Je však třeba, aby všichni ti, kteří
projevují tolik obav o naši suverenitu, si uvědomili,
že jsme státem socialistickým a že zabezpečení
a ochrana socialistických vymožeností, obrana
socialismu před diversí a kontrarevolucí
není a nemůže být omezením suverenity
socialistické státu, ale právě naopak
je jejím výrazem. Soustředěné
útoky západní propagandy vyplývají
právě z poznání, že byly zmařeny
všechny naděje na rozklad socialistického zřízení
v ČSSR a že byla uzavřením Smlouvy postavena
hráz snahám o narušení socialistického
společenství, v daném případě
o narušení přátelství mezi Československou
socialistickou republikou a Sovětským svazem.
S budováním a obranou socialismu a komunismu u nás
a v Sovětském svazu těsně souvisí
zajištění jejich bezpečnosti a územní
integrity. Předpokladem pro to je zajištění
míru a bezpečnosti zejména v Evropě.
K tomuto cíli směřuje závazek obsažený
ve Smlouvě, vynaložit veškeré úsilí
na obranu světového míru a bezpečnosti
před úklady agresívních sil imperialismu
a reakce, usilovat o zajištění míru
v Evropě a o vytvoření účinného
systému evropské bezpečnosti. V této
souvislosti obě smluvní strany - vycházejíce
z toho, že jedním z hlavních předpokladů
zajištění evropské bezpečnosti
je nedotknutelnost státních hranic, tak jak se vytvořily
po druhé světové válce - se zavazují
v souladu s Varšavskou smlouvou chránit nedotknutelnost
hranic členských států této
Smlouvy. Nechceme nechat nikoho na pochybách, že pro
nás - Československou socialistickou republiku -
má velký význam i vojenský aspekt
Smlouvy. Považujeme v této souvislosti za potřebné
dál posilovat svůj vklad a náš podíl
na upevňování a prohlubování
obranného Varšavského paktu. Jsme vedeni snahou
pokračovat ve vytváření politických,
kádrových a materiálně technických
předpokladů, aby naše armáda mohla plnit
a splnit veškeré závazky v tomto směru.
Považujeme tuto stránku nové Smlouvy za nadmíru
důležitou, zejména v současnosti, pro
kterou je charakteristické zostření zápasu
mezi socialismem a kapitalismem. Naše vlastní zkušenosti
potvrdily, že tento zápas zasahuje a probíhá
ve všech oblastech. Agresivita imperialismu se nikterak nezmenšila.
Naopak, jak ukazují poslední události v Indočíně,
imperialismus rozšiřuje přímé
vojenské intervence. Dokladem toho je jak pokračující
válka Spojených států ve Vietnamu,
tak rozšíření agrese na Kambodžu.
Musíme si být neustále vědomi, že
politika nové americké vládní administrativy
projevuje v posledním období tendenci k dobrodružnosti,
k nedodržování svých vlastních
prohlášení a závazků.
Je nad vší pochybnost, že ostří
agresivity imperialismu je namířeno především
proti zemím socialistického společenství.
Nemohou nás mýlit způsoby i taktika tohoto
boje. Máme pořád co činit s jedním
a týmž přístupem - rozděl a panuj
- k socialistickým zemím.
Musíme se neustále zamýšlet nad tím,
kde by skončila troufalost nejagresívnějších
imperialistických kruhů, nebýt vojenského
potenciálu SSSR i existence Varšavské smlouvy.
Nemůžeme ani na okamžik zapomenout, že představujeme
nejzápadnější výspu socialistického
tábora. Nelze také přehlédnout, že
Německá spolková republika nepodnikla až
dosud žádné efektivní kroky, které
by nás opravňovaly k jinému pozitivnějšímu
hodnocení situace na naší západní
hranici. Naše znepokojení nad činností
revanšistických sil v tomto státě -
kde jsou umístěny vojenské jednotky imperialistických
velmocí - především USA - nemohou zmírnit
sebelépe vybroušená slova a jakékoliv
ujišťování.
Mimo jiné také proto má pro nás zvláštní
důležitost článek, v němž
se konstatuje neplatnost Mnichovské dohody od samého
počátku se všemi z toho vyplývajícími
důsledky.
Pro obranu a bezpečnost naší republiky má
rozhodující význam článek 10,
v němž obě strany berou na sebe závazek,
že v případě ozbrojeného útoku
proti jedné z nich ze strany kteréhokoliv státu
nebo skupiny států poskytne druhá strana
okamžitě veškerou pomoc včetně
vojenské a podporu všemi prostředky, jimiž
disponuje.
I v souvislosti s tímto článkem tzv. naši
"přátelé", zejména na Západě,
starostlivě varují, že ČSSR je tím
vázána podpořit Sovětský svaz
v případě jakéhokoliv konfliktu. Přehlédli
zřejmě, či lépe řečeno
nechtějí vidět, že takováto formulace
je ve spojeneckých smlouvách, které v minulých
letech uzavřely ČSSR i Sovětský svaz
s jinými socialistickými, státy, již
dávno obsažena, nehledě na to, že při
srovnání obranných potenciálů
obou zemí je zřejmé, že tento článek
je životně důležitý právě
pro bezpečnost ČSSR.
Zlobnou reakci na Západě vyvolává
též závazek, že obě smluvní
strany se o důležitých mezinárodních
otázkách společného zájmu budou
nejen informovat a radit, ale že pokud jde o tyto otázky,
budou vycházet ze společného postoje, dohodnutého
v souladu se zájmy obou států. Jakoby bylo
něco nepřirozeného pro spojenecké
státy sledující stejné cíle.
Je ostatně známo, že rozvinutý a důmyslný
systém konzultací o politice vůči
socialistickým zemím je důsledně uplatňován
právě zeměmi NATO.
Není sporu o tom, že svůj bezprostřední
význam pro náš další rozvoj mají
i ta ustanovení Smlouvy, která hovoří
o dvoustranné spolupráci obou zemí ve všech
oblastech, zejména pak spolupráce hospodářská
a vědecko-technická. Z naší strany,
berouce v úvahu současné naše poměry
i budoucí poměry, je nutné rozvíjet
a prohlubovat spolupráci zejména v oblasti vědy
a kultury v nejširším slova smyslu. Obracím
pozornost ke spolupráci právě těchto
oblastí ze dvou zásadních důvodů.
Předně - tyto oblasti byly v uplynulých letech
nejvíce postiženy důsledky negativního,
protisovětského působení pravicově
oportunistických a protisocialistických sil a ani
dnes zejména v oblasti kultury, ještě není
situace plně uspokojivá.
Druhý důvod spočívá v potřebě
daleko hlubšího a všestrannějšího
poznávání sovětské skutečnosti,
zkušeností a neustálého prohlubování
výchovy našeho obyvatelstva a mladé generace
zejména v duchu socialistického internacionalismu
nejen cestou propagandy, ale i působením specifických
prostředků, jimiž disponuje umění,
literatura a kultura všeobecně. Tuto funkci musí
splňovat přímé kontakty a spolupráce
mezi orgány státu, společenskými organizacemi
a institucemi, k čemuž chce vláda v duchu Smlouvy
všestranně pomáhat.
Významné, nejen pro naše země, ale i
pro celé socialistické společenství,
je rozhodnutí smluvních stran přispívat
k dalšímu rozvoji hospodářských
styků a spolupráce, jakož i socialistické
ekonomické integrace členských zemí
RVHP. Je to podpora objektivně nevyhnutelného procesu,
který je nezbytný pro další rozvoj našeho
vlastního hospodářství.
Ekonomická a vědeckotechnická spolupráce
mezi našimi zeměmi tvoří stále
významnější součást československé
ekonomiky a poskytuje základní předpoklady
jejího efektivního rozvoje.
Dosavadní vývoj potvrdil, že tyto vztahy tvoří
základní a stabilní součást
orientace naší hospodářské politiky,
která umožňuje efektivně řešit
problémy palivoenergetické i surovinové,
technické, výrobní i odbytové. V minulých
letech byly plánovitě položeny základy
řady integračních akcí na úseku
paliv a energetiky, ve sféře zpracovatelského
průmyslu i dopravy. Československý strojírenský
a spotřební průmysl zaujal významné
místo na sovětském trhu. Vláda kladně
hodnotí výsledky první etapy koordinačních
prací mezi oběma státy na období let
1971 až 1975. Již nyní lze počítat
s tím, že obrat vzájemné výměny
zboží v těchto letech bude asi o 40 % vyšší
než v uplynulém pětiletí. Přitom
ani tento vzestup zdaleka nevyčerpává možnosti,
neboť rostoucí ekonomický a vědecký
potenciál Sovětského svazu je nepřetržitě
dále otevírá a záleží
především na naší iniciativě,
nakolik těchto možností budeme umět
efektivně a plánovitě využít.
Znovu bych chtěl zdůraznit, že základem
vzájemné spolupráce i procesu socialistické
ekonomické integrace musí být naše vlastní
práce, spočívající v důsledném
využívání předností socialistického
zřízení, v lepším využívání
vlastních vnitřních zdrojů, v tom,
aby naše vlastní produkce vynikala vysokou úrovní.
Především tím budeme vytvářet
optimální podmínky pro všestrannost
hospodářské spolupráce, pro rozšiřování
mezinárodní dělby. Jakékoliv zaostávání
neprospívá ani nám, ani socialistickému
společenství.
V nejbližším období budou v druhé
etapě koordinačních prací vytvořeny
společným úsilím příslušných
orgánů obou států potřebné
předpoklady pro včasné uzavření
dlouhodobé obchodní dohody na léta 1971 -
1975, která bude tvořit základní pilíř
našich vnějších ekonomických vztahů.
Usilujeme, aby nová perspektiva ekonomické a vědeckotechnické
spolupráce se Sovětským svazem nesla výrazné
integrační rysy. V tomto duchu je orientována
i práce československo-sovětské komise
pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci,
v jejímž programu mají být založeny
perspektivní akce specializace a kooperace v nejvýznamnějších
oborech strojírenského a chemického průmyslu.
Tyto integrační programy se zpracovávají
komplexně, od výzkumu a vývoje až do
realizace. Mají se stát významným
nástrojem pro optimalizaci našich výrob, rychlého
zavádění nové techniky a zvýšení
rentabilnosti výroby.
Je známo, že v minulých dnech byly v Praze
podepsány tři mezivládní Dohody, které
byly připraveny na základě ujednání
stranických a státních delegací z
října minulého roku. Jde o významnou
dohodu o spolupráci při výstavbě dvou
atomových elektráren, dohodu o rozšíření
technické pomoci při výstavbě metra
v Praze a o dovoz čtyř kombinátů na
výrobu bytových panelů.
Vláda vynaloží veškeré úsilí,
aby naše ekonomické a vědeckotechnické
svazky se Sovětským svazem se rozvíjely v
plném souladu se Smlouvou a povede hospodářské
organizace k tomu, aby se tyto svazky rozšiřovaly
ke vzájemnému prospěchu, k posílení
ekonomického potenciálu společenství
RVHP.
Soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte mi, ukončit
výklad k Smlouvě o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR
a SSSR odkazem na nedávné oslavy 1. máje
a 25. výročí osvobození naší
vlasti Sovětskou armádou. Aniž bychom jakkoliv
přeceňovali atmosféru i účast
na těchto oslavách, můžeme říci
s plnou jistotou, že jasně prokázaly smýšlení
a postoj nejpokrokovější části
dělnické třídy, družstevního
rolnictva a socialismu oddané inteligence k současné
politice ústředního výboru KSČ,
k politice bratrství se Sovětským svazem,
k socialistickému internacionalismu. Oslavy demonstrovaly
souhlas s touto politikou, potvrdily plnou oprávněnost
slov, která pronesl na Pražském hradě
první tajemník ústředního výboru
komunistické strany soudruh dr. Gustáv Husák:
"Uzavřená spojenecká Smlouva dává
našemu lidu jistotu a nové perspektivy dalšího
rozvoje. Budeme ji z naší strany věrně
dodržovat a pevně stát po boku Sovětského
svazu v pevném vědomí, že západní
hranice Československa jsou i hranicemi socialistického
tábora a že rozvoj našeho státu je možný
pouze v nejužším spojenectví a přátelství
se Sovětským svazem a ostatními spřátelenými
socialistickými státy." /Potlesk./
Prosím vás, soudružky a soudruzi poslanci,
abyste jednali v duchu těchto slov, v duchu základních
zájmů našeho lidu, schválili předloženou
Smlouvu a doporučili presidentu Československé
socialistické republiky její ratifikaci. Děkuji
vám. /Potlesk./
Predseda FZ prof. Dr. D. Hanes:
Ďakujem predsedovi vlády ČSSR dr. L. Štrougalovi.
O slovo sa prihlásil Ing. Ján Marko, minister zahraničných
vecí ČSSR. Prosím, aby sa ujal slova.
Minister zahraničných vecí Ing. Ján
Marko:
Vážený súdruh prezident, vážené
súdružky a súdruhovia poslanci. Predseda vlády
vo svojom prejave o novej Zmluve o priateľstve, spolupráci
a vzájomnej pomoci plným právom zdôraznil
jej mimoriadny historický význam pre obidva naše
národy, náš socialistický štát
a pre celé spoločenstvo socialistických krajín.
Táto Zmluva opravdu predstavuje základ medzinárodného
postavenia republiky, oporu ďalšieho rozvoja našej
socialistickej spoločnosti, upevňuje a dáva
správnu orientáciu československej zahraničnej
politike.
Celou svojou koncepciou i obsahom je v úplnom súlade
s najživotnejšími záujmami nášho
ľudu, so záujmami svetového pokroku a mieru
a medzinárodnej bezpečnosti.
S uspokojením môžeme konštatovať,
že práve takto prijímajú novú
československo-sovietsku zmluvu všetci naši priatelia
vo svete. Jej uzavretie hodnotia ako výraz rýchleho
postupu vnútornej konsolidácie v Československu
a plnej normalizácie československo-sovietskych
vzťahov, ako východisko k novej, vyššej
etape ich vývoja v kontexte upevňujúcej sa
jednoty socialistického spoločenstva.
Socialistické krajiny vysoko oceňujú, že
Zmluva plne a pokrokovo vyjadruje nerozlučnú spojitosť
zásad socialistického internacionalizmu s najvlastnejšími
záujmami a potrebami národov nášho štátu.
Výrazne socialistický a triedny charakter Zmluvy
prijalo celé medzinárodné revolučné
robotnícke hnutie ako významný príspevok
k úsiliu o ďalší rozvoj a posilnenie svetového
socializmu.
V Európe i mimo nej sa vcelku správne pochopil hlboko
mierový charakter tohto zmluvného dokumentu. Všetci,
kto úprimne chcú vytvoriť účinný
systém kolektívnej bezpečnosti na tomto kontinente,
uvítali, že zmluva výslovne zakotvuje rozhodnú
volu oboch strán usilovať o zlepšenie situácie
a zabezpečenie európskeho mieru.
Vážime si podporu a sympatie, s ktorými prijali
novú československu-sovietsku zmluvu naši priatelia
v rôznych častiach zemegule. Tieto prejavy oceňujeme
ako výraz solidarity veľkého a širokého
frontu pokrokových a demokratických síl,
ktoré v dnešnom svete bojujú za spoločenský
pokrok a za vytvorenie spoľahlivých záruk medzinárodného
mieru a bezpečnosti.
Áno, je to mierová zmluva! Nie je proti nikomu namierená,
nikomu nemôže škodiť a nikto sa jej nemusí
báť, ak nemá agresívne úmysly
proti jednému z dvoch zmluvných partnerov. Naša
krajina a jej ľud potrebujú zo všetkého
najviac mier. A táto Zmluva ho posilňuje. Súčasne
však dáva jasnú a jednoznačnú
odpoveď všetkým, ktorí sa ani po skúsenostiach
z r. 1968 nevzdali plánu na zmenu spoločensko-politických
pomerov v ČSSR a jej zahranično-politickej orientácie.
Nemožno sa diviť, že na uzavretie Zmluvy reagovali
tieto sily podráždene až zlostne, pričom
znovu vytiahli na svetlo okrem iného aj tzv. teóriu
obmedzenej suverenity socialistických krajín.
V tejto súvislosti by som chcel pripomenúť
slová s. Gustáva Husáka, prvého tajomníka
ÚV KSČ, na moskovskej porade komunistických
a robotníckych strán v júni 1969:
"Naše vlastné skúsenosti ukazujú,
že heslo suverenity, zbavené triedneho obsahu, je
veľmi rafinovanou a pôsobivou zbraňou pravicovo-oportunistických,
revizionistických a protisocialistických síl.
Stáva sa ňou vtedy, keď strana neuskutočňuje
dôslednú marxisticko-leninskú politiku a nevedie
vo všetkých oblastiach rozhodný a dôsledný
boj proti všetkým prejavom buržoázneho
nacionalizmu. Preto odmietame aj rôzne pseudoteórie
o obmedzenej suverenite, vykonštruované triednymi
odporcami a hodnotíme ich ako záludný manéver
súčasného antikomunizmu."
Príčina zlostných výpadov imperialistických
kruhov je jasná. Imperialistické kruhy pochopili,
že táto Zmluva jednoznačne zahrádza
cestu ich intrikám do budúcnosti, pokiaľ ide
o Československo, a znamená koniec rozličným
špekuláciám na oslabenie strategicko-politickej
pozície socialistických krajín v priestore
strednej Európy.
Súdružky a súdruhovia!
Pred českým a slovenským národom vzhľadom
na ich pohnutú históriu a geografickú polohu
na križovatke Európy stála vždy mimoriadne
naliehavá otázka zabezpečenia národnej
existencie a svojbytnosti.
Potreba silných a spoľahlivých spojencov bola
vždy v popredí pozornosti národných
predstaviteľov a po vytvorení spoločného
československého štátu i kľúčovým
problémom jeho zahraničnej politiky.
Preto pohľady našich významných národných
buditeľov sa oddávna v súlade s cítením
oboch národov upierali k veľkému, nadanému
a mravne tak hlboko založenému ruskému ľudu.
Národnostný a sociálny útlak našich
dedov a otcov ešte viac upevnil túžby a nádeje
v tomto smere. Bolo na čo nadväzovať, pôda
bola pripravená. Ak rok 1905 vzbudil u robotníkov
našich krajín mohutnú vlnu sympatií,
Októbrová revolúcia a vývoj po prvej
svetovej vojne už zdvíha vlnu aktívneho revolučného
robotníckeho hnutia za nasledovanie ruského príkladu,
za nastolenie socializmu v Československu, za obranu sovietskeho
Ruska, za jeho uznanie československou vládou, za
podporu mladej sovietskej republiky a proti antisovietskej politike
buržoáznych vlád, ktoré orientovali
zahraničnú politiku jednoznačne na Západ.