Tragickému osudu první republiky nestačilo již zabránit lidové hnutí, které rozpoznalo zhoubnou politiku buržoazie, protože tehdejší vládnoucí režim odmítl sovětskou ochotu pomoci a vzdal předem boj přes rozhodnou vůli všeho lidu přinést krajní oběti pro porážku agrese. Národní katastrofa potvrdila nejširším vrstvám zhoubnost buržoazní politiky. Tehdy ještě více, již v tmách kruté tyranie, zazářila spásná hvězda spojenectví s prvním státem dělníků a rolníků, Sovětským svazem, který v nejhorší situaci zůstal naším jediným přítelem a ochráncem. On také jediný byl s to potvrdit víru a naděje ujařmeného lidu. Jediný dokázal zastavit fašistickou povodeň a rozdrtit agresi. Byl to Sovětský svaz, kdo srazil fašistického barbara na kolena a vrátil nám ztracenou státní existenci, národní svobodu, nezávislost a svrchovanost. Jediný také nikdy neuznal mnichovský diktát. Obnovu státní existence i její ochranu před novými nebezpečími ze strany německého militarismu a revanšismu nám smluvně zabezpečila spojenecká smlouva se Sovětským svazem z 12. prosince 1943. Získali jsme tak možnost hospodařit na svém po svém a v hospodářské spolupráci jsme také mohli zvýšit svou průmyslovou výrobu šestinásobně a zařadit se mezi přední průmyslové země světa, poskytnout plody kultury všem, podstatně zvýšit životní úroveň pracujících v plné svobodě.

Změny, které se odehrály v naší vlasti i v měřítku mezinárodním a rozvoj vztahů se Sovětským svazem si nyní vyžádaly novou smluvní úpravu. Nejvyšší představitelé komunistických stran a vlád obou zemí podepsali novou Smlouvu 6. května 1970.

Jádrem nové Smlouvy našich svobodných, třídním charakterem shodných, rovnoprávných zemí, Československa a Sovětského svazu je v duchu odkazu všeho toho, co jsme za 50 let prožili, závazek upevňovat věčné, nerozborné přátelství mezi národy obou zemí, rozvíjet všestrannou spolupráci a poskytovat si bratrskou pomoc a podporu při dodržování svrchovanosti, rovnoprávnosti, nezávislosti a nevměšování. Text Smlouvy manifestuje, že je to Smlouva mezi státními mocemi a zeměmi třídních bratrů. Z tohoto bratrství a společenství zájmů se logicky odvíjejí všechny ostatní články Smlouvy, odpovídají konkrétním potřebám rozvoje obou zemí, potřebám obrany a zajišťování mírových podmínek pro budovatelskou práci. Nová Smlouva je silná právě tím, že vyjadřuje životní zájmy a potřeby socialistické společnosti obou zemí a socialistického společenství, že zakotvuje nové vztahy, vytvořivší se mezi socialistickými státy, že postihuje jejich vývoj a tím se stává i vědeckým programovým dokumentem společné další naší cesty k vyšším metám společenského vývoje.

V tomto historickém dokumentu jsou respektovány reálné nazrálé potřeby naší společnosti a boje o nová vítězství socialismu. Jsou respektovány nároky rozvoje vědeckotechnické revoluce, a to především závazkem rozvíjet a zdokonalovat mezinárodní socialistickou dělbu práce, dvoustrannou i mnohostrannou spolupráci a socialistickou ekonomickou integraci v rámci RVHP. Takto zásadně perspektivně pojatý obsah hospodářské spolupráce vyžaduje pozornost i k dalším činitelům úspěšného vývoje. Je nutná dokonalejší spolupráce v oblasti vědy a kultury, školství, literatury a umění, tisku, rozhlasu, filmu, televize, zdravotnictví, turistiky i v jiných oblastech. Je to nezbytné i pro dovršení konsolidace naší vlastní situace a k tomu, aby socialistický internacionalismus prosytil všechny sféry našeho společenského života. Bez toho nelze dosáhnout výrazného rozkvětu ani v hospodářství, ani ve vědě a kultuře, ani vzestupu životní úrovně, adekvátního přednostem socialistického společenského řádu. V té míře, jak se celé naše kulturní a vědecké oblasti odpoutají od zhoubné symbiózy s úpadkovou, destrukční buržoazní kulturou Západu, v té míře se zmenší možnosti imperialistů rozvíjet ideologickou erozi a diverzi vůči nám, směřující k oslabení socialismu. Kladným výsledkům bude napomáhat též plnění smluvního závazku o rozvíjení přímých styků mezi orgány státní moci a mezi společenskými organizacemi.

Obzvláště veliký význam pro postupný pokojný rozvoj naší země i pro mír v Evropě a ve světě, pro zneškodňování intrik a diverze imperialismu má opětovné slavnostní potvrzení zásady, že podpora, upevňování a ochrana socialistických vymožeností je společnou internacionální povinností socialistických zemí. Toto prohlášení je doplněno oboustranným závazkem v článku pátém Smlouvy, že budeme podnikat nutná opatření k ochraně socialistických vymožeností, k ochraně bezpečnosti a nezávislosti obou zemí, rozvíjet všestranné styk a jednat v duchu upevňování jednoty, přátelství a bratrství našich zemí. Shodně se vyjádřily též všechny výbory Sněmovny lidu, které projednávaly podepsanou Smlouvu. Máme na paměti tvrdá poučení let 1968 a 1969, která ukázala, zda existuje či neexistuje ostrý třídní boj také v naší zemi, a která ostře ozřejmila, že obrana socialismu v jedné zemi je nutným úkolem a povinností všech socialistických zemí /potlesk/, protože zejména neveliký socialistický stát není s to ubránit se svými silami za určité situace rafinovanému soustředěnému náporu spojených sil světové reakce, zvláště když je odzbrojen zákeřnou činností pravicových oportunistů, kteří se dostali k moci. Význam těchto pasáží Smlouvy je proto historický a perspektivně dalekosáhlý. Maří naděje revanšistů a veškeré zahraniční reakce, že by snad mohli v budoucnu rozštěpit socialistické společenství. Maří naděje vnitřní reakce na mocenský zvrat v zemi. Rozbíjí vyhlídky pravicových oportunistů, že by opakovaným rozvratným náporem mohli strhnout naši vlast z marxistické cesty budování jediného vědeckého socialismu. Je účinným obranným prostředkem proti rakovinné hlíze revizionismu a pravicového oportunismu v dělnickém revolučním hnutí, schopných přivést socialistickou zemi v krátké době k politické a hospodářské katastrofě, jak to dokázalo dubčekovské vedení. Text pátého článku Smlouvy vyjadřuje objektivní historickou nutnost.

Tento článek leží nejvíce v žaludku světové reakci, která jej doprovází podrážděným pokřikem a vinou pomluv. Ztráta volného prostoru, otevřených dveří pro rozvratnou aktivitu nejvíce proto dráždí dirigenty tzv. svobodného světa kapitalismu. Smlouva jim jasně říká, že se v budoucnu nikdy nepodaří narušit nebo zničit socialistický řád v Československu ani napadením, ani kontrarevolucí. /Potlesk./ Je to silný škrt přes plány kontrarevoluce a reakce. To zároveň významně posiluje demokratické a mírumilovné síly v Evropě a ve světě.

Články 6 až 12 Smlouvy zahrnují širokou oblast mezinárodních vztahů a našich obranných závazků a společných postojů vůči hlavním soudobým mezinárodním problémům. Jsou kodexem naší společné zahraniční politiky, vyznačují její programové cíle. Našemu lidu se tu dostává ještě silnější garancie nedotknutelnosti hranic, jejich společné obrany proti jakýmkoliv silám militarismu a revanše. Je to především opětné potvrzení neplatnosti mnichovského diktátu od samého počátku. Jsou ještě u nás lidé, kteří vedeni třídními buržoazními hledisky nebo naivitou bagatelizují význam nulity mnichovského diktátu od samého počátku. Nechápou, nebo nechtějí vidět, že opuštěním tohoto principu bychom otevřeli vrata páté koloně, že bychom zalomcovali bezpečností v celé Evropě a především vlastní. Vztah k nulitě Mnichova od samého počátku vyznačuje v mezinárodním měřítku dělící čáru mezi silami konsolidace evropské situace a míru a mezi silami rozvratu, agrese, války a revanše. Proto všichni pokrokoví a mírumilovní lidé zdraví opětovné stvrzení tohoto principu v naší Smlouvě. Společně pokládáme nedotknutelnost všech státních hranic v Evropě za jeden z hlavních předpokladů evropské bezpečnosti. Společně se zavazujeme, že rozvineme veškeré úsilí na obranu světového míru a bezpečnosti národů před úklady agresivních sil imperialismu. Vedeni logikou boje proti imperialismu a hledisky socialistického humanismu se zavazujeme usilovat o konečné odstranění kolonialismu ve všech formách a projevech i k podpoře zemí, které se osvobodily z koloniálního jařma a upevňují svou nezávislost a svrchovanost. Smlouva je prosycena duchem socialistického internacionalismu a humanismu, a proto jejím schválením upevňujeme síly míru, pokroku a svobody ve světovém měřítku.

Nejvyššího stupně zabezpečení se dostává naší zemi oboustranným závazkem okamžitého poskytnutí veškeré pomoci všemi prostředky v případě napadení ze strany kteréhokoliv státu nebo skupiny států. Jaký je tu kontrast s garanciemi, které dali před válkou Československu jeho imperialističtí spojenci. Pamatovali na zadní dvířka, jimiž se mohli ze závazků prostě vyvléci. Vzájemná pomoc mezi našimi socialistickými zeměmi se podle Smlouvy poskytuje ihned, neodkladně, automaticky, jakmile dojde k napadení. To pro nás znamená nejsilnější ochranu před agresí, podstatně zvyšující naši bezpečnost.

Smlouva byla přivítána ve výborech Sněmovny lidu spontánním, jednomyslným a jednoznačným souhlasem. Výbory však též spontánně poukázaly na to, že tato Smlouva jako program každodenní naší práce si vyžaduje stálého, denního cílevědomého boje za její plnou realizaci i stálého denního rozbíjení lží a pomluv, které nepřátelé socialismu zanášejí do myšlení lidí.

Máme na paměti, že Smlouva, kterou jsme podepsali, je Smlouva se socialistickým státem, který nikdy svůj závazek a své slovo neporušil, který nám zůstal věren v dobách nejtěžších. Sovětský svaz do písmene splnil závazky Smlouvy z roku 1943 a za cenu velkých obětí a krve osvobodil naši vlast a ochránil ji svou vítěznou silou před úklady kontrarevoluce. Zakolísání ve věrnosti smluvním závazkům se bohužel vinou dubčekovského stranického a státního vedení objevilo na naší straně. A nejen zakolísání, nýbrž hrubé porušování Smlouvy, jako vůbec v té době zdomácnělo narušování socialistické zákonnosti, hrozivější ve svém dosahu, než v letech padesátých, neboť bezprostředně ohrozilo socialismus a mír ve světě. Smlouva vytváří podmínky, aby se takové jevy v budoucnu už nemohly opakovat.

V této památné chvíli, kdy schválením Smlouvy rozhodneme o osudově klíčové otázce budoucnosti našeho státu a lidu, ale do značné míry i o štěstí jiných národů, si musíme připomenout, že k opakování jevů z let 1968 a 1969 již nikdy nesmí dojít, že poučeni proto těžkými zkušenostmi musíme v naší čs. společnosti přistoupit k realizaci Smlouvy, jejímu objasňování a naplňování jako programu našeho pracujícího lidu mnohem systematičtěji a cílevědoměji než tomu bylo v minulosti. /Potlesk./ A to zdůraznily výbory Sněmovny lidu. Chceme mít na paměti, že lidé, kteří literu a ducha Smlouvy budou uvádět do života, a to bude celá naše společnost, musí být prodchnuti socialistickým internacionalismem, oddaní životním zájmům naší socialistické vlasti. Smlouva musí vstoupit do vědomí lidí a v praxi bude denní činností lidí. Tomu musí být podrobena i různá hlediska, včetně hledisek kádrových. Výbory Sněmovny lidu zdůraznily, že obsah Smlouvy by měl prosytit atmosféru našich pracovišť, škol všech stupňů a druhů, organizací mládeže i brannou výchovu.

Výbory Sněmovny lidu vesměs zdůraznily obrovský význam Smlouvy pro naši bezpečnost, ale i bezpečnost a mír v Evropě a tím i ve světě. Zdůraznily její základní význam pro hospodářský rozkvět naší země právě plněním oněch článků Smlouvy, které zajišťují hospodářskou spolupráci a pomoc, které otvírají cestu k hospodářské integraci a k rozsáhlým odbytištím Sovětského svazu a socialistických zemí. Označily Smlouvu za nástroj hospodářské stability naší země. Smlouva dává tušit velké možnosti v oblasti ekonomiky, neboť všechno, co jsme u nás za 25 let vybudovali - mohutný hutní průmysl, strojírenství, chemii, vzestup zemědělství i životní úrovně, podstatná technická zlepšení - vyrostlo právě a především z realizace předcházející Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Je stále zřejmější, že nelze rozvíjet naši ekonomiku bez stabilních a sílících vztahů k Sovětskému svazu, bez soustavného rozvoje spolupráce se Sovětským svazem. V nových podmínkách pak je nutné v našem úsilí respektovat nároky a požadavky rozvíjející se vědeckotechnické revoluce, nutnost zvýšit výkonnost národního hospodářství a životní úrovně v socialistických státech. Tomuto požadavku odpovídají právě závazky Smlouvy o hospodářské spolupráci mezi oběma státy, které směřují k zdokonalování mezinárodní socialistické dělby práce ve výrobě, i ve vědě a výzkumu a směřování k socialistické ekonomické integraci. Výbory Sněmovny lidu vidí směr k plnění těchto závazků v koordinaci plánu, v rozvoji specializace a kooperace, v tom, že vnitřní integrace československého hospodářství se bude otvírat integrací mezi socialistickými zeměmi, v tom, že spolupráce se rozšíří ještě účinněji na oblast vědeckotechnického výzkumu a přejde na všechny ostatní sféry našeho života. S tímto požadavkem je v souladu článek čtvrtý Smlouvy, kterým se zavazujeme k rozšiřování spolupráce a přímých styků mezi orgány státní moci a mezi společenskými organizacemi pracujících, k rozsáhlé a těsné spolupráci v kulturní oblasti. Zejména je též třeba podstatně rozšířit styky mezi československou mládeží a mládeží Sovětského svazu, jejíž část ve vojenských uniformách nepoznala v roce 1968 onu lásku k sovětským lidem, jako jejich otcové v roce 1945. Toto nemůžeme pouštět ze zřetele. Sami zde doma jsme povinni oživovat slavné revoluční tradice naší mládeže, přátelství mládeže obou zemí utkávat ze společného a shodného přístupu k řešení soudobých problémů a na prostých lidských vztazích socialistických lidí.

Internacionalistický duch Smlouvy a shodnost zájmů obě smluvní strany zavazuje v článku jedenáctém, vzájemně se informovat a radit o všech důležitých mezinárodních otázkách, týkajících se jejich zájmů a postupovat podle dohody, což je přirozenou potřebou účinnosti mírového úsilí socialistických zemí a jejich obrany proti úkladům imperialismu.

Ze Smlouvy vyzařuje socialistický humanismus, který je ztělesněn i v zahraniční politice obou zemí, zavazujících se k úsilí o zlepšení situace v Evropě, k úsilí o spolupráci s evropskými státy, o vytvoření účinného systému bezpečnosti, mezi jehož hlavní předpoklady patří nedotknutelnost současných hranic v Evropě, k úsilí o zabránění masovému krveprolití. Ze Smlouvy vyzařuje socialistická etika, která se zračí též v tom, že Smlouvou se naše země slavnostně opětovně přihlašují k zásadám a cílům Charty Organizace spojených národů, které USA soustavně pošlapávají. Ve Smlouvě se zdůrazňuje platnost závazků vyplývajících z mezinárodních smluv. Zjišťuje se též zejména, že není rozporu mezi nimi a ustanoveními Smlouvy.

Existence velkého útočného potenciálu NATO soustředěného za našimi západními hranicemi, v Atlantiku a Středozemním moři a na různých jiných základnách i varovné jevy ze Spolkové německé republiky však zdůrazňují prvořadý význam závazku činit všechna nutná opatření k zabránění agrese jakýchkoliv sil militarismu a revanšismu a k odražení útočníka.

Smlouva nám otevírá světlé perspektivy do dalších desetiletí. Chceme mít na paměti, že je pokračováním a rozvinutím Smlouvy dosavadní, která na ni přenáší i pečeť společně prolité krve v boji proti fašistickým usurpátorům na vnějších i vnitřních frontách. Jako socialistický parlament jsme povinni zabezpečit republiku, a být na stráži této posvátné základní záruky naší existence a svobody.

Soudružky a soudruzi, všechny výbory Sněmovny lidu, které Smlouvu projednaly, jednoznačně a jednomyslně navrhují plénu Sněmovny lidu schválit Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR, podepsanou 6. května t.r. v Praze, a doporučit ji presidentu republiky k ratifikaci. /Potlesk./

Predseda FZ prof. Dr. D. Hanes:

Ďakujem poslancovi Laštovičkovi. Stanovisko výborov Snemovne národov prednesie ich spoločný spravodajca poslankyňa Ing. Petronela Višňovcová, predsedníčka Zahraničného výboru Snemovne národov.

Spravodajkyňa Ing. P. Višnovcová:

Vážený súdruh prezident, vážené Federálne zhromaždenie! Zmluva bola privítaná vo výboroch Snemovne národov so spontánnym, jednomyseľným a jednoznačným súhlasom ako programový dokument sovietsko-československej spolupráce.

História potvrdzuje, že bez Sovietskeho zväzu, bez nášho pevného priateľstva s ním a bez internacionálnej pomoci, ktorú nám poskytol vždy vo chvíľach najťažších, by nebolo ani nášho slobodného a suverénneho socialistického štátu.

Jednou z vážnych povinností našej generácie je riadiť sa týmito historickými skúsenosťami a tak isto naučiť nimi riadiť aj nastupujúcu generáciu, lebo v jej rukách spočíva budúcnosť nášho štátu. Nikto u nás nesmie zabudnúť na Mníchov, na to, ako sa západné veľmoci v rozhodujúcich chvíľach svetovej krízy v roku 1938 napriek všetkým zmluvám a neustálemu ubezpečovaniu o priateľstve obrátili k nám chrbtom a vydali nás na pospas nášmu úhlavnému nepriateľovi - hitlerovskému imperializmu. Nebyť víťazného konca vojny, bola by sa táto zrada rovnala našej smrti. Zmluva, ktorou teraz opäť stvrdzujeme naše pevné a trvalé priateľstvo, je bezpečnou zárukou, že imperialisti už nikdy nebudú môcť manipulovať so štátnou suverenitou našich národov. Vzájomnou pomocou na všetkých úsekoch nášho života sa priateľstvo nášho ľudu so Sovietskym zväzom len ďalej umocňuje.

Sovietsky zväz je pre nás mocnou ekonomickou oporou - ozajstným pilierom. Je naším nenahraditeľným obchodným partnerom z viacerých dôvodov. Hospodárskymi stykmi so Sovietskym zväzom si vopred zabezpečujeme základné suroviny a materiály, bez ktorých sa naše národné hospodárstvo vôbec nemôže zaobísť, ako napríklad naftu, zemný plyn, obilie, farebné kovy a iné, a to za podmienok pre nás mimoriadne výhodných. Po druhé, práve na základe dodávok týchto surovín a materiálov zo Sovietskeho zväzu sme si mohli vybudovať v posledných dvadsiatich piatich rokoch v našom štáte veľký priemyselný potenciál, ktorý umožňuje zhodnotiť tradičné výrobné skúsenosti našich robotníkov a uplatniť talent a odborné znalosti našich technikov, ako aj tvorivý prínos našej vedy.