Situaci zhoršuje i ta skutečnost, že i masný průmysl snižuje dodávky kruponů i celých vepřovicových kůží z jatečné produkce a některé jeho podniky chtějí dokonce vepřovicové kůže vyvážet, nebude-li podstatně zvýšena cena.

Žádám proto, aby ministr-předseda Federálního výboru pro zemědělství a výživu s. Boďa sdělil stanovisko k uvedeným otázkám, a vzhledem k naší devizové situaci nepřipustil snižování dodávek domácích surovin pro kožedělný průmysl, a to jak z domácích porážek, tak i v masném průmyslu.

Predseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem. Ako posledný v rozprave prehovorí poslanec Václav Chytil. Udeľujem mu slovo.

Posl. prof. dr. Chytil: Vážená sněmovno, mám čest mluvit jménem Klubu poslanců Československé strany lidové, jehož jménem chci ujistit vládu ČSSR, že spatřujeme v jejím vládním programu spolehlivý základ pro naději na dohledné vyřešení základních problémů, v nichž se naše společnost ocitla. Zároveň je mým posláním ji ujistit, že se chceme plně a upřímně podílet v rámci všech možností, které nám budou k dispozici, na tvorbě cesty ke konsolidaci všech našich společenských záležitostí, že chceme podporovat a účastnit se úsilí vlády v oblasti vnitřní politiky směřující pod vedením Komunistické strany Československa ke stabilizaci vnitropolitických poměrů, nutných také pro stabilizaci našich poměrů hospodářských a že chceme velmi přesvědčeně stát na poli mezinárodní politiky na osudově tak důležitém stanovisku, že jedině jako uznávaný a důvěryhodný článek mezinárodního socialistického společenství v cele se Sovětským svazem máme vůbec zaručenu naši národní existenci, avšak zároveň i to, že jsme a budeme účastníky nejmodernějšího hospodářsko-společenského systému.

Položila-li pak vláda oprávněně vedle těchto základních politických předpokladů politicko-ekonomický problém do středu svých starostí, dala tím výraz známému poznatku, že nakonec se promítá hodnocení úspěchu kterékoliv vlády do otázky životní úrovně společnosti a jednotlivců v ní.

Za nejzávažnější a zároveň nejzáslužnější zde považujeme všechny ty části vládního prohlášení, v nichž se poznovu zdůrazňuje, že centrum věci je v národohospodářském plánu. Ten přece je předpokladem plánovaného hospodářství, což je totéž jako řízeného hospodářství a z toho vyplývá že je třeba věnovat především pozornost, opravdu konkretizovanou a aktualizovanou pozornost, posílení, a já bych řekl, že někdy dokonce znovuzavedení řídícího hospodářského systému, jehož základním instrumentem je arci direktiva. Vždyť je to vlastně jen překlad "řízení". Jednotlivý řídící akt je direktiva. Stalo se, že následkem někdy velmi oprávněné kritiky chybných direktiv v minulosti se slovo "direktiva" stalo synonymem vší špatnosti a neschopnosti v národohospodářské politice, a to dokonce zhusta i v očích a ústech těch, kteří zároveň se prohlašovali za bezvýhradné stoupence hospodářského plánování, o jehož nutnosti pro moderní dějiny snad nemá dnes již nikdo na světě pochyb. Dovedu si sice představit politickou ekonomii bez vadných, špatných, nedomyšlených direktiv, tedy jednotlivých řídících aktů, a nejen arci představit, všichni si přejeme, aby takovou byla: nedovedu si však představit plánované hospodářství bez řízení, tj. bez jednotlivých aktů, jimiž se plán stává skutkem, tedy bez direktiv. A nedovedu si představit plánované hospodářství bez důsledného a je-li to vynuceno okolnostmi, i tvrdého zásahu státu v tomto směru a bez požadavku pracovní, technologické a finanční kázně, jakto opět správně a záslužně vyzdvihuje vládní prohlášení.

Mluví-li vláda ve svém prohlášení oprávněně a nesmlouvaně o těchto svých budoucích krocích, jasně mluvících o nutnosti ke kázni, je třeba konstatovat, že tuto kázeň ukládá také sama sobě. Zde vyzdvihuji ono odhodlání vlády skoncovat s plýtváním se státními prostředky, a tedy odhodlání budovat rozpočet co nejúsporněji a nejefektivněji. Jenže v tomto citlivém bodě je každá vláda, nejen naše nynější vláda, pod tlakem, zdá se, že vždy nekritických požadavků. Proto není snad závažnějšího politického úkolu, a to nejen nás, politických ekonomů, nýbrž všech politicky myslících lidí, ať jsou v politických funkcích kteréhokoliv stupně nebo mimo ně, aby podporovali vládu v jejím ekonomizačním úsilí. Jakou má politickou, a v tom závažně ekonomicko-politickou inteligenci národ, tak úspěšnou bude mít vládu. Chceme ji v tomto jejím úsilí co nejúčinněji podporovat přes zřejmou aktuální nepopularitu takovéhoto úsilí.

Významně postavil vládní program jako politicko-ekonomickou prioritu, avšak také jako vyzývavý vykřičník, starost o osudy naší měnové jednotky. Že to je fundamentární priorita, plyne nejen z toho, že stálá měnová jednotka je spolehlivým, avšak i spravedlivým podmiňujícím faktorem individuální životní úrovně každého jednotlivce a každé rodiny. Vyplývá také z toho, že hospodářství, jež vždy znamená "kalkulaci", především v rovině národohospodářského plánu a dále v rovině všeho výrobního života a v rovině státního rozpočtu, je bez stálé měnové jednotky ohroženo ve svých základech. Bez měnového pořádku není hospodářského pořádku; při měnící se kupní síle měnové jednotky z příčin na straně měny se státní rozpočet, který byl včera ještě pravdivý, dnes stává nepravdivím a stejný osud stihne národohospodářský plán a stihne hospodářský plán domácnosti nebo výrobního podniku.

Zde je třeba opět podpořit tuto snahu vlády, která přece není snahou "v její prospěch", nýbrž snahou ve prospěch lidu, zvlášť silně.

Je třeba, abychom všichni reálně myslící lidé znovu a znovu přesvědčovali, že úhrnná výše mezd není určitelná státní mzdovou politikou. Ta že může jen do jisté míry měnit mzdové relace. Že úhrnná výše, tedy součet všech mezd, je jen a jen závislý na národní produktivitě, a tedy na velikosti národního produktu. Že to tedy není jakási "zlá" nebo "nepřející" vláda, která nedovoluje zvýšení úhrnu mezd nebo která klade překážky pro nekontrolovaný vzrůst mezd. Nedbá-li se tohoto primitivního pravidla, pak se to nutně dříve nebo později, živelně nebo ex post kontrolovaně musí projevit ve vzestupu cen. A tím v nestabilitě nebo aspoň nežádoucím posunu měnové jednotky. Proto je tak důležité, že vláda klade tolik váhy na produktivní politiku, jejímž je právě úkolem zvýšit národní roční produkt. Vysoce hodnotíme v tomto směru vládní prohlášení.

Protože pak otázka měnové jednotky je nejen nejfundamentálnější priorita našeho současného národohospodářského problému, nýbrž zároveň i nejcitlivějším místem v úvahách všech nás občanů, není po mém soudu snad závažnější věci in economicis, na kterou bych chtěl vládu upozornit, než to, aby pokračovala ve svém již z dřívějška programovém úsilí o vybudování moderního socialistického soustrojí měnového a úvěrového v čele s emisní Státní bankou dostatečně silnou ve své pozici ochránkyně měnové stability. A dokonalého úvěrového soustrojí je potřebí jako soli, jakožto konkretizujícího prováděče národohospodářských plánů, zejména investičních, které vždy, byť byly sektorově sebevíce a lépe členěny, nemohou se zbavit globálnosti.

Co bych dále vyzvedl z projevu předsedy vlády, je to, že uváženě zdaleka nevylučuje při své kritice tzv. "ekonomické reformy" všechno do posledního písmene a že zdaleka nemíní zdůrazněním direktivity v hospodářské oblasti znovu přejmout minulost. Vytýká správně, že ekonomická reforma začala počítat "pouze" s ekonomickými nástroji a že přišla s "přeceňováním" významu trhu apod. O tom, že bez "direktivních zásahů" se neobejdeme, jsem již mluvil. Neobejdeme se však ani bez zření k otázkám trhu, jenže arci právě nesmíme funkci trhu přecenit, nýbrž vyhradit mu náležité místo uprostřed plánovaného hospodářství a k podpoře konkretizace tohoto plánovaného hospodářství, nikoli k jeho destrukci. Musíme uvolnit maximální ještě užitečný a ovšem opět konstruktivní a nikoli destruktivní prostor pro působení ekonomických nástrojů. To však jsou již velmi odborné a velmi ožehavé otázky, při jejichž řešení se musíme vyvarovat každé živelnosti a ukvapenosti.

Vážená sněmovno, všichni stojíme před velmi složitými a tedy i nesnadnými úkoly. Je však možné je řešit a vyřešit, je však také zapotřebí, aby se národ zřekl nekritického romantismu a aby z jeho pozic neformuloval své požadavky vůči vládě a z jeho pozic ji také nekritizoval. Skutečnost se realizuje pomalu, postupně a v řádu. Není vlády a nebylo vlády na světě, která by měla sílu zvrátit řád věcí. A přeji-li jménem Československé strany lidové vládě plný úspěch v jejím počínání, úspěch hodnocený kritickým mozkem zbaveným romantismu a iluzionismu, přeji to vlastně celé naší společnosti a jejímu lidu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Predseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem. Do rozpravy sa ešte prihlásili ďalší traja poslanci: Hanúsek, Krejčí a Matyáš. Prosím súdruha Hanúska, aby sa ujal slova, pripraví sa poslanec Krejčí.

Podpredseda FZ Hanúsek: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené súdružky a súdruhovia, vláda ČSSR predstúpila s návrhom svojho programu v období, keď naša spoločnosť prežíva jedno z najzložitejších období, plné politických i ekonomických ťažkostí, ktoré sa nahromadili a skomplikovali v období, keď náš pracujúci ľud veril, že prišla doba, v ktorej bude možné plne rozvinúť iniciatívu pri zabezpečovaní ďalšej etapy výstavby našej ČSSR na federatívnom usporiadaní našich bratských národov, Čechov a Slovákov. Žiaľ, dostali sme sa do zložitej vnútropolitickej krízy, čo sa zákonite odrazilo na všetkých úsekoch nášho postupu vpred. V dôsledku toho ani vláda nemohla splniť rad závažných úloh, ktoré mali zaistiť bezpečný socialistický vývoj.

Energické upevnenie mocenských orgánov v socialistickom štáte v zložitej situácii, v ktorej sa naša spoločnosť ocitla, je nutné a správne. Môžeme s uspokojením konštatovať, že konsolidácia vzťahov k Sovietskemu zväzu a ďalším socialistickým krajinám pokračuje úspešne, k čomu prispelo aj Federálne zhromaždenie na svojom včerajšom zasadnutí, keď zrušilo politicky nesprávne uznesenia a dokumenty bývalého Národného zhromaždenia a jeho predsedníctva.

Sme presvedčení, že pracujúci uvítajú, že sme nastúpili cestu konsolidácie a budú toto úsilie všestranne podporovať. Je správne prejsť od improvizácie k cieľavedomej a konštruktívnej práci.

Príslušníci Strany slobody sa postavili za realizačnú smernicu a za uznesenie Ústredného výboru KSČ v septembri. Komunistickú stranu Československa ako vedúcu politickú silu v našej spoločnosti budeme všestranne podporovať.

Program, s ktorým dnes pred nás predstúpila vláda ČSSR, vytyčuje hlavné smery a ciele práce vlády, na ktoré sa treba zamerať v najbližšom období. Príslušníci Strany slobody budú vládu podporovať v jej programe a aktívne sa podieľať na spoločnom budovaní našej socialistickej vlasti.

Každý sa chce mať lepšie, žiť spokojnejšie v mieri a mať radostnejšiu perspektívu. Každý náš občan bez rozdielu politickej príslušnosti to chce. Chceme sa mať lepšie všetci, to znamená, že každý musí určitým podielom k tomu prispieť. Je to v nás a závisí to od nás. Správne to vyjadril prvý tajomník ÚV KSČ dr. Husák, ktorý hovorí: Ako budeme dnes robiť, tak budeme zajtra žiť.

Musíme ešte prekonať veľmi mnoho prekážok, máme však zdroje nadšenia, obetavosti a úsilia, ktoré sú v tak veľkej miere vlastné nášmu ľudu. Napriek veľkým problémom a ťažkostiam máme dobré perspektívy pre zlepšenie situácie, v ktorej sa nachádzame. A sme presvedčení, že program, s ktorým vláda predstúpila, je reálny a prospešný tak celku, ako aj každému jednotlivému občanovi, a preto ho budeme všemožne zo všetkých svojích síl podporovať.

Predseda prof. dr. Hanes: Ďakujem. Hovorí poslanec Vítězslav Krejčí a ako posledný sa do rozpravy pripraví poslanec Matyáš.

Posl. Vítězslav Krejčí: Soudružky a soudruzi, prosil bych vás trochu o pozornost, neboť se mi zdá, že šum je tak velký, že byste mě třeba ani neslyšeli.

Soudruh Černík nás seznámil s úkoly, před kterými v nejbližším období bude stát nová vláda a co očekává od nás - poslanců - a od všech občanů republiky po politické i hospodářské stránce.

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, abych ve zkratce uvedl některé poznatky, které budou jistě dobrou pomocí při plnění toho, co si vláda předsevzala a ve které ji budu podle svých sil podporovat.

1. Vláda i soudruh předseda by měli ve své práci úzce spolupracovat s poslanci všech stupňů národních výborů, nejen jak to dosud dělali s vyššími zástupci těchto orgánů. Soudruzi z národních výborů, městských národních výborů i okresů by chtěli, aby se právě s nimi a s jejich zástupci vláda sešla a poradila. Poslanci nejnižších zastupitelských orgánů při takovém setkání přinesou a předají mnoho užitečného vládě ze své práce. Tím by se autorita, vzájemná spolupráce a důvěra upevnila.

2. Chtěl bych upozornit vládu na stále se množící hospodářské delikty jdoucí do miliónů, které vycházejí právě z nesprávného nezákonného obohacování jednotlivců a podniků a nedůsledného řízení a kontrolování státními orgány, přesto dnes a už i v prvním pololetí o těchto otázkách předseda vlády hovořil.

3. V otázce výstavby bytů je věc zajímavá tím, že by se mělo všude doporučit překontrolovat, kdo se v této době stěhuje, kdo chce byty, zda se žadatelé nerekrutují z řad těch, kteří mají domky, ale raději je nechají chátrat a spadnout, jen aby se dostali do města. Národní výbory doporučují řešit věci celostátně tak, že ti, kteří nemají trvalé bydliště a pracoviště ve městech, by měli určitou dobu zůstat bydlet tam, kde dosud bydlí. Až se situace v bytové výstavbě zlepší, pak teprve by měla být výstavba bytů z této oblasti povolena.

4. Soudruh Černý hovořil o Praze. Chápu její problémy a mám Prahu rád. Domnívám se však, že i on ve svém vystoupení nemá jen natáhnutou ruku na vládu, ale po vzoru Kroměříže prověří své vlastní možnosti a udělá taková opatření, aby i Praha šla vlastní prací republice příkladem v zabezpečování nutných potřeb.

Poslední připomínka je ta, abychom se vší opravdovostí, jak to řekl předseda vlády, přešli od slov k činům, zvláště tam, kde na vedoucích místech jsou komunisté. Děkuji za pozornost.

Predseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem. Ako posledný vystúpi v rozprave poslanec Matyáš.

Posl. dr. Matyáš: Soudružky a soudruzi, chtěl bych se velmi stručně zmínit o některých věcech z prohlášení předsedy vlády s. Černíka.

Soudruh Černík nesporně správně říká, že vláda nechce a také nemůže našim občanům dnes dávat plané sliby. Současně si klade jako jeden z hlavních úkolů rozvoj techniky, vědy a investiční činnosti. V další části svého výkladu potom říká, že v příštím roce chceme dosáhnout dalšího zvýšení bytové výstavby a postupně dosáhnout výstavby 120 000 bytů ročně. Na dalším místě vládního prohlášení se uvádí, že se neustále zahajují nové stavby, nemocnice, školy, vodní díla atd. O této problematice zde už mluvil s. Ptáček.

Chtěl bych při této příležitosti požádat, aby při rozpracování vládního prohlášení se vzal zřetel na skutečné možnosti, aby potom číslo 120 000 bytů ročně, což reprezentuje 600 000 bytů za pět let, se nestalo zaklínací formulí a aby nám á konto tohoto čísla dále nezaostávala celá terciární sféra.

Mluvilo se zde o Praze, mluvilo se zde o Jihomoravském kraji. Chtěl bych vládu ubezpečit, že v Severočeském kraji, který je palivo-energetickou základnou celé republiky, kroměřížskou výzvu přijmeme, že uděláme vše, co bude v našich silách pro největší realizaci úspěšné výstavby v Severočeském kraji, že však k tomu také potřebujeme pomoc vlády.

Jménem občanů Severočeského kraje slibujeme vládě plnou podporu a prosíme ji, aby ona stejně oplácela nám.

Predseda FZ prof. dr. Hanes: Ďakujem poslancovi Matyášovi. Tým je počet rečníkov prihlásených do rozpravy o programovom vyhlásení vyčerpaný.

Hlási sa ešte niekto z poslancov o slovo? Ak nie, vyhlasujem rozpravu za ukončenú.