Vládní prohlášení konstatuje ve shodě s naším názorem, že důležitým znakem nové situace je obecné poznání nutnosti přejít k cílevědomé a konstruktivní práci tak, jak je obsažena v realizační směrnici květnového usnesení ÚV KSČ, doplněné závěry jeho zářijového pléna, které bylo přijato celou Národní frontou. Jeví se jako nutné upevnit integrační a řídící činnost federálních orgánů, podtržení významu soustavy národohospodářských plánů, zvýšení tlaku na rozvoj techniky a vědy a řada dalších opatřeních směřujících k celkovému posílení ekonomické činnosti federální vlády.

Plně podporujeme vládou předkládané hlavní záměry, kterými jsou: upevňování socialistické moci pracujících, rozvíjení účasti lidí na výstavbě našeho socialistického státu i rozvoji československého hospodářství prostřednictvím organizací Národní fronty, upevňování orgánů výkonné moci, úsilí o socialistickou výchovu občanů naší republiky a zajišťování vnitřní a vnější bezpečnosti v naší zemi, vycházející z jednoty našich národních zájmů se zájmy světových pokrokových sil a ze skutečnosti, že naše země je zemí socialistickou a že její místo je ve společenství socialistických zemí, po boku Sovětského svazu.

Jejich důsledné uskutečňování je základní podmínkou k tomu, aby bylo možno zajistit vzestup životní úrovně pracujících, cílevědomě rozvíjet politické jistoty všech občanů, ať již jde o zajišťování a rozvíjení jejich osobních práv, anebo o rozvoj našeho socialistického politického systému na demokratické základně.

Československá strana socialistická jako jedna z politických stran NF chce v upřímné a otevřené spolupráci v NF přispět k urychlení konsolidace naší společnosti, k rozvoji naší ekonomiky, k vytvoření vnitřních i vnějších podmínek k šťastnému socialistickému rozvoji národů naší republiky.(Potlesk.)

Posl. ing. Ptáček: Soudružky a soudruzi poslanci, plně podporuji vládní prohlášení jako pracovník z oblasti národních výborů, zejména v té části, která mluví o obnovení potřebné funkce státního mechanismu, státní moci a správy. Dostává se tak konečně naplnění toho, co jsem již v červenci 1968 říkal na poradě funkcionářů národních výborů v hotelu Internacionál v Praze. Stejně tak bych se mohl vyjádřit i k dalším částem tohoto prohlášení. Proto jsem se však do rozpravy nepřihlásil a ostatně myslím, že tuto podporu jednoznačně vyjádříme svým hlasováním.

Z vládního prohlášení však také zcela jasně vysvítá, že jedním z rozhodujících kritérií úspěchů vládní politiky bude také oblast uspokojování materiálních potřeb lidí. - "Jak budeme pracovat, tak budeme žít," říká soudruh předseda vlády. Je potřeba ovšem také doplnit, že součástí tohoto hesla by mělo být také, jak budeme rozhodovat. Nepomůže iniciativa lidí, která se netrefí do černého.

Protože bývám velmi často upřímný, až je mi to někdy ke škodě, neučiním výjimku ani dnes. Chci říci, že v tomto směru ve mně hárá určitý pocit nejistoty, zda záměry jsou zcela v pořádku.

Jde mi konkrétně o oblast bytové a investiční politiky. K tomu, jako k jediné věci, bych chtěl hovořit a položit vládě otázky i dát náměty k budoucímu konkrétnímu rozhodování. Jde konečně o celospolečenský problém, který si této pozornosti zaslouží.

Soudružky a soudruzi, je celkem notoricky známo, že v poslední době se vytvořila krajně nepříznivá situace v investiční výstavbě a v jejím kapacitním zabezpečení, zejména pokud jde o stavební kapacity v oblasti pozemního stavitelství. Za tohoto stavu se přikročilo k důslednému prosazování a zajišťování nové komplexní bytové výstavby, o jejíž potřebě a prioritě mezi jednotlivými úkoly naší výstavby není bezesporu pochyb a je také odpovídajícím způsobem stimulována.

Současně se v našem národním hospodářství v investičních programech zcela oprávněně počítá, vedle základních rozhodujících investic výrobních a vedle realizace akcí bezprostředně navazujících, na novou bytovou výstavbu alespoň s minimem krytí potřeb v investiční výstavbě pro školství, zdravotnictví a další odvětví terciární sféry, a s investicemi, sledujícími obnovení strukturální rovnováhy národního hospodářství(s investicemi pro spotřební průmysl atd. (Dalo by se tedy říci, že investiční programy, ať již jsou inflační, či nikoliv, alespoň opticky vyjadřují snahu po vyváženosti při řešení jednotlivých problémů. Toto zdání se však zcela rozplývá v etapě vlastní přípravy a realizace těchto programů. Katastrofální nedostatek stavebních kapacit při současné stimulaci bytové výstavby vede ke známému jevu - nejenže se neřeší z minulosti zděděné disproporce mezi potřebami a materiálně technickou základnou ve školství, zdravotnictví a dalších i některých výrobních odvětvích, ale navíc se tyto disproporce ještě prohlubují.

Ani námitka, že nová výstavba bytů se provádí včetně občanské a technické vybavenosti, toto tvrzení o prohlubování disproporcí nevyvrací, protože vedle časového neplnění vlastní bytové výstavby se neplní ještě více úkoly na vybavenosti sídlišť, a dále je skutečností, že v normě pro vybavenost sídlišť rozhodně nenajdeme nemocnici a u menších sídlišť ani školu a u rozptýlené výstavby sotva sem tam nějaký obchod, a přece v souhrnu tyto potřeby vyvstávají nad rámec schválených norem jako nesporné.

Všechny tyto potřeby, řešení disproporcí z minula, kdy se stavěla často holá sídliště, náhrada havarijních budov škol, nemocnic atd. - to vše se má zajišťovat v tzv. ostatní občanské účelové výstavbě.

Stavební organizace s posláním zajišťovat tuto výstavbu jsou však sotva s to přebírat do výrobního programu úkoly na komplexní bytové výstavbě - a tu ještě často neplní - a ostatní potřeby zůstávají neřešeny.

Stejně tak v kapacitním výhledu do roku 1975 budou stavební závody - vycházím přitom z poznatků v oblasti, kde bydlím - sotva schopny zajistit úkoly v bytové výstavbě a při pokrytí bytové výstavby některým závodům dokonce prakticky nezůstává kapacita ani na rozvoj vlastní materiálně technické základny.

Tyto skutečnosti zcela jednoznačně z pohledu našeho okresu - okres Uherské Hradiště - nás nutí hodnotit zajišťování bytové výstavby současnými kapacitami v takovém rozsahu, jako jednostranné a nerovnovážné ve vztahu k ostatním odvětvím terciární sféry. Obdobná je situace - mám za to - v celém Jihomoravském kraji a o mnoho lepší nebude zřejmě ani v některých dalších krajích, z kterých se kapacita dosud vyvážela do jiných oblastí, v nichž existuje dnes i při mnohdy výrazně snížené potřebě stavebních kapacit relativně nadměrná materiálně technická základna stavební výroby a platí tam dosud, dokonce z nepochopitelných důvodů, preferenční přirážky. Tím se fixuje stavební kapacita tam, kde jí není tolik třeba, a určuje se tím vlastně prostorové rozložení investičních programů. V případech přemisťování kapacit pak vznikají zase zvýšené náklady např. na převoz panelů apod.

Situace je navíc z hlediska rozmístění stavebních kapacit velmi málo přehledná také v důsledku prudkého pohybu cen stavebních prací a je otázka, zda u některých stavebních organizací přes prudký hodnotový vzestup kapacitního objemu dochází alespoň k udržení dřívějších kapacit ve fyzickém vyjádření. Složitost danou cenovým vývojem lze např. demonstrovat na tom, že proti roku 1960 je cena jednoho bytu zhruba dvojnásobná, ale např. cena školních budov až pětinásobná. Za tohoto stavu orientace v možnostech stavební výroby je velmi složitá.

Konečně je třeba podotknout, že k řešení problematiky stavebních kapacit bylo v rámci okresů a v rámci místních možností podniknuto za dané situace snad maximum, o čemž svědčí nakonec i příklady z našeho okresu, které bych mohl uvést, jako je příprava výstavby panelárny, preference bytové výstavby pro zaměstnance ve stavebnictví apod.

Mohl bych také uvádět příklady z našeho okresu, které snad jsou alarmující, pokud jde o zaostávání odvětví školství a zdravotnictví, o tom, že nemocnice funguje dosud ještě zčásti v dřevěných lágrech z 1. světové války a o dalších potřebách. Nejde mi však o nějakou lokálně patriotickou intervenci. Jde mi o to, že takovýto způsob zajišťování výstavby vytváří jen další potíže zejména do budoucnosti a do té bychom měli především investovat politicky i ekonomicky ve všech směrech, abychom místo bytové výstavby za několik let nevyhlásili za politický problém situaci ve školství, zdravotnictví nebo v dalších odvětvích.

Považuji tento stav nadále za neudržitelný. Upozorňoval jsem již na něj ostatně dvakrát na zasedání České národní rady. Zatím však jsem nedostal uspokojivou odpověď. Vím, že horší je úkoly realizovat než o nich hovořit. Pocit odpovědnosti vůbec i pocit odpovědnosti před obyvateli našeho okresu mi však nedá jinak.

Vzhledem k tomu, že situace se spíše zhoršuje než zlepšuje, požaduji proto zcela jednoznačnou odpověď na následující otázky:

1. Je plán bytové výstavby s přihlédnutím k možnostem stavební výroby a jiných dodavatelů reálný?

2. Jsou kapacitní předpoklady a v jakém rozsahu pro zabezpečování ostatních potřeb investiční výstavby zejména v rozpočtové sféře?

3. Jestliže obecně jsou kapacitní předpoklady pro uspokojování požadavků i mimo oblast bytové výstavby, jaká opatření budou přijata k tomu, aby stavební kapacita byla z hlediska pracovních sil i materiálně technické základny přemístitelná?

4. Jak dlouho lze předpokládat stav, že investiční politiku a rozmístění investic v prostoru a namnoze i do odvětví budou určovat stavební závody a nižší státní a hospodářské orgány budou v pasívní roli?

5. Nezastihuje široký program bytové výstavby stavební organizace nepřipraveny a nevede to pak k negativním dopadům na uspokojování potřeb ostatních odvětví?

6. Vzhledem k prioritě řešení bytové otázky se táži, co se udělá pro řešení tohoto problému z hlediska stavebních kapacit, aniž by to šlo na úkor životně nutných potřeb ostatních odvětví?

7. Nepůsobí ekonomické nástroje ve stavebnictví v rozporu se společenskými cíli? K této otázce mne vede odliv lidí ze stavebnictví, jednostranná orientace výrobních náplní apod.

8. Konečně vzhledem k tomu, že nelze připustit ani zanedbávání dalších odvětví, jako je například školství a zdravotnictví, nebylo by účelné přehodnotit koncepci bytové politiky tak, aby byla uskutečňována v úměrné proporci k možnostem a potřebám rozvoje všech sektorů národního hospodářství?

Na závěr, soudružky a soudruzi, jen tolik. Jsem si vědom, že problémy trochu vytrhuji ze souvislostí, domnívám se však, že obdobně i problém bytové výstavby není řešen z komplexního pohledu. Například z hlediska životní úrovně, z hlediska příznivého budoucího demografického a populačního vývoje je jistě otázka bytové výstavby jednou z rozhodujících pro náš vývoj v příštích desetiletích. Nejen však ona, ale domnívám se, že i podmínky pro výchovu dětí, přínos zdravotnictví k žádoucí reprodukci obyvatelstva atd., na tom musí mít samozřejmě vedle racionálně fungující hospodářské oblasti svůj podíl.

Závěry a otázky, ke kterým jsem dospěl, odpovídají pochopitelně hranicím mého poznání, které vychází ponejvíce z místních poznatků. Věřte, že bych se rád mýlil. Protože však nemám jistotu, proto jsem chtěl na tyto, z mého hlediska problémy, upozornit.

Děkuji za pozornost.

Predseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem. Hovorí poslanec Plojhar a pripraví sa poslankyňa súdružka Machačová.

Posl. dr. h. c. Plojhar: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych krátce promluvil k jednomu odstavci vládního prohlášení, který je sice velmi krátký, ale který se mi zdá být velmi významný.

Cituji: "Vláda vychází ze skutečnosti, že příchod spojeneckých vojsk v srpnu 1968 byl motivován oprávněnými obavami bratrských zemí o osudy socialistického Československa. Nešlo tedy ani o agresi proti Československé socialistické republice, ani o okupaci naší země."

Soudružky a soudruzi, je to jistě radostné, že vládní prohlášení takovýmto způsobem konstatuje význam loňského srpna. Vždyť ještě donedávna nejen z úst lidu a z našich hromadných prostředků. ale i z úst odpovědných politiků jsme slyšeli slova "těžká realita, nedorozumění, nepochopení našich vnitřních záležitostí, vstup cizích vojsk" atd. A nejstrašnější slovo, slovo "okupace".

Soudružky a soudruzi, někteří z nás prožili, co to je okupace. Měl jsem možnost šest let v koncentračních táborech se přesvědčit o tom, co to je okupace. Nenávist, hromadné vyhlazování, vyvražďování lidí. Nenávist k přesvědčení, k národnosti druhého. To byla okupace.

A proto nás, kteří jsme skutečnou okupaci prožili, tolik bolelo, skutečně v srdci bolelo, když jsme slyšeli z českých úst to slovo "okupace", když přišly bratrské armády ve velmi kritické chvíli života a dějin našich národů, aby nás zachránily.(Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abychom se na okamžik vžili do duševní mentality, do srdcí a myslí těch sovětských vojáků, kteří přišli k nám. Byli to mladí lidé. Poprvé mnozí z nich vstoupili na půdu Československa. Od svých otců slýchávali, jak osvobodili a zachránili od fašismu a nacismu Československo. Jak byli českým a slovenským lidem vítáni, objímáni, zasypáváni květinami. S takovými asi názory na náš lid přišli tito mladí lidé k nám.

V jakém prostředí se ocitli? Nenávistné pohledy, zaťaté pěstě, houkání sirén, házení kamením, poplivání.

Co se asi, soudružky a soudruzi, v těchto chvílích, v těchto dnech odehrávalo v duších těchto mladých sovětských lidí? Myslím, že to byla jedna z nejtemnějších skvrn v dějinách našich národů a bohužel i temná skvrna v dějinách československého parlamentarismu.

Včera jsme anulovali dvacet usnesení pléna a především předsednictva bývalého Národního shromáždění.

Československý lid má co napravovat. Musíme se hluboce zamyslet nad tím, co se stalo. A my, poslanci, máme svatou povinnost našim voličům, našemu lidu říci plnou a jasnou pravdu o srpnu loňského roku. Jako v roce 1945, tak i v roce 1968 Sovětský svaz a socialistické země Varšavského paktu zachránily Československo. Zachránily český a slovenský lid. (Potlesk.) V roce 1945 od fašismu a nacismu, od zániku českého a slovenského národa, od vymazání Československa z mapy Evropy. V roce 1968 od kontrarevoluce, od státního puče, od strašlivé krvavé občanské války. (Potlesk.)

A proto se domnívám, že na podkladě této statě ve vládním prohlášení bychom měli na tomto Federálním shromáždění vyjádřit konkrétním usnesením poděkování Sovětskému svazu, Polské lidové republice, Maďarské lidové republice, Německé demokratické republice a Bulharské lidové republice za velikou pomoc a záchranu v srpnu 1968. Dávám tento konkrétní návrh. (Potlesk.)

Predseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem súdruhovi Plojharovi. Hovorí súdružka poslankyna Machačová a pripraví sa poslanec Václav Chytil.

Posl. Božena Machačová: Vážené soudružky a soudruzi, využívám diskuse k vládnímu prohlášení, abych položila ministru předsedovi federálního výboru pro zemědělství a výživu s. Bodovi otázku, která se týká dalšího postupu při stahování kůže vepřů z domácích porážek a v souvislosti s tím zajištění potřebných surovin pro kožedělný průmysl.

Už před rokem ministerstvo zemědělství a výživy připravilo návrh na zrušení vyhlášky, ve které je stanovena povinnost stahovat a odprodat kůže z domácích porážek masnému průmyslu. Tehdy bylo rozhodnuto ponechat tento předpis v platnosti do konce roku 1969. tzn., že od 1.1.1970 by se již kruponování prasat z domácích porážek neprovádělo. Tím by kožedělnému průmyslu chybělo ročně asi 3 tisíce tun surových kůží z domácích zdrojů v hodnotě 26 mil. Kčs. Znamenalo by to další požadavky na dovoz surovin hovězích kůží z kapitalistických států, neboť ze zemí socialistického tábora tyto kůže nelze zajistit. To by si vyžádalo zvýšení deviz ve volných měnách ve výši 35-40 mil. Kčs ve franko cenách. Jestliže nebude ponechána dosavadní povinnost stahování kruponů z domácích porážek a nebude-li včas zabezpečen náhradní dovoz surovin hovězích kůží, sníží se tím zdroj potřebných surovin pro kožedělný průmysl, které tento zpracovává na výrobu obuvi, rukavic a koženou galanterii pro vnitřní trh i pro vyvoz převážně do kapitalistických států.