Nakonec bych chtěl vyslovit své mínění, že jednou z velmi vážných podmínek naší úspěšné cesty vpřed je provádění té části listopadové rezoluce, ve které se hovoří také o našich vztazích k SSSR a k socialistickým zemím. Jsem toho názoru, že nás k našim cílům nepřibližuje praxe ovlivňování společenské atmosféry protisovětskými výpady a chápání normalizace jako hledání meze únosnosti takové aktivity. Nemůže nás k tomu přiblížit ani praxe pasivní rezistence, ani praxe mentálního odcizování.

Je důležitým úkolem vládních a státních orgánů, které vědí, kde je skutečný zájem a prospěch naší věci, aby to také bylo srozumitelně, nefrázovitě, jasně a přesvědčivě řečeno naší veřejnosti. Vím z vlastní praxe, že je mnoho lidí - a zejména mezi mladými - kteří se domnívají, že nám někdo brání v tom, abychom si například všechnu naftu nebo všechen plyn, nebo všechnu vlnu, bavlnu, měď atd. nakoupili na Západě za dolary a vůbec nechápou, že nejsme s to svým zahraničním obchodem s těmito zeměmi dokonce ani krýt úspěšně ten malý obchod, který s nimi dnes máme a že naše platební bilance je rok od roku pasivní a že velmi zápasíme s tím, abychom uvedli alespoň platební bilanci do rovnováhy. Je úplně fantastické si představit, že bychom mohli ohromné množství surovin a jiného zboží, které dostáváme ze SSSR, kupovat na západních trzích jen z prostého důvodu, že nemáme konvertibilní zboží, za které bychom dolary a libry obdrželi. Lidé tyto věci neznají a když se s tím seznámí, jsou překvapeni. Říkají: Proč nám to nikdo neřekne? Neřekne nám to, protože naše propaganda a naše argumentace o přátelství je frázovitá, točí se kolem nepodstatných věcí a o podstatných věcech lidi neinformuje.

Myslím, že je třeba, abychom si ujasnili, že rozvoj styků, který může být a jedině bude pro nás blahodárný - protože jen na rozvoji styků se socialistickými zeměmi můžeme se snažit o rozkvět našeho národního hospodářství - není možné rozvíjet úspěšně v podmínkách nevraživosti a mentálního odcizování. Za takových podmínek by se styky musely nutně redukovat s obrovskými ztrátami pro naše hospodářství. Stojíme proto v této otázce před naléhavým rozhodnutím, jehož povaha ovlivní náš budoucí osud.

Soudružky a soudruzi, jsem toho názoru, že musíme v tomto pololetí vyřešit velmi mnoho složitých a závažných úkolů. Musí být vyjasněno mnoho principiálních ekonomických otázek, které ovlivní další střednědobý plán a které ovlivní celý ozdravovací proces našeho hospodářství. Bylo už bohužel promeškáno velmi mnoho tím, že v minulém roce byla ekonomická problematika odsunuta do pozadí. Doba, která zbývá, je velmi krátká. Proto mimo jiné má tak mimořádný význam politické uklidnění v naší společnosti, abychom se mohli skutečně soustředit a nepropásli šanci k úspěšnému hospodářskému rozvoji.

Vycházím z toho, že máme stále dobré možnosti rozvoje, který může přinést našim občanům uspokojení a že Federální shromáždění k tomu může přispět právě tím, že aktivně se bude podílet na řešení této problematiky a nyní především vyslovením podpory federální vládě, propůjčením důvěry, že svou programovou činností přinese naší zemi dobro.

My, jako poslanci, máme také jedinečnou příležitost, abychom v příštích týdnech a měsících vykonali kus užitečné práce, jejíž dosah může být patrný a prospěšný po řadu dalších let. /Potlesk./

Předsedající mpř. FS Gabriška: Ďakujem posl. Laštovičkovi. Udeľujem slovo posl. Mjartanovi.

Posl. Mjartan: Vážené Federálne zhromaždenie, prosím vás, aby ste boli kľudní, dlho vás unavovať nebudem.

Národy tejto krajiny a všetci občania s pozornosťou vypočuli programové vyhlásenia svojich vlád a teraz sme účastníkmi rokovania o programovom vyhlásení federálnej vlády, ktoré predniesol predseda vlády s. Černík. Považujem za povinnosť nielen ako poslanec tohto zhromaždenia, ale aj ako predseda Strany slovenskej obrody vyzdvihnúť základnú črtu programového vyhlásenia. V strede celej našej politiky, ekonomiky a všetkých cieľov stojí človek - človek tvorca materiálnych a duchovných hodnôt našej socialistickej spoločnosti.

Programové vyhlásenie je prejavom vôle vládnuť pre tento ľud a s ním pre jeho blaho a budúcnosť. Toto podnecuje konať otvorenú politiku čelom k národom tohto štátu.

Človek je objektom a subjektom rodiacej sa politiky. Tak ako v nedávnej minulosti prejavili naše národy jednotu, vzťah k našej štátnosti, bratskú a otvorenú spolupatričnosť v jednotnej republike, ktorú podopierajú dva piliere osobitnej českej a slovenskej štátnosti, tak i dnes každý, komu je republika a socializmus otázkou svedomia a cti, prevezme na seba záväzky a povinnosti budovať z tejto republiky domov, kde sa všetci budeme cítiť doma, lebo sem svojou prítomnosťou a svojimi koreňmi patríme.

Keď som už spomenul korene, dovoľte mi, vážené súdružky a súdruhovia, dotknúť sa včerajšieho prejavu predsedu Federálneho zhromaždenia dr. Colotku, ktorý okrem iného povedal /mne to, ako vám, dobre padlo/, že patríme k sebe, Česi a Slováci ako dobrí bratia, ktorí tvoria hodnoty v tejto republike. Pomyslel som si, že keď sa republika rodila, bol som už v uniforme, mal som 18 rokov a on ako mladý človek, náš predseda, včera po 50 rokoch existencie zdôrazňuje našu spolupatričnosť, naše bratstvo. Tieto slová iste veľmi pomohli a iste odstránili mnohé podozrenia, ktoré vnášajú niektorí ľudia medzi naše bratské národy. Keby sme nevedeli pochopiť, že patríme k sebe, že sme spolubratia, museli by sme odchádzať na staré cintoríny, kde sú pochovaní naši predkovia, ktorí nám odkázali ako svojim budúcim pokoleniam, že patríme k sebe. Museli by sme prísť na cintorín tých, ktorí položili životy v koncentračných táboroch, na horách, alebo v dolinách, či už to boli Česi, Slováci alebo i sovietski občania na našom území. Tam by sme sa museli spovedať za ťažké hriechy, ktoré by nám oni odpustiť nemohli. Je nutné, aby sme spolu držali, spolu tvorili a takto program vlády plnili. Márne a zbytočné by boli prehlásenia a programy, keby sa na ich realizácii nepodieľal človek, človek slobodný, požívajúci dôstojnosť a právnu istotu vo svojom slobodnom budovateľskom konaní. V takomto prostredí a ovzduší je záruka tvorivej práce. I v tomto vidím úprimnú snahu vlády vytvárať takéto podmienky. Som presvedčený, že my všetci boli by sme proti sebe, proti budúcim generáciám, ak by sme slovami a nie činmi chceli dosiahnuť blaho pre naše národy.

V programovom vyhlásení sa nielen vymenovávajú problémy našej ekonomiky, nevyslovuje sa iba želanie ako ich riešiť, ale aj cesty, ako v danej situácii a v našich podmienkach dosiahnuť vyrovnanie, zlepšenie a napredovanie. Nerovnomerná intenzita práce, nedostatočná organizácia práce, nesúlad medzi záujmami spotrebiteľa a výrobcu a ďalšie problémy nemôžu ostať len problémami vlády. To sú problémy každého z nás. Zavinila ich minulosť.

Je vecou nás všetkých, ako sa bude vyvíjať životná úroveň, ako sa budú vytvárať vzťahy v národnom hospodárstve. Aký bude náš domáci trh a aký bude zahraničný obchod. Toto všetko je v našich rukách, od nás závisí stabilita nášho spoločenského poriadku.

Jedine práca obetavá, cieľavedomá, nás môže vyviesť z doterajšej situácie. Toto bude vyžadovať i prinášanie obetí. Naše národy - a história je toho svedectvom - dokázali prinášať obete. Dnes, v iných podmienkach, keď široká verejnosť prejavila mimoriadne veľký záujem o problémy našej súčasnosti, možno s takýmto nadšením úplne počítať.

Celý štátny mechanizmus, školy, organizácie v Národnom fronte musia vyvinúť úsilie na získanie verejnosti pre plnenie vytýčených cieľov, lebo ich plnenie je tvorba najsprávnejšej politiky v našom štáte. Súčasnosť a zložitosť doby kladie nároky na prácu vlády, ale aj na nás poslancov. To, čo bolo zlé, napraviť a čo je potrebné, urýchlene urobiť. Sme povinní spolu s vládou takto konať, lebo to nám káže ľud, ktorý nás do tohoto zhromaždenia poslal.

Tvorivá práca, účasť všetkých je možná jedine v pokoji a istote. Oživiť našu ekonomiku do všetkých dôsledkov a vo všetkých formách, vrátane využitia rozvoja remesiel a služieb jednotlivcami aj s rodinami, zabezpečiť právnu istotu, nároky v starobe a správne hodnotenie práce každého, urobiť poriadok v krajine, získať k trpezlivosti aj netrpezlivých, použiť všetky prostriedky k tomu, aby sme sa už nepotácali v neistote a v nejasnostiach, lebo cesta a zámery sú naznačené, to je tvrdá, každodenná práca každého z nás!

Dovoľte mi záverom svedčiť sa za poslancov strany Slovenskej obrody a za členov našej strany, že sme si vedomí svojej spoluzodpovednosti za osud našej ČSSR, a preto chceme čestne a z presvedčenia stáť za programom a vyhlásením Federálnej vlády vo všetkých jednotlivostiach, ako boli predsedom vlády vyhlásené a v akú silu v štáte sa program opiera. Vyslovujeme tomuto programu našu podporu.

Vážené Federálne zhromaždenie, všetky veľké úlohy, ktoré stoja pred nami, môžeme splniť, ak budeme pokračovať tak, že si zaslúžime mzdu za svoju prácu. Potom nám bude túto republiku závidieť aj ostatný svet. /Potlesk./

Předsedající mpř. FS Gabriška: Ďakujem posl. Mjartanovi.

Súdružky a súdruhovia poslanci, nasleduje poludňajšia prestávka. Do rozpravy sú prihlásení ešte 4 diskutéri. Ako prvá vystúpi Mária Závacká. Prerušujem teraz schôdzu na 1 hodinu a prosím, aby sme sa v záujme dodržovania času zišli o 14.00 hodine.

/Schůze byla přerušena ve 13,05 hod./

/Schůze opět zahájena ve 14.01 hod./

Předsedající mpř. FS Zedník: Soudružky a soudruzi poslanci, prosím, abyste zaujali svá místa.

Vážené Federální shromáždění, zahajuji přerušenou schůzi. Pokračujeme v rozpravě k vládnímu prohlášení. O slovo se přihlásila posl. Závacká.

Posl. Závacká: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! V úvodu chci vyjádřit souhlas s prohlášením federální vlády. Přála bych si, aby jeho obsah vláda splnila do slova a do písmene.

Dovolte mi však, abych vznesla velmi naléhavou interpelaci na tomto zasedání, které má velmi slavnostní a vysoce politický rámec, na vládu ČSSR.

Moje interpelace se týká zajištění poskytování zdravotnické péče v našem děčínském okrese. Mohu zde mluvit o situaci, která je u nás ve Varnsdorfu, kde mě požádali pracovníci varnsdorfské nemocnice i polikliniky i rada MěstNV, abych tuto interpelaci na tomto zasedání přednesla. Rada MěstNV projednala v minulých dnech současnou situaci na úseku zdravotní péče.

Musím zde konstatovat, že stav poskytování zdravotnických služeb v našem městě i v celém děčínském okrese a v Severočeském kraji je nutno považovat za havarijní. Tento havarijní stav se projevil zejména po srpnu 1968, kdy řada lékařů opustila naši republiku. Avšak ani do této doby nebyla situace uspokojivá.

V současné době chybí v okrese Děčín 35 lékařů a na území Severočeského kraje 200 lékařů. Bylo by dobré, aby se o následcích tohoto stavu příslušní činitelé přesvědčili na místě.

Jednou z hlavních příčin katastrofálního nedostatku lékařů v našich pohraničních oblastech je jejich platové hodnocení. U nás dostávají lékaři příplatek asi 150 korun měsíčně, a to je velmi naléhavým ekonomickým argumentem proti tomu, aby lékaři vykonávali namáhavou a odpovědnou práci v pohraničních venkovských oblastech. Je pochopitelné, že lékaři raději vykonávají i jiné povolání v Praze nebo v dalších velkých městech ve vnitrozemí, než by se rozhodli odejít pracovat do pohraničních oblastí.

Jsem přesvědčena, ve shodě s názory pracovníků zdravotnictví, že tento problém by mj. vyřešilo i podstatné finanční zvýhodnění těch lékařů, kteří budou chtít odejít do pohraničních oblastí a hlavně na venkově poskytovat lékařskou službu. Soudruzi navrhují zvýšení o 1000 až 1500 Kčs.

Prosím představitele vlády ČSSR, aby mi zaslali odpověď, jak hodlají řešit tuto velmi naléhavou otázku, která se podle mého mínění netýká jen severočeského pohraničí, ale i dalších pohraničních okresů naší socialistické republiky.

Předsedající mpř. FS Zedník: Děkuji s. Závacké. Uděluji slovo posl. ing. Pavlu Jonášovi.

Posl. ing. Jonáš: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Pretože sa rozprava k programovému vyhláseniu vlády ČSSR chýli ku koncu a k poľnohospodárskej problematike vystúpilo len veľmi málo poslancov - poľnohospodárov, dovoľte mi, prosím Vás, niekoľko poznámok k programovému vyhláseniu vlády, ktoré predniesol jej predseda s. lng. Černík.

My poľnohospodári, ktorí tu zastupujeme viac než 1 milión pracovníkov v poľnohospodárstve a v potravinárskom priemysle, sme nemilo prekvapení skutočnosťou, že agropolitike je v programovom vyhlásení vlády venovaná veľmi malá, ba zanedbateľná časť.