Poslanec J. Svoboda:

Vážený soudruhu prezidente, vážení soudruzi a soudružky poslankyně, v práci nás poslanců, zde na půdě Federálního shromáždění přistupujeme k významnému a důležitému aktu, k ratifikaci nové Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik. Oslavy 25. výročí osvobození Československa Rudou armádou měly důležitý charakteristický rys. Byli jsme svědky, že při jakékoliv příležitosti, při vyslovení poděkování, zmínce o zásluhách Rudé armády, vzpomínkách na osvobození, přes veškeré pomluvy, štvanice, napadání, v roce 1968 a dokonce po určitý čas i bílý teror a pak po srpnu 1968 mnohé nejasnosti, náš český a slovenský pracující člověk nikdy na zásluhy Sovětského svazu o naše osvobození a pozdější socialistický vývoj nezapomene. Znovu, tak jako dříve, začíná postupně více a více lidí podporovat zahraničně politický kurs Komunistické strany Československa, jehož základním kamenem je přátelství a spolupráce se Sovětským svazem. Ne dubčekovská revizionistická a úzce nacionalistická platforma, ale hluboce internacionalistická, vždy životaschopná a trvalá gottwaldovská koncepce žije a bude žít ve vědomí a činech naší strany a našich pracujících.

Československé a světové veřejnosti neušlo, že obě strany zaujaly ve Smlouvě stanovisko i k mnichovskému diktátu. V tomto konstatování nejde o žádný propagandistický tah. Má hluboký politický význam, do Smlouvy patří a plně do ní zapadá. Na toto připomenutí a odmítnutí mnichovského diktátu mají obě strany plné právo. Vždyť nás se tento protiprávní akt týkal bezprostředně a Sovětský svaz, stejně jako náš lid, jej odmítali od samého počátku.

Článek 6. Smlouvy nejen věcně zaujímá stanovisko k mnichovskému diktátu. Zároveň vyzdvihuji význam, jak Sovětský svaz a komunisté chápou mezinárodní dohody. Přijatou formulací dávají obě smluvní socialistické strany na vědomí, že vždy respektovaly a plnily závazky plynoucí z mezinárodních smluv, zatímco kapitalistické státy je pokládaly, tak jako v případě mnichovského diktátu, za pouhý cár papíru.

Ostatně Češi a Slováci nejlépe vědí, co pro Sovětský svaz smluvní závazek znamená. Sovětský svaz do písmene vždy plnil své závazky. Prakticky se to ukázalo v jeho postojích a činech v roce 1938 a 1939 v pomoci I. čs. armádnímu sboru v SSSR, Slovenskému národnímu povstání, povstání pražského a českého lidu a pak v celé poválečné spolupráci. Vycházeje ze smluvních ustanovení vypracovaných v duchu socialistického internacionalismu, nemohla sovětská vláda nečinně přehlížet řádění pravicově oportunistických a antisocialistických sil po lednu 1968 a v srpnu příchodem svých vojsk i vojsk dalších socialistických zemí zaštítila socialistické zřízení v Československu.

Jasné stanovisko k mnichovskému diktátu v nové Smlouvě má zcela aktuální mezinárodně a vnitřně politický význam. Chceme, aby ducha a smysl tohoto článku a vůbec celé Smlouvy pochopila především dnešní naše mladá generace. V minulých letech jí popletly pravicově oportunistické síly a byla nejvíce zasažena nepřátelskou antikomunistickou propagandou.

Je to důležité tím spíše, že politika mnichovanství ve světě dosud žije a je i v současné době imperialistickými státy uplatňována. Jejím smyslem jsou zákulisní machinace a tajné dohody nejmocnějších imperialistických velmocí proti malým státům, bez ohledu, zda jde o kapitalistické země či neutrály. Tady jde nejen o třídní zájmy, ale především o úzce sobecké třídní zájmy. Malé státy podle této koncepce neměly právo hovořit do evropské a světové politiky. V představě mnichovanů jsou stále jen nástrojem monopolistické politiky velkých imperialistických velmocí. Tak tomu bylo v roce 1938 proti Československu, tak tomu je dnes proti Kambodži a Laosu.

Jejich zásadou bylo a je jednat o druhých bez nich. Chrlí lživě do světa, že nová Smlouva porušuje naši suverenitu. Ale tak tomu není. Smlouva vychází a byla uzavřena v zájmu dělnické třídy a pracujících obou našich socialistických zemí. V žádném případě to není o nás a bez nás. V Mnichově nám diktovali intrikářsky a tajně, jeden chtěl napálit druhého. Sovětští a českoslovenští komunisté, vlády obou našich zemí, jejich představitelé uzavírají vzájemné ujednání otevřeně před zraky všeho lidu a celým světem. Podpisují ji na historickém Pražském hradě a ne v izolovaných a uzavřených kuloárech. My postupujeme veřejně a společně, jednotně z přesvědčení s vědomím oboustranné prospěšnosti.

Hlavní aktéři mnichovského diktátu, Anglie a Francie, uvolňovaly v třicátých letech cestu hitlerovskému nacismu a jeho válečným výbojům. Dnes provádění této politiky převzaly Spojené státy americké s plným souhlasem a podporou imperialistických vládnoucích kruhů Anglie a Francie. Znovu vytvářejí podmínky pro výboje západoněmeckých revanšistů. Dělají to v jiné situaci a chytřeji. Vypasený militarista soudobého brandtovského západního Německa je stejně chtivý a agresívní, jako nenasytný junker hitlerovské éry. Ten dnešní vypadá žoviálně, jako pokojný měšťák. Právě ono měšťáctví bylo vždy, zejména v kapitalistickém Německu, zdrojem výbojů, pařeništěm různých protidělnických, protilidových a protisovětských idejí. Proto si toto prostředí tak pečlivě pěstují v západním Německu nejen německé, ale i severoamerické monopoly.

Nedivíme se vůbec, že západní Německo je hlavním evropským centrem antikomunistické a antisovětské propagační a podryvné činnosti. Předurčují jej k tomu právě ideje mnichovanství, jichž jsou západoněmecké monopolitické kruhy nositeli. Dnešní, oproti hitlerovské éře, vysoká životní úroveň v západním Německu není překážkou agresívní politiky. Naopak jsme neustále svědky metod hrubého nátlaku, hrozeb a vyhrožování. Proto se nechtějí západoněmecké vládnoucí kruhy sedící stále za jedním stolem v útočném paktu NATO s druhými signatáři mnichovského diktátu zříci.

Nechtějí se vzdát mnichovanství ne proto, že podle nich to nemá, jak oni říkají, význam, ale z toho důvodu, že stejné třídní snahy jako v třicátých letech jsou hybnou silou jejich politiky. Tenkrát jim šlo o izolaci Sovětského svazu, o zamezení jeho komunistického a leninského vlivu na evropskou a světovou politiku. I dnes se snaží omezit rostoucí autoritu a vliv Sovětského svazu a socialistické soustavy na současný světový vývoj. Proto ona nikdy v historii nebývalá antikomunistická propaganda řízená armádami profesionálních pomluvačů, zaprodanců, zrádců, trockistů, srší nenávistí proti všemu a proti všem, kteří pevně stojí na pozicích marxismu-leninismu.

V třicátých letech jim šlo o zamezení rostoucího vlivu socialismu na evropský proletariát, který pomáhal svými třídními bojovými akcemi lámat kapitalistické obklíčení Sovětského svazu. V současné době jim jde o oslabení jednoty socialistických zemí, o jejich izolaci od mezinárodního komunistického a dělnického revolučního hnutí, v němž podporují odpadlíky typu Fischera a Garoudyho, o potlačení přitažlivosti socialismu na celém světě, o zpomalení a zabrzdění vlivu světové socialistické soustavy na světový vývoj.

Smyslem mnichovanství je ničit a stavět se v cestu skutečnému společenskému pokroku. Chce světový pokrok zredukovat jen na současný kapitalistický konjunkturální technický pokrok. Potlačit úlohu, politicky a ideově odzbrojit dělnickou třídu, zbavit její příslušníky třídního vědomí i jeho historické revoluční úlohy.

Hlasovat pro ratifikaci nové Smlouvy budu z hlubokého a neotřesitelného přesvědčení. Utvrdil jsem se v něm na nesčetných setkáních s voliči svého volebního obvodu. V roce 1943 jsem měl tu čest, být jedním z kolektivu, kterého III. ilegální ústřední výbor pověřil, aby publikoval uzavřenou smlouvu v tehdejším ilegálním Rudém právu. Radovali jsme se z ní, neboť jsme v ní spatřovali předzvěst socialistické budoucnosti naší dělnické třídy Čechů a Slováků, všech poctivých vlastenců.

Naše strana sjednotila všechny síly, které měly životní zájem na realizaci této politiky, přátelství a spolupráce se Sovětským svazem. Nezačínáme znova. Nedávný útok pravicových a antisocialistických sil proti této zahraničně politické orientaci našeho státu nás jen utvrdil v tom, že naše cesta byla správná a že jsme zdaleka nevyčerpali možnosti, které nám přátelství, spolupráce, spojenectví a těsné vztahy se Sovětským svazem otevírají. To podle mého názoru nyní dokonaleji a šířeji splňuje nová Smlouva. Proto budu pro ni hlasovat a učiním vše k tomu, abych přispěl svým podílem k sjednocení všech zdravých sil našeho lidu při její realizaci.