Předsedající mpř. FS Gabriška:
Ďakujem s. posl. Vybralovi. Prehovorí s. posl. Laštovička,
pripraví sa s. posl. Mjartan.
Posl. Laštovička: Vážené
Federální shromáždění!
Chtěl bych hned úvodem říci, že
souhlasím plně s hlavními myšlenkami
vládního prohlášení. Zejména
si cením toho, že vláda se v něm vyslovuje
jednoznačně nejen pro podporu, ale také pro
prosazování listopadové rezoluce pléna
ÚV a lednového usnesení předsednictva
ÚV KSČ. Vidím v tomto odhodlání
velkou změnu v situaci proti té, jaká byla
po květnu minulého roku, kdy bylo učiněno
obdobné usnesení, avšak tehdy velmi záhy
po jeho schválení bylo smeteno pod stůl.
Osobně se domnívám, že dynamismus společenského
vývoje, který tehdy byl rozvinut v důsledku
této skutečnosti, byl jednou z příčin,
které vyústily do srpnových událostí.
Zkušenosti uplynulého roku prokázaly, že
květnové usnesení ústředního
výboru bylo správné a jeho základní
myšlenky byly proto opakovány v listopadové
rezoluci. A není opravdu jiného poučení
a není možné učinit jiný závěr
než ten, že jediná cesta ke konsolidaci našich
poměrů a jediná cesta také k dalšímu
rozvíjení zásad polednové politiky
je v důsledném plnění rezoluce listopadového
pléna ÚV komunistické strany.
Nechci patřit mezi ty, kteří bagatelizují
takové jevy, jaké se v minulých dnech odehrály
v pražských ulicích, kdy ve středu Prahy
ulicemi procházely tisícihlavé zástupy
s voláním "Ať žije bundeswehr!"
a "Ať přijdou Američané!".
Soudruzi, to bylo v centru Prahy!
Také loni byly takové jevy v srpnu, nepsalo se o
nich, veřejnost o nich informována nebyla a také
o těchto skandálních jevech v Praze naše
čs. veřejnost není informována. /Výkřik:
Proč?/
To není přece záležitost jednoho tisíce
demonstrantů, kteří tam vykřikují
na pražských ulicích. Oni nepředstavují
součet sil, které chtějí zvrátit
socialismus u nás. Za nimi přece stojí ještě
další skupiny, které tam nešly přímo
demonstrovat a které jim dodávají odvahu
a sílu.
Byly uváděny argumenty loni, že prý
se takové jevy přehánějí, že
se jim přikládá přehnaný význam,
a zejména, že to činily socialistické
země. Chci upozornit, že při těchto
demonstracích jezdily okolo demonstrantů vozy se
zahraničními korespondenty, se zahraničními
televizními pracovníky, kteří kamerami
snímali tyto demonstrace, že tam byli lidé
s mikrofony, kteří to natáčeli a že
se tyto snímky promítají v západních
zemích a vyvolávají velkou pozornost.
Lidé, kteří tam vykřikovali, jsou
vydáváni za představitele progresívních
sil naší země. Dokonce tak ctihodný
časopis, jako je britský Economist, časopis
britského finančního kapitálu, napsal,
že v Československu progresivisté věří,
že socialismus vyšel z módy a že je nutno
tento socialistický systém přizpůsobit.
Někdo a někde prý musel začít
s kritikou socialismu a Čechům připadá
tato čest, že oni byli první. Tak svět
chápe takové události u nás.
Pozornost těmto událostem je věnována
veliká a nedivme se, že také to vzrušuje
naše spojence. My jsme jim to měli velmi za zlé,
že je takovéto jevy vzrušují.
Schvaluji plně rozhodnost a odhodlání vlády
proti tomuto vystupovat, ovšem nejde jenom o mocensko-politické
administrativní zákroky, ale musíme si také
položit otázku, kdo vychoval tyto mladé lidi,
kteří tam takto demonstrují za bundeswehr.
Kdo vychoval tyto mladé lidi, kteří demonstrují
"ať přijdou k nám Američané!"?
Byla to škola, byli to rodiče - byli tam i středoškoláci
- nebo jsou to jiné organizace nebo jiné zdroje
nebo jiné síly, které vychovávají?
Položme si tuto otázku a musíme podle mého
názoru se také starat o nápravu v daleko
širším slova smyslu, jít skutečně
za příčinami takovýchto jevů,
abychom soustavněji pracovali k nápravě.
Dovolte mi nyní několik slov k ekonomickému
programu vlády. Souhlasím se základní
linií a myšlenkami, které jsou ve vládním
prohlášení. Oceňuji, že vláda
hodlá regulovat zvyšování hladiny maloobchodních
cen tak, aby její zvýšení bylo převýšeno
růstem nominálních mezd a tudíž
také aby rostly reálné příjmy
výdělečně pracujících
a aby toto zvýšení bylo kompenzováno
těm, kteří nemají příjmy
přímo z výrobní nebo jiné oblasti
/důchodci atd./.
Vláda odůvodňuje tuto nutnost jako objektivní
nutnost, danou objektivními příčinami.
Soudruh Kopecký se zde přimlouval za to, aby byla
ve FS provedena diskuse o hospodářské politice.
Mělo to být učiněno již loni.
Domnívám se, že je to opravdu nutné,
neboť pouze kategorické prohlášení
o objektivní nutnosti není dostatečně
přesvědčující. Musíme
mít zasvěcenější pohled do ekonomických
souvislostí, abychom mohli být vnitřně
opravdu přesvědčeni, že je naprosto
nezbytná objektivní nutnost.
Určité pochybnosti o tom ve mně vyvolává
to, že je to zdůvodňováno nutností
souladu mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami.
Tato snaha vlády je naprosto správná, protože
je to jedna z důležitých podmínek plnění
ekonomické reformy. Avšak v té podobě,
jak je to nyní formulováno, je to pouze část
globálního problému. Celý globální
problém spočívá v tom, že musíme
dosáhnout souladu zdravých velkoobchodních
a maloobchodních cen a nikoliv jakýchkoliv a libovolných
velkoobchodních cen.
Je mezi námi shoda v tom, že dnešní velkoobchodní
ceny zdaleka nejsou ekonomicky odůvodnitelné, že
dnešní velkoobchodní ceny vycházejí
ze zakalkulování řady položek, které
oprávněně do nich nepatří,
že do velkoobchodních cen se započítávají
nedostatky racionalizace, nedostatky organizace, prostoje, zmetkovitost
a jiné a jiné věci, které jsou individuálními
chybami a nedostatky podniků a nemají co dělat
s ekonomicky oprávněnou kalkulací.
Musíme k ozdravění našeho hospodářství
uplatnit socialistický princip odměňování
jak individuální práce tak i podnikové
práce. Jako je třeba, aby individuálně
byla placena pouze užitečná, poctivá,
svědomitá a efektivní práce, tak i
u podniků je nutné, aby byla placena pouze společensky
nezbytná, nutná, užitečná a prospěšná
práce - a žádná jiná.
Nemůže být naším ideálem,
aby všechny podniky bez ohledu na to, z jakých kalkulačních
základů vycházejí, byly aktivní.
Kdybychom tento princip uplatňovali důsledně,
zjistíme, že naše velkoobchodní ceny jsou
ve značné míře přehnané,
zbytečně vysoké, že by měly být
sníženy, a že by pak bylo dosažení
souladu mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami
mnohem snazší a možná i bez zvyšování
hladiny maloobchodních cen, anebo rozhodně s menším
snižováním hladiny maloobchodních cen.
Kromě toho ustavičný růst velkoobchodních
cen podrývá tento soulad, který vláda
rok od roku hodlá vytvářet.
Chci upozornit, že v některých socialistických
zemích se provádějí určité
experimenty, jak vyvolat k životu ekonomická autoregulační
opatření. Slabinou naší regulační
cenové aktivity je to, že má naprosto převážně
povahu administrativní a nikoliv ekonomickou. Jde o administrativní
určení cen, protože je nerovnováha a
protože se obáváme živelného působení,
kdybychom vnesli ekonomické prostředky regulace.
Zaujal mne experiment, který je od 1. ledna t. r. používán
v NDR. Tam zavedli zákonem normu rentability k základním
výrobním fondům s tím, že pro
různá odvětví tato norma rentability
má různou výši a rozpětí.
Zákonem je stanoveno, že jakmile rentabilita překročí
horní mez této normy, musí dojít automaticky
ke snížení velkoobchodní ceny na spodní
hranici této meze. Je zde pokus o ekonomickou regulaci
cen i v podmínkách nerovnováhy trhu.
Nechci zde plédovat pro to, abychom tyto pokusy napodobovali,
ale je třeba takové pokusy velmi pozorně
sledovat. Naše ekonomická fronta by se měla
rozhodně zamýšlet nad tím, jaké
najít prostředky pro ekonomickou regulaci cen, abychom
nebyli odkázáni pouze na zákroky administrativní.
Soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych v této
souvislosti ještě poznamenat, že podle mého
názoru náš nynější reprodukční
kurs koruny bychom neměli zdaleka pokládat za východisko
k příští konvertibilitě měny,
neboť jsme přesvědčeni, že je mnoho
důvodů pro to, aby velkoobchodní ceny byly
sníženy, a že již tímto faktem bychom
dosáhli lepšího reprodukčního
kursu naší koruny na zahraničních trzích.
Máme se tedy orientovat na podstatnější
zlepšení reprodukčního kursu naší
koruny jako východiska ke konvertibilitě.
Chápu velmi dobře, proč naše vláda
- je možné, že mě soudruzi opraví
- není nijak nepříznivě nakloněna
vysokým velkoobchodním cenám nebo jejich
růstu, poněvadž tyto ceny jsou velmi dobrým
zdrojem příjmů do státní pokladny.
Jestliže důchodová situace podniků se
zvyšuje, nasazujeme další a další
daně, které státní rozpočet
potřebuje pro krytí nesmírně rostoucích
výdajů ze státního rozpočtu.
Vždyť jenom v letošním roce proti loňsku
stoupají státní výdaje o 20 mld. korun.
Je pochopitelné, že žádná vláda
- ministr financí s. Sucharda mi promine, že takovou
domněnku zde vyslovuji - se nebude mračit, když
se důchodová situace podniků bude i nezaslouženě
rozvíjet, protože bude mít kam sáhnout
a odkud vzít prostředky.
K programu hospodářského ozdravění
patří také důkladné rozebrání
se ve státním rozpočtu. Podle mého
názoru by Federální shromáždění
ještě v tomto pololetí mělo provést
velmi důkladný rozbor skladby státního
rozpočtu, všech jeho položek, a prozkoumat, kterou
z nich by bylo možné snížit nebo dokonce
úplně odbourat. Takové položky existují.
Už při projednávání rozpočtu
přímo z úst ministra financí zazněla
kritika, že jsou některé státní
výdaje vydávány dokonce i neoprávněně,
například dotace.
Byla by zde cesta, ale je nezbytné, abychom zkoumali všechny
možné způsoby snížení státního
rozpočtu, neboť podle mého názoru není
únosné, aby do státní pokladny plynulo
více než 50 % celého národního
důchodu. Naše podniky mají konkurovat na zahraničních
trzích s vyspělými zeměmi. Zkoumal
jsem, jaké je tam průměrné daňové
zatížení. Nejvyšší daňové
zatížení v zemích, jako jsou USA a jiné,
které mají obzvláště velké
výdaje se zbrojením, s válkami atd., dosahuje
asi 50 % zisku. V jiných vyspělých zemích
je menší, průměrně se pohybuje
od 35 do 50 %.
Mají-li naše podniky úspěšně
konkurovat, měly by být postaveny přibližně
do stejných podmínek. Je zde mnoho důvodů,
které volají po všemožné snaze
po dosahování úspor ve státních
výdajích.
Dovolte mi ještě, abych poznamenal, že postrádám
ve vládním prohlášení zmínku
o vztahu vlády k Federálnímu shromáždění.
Tato poznámka myslím není nikterak bezpodstatná,
protože v minulosti nebylo dost dobře využíváno
myšlenkové a mozkové kapacity parlamentu, naopak,
byli jsme často svědky předkládání
do parlamentu řešení už hotových
a na poslední chvíli, s využíváním
časové tísně i s vyvíjením
tlaku na poslance, aby věci schválili bez důkladného
prozkoumání.
Domnívám se, že by nástup do nového
období parlamentní činnosti od první
schůze Federálního shromáždění
měl být poznamenán také vzájemnou
snahou energicky tyto nedostatky odstranit a vytvořit skutečně
příkladný vztah mezi socialistickým
parlamentem a socialistickou vládou, jehož obsahem
má být jedna ze zásad polednové politiky,
aby nejen veškerá naše veřejnost a pracující
lidé, ale především také jejich
reprezentant, tzn. Federální shromáždění,
byl subjektem politiky a nikoli pouhým schvalovatelem.