Poslanec Jan Piller:

Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi poslanci. Velmi rád se ujímám slova, abych mohl vyjádřit stanovisko k jednomu ze zvlášť významných aktů v činnosti Federálního shromáždění ČSSR, ke stvrzení Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci se Sovětským svazem. Je pro mne ctí, že mohu mluvit nejen jménem svým a jménem svých voličů, ale i jménem převážné většiny členů naší největší společenské organizace Revolučního odborového hnutí. Opravňuje mne k tomu nesčetné množství dopisů, telegramů a rezolucí přijímaných základními odborovými organizacemi i všeodborovými a svazovými orgány všech stupňů, které jsou na ústřední radě Čs. ROH soustřeďovány.

Spontánní souhlas s podpisem Smlouvy, její opravdu upřímné, radostné přivítání dělnickou třídou a širokými masami našich pracujících, není pouze odrazem současného požadavku našich lidí na zajištění dalšího cílevědomého a důsledného postupu socialistického vývoje v naší republice. Tento přístup ke Smlouvě má své základy mnohem dále, v historii vzniku a zajišťování existence naší státní samostatnosti, která je s pomocí a vzájemnou spoluprací se Sovětským svazem velmi těsně spjata.

Projednáváním Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci a jejím schválením, navazujeme na nejpokrokovější tradice našich novodobých dějin. Československá republika nejen že vznikla pod bezprostředním vlivem Velké Říjnové socialistické revoluce, ale její bezpečnost, samostatnost a svoboda mohly být zabezpečeny jen ve spojení se Sovětským svazem.

Této skutečnosti si byli naši pracující, zvláště dělníci v továrnách, vždy plně vědomi. Proto usilovali pod vedením KSČ o navázání přátelských vztahů, což bylo korunováno v době nástupu fašismu v Evropě uzavřením paktu o vzájemné pomoci proti útočníkům. S. Šverma ve volebním projevu v roce 1935 hodnotí výsledek tohoto úsilí těmito slovy: "My komunisté, kteří jsme po řadu let potírali otevřenou protisovětskou politiku Benešů, říkáme dnes: Bankrot této politiky dává zadostiučinění nám komunistům. Vítáme tuto změnu v zahraniční politice Československa, za kterou jsme léta bojovali. Považujeme pakt mezi Československou republikou a SSSR za veliký úspěch mírové politiky Sovětského svazu."

Pravdivost těchto slov se potvrdila ve velmi krátké době. Byl to jediný Sovětský svaz, který přes zradu západních spojenců zůstal věren svým spojeneckým závazkům. Nikdo neuznal okupaci Československa fašistickým Německem. Vztahem k našemu národnímu odboji, materiální i morální pomocí a hlavně aktivním vlastním bojem proti fašistickému Německu nám hrdinná Rudá armáda přinesla svobodu, samostatnost a pomohla vytvořit předpoklady dnešního socialistického zřízení.

Za bezprostřední, nezištné, vpravdě bratrské pomoci se zrodil a sílil nový společenský řád v naší zemi. Došlo nejen k vyhnání okupantů, ale i k porážce buržoazie. Dělnická třída za pomoci Sovětského svazu naplnila svůj největší cíl: její dlouholetý zápas byl korunován osvobozením od jha vykořisťovatelů, stala se vládnoucí silou v této zemi.

Na všechny tyto skutečnosti, stejně jako na celé období výstavby socialismu v naší zemi a aktivního podílu a pomoci Sovětského svazu nelze nevzpomenout právě dnes, kdy projednáváme dokument, který má obrovský význam pro další vývoj socialistického Československa. Dokument, který kontinuálně navazuje na naše poválečné spojenectví zakotvené ve Smlouvě o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci uzavřené roku 1943 v Moskvě uprostřed rozhodujících bojů 2. světové války. Je výrazem pevného oboustranného rozhodnutí o dalším prohloubení opravdu socialistické spolupráce, prospěšné a užitečné oběma stranám. Vznikl zde nový vztah, jenž nemá a ani nemůže mít obdoby ve vztazích mezi státy kapitalistického světa. Právě tyto nové, skutečně přátelské a soudružské vztahy a z nich vyplývající svazky jsou tím nejpádnějším a nejmarkantnějším důkazem, jak a v čem se liší nový společenský řád socialismu od kapitalismu. Za významnou skutečnost považuji, že nová Smlouva se neomezuje pouze na vyjádření spolupráce po státní linii, ale přímo se zabývá řešením vztahů mezi lidmi obou podepsaných zemí. To zřetelně vyjadřuje čl. 4 "Smlouvy", ve které se smluvní strany zavazují napomáhat dalšímu rozvíjení spolupráce a přímých styků mezi orgány státu a společenských organizací pracujících, prohloubení vzájemného poznání a sblížení národů obou států.

A tak, i když jde z hlediska formy o státní smlouvu, z hlediska obsahu je to vyjádření těch nejvřelejších, soudružských socialistických vztahů mezi národy, mezi všemi poctivými, pokrokově smýšlejícími lidmi obou našich zemí.

Toho všeho je si vědom i náš pracující lid. Nejednou se přesvědčil, co pro nás spojenectví se Sovětským svazem znamená. Bylo tomu tak i v roce 1968, kdy naše země, náš společenský řád a vláda dělnické třídy byly vážně ohroženy. Existovalo zde velmi reálné nebezpečí otevřené kontrarevoluce, za značné pomoci a - možno říci - nápadného zájmu o osud naší země ze strany západních kapitalistů. Dnes již většina našich lidí vidí velmi dobře, že tento zájem byl motivován především snahou, vytrhnout Československo ze socialistického společenství a převést ho postupně do vlivu kapitalistického světa. Jedině díky zásadovosti a důslednému naplnění internacionálních povinností a závazků ze strany Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí byla naše země a náš pracující lid uchráněni hrůz krvavé kontrarevoluce obdoby Maďarska v roce 1956.

S pomocí Sovětského svazu jak morální, tak i materiální, dochází v současné době ke konsolidaci poměrů v naší vlasti,

V oblasti ekonomiky jsou v mnoha závodech naše vzájemné hospodářské svazky základem stálého růstu výroby. Zabezpečují její nerušený chod, umožňují rozvoj výrobních sil i prostředků a dávají dlouhodobou perspektivu. Rada našich závodů je buď surovinovou základnou, nebo odbytem své výroby bytostně spjata se Sovětským svazem. V mnoha odvětvích na základě dlouhodobých hospodářských smluv, máme zabezpečenu mnohaletou perspektivu, která umožňuje plánovitě, cílevědomě modernizovat výrobu, zvyšovat produktivitu práce a tím i rozmnožovat bohatství společnosti, její neustálý materiální i kulturní růst. Většina našich velkých rozhodujících závodů byla budována za aktivní technické i materiální pomoci Sovětského svazu. Každý z nás poslanců by mohl ze svého vlastního volebního obvodu uvést v těchto směrech řadu konkrétních příkladů.

Všechny pozitivní zkušenosti i konkrétní výsledky ze vzájemné spolupráce, byť byly v nedávné době nesčíslněkrát napadány, špiněny a pomlouvány různými protisovětsky a protisocialisticky zaměřenými představiteli pravice, svojí silou a svou přesvědčivostí ukazují, kterou cestou jít a komu stranit. Zde jsou hlavní zdroje a podněty všech dopisů a rezolucí, které pracující ze závodů i ostatních institucí přijímají a zasílají nám, Ústřední radě Čs. Revolučního odborového hnutí, i ostatním vrcholným orgánům, ve kterých vítají uzavření Smlouvy a hrdě se hlásí k jejímu plnění rozvíjením pracovní iniciativy.

Soudružky a soudruzi poslanci.

Dnešní naše jednání i rozhodování o přijetí předložené Smlouvy je současně vyvrcholením projednávání obsahu spojenecké Smlouvy se Sovětským svazem na našich pracovištích, aktivech a schůzích. Je pokračováním hlasování, které bylo započato masovou účastí na prvomájových oslavách a oslavách 25. výročí osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou.

Součástí souhlasu pracujících bylo i velmi srdečné přijetí sovětských odborářů, kteří navštívili, jako účastníci Vlaku družby, naši zemi. Zúčastnili se v desítkách závodů a institucí besed, aktivů a mítinků právě bezprostředně po podpisu Smlouvy. I při této příležitosti se pracující plně přihlásili k politice KSČ, k přátelství se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi.

Jménem Revolučního odborového hnutí doporučuji, tak jak jsme to již učinili na základě pozitivního ohlasu z našich základních organizací a ostatních odborových orgánů v Prohlášení Ústřední rady odborů z 12. května letošního roku, manifestační schválení předložené Smlouvy. Tím budeme nejen plnit přání svých voličů, ale i jednoznačně stvrdíme, že gottwaldovské heslo "Se Sovětským svazem na věčné časy", které úzce souvisí s historickým posláním dělnické třídy v naší zemi, důsledně naplňujeme. /Potlesk./

Predseda FZ prof. dr. D. Hanes:

Ďakujem posl. Jánovi Pillerovi, promluví poslanec Bohuslav Kučera.

Poslanec dr. Bohuslav Kučera:

Vážený soudruhu presidente, vážené soudružky a soudruzi poslanci. Jen několik málo dní nás dělí od slavnostních chvílí, kdy jsme si všichni připomínali 25. výročí znovuvzkříšení našeho státu a znovu si přitom ozřejmovali nesmírný podíl Sovětského svazu a jeho hrdinné armády na společném boji za naši národní svobodu. A bylo nanejvýš na místě, že právě v těchto slavnostních dnech se stal Vladislavský sál Pražského hradu svědkem podpisu historického dokumentu - nové Smlouvy o přátelství, pomoci a vzájemné spolupráci mezi naší republikou a Svazem sovětských socialistických republik. Zasedání Národní fronty i řady jejích organizací vyjádřilo souhlas a podporu podepsané Smlouvě. Tato odezva nás přesvědčuje o tom, že náš pracující lid novou Smlouvu pochopil správně, že odpovídá jeho představám a že nynější politické vedení se stále více stává skutečným mluvčím občanů našeho státu. Proto, jestliže dnes přistupujeme na této půdě ke slavnostnímu schválení Smlouvy, činíme tak s plným vědomím toho, že se opíráme o vůli většiny našeho lidu, který ji přijal za svou, že tak činíme v zájmu zajištění šťastné a bezpečné socialistické budoucnosti naší vlasti.

Soudružky a soudruzi poslanci. Uzavření nové Smlouvy se nesporně stalo dalším významným mezníkem našich dějin. Smlouva garantuje nedotknutelnost naší státnosti a nedotknutelnost socialistického zřízení. Upravuje vzájemné vztahy na základě nových skutečností a vychází z obrany socialistického společenství proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli pomocí společného postupu a rozhodování v důležitých otázkách obrany.

Žádná společnost nemůže přistupovat k řešení otázek, jež se dotýkají samého bytí národů, bez kontextu s minulostí, bez zkušeností, které národy nabyly právě v období svých vzdálenějších i nejnovějších dějin. Celá naše historie byla ve své podstatě bojem proti labilitě naší národní existence a státnosti a úsilím o zabezpečení její stability. Po četných zkušenostech a zklamáních našly naše národy a náš společný stát mocného přítele v Sovětském svazu, který je nejen schopen, ale vždy a za všech podmínek i ochoten poskytnout nám všestrannou podporu.

Již tehdy, když se šířil v blízkosti našich hranic nacistický šovinismus, když se pomalu zvedala nad Evropou a celým světem hrozba nacismu a fašismu, počínali si pokrokoví lidé u nás stále více uvědomovat hospodářský a vojenský význam Sovětského svazu. A tak, když v Německu byla již moc nacistů nesporná a nad Evropou se vztahovala válečná mračna, došlo 16. května 1935 k podepsání první naší spojenecké smlouvy se Sovětským svazem.

K nejhorším zkušenostem naší vlasti bezesporu patří nám vnucená Mnichovská dohoda, která rozbourala jistoty starší generace a prokázala rizika tehdejší zahraniční politiky Československa orientované na Západ, jejíž důsledky vedly až ke ztrátě naší státnosti a ohrožení samé existence našich národů. Hrůza mnichovské zrady našich západních spojenců je dodnes zapsána černým písmem v srdcích a myslích lidí. V té době si uvědomila většina našeho lidu, že v Sovětském svazu je náš přítel, že je to velmoc, která byla ochotna nám pomoci, kdyby ovšem nebylo jednostranné a zaslepené svázanosti našich vládnoucích kruhů s Francií.

Je rovněž třeba podtrhnout, že jen díky tomu, že Sovětský svaz v r. 1941 uznal naši republiku v předmnichovských hranicích, postupně a váhavě přistupovali k podobným aktům i ostatní členové protihitlerovské koalice.

Soudružky a soudruzi poslanci.

Domnívám se, že není třeba dalšího komentáře. Mnichov bylo největší bezpráví, spáchané na našich národech. S hlubokým rozhořčením odsuzujeme všechny snahy, jakýmkoliv způsobem legalizovat Mnichovskou dohodu. Proto se setkává s tak živým souhlasem článek nové Smlouvy, který odmítá platnost Mnichovské dohody od samého jejího počátku, akt, o který usiluje naše zahraniční politika a diplomacie již řadu let, ať už na půdě OSN, či na dalších politických fórech.

Bezvýhradná a nyní navíc smluvní podpora Sovětského svazu v této úhelné otázce naší zahraniční politiky, posiluje naše pozice při jakémkoliv jednání o tomto tématu.

Nová Smlouva navazuje na smlouvu uzavřenou uprostřed války v roce 1943. Je i jako celek potvrzením vzájemné, oboustranně výhodné spolupráce v uplynulých 25 letech, spolupráce nejplodnější a pro nás jako malou zemi nejpotřebnější. Neváhám říci, že Smlouva má svůj význam i jako neobyčejně důležitý rámcový projekt naší budoucí spolupráce v dosud nevídaném okruhu problémů, od politiky, přes ekonomiku až k vědě a kultuře.

Jestliže se v dokumentu dvou smluvních stran hovoří i o nadnárodních formacích, jakými jsou Rada vzájemné hospodářské pomoci a Varšavská smlouva, je to jen důkazem obrovské cesty, jíž urazil socialistický svět v upevňování a propojování svých ekonomických systémů a obranných sil. Smlouva byla uzavřena mezi dvěma naprosto rovnoprávnými partnery a akcentována byla jejich vzájemnost. Naše socialistická soustava tak dospěla i k vzájemné odpovědnosti za své osudy. V době, kdy výrobní a zbrojní potenciál socialistických zemí vzrostl nebývalou měrou, kdy vyrovnání ekonomik jednotlivých zemí z nich činí rovnocenné partnery, byl přímo nezbytný nový přístup k věcem.

Jsme rádi, že právě Smlouva mezi námi a Sovětským svazem je prvním krokem k nové éře spolupráce všech socialistických zemí. Zatímco před časem byly na Západě obavy jen z vojenské síly socialistických zemí, rostou nyní obavy i ze síly hospodářské. Obrovská síla Sovětského svazu, jako hospodářské a vojenské velmoci prvního řádu, která se směle měří se Spojenými státy a v některých směrech je i převyšuje, neustále narůstá. Podíl všech socialistických zemí na této misce vah a jejich pevné svazky tuto sílu dále umocňují.

Jestliže ještě existují na tváři zeměkoule válečná ohniska, jestliže Spojené státy ještě z pozic četníka proti socialismu upevňují a rozšiřují vietnamskou agresi na Kambodžu a Laos a podporují skrytě izraelskou agresi na Středním východě, jestliže na západ od našich hranic stále ještě dochází k revanšistickým provokacím, je tím více nutné si uvědomit, že přímá soudružská pomoc socialistických států a existence pevného socialistického tábora klade skutečným i potencionálním agresorům mez, za níž se nemohou odvážit.

Věc obrany socialismu je nezbytně věcí nás všech. Jen v naší jednotě je síla a možnost společné obrany. To si všichni uvědomujeme. Z těchto principů vycházejí i kroky Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí v srpnu r. 1968, znamenající podporu socialistickým silám v naší zemi, zajišťující obranu socialismu v naší zemi a ochranu socialismu vůbec.

Soudružky a soudruzi poslanci. Pamětníci 2. světové války nikdy nezapomenou na hrdinství sovětských vojáků, budou vždy vzpomínat na krásné chvíle, kdy poprvé stiskli ruku sovětským lidem, kteří nelitujíce námahy, vyčerpání ani osobních obětí, přispěchali, aby pomohli. Od té doby však došlo ve vzájemném styku a poznávání ke statisícům dalších setkání. Ze známostí se stávala pevná přátelství. Proto i vztahy mezi našimi zeměmi se neopíraly jen o formální plnění různých smluv a dohod, ale byly mnohem hlubší, upřímně přátelské.

Na tento fakt navazujeme i dnes v procesu politické konsolidace u nás, v obnovování a rozvíjení tradičních přátelských svazků. Konsolidační proces, probíhající v celé naší společnosti, probíhal a dosud probíhá samozřejmě i uvnitř Československé strany socialistické. Usilujeme o sjednocení strany na socialistických základech. Rozcházíme se s těmi, kdož linii strany opustili a s ní nesouhlasí. Vedeme členy v duchu usnesení našich ústředních orgánů k angažovanosti pro současnou politiku. Obrazem této skutečnosti je i kladná odezva našich členů k uzavření nové Smlouvy, jak se nám projevila již i v nižších stranických orgánech.

Vycházejíc z toho, jsme již na schůzi předsednictva ústředního výboru naší strany dne 12. května vyjádřili Smlouvě plnou podporu a zavázali se, že její obsah bude přenesen do celé naší politické a stranické práce. Jestliže tedy dnes na této půdě, my poslanci Čs. strany socialistické, svými hlasy schválíme na základě jednoznačného doporučení našeho poslaneckého klubu, Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR, znamená to, že chceme nejen formálně pro ni hlasovat, ale, že se také současně zavazujeme, že všichni na svých místech a ve svých funkcích napomůžeme ji uvádět do života, že svými činy a konkrétní prací budeme rozvíjet a posilovat pevné spojenecké a bratrské svazky mezi našimi státy, že budeme chránit a upevňovat upřímné přátelství mezi československým a sovětským lidem. /Potlesk./