická pomoc, kterou nám poskytl Sovětský svaz a ostatní socialistické země Varšavské smlouvy, je jen prostým, jednoduchým splněním těch smluvních závazků, které byly v Moskvě podepsány v r. 1943.

Pokud jsem si stačil zaznamenat projev předsedy vlády soudruha Štrougala, řekl, že Smlouva "představuje Magnu Chartu bratrských svazků socialistického charakteru, skutečně nového, třídně internacionálního typu vztahů mezi socialistickými zeměmi, které přesahují rámec všeobecně demokratického práva". Plně s touto formulací souhlasím a jsem přesvědčen, že je vkladem v právním myšlení naší současné čs. společnosti. Marx a Engels před více než 120 lety v Komunistickém manifestu řekli, že "právo je vůle vládnoucí třídy, povýšené nad zákon, vůle, jejíž obsah je určován materiálními podmínkami této třídy". My víme dobře, že Marx a Engels nemysleli v nacionálních rámcích, naopak, že byli důslednými internacionalisty v pravém slova smyslu. A proto se domnívám, že i tato Smlouva staví do nových pozic pojmy všeobecně demokratického práva, jako je národní nezávislost, státní samostatnost a suverenita a dává jim potřebnou třídní náplň. Nedávno, v r. 1968 a počátkem r. 1969, byly tyto pojmy skloňovány a časovány v hysterických propagačních kampaních mezi naším obyvatelstvem, mezi lidem této země. Víme, jak byly zneužívány. Můžeme proto s radostí konstatovat, že Smlouva vytváří předpoklady, aby byla zajištěna národní nezávislost, státní samostatnost a suverenita socialistického státu, a ne jakákoliv národní nezávislost, suverenita a státní samostatnost, která by nakonec, jak tomu bylo v mnichovských dohodách, vedla k jejich samotné likvidaci.