Předsedající mpř. FS Gabriška: Ďakujem s. posl. Vybralovi. Prehovorí s. posl. Laštovička, pripraví sa s. posl. Mjartan.

Posl. Laštovička: Vážené Federální shromáždění! Chtěl bych hned úvodem říci, že souhlasím plně s hlavními myšlenkami vládního prohlášení. Zejména si cením toho, že vláda se v něm vyslovuje jednoznačně nejen pro podporu, ale také pro prosazování listopadové rezoluce pléna ÚV a lednového usnesení předsednictva ÚV KSČ. Vidím v tomto odhodlání velkou změnu v situaci proti té, jaká byla po květnu minulého roku, kdy bylo učiněno obdobné usnesení, avšak tehdy velmi záhy po jeho schválení bylo smeteno pod stůl.

Osobně se domnívám, že dynamismus společenského vývoje, který tehdy byl rozvinut v důsledku této skutečnosti, byl jednou z příčin, které vyústily do srpnových událostí.

Zkušenosti uplynulého roku prokázaly, že květnové usnesení ústředního výboru bylo správné a jeho základní myšlenky byly proto opakovány v listopadové rezoluci. A není opravdu jiného poučení a není možné učinit jiný závěr než ten, že jediná cesta ke konsolidaci našich poměrů a jediná cesta také k dalšímu rozvíjení zásad polednové politiky je v důsledném plnění rezoluce listopadového pléna ÚV komunistické strany.

Nechci patřit mezi ty, kteří bagatelizují takové jevy, jaké se v minulých dnech odehrály v pražských ulicích, kdy ve středu Prahy ulicemi procházely tisícihlavé zástupy s voláním "Ať žije bundeswehr!" a "Ať přijdou Američané!". Soudruzi, to bylo v centru Prahy!

Také loni byly takové jevy v srpnu, nepsalo se o nich, veřejnost o nich informována nebyla a také o těchto skandálních jevech v Praze naše čs. veřejnost není informována. /Výkřik: Proč?/

To není přece záležitost jednoho tisíce demonstrantů, kteří tam vykřikují na pražských ulicích. Oni nepředstavují součet sil, které chtějí zvrátit socialismus u nás. Za nimi přece stojí ještě další skupiny, které tam nešly přímo demonstrovat a které jim dodávají odvahu a sílu.

Byly uváděny argumenty loni, že prý se takové jevy přehánějí, že se jim přikládá přehnaný význam, a zejména, že to činily socialistické země. Chci upozornit, že při těchto demonstracích jezdily okolo demonstrantů vozy se zahraničními korespondenty, se zahraničními televizními pracovníky, kteří kamerami snímali tyto demonstrace, že tam byli lidé s mikrofony, kteří to natáčeli a že se tyto snímky promítají v západních zemích a vyvolávají velkou pozornost.

Lidé, kteří tam vykřikovali, jsou vydáváni za představitele progresívních sil naší země. Dokonce tak ctihodný časopis, jako je britský Economist, časopis britského finančního kapitálu, napsal, že v Československu progresivisté věří, že socialismus vyšel z módy a že je nutno tento socialistický systém přizpůsobit.

Někdo a někde prý musel začít s kritikou socialismu a Čechům připadá tato čest, že oni byli první. Tak svět chápe takové události u nás.

Pozornost těmto událostem je věnována veliká a nedivme se, že také to vzrušuje naše spojence. My jsme jim to měli velmi za zlé, že je takovéto jevy vzrušují.

Schvaluji plně rozhodnost a odhodlání vlády proti tomuto vystupovat, ovšem nejde jenom o mocensko-politické administrativní zákroky, ale musíme si také položit otázku, kdo vychoval tyto mladé lidi, kteří tam takto demonstrují za bundeswehr. Kdo vychoval tyto mladé lidi, kteří demonstrují "ať přijdou k nám Američané!"? Byla to škola, byli to rodiče - byli tam i středoškoláci - nebo jsou to jiné organizace nebo jiné zdroje nebo jiné síly, které vychovávají? Položme si tuto otázku a musíme podle mého názoru se také starat o nápravu v daleko širším slova smyslu, jít skutečně za příčinami takovýchto jevů, abychom soustavněji pracovali k nápravě.

Dovolte mi nyní několik slov k ekonomickému programu vlády. Souhlasím se základní linií a myšlenkami, které jsou ve vládním prohlášení. Oceňuji, že vláda hodlá regulovat zvyšování hladiny maloobchodních cen tak, aby její zvýšení bylo převýšeno růstem nominálních mezd a tudíž také aby rostly reálné příjmy výdělečně pracujících a aby toto zvýšení bylo kompenzováno těm, kteří nemají příjmy přímo z výrobní nebo jiné oblasti /důchodci atd./.

Vláda odůvodňuje tuto nutnost jako objektivní nutnost, danou objektivními příčinami. Soudruh Kopecký se zde přimlouval za to, aby byla ve FS provedena diskuse o hospodářské politice. Mělo to být učiněno již loni. Domnívám se, že je to opravdu nutné, neboť pouze kategorické prohlášení o objektivní nutnosti není dostatečně přesvědčující. Musíme mít zasvěcenější pohled do ekonomických souvislostí, abychom mohli být vnitřně opravdu přesvědčeni, že je naprosto nezbytná objektivní nutnost.

Určité pochybnosti o tom ve mně vyvolává to, že je to zdůvodňováno nutností souladu mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami. Tato snaha vlády je naprosto správná, protože je to jedna z důležitých podmínek plnění ekonomické reformy. Avšak v té podobě, jak je to nyní formulováno, je to pouze část globálního problému. Celý globální problém spočívá v tom, že musíme dosáhnout souladu zdravých velkoobchodních a maloobchodních cen a nikoliv jakýchkoliv a libovolných velkoobchodních cen.

Je mezi námi shoda v tom, že dnešní velkoobchodní ceny zdaleka nejsou ekonomicky odůvodnitelné, že dnešní velkoobchodní ceny vycházejí ze zakalkulování řady položek, které oprávněně do nich nepatří, že do velkoobchodních cen se započítávají nedostatky racionalizace, nedostatky organizace, prostoje, zmetkovitost a jiné a jiné věci, které jsou individuálními chybami a nedostatky podniků a nemají co dělat s ekonomicky oprávněnou kalkulací.

Musíme k ozdravění našeho hospodářství uplatnit socialistický princip odměňování jak individuální práce tak i podnikové práce. Jako je třeba, aby individuálně byla placena pouze užitečná, poctivá, svědomitá a efektivní práce, tak i u podniků je nutné, aby byla placena pouze společensky nezbytná, nutná, užitečná a prospěšná práce - a žádná jiná.

Nemůže být naším ideálem, aby všechny podniky bez ohledu na to, z jakých kalkulačních základů vycházejí, byly aktivní. Kdybychom tento princip uplatňovali důsledně, zjistíme, že naše velkoobchodní ceny jsou ve značné míře přehnané, zbytečně vysoké, že by měly být sníženy, a že by pak bylo dosažení souladu mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami mnohem snazší a možná i bez zvyšování hladiny maloobchodních cen, anebo rozhodně s menším snižováním hladiny maloobchodních cen. Kromě toho ustavičný růst velkoobchodních cen podrývá tento soulad, který vláda rok od roku hodlá vytvářet.

Chci upozornit, že v některých socialistických zemích se provádějí určité experimenty, jak vyvolat k životu ekonomická autoregulační opatření. Slabinou naší regulační cenové aktivity je to, že má naprosto převážně povahu administrativní a nikoliv ekonomickou. Jde o administrativní určení cen, protože je nerovnováha a protože se obáváme živelného působení, kdybychom vnesli ekonomické prostředky regulace.

Zaujal mne experiment, který je od 1. ledna t. r. používán v NDR. Tam zavedli zákonem normu rentability k základním výrobním fondům s tím, že pro různá odvětví tato norma rentability má různou výši a rozpětí. Zákonem je stanoveno, že jakmile rentabilita překročí horní mez této normy, musí dojít automaticky ke snížení velkoobchodní ceny na spodní hranici této meze. Je zde pokus o ekonomickou regulaci cen i v podmínkách nerovnováhy trhu.

Nechci zde plédovat pro to, abychom tyto pokusy napodobovali, ale je třeba takové pokusy velmi pozorně sledovat. Naše ekonomická fronta by se měla rozhodně zamýšlet nad tím, jaké najít prostředky pro ekonomickou regulaci cen, abychom nebyli odkázáni pouze na zákroky administrativní.

Soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych v této souvislosti ještě poznamenat, že podle mého názoru náš nynější reprodukční kurs koruny bychom neměli zdaleka pokládat za východisko k příští konvertibilitě měny, neboť jsme přesvědčeni, že je mnoho důvodů pro to, aby velkoobchodní ceny byly sníženy, a že již tímto faktem bychom dosáhli lepšího reprodukčního kursu naší koruny na zahraničních trzích. Máme se tedy orientovat na podstatnější zlepšení reprodukčního kursu naší koruny jako východiska ke konvertibilitě.

Chápu velmi dobře, proč naše vláda - je možné, že mě soudruzi opraví - není nijak nepříznivě nakloněna vysokým velkoobchodním cenám nebo jejich růstu, poněvadž tyto ceny jsou velmi dobrým zdrojem příjmů do státní pokladny. Jestliže důchodová situace podniků se zvyšuje, nasazujeme další a další daně, které státní rozpočet potřebuje pro krytí nesmírně rostoucích výdajů ze státního rozpočtu. Vždyť jenom v letošním roce proti loňsku stoupají státní výdaje o 20 mld. korun. Je pochopitelné, že žádná vláda - ministr financí s. Sucharda mi promine, že takovou domněnku zde vyslovuji - se nebude mračit, když se důchodová situace podniků bude i nezaslouženě rozvíjet, protože bude mít kam sáhnout a odkud vzít prostředky.

K programu hospodářského ozdravění patří také důkladné rozebrání se ve státním rozpočtu. Podle mého názoru by Federální shromáždění ještě v tomto pololetí mělo provést velmi důkladný rozbor skladby státního rozpočtu, všech jeho položek, a prozkoumat, kterou z nich by bylo možné snížit nebo dokonce úplně odbourat. Takové položky existují. Už při projednávání rozpočtu přímo z úst ministra financí zazněla kritika, že jsou některé státní výdaje vydávány dokonce i neoprávněně, například dotace.

Byla by zde cesta, ale je nezbytné, abychom zkoumali všechny možné způsoby snížení státního rozpočtu, neboť podle mého názoru není únosné, aby do státní pokladny plynulo více než 50 % celého národního důchodu. Naše podniky mají konkurovat na zahraničních trzích s vyspělými zeměmi. Zkoumal jsem, jaké je tam průměrné daňové zatížení. Nejvyšší daňové zatížení v zemích, jako jsou USA a jiné, které mají obzvláště velké výdaje se zbrojením, s válkami atd., dosahuje asi 50 % zisku. V jiných vyspělých zemích je menší, průměrně se pohybuje od 35 do 50 %.

Mají-li naše podniky úspěšně konkurovat, měly by být postaveny přibližně do stejných podmínek. Je zde mnoho důvodů, které volají po všemožné snaze po dosahování úspor ve státních výdajích.

Dovolte mi ještě, abych poznamenal, že postrádám ve vládním prohlášení zmínku o vztahu vlády k Federálnímu shromáždění. Tato poznámka myslím není nikterak bezpodstatná, protože v minulosti nebylo dost dobře využíváno myšlenkové a mozkové kapacity parlamentu, naopak, byli jsme často svědky předkládání do parlamentu řešení už hotových a na poslední chvíli, s využíváním časové tísně i s vyvíjením tlaku na poslance, aby věci schválili bez důkladného prozkoumání.

Domnívám se, že by nástup do nového období parlamentní činnosti od první schůze Federálního shromáždění měl být poznamenán také vzájemnou snahou energicky tyto nedostatky odstranit a vytvořit skutečně příkladný vztah mezi socialistickým parlamentem a socialistickou vládou, jehož obsahem má být jedna ze zásad polednové politiky, aby nejen veškerá naše veřejnost a pracující lidé, ale především také jejich reprezentant, tzn. Federální shromáždění, byl subjektem politiky a nikoli pouhým schvalovatelem.